NIGHTS
advertisement
Richard Gere a Diana Lane se znovu sešli na filmovém plátně, tentokrát v romantickém dramatu „Noci v Rodanthe“, natočeném podle bestselleru Nicholase Sparkse. Příběh popisuje vztah dvou lidí, kteří zjistí, že nikdy není pozdě na druhou šanci nalézt životní lásku. Adrienne (Diane Lane) představuje ženu, která se dostává ze zrady svého manžela a snaží se vybudovat si bez něj nový život. Přitom náhodou zjistí, že manžel změnil názor a chce se vrátit domů. Zmítána mezi svými protikladnými city, Adrienne přivítá možnost uniknout všední realitě díky nabídce staré kamarádky, aby se přes víkend postarala o její penzion v Rodanthe. Adrienne doufá, že na poklidném ostrově v pásu ostrovů Outer Banks nedaleko pobřeží Severní Karolíny nalezne klid, aby se mohla zamyslet nad svým dalším životem. Protože je po sezóně, je penzion zabedněný a z jeho klidu jej vyruší až nečekaný příjezd hosta Paula (Richard Gere), doktora z města. Paul je mužem, který obětoval vlastní rodinu na oltář své kariéry. Do Rodanthe přijel, aby splnil nelehkou povinnost a současně se vypořádal s krizí vlastního svědomí. V jednom domě tak spolu bydlí dva cizí lidé. Když se ale přiblíží bouře, obrátí se jeden na druhého a postupně se vydají na cestu života proměňující romance, která se bude vinout zbytkem jejich životů. Film uvede do kin společnost Warner Bros. Pictures společně se společnostmi Village Roadshow Pictures a Di Novi Pictures Production. Hlavní postavy romantického dramatu „Noci v Rodanthe“ ztvárnili Richard Gere, Diane Lane, Scott Glenn, Christopher Meloni a Viola Davis. Film natočený podle scénáře Ann Peacock a Johna Romana podle románu Nicholase Sparkse režíroval George C. Wolfe. Producentkou snímku byla Denise Di Novi, výkonnými producenty Doug Claybourne, Alison Greenspan, Dana Goldberg a Bruce Berman. Uměleckou část týmu tvořili mimo jiné kameraman Affonso Beato, autorka scény Patrizia von Brandenstein a tvůrce střihu Brian A. Kates. Autorkou hudby je Jeanine Tesori. Film „Noci v Rodanthe“ bude celosvětově distribuovat společnost Warner Bros. Pictures, součást Warner Bros. Entertainment Company; ve vybraných zemích pak společnost Village Roadshow Pictures. Soundtrack je k dispozici u společnosti New Line Records, filmová hudba pak u Varèse Sarabande. www.nightsinrodanthemovie.co.uk Život někdy nabídne druhou šanci pro podzim lásky „Tenhle příběh je o lidech, kteří objeví, že v jejich životech může být i druhé dějství,“ říká režisér George C. Wolfe. Tohle divadelní konstatování je pro Wolfa zcela přirozené, neboť jde o renomovaného divadelního režiséra, spisovatele, producenta a dvojnásobného držitele Tony Awards, který zde debutuje jako filmový režisér. „Lidé v průběhu svých životů dělají dobrá a špatná rozhodnutí a přitom mají pocit, že se v tomto stavu nacházejí neustále,“ říká. „V určitý okamžik pak dospějí do stadia, kdy si řeknou ‘OK, tohle je můj život, sám si můžu za to jaký je a nic lepšího už nedostanu’,“ vysvětluje Wolfe. „Otázkou je, co se stane ve chvíli, kdy se přehoupneme do druhé poloviny našich životů,“ říká producentka Denise Di Novi. „Najdeme tu pravou lásku? Nalezneme ty pravé spřízněné duše, které jsme dosud nenašli nebo které jsme ztratili? Lidé v této fázi života obvyklé objevují nové zájmy a nové stránky sebe samých. Idea nalezení spřízněné duše na půli cesty není sama o sobě tak neobvyklá; někdy to opravdu trvá tak dlouho a někdy se to stane ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Sen o nalezení opravdové lásky nekončí v 25. Tohle je poselství ‘Nocí v Rodanthe’ a já věřím, že řada lidí právě v tom nalezne paralely se svými vlastními životy a že se tím inspirují,“ doufá producentka filmu. „Je to milostný příběh pro dospělé,“ nabízí svůj pohled Richard Gere, který představuje Paula. „Jeho hrdiny jsou lidé, kteří měli dříve své vlastní životy a nevyhledávají nový vztah jen proto, aby lépe definovali sebe samotné,“ dodává. I přesto nakonec naváží vztah, který změní jejich pohledy na jejich vlastní já a ve výsledku ovlivní směr jejich životů na mnohem delší dobu, než jakou trvaly jejich společně strávené chvíle. „Okolnosti a dynamika se vyvíjejí. Život a vesmír nám někdy nabídnou něco, co jsme nikdy nečekali nebo v co už jsme nedoufali,“ říká Wolfe. „Noci v Rodanthe“ nejenže naznačují, že v životě nikdy není pozdě na nalezení toho pravého, ale také že není pozdě na znovuzískání vlastní identity, kterou člověk ztratil někde po cestě během života, o kterém si myslel že jej chce žít nebo který od něj očekávali ostatní. Film je ale především uchvacujícím milostným příběhem zcela v duchu tradic Nicholase Sparkse. Dianne Lane, která ve filmu představuje Adrienne, přisuzuje Sparksovu popularitu jeho schopnosti „vcítit se do lidských srdcí. Lidé podle mě chtějí vidět, že i ostatní lidé jsou jako oni a že mají podobné potřeby, a to bez ohledu na dobu, věk či okolnosti. Láska překračuje všechny hranice,“ říká Lane. Sparks, který je autorem bestsellerů jako Zápisník jedné lásky, Vzkaz v láhvi nebo Dlouhá cesta, z nichž druhý a třetí snímek produkovala taktéž Denise Di Novi, považuje Noci v Rodanthe za tematický návrat ke svému původnímu vypravěčskému stylu. „Tato kniha je asi tím nejpravějším romantickým románem, jaký jsem kdy napsal. Najdete tam bouřku, osamocenou pláž, dva zraněné osamělé jedince, kteří se dají dohromady a navzájem si léčí rány, a současně je tam široká škála všech možných lidských emocí: štěstí, smutek, vztek, frustrace, vášeň, netrpělivost a naopak trpělivost,“ vysvětluje Sparks. „Na Nickově práci se mi líbí, že dává stejnou váhu i mužským postavám,“ dodává Di Novi jakožto fanoušek i jakožto kreativní člen týmu je přesvědčený, že citové životy mužů jsou často ve filmech či románech nespravedlivě opomíjeny. „Paul je komplikovaný muž. Není to jen ‘ten týpek, do kterého se Adrienne zamiluje’. Jeho zkušenost je stejně důležitá jako její a tuto složku příběhu jsme já i George chtěli oživit na plátně. Tohle je jeden z důvodů, proč jsem film chtěla produkovat,“ vysvětluje Di Novi. „Georgeovu práci přímo zbožňuji,“ pokračuje a odkazuje na Wolfovu kritiky tolik chválenou režii televizního dramatu z produkce HBO „Lackawanna Blues“. „Jeho smysl pro detail – počínaje kostýmy přes scénu až po celkovou pestrost jím stvořeného světa – tvoří po citové stránce neuvěřitelně působivou směs. Byla jsem si jistá, že podobnou citlivost dokáže dodat i tomuto projektu,“ dodává. Další filmaři zvednutou rukavicí byl způsob, za jakých okolností dojde k setkání mezi Paulem a Adrienne coby nezávislými plně zformovanými osobnosti, se kterými se každý může ztotožnit nejenom prostřednictvím obligátních citových souvislostí, ale také zásluhou jejich minulosti, názorů a zodpovědnosti. „Oba již zažili spoustu věcí,“ říká Wolf. „Ztrátu vlastních rodičů, narození dětí, plány, zklamání i bolest, kterou všichni z nás zažijí,“ dodává. „Chirurg Paul se vydá na jeden z pobřežních ostrovů Outer Banks of Rodanthe v Severní Karolíně na návštěvu za Robertem Torrelsonem, vdovci po jeho pacientce, která nešťastnou náhodou zemřela v jeho péči. Vydá se tam pod záminkou urovnání starých neshod a zažehnání hrozícího právního sporu; možná má ale i důležitější důvody. „Paul se kdysi rozhodl dát svoji kariéru na první místo a být nejlepším doktorem jakým dokáže být, a to ne kvůli penězům, ale aby pomáhal lidem. A to také dokázal, byť za cenu toho, že se odcizil svému dospělému synovi a ztratil manželku i domov. A v téhle citové a duchovní krizi se Paul odtrhne od všeho, co jej spojovalo s jeho minulým životem, a dorazí za svým známým zcela svobodný. Podobně nespoutaná nebo spíš nevyhraněná dorazí na místo Adrienne. Pořád se ještě vyrovnává s tím, že její manžel měl poměr s jinou ženou, aby jí ještě více zmátla zpráva, že manžel změnil názor a chce ji zpět. A to je přesně to, co chtějí i její dvě děti a zejména dcera Amanda, která dělá vše pro to, aby ji k tomu přesvědčila. Bylo by to samozřejmě to nejjednodušší řešení… ale je to opravdu to, co Adrienne ve skutečnosti chce? „Situace Adrienne se postupně změní o 180 stupňů. Nejdřív to vypadá na rozvod, pak zase na smíření. Adrienne se v průběhu let vzdala značné části své svobody na úkor toho, že rodinu stavěla na první místo, a byla s tím smířena. Pak se ale nadchla pro myšlenku svobodné samostatné ženy a náhle zjistila, že nebude tak lehké tuto představu opustit a vrátit se zpátky,“ říká Diana Lane. „Adrienne se podle mě necítí zralá na novou lásku,“ dodává. „Její mysl rozhodně není na něco takového připravená. A vlastně není připravená možná vůbec na nic snad kromě několik týdnů v lázních,“ konstatuje Lane. Když se Adriennina přítelkyně Jean vydá na dovolenou a požádá jí, jestli by se nemohla na jeden víkend postarat o její pitoreskní penzion na jednom z ostrovů Outer Banks, Adrienne toto dočasné útočiště nadšeně přivítá jako šanci vyřešit si vlastní věci. Paulovi pak návštěva pro změnu poskytne vhodné místo pro náročné setkání s Torrelsonem. Zvolené místo současně nabídlo Wolfovi příležitost ukázat, jakým způsobem uchopit hlavní témata příběhu: jak může příroda odrážet vývoj vztahu nebo jak se může neovladatelná bouře stát metaforou pro nespoutanou lásku. Oba hlavní hrdinové tak na místo dorazí podle režiséra ve stavu „krásné zranitelnosti“. Je to jako když se dají dohromady život, víra a příroda a společně vytvoří dokonalou příležitost. Série náhod – večeří, rozhovorů, konfrontací a příchod hurikánu – nakonec naše hrdiny donutí ukrýt se v domě a spolupracovat, což jim umožní vzájemné upřímné a silné poznání, ke kterému může dojít jenom tehdy, pokud jsou lidé vytrženi ze svých prostředí, která je normálně vymezují a chrání je,“ říká Wolfe. Setkání s někým může změnit směr vašeho života – a tím se změní vše „Rozhovor s cizím člověkem vám dává možnost otevřít se způsobem, který si málokdy můžete dovolit vůči někomu, koho znáte,“ říká Wolfe. Je-li někdo předmětem pozornosti cizího člověka, může ho to vést k tomu, aby se na sebe podíval trochu jinak a aby znovu uviděl sílu, na kterou zapomněl anebo touhy a lítosti, se kterými se smířil. „Paula na Adrienne i naopak Adrienne na Paulovi irituje drzost toho druhého obsažená ve větě ‘Kdo si sakra myslíš, že jsi?‘ To je totiž dost dobrá otázka,“ říká Lane. „Počkej chvíli, musím se nad tím zamyslet… kdo si sakra myslím, že jsem? Tohle je totiž to, co lidé jeden druhému přinášejí na začátku vztahu, kdy ještě mají možnost říkat a dělat něco záměrně místo pouhého vláčení osudem. Je to sice někdy nepohodlné, ale je to současně osvobozující,“ dodává. „V tomto smyslu na sebe Paul a Adrienne navzájem působí jako katalyzátor seberealizace toho druhého,“ vysvětluje scenáristka Ann Peacock. „Paul Adrienne nabízí možnost dělat to, co je nejlepší pro ní, a ne to, co se od ní očekává. Adrienne pro změnu nabízí Paulovi možnost zapomenout na jeho povinnosti a šanci zažít lásku a odpuštění,“ doplňuje. „Film je hlavně o získávání zkušeností,“ nabízí možný pohled Richard Gere. „Všichni jsme vlastně děti, které se snaží zjistit kým nebo čím vlastně jsou a co vlastně celý ten svět kolem znamená. Na Nocích v Rodanthe je krásné to, že ukazují, jak dva lidé v krizi mohou odhodit své staré kabáty, dosáhnout jeden k druhému a navzájem se během relativně krátkého času velmi silně ovlivnit,“ říká Gere. A tenhle vliv může často přesáhnout i ony samotné dva lidi. „To, co jeden na druhém poznají, to spojení mezi nimi je jedna z těch věcí, které zažijete jen jednou za život. Je to hluboká láska, která – jak ostatně říká sama Adrienne ve filmu – ve vás vyvolá touhu sdílet ji s celým zbytkem světa,“ říká producentka Di Novi. Richard Gere a Diane Lane znovu spolu Noci v Rodanthe představují třetí film, ve kterém společně účinkovali Richard Gere a Diane Lane. Oba herci se poprvé sešli před 24 lety ve filmu Francise Forda Coppoly „Cotton Club“, ve kterém představovali bezstarostné milence. V nedávnější minulosti Gere a Lane vytvořili pár, jejichž upadající manželství v dramatu Nevěrná i nadále vydává spalující žár nebezpečný jejich okolí. Pozoruhodná je především vzájemná chemie, která mezi oběma herci funguje na filmovém plátně a která se odráží i v jejich vzájemném škádlení. Diane Lane poukazuje na herce, mezi nimiž existuje fantastická chemie v reálném životě, avšak jejichž romantické scény na filmovém plátně působí naprosto nudně. „Richard a já jsme na tom přesně naopak,“ rýpe do Richarda Gerea Diane Lane. „Když stojíme vedle sebe, není mezi námi vůbec nic…“ Její slova potvrdí Richard Gere, který jí skočí do řeči: „Není tam opravdu nic. Je to dokonce méně než nic. Ale na filmovém plátně tam vidíte úplně všechno. Je to zázrak,“ říká Gere. Už vážně Richard Gere dodává: „Naše přátelství přerostlo během těch let v obrovskou míru důvěry. Miluji s ní pracovat,“ dodává. Gere také soudí, že rozdíl mezi jejich filmovými i reálnými postavami před lety v době jejich společného působení ve filmu „Cotton Club“ a v současnosti dobře odpovídá i povaze vztahu, který se vyvine mezi Paulem a Adrienne. „Při rozhodování, jestli roli vzít, bylo pro mě i pro Dianu důležité, že nejde o příběh o páru mladých lidí, kteří se do sebe zblázní na první pohled,“ říká. „O takový film tady vůbec nejde. V našem filmu je spousta scén, ve kterém se na sebe hlavní hrdinové skoro ani nepodívají, a přesto mezi nimi funguje silné a hluboké porozumění, jehož vývoj můžete sledovat scénu po scéně,“ vysvětluje Gere. „Ve věku našich hrdinů může člověk do vztahu přinést často mnohem více, než kolik může nabídnout v osmnácti,“ doplňuje ho Lane. „Máte totiž více pochopení, silnější osobnost a více si vážíte věcí i lidí,“ dodává. Díky kombinaci všech těchto prvků vytvářejících stále silnější spojení mezi Paulem a Adrienne uvězněným díky bouři na ostrově v Outer Banks. „Diváci nebudou mít pocit, jako by se dívali na dva herce,“ tvrdí režisér Wolfe. „Budou mít spíš pocit, jako by se dívali na dva skutečné lidi prožívající vlastní životy.“ Tak jako máte v životě vždy šanci se znovu zamilovat a najít nový smysl života, můžete se vždy učit, můžete dělat věci lépe a můžete napravit věci, které se týkají lidí ve vašich životech. Kromě Paula a Adrienne jsou v tomto dramatu přítomny i další postavy, které je buď podporují nebo stojí proti nim a nakonec je dovedou jednoho k druhému. Torrelsonova osobní tragédie tak třeba způsobí, že se Paul vydá na Outer Banks s cílem vážně se zamyslet nad spoustou věcí. Stejně tak Jack, Adriennin manžel , který zavinil krizi jejich manželství, tím Adriennu posunul směrem k volnosti. A Jean pak svým rozhodnutím svěřit její penzion na onen osudový víkend Adrienne vytvoří ideální podmínky pro bouři i pro lásku. Paulův problém s Torrelsonem se objeví téměř ve stejný okamžik, v jakém se Adrienne rozpadne její manželství a odcizí se své dceři. Na první pohled se ale zdá, že jeden z těch problémů má řešení poměrně jednoduché. „Paul se zabývá krizí své kariéry,“ říká režisér Wolfe. „Zemřela mu pacientka a její manžel na něj podal žalobu. A jak už to tak bývá u nadaných a schopných lidí soustředěných na kariéru, Paul není připraven na vyrovnávání se s prohrami, ztrátami či zklamáním. Je ale zase dobrý ve spravování toho, co je pokažené. Rád překonává překážky a dosahuje úspěchů. Proto se také vydává do Rodanthe, aby napravil, co se pokazilo,“ vysvětluje Wolfe. „Paul nedokáže pochopit, že Torrelsonovi nejde o peníze,“ říká Scott Glenn, který představuje zlomeného vdovce. „Torrelsonovým primárním cílem není soudní spor, ale omluva. Chce prostě vědět, že žena kterou miloval a jež zemřela, nebyla pouze jedním z dalších zemřelých pacientů, nýbrž že byla důležitá a cenná. Chce přitáhnout doktorovu pozornost a slyšet od něj uznání, že operaci pokazil a že je mu to líto,“ vysvětluje Glenn. „Scott byl famózní,“ říká Di Novi. „Scéna Torrelsonovy konfrontace s Paulem je neuvěřitelně působivá. „Ten muž prožívá neskutečnou bolest a je pro něj velmi těžké ji vyjádřit. Není pochyb o tom, že je to poprvé v životě, kdy je Paul okolnostmi donucen mluvit s člověkem v takovém stavu,“ dodává. Zatímco Paul bojuje se snahou nalézt v celém setkání smysl a přemýšlí, jak se poprat s další výzvou – urovnat spor se svým synem – snaží se Adrienne zjistit, co vlastně cítí ke svému manželovi, jehož upřímné prosby o návrat jsou i na tomto vzdáleném místě tak blízko jako telefon. Christoper Meloni, který představuje Jacka, vidí svoji postavu jako určitý katalyzátor. „Jack je něco jako roznětka Adrienniny cesty. To on ji postaví před dilema, ve kterém musí účtovat s minulostí a zvažovat všechna pro a proti, aby se mohla rozhodnout, co je správné a jakým směrem se má vydat,“ říká Meloni. Jeho role je přitom komplexnější, než by se mohlo zdát na první pohled. „Ve filmu není žádná vysloveně záporná postava,“ konstatuje producentka Di Novi. „Nikdo neplánuje dělat schválně zlé věci. Adrienne musela mít v minulosti důvod si Jacka vzít a musel existovat i důvod, proč spolu vydrželi tak dlouho. Proto bylo tak důležité, aby herec představující Jacka dokázal všechny tyto aspekty zohlednit a aby nebyl pouhou černobílou postavou,“ vysvětluje Di Novi. „Jack musí být důstojným soupeřem, aby bylo vidět, že Adrienne na jednu stranu upřímně a přesvědčivě přitahuje zpátky k sobě,“ doplňuje Wolfe. „Jack je sice upřímný ve svoji touze stát se opět součástí rodiny, nicméně si nejsem jistý, že k tomu má ty správné důvody,“ říká Meloni. “I přes jeho upřímnost získáte časem pocit, že na něm něco není správného, a tím se diváci do určité míry ztotožní s Adrienninými pochybnostmi, aniž by vlastně věděli proč,“ dodává. „Jednou z postav, která by určitě souhlasila, je Adriennina loajální přítelkyně a důvěrnice Jean, kterou představuje Viola Davis. Jean dodává Adrienne kuráž, humor a upřímné názory, aniž by se jich Adrienne musela dožadovat. Obě ženy se evidentně znají spousty let, protože Jeanin penzion, který je současně jejím domovem, je plný hraček, které vyráběly jako holky, a fotografií a památek, které sdílejí prostor v domě s Jeaninými cestovními suvenýry a uměním posbíraným v průběhu let. „Jean představuje naprosto svobodnou ženu,“ říká producentka Di Novi. „Přesně ví, kdo je, a je jí jedno, co si o ní lidé myslí. Vyjadřuje se plně svým uměním a život žije naplno, o což svým způsobem usiluje i Adrienne,“ dodává producentka. Adrienne má podobné povahové rysy, konstatuje Davis. „Jenže zatímco Jean sny, které měla zamlada, začala naplňovat už dávno, Adrienne je spíš potlačila, aby vychovávala děti a vedla stabilnější a konzervativní život,“ říká Davis. „Adrienne tak obětovala určité ze svých svobod a zájmy jiných upřednostňovala před svými vlastními. Obě ženy se tak dobře doplňují, protože mohou porovnávat své možnosti volby a přitom mají často stejný pohled na věc,“ dodává. Jelikož Jeanin svobodomyslný životní styl se hodně liší od skutečného života Davisové, byla pro ni role Jean výzvou a současně zábavou. Právě i z tohoto důvodu jí koneckonců do dole Wolfe obsadil. „Jean rozhodně není taková, jako já,“ říká Davis. „Jean je divočejší a svobodnější a udělala by věci, které já bych nedělala nikdy. Jsem usazenější a spíš introvertka,“ konstatuje Davis. Wolfe i Davis jsou sice oba spolupracovníci Public Theatre, nicméně teprve na tomto filmu pracovali spolu takto blízko jako režisér a herec. Když Davis obsazoval do Nocí v Rodante, byl si jistý, že „Viola dokáže zahrát Jeaninu vřelost a hravou vitalitu stejně dobře jako její vnitřní sílu a to, jak ostře chrání svoji nejlepší kamarádku,“ říká Wolfe. Mezi další herce patří Mae Whitmanová (seriál „Arrested Development“) coby Adriennina citově založená a svéhlavá dcera Amanda, jejíž snaha o smíření rodičů na Adrienne těžce doléhá, a Pablo Schreiber (TV seriál „The Wire“) coby syn Roberta Torrelsona Charlie, který dává silně najevo svůj smutek ve chvíli, kdy si Paul přijde promluvit. Bouřlivé počasí Natáčení začlo v květnu 2007 v malém městě Rodanthe a jeho okolí na Outer Banks, což je více než 300 km dlouhý pás ostrovů kopírující pobřeží Severní Karolíny. Tento pás čas od času zažívá hlavní nápor zuřivosti oceánu. Oblast stíhaná hurikány a známá také pod názvem pohřebiště Atlantiku má jednu z nejvyšších hustot výskytu lodních vraků na světě. „Nickovy knihy se vždy odehrávají v Severní Karolíně a Rodanthe je izolovaná a velmi specifická část ostrovů Outer Banks,“ říká producentka Di Novi a potvrzuje, že výzva spočívající v natáčení na těchto místech stála za to. „Na tom místě je něco nezpochybnitelně magického, co nikde jinde není. Jde o místa, která na filmovém plátně uvidíte málokdy, a přitom jde o unikátní místo v Americe, které málokdo zná.“ Při vybírání lokalit pro natáčení filmu Wolfa obzvláště zaujalo, jak skvělé jsou ostrovy Outer Banks jakožto pozadí pro romantické drama. „Je to neskutečně nádherná krajina, která je současně zranitelná a nechráněná; úzký pás země obklopený vodou z obou stran. Sílu oceánu i nebe doslova cítíte na každém kroku. Hned jsem pochopil, jak moc síla přírody a všechny tyto prvky hrály roli v tom, aby mezi našimi dvěma hrdiny došlo k milostnému vzplanutí,“ říká Wolfe. Scenárista John Romano poznamenává, že Nicholas Sparks dodržuje vypravěčskou tradici využívat mocné přírodní síly k tomu, aby u jeho hrdinů vyvolávaly stavy nabité emocemi a tak posouvaly jejich životy jiným směrem. „Venku zuří hurikán, což oba sblíží, ale bouře se odehrává i uvnitř domu mezi nimi a odráží tak bouři zvenku,“ říká Romano. „Mezi vnějšími a vnitřními turbulencemi existuje jemné předivo souvislostí. Georgeovým záměrem bylo toto zobrazit i ve filmu, a to tak, jak si to představoval – v dialozích, ve způsobu natáčení scén a ve způsobu, jakým herci filmu propůjčili svoji schopnost využívat různých podtextů,“ dodává. Tak jako se příroda a okolnosti dramaticky spikly, aby Paula a Adrienne svedli dohromady, tak se stejně pokoušely filmový štáb a veškeré jeho vybavení rozptýlit po celém pobřeží. Wolf se smíchem vzpomíná: „Zažili jsme spoustu dnů, kdy jsme začali natáčet a oceán prostě řekl ‘Ne, tuhle scénu dnes natáčet nebudete, protože jsem se rozhodl odnést si kus vaší scény’. A to taky udělal. A my jsme nemohli dělat nic jiného než mu přizpůsobit naše plány. Zejména pro mě jako člověka žijícího celý život v New Yorku bylo naprosto fascinující, že jsem musel venku aktivně vyjednávat s přírodou, aby mi umožnila dělat moji práci,“ říká Wolfe. I přes pečlivé plánování s cílem vyhnout se období hurikánů, natáčení hned druhý den zmařila pravidelná bouře Nor’s Easter, s větrem o rychlosti 90 km/h a deštěm. Tenhle rok přišla dříve než v posledních 30 letech a vyvolala nejvyšší příliv za posledních deset let. „Příliv odplavil skoro všechen písek nacházející se pod domem,“ říká Oscarem ® oceněná autorka scény Patrizia von Brandenstein („Amadeus“) s odkazem na hlavní exteriér natáčení celého příběhu v podobě skutečného místního penzionu. Ten kvůli bouři nejen přišel o více než metrovou vrstvu písku ve svých základech, ale také o různé vybavení a zařízení uskladněná pod schody do prvních dvou pater. „Ta dvě patra sice stála dál, ale byla značně nebezpečně nahnuta. Jak se vyplavil volný písek, odkryl také velké pytle s pískem, které byly umístěny pod dům s cílem zpevnit jeho základy po předchozí bouři. Viděli jsme také nově odhalené kořeny a pařezy zřejmě staletí starých cypřišů, které zůstaly ve vodě z dob, kdy pobřeží lemoval les,“ popisuje situaci von Brandenstein. Pod vedením von Brandenstein štáb nakoupil v nedalekém Wilmingtonu stavební materiál a v dalších dnech pracoval na opravách. „O několik týdnů později jsme našli i odplavené schody,“ říká Brandestein. „Inspirováni dnešní módou recyklace jsme je nakonec využili v jiných scénách, což ostatně odpovídalo i duchu našeho příběhu. Líbí se mi totiž myšlenka záchrany a využití něčeho, co se zdá být zničené, ale nakonec to jde opravit nebo předělat a použít znovu. Podobně Adrienne zachraňuje vyplavené dřevo a vyřezává z něj dřevěné pokladničky, a podobně Paul také zachraňuje jejich život,“ říká von Brandenstein. Interiéry byly natáčené v pohodlném dvougeneračním obydlí na ostrově Topsail, asi 60 km od od Wilmingtonu, které bylo pro potřeby natáčení hotelové haly, jídelny a kuchyně upraveno odstraněním několika málo zdí. Pro Wolfa penzion představoval „jednu z hlavních postav filmu. Šlo totiž o místo plné historie i ducha, obtěžkané roky životů lidí“. Vědom si unikátní multikulturní historie regionu a s představou bohaté vedlejší linie příběhu Jean a domu jejích předků, usiloval o vytvoření interiéru vyzdobeného velkým množstvím generace starého spirituálně orientovaného umění, které nyní sdílí prostor s výtvory Jeane a s předměty odrážející její koníčky a zkušenosti. Dalším pozůstatkem duchovního dědictví Rodanthe je snad nejvýraznější detail exteriéru penzionu, a to jeho temně modré okenice, které jsou také nazývány „strašidelně modré“. Ty zřejmě pocházejí z dob, kdy se na ostrovech usadili námořníci přeživší různé lodní katastrofy, kteří na ně přinesli kulturní a náboženské tradice ze svých rodných zemí. Podle dávných pověstí si tito lidé natírali okenice na modro, aby odradili strašidla. I když historky o nadpřirozených návštěvách jsou již dávnou minulostí, zvyk a barva přetrvaly. „Obvykle jde o šedomodrou, ale naše měla trochu výraznější či světlejší odstín, protože Jean má ráda věci jasné a vibrující,“ říká von Brandenstein. Okenice mají svůj význam také v tom, že navozují na scéně náladu přicházející bouře. Jejich neustálé třískání o okna napovídá, že budou problémy a vyvolává pocit rostoucího neklidu a zranitelnosti. Penzion, komplikovaná lokalita, v níž se nachází, oceán i počasí jsou podle Wolfa „typické pro život samotný. I to, že dům je umístěn mezi oceán na straně jedné a vnitrozemský kanál na straně druhé, je symbolickou metaforou na téma život a láska – obojí je křehké a hrdinské. Nejdůležitější ale je, že jde o věci, které přetrvají věky, i když se zdá, že takové věci nejsou,“ dodává režisér. „Podle mě existuje ve všech z nás touha vidět na plátně v příběhu pravdu a různé citové varianty,“ pokračuje Wolfe. „Všichni jsme si vědomi toho, nakolik jsou život a láska křehké, a jak drahocenný je čas, který je nám vyměřen. Štěstí je svým způsobem něco jako vzduchová bublina – pokud jej zmáčknete příliš velkou silou, praskne a zmizí. Je nádherné moci pozorovat dva lidi zjišťující, kým vlastně jsou, a začínající znovu věřit, že velká láska doopravdy existuje,“ říká režisér. „Doufám, že se diváci budou mít pocit, že si s našimi postavami něco prožili,“ říká producentka filmu Di Novi. „Bylo by úžasné, pokud by se doopravdy inspirovali anebo kino opouštěli s trochu jiným pohledem na věc. Možná začnou toužit po tom najít osobu, kterou by doopravdy milovali, nebo pokud takovou osobu už mají, tak se budou více snažit si jí udržet.,“ dodává. ABOUT THE CAST RICHARD GERE (Paul) won a Golden Globe Award for his performance opposite Catherine Zeta-Jones and Renée Zellweger in the 2002 Oscar®-winning musical hit “Chicago.” He also shared in a Screen Actors Guild (SAG) Award® for Outstanding Cast Performance and earned a SAG Award® nomination for Best Supporting Actor for his performance as Billy Flynn. Gere has also graced the screen in such memorable hits as “Unfaithful,” “Primal Fear,” “Pretty Woman,” “An Officer and a Gentleman,” “American Gigolo” and “Days of Heaven.” Gere will next be seen in Lasse Hallström’s family drama “Hachiko: A Dog’s Story,” a remake of the 1987 Japanese classic based on the true story of a college professor who forms a bond with an abandoned dog. Projects set for a 2009 release include the Mira Nair-directed biopic “Amelia,” about Amelia Earhart, in which he stars with Hilary Swank and Ewan McGregor; and Antoine Fuqua’s “Brooklyn’s Finest,” on which he is now in production alongside Don Cheadle and Ethan Hawke. In 2007, Gere joined an ensemble cast in Todd Haynes’ critically acclaimed film “I’m Not There,” about the life and songs of Bob Dylan, for which he shared in a Robert Altman Award at the 2008 Independent Spirit Awards. In addition, he recently starred in Lasse Hallström’s “The Hoax” and Richard Shepard’s “The Hunting Party.” His feature credits also include the indie film “Bee Season” and “Shall We Dance?” with Jennifer Lopez and Susan Sarandon. In 2002, Gere starred in Adrian Lyne’s thriller “Unfaithful,” opposite Diane Lane, and the psychological drama “The Mothman Prophecies.” Born in Philadelphia, Gere began his acting career on the stage when he landed the lead role of Danny Zuko in the London production of “Grease” in 1973. After seasons with the Provincetown Playhouse and Seattle Repertory Theatre, he performed in numerous plays in New York, notably as the lead in Richard Farina’s “Long Time Coming and a Long Time Gone,” and Sam Shepard’s “Back Bog Beast Bait” and “Killer’s Head,” before making his Broadway debut in the rock opera “Soon.” His additional theatre credits include the New York production of “Habeas Corpus,” the Lincoln Center presentation of “A Midsummer Night’s Dream” and the London Young Vic Theatre production of “The Taming of the Shrew.” In 1980, he returned to Broadway to star in “Bent,” winning the Theatre World Award for his portrayal of a homosexual concentration camp prisoner. On the big screen, Gere first gained attention for his roles in the thriller “Looking for Mr. Goodbar” and Terrence Malick’s “Days of Heaven,” for which he won an Italian David di Donatello Award. His early film credits also include “Bloodbrothers,” John Schlesinger’s “Yanks,” “American Gigolo” and the 1982 romantic blockbuster “An Officer and a Gentleman,” which brought Gere his first Golden Globe nomination. He subsequently starred in “Breathless,” “Beyond the Limit,” “The Cotton Club,” “Power,” “No Mercy” and “Miles from Home.” In 1990, Gere won acclaim for his portrayal of a corrupt cop in “Internal Affairs” and then starred opposite Julia Roberts in Garry Marshall’s smash hit romantic comedy “Pretty Woman,” for which he earned his second Golden Globe nomination. His additional film credits include Akira Kurosawa’s “Rhapsody in August”; Jon Avnet’s “Red Corner”; Michael Caton-Jones’ “The Jackal”; Garry Marshall’s box-office hit “Runaway Bride,” reuniting him with Julia Roberts; and Robert Altman’s “Dr. T and the Women.” Gere also served as an executive producer on three of his films: “Final Analysis,” “Mr. Jones” and “Sommersby.” On television, Gere earned an Emmy nomination for his role in “And The Band Played On,” the HBO adaptation of Randy Shilts’ book about the early days of the AIDS epidemic in America. Additionally, Gere is an accomplished pianist and composer. A student and friend of His Holiness the Dalai Lama, Gere has made numerous journeys throughout India, Nepal, Zanskar and Tibet, Mongolia and China in the past 20 years, often applying his talent as a photographer. His book of photos, Pilgrim (1997, Little, Brown and Company), is a collection of images that represent his 25-year journey into Buddhism, with a foreword by the Dalai Lama. An outspoken human rights advocate, he is the founder of The Gere Foundation, which contributes directly to numerous health education and human rights projects and is especially dedicated to promoting awareness of Tibet and its endangered culture. In 1987, he was the founding chairman of the Tibet House in New York. He subsequently became an active member of the Board of Directors of the International Campaign for Tibet in Washington D.C., and in 1996 became its Chairman. Gere has testified on Tibet’s behalf before the U.S. Congress, the European Parliament, and House International Operations and Human Rights Subcommittee. DIANE LANE (Adrienne) earned SAG®, Golden Globe and Oscar® nominations, and was hailed Best Actress by the New York Film Critics and National Society of Film Critics for her turn as an adulterous wife in the critically acclaimed 2002 Adrian Lyne film “Unfaithful.” One of the industry’s premiere talents, Lane has top-lined a diverse slate of both independent and major studio releases, helmed by some of the world’s most renowned directors. Her filmography includes the acclaimed Francis Ford Coppola films “The Outsiders,” “Rumble Fish” and “The Cotton Club.” Additional feature film credits include Gregory Hoblit’s recent thriller “Untraceable”; John Madden’s “Killshot”; Doug Liman’s “Jumper”; Allen Coulter’s period piece “Hollywoodland,” with Ben Affleck and Adrien Brody; “Must Love Dogs,” with John Cusack; the drama “A Walk on the Moon,” which landed Lane an Independent Spirit Award nomination; the Audrey Wells romantic comedy “Under the Tuscan Sun,” which resulted in a Golden Globe nomination; Wolfgang Petersen’s action drama “The Perfect Storm,” with George Clooney and Mark Wahlberg; the highly successful adaptation of Willie Morris’ childhood memoir “My Dog Skip”; the critically acclaimed independent feature “My New Gun”; “Hardball,” opposite Keanu Reeves; her portrayal of actress Paulette Goddard in “Chaplin,” for director Sir Richard Attenborough; Peter Masterson’s independent drama “The Only Thrill,” opposite Diane Keaton, Sam Shepard and Robert Patrick; the political thriller “Murder at 1600,” opposite Wesley Snipes; Francis Ford Coppola’s “Jack,” opposite Robin Williams; and Walter Hill’s epic Western “Wild Bill,” with Jeff Bridges. Lane has also appeared in a wide range of roles in some of television’s most admired movies and miniseries, including TNT’s “The Virginian,” opposite Bill Pullman; “A Streetcar Named Desire,” opposite Alec Baldwin and Jessica Lange; and her Emmy-nominated role, Lorena, in the CBS series “Lonesome Dove,” opposite Robert Duvall. She also starred opposite Gena Rowlands in the Hallmark Hall of Fame drama “Grace & Glorie.” In 1994, Lane starred with Donald Sutherland, Cicely Tyson and Anne Bancroft in the epic miniseries “Oldest Living Confederate Widow Tells All,” based on the best-selling novel by Allan Gurganus, in which Lane portrayed a character from her early teens into her sixties. The daughter of drama coach Burt Lane and singer Colleen Farrington, Lane answered a call for child actors at La Mama Experimental Theater at age six. She won a role in Andrei Serbian’s unique version of “Medea” and subsequently appeared over the next five years in his productions of “Electra,” “The Trojan Women,” “The Good Woman of Szechuan” and “As You Like It,” both in New York and at theater festivals around the world. After performing in Joseph Papp’s productions of “The Cherry Orchard” and “Agamemnon” at Lincoln Center in 1976-77, she starred at The Public Theater in “Runaways” and made her film debut, opposite Sir Laurence Olivier, in George Roy Hill’s “A Little Romance” in 1978. SCOTT GLENN (Robert Torrelson), an actor of remarkable range, will follow “Nights in Rodanthe” with a comic turn in “Surfer Dude,” alongside Matthew McConaughey, Woody Harrelson and Willie Nelson, and end the year with a starring role in the Oliver Stone biopic “W,” as the controversial Donald Rumsfeld. Glenn recently starred in the blockbuster hit “The Bourne Ultimatum,” the independent adventure comedy “Camille,” Richard LaGravenese’s drama “Freedom Writers” and the 2004 film noir “Puerto Vallarta Squeeze,” based on the novel by Robert James Waller. He also starred in Lasse Hallstrom’s acclaimed drama “The Shipping News,” the satire “Buffalo Soldiers,” Antoine Fuqua’s “Training Day” and the action thriller “Vertical Limit.” After more than 20 years pursuing a career as a novelist, poet and journalist, Glenn launched his acting career with a number of off-Broadway productions, including “Fortune & Men’s Eyes” and “Collision Course,” and spent the late 1960s in traveling theatrical productions across New York City. Relocating to Hollywood, he won small parts in Robert Altman’s “Nashville,” some of Roger Corman’s low-budget specials and Francis Ford Coppola’s “Apocalypse Now,” before making his big-screen starring debut alongside John Travolta in the 1980 classic “Urban Cowboy.” Other major film roles soon followed, including Robert Towne’s “Personal Best”; John Frankenheimer’s “The Challenge”; Philip Kaufman’s “The Right Stuff,” in which Glenn appeared as astronaut Alan Shepard; Lawrence Kasdan’s Western “Silverado”; John McTiernan’s Oscar ®winning adventure “The Hunt for Red October”; Jonathan Demme’s Oscar®-winning “The Silence of the Lambs”; Stuart Rosenberg’s “My Heroes Have Always Been Cowboys”; Ron Howard’s acclaimed “Backdraft”; the epic fantasy adventure “Tall Tale”; the dark comedy “Reckless”; Edward Zwick’s wartime drama “Courage Under Fire”; Ken Loach’s festival favorite “Carla’s Song,” a love story set amidst the guerilla war in Nicaragua; Clint Eastwood’s “Absolute Power”; and Sofia Coppola’s “The Virgin Suicides.” Glenn’s credits include numerous network and cable movies and guest-starring roles in a wide range of hit television series over the past three decades. He recently starred in the A&E biographical drama “Faith of My Fathers,” NBC’s “Homeland Security,” and the Hallmark Hall of Fame productions “Gone But Not Forgotten,” John Gray’s “The Seventh Stream” and “A Painted House,” based on John Grisham’s novel. He starred in the 1994 Showtime noir thriller “Past Tense” and has twice portrayed Sgt. Daniel Muldoon in Showtime’s “Naked City” films. A lifelong member of The Actors Studio, Glenn made a triumphant return to Broadway as Pale in Lanford Wilson’s “Burn This,” and off-Broadway in “Dark Rapture” and the critically acclaimed “Killer Joe,” for which he earned a Drama Desk Best Actor nomination and a special honor at the Drama League Awards presentation. He also starred in Arthur Miller’s final play, “Finishing the Picture,” at the Goodman Theater in Chicago, for which Miller wrote a scene for him. Glenn has been married to artist Carol Schwartz since 1967. The Glenns are active supporters of numerous charities, including the Naval Special Warfare Foundation, for families of fallen servicemen and The Delta Society, which helps train and sponsor service and therapy dogs. CHRISTOPHER MELONI (Jack) earned an Emmy Award nomination for his role as compassionate detective Elliot Stabler in NBC’s Top 10-rated “Law & Order: Special Victims Unit,” and is currently starring in the series’ tenth season. On the opposite side of the spectrum, Meloni also portrayed duplicitous inmate Chris Keller on HBO’s intense prison drama “Oz,” created by Tom Fontana. His additional work in television includes guest appearances on “NYPD Blue,” “Homicide: Life on the Street” and “Scrubs.” He also starred in the series “Leaving L.A.” and in several miniseries, including “In a Child’s Name,” Mario Puzo’s “The Last Don” and, most recently, the telefilm “Gym Teacher: The Movie,” for Nickelodeon. Meloni appeared in the hit comedy “Harold and Kumar Go to White Castle” and more recently in its sequel, “Harold & Kumar Escape From Guantanamo Bay.” He will soon appear in the film “Brief Interviews with Hideous Men,” starring Julianne Nicholson, Timothy Hutton and Bobby Cannavale, written and directed by John Krasinski. Meloni will also be seen in the Pastor brothers’ feature “Carriers,” an apocalyptic thriller about a dangerous viral pandemic, with Piper Perabo and Chris Pine, and the ribald comedy “National Lampoon’s Dirty Movie,” which he also directed and produced. Previously, Meloni earned accolades for his performance as a temperamental chef working at a summer camp in the hilarious independent film “Wet Hot American Summer,” opposite Janeane Garafolo and David Hyde Pierce. His other film credits include “Runaway Bride,” in which he starred opposite Julia Roberts as her sports-enthusiast fiancé, as well as “Twelve Monkeys,” “Fear and Loathing in Las Vegas,” “Junior” and “Bound.” He received critical praise for his work on the stage in 2005, when he starred as Eddie Carbone in Arthur Miller’s “A View From the Bridge” at Dublin’s prestigious Gate Theatre, for which he was honored as Best Actor in Ireland’s highest theater awards from the Irish Times. A native of Washington, D.C., Meloni attended the University of Colorado at Boulder, where he first became interested in acting. After graduation, he took a construction job in his hometown until a high school acquaintance inspired him to move to New York to study acting. It was there that he apprenticed at the Neighborhood Playhouse and got his first big break as the lead in the NBC comedy “The Fanelli Boys.” VIOLA DAVIS (Jean) is a critically revered actress of film, television and theater who made an indelible impression on the big screen with her heart-wrenching turn in Denzel Washington’s “Antwone Fisher,” which earned her an Independent Spirit Award nomination. Davis will next star alongside Meryl Streep and Philip Seymour Hoffman in the highly anticipated film “Doubt,” written and directed by John Patrick Shanley from his play and slated for a December release. She will also be seen in the features “State of Play,” with Russell Crowe, Ben Affleck, Rachael McAdams and Jason Bateman, directed by Kevin Macdonald (“The Last King of Scotland”) and based on the popular BBC television series; and Tyler Perry’s “Medea Goes to Jail,” loosely based on the Atlanta stage production. Both are set to debut in 2009. Recently, Davis had a supporting role in the thriller “Disturbia,” starring Shia LaBeouf, for director D.J. Caruso. She was also seen in the independent film “The Architect,” opposite Anthony LaPaglia. Her additional film credits include Jim Sheridan’s “Get Rich or Die Tryin,’” opposite 50 Cent; “Syriana,” starring George Clooney, directed by Stephen Gaghan and produced by Steven Soderbergh (Davis’ fourth collaboration with the Oscar®-winning director); “Far from Heaven,” with Dennis Quaid and Julianne Moore; and “Solaris,” “Traffic” and “Out of Sight,” all directed by Soderbergh. In Summer 2008, Davis starred in the Emmy Award-nominated A&E miniseries “The Andromeda Strain.” Her additional television credits include a recurring role on “Law & Order: SVU”; a recurring role in the CBS franchise “Jesse Stone,” opposite Tom Selleck; a starring role in “Life is Not a Fairytale: The Fantasia Barrino Story,” for Lifetime; and starring roles in ABC’s “Traveler,” CBS’ “Century City,” “Lefty” and the Steven Bochco series “City of Angels.” Additionally, she appeared in Oprah Winfrey’s “Amy and Isabelle” and Hallmark Hall of Fame’s “Grace and Glorie.” In 2004, Davis lit up the stage in the Roundabout Theatre Company’s production of Lynn Nottage’s “Intimate Apparel,” for Tony Award-winning director Daniel Sullivan. She garnered the highest honors for an off-Broadway play, including Best Actress awards from the Drama Desk, the Drama League, the Obies and the Audelco Award, as well as a nomination for the Lucille Lortel Award. She reprised her role at the Mark Taper Forum in Los Angeles, where she was recognized with the Ovation, Los Angeles Drama Critics and Garland Awards. In 2001, Davis was awarded a Tony Award for Best Performance by a Featured Actress in a Play for her work in playwright August Wilson’s “King Hedley II.” She captured the attention of critics and audiences alike for her portrayal of Tonya, a 35-year-old woman forced to fight for the right to abort an unwanted pregnancy. Davis also received a Drama Desk Award for her performance. A graduate of Juilliard, Davis also holds an Honorary Doctorate of Fine Arts from her alma mater Rhode Island College. She is married to actor Julius Tennon. ABOUT THE FILMMAKERS 1GEORGE C. WOLFE (Director) makes his feature film directorial debut with “Nights in Rodanthe,” following a distinguished theatrical career as a writer, director and producer that includes two Tony Awards. Previously, Wolfe directed “Lackawanna Blues” for HBO, which earned him the Directors Guild Award for Best Directorial Achievement, a National Board of Review Award, an Independent Spirit Award nomination for Best First Feature, a Christopher Award and the Humanitas Prize. “Lackawanna Blues” won four NAACP Image Awards, earned seven Emmy Award nominations and premiered at the Sundance Film Festival. Wolfe gained a national reputation as a gifted new voice in the American Theatre for his play “The Colored Museum.” This was followed by “Spunk,” his adaptation of three short stories by Zora Neale Hurston; and “Jelly’s Last Jam,” his first Broadway musical, which garnered eleven Tony Award nominations, including Best Book and Best Director for Wolfe. Shortly thereafter, Tony Kushner asked Wolfe to direct the Broadway production of his much-acclaimed Pulitzer Prize-winning drama “Angels in America,” for which Wolfe won the Tony, Drama Desk and Outer Critics Circle Awards. Meanwhile, Wolfe took on a new and daunting task as producer of the Joseph Papp Public Theatre/New York Shakespeare Festival. It was here that he created such landmark productions as “Bring in Da Noise, Bring in Da Funk,” for which he received his second Tony Award; “Elaine Stritch At Liberty”; and “The Tempest.” His other Broadway credits include Suzan-Lori Parks’ Pulitzer Prize-winning play “Topdog/Underdog,” “The Wild Party,” “Twilight: Los Angeles, 1992,” “On the Town” and “Caroline or Change,” which he recently directed at the National Theatre in London, where it received the Olivier and Evening Standard Awards for Best Musical. Wolfe’s additional awards and distinctions include four Obies, the Dramatist Guild’s HullWarner Award, the Society of Stage Directors and Choreographers’ Calloway Award, a Bessie Award, the George Oppenheimer/Newsday Award, the Lambda Liberty Award and the Actors Equity Paul Robeson Award. He was honored as a Library Lion by the New York Public Library and named A Living Landmark by the New York Landmarks Conservancy. ANN PEACOCK (Screenplay) was born and raised in South Africa. After teaching Law at the University of Cape Town, she emigrated with her family to Los Angeles, where she began writing screenplays. Peacock’s most recent screenwriting credits are the thriller “The Killing Room,” the comedy drama “Kit Kittredge: An American Girl,” the 2007 Hallmark Hall of Fame television movie “Pictures of Hollis Woods” and the family fantasy adventure “The Chronicles of Narnia: The Lion, the Witch and the Wardrobe.” In 1999 she earned an Emmy Award for the teleplay for “A Lesson Before Dying.” The HBO original drama also won the Emmy for Outstanding Made for Television Movie and garnered five additional nominations. Peacock’s previous projects include the PBS telefilm “Cora Unashamed,” adapted from a Langston Hughes short story, and the John Boorman feature film “Country of My Skull,” which premiered to acclaim at the Berlin International Film Festival. JOHN ROMANO (Screenplay) is currently working on the A&E police drama “The Beast,” the latest in an impressive collection of television credits beginning as executive story editor for the groundbreaking series “Hill Street Blues,” for which he earned an Emmy Award nomination. Romano was a writer/producer on numerous dramatic series, including “L.A. Law,” “Early Edition” and “Providence,” and served as a show runner for “Knots Landing,” “Party of Five” and the first season of “Third Watch.” Additionally, he created the series “Class of ’96,” “Michael Hayes” and “Sweet Justice.” For “Sweet Justice,” he earned a second Emmy nomination, NAACP Image Awards and the Justice & Media Award from President Clinton. He was also a consulting producer on “American Dreams.” Following a successful association with Francis Ford Coppola and Fred Fuchs, for whose Zoetrope Studios he wrote and produced the Eric Roberts telefilm “Dark Angel,” Romano wrote the adaptation for Coppola’s independent feature “The Third Miracle.” He also wrote the screenplay for the Coen brothers’ comedy “Intolerable Cruelty” and the upcoming drama “American Pastoral,” adapted from the Philip Roth novel for director Phillip Noyce and set for a 2009 release. Prior to his entertainment industry career, Romano was an Assistant Professor of English at Columbia University, having earned a doctorate in English and Comparative Literature from Yale as a Woodrow Wilson Scholar. He has written more than 100 literary reviews for The New York Times Book Review, Harper’s, The New Republic and other publications, as well as the book Dickens and Reality, and has lectured widely on the links between television and the humanities. In 2000, Romano presented the President’s Talk to the National Endowment of the Humanities in Washington, DC, where he is also on the board of the Center for Arts and Culture. Following September 11th, Romano appeared before the House Committee on Foreign Relations to advise Congress on the role that film and television might play in improving the U.S. image abroad. NICHOLAS SPARKS (Novel) is one of the world’s most beloved storytellers. With seven #1 New York Times bestsellers and more than 50 million copies of his books in print worldwide in over 40 languages, including 36 million copies in North America alone, his popularity continues to soar. Sparks wrote one of his best-known stories, The Notebook, at age 28. It was published in 1996 by Warner Books. He followed with the novels Message in a Bottle (1998), A Walk to Remember (1999), The Rescue (2000), A Bend in the Road (2001), Nights in Rodanthe (2002), The Guardian (2003), The Wedding (2003), True Believer (2005) and its sequel, At First Sight (2005), Dear John (2006) and The Choice (2007). Additionally, Sparks published the 2004 nonfiction memoir Three Weeks With My Brother, co-written with his brother Micah. All became domestic and international bestsellers, with Dear John, True Believer and At First Sight alone selling over one million hardcover copies each. “Nights in Rodanthe” marks the fourth film adaptation of his books, following the highly successful Message in a Bottle, A Walk to Remember, which gained Sparks an enormous teenage readership that continues to grow, and The Notebook, which grossed over $80 million in the U.S. alone. A big-screen version of Dear John is currently in production, starring Channing Tatum and helmed by Oscar®-nominated director Lasse Hallstrom, and set for a 2009 release. Sparks lives in North Carolina with his family. DENISE DI NOVI (Producer) made her producing debut on the cult hit comedy “Heathers,” for which she won an Independent Spirit Award for Best First Feature. She then began a long association with groundbreaking filmmaker Tim Burton, during which time she produced such diverse hits as “Edward Scissorhands,” “Batman Returns,” “The Nightmare Before Christmas,” “Ed Wood” and “James and the Giant Peach.” Her early credits include the 1994 remake of “Little Women,” as well as “Practical Magic” and “Message in a Bottle,” the screen adaptation of Nicholas Sparks’ novel, both of which took first place at the box office in their opening weekends. Her more recent film producing credits include “A Walk to Remember,” also based on a Sparks novel, as well as “Original Sin,” “What a Girl Wants,” “New York Minute,” “Catwoman,” “The Sisterhood of the Traveling Pants,” Curtis Hanson’s “Lucky You” and the recent release “The Sisterhood of the Traveling Pants 2,” which reunited the stars of the original film to portray a new chapter in the lives of four beloved friends. In addition to her film credits, Di Novi has also ventured into television production. She served as an executive producer on the longform projects “Eloise at Christmastime,” “Eloise at the Plaza,” and “The ‘70s,” as well as the critically acclaimed series “The District.” Di Novi started out in journalism, rising from copy editor at the National Observer (a Dow Jones weekly) to staff writer for “Canada AM” in Toronto. Segueing to the film industry, she began her career as a unit publicist. In 1980, she became a principal in the Montreal-based production company Film Plan, acting in various production capacities on nine major studio releases, including “Scanners” and “Videodrome.” In 1983, Film Plan relocated to Los Angeles and merged with Arnold Kopelson’s Film Packages. She then joined New World Pictures as Executive Vice President of Production, later shifting into an overall deal as an independent producer. From 1989 to 1992, she headed Tim Burton Productions, where she produced several of the director’s most successful films. In 1993, she set up her own production company, Di Novi Pictures, at Columbia Pictures. Di Novi currently has a production deal at Warner Bros. Pictures. She has a number of projects in various stages of development, including “The Illustrated Man,” with director Zack Snyder, based on a collection of Ray Bradbury stories; the love story “Last Summer of You and Me,” based on the book by Ann Brashares; “The Jetsons,” written and directed by Robert Rodriguez; and “Larklight,” based on a Philip Reeve novel. DOUG CLAYBOURNE (Executive Producer) most recently served as executive producer on the acclaimed “North Country,” a drama based on real events, for which stars Charlize Theron and Frances McDormand earned Oscar® nominations. Claybourne entered the entertainment industry from a background of advertising and art direction studies. Following two years of post-graduate study at the Art Center College of Design in Los Angeles, he turned to film, but it took a six-month stint as assistant art director on The City of San Francisco magazine, and a working relationship with its owner, Francis Ford Coppola, to convince Claybourne to make the switch official. Early in 1976, during his first semester of film school, Claybourne offered to work for Coppola, free, for eight weeks, to find out if the movie business was something he wanted to pursue. The film was “Apocalypse Now,” and eight weeks turned into three and a half years. Claybourne’s association with mentor Coppola and Zoetrope Studios continued with “The Black Stallion,” on which he served as assistant director; “The Escape Artist,” as producer; “The Black Stallion,” as producer/assistant director; “Rumble Fish,” as producer; “Peggy Sue Got Married,” as assistant director; and “Jack,” as executive producer. The Zoetrope relationship also produced the 1992 Emmy and ACE Award-winning documentary “Hearts of Darkness: A Filmmaker’s Apocalypse,” which Claybourne conceived with George Zaloom and executive produced with his long-time associate Fred Roos. In 1998, Claybourne completed “The Mask of Zorro,” which was nominated for two Golden Globe Awards, including Best Picture and Best Actor for Antonio Banderas. During the filming of “The Legend of Billie Jean,” Claybourne met filmmaker Rob Cohen, which led to a three-picture producing association with the Taft/Barish Company: “The Fast and the Furious,” with Cohen directing, as well as Light of Day” and “The Serpent and the Rainbow.” In 2003, Claybourne executive produced his 23rd feature, the family adventure “Duma,” directed by Carroll Ballard in over 60 locations in South Africa. Claybourne also actively develops projects for his own production company, Poetry & Pictures Inc., while pursuing his passion for writing poetry and painting in watercolors. He has published a book of poetry, One Hundred Love Sonnets and One Sad Poem. ALISON GREENSPAN (Executive Producer), as President of Di Novi Pictures, most recently served as an executive producer on the ensemble drama “The Sisterhood of the Traveling Pants 2.” Previously, Greenspan executive produced the features “New York Minute,” “Catwoman” and “What a Girl Wants,” and the telefilms “Eloise at the Plaza” and “Eloise at Christmastime,” for ABC. She helped develop the romantic drama “A Walk to Remember,” as well as the script for the 2005 film “The Sisterhood of the Traveling Pants,” on which she was also an executive producer. Greenspan began her career with a two-year stint at Creative Artists Agency and then spent three years as a creative executive at ImageMovers, Robert Zemeckis and Jack Rapke’s production company. She joined Di Novi Pictures in 1999 as Vice President of Development. Greenspan graduated Suma Cum Laude from the University of Pennsylvania in 1994. At U Penn, she enjoyed a four-year stint as performer, writer & director in the nation’s only allfemale collegiate comedy troupe, Bloomers. Greenspan’s upcoming producing projects include “The Jetsons,” to be directed by Robert Rodriguez, and “Ramona,” based on the bestselling series of books by Beverly Cleary, both of which are currently in pre-production. DANA GOLDBERG (Executive Producer) is President of Production at Village Roadshow Pictures. Since joining the company in 1998, Goldberg has been involved with Village Roadshow Pictures’ entire slate of films, including “Ocean’s Eleven” and its sequels, “The Matrix” trilogy, “Training Day,” “Mystic River,” “Miss Congeniality,” “Rumor Has It…” and “Charlie and the Chocolate Factory.” She has also served as an executive producer on the blockbuster “I Am Legend,” starring Will Smith; the drama “The Brave One,” starring Jodie Foster under the direction of Neil Jordan; the Oscar®-winning animated feature “Happy Feet,” directed by George Miller and featuring the voices of Elijah Wood, Robin Williams, Brittany Murphy, Nicole Kidman and Hugh Jackman; “The Lake House” starring Keanu Reeves and Sandra Bullock; “The Dukes of Hazzard,” starring Johnny Knoxville and Seann William Scott; and “Taking Lives,” starring Angelina Jolie. Prior to joining Village Roadshow Pictures, Goldberg spent three years with Barry Levinson and Paula Weinstein at Baltimore/Spring Creek Pictures, where she was Vice President of Production. She began her career in show business as an assistant at Hollywood Pictures. BRUCE BERMAN (Executive Producer) is Chairman and CEO of Village Roadshow Pictures. The company will co-produce 65 theatrical features in a joint partnership with Warner Bros. through 2008, with all films distributed worldwide by Warner Bros. Pictures and in select territories by Village Roadshow Pictures. The initial slate of films produced under the pact included such hits as “Practical Magic,” starring Sandra Bullock and Nicole Kidman; “Analyze This,” teaming Robert De Niro and Billy Crystal; “The Matrix,” starring Keanu Reeves and Laurence Fishburne; “Three Kings,” starring George Clooney; “Space Cowboys,” directed by and starring Clint Eastwood; and “Miss Congeniality,” starring Sandra Bullock and Benjamin Bratt. Under the Village Roadshow Pictures banner, Berman has subsequently executive produced such wide-ranging successes as “Training Day,” for which Denzel Washington won an Academy Award®; “Ocean’s Eleven,” starring George Clooney, Brad Pitt and Julia Roberts; its sequels “Ocean’s Twelve” and “Ocean’s Thirteen”; “Two Weeks’ Notice,” pairing Sandra Bullock and Hugh Grant; “Mystic River,” starring Sean Penn and Tim Robbins in Oscar ®winning performances; the second and third installments of “The Matrix” trilogy, “The Matrix Reloaded” and “The Matrix Revolutions”; Tim Burton’s “Charlie and the Chocolate Factory,” starring Johnny Depp; the Oscar®-winning animated comedy adventure “Happy Feet”; Neil Jordan’s “The Brave One,” starring Jodie Foster; the blockbuster “I Am Legend,” starring Will Smith; and, most recently, “Get Smart,” starring Steve Carell and Anne Hathaway. Village Roadshow’s upcoming projects include the comedy “Yes Man,” starring Jim Carrey, and “Gran Torino,” directed by and starring Clint Eastwood. Berman got his start in the motion picture business working with Jack Valenti at the MPAA while attending Georgetown Law School in Washington, DC. After earning his law degree, he landed a job at Casablanca Films in 1978. Moving to Universal, he worked his way up to production Vice President in 1982. In 1984, Berman joined Warner Bros. as a production Vice President, and was promoted to Senior Vice President of Production four years later. He was appointed President of Theatrical Production in September 1989 and, in 1991, was named President of Worldwide Theatrical Production, where he served through May 1996. Under his aegis, Warner Bros. Pictures produced and distributed such films as “Presumed Innocent,” “GoodFellas,” “Robin Hood: Prince of Thieves,” the Oscar®-winning Best Picture “Driving Miss Daisy,” “Batman Forever,” “Under Siege,” “Malcolm X,” “The Bodyguard,” “JFK,” “The Fugitive,” “Dave,” “Disclosure,” “The Pelican Brief,” “Outbreak,” “The Client,” “A Time to Kill” and “Twister.” In May of 1996, Berman started Plan B Entertainment, an independent motion picture company at Warner Bros. Pictures. He was named Chairman and CEO of Village Roadshow Pictures in February 1998. AFFONSO BEATO, A.S.C., A.B.C. (Director of Photography) is an award-winning, internationally renowned cinematographer whose career spans nearly 40 years. Among his most recent projects are “Love in the Time of Cholera,” for director Mike Newell, “The Queen,” for Stephen Frears, “Dark Water,” for Walter Salles, “The Fighting Temptations,” for Jonathan Lynn, and “Ghost World,” for Terry Zwigoff. Beato has an ongoing partnership with acclaimed Spanish director Pedro Almodóvar. In 2000, his cinematography for Almodóvar’s Oscar®-winning “All About My Mother” earned a Goya Award, Spain’s most prestigious honor for film, as well as a nomination from the International Film Festival Cameraimage. Previously, the two teamed on “Live Flesh” and “The Flower of My Secret.” Beato also frequently collaborates with director Jim McBride, most notably on “The Big Easy,” “Great Balls of Fire” and “Uncovered.” His other feature film credits include Matthew Parkhill’s “Dot the I,” Bruno Barreto’s “View From the Top,” “Price of Glory,” “Five Days, Five Nights” (for which he won Best Cinematography at the Gramado Film Festival), “Mul e Uma” (for which he won the Brazilia Festival of Cinema’s Best Cinematography Award), “Orfeu” and “Antônio das Mortes,” which won the Jury Prize at the Cannes Film Festival. His television credits include “Plainsong,” “Dead by Midnight,” “Pronto,” “The IRA Informant” and “The Wrong Man.” Born in Brazil, Beato is multi-lingual and works around the globe. He has served in numerous capacities for the Brazilian State Film Agency and, since 1977, has been president of the U.S.-based Latin American Film Project. 2PATRIZIA VON BRANDENSTEIN (Production Designer) is currently working on the historical drama “The Last Station,” directed by Michael Hoffman, for whom she designed “The Emperor’s Club” in 2002. She began her film career in 1972 with a debut screen credit as a set decorator on the acclaimed drama “The Candidate” and subsequently worked as both a scenic artist and costume designer, with credits including “Between the Lines” and “Saturday Night Fever.” Teaming with husband and fellow production designer Stuart Wurtzel on Joan Micklin Silver’s turn-of-thecentury immigrant tale “Hester Street” helped move von Brandenstein into art direction. Soon she was designing sets for films as varied as the teen comedy drama “Breaking Away” and Milos Forman’s lavish period recreation “Ragtime,” for which she shared an Oscar® nomination as art director. Von Brandenstein won the Academy Award® for her vividly detailed rendering of the age of Mozart for “Amadeus,” her second collaboration with Forman. By the early 1980s she was a full-fledged production designer, assuming supervisory capacities and laying out much of the visual texture of her films. Among her notable projects was the striking “Heartland,” set in the old West. She worked with director Mike Nichols on “Silkwood,” “Working Girl” and “Postcards from the Edge.” Von Brandenstein received her third Oscar® nomination for Brian De Palma’s “The Untouchables,” and further distinguished herself with her work on the teen musical “Beat Street,” the high-society comedy drama “Six Degrees of Separation” and a return to the West for “The Quick and the Dead.” Her additional production credits include “A Chorus Line,” “Billy Bathgate,” “Sneakers,” “Leap of Faith,” “Just Cause,” “The People vs. Larry Flynt” and “Mercury Rising,” as well as “A Simple Plan,” “Man on the Moon,” “Shaft,” “The Ice Harvest,” “All the King’s Men” and “Goya’s Ghost.” BRIAN A. KATES (Editor) reunites with George C. Wolfe on “Nights in Rodanthe.” The two previously collaborated on Wolfe’s Emmy Award-winning HBO drama “Lackawanna Blues,” for which Kates earned a 2006 Eddie Award from American Cinema Editors. Kates’s work as a feature film editor includes the Oscar®-nominated “The Savages,” for writer/director Tamara Jenkins and starring Laura Linney and Philip Seymour Hoffman; “Shortbus,” for director John Cameron Mitchell; “The Woodsman,” for director Nicole Kassell; the Emmy-nominated “The Laramie Project,” for director Moisés Kaufman; “Jails, Hospitals & Hip-Hop,” for directors Danny Hoch & Mark Benjamin; and “Trick,” for director Jim Fall. He was Jonathan Caouette's co-editor on the groundbreaking documentary “Tarnation,” which was named Best Non-Fiction Film by the National Society of Film Critics. He is currently editing Ross Katz’s “Taking Chance,” starring Kevin Bacon. Kates grew up in Teaneck, New Jersey and lives in New York City. He studied film production and Judaic Studies at New York University. JEANINE TESORI (Music) has written three Tony-nominated scores for Broadway: “Twelfth Night” at Lincoln Center, “Thoroughly Modern Millie” (lyrics, Dick Scanlan) and “Caroline, or Change” (lyrics, Tony Kushner). The National Theatre production of “Caroline, or Change” in London received the Olivier Award for Best New Musical. Her first musical, “Violet,” written with Brian Crawley, received the New York Drama Critics Circle Award. Tesori has also received Drama Desk and Obie Awards, and was cited by ASCAP as the first woman composer to have two new musicals running concurrently on Broadway. She composed the music for The New York Shakespeare Festival’s “Mother Courage,” translated by Tony Kushner. Her film scores include “Winds of Change,” “Show Business: The Road to Broadway” and “Wrestling With Angels.” She composed songs for the movie “Shrek the Third” and for the Disney DVD releases “Mulan II,” “Lilo and Stitch 2” and “Little Mermaid: Ariel’s Beginning.” A graduate of Barnard College, Tesori is married to conductor and musician Michael Rafter. ###
