Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav českého jazyka
Český jazyk a literatura
Učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy
Bc. Petra Macounová
Soukromý dopis v učebnicích českého jazyka
20. století
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Zdeňka Hladká, Dr.
2014
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci
vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů
a literatury.
……………………………………………..
Bc. Petra Macounová
Poděkování
Na tomto místě bych chtěla poděkovat paní doc. PhDr. Zdeňce Hladké, Dr., za odborné
vedení magisterské diplomové práce, ochotný přístup a všestrannou pomoc a podporu. Ráda
bych také poděkovala doc. PhDr. Evě Minářové, CSc., za cenné rady v excerpční fázi práce.
Obsah
1
Úvod ................................................................................................................................... 7
2
Materiálová východiska a metodologie ........................................................................... 9
TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 11
3
Epistolární styl ................................................................................................................ 11
4
Soukromý dopis ............................................................................................................... 13
5
Druhy dopisu ................................................................................................................... 16
ANALYTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 17
6
Učebnice českého jazyka ................................................................................................ 17
6.1
První desetiletí–10. léta ............................................................................................. 17
6.1.1
Kompozice dopisu .............................................................................................. 19
6.1.2
Úprava a vzhled dopisu ...................................................................................... 24
6.1.3
Charakteristika a druhy dopisu ........................................................................... 25
6.1.4
Obsah a stylizace dopisu .................................................................................... 25
6.1.5
Spisovnost – nespisovnost .................................................................................. 26
6.1.6
Srovnání s úředním dopisem .............................................................................. 27
6.1.7
Didaktické, metodické hledisko ......................................................................... 27
6.1.8
Shrnutí ................................................................................................................ 28
6.2
20.–30. léta ................................................................................................................ 29
6.2.1
Kompozice dopisu .............................................................................................. 30
6.2.2
Úprava a vzhled dopisu ...................................................................................... 32
6.2.3
Charakteristika a druhy dopisu ........................................................................... 32
6.2.4
Obsah a stylizace dopisu .................................................................................... 33
6.2.5
Spisovnost – nespisovnost .................................................................................. 34
6.2.6
Srovnání s úředním dopisem .............................................................................. 34
6.2.7
Didaktické, metodické hledisko ......................................................................... 34
6.2.8
Shrnutí ................................................................................................................ 35
6.3
40.–50. léta ................................................................................................................ 35
6.3.1
Kompozice dopisu .............................................................................................. 37
6.3.2
Úprava a vzhled dopisu ...................................................................................... 39
6.3.3
Charakteristika a druhy dopisu ........................................................................... 39
6.3.4
Obsah a stylizace dopisu .................................................................................... 40
6.3.5
Spisovnost – nespisovnost .................................................................................. 40
6.3.6
Srovnání s úředním dopisem .............................................................................. 40
6.3.7
Didaktické, metodické hledisko ......................................................................... 41
6.3.8
Shrnutí ................................................................................................................ 42
6.4
6.4.1
Kompozice dopisu .............................................................................................. 43
6.4.2
Úprava a vzhled dopisu ...................................................................................... 46
6.4.3
Charakteristika a druhy dopisu ........................................................................... 46
6.4.4
Obsah a stylizace dopisu .................................................................................... 47
6.4.5
Spisovnost – nespisovnost .................................................................................. 47
6.4.6
Srovnání s úředním dopisem .............................................................................. 47
6.4.7
Didaktické, metodické hledisko ......................................................................... 47
6.4.8
Shrnutí ................................................................................................................ 48
6.5
7
60.–70. léta ................................................................................................................ 43
80.–90. léta ................................................................................................................ 49
6.5.1
Kompozice dopisu .............................................................................................. 50
6.5.2
Úprava a vzhled dopisu ...................................................................................... 54
6.5.3
Charakteristika a druhy dopisu ........................................................................... 55
6.5.4
Obsah a stylizace dopisu .................................................................................... 55
6.5.5
Spisovnost – nespisovnost .................................................................................. 56
6.5.6
Srovnání s úředním dopisem .............................................................................. 56
6.5.7
Didaktické, metodické hledisko ......................................................................... 56
6.5.8
Shrnutí ................................................................................................................ 57
Analýza soukromých dopisů .......................................................................................... 59
7.1
Počátek století–10. léta.............................................................................................. 60
7.1.1
Dětský pisatel ..................................................................................................... 60
7.1.2
Pisatel středního věku......................................................................................... 62
7.1.3
Shrnutí ................................................................................................................ 65
7.2
20.–30. léta ................................................................................................................ 66
7.2.1
Dětský pisatel ..................................................................................................... 66
7.2.2
Pisatel středního věku......................................................................................... 69
7.2.3
Shrnutí ................................................................................................................ 71
7.3
40.–50. léta ................................................................................................................ 72
7.3.1
Dětský pisatel ..................................................................................................... 72
7.3.2
Pisatel středního věku......................................................................................... 75
7.3.3
Shrnutí ................................................................................................................ 78
7.4
60.–70. léta ................................................................................................................ 79
7.4.1
Dětský pisatel ..................................................................................................... 79
7.4.2
Pisatel středního věku......................................................................................... 82
7.4.3
Pisatel staršího věku ........................................................................................... 84
7.4.4
Shrnutí ................................................................................................................ 86
7.5
80.–90. léta ................................................................................................................ 88
7.5.1
Dětský pisatel ..................................................................................................... 88
7.5.2
Pisatel středního věku......................................................................................... 90
7.5.3
Pisatel staršího věku ........................................................................................... 92
7.5.4
Shrnutí ................................................................................................................ 94
8
Závěrečné shrnutí ........................................................................................................... 97
9
Anotace........................................................................................................................... 102
10
Použitá literatura ....................................................................................................... 103
Primární literatura ............................................................................................................. 103
Učebnice českého jazyka ................................................................................................ 103
Metodické příručky ......................................................................................................... 108
Dopisové materiály ......................................................................................................... 108
Sekundární literatura .......................................................................................................... 108
11
Přílohy ........................................................................................................................ 110
Příloha č. 1: Ukázky učebnic českého jazyka ..................................................................... 110
Příloha č. 2: Elektronické přepisy analyzovaných soukromých dopisů ............................... 121
1
Úvod
Soukromý dopis je hraniční, vnitřně dynamický žánr, který osciluje mezi formálností
a neformálností, psaností a mluveností, spisovností a nespisovností. Přestože dává poměrně
velký prostor autorské individualitě a vyjadřovací spontánnosti, je korigován určitými epistolárními stereotypy, k nimž patří mj. rámcové dodržování tradiční kompoziční struktury a do
jisté míry i používání konvenčních epistolárních formulí.1 Dokladem značné míry formalizace
dopisového stylu a epistolární etikety je vytváření příruček vzorových dopisů, jejichž tradice
sahá až ke středověkým formulářům a dalším kancelářským příručkám. 2 V českém prostředí –
na rozdíl od německého nebo francouzského – se však ve 20. století praktické příručky pro
psaní dopisů postupně vytrácejí. Mizí zejména ty, které by uživatelům dávaly návod na psaní
soukromého dopisu pro různé příležitosti. Vhodným materiálem pro zmapování vývoje soukromého dopisu (respektive proměňujících se představ o jeho optimální podobě) se však mohou stát i učebnice českého jazyka a slohu. Vycházíme při tom z předpokladu, že učebnice
předávají žákům aktuální poznatky, které víceméně odrážejí dobový úzus v psaní soukromého dopisu.
V této diplomové práci se zaměříme především na analýzu a komparaci učiva o dopise
ve vybraných učebnicích českého jazyka pro základní školu z 20. století. Hlavní náplní práce
je rozbor učebního materiálu v závislosti na chronologickém vývoji, sledování proměn stylových, jazykových a dalších epistolárních norem týkajících se především soukromého dopisu
a nároků na jejich dodržování. Stylistickému a didaktickému aspektu problematiky se věnujeme pouze okrajově.
Je nutné podotknout, že sledované učebnice netvoří zcela reprezentativní vzorek, ale
spíše rozmanitou ukázku učebních textů, které různým způsobem pojímají žánr soukromého
dopisu, s ohledem na věk a slohové zkušenosti žáků. Výsledky analýzy chceme porovnat se
vzorkem autentických soukromých dopisů řadových pisatelů, obsažených v publikaci 111 let
českého dopisu v korpusovém zpracování3, která je výsledkem dlouhodobého sběru soukromé
korespondence probíhajícího v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy uni-
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 57.
2
MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004,
s. 349.
3
HLADKÁ, Zdeňka a kol. 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování [CD-ROM]. Brno: Masarykova
univerzita, 2013.
1
7
verzity pod vedením doc. PhDr. Zdeňky Hladké, Dr. Konfrontace těchto dvou typů zdrojů by
měla přispět k poznání vývoje soukromého dopisu ve 20. století, jemuž zatím nebyla věnována dostatečná odborná pozornost.
8
2
Materiálová východiska a metodologie
Při výběru učebnic českého jazyka, které se staly materiálovým východiskem této
práce, jsme se opírali o fond Moravské zemské knihovně v Brně. Nejprve bylo nutné vyhledat
co nejvíce učebnic českého jazyka pro primární vzdělávání, které byly vydány v průběhu
20. století.4 Po důkladném prozkoumání více než 200 různých titulů jsme do analýzy zahrnuli
pouze ty z nich, které obsahovaly alespoň krátkou zmínku o soukromém dopise. Ve výsledku
jsme měli k dispozici celkem 58 učebnic z 20. století, z toho osm učebnic z prvního desetiletí
20. století, dvě z druhého desetiletí, tři tituly z 20. let, pět titulů z 30. let, tři učebnice ze
40. let, šest učebnic z 50. let, šest z 60. let, tři učebnice ze 70. let, tři z 80. let a největší počet,
devatenáct titulů, z 90. let. Z důvodu malého a nevyrovnaného počtu sledovaných učebnic
v jednotlivých desetiletích jsme přistoupili k rozdělení zkoumaného období na pět dvacetiletí.
Zároveň jsme vycházeli z předpokladu, že se poučení o dopise v rámci dvou po sobě následujících desetiletí nebudou zásadním způsobem odlišovat.
Reprezentativnost vzorku je omezena především malým počtem učebnic z jednotlivých dvacetiletí vyjma 80. až 90. let, ze kterých máme k dispozici 22 titulů. (V ostatních dvacetiletích je zastoupení učebnic relativně vyvážené, pohybuje se kolem osmi až deseti titulů.)
Dále jsme se potýkali s výrazně nerovnoměrným zastoupením učebnic pro nižší a vyšší stupeň
základních (národních) škol, např. z 20. a 30. let jsou do analýzy zahrnuty pouze učebnice pro
vyšší stupeň primárního vzdělávání. Sledované učebnice jsou vzájemně odlišné i z hlediska
obsahu a uchopení dané problematiky, některé jsou zaměřeny na vstupní teoretické poučení
o dopise, jiné obsahují pouze opakování a procvičování dřívějších poznatků. Z těchto důvodů
lze analyzovaný vzorek pojímat jenom jako ukázku učebních materiálů, které odrážejí hlavní
vývojové tendence v psaní a výuce dopisu ve 20. století.
V rámci každého dvacetiletí jsme provedli komparaci učiva o soukromém dopise, obsaženého v jednotlivých analyzovaných titulech. Konkrétně jsme sledovali poučení o rámcových kompozičních složkách dopisu, úpravě a vzhledu dopisu, charakteristice a druzích dopisu, obsahu a stylizaci dopisu, o dichotomii spisovnost – nespisovnost a srovnání s úředním
dopisem. Okrajově jsme se věnovali také didaktickým a metodickým přístupům učebnic.
V tomto smyslu jsme jako doplňkový materiál využili i některé metodické příručky ke sledovaným učebnicím, především příručky z druhé poloviny 20. století. Hlavním cílem bylo
V současné době neexistuje ucelený soupis učebnic českého jazyka z 20. století, které obsahují učivo o slohu,
natož o soukromém dopise.
4
9
zhodnotit přístup analyzovaných učebnic k žánru soukromého dopisu a porovnat měnící se
tendence z hlediska chronologického vývoje.
Další část diplomové práce tvoří rozbor soukromých dopisů z archivu korespondence5
budovaného v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Z každého
zkoumaného dvacetiletí byly vybrány dva až tři důvěrné dopisy, pisatelem jednoho z nich je
vždy dítě ve věku do patnácti let (věková kategorie 1), pisatelem druhého dopisu je pak osoba
středního věku (věková kategorie 3) 6. Z posledních dvou dvacetiletí, tedy z 60. až 70. let
a 80. až 90. let, byly do analýzy zahrnuty i dopisy, jejichž pisateli jsou lidé starší padesáti let
(věková kategorie 4). První věkovou kategorii reprezentují pisatelé, kteří v době psaní dopisu
navštěvovali základní (národní) školu, a jsou tak cílovou skupinou sledovaných učebnic daného období. Pisatelé středního věku zastupují největší, nejrozmanitější a nejméně vyhraněnou věkovou skupinu, která má již určitý odstup od školní praxe, ale představuje prototyp
dobové epistolární reality. Na dopisech lidí ve věku nad padesát let, které sledujeme jen
v posledních desetiletích 20. století, chceme zkoumat případné odlišnosti od dopisů mladších
generací v době, kdy docházelo k maximálnímu rozvolňování epistolární etikety. Zkoumané
dopisy z korespondenčního archivu jsou vždy porovnávány s výsledky analýzy sledovaných
učebnic stejného dvacetiletí. Je nutné zdůraznit, že analyzované dopisy nepředstavují model
korespondenčního textu daného období, ale ukázku autentického soukromého dopisu, který
může nést řadu individuálních rysů. Také vzhledem k malému počtu rozebíraných textů nelze
přeceňovat výpovědní hodnotu zjištěných dat. Analýza soukromých dopisů z archivu korespondence tvoří pouze doplňkovou část diplomové práce.
HLADKÁ, Zdeňka a kol. 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování [CD-ROM]. Brno: Masarykova
univerzita, 2013.
6
Věková kategorie 3 = od 30 do 50 let.
5
10
TEORETICKÁ ČÁST
3
Epistolární styl
Epistolárnímu stylu neboli stylu korespondence není v české odborné literatuře věno-
vána přílišná pozornost. Jako jeden z prvních se jím cíleně zabývá Milan Jelínek ve studii Styl
epistolární7. (Ve slovenském prostředí se teorii dopisu věnuje stylistik František Ruščák,
např. v monografii Štylistika epištolárnych textov8.) Některými aspekty korespondenčního
stylu se zabývá např. studie Aleny Macurové Poznámky k žánru soukromého dopisu nebo
příručka Písemnosti v našem životě autorů Jiřího Krause a Jany Hoffmannové9. Téma epistolárního stylu se objevuje také v pracích provázejících edice korespondence (např. soubor teoretických
prací
vydaných
kolem
edice
korespondence
Boženy
Němcové)
a v pracích kolem Korpusu soukromé korespondence, jenž vznikl v Ústavu českého jazyk Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením doc. PhDr. Zdeňky Hladké, Dr.
Podle Jelínka stojí epistolární styl svými výběrovými tendencemi blízko stylu konverzačnímu. Oba lze zařadit mezi styly funkční, tedy „obecné styly vymezené komunikační
funkcí“10. Epistolární komunikace je však na rozdíl od konverzace přímé utvářena za nepřítomnosti adresáta. Pisatel má tak výhodu, že se nemusí obávat přerušení komunikátu a že je
při psaní dopisu vyvázán ze závislosti na čase, což mu umožňuje „promyšlenější výběr výrazových prostředků a jejich důkladnější textové zpracování“11. Na druhou stranu nemá k dispozici výrazové prostředky usnadňující mluvenou komunikaci (např. mimické a gestikulační
znaky), nemůže využívat prozodických prostředků a chybí mu i bezprostřední zpětná vazba ze
strany adresáta.
Naopak Jiří Kraus v Encyklopedickém slovníku češtiny12 epistolární styl neřadí mezi
funkční styly, ale vymezuje ho podle soukromého nebo veřejného prostředí a na základě zobecnění stylotvorných faktorů psanosti, adresnosti a dialogičnosti. Epistolární styl lze podle
Krause dále dělit podle souvislosti s odpovídajícími funkčními styly, tj. běžně dorozumívacím
JELÍNEK, Milan. Styl epistolární. In Karlík, Petr – Pleskalová, Jana – Rusínová, Zdenka (eds.), Pocta Dušanu
Šlosarovi. Sborník k 65. narozeninám. Boskovice: Albert, 1995, s. 126–137.
8
RUŠČÁK, František. Štylistika epištolárnych textov. Prešov: Náuka, 2002.
9
Dále viz kapitolu „Soukromý dopis“.
10
JELÍNEK, Milan. Styl epistolární. In Karlík, Petr – Pleskalová, Jana – Rusínová, Zdenka (eds.), Pocta Dušanu
Šlosarovi. Sborník k 65. narozeninám. Boskovice: Albert, 1995, s. 126.
11
Tamtéž, s. 126.
12
KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha:
Lidové noviny, 2002, s. 449–450.
7
11
(korespondence soukromá), administrativním, publicistickým či řečnickým (dopisy veřejné,
oficiální) a rovněž se stylem uměleckým.
Podle Současné stylistiky13 představuje epistolární styl svérázný sekundární stylový
typ, jehož stěžejním konstituujícím faktorem není vždy funkce, ale mohou to být vlastnosti
komunikační situace přenášené na vlastnosti výsledného komunikátu (např. adresnost, psaná
forma apod.). Epistolární styl se tak může přimykat „ke sféře mluvené s funkcí prostě sdělnou
(soukromá korespondence v rodině, mezi přáteli), jindy se přimyká k administrativní (úřední
dopis psaný jednotlivcem), publicistické nebo řečnické (publikované nebo přednesené
otevřené dopisy), mnohé styly dopisů mají přesahy do sféry umělecké (dopisy literátů a jiných
umělců se záměrnou aktualizací a poetizací vyjádření)“ 14.
ČECHOVÁ, Marie – KRČMOVÁ, Marie – MINÁŘOVÁ, Eva. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny,
2008, s. 100–101.
14
Tamtéž, s. 101.
13
12
4
Soukromý dopis
Dopis je podle Encyklopedie literárních žánrů15 „písemná zpráva obracející se
s funkcí prostě sdělovací a komunikační k nepřítomnému adresátovi, užívající ustálené
úvodní a závěrečné formule (určení místa a času psaní, oslovení, loučení s adresátem, podpis
pisatele)“16.
Žánr (respektive žánrová forma) soukromého dopisu je v tradičních stylistických příručkách ponecháván – ve srovnání s jinými žánry – většinou stranou. Podle Macurové17 bývá
zmiňován často jen v souvislosti se stylovou oblastí (běžně dorozumívací, hovorovou), funkčním stylem (prostě sdělovacím) nebo slohovým postupem či útvarem (obvykle informačním).
Žánr soukromého dopisu se totiž systémovému, klasifikujícímu pojetí svou vnitřní dynamikou
vzpírá.18 Je založený na charakteristických kontrastech, k nimž patří zejména mluvenost –
psanost (související např. s relací nespisovnost – spisovnost), dialogičnost – monologičnost,
neliterárnost – literárnost, individuálnost – konvenční stylizovanost.19
Soukromý dopis charakterizuje situovanost (vázanost pisatele ke konkrétnímu časoprostoru), sklon k autenticitě a k intimitě (sdělení je primárně určeno jednomu konkrétnímu
adresátovi, jímž je většinou osoba pisateli blízká).20 Současná stylistika21 se v souvislosti
s prostě sdělovacím stylem zmiňuje o modelovosti, která sice není příznakovým rysem prostě
sdělovacích komunikátů, ale ve skutečnosti se projevuje, mimo jiné v kompozičních zlomech
soukromého dopisu. K zachovávání určitých epistolárních stereotypů tendují soukromé dopisy i v době maximálního rozvolňování epistolárních norem druhé poloviny 20. století.22
Encyklopedie literárních žánrů se primárně věnuje literarizovanému dopisu, tj. listu, v souvislosti s ním se
však zabývá i jeho předliterární formou.
16
MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004,
s. 349.
17
MACUROVÁ, Alena. Poznámky k žánru soukromého dopisu. In Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké
fakulty Slezské univerzity v Opavě. Řada jazykovědná (D3), 2003 – Prof. Milanu Jelínkovi k 80. narozeninám,
s. 57.
18
ADAM, Robert – JANÁČKOVÁ, Jaroslava – MACUROVÁ, Alena – MARTÍNEK, František. Dopisy jako
výzva. In Hladká, Zdeňka a kol., Soukromá korespondence jako lingvistický pramen. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 138.
19
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 56.
20
MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004,
s. 349.
21
ČECHOVÁ, Marie – KRČMOVÁ, Marie – MINÁŘOVÁ, Eva. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny,
2008, s. 200.
22
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 56.
15
13
Autoři příručky Písemnosti v našem životě23 vymezují šest tradičních kompozičních složek
dopisu: oslovení, úvod, vlastní obsah dopisu, závěr, závěrečný podrav a vlastnoruční podpis,
případně post skriptum (P. S.). Další tradiční částí dopisu, kterou příručka opomíjí, je datace,
příp. lokalizace.
S formální uzavřeností dopisové formy kontrastuje její obsahová eliptičnost, vyžadující adresátovo domýšlení souvislostí v textu pouze naznačených. Soukromý dopis tak vedle
explicitního sdělení obsahuje řadu informací implicitní povahy, které se vztahují především
ke vzájemnému vztahu pisatele a adresáta.24
Za jeden z nejvýraznějších rysů soukromého dopisu je považována jeho dialogičnost.
Kromě obvyklého chápání korespondence jako dialogu je třeba mít na zřeteli také „mimořádně naléhavou vnitřní dialogičnost, kterou je většina dopisů prostoupena“25. Dialogičnosti
soukromého
dopisu
se
v
rámci
poučení
o
prostě
sdělovacím
stylu
věnuje
i Současná stylistika. Podle Krčmové26 není v důvěrné soukromé korespondenci, co se týče
kontaktu, rozdíl proti mluvené komunikaci, a to včetně metajazykových komentářů (zrovna
slyším, jak se směješ) a poznámek. Součásti spontánní komunikace se do psaného textu promítnou pomocí verbalizace, tedy tak, že je přímo uvedeno, co si pisatel myslí nebo jak by se
při promluvě choval (kdybys tu stála, viděla bys, jak se mračím). Dialogičnost se však v soukromém dopise projevuje i prostřednictvím velikosti a barvy písma, horizontálního členění
textu (členění/nečlenění na odstavce, grafické vyčlenění/nevyčlenění oslovení a podpisu),
uspořádání grafémů na stránce (vpisky do už napsaných řádků), podtrhávání, škrtů apod.27
Dalším důležitým rysem soukromého dopisu je spontánnost. Tu Současná stylistika28
považuje za základní stylotvorný faktor prostě sdělovacího stylu, výraznější než pouhou nepřipravenost. Se spontánností vyjadřování souvisí také mluvenost a neformálnost, která čím
dál výrazněji ovlivňuje podobu psaných dopisů, a to nejen soukromých, ale i pracovních,
úředních apod.29
KRAUS, Jiří – HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 1996, s. 19–23.
MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004,
s. 349.
25
HOFFMANNOVÁ, Jana. Soukromý dopis: mezi psaným textem a mluveným dialogem. In Hladká, Zdeňka
a kol., Soukromá korespondence jako lingvistický pramen. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 154.
26
ČECHOVÁ, Marie – KRČMOVÁ, Marie – MINÁŘOVÁ, Eva. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny,
2008, s. 198–199.
27
MACUROVÁ, Alena. Poznámky k žánru soukromého dopisu. In Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké
fakulty Slezské univerzity v Opavě. Řada jazykovědná (D3), 2003 – Prof. Milanu Jelínkovi k 80. narozeninám,
s. 61.
28
ČECHOVÁ, Marie – KRČMOVÁ, Marie – MINÁŘOVÁ, Eva. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny,
2008, s. 194.
29
HOFFMANNOVÁ, Jana. Soukromý dopis: mezi psaným textem a mluveným dialogem. In Hladká, Zdeňka
a kol., Soukromá korespondence jako lingvistický pramen. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 156.
23
24
14
V souvislosti s rozšířením telekomunikačních prostředků a postupným mizením tradičního korespondování se soukromý dopis stává žánrem výlučným, „určeným pro situace
nouze (dopisy z vězení) a citové potřeby, pro zvláštní okamžiky sebezpytování a bilancování“30. O to více se projevuje aspekt estetického působení dopisu, dopis přerůstá sféru prostého sdělování a posiluje se jeho literární charakter.31
MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004,
s. 357.
31
Tamtéž, s. 349 a 357.
30
15
5
Druhy dopisu
Klasifikaci dopisu se v českém prostředí nevěnuje mnoho odborných textů, jednotlivá
pojetí se navíc vzájemně liší. V popularizačních příručkách často dochází ke splývání pojmů
soukromý a osobní dopis, k nejasnému zařazení úředního, obchodního dopisu atd. Podobně je
tomu ve školní praxi.
Klasifikací dopisu se podrobně zabývá např. praktická příručka Písemnosti v našem
životě32. Ta se zaměřuje spíše na zásady psaní oficiálních písemností a tomu také uzpůsobuje
dělení dopisu. Autoři rozlišují dva hlavní póly dopisu, oficiální (formální) a neoficiální (neformální). Zatímco pro formální dopisy je charakteristické neosobní, explicitní (přesné
a úplné formulace, detailní informace) vyjadřování, tematická uspořádanost a spisovná čeština, neformální dopisy se vyznačují subjektivním zabarvením, implicitností, stylem mluvených projevů a tematickou neuspořádaností. Na škále mezi věcně zaměřenými oficiálními
dopisy na jedné straně a dopisy vyloženě neoficiálními na straně druhé vymezuje příručka
několik kategorií. Do prvních dvou spadají písemnosti hospodářské, obchodní, podnikové,
úřední aj. a dopisy občanů organizacím. Třetí kategorii tvoří věcně zaměřené soukromé dopisy, které píší občané jednotlivcům, ale osobám neznámým nebo méně známým (např. korespondence mezi učiteli a rodiči žáků). Další kategorii představují tzv. osobní dopisy, které
píšou vedoucí pracovníci v oblasti společenského styku (blahopřání, kondolence, omluvy,
pozvání, poděkování apod.). Poslední kategorii, nejvíce se blížící hranici neoficiálnosti, reprezentují tzv. ryze soukromé dopisy, které jsou adresovány přátelům a známým a vyznačují se
subjektivitou, nesouvislostí, zkratkovitostí a nespisovností. Právě tyto dopisy tvoří jádro publikace 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování33 a jsou i předmětem této diplomové
práce. Soukromý dopis, pro nějž je charakteristický víceméně symetrický vztah mezi komunikanty (kamarádský, rodinný, milenecký vztah), bývá také často označován jako dopis osobní.
KRAUS, Jiří – HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 1996, s. 11–13.
HLADKÁ, Zdeňka a kol. 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování [CD-ROM]. Brno: Masarykova
univerzita, 2013.
32
33
16
ANALYTICKÁ ČÁST
6
Učebnice českého jazyka
Tato část práce se zabývá analýzou učiva o soukromém dopise ve vybraných učebni-
cích českého jazyka pro primární vzdělávání, které byly vydány ve 20. století. Sledované období je rozděleno na pět dvacetiletí, první desetiletí až 10. léta, 20. až 30. léta, 40. až 50. léta,
60. až 70. léta a 80. až 90. léta. V analyzovaných učebnicích konkrétně zkoumáme poučení
o kompozičních složkách dopisu (datum, oslovení, úvod, závěrečné formule a pozdravy, podpis, adresa jako součást dopisu, případně P. S.), úpravě a vzhledu dopisu, charakteristice
a druzích dopisu, obsahu a stylizaci dopisu, dichotomii spisovnost – nespisovnost, srovnání
s úředním dopisem a okrajově se zaměřujeme také na didaktické a metodické zásady učebnic.
V každém dvacetiletí uvádíme bibliografické záznamy sledovaných titulů34, jejich základní
charakteristiku a analýzu zkoumaného učiva. Na konci každého sledovaného období je obsaženo shrnutí hlavních tendencí učiva o dopise. V hranatých závorkách jsou připojeny naše
komentáře k uvedeným poznatkům. Čísla v kulatých závorkách za názvy jednotlivých podkapitol vyjadřují počet analyzovaných učebnic, které se danému tématu věnují.
6.1 První desetiletí–10. léta
Z prvních dvou desetiletí 20. století se nám podařilo shromáždit deset učebnic obsahujících učivo o dopise. Čtyři z nich jsou určeny pro měšťanské školy, zbytek pro školy
obecné,35 převážně pro čtvrtý ročník. Jedná se o tyto učebnice:36
HORČIČKA, Josef. Česká mluvnice pro školy obecné. Díl třetí. Pro čtvrtou třídu škol osmitřídních. Praha:
J. Otto, 1900.
ŘÍHA, Arnošt. Škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh v soustředných kruzích pro školy obecné. První
sešit. (Pro druhý školní rok.) Praha: Nákladem J. Otty, 1901.37
Ukázky sledovaných učebnic jsou obsaženy v „Příloze č. 1“.
Obecná a měšťanská škola jsou druhy národních škol zavedených v Rakousko-Uhersku na základě reformy
systému obecného (národního) školství v roce 1869. „Triviální školy byly nahrazeny základním typem národní
školy: na venkově osmiletými obecnými školami, ve městech pětiletými obecnými školami, na něž navazovaly
tříleté (později až čtyřleté) měšťanské školy, které představovaly stupeň neúplného středního všeobecného vzdělání“ (Ottova encyklopedie Česká republika. 5. Věda, technika a vzdělávání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006,
s. 306.).
36
Učebnice jsou řazeny chronologicky, v případě shodného roku vydání u několika titulů přistupujeme k řazení
podle postupných ročníků, kterým jsou učebnice určeny (od nejnižšího ročníku po nejvyšší).
34
35
17
ŘÍHA, Arnošt. Škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh v soustředných kruzích pro školy obecné. Třetí
sešit. (Pro čtvrtý školní rok.) Praha: Nákladem J. Otty, 1901.38
ŠŤASTNÝ, Jan – LEPAŘ, Jan – SOKOL, Josef. Mluvnice pro školy obecné. Díl III. (Otisk textu z roku 1901.)
Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1902.
Čtvrtá mluvnice česká spolu s naukou o skládání listů a písemností pro školy obecné. [1. vyd. 1883.] Praha: C. k.
školní knihosklad, 1903 (otisk vydání z roku 1898, upravený podle nového pravopisu).39
Škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh pro školy měšťanské. Upravil Arnošt Říha. Praha: Nákladem
J. Otty, 1903.40
KONÍŘ, Jindřich. Mluvnice pro školy měšťanské s naukou o písemnostech a dopravnictví. 3., opravené vyd.
[1. vyd. nezjištěno.] Praha: Bursík & Kohout, 1904.
FAFL, Antonín – STÝBLO, František. Učebnice jazyka českého41. 2., podstatně změněné vydání, upravené
podle nového pravopisu. [1. vyd. 1897.] Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1906.
AUTRATA, František V. Říhova škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh pro školy měšťanské. 2. vyd.
[1. vyd. nezjištěno.] Praha: Nakladatelství J. Otty, 1910.
MÜLLER, Josef. Učebnice jazyka českého pro školy měšťanské. Díl I. Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1912.
Nejpodrobněji se dopisu věnuje ČMČ 1903, která problematiku psaní dopisu reflektuje
už v názvu a vedle gramatické části obsahuje samostatnou kapitolu pojmenovanou Nauka
o skládání listův a písemností. Ta je rozdělena na tři oddíly, jež se zabývají dopisy čili listy
(míněny jsou dopisy soukromé), listy jednacími a písemnostmi. Nejvíce prostoru je při tom
věnováno učivu o soukromých dopisech. Podobně je na tom učebnice KONÍŘ 1904, která je
však na rozdíl od ČMČ 1903 určena školám měšťanským. Jak je patrné již z názvu, učebnice
KONÍŘ 1904 obsahuje kromě mluvnické části též pojednání o písemnostech a dopravnictví.
Větší část je věnována učivu o jednacích písemnostech, např. o živnostenském oznámení,
kvitanci, poukázce, stvrzence, výpovědi nebo plnomocenství, a také podrobnému poučení
o poště. Soukromému dopisu je věnován menší prostor (asi pět stránek) v kapitole Základní
tvary slohu prosaického. Větší důraz na jednací písemnosti souvisí s obecnou tendencí měšťanských škol, které se orientovaly spíše prakticky, mimo jiné s přihlédnutím k hospodářským
poměrům a potřebám daného okresu.42
Dále ŘÍHA I. 1901.
Dále ŘÍHA II. 1901.
39
Dále ČMČ 1903.
40
Dále ŠČJ 1903.
41
Celý název publikace zní Učebnice jazyka českého, kterou měšťanským školám složili Antonín Fafl a František
Stýblo.
42
Ottova encyklopedie Česká republika. 5. Věda, technika a vzdělávání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006,
s. 279.
37
38
18
Teoretické poučení o psaní dopisu dále obsahuje ŠČJ 1903 a učebnice FAFL 1906,
krátká zmínka se objevuje v učebnici AUTRATA 1910. Všechny tři tituly jsou určeny žákům
měšťanských škol. Ostatní učebnice pro obecné i měšťanské školy se zaměřují pouze na procvičování psaní dopisů, především na úvod a závěr dopisu, úpravu vzorového dopisu a psaní
listu podle zadaného tématu, např. „Pozvi bratra, který jest v nejbližším městě v práci, jménem otcovým k návštěvě na svátky“ (ŘÍHA II. 1901: 63). Tyto učebnice předpokládají, že se
žáci s psaním dopisu stručně seznámili již v předchozích ročnících. V případě učebnice pro
druhý ročník obecných škol ŘÍHA I. 1901 se naopak jedná o první náhled do této problematiky, detailněji se žáci s psaním dopisu seznamují až ve vyšších ročnících.
6.1.1 Kompozice dopisu
Části dopisu (6)
•
Téměř ve všech učebnicích autoři vyjmenovávají šest tradičních částí listu, tedy oslovení,
úvod, obsah, závěr, podpis a vročení (datum), pouze kapitola z ČMČ (1903: 156) se zmiňuje o třech poněkud jinak seskupených povinných částech dopisu: „1. oslovení čili nadpis, 2. přístup čili úvod, 3. závěrek s podpisem.“ V závěru výkladu uvádějí autoři ČMČ
1903 i vročení.
•
Učebnice Říha II. (1901: 63) v zadání úlohy upozorňuje na čtyři důležité části dopisu:
„Vypracujte následujících jedenáct dopisů! Opatřte každý vhodným oslovením
a podpisem! Připojte místo a vročení!“
Datum (4)
•
Učebnice KONÍŘ (1904: 158) uvádí, že datum je „udání místa, kde, potom dne, měsíce
a roku, kdy jest list psán“.
•
Datum se podle sledovaných učebnic z počátku 20. století píše vlevo dole (naproti podpisu) nebo vpravo na začátku listu (nad oslovením). Podle ČMČ (1903: 161) je pro píšícího
vhodnější, aby umístil datum na konec listu (zejména v případě dopisů vyšším osobám),
adresátovi naopak lépe vyhovuje datum na začátku dopisu (v jednacích dopisech je toto
umístění podle ČMČ 1903 dokonce obligatorní). Autoři však zároveň dodávají, že „nehrubě natom záleží, kde vročení stojí, jen když v listu neschází“.
•
Podle učebnice KONÍŘ (1904: 158) se datum píše obvykle vlevo dole proti podpisu,
„v listech důvěrnějších na počátku listu v pravo nahoře před oslovením“.
19
•
V dalších analyzovaných učebnicích, které neobsahují poučení o psaní data, ale jenom
vzorové ukázky dopisů, je datum ve většině případů umístěno vlevo dole. Varianta vpravo
nahoře se objevuje pouze v jedné z těchto učebnic (MÜLLER 1912: 122).
•
Údaje o datu jsou ve sledovaných titulech z počátku století standardně zakončeny tečkou.
Oslovení (4)
•
Sledované učebnice z prvního dvacetiletí uvádějí, že oslovení obsahuje jméno nebo titul
osoby, které je dopis určen, nebo označení rodinného vztahu (např. Milý Petře! Drahá sestro! apod.). V ČMČ (1903: 156) se navíc zmiňují o oslovení podle okolností, „v listu samém zevrubněji naznačených“, např. můj blažený, můj ubohý, můj starostlivý příteli.
•
Téměř ve všech sledovaných učebnicích je rozlišováno oslovení podle vztahu pisatele
k adresátovi. V případě dopisů známým a důvěrným přátelům zmiňují autoři analyzovaných učebnic zejména oslovení s dvěma základními atributy v podobě adjektiv milý
a drahý, kromě toho se v učebnici KONÍŘ (1904: 158) objevuje adjektivní přívlastek
dobrý. Dále jsou ve sledovaných titulech uvedeny četné varianty odvozenin od adjektiv
milý a drahý typu rozmilý, předrahý; nejdražší, nejmilejší; milený, milovaný. [Tyto podoby atributu svědčí o dobové tendenci, jež kladla důraz na – byť konvencionalizované –
vyjádření silného emocionálního vztahu k adresátovi dopisu, pokud šlo o osobu důvěrně
známou.]
•
V ČMČ (1903: 156) nalezneme kromě výše uvedených podob i oslovení vážený či velectěný příteli. [Tato podoba oslovení svědčí o dobovém vyjadřování úcty k adresátovi dopisu
i v případě, že se nejedná o výše postavenou osobu, ale o přítele, tedy v podstatě o symetrický sociální vztah.]
•
Ve vzorových dopisech sledovaných učebnic jsme nejčastěji zaznamenali oslovení s adjektivním přívlastkem milý, drahý, milený / velevážený a substantivní částí obsahující
křestní jméno nebo označení rodinného vztahu, v jednom případě také hypokoristikum
(Boženko). [Obsazení propriální složky oslovení není v teoretické pasáži sledovaných
učebnic reflektováno.]
•
V ČMČ (1903: 157) se autoři podrobněji zmiňují o formě oslovení v důvěrných dopisech.
Oslovení podle nich není nutné umístit na první řádek nad samotným obsahem dopisu, ale
lze ho vložit do „první průpovědi“. Namísto
„Milý příteli!
Nemohl’s mne příjemněji překvapiti atd.“
20
lze napsat i
„Nemohl‘s mne, milý příteli, příjemněji překvapiti atd.“
[Tento způsob umístění oslovení se nevyskytuje v žádné jiné sledované učebnici a svědčí
o tom, že ČMČ 1903 obsahuje učivo oproti jiným učebnicím do jisté míry nadstandardní.]
•
V případě dopisů cizím a neznámým osobám uvádějí učebnice oslovení s atributy ctěný,
vážený, důstojný a jejich variantami velectěný, velevážený, vysoce vážený, veledůstojný.
Učebnice ŠČJ (1903: 136) klasifikuje adresáta z nedůvěrné sféry podle vztahu k pisateli
jako osoby cizí, vznešenější, vyšší, samostatně pak vyděluje kněží, učence a umělce. Pisatelé by měli oslovovat „osoby cizí: ctěný, vážený; vznešenější: velectěný, velevážený;
kněží vůbec: velebný; vyšší: důstojný, veledůstojný; učence a umělce: slovutný“. V učebnici FAFL (1906: 371) jsme zaznamenali příklad oslovení kněží s adjektivním přívlastkem
ve tvaru superlativu (Nejdůstojnější pane kanovníku!). [Uvedená oslovení svědčí o velké
vážnosti kněží na počátku 20. století.]
•
Velmi podrobně se oslovování cizích osob věnuje ČMČ (1903: 157). Podle této učebnice
se v dopisech nedůvěrných „klade nadpis vždy nad prvním řádkem listu samého, a to tím
výšeji, čím výše stojí osoba, kteréž píšeme“. Kromě toho ČMČ 1903 pojednává o průběžných osloveních, která se shodují s titulem adresáta a nahrazují zájmena Ty a Vy užívaná
v důvěrném dopise. [Průběžné oslovování v dopisech užívající plný titul je důkazem dobového zdůrazňování společenské diferenciace a vyjadřování úcty k adresátovi, s nímž pisatele nepojí důvěrný vztah.]
•
Ve dvou sledovaných učebnicích (KONÍŘ 1904: 158; FAFL 1906: 371) se autoři zmiňují
o interpunkci za oslovením. V obou se shodně tvrdí, že za oslovením se píše vykřičník.
I ve všech ukázkových dopisech jsme zaregistrovali oslovení zakončené vykřičníkem.
Úvod (5)
•
Autoři téměř všech sledovaných učebnic z počátku století se shodují na tom, že úvodem
pisatel připravuje adresáta na vlastní obsah listu a obvykle v něm uvádí příčinu, proč píše.
•
Téměř ve všech sledovaných učebnicích se objevují rozsáhlé ukázky vhodných úvodů,
např. Přijmi vřelé díky za milý svůj list; Včera jsem obdržel Tvůj dopis a dnes již naň odpovídám; Vím, že proseb mých nikdy neoslyšíš, tudíž…; Mám čest oznámiti Vám apod.
•
ČMČ (1903: 157) uvádí, že psaní úvodu v dopisech důvěrných není tak nesnadné jako
v dopisech jiných: „Úvod, čím lehčeji a přirozeněji k předmětu listu samého vede, tím jest
přiměřenější. I potřebí jest delšího cviku v dopisování, aby člověk dovedl vždy napsati
21
úvod takový, jakož povaze věci svědčí.“ Konkrétní příklady úvodních formulí pro důvěrné
dopisy však tato učebnice neobsahuje. [Ve sledovaných učebnicích prvního dvacetiletí
jsme vypozorovali jednu výraznou tendenci. Zatímco ve výkladových pasážích převládají
poněkud škrobené úvody (i v případě dopisů přátelům a známým), ve vzorových dopisech
jsou úvody přirozenější a bližší dětskému věku, např. „V neděli slavím svůj svátek.
Rodiče mi dovolili, abych si v tento den některou přítelkyni na odpoledne pozvala“
(HORČIČKA 1900: 91).]
•
ŠČJ (1903: 136) obsahuje cvičení, které zadává žákům, aby se vypsané úvody naučili nazpaměť a zaměňovali některá slova slovy souznačnými. V učebnici HORČIČKA (1900: 91)
jsou žáci pro změnu pobízeni k obměňování úvodu dopisů, jejichž hlavním účelem je
prosba: „Změňte list, použivše začátku: a) Prosím Tě atd. b) Buď tak laskav atd. […]“ [To
vypovídá nejen o šablonovitosti v tehdejší výuce, ale také o jisté strnulosti epistolárních
formulí na začátku 20. století.]
Závěrečné formule a pozdravy (5)
•
Celkem tři sledované učebnice z prvních dvou desetiletí 20. století se věnují podrobnějšímu poučení o závěru dopisu, v ostatních titulech jsou zařazena pouze cvičení na obměňování zakončení dopisu nebo ukázky vhodných závěrečných formulí. V některých dalších analyzovaných učebnicích jsme ukončovací formule a pozdravy zaznamenali jenom
ve vzorových dopisech.
•
Sledované učebnice shodně uvádějí, že závěr dopisu obsahuje pozdrav, poděkování, vyjádření nějakého přání, naději na vyplnění žádosti apod. Učebnice FAFL (1906: 372) dodává, že v závěru „osoby výše postavené ujišťujeme svou úctou a oddaností“. [Tato poučka souvisí s dobovou snahou vyjadřovat sociální diferenciaci.]
•
Podrobněji se této látce věnuje ČMČ (1903: 158–160), podle níž by měl závěr ideálně navazovat na předchozí sdělení v dopise, případně by mu měla být věnována „zvláštní odstávka“. V případě dopisu známým a přátelům uvádí závěrečné formule a pozdravy typu
Přeji Tobě a Tvým milým všeho dobrého –, Měj se dobře a nepřestaň milovati –, Přátelsky Tě pozdravuje –, pro dopisy osobám méně známým nebo výše postaveným doporučují autoři ukončovací formule jako Osvědčuje neobmezenou svou úctu, mám česť býti –“
apod. V dopisech osobám výše postaveným nebo neznámým se podle ČMČ 1903 požaduje, „aby se slova do závěrku bedlivěji volila“. Pisatel by podle slov autorů neměl v závěrečné pasáži zapomenout vyjádřit patřičnou úctu a oddanost, eventuálně připojit prosbu
o další přízeň. V dopisech osobám nejvyšším, např. rodu knížecího, by se měl podle ČMČ
22
1903 výraz oddanosti v závěrečné formuli ještě zvyšovat, např. S nejhlubší pokorou jsem
(zůstávám) – apod. V ČMČ 1903 jsme také zaznamenali ukázku závěrečné formule v dopise „Biskupské Milosti“ a „Císařské Výsosti“. [Na ukázkách v ČMČ1903 je patrné, že
čím výše společensky postavený je vzorový adresát, tím delší a šroubovanější jsou uváděné závěrečné formule.]
•
Učebnice ČMČ 1903 obsahuje poučku, podle níž by se v dopisech výše postaveným osobám měl v závěrečné pasáži objevit titul adresáta „obyčejem ustálený, kterýž se shoduje
s titulem, jehož v nadpise a vnitř listu bylo užito“. Titul by se měl klást doprostřed řádky.
„Mám česť s opravdovou úctou zůstávati
Vašnostin
oddaný služebník
N. N.“
•
Některé další sledované učebnice obsahují v příkladech a vzorových dopisech nevětná
zakončení, např. Stále Tvůj (ŠČJ 1903: 136), V nejhlubší úctě (FAFL 1906: 370) nebo
S Bohem! (ČMČ 1903: 159).
•
Cvičení v učebnici ŠČJ (1903: 137) zadává žákům, aby se uvedené závěry naučili nazpaměť, respektive nahradili některá slova výrazy souznačnými. [Toto cvičení je analogické
s procvičováním úvodu ve stejné učebnici a je důkazem šablonovitosti ve výuce. Konkrétně tato úloha téměř nedává prostor tvůrčímu přístupu žáků.]
•
[Podobně jako úvodu byla i závěru dopisu věnována v učebnicích velká pozornost. Autoři
uváděli nespočet ukázek a vzorů vhodných závěrečných formulek a kladli důraz na důležitost této části dopisu, zejména v případě listů výše postaveným adresátům. Ve cvičeních
zaměřených na mechanické zapamatování vhodných ukončovacích obratů se ukazuje jistá
zkostnatělost epistolárních formulí té doby.]
Podpis (4)
•
Téměř všechny sledované učebnice se shodují na tom, že podpis by měl obsahovat kromě
jména, eventuálně příjmení pisatele, rovněž poměr píšícího k osobě, které je dopis určen.
Podle ČMČ (1903: 160) by v podpise neměl chybět „výraz úcty anebo příchylnosti k přijímateli“, např. Tvůj upřímný bratr, Váš poslušný syn. [Přestože se v těchto případech nejedná o podpis samotný, ale o kombinaci podpisu s dalšími zakončovacími prvky, respektujeme dobové hledisko autorů sledovaných učebnic.] Ve všech vzorových ukázkách
analyzovaných titulů je propriální část podpisu v podobě křestního jména, nikoliv jeho
domáckého tvaru.
23
•
Učebnice FAFL (1906: 372) rozlišuje jako jediná ze sledovaných titulů prvního dvacetiletí
podpis v dopisech přátelům a známým a v dopisech cizím osobám. V prvním případě podle autorů postačí, aby pisatel uvedl jméno a příjmení, v dopisech neznámému adresátovi
by měl být navíc připojen „stav a obydlí“43. Dvě ze sledovaných učebnic připouštějí absenci příjmení v podpisu.
•
Podle analyzovaných učebnic by měl být podpis umístěn na konci listu vpravo dole. Podle
ČMČ (1903: 161) se pokládá „za znamení veliké úcty, jestliže mezi závěrkem a podpisem
širší prostoru zůstavíme práznou a jméno v pravo dole u samého kraje listu položíme“.
[ČMČ 1903 dává často do spojitosti požadavky na zdvořilost a úctu k adresátovi s detailními formálními náležitostmi dopisu.]
•
V jedné sledované učebnici, která obsahuje pouze vzorovou ukázku dopisu bez následného explicitního poučení, se objevuje podpis, jenž není v obvyklém tvaru nominativu, ale
v genitivu, což souvisí s podobou závěrečné formule:
„Doufám, že neoslyšíš prosby
Svého
upřímného přítele
Josefa Nováka“ (FAFL 1906: 396).
•
ČMČ (1903: 160) apeluje na to, aby byl podpis, „zvláště když list osobám cizím jest ustanoven“, dobře čitelný.
•
Každý podpis bez výjimky je ve sledovaných učebnicích z prvního dvacetiletí zakončen
tečkou. Explicitně se k tomu autoři analyzovaných titulů nevyjadřují.
Adresa jako součást dopisu (2)
•
O adrese jako součásti dopisu se zmiňují dvě sledované učebnice z prvního dvacetiletí
(ČMČ 1903: 161; FAFL 1906: 372). Obě shodně uvádějí, že „stav a obydlí“ se připojují
v dopisech neznámým osobám.
6.1.2 Úprava a vzhled dopisu (3)
•
Autoři sledovaných učebnic apelují na úhledné, dobře čitelné písmo, varují před škrtáním,
vymazáváním a přepisováním. Požadavky na čistotu a úhlednost se týkají i papíru, který
by měl být kromě toho bílý.
43
Viz také kapitolu „Adresa jako součást dopisu“.
24
•
Podrobněji se úpravě dopisu věnuje ČMČ (1903: 161–162). Podle ní by se dopisy neměly
psát „zběžně“, bez náležité pozornosti. Tolerovat to lze pouze v dopisech přátelům a známým.
•
Učebnice FAFL (1906: 373) doporučuje v případě dopisů vzácnějším osobám formát kvartový, v důvěrných listech formát osmerkový. Několik druhů papíru podle toho, komu je
dopis určen, rozlišuje i ČMČ (1903: 162). [Z těchto pouček je patrné, že vztah pisatele
k adresátovi a vyjádření sociální diferenciace se odráží dokonce i ve výběru vhodného dopisního papíru.]
6.1.3 Charakteristika a druhy dopisu (5)
•
Sledované učebnice uvádějí, že dopis je písemná rozmluva s nepřítomnou osobou: „List
obsahuje to, co by píšící přijímateli (totiž tomu, komu list ustanoven jest) ústně vyřídil,
kdyby se spolu osobně setkali“ (ČMČ 1903: 153).
•
Některé analyzované učebnice z prvního dvacetiletí se zmiňují, většinou jen v podobě
výčtu, o druzích dopisů podle jejich obsahu a hlavní intence. Rozlišují tak dopisy blahopřejné, zvací, oznamovací, prosebné, děkovací, omluvné, dotazné, odpovídající, důvěrné,
umluvité a další. Autoři učebnic ve většině případů neuvádějí bližší poučení o konkrétních
druzích dopisů, pouze v učebnici FAFL (1906: 405) nalezneme u tří druhů listu krátkou
zmínku v závorce. Podle ní se blahopřejné dopisy zasílají „při šťastných událostech
a v důležité doby životní“, dopisy soustrastné při truchlivých událostech a dopisy děkovací „za obdržená dobrodiní a za prokázané služby“. V učebnici ŠČJ (1903: 137) je k většině druhů dopisu připojena ukázka a cvičení, zaměřené na danou komunikační situaci.
Explicitní poučení však chybí. ŠČJ 1903 však zároveň poukazuje na to, že „důvěrné dopisy bývají nejčastěji obsahu smíšeného“.
•
Vedle druhů dopisu podle obsahu a hlavní intence rozlišuje učebnice FAFL (1906: 405)
dopisy podle poměru k adresátovi. Uvádí tak dva druhy: „listy důvěrné neboli přátelské“
a „listy umluvité neboli listy ze slušnosti“. [V jiných sledovaných učebnicích jsme dělení
dopisu podle vztahu k adresátovi zaznamenali pouze v souvislosti s poučením o jednotlivých částech dopisu, jenom v učebnici FAFL 1906 je tato diferenciace uvedena explicitně.]
6.1.4 Obsah a stylizace dopisu (3)
•
Autoři sledovaných učebnic poukazují zejména na nutnost vyjadřovat se zřetelně a srozumitelně, myšlenky pisatele by podle nich měly být uspořádány tak, „aby z celé osnovy
25
předmět listu jasně na jevo vycházel“ (ČMČ 1903: 154). Sledované učebnice porovnávají
dopis s ústní rozmluvou a uvádějí, že při psaní dopisu má pisatel více času i klidu na to,
aby pečlivěji vybíral slova a lépe spojoval myšlenky. Učebnice FAFL (1906: 371) upozorňuje na to, že by se pisatel měl vyvarovat zbytečné rozvláčnosti v dopisech. [Požadavky
na vyjadřování bez přílišné rozvláčnosti působí poněkud paradoxně vzhledem k mnohdy
květnatým úvodům a závěrům, které jsou uváděny v učebnicích, např. Nebylo mi dopřáno,
abych před odjezdem Vaším úctu svou osobně Vašnosti osvědčil. I račtež mi tedy dovoliti,
abych Vašnosti, když jste se již na místo nového povolání svého odebrali, vděčnosť svou
několika upřímnými slovy na jevo dal (ČMČ 1903: 158).]
•
Učebnice FAFL (1906: 369) uvádí, že „dopisy soukromé zpravidla vypisují poměry a věci
života všedního, řidčeji připadají na vypisování předmětů vznešených (vědeckých), spadajíce do památek literárních“.
•
ČMČ (1903: 153–155) se zabývá stylizací dopisu z hlediska poměru k adresátovi. Jiné
písemnosti podle ní předpokládají jakéhokoliv čtenáře, ke kterému pisatel není v žádném
zvláštním poměru, dopis je oproti tomu určen konkrétnímu příjemci, a proto je nutné zohlednit jeho osobnost: „Mluvíme a píšeme jináč, je-li ten, s kým mluvíme anebo komu píšeme, náš příbuzný, náš dobrodinec, náš přítel, je-li nám představen, anebo nám podřízen,
je-li zdráv anebo nemocen, je-li stařec anebo dítě, je-li mysli veselé anebo zasmušilé, je-li
nemluvný anebo hovorný.“ ČMČ 1903 dále uvádí, že psaní dopisu lidem výše společensky
postaveným vyžaduje uctivost, někdy i poníženost a pokoru, psaní lidem nižšího stavu
„alespoň té šetrnosti a lásky, kterouž každému člověku jsme povinni“.
6.1.5 Spisovnost – nespisovnost (2)
•
Učebnice FAFL (1906: 370) upozorňuje, že písemná rozmluva by měla být mluvnicky
správná.
•
Kromě obecného poučení, že se u zájmen „zastupujících osobu oslovenou“ píše velké
písmeno, je v učebnici FAFL (1906: 371) navíc zmínka o tom, že psaní velkého písmene
není vhodné v případě tvarů pomocného slovesa být a zvratných zájmen (např. Ráčil Jste
praviti, že Se vrátíte). Velké písmeno je v této učebnici uváděno i v případě tzv. honorifikačního zájmena typu Vašnostin.
•
Zájmeno druhé osoby s velkým písmenem se objevuje i v zadání úlohy v učebnici ŘÍHA I.
(1901: 30), kde je navíc v příkladu implicitně zdvořilostní norma vykání rozšířena i na
blízkého příbuzného (věkem a sociální rolí ovšem výše postaveného): „Bohouš přeje dědečkovi k jmeninám a říká mu ‚Vy‘.“
26
6.1.6 Srovnání s úředním dopisem (1)
•
Diferenciaci soukromého dopisu a dopisu úředního jsme zaregistrovali v ČMČ (1903:
153). Ta uvádí, že písemná podání k osobám vysoce postaveným, „kterýmiž se prosba
ústně přednešená jim v paměť uvodí (promemoria)“, se řadí stejně jako žádosti k úřadům
mezi dopisy, „jen že jim zevnitřní forma dodává rázu úředního“. O úředním dopise se
ČMČ (1903: 160) dále zmiňuje v souvislosti s poučením o závěru dopisu. Autoři připouštějí absenci závěrečné formule „v listech (podáních, zadávkách) k úřadům, sněmům, jednotám a t. d.“, kde stačí uvést jenom podpis, místo a datum.
•
[Velké množství celkově shromážděných učebnic obsahovalo jenom poučení o úředním
dopise a písemnostech typu stvrzenka, poukázka, plnomocenství apod., nikoliv o dopise
soukromém. Tyto učebnice jsme do analyzovaného vzorku nezahrnuli. V některých učebnicích, jmenovitě ČMČ 1903 a KONÍŘ 1904, jsou obsaženy části zabývající se jak dopisem
soukromým, tak dopisem úředním.]
6.1.7 Didaktické, metodické hledisko
•
Ve všech sledovaných učebnicích pro obecné školy kromě ČMČ 1903 má učivo o dopise
podobnou strukturu. Nejprve je uveden vzorový dopis a pod ním cvičení k tomuto dopisu
vztažená. Většinou se jedná o mechanické nahrazování slov nebo částí dopisu, nejčastěji
úvodu a závěru, předem uvedenými obraty, např. „Změňte list, použivše začátku: a) Prosím Tě atd. b) Buď tak laskav atd. […]“ (HORČIČKA 1900: 91). Žáci mají často za úkol
napsat odpověď ke vzorovému dopisu, obsah požadované odpovědi mají přitom shrnutý
v zadání. V učebnici HORČIČKA (1900: 91) je např. uvedena hlavní obsahová linie odpovědi na prosbu: „Václav s radostí zasílá ‚Pohádky Boženy Němcové‘. Těší ho, že může
příteli posloužiti. Knihu může si ponechati dlouho, jak je mu libo. Přeje mu, aby se dobře
pobavil.“ Teoretické poučení o dopise není v těchto učebnicích obsaženo, sledované tituly
se zaměřují na opakování učiva z předchozích ročníků. Výjimku tvoří ČMČ 1903, která
naopak obsahuje velmi podrobnou a rozsáhlou teoretickou pasáž o psaní dopisu s velkým
počtem příkladů, ale s absencí vzorových dopisů a cvičení, které by žáky dostatečně aktivizovaly.
•
Většina sledovaných učebnic pro měšťanské školy obsahuje podrobné teoretické pojednání o psaní dopisu s velkým zastoupením příkladů. Podobně jako v analyzovaných učebnicích pro obecné školy mají žáci za úkol vytvářet dopis nebo části dopisu podle předem
daných schémat. ŠČJ (1903: 136–137) dokonce pobízí žáky, aby se dané úvodní a závě27
rečné formule učili nazpaměť. Součástí většiny učebnic je vzorový dopis, na který navazují úlohy na procvičení. V učebnici MÜLLER (1912: 121) jsou uvedeny ukázky z dopisů
Hany Kvapilové. Zastoupením korespondence velmi slavné herečky počátku 20. století se
autor snažil žáky nejen motivovat a aktivizovat, ale i vychovávat působením kladného
vzoru z řad významných osobností.
•
Celkově se ve sledovaných učebnicích z počátku století výrazně projevuje šablonovitost
ve výuce dopisů, která odráží tehdejší stereotypnost a tuhost epistolárních formulí. Učebnice dávají minimální prostor dětské kreativitě a přirozenosti a téměř nerozvíjí stylizační
obratnost. Pouze ve dvou učebnicích (FAFL 1906: 372; AUTRATA 1910: 181) jsme zaznamenali jistý ústup od mechanického procvičování učiva, žáci v nich měli za úkol vyjádřit
pasáže vzorového dopisu jinými slovy než v uvedených příkladech.
6.1.8 Shrnutí
Ve sledovaných učebnicích z prvního dvacetiletí 20. století se nejčastěji objevuje poučení o rámcových složkách dopisu, zejména o úvodu a závěru. Velká pozornost je věnována
také charakteristice dopisu a druhům dopisu podle jejich obsahu a hlavní intence. Nejméně
prostoru má naopak srovnání soukromého dopisu s dopisem úředním.
Sledované učebnice se zmiňují o šesti částech dopisu, které se tradují v podstatě již od
středověku. Datum se podle nich píše buď vlevo dole naproti podpisu, nebo vpravo nahoře
nad oslovením, častěji jsme zaznamenali prvně jmenovanou variantu. Co se týče oslovení,
převládají v analyzovaných učebnicích varianty s adjektivním přívlastkem milý, drahý a jejich
odvozeninami, které vyjadřují emocionální vztah k adresátovi (nejmilejší, nejdražší apod.),
vedle toho se objevují podoby s atributem vážený, ctěný a jejich odvozeninami. Substantivní
část oslovení bývá v příkladech sledovaných učebnic střídmá, emocionálně nezabarvená
(např. otče, příteli, Petře), pouze v jednom vzorovém dopise se objevuje domácká podoba
křestního jména (Boženko). Za oslovením se podle autorů sledovaných učebnic píše vykřičník. Velký důraz je kladen na úvodní a závěrečnou pasáž dopisu, sledované učebnice obsahují nespočet příkladů vhodných úvodů a závěrů, které vypovídají o jisté strnulosti tehdejších
epistolárních formulí. Za podpis považují autoři sledovaných učebnic zakončení dopisu obsahující kromě jména (a příjmení) též poměr pisatele k adresátovi (Tvůj upřímný bratr). Podpis
by měl být podle nich umístěn vpravo dole na konci dopisu.
Velké nároky, související s dobovou konvencí, jsou v analyzovaných titulech kladeny
na úpravu a vzhled dopisu.
28
Sledované učebnice z prvního dvacetiletí 20. století charakterizují dopis jako písemnou rozmluvu s nepřítomnou osobou. Součástí několika učebnic je podrobný výčet druhů
dopisu podle obsahu a hlavní intence a podle vztahu k adresátovi.
Co se týče obsahu a stylizace dopisu, doporučují autoři sledovaných učebnic vyjadřovat se jasně, srozumitelně a bez zbytečné rozvláčnosti. Důraz je kladen na stylizaci dopisu
s ohledem na osobnost adresáta a jeho poměr k pisateli.
V analyzovaných učebnicích se objevuje důraz na „mluvnickou správnost“ vyjadřování, autoři přidávají poučku o psaní velkého písmene u zájmen ve druhé osobě, včetně
zájmena honorifikačního (Vašnostin). Upozorňují však na nevhodnost psaní velkého písmene
u zájmen zvratných a tvarů pomocného slovesa být.
V jedné sledované učebnici z počátku století je obsažena i zmínka o dichotomii
soukromý a úřední dopis.
Učivo je ve sledovaných učebnicích podřízeno dobovým společenským konvencím,
autoři apelují na zdvořilé a korektní jednání a vyjadřování úcty a náklonnosti k pisateli.
Učební metody jsou značně zkostnatělé a schematické, založené na napodobování vzorů
a potlačování individuálního přístupu ve výuce.
6.2 20.–30. léta
Učivu o dopise se věnuje osm sledovaných učebnic z 20. a 30. let. Podařilo se nám
bohužel pracovat jenom s učebnicemi určenými žákům měšťanských škol. Konkrétně se jedná
o následující tituly:
HÖTZL, Jakub – HRABA, Alois – OTTOVÁ, Helena. Cvičebnice jazyka českého pro I. třídu měšťanských škol.
5. vyd. [Nezměněný otisk 3. vyd. z roku 1919.] Praha: Komenium, 1922.44
HÖTZL, Jakub – HRABA, Alois – OTTOVÁ, Helena. Cvičebnice jazyka českého pro III. třídu měšťanských
škol. 5. vyd. [Nezměněný otisk 3. vyd. z roku 1920.] Praha: Komenium, 1922.45
AUTRATA, František. Česká mluvnice pro školy občanské.46 3. vyd. [1. vyd. nezjištěno.] Praha: Nakladatelství
J. Otto, 1922.
HRABA, Alois – OTTOVÁ, Helena – TOŽIČKA, Bohumil. Cvičebnice českého jazyka pro jednoroční učebné
kursy (IV. třídy) při měšťanských školách. 3., opravené vydání [1. vyd. nezjištěno.] Praha: Komenium, 1930.
Dále HÖTZL I. 1922.
Dále HÖTZL II. 1922.
46
Pojem občanská škola byl zaveden na počátku 20. let a měl nahrazovat označení měšťanská škola. Více se
tomu věnuje Jan Šafránek v časopise Naše řeč (ŠAFRÁNEK, Jan. Škola občanská. Naše řeč 1922, roč. 6, č. 7,
s. 210.).
44
45
29
MRÁZEK, Josef. Nová cesta: pracovní učebnice a cvičení jazyka vyučovacího pro české měšťanské školy I.
Praha: Nákladem české grafické unie, 1934.
KOHOUTEK, Cyril. Jednací písemnosti. Díl I. Pro žáky I. třídy měšťanské školy. Praha: Státní nakladatelství,
1935.47
KOHOUTEK, Cyril. Jednací písemnosti. Díl II. Pro žáky II. třídy měšťanské školy. Praha: Státní nakladatelství,
1935.48
VÍTEK, František – SIROTEK, Karel. Učebnice slohu pro první až třetí třídu měšťanské školy (sloh v úkolech
pro žáky). Praha: Nákladem Československé grafické unie, a. s., 1937.
Autoři všech sledovaných učebnic předpokládají průpravu žáků z předchozích ročníků
měšťanských škol, případně ze škol obecných. Z toho důvodu se v analyzovaných titulech
často objevuje opakování a procvičování učiva o dopisech, na které navazuje nová nebo rozšiřující látka. Podrobněji se učivu o dopise věnují dvě učebnice, nebo spíše příručky, od Cyrila
Kohoutka (KOHOUTEK I. 1935 a KOHOUTEK II. 1935). V těchto učebnicích je však větší prostor věnován úřednímu dopisu než dopisu soukromému. Autor pojednává hlavně o písemnostech, jako je potvrzenka, reklamace, šekový vplatní lístek apod.
6.2.1 Kompozice dopisu
Části dopisu (6)
•
Ve třech sledovaných učebnicích z šesti jsme zaregistrovali konkrétní poučení o povinných částech dopisu, ostatní tři učebnice navazují na poznatky z minulých ročníků a obsahují pouze opakovací otázky typu „Které části má dopis?“ (HÖTZL I. 1922: 78).
•
Autoři sledovaných učebnic uvádějí, podobně jako v minulém dvacetiletí, tradiční části
listu: oslovení, úvod, vlastní zpráva (obsah), závěr, podpis a datum (vročení). Výraz „datum“ je oproti předchozím dekádám používán častěji než starší výraz „vročení“.
•
Pouze učebnice VÍTEK (1937: 26) zahrnuje úvod a zakončení listu, jež jsou v ostatních
publikacích uváděny jako samostatné části, do vlastního obsahu dopisu.
Datum (2)
•
Obě sledované učebnice, které obsahují zmínku o datu, navazují na dřívější poznatky žáků
a volí formu opakovacích otázek. Učebnice KOHOUTEK I. (1935: 21) uvádí, že datum se
nemusí psát vpravo nahoře, a připojuje dotaz na další možnost umístění data. [Je tedy nasnadě, že se jedná o variantu vlevo dole.] Učebnice stejného autora, která je určena starším žákům (KOHOUTEK II. 1922: 29), se pouze dotazuje na to, kam lze datum napsat.
47
48
Dále KOHOUTEK I. 1935.
Dále KOHOUTEK II. 1935.
30
V učebnici HÖTZL I. (1922: 75–76), jež se o psaní data explicitně nezmiňuje, ale obsahuje
vzorový dopis, je datum umístěno vpravo nahoře.
•
Datum je ve všech vzorových ukázkách sledovaných učebnic standardně zakončeno tečkou.
•
[Vzorek není v tomto případě dostatečně reprezentativní, a proto z něj nemůžeme usuzovat na změny v psaní data oproti předchozímu období.]
Oslovení (1)
•
Poučení o oslovení v dopisech se nachází pouze v jedné sledované učebnici z druhého
dvacetiletí (KOHOUTEK I. 1935: 21). Ta se z větší části zaměřuje na opakování učiva
obecných škol a ani v případě oslovení neuvádí nové poznatky. Z otázek, které autor
klade, vychází najevo, že za oslovením se podle něj píše vykřičník, případně čárka. Oslovení ukončené čárkou jsme zaznamenali i ve vzorových dopisech učebnice KOHOUTEK I.
1935, v ostatních titulech je vždy pouze vykřičník. [Sledované učebnice z prvního dvacetiletí se o psaní čárky za oslovením vůbec nezmiňovaly, neobjevilo se ani ve vzorových
dopisech.]
•
Co se týče adjektivních přívlastků obsažených v oslovení, převládají ve vzorových dopisech analyzovaných titulů výrazy milý, drahý, velectěný. Propriální část oslovení ve vzorových dopisech tvoří jak křestní jména, tak hypokoristika.
Úvod (0)
•
[Explicitní poučení o úvodní pasáži dopisu se nevyskytuje ani v jedné sledované učebnici
z 20. a 30. let., úvod je zmiňován pouze jako jedna z kompozičních složek dopisu.49 Vzorové dopisy analyzovaných učebnic neobsahují tradiční formule typu Přijmi vřelé díky za
milý svůj list, ale civilní uvozovací věty.]
Závěrečné formule a pozdravy (1)
•
Procvičování psaní závěru dopisu se věnuje pouze jediná sledovaná učebnice z 20. a 30.
let (KOHOUTEK I. 1935: 21). Ta v rámci opakování z předchozích ročníků pokládá žákům
otázku na jiné zdvořilostní závěry než Vaši upřímní a S pozdravem, jež jsou obsaženy ve
vzorových dopisech.
•
Ve vzorovém dopise v učebnici KOHOUTEK II. (1935: 31) je ve spojení s ukončovací pasáží uveden pozdrav Nazdar! (Zítra Ti napíši více. Teď už musím zase do postele.
Nazdar!). Jedná se o ukázku omluvného dopisu, ve kterém se pisatel dětského věku
omlouvá svému kamarádovi, že nemohl kvůli nemoci přijet. [Pozdrav Nazdar! jsme
49
Viz kapitolu „Části dopisu“.
31
v analyzovaných učebnicích dosud nezaznamenali.] V další ukázce dopisu, která je obsažena v učebnici HÖTZL I. (1922: 75–76), je uveden závěr Všechny Vás pozdravuje a Vám,
tatínku a maminko, ruce líbá…
Podpis (0)
•
Explicitní poučení o podpise se neobjevuje ani v jedné sledované učebnici z 20. a 30. let,
příklady podpisu jsme zaregistrovali pouze v ukázkových dopisech. Jejich podoba odpovídá tendenci, podle níž by měl podpis obsahovat nejen jméno a příjmení, ale i poměr pisatele k adresátovi50, např. Vaše upřímná a vděčná dcera Růžena (HÖTZL I. 1922: 76).
Významnou novinkou oproti analyzovaným učebnicím předchozího dvacetiletí je podpis
v podobě hypokoristika, kterému nepředchází zájmenný výraz (Mirek – KOHOUTEK II.
1935: 31). [Tuto podobu podpisu jsme zaznamenali opět jenom ve vzorových ukázkách,
explicitní zmínku o užití domáckých tvarů křestních jmen sledované učebnice z 20. a 30.
let neobsahují.]
•
Stejně jako v předchozím dvacetiletí jsou podpisy ve sledovaných učebnicích zakončeny
tečkou.
Adresa jako součást dopisu (1)
•
Na psaní adresy pod podpisem upozorňuje jenom učebnice KOHOUTEK I. (1935: 21).
6.2.2 Úprava a vzhled dopisu (3)
•
Autoři sledovaných učebnic z 20. a 30. let kladou důraz na slušnou zevní formu dopisu,
podotýkají, že nedbale napsané dopisy vzbuzují dojem neúcty k adresátovi.
•
Podle sledovaných titulů by se dopisy měly psát na bílý papír, barevný papír se podle
učebnice KOHOUTEK I. (1935: 21) používá málo. Dopisní papír by měl mít normalizovaný
formát 210×297 mm.
6.2.3 Charakteristika a druhy dopisu (4)
•
Podle sledovaných učebnic z 20. a 30. let je dopis písemná promluva k osobě vzdálené,
nahrazuje tedy rozhovor.
•
Druhům dopisu podle obsahu a hlavní intence se nejpodrobněji věnují učebnice
KOHOUTEK I. (1935: 21) a především KOHOUTEK II. (1935: 27–32). Prvně jmenovaná
učebnice přináší úvodní pojednání o „společenských“ (soukromých) dopisech, které jsou
50
Viz kapitolu „Podpis“ v předchozím dvacetiletí.
32
psány přátelům a známým, a o jednotlivých druzích soukromého dopisu. Druhá učebnice
se zaměřuje nejprve na opakování poznatků o soukromém dopise z předchozího dílu
a znovu upozorňuje, že všechny „společenské“ dopisy mají stejnou úpravu, ale liší se
svým obsahem. Následně definuje jednotlivé druhy „společenského“ (soukromého) dopisu. Dopis se žádostí je podle ní psán v případě, že pisatel chce o něco požádat. Autor
učebnice upozorňuje, že dopis se žádostí by měl být psán zdvořile jako všechny dopisy,
ale ne „podlízavě, nedůstojně“. [Autor tak zřejmě reaguje na mnohdy příliš vyhrocené
projevy sociální podřazenosti v dopisech výše postaveným osobám.] Rovněž připravuje
žáky na to, že žádosti nemusí být vždy vyhověno. Dalším druhem soukromého dopisu,
kterému se věnuje KOHOUTEK II. 1935, je dopis dotazný neboli informační. Ve výkladu
o tomto druhu dopisu klade autor učebnice důraz zejména na to, jak se na takový dopis
odpovídá: „Odpovídáme svědomitě, pravdivě, ale při tom obezřetně, abychom někomu
neublížili nebo ho nepoškodili. Důvěrné dotazy zachováváme v tajnosti.“ Posledním druhem dopisu zmiňovaným v učebnici KOHOUTEK II. 1935 je dopis omluvný. Stejně jako
v předchozích případech jsou žáci seznámeni se situacemi, kdy se omluvný dopis píše. Jako druh omluvného dopisu autor učebnice uvádí omluvenku.
•
Některé další analyzované učebnice obsahují pouze výčet jednotlivých druhů dopisu (pouze
jako opakování z předchozích ročníků), eventuálně k nim připojují ukázku a cvičení.
6.2.4 Obsah a stylizace dopisu (2)
•
Podle sledovaných učebnic z druhého dvacetiletí by měl pisatel psát krátké, jasné věty,
aby byl dopis srozumitelný, pro přehlednost by se měl text řadit do odstavců. [Zmínka
o strukturaci textu do odstavců se v rámci sledovaných učebnic vyskytuje vůbec poprvé.]
•
V učebnici HRABA (1930: 114) jsme zaznamenali poučku o tom, že pisatel by měl psát
starším osobám „uctivě, neznámým zdrženlivě, přátelům srdečně, všem pak srozumitelně,
zdvořile, pravdivě a pokud možná stručně“. [Tato pravidla jsou téměř totožná s konverzačními a zdvořilostními maximami, jejichž autory jsou Paul Grice a Geoffrey Leech.]
•
Učebnice KOHOUTEK I. (1935: 21) uvádí, že obsah dopisu je různý podle toho, komu pisatel píše a o čem píše. V souvislosti s tímto poučením rozlišuje dopis „společenský“ (soukromý) a dopis obchodní.
33
6.2.5 Spisovnost – nespisovnost (3)
•
Sledované učebnice nepojednávají explicitně o způsobu psaní zájmen Ty, Vy apod., objevují se v nich pouze opakovací dotazy typu „Jak se píší v dopisech zájmena
2. osoby?“ (HÖTZL I. 1922: 78).
•
Učebnice KOHOUTEK I. (1935: 21) apeluje na jazykovou správnost při psaní dopisů.
6.2.6 Srovnání s úředním dopisem (1)
•
Srovnání soukromého dopisu s dopisem úředním se věnuje pouze učebnice KOHOUTEK I.
(1935: 21). Ta rozlišuje dopisy podle toho, komu je dopis určen a o čem se v něm píše:
„Dopisy, které píšeme přátelům a známým, jsou společenské (soukromé) dopisy. Dopisy,
v nichž jednáme s obchodníky a živnostníky, jsou obchodní dopisy.“
6.2.7 Didaktické, metodické hledisko
•
Sledované učebnice z 20. a 30. let jsou zaměřeny na opakování a procvičování poznatků
o dopise z předchozích ročníků. Nejčastěji se tak objevují otázky k oživení učiva a vzorové dopisy společně s úlohami na procvičení. Některé sledované učebnice doplňují a rozšiřují učivo.
•
Ve sledovaných učebnicích z druhého dvacetiletí se začíná více projevovat tvůrčí přístup
ve výuce dopisů, který odmítá pouhé mechanické obměňování vzorů. Žáci jsou pobízeni
k samostatné práci na základě svých zkušeností a stylizačních schopností, např. „Napište
dopisnici a dopis libovolného obsahu“ (HRABA 1930: 114). Přesto se stále projevuje jistá
šablonovitost a napodobování vzorů, žáci mají např. za úkol sestavit dopis na základě obsahové šablony nebo upravit svůj dopis podle známého vzoru.
•
Podobně jako v jedné sledované učebnici z předchozího dvacetiletí se v učebnicích HÖTZL
II. (1922: 79) a HRABA (1930: 113–114) objevují ukázky dopisu významné osoby,
v tomto případě Julia Zeyera. Výchovný záměr učebnic sehrává důležitou roli, autoři
hojně podporují kladný vztah dětí k rodině i k přátelům, např. „Napište procítěný dopis
své mamince k Svátku matek!“ (KOHOUTEK 1935: 22). Na druhou stranu jsou zadávány
nepříliš vhodně zvolené úlohy, které neodpovídají nízkému věku žáků a nutí je stylizovat
se do myšlenek a pocitů dospělého člověka („Napište jménem tatínkovým soustrastný dopis paní Věře Pařízkové.“ – KOHOUTEK 1935: 22).
34
6.2.8 Shrnutí
Sledované učebnice z druhého dvacetiletí 20. století kladou největší důraz na poučení
o kompozičních složkách dopisu, velký prostor je věnován také charakteristice dopisu a druhům dopisu podle hlavní intence, o něco méně se učebnice věnují pravopisné zdvořilostní
konvenci – psaní zájmen Ty, Vy apod. – a úpravě a vzhledu dopisu. Je nutné zdůraznit, že
máme k dispozici velmi nevyrovnaný vzorek učebnic z 20. a 30. let, z výsledků jejich analýzy
tak nemůžeme vyvozovat směrodatné závěry.
Analyzované učebnice uvádějí, stejně jako v předchozím dvacetiletí, šest tradičních
kompozičních částí listu, nejvíce učebnic pak pojednává o psaní data. Datum se podle nich
píše buď vlevo dole pod podpisem, nebo vpravo nahoře. Oslovení se sledované učebnice věnují nedostatečně, přesto jsme vůbec poprvé zaznamenali možnost psaní čárky za oslovením.
Poučení o úvodní pasáži dopisu se nevěnuje ani jedna analyzovaná učebnice, stejně tak je
tomu v případě podpisu. Co se týče závěrečných formulí a pozdravů, poprvé jsme ve sledovaných učebnicích zaznamenali jednoslovný pozdrav Nazdar!.
Ohledně úpravy dopisu se sledované učebnice z 20. a 30. let zásadně neliší od předchozího dvacetiletí, je pouze specifikován formát dopisního papíru. Podobně jako na začátku
století obsahují analyzované učebnice poučení o několika druzích soukromých dopisů podle
hlavní intence. Poprvé se objevuje zmínka o strukturaci textu do odstavců. Autoři neopomínají zdůraznit psaní zájmen druhé osoby s velkým písmenem, jedna sledovaná učebnice
se věnuje také srovnání soukromého dopisu s dopisem úředním.
Sledované učebnice z 20. a 30. let 20. století se pomalu začínají vymaňovat ze zkostnatělých vyučovacích metod počátku století, přesto se nadále projevuje jistá šablonovitost
výuky spojená s napodobováním vzorů.
Celkově se sledované učebnice z 20. a 30. let výrazně neliší od analyzovaných titulů
z počátku století, bohužel však vycházíme z nedostatečně reprezentativního materiálu.
6.3 40.–50. léta
Poučení o dopise se vyskytuje v devíti sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let. Šest
z nich je určeno žákům obecných škol, respektive prvního stupně národních škol,51 tři učeb-
V roce 1949 zanikly obecné a měšťanské školy, nový školský zákon oba typy škol sjednotil a nahradil je jednotnou národní školou (Ottova encyklopedie Česká republika. 5. Věda, technika a vzdělávání. Praha: Ottovo
nakladatelství, 2006, s. 306.).
51
35
nice žákům měšťanských škol, respektive druhého stupně národních škol. Jedná se o následující tituly:
MEDONOS, Václav – TOŽIČKA, Bohumil – ŽOFKOVÁ, Ludmila. Jazyk vyučovací na škole obecné. Učebnice
jazyka českého. Díl I, pro 2. postupný ročník. 2. vyd., zcela přepracované [1. vyd. nezjištěno.] Praha: Školní
nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1942.
ŽOFKOVÁ, Ludmila – TOŽIČKA, Bohumil. Pracovní učebnice jazyka českého. (Mateřídouška, díl V.) Díl
první, pro první třídu měšťanských škol. Dotisk prvého vydání z r. 1933. Praha: Státní nakladatelství, 1945.52
ŽOFKOVÁ, Ludmila – TOŽIČKA, Bohumil. Pracovní učebnice jazyka českého. (Mateřídouška, Díl VI.) Díl
druhý, pro druhou třídu měšťanských škol. [1. vyd. 1935.] Praha: Státní nakladatelství, 1945.53
HUBÁČEK, Josef. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro 5. postupný ročník národních škol.
Praha: Státní nakladatelství, 1950.
KOHOUTEK, Hynek a kol. Český jazyk: učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro druhý postupný ročník
národních škol. 2. vyd. [1. vyd. 1950.] Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951.
ŠTĚPÁNEK, Štěpán a kol. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro třetí postupný ročník
národních škol. 2. vyd. [1. vyd. nezjištěno.] Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951.
HORÁK, Oldřich a kol. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro čtvrtý postupný ročník
národních škol. 2. vyd. [1. vyd. nezjištěno.] Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951.
HUBÁČEK, Josef a kol. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro pátý postupný ročník národních
škol. 4. vyd. [1. vyd. 1950.] Praha: SPN, 1953.
ŽENATÝ, Vladimír. Český jazyk pro devátý ročník: pokusná učebnice. Praha: SPN, 1957.
Teoretická pojednání o psaní dopisu obsahují především učebnice HORÁK 1951 (pro
čtvrtý ročník národních škol) a ŽENATÝ 1957 (pro devátý ročník národních škol). Méně podrobně se učivem o dopise zabývají učebnice HUBÁČEK 1950, HUBÁČEK 1953 a ŠTĚPÁNEK
1951. Všechny tři jsou určeny žákům prvního stupně národních škol. Ostatní učebnice pro
žáky měšťanských škol (ŽOFKOVÁ I. 1945 a ŽOFKOVÁ II. 1945) obsahují pouze opakování
z předchozích ročníků.
Sledované učebnice pro druhý ročník obecných, respektive národních škol (MEDONOS
1942; KOHOUTEK 1951) jsou zaměřeny na prvotní poučení o psaní dopisů nebo spíše krátkých
vzkazů a přáníček.
Je třeba zmínit, že v tomto dvacetiletí docházelo k výrazným politickým a společenským proměnám, které se nutně musely odrazit i v náplni a zpracování učebnic pro národní
školy. Při porovnávání učebnic bude nutné přihlédnout k těmto okolnostem.
52
53
Dále ŽOFKOVÁ I. 1945.
Dále ŽOFKOVÁ II. 1945.
36
6.3.1 Kompozice dopisu
Části dopisu (4)
•
Sledované učebnice ze 40. a 50. let uvádějí jako povinné části dopisu datum, oslovení,
úvod, sdělení, závěr a podpis.
•
Učebnice HUBÁČEK (1950: 33) a HUBÁČEK (1953: 33) kladou zvláštní důraz na datum,
oslovení, větu úvodní a větu závěrečnou.
Datum (3)
•
Všechny tři sledované učebnice, které se zabývají psaním data, zmiňují pouze variantu
umístění data vpravo na začátku dopisu. Stejně tak je tomu ve vzorových dopisech většiny
analyzovaných učebnic. Pouze v učebnici ŽOFKOVÁ I. (1945: 81) je datum v ukázkovém
dopise psáno vlevo dole. [Na rozdíl od předchozích období se učebnice z 50. let již vůbec
nezmiňují o možnosti psaní data vlevo naproti podpisu. Učebnice ŽOFKOVÁ I. (1945: 81),
ve které je datum umístěno vlevo dole, byla vydaná ve 40. letech.]
•
Na rozdíl od předchozích dvacetiletí se v analyzovaných titulech ze 40. a 50. let zcela vytrácí úzus psaní tečky za datem.
Oslovení (2)
•
Poučení o psaní oslovení uvádějí jen dvě sledované učebnice ze 40. a 50. let, v některých
dalších titulech se oslovení objevuje ve vzorových dopisech. Sledované učebnice explicitně nerozdělují oslovení podle poměru k adresátovi.
•
Učebnice HORÁK (1951: 114) podotýká, že v důvěrných dopisech stačí prosté oslovení
typu Karle! [Toto jednoslovné propriální oslovení v podobě křestního jména, které jsme
dosud v analyzovaných učebnicích nezaregistrovali, odpovídá dobovým snahám o zcivilnění dopisu. Kladně citově zabarvené adjektivní přívlastky typu nejmilejší, milovaný,
nejdražší, které byly běžně uváděny jako součásti oslovení v analyzovaných učebnicích
předchozích dvacetiletí, nekorespondovaly se společenským územ 50. let.] Ve vzorových
dopisech sledovaných učebnic se objevuje jenom varianta pouhého oslovení obsahujícího
adjektivní přívlastek milý. Co se týče substantivní části oslovení, převládají v ukázkových
dopisech domácké tvary křestních jmen.
•
V případě oslovení neznámého dospělého člověka se autoři sledovaných učebnic přiklánějí k variantě s atributem vážený. Učebnice HORÁK (1951: 114) dodává, že je možné toto
slovo z oslovení vypustit. [Absence přívlastku v oslovení osob z nedůvěrné sféry byla ve
sledovaných učebnicích dosud zcela nemyslitelná. Příčinu této varianty oslovení můžeme
37
znovu spatřovat v obecné tendenci omezovat přílišné poukazování na rozdílné sociální postavení i formalizovanou zdvořilost.]
•
O interpunkci za oslovením se sledované učebnice ze 40. a 50. let explicitně nezmiňují, ve
vzorových dopisech jsme obvykle zaznamenali psaní vykřičníku.
Úvod (4)
•
Podle sledovaných učebnic z tohoto dvacetiletí pisatel v úvodu zdůvodňuje, proč dopis
píše (např. Už čtrnáct dní jsem Tě neviděl, a proto Ti chci napsat. – HUBÁČEK 1950: 33),
přičemž obvykle navazuje na předchozí dopis. [Ve srovnání s předchozími obdobími se ve
sledovaných učebnicích objevují mnohem přirozenější a méně škrobené úvody dopisů,
a to ve výkladových pasážích i v ukázkách.]
•
Učebnice HORÁK (1951: 114) podotýká, že úvod se někdy nepíše. [Vůbec poprvé se ve
sledovaných učebnicích 20. století explicitně připouští psaní dopisu bez úvodu.]
Závěrečné formule a pozdravy (5)
•
Ve všech sledovaných učebnicích z 50. let54 autoři zmiňují, že zakončení dopisu bývá
různé, některé z nich explicitně rozlišují psaní závěrečné formule podle poměru pisatele
k adresátovi. Podle učebnice ŽENATÝ (1957: 59) závěr obsahuje ustálené zdvořilostní obraty ve shodě s rázem dopisu.
•
V případě dopisu známým osobám ve sledovaných učebnicích zcela převažují zakončení
obsahující výrazy srdečně a srdečný, např. srdečně Tě pozdravuje, srdečný pozdrav Ti
posílá, přijmi ode mne srdečný pozdrav (HUBÁČEK 1953: 33). Dále jsou uváděna zakončení typu vzpomíná na Tebe, na shledanou se těší apod. Kromě těchto závěrečných formulí obsahujících sloveso v určitém tvaru se ve sledovaných učebnicích objevuje i nevětné zakončení srdečně (Tvůj) a pozdrav se srdečným pozdravem.
•
Pro dopis adresátovi z nedůvěrné sféry doporučuje učebnice HORÁK (1951: 114) zakončení S pozdravem a Pětiletce zdar! [Zatímco S pozdravem se objevovalo i ve sledovaných
učebnicích předchozích dvacetiletí, Pětiletce zdar!, pro dětský dopis naprosto neadekvátní
pozdrav, je v kontextu předchozích období naprosté novum. Souvisí s dobovou ideologií,
která se projevila i ve výuce českého jazyka.] V učebnici ŠTĚPÁNEK (1951: 84) se v kapitole „Blahopřání dospělému“ objevuje závěrečná formule V úctě. [Tento pozdrav je v porovnání s příklady v učebnici HORÁK (1951: 114) ojedinělý, kontrastně působí hlavně
54
Analyzované učebnice ze 40. let se poučení o závěrečných formulích a pozdravech v dopise nevěnují.
38
k pozdravu Pětiletce zdar!. Přitom zadání úlohy55 v kapitole, kde se zakončení V úctě vyskytuje, by inklinovalo spíše k volbě zmiňovaného ideologicky podmíněného závěrečného
pozdravu.]
Podpis (0)
•
[Explicitní poučení o podpisu neobsahuje ani jedna sledovaná učebnice ze 40. a 50. let,
v některých se objevuje pouze zmínka o podpisu jako povinné kompoziční složce listu.
Součástí dvou učebnic, které na sebe navazují (KOHOUTEK 1951: 31; ŠTĚPÁNEK 1951:
56), je vzorový dopis, v němž jsme zaznamenali podpis v podobě hypokoristika bez příjmení (Jenda). Před samotným podpisem je uveden zájmenný výraz Tvůj. Podpis je zakončen tečkou, stejně jako všechny podpisy v analyzovaných učebnicích z předchozích
období.]
Adresa jako součást dopisu (2)
•
Učebnice HORÁK (1951: 114) a HUBÁČEK (1953: 51) se shodují na tom, že adresa se pod
podpis uvádí jenom v případě, že adresátem dopisu je cizí člověk.
6.3.2 Úprava a vzhled dopisu (0)
•
[Na rozdíl od předchozích dvacetiletí se žádná sledovaná učebnice ze 40. a 50. let nezmiňuje o úpravě dopisu. Požadavky na formu dopisu nebyly v té době tak zásadní jako požadavky na jeho obsah.]
6.3.3 Charakteristika a druhy dopisu (3)
•
Podle sledovaných učebnic ze 40. a 50. let je dopis důležitým sdělovacím prostředkem
a také zásadním činitelem ve společenském životě. [Funkce prostě sdělovací a kontaktová
jsou všeobecně považovány za hlavní funkce dopisu.56]
•
Učebnice ŽENATÝ (1957: 59) řadí dopis k útvarům stylu prostě sdělovacího a dodává, že
dopis je z nich tematicky nejrozmanitější. Autor uvádí, že „pisatel dopisu podává různé
zprávy a oznámení, rozepisuje se o svých zážitcích a dojmech, vyjadřuje poděkování, blahopřání, omluvu, soustrast“. [Jedná se o vůbec první explicitní informaci o teoretickém
uchopení dopisu.]
„Na vhodnou pohlednici napiš jako jednatel(ka) třídního výboru krátké blahopřání k jeho (ředitelově – poznámka autorky) vysokému pracovnímu výkonu“ (ŠTĚPÁNEK 1951: 84).
56
MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004,
s. 349.
55
39
6.3.4 Obsah a stylizace dopisu (2)
•
Podle učebnice ŽENATÝ (1957: 59) by měl být vlastní text dopisu hlavně jasný a srozumitelný. Volba jazykových prostředků je podle autora závislá na tématu, rázu, pisateli i adresátovi dopisu.57 Vzhledem k tomu, že je dopis důležitým prostředkem společenského
styku, musí si být pisatel vědom také „určité odpovědnosti k jazyku“. V dopisech se podle
autora uplatňuje hovorový styl (zejména v dopisech přátelských), případně prakticky
odborný styl.
•
Učebnice ŽOFKOVÁ (1945: 81) uvádí, že sloh přátelských dopisů bývá srdečný a tyto dopisy „mají přinášeti, pokud lze, radostné zprávy“.
6.3.5 Spisovnost – nespisovnost (4)
•
Učebnice ŽENATÝ (1957: 60) upozorňuje na to, že pisatel by měl k jazyku přistupovat
odpovědně, s vědomím, že dopis je důležitým prostředkem společenského styku. [O výběru jazykových prostředků ze spisovné nebo nespisovné jazykové vrstvy se nezmiňuje
ani jedna sledovaná učebnice.]
•
Ve čtyřech analyzovaných učebnicích ze 40. a 50. let se objevuje zmínka o psaní velkého
písmene u zájmen druhé osoby. Dvě z těchto učebnic (ŠTĚPÁNEK 1951: 56; HORÁK 1951:
81) dodávají, že se tak činí ze zdvořilosti. [Je zajímavé, že se důvod psaní velkého písmene u těchto zájmen objevuje ve sledovaných učebnicích vůbec poprvé. Příčinu můžeme
hledat patrně v tom, že v analyzovaných učebnicích z předchozích dvacetiletí bylo na dostatečné projevy zdvořilosti upozorňováno natolik, že autoři již neměli potřebu to explicitně zdůrazňovat v poučce o psaní velkého písmene u zájmen druhé osoby.]
6.3.6 Srovnání s úředním dopisem (2)
•
Komparací soukromého dopisu s dopisem úředním se zabývají dvě sledované učebnice ze
40. a 50. let. Zatímco soukromé dopisy podle učebnice ŽOFKOVÁ II. (1945: 120) obsahují
zprávy, prosby, poděkování apod., obchodní dopisy nabízejí, objednávají a účtují zboží.
Sloh obchodních dopisů je podle autorů bez citových výrazů a bez ozdob. Učebnice
ŽENATÝ (1957: 59) jenom podotýká, že podle vztahu pisatele k adresátovi se rozlišují
„dopisy osobní a obchodní, soukromé a veřejné nebo úřední“.
57
Viz také kapitolu „Spisovnost – nespisovnost“.
40
6.3.7 Didaktické, metodické hledisko
•
Většina sledovaných učebnic, které jsou určeny žákům prvního stupně národních škol,
odkazuje při vysvětlování učiva o dopise na vzorovou ukázku korespondence, která je
umístěna na začátku kapitoly. Metoda názornosti pomáhá žákům lépe si osvojit učební
látku. Cvičení v analyzovaných učebnicích jsou založena na individuálním přístupu a větší
vyjadřovací spontánnosti, nikoliv na napodobování vzorů. Přesto autoři nezapomínají
upozorňovat žáky na dodržování tradiční kompoziční struktury dopisu, např. „Sděl svému
spolužákovi, který je v ozdravovně, co je ve třídě nového! Dej zvlášť pozor na datum, na
oslovení, na úvodní větu a na větu závěrečnou […]“ (HUBÁČEK 1953: 33). Učebnice pro
žáky druhého ročníku obecných, respektive národních škol (MEDONOS 1942 a KOHOUTEK
1951) jsou zaměřeny na první seznámení žáků s dopisem. Děti jsou dostatečně motivovány (např. „Nakresli lísteček!“ – MEDONOS 1942: 94) a vzhledem k jejich nízkému věku
adekvátně poučeny o psaní dopisu a o poště. Nejsou přitom zahlcovány podrobnými
informacemi o formálních náležitostech dopisu, v ukázkovém dopise jsou seznámeny
pouze s oslovením a s podpisem. Žáci mají být schopni vymyslet a napsat krátký dopis
nebo přáníčko. Látka je v těchto učebnicích celkově zaměřena spíše na procvičování písemného vyjadřování než na psaní konkrétního slohového útvaru, v tomto případě dopisu.
Podobný přístup je uplatněn v učebnici pro třetí postupný ročník národních škol
ŠTĚPÁNEK 1951, která však obsahuje podrobnější poučení o dopise než předchozí tituly.
•
Učebnice pro devátý ročník národních škol ŽENATÝ 1957 rozšiřuje učivo, které žáci znají
již z předchozích ročníků druhého stupně národních škol i z ročníků nižších. Ze všech
sledovaných učebnic z tohoto dvacetiletí je vzhledem k věku žáků nejodbornější. Součástí
výkladu je vzorový dopis Boženy Němcové Jungmannově dceři Kateřině Lauermannové.
V učebnici ŽOFKOVÁ II. (1945: 121) jsme zaznamenali výrazný výchovný aspekt výuky.
Autoři apelují na kladné rodinné vztahy a zároveň motivují k psaní dopisů: „Jsi-li
z domova, nezapomínej psát často rodičům! Ani netušíš, jakou mají radost, když jim
listonoš přinese tvé psaníčko! V každém dopise hleď je potěšit! Až je nebudeš mít, budeš
možná litovat, žes jim nepsal často, velmi často.“
•
Můžeme konstatovat, že analyzované učebnice ze 40. a 50. let jsou zaměřeny na praktické
procvičování učiva, je v nich méně teorie než v některých sledovaných učebnicích z počátku století. Důraz je kladen na individuální přístup k psaní dopisů, a to již u nejmenších
žáků, nikoliv na napodobování vzorů. Důležitá je výchovná funkce výuky, autoři se snaží
příznivě působit na dobré chování žáka a rozvoj jeho osobnosti.
41
6.3.8 Shrnutí
V největším počtu sledovaných učebnic ze 40. a 50. let jsme zaznamenali poučení
o závěrečných formulích a pozdravech, hodně z nich se věnuje také úvodu dopisu a dichotomii spisovnost – nespisovnost. Nejméně prostoru má naopak srovnání soukromého dopisu
s dopisem úředním a poučení o obsahu a stylizaci dopisu.
Sledované učebnice ze 40. a 50. let explicitně uvádějí pouze možnost umístění data
vpravo nahoře, variantu vlevo dole jsme zaznamenali jenom ve vzorových dopisech jedné
analyzované učebnice ze 40. let. Doposud sledované učebnice uváděly obě varianty. Co se
týče oslovení, poprvé se objevuje možnost jednoslovného oslovení bez atributu (Karle!).
Oproti sledovaným učebnicím předchozích období jsme nezaznamenali variantu s přívlastkem
obsahujícím adjektivum v superlativu typu nejmilejší, nejdražší, který vyjadřuje kladný citový
vztah k důvěrně známému adresátovi. Pro dopisy osobám z nedůvěrné sféry zmiňují analyzované učebnice oslovení s přívlastkem v podobě adjektiva vážený, vážená, poprvé také připouštějí možnost vypuštění těchto výrazů. Na podobě oslovení se projevují dobové tendence
k zcivilnění dopisu a jiných psaných komunikátů s kontaktovou funkcí. Větší přirozenost se
projevuje i v ukázkách vhodných úvodů dopisu, některé sledované učebnice připouštějí dokonce absenci úvodních formulí. V příkladech závěrečných pasáží jsme zaznamenali především pozdravy obsahující výrazy srdečně, srdečný a dále zakončení S pozdravem. Naprostou
novinkou související s dobovou ideologií je závěrečný pozdrav Pětiletce zdar!, uvedený
v jedné ze sledovaných učebnic z počátku 50. let. Podpisu není v analyzovaných učebnicích
explicitně věnována pozornost, jenom ve vzorovém dopise se objevuje podpis v podobě hypokoristika, jemuž předchází zájmeno Tvůj.
Poučení o úpravě dopisu se nevěnuje ani jedna sledovaná učebnice. Dopis je poprvé
zařazen do prostě sdělovacího stylu, sledované učebnice se také zmiňují o funkci kontaktové.
Autor jedné sledované učebnice uvádí, že v dopisech se uplatňuje hovorový styl, případně
prakticky odborný styl. Shodou okolností58 je v analyzovaných učebnicích ze 40. a 50. let
vůbec poprvé obsažena zmínka o tom, že velké písmeno se v osobních a přivlastňovacích zájmenech druhé osoby píše z důvodu zdvořilosti. Sledované učebnice uvádějí, že styl úředních dopisů je na rozdíl od dopisů soukromých bez citových výrazů a ozdob.
Autoři sledovaných učebnic ze 40. a 50. let kladou důraz na individuální přístup ve
výuce, hojně využívají metodu názornosti a jiné aktivizační a motivační metody. Učebnice
kladou důraz na obecněji pojatou výchovnou funkci výuky.
Tento obrat užíváme v případě, že na základě dosavadních zkušeností s žánrem soukromého dopisu předpokládáme, že uvedené informace platily již dříve, dosud však nebyly reflektovány ve sledovaných učebnicích.
58
42
6.4 60.–70. léta
Učivo o dopise je zařazeno v devíti sledovaných učebnicích z 60. a 70. let. Pět učebnic
je určeno žákům prvního stupně základních škol, dvě žákům druhého stupně a zbylé dvě
učebnice jsou koncipovány jako přehled učiva základní školy. Tyto dva tituly jsou z hlediska
učiva o dopise takřka totožné, mají však rozdílný název i autorský kolektiv a mezi vydáním
prvního a druhého titulu uběhlo více než deset let. Z těchto důvodů na ně pohlížíme jako na
dvě samostatné učebnice. Pro doplnění informací v analyzovaných učebnicích jsme měli
k dispozici také údaje z metodických příruček k daným titulům, které sloužily především pro
rozpoznání didaktických úmyslů. Bibliografické údaje všech sledovaných učebnic z 60. a 70.
let jsou následující:
BĚLIČ, Jaromír a kol. Český jazyk pro šestý ročník. Praha: SPN, 1962.
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk pro sedmý ročník. Praha: SPN,
1962.
KOHOUTEK, Hynek – BARTOŇ, Miroslav – MASOJÍDEK, Čestmír. Český jazyk pro třetí ročník. 2. vyd.
[1. vyd. 1962.] Praha: SPN, 1963.
KLEMENT, Bohumil – PODHORNÁ, Vlasta – VYSLOUŽIL, Stanislav. Český jazyk pro čtvrtý ročník. 2. vyd.
[1. vyd. 1961.] Praha: SPN, 1963.
JANÁČEK, Gustav – TUPÝ, Karel. Český jazyk pro 5. ročník. Praha: SPN, 1963.
MELICHAR, Jiří – BROŽOVÁ, Anna – STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk. Učební text pro kurs z učiva základní
devítileté školy. Část gramatická. 5., nezměněné vydání. [1. vyd. 1959.] Praha: SPN, 1963.
MELICHAR, Jiří – STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk: rozšířený přehled učiva základní školy s cvičeními
a klíčem. 5. vyd. [1. vyd. 1967.] Praha: SPN, 1974.
JELÍNEK, Jaroslav a kol. Český jazyk pro 2. ročník. Praha: SPN, 1977.
JELÍNEK, Jaroslav a kol. Český jazyk pro třetí ročník. Praha: SPN, 1978.
Většina sledovaných učebnic z tohoto dvacetiletí obsahuje více či méně podrobné poučení o dopise, jenom učebnice JANÁČEK 1963 a JELÍNEK 1978 zařazují pouze stručné opakování a procvičování látky. Obě jmenované učebnice jsou určeny žákům prvního stupně základní školy, konkrétně třetímu a pátému ročníku. Nejucelenější a nejpodrobnější poučení
o dopise obsahují přehledové učebnice pro základní školy MELICHAR 1963 a MELICHAR 1974.
6.4.1 Kompozice dopisu
Části dopisu (7)
43
•
Sledované učebnice z 60. a 70. let považují za povinnou součást dopisu datum (a místo),
oslovení, sdělení a podpis. Některé z nich k tomu připojují pozdrav, případně závěr, který
následuje po samotném sdělení. [Ani jedna sledovaná učebnice se nezmiňuje o úvodu jako
povinné části listu.]
Datum (3)
•
Ve všech sledovaných učebnicích, které se zabývají psaním data, je zmínka o obou variantách umístění, tedy vpravo nahoře i vlevo dole. V ukázkových dopisech se častěji objevuje
možnost psaní vpravo na začátku dopisu. [Funkční a stylové rozlišení těchto dvou variant
není reflektováno.]
•
Učebnice MELICHAR (1963: 191) a MELICHAR (1974: 204) uvádějí několik možností, jak
psát datum odeslání: „V Praze dne 12. února 1974 – V Praze 12. února 1974 – Praha 12.
února 1974 – Praha 12. 2. 1974 – Praha 12. II. 1974 – Praha 12/2 (nebo 12/II) 1974.“
K tomu připojují poučku, že místo odeslání se často vynechává. Zmiňované učebnice zároveň upozorňují na to, že při psaní místa i data odeslání se za místem nepíše čárka. [Poučení o tom, že za místem odeslání by se neměla psát čárka, se ve sledovaných učebnicích
20. století objevuje vůbec poprvé.]
•
Ve vzorových dopisech sledovaných titulů nejsou údaje o datu zakončeny tečkou.
Oslovení (7)
•
Ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let zcela převažují oslovení s adjektivním přívlastkem milý (v dopisech důvěrných) a vážený (v dopisech nedůvěrných). V učebnici
KOHOUTEK (1963: 88) se kromě toho objevují oslovení s atributem drahý, případně
v kombinaci s posesivním zájmenem (můj milý, můj drahý). V učebnici JELÍNEK (1977:
156) jsme zaznamenali jednoslovné oslovení v podobě hypokoristika Vláďo! [Na základě
analyzovaných učebnic pozorujeme, že oslovení s adjektivním přívlastkem milý začíná od
počátku století získávat čím dál větší oblibu. Varianty se zájmenem můj explicitně vyjadřují kladný citový vztah k adresátovi. Kontrastní k předešlému typu je věcné, strohé
oslovení v podobě pouhého hypokoristika Vláďo!, které je oproštěno od emocionálního
příznaku.] V učebnici FRÜHAUF (1969: 117) se v ukázkovém dopise objevuje kombinace
pozdravu Ahoj s oslovením v podobě křestního jména. Daný ukázkový dopis mají žáci po-
44
soudit z hlediska volby vhodných výrazů a uspořádání dopisu. V metodické příručce59
k této učebnici se dozvídáme, že uvedené oslovení je nevhodné.
•
Dvě učebnice, které vytvořil podobný autorský kolektiv (MELICHAR 1963: 191;
MELICHAR 1974: 204), se zabývají problematikou interpunkce za oslovením. Shodně uvádějí, že za oslovením se píše vykřičník nebo čárka, přičemž ve druhém případě se pokračuje malým písmenem. Dodávají, že druhá varianta je běžnější. [První zmínku o psaní
čárky za oslovením jsme zaznamenali již ve sledovaných učebnicích z 20. a 30. let, teprve
v učebnicích let 60. a 70. je tato možnost explicitně upřednostňována.]
Úvod (0)
•
Explicitní poučení o úvodu dopisu není obsaženo ani v jedné analyzované učebnici z 60.
a 70. let, příklady úvodních formulací můžeme sledovat pouze ve vzorových ukázkách.
V učebnici FRÜHAUF (1969: 177) je v ukázkovém dopise, který mají žáci zhodnotit, úvodní
obrat Předem mého dopisu přijmi srdečné pozdravy. Metodická příručka60 k této učebnici
upozorňuje na nevhodnost uvedené formulace. [Podobnou úvodní formuli Přijmi vřelé
díky za milý svůj list – avšak bez zkostnatělé fráze Předem mého dopisu – jsme zaznamenali v příkladech vhodných úvodů v učebnici ŠČJ (1903: 136) z počátku 20. století.]
Závěrečné formule a pozdravy (5)
•
Nejčastěji uváděnými závěrečnými formulemi a pozdravy ve sledovaných učebnicích jsou
Na shledanou se těší, Srdečně Tě zdraví, Vzpomíná, Na dopis se těší, Upřímný pozdrav Ti
posílá, ale i delší zakončení jako Ostatní Vám povím, až se vrátím. Zaregistrovali jsme
i jednoslovné zakončení v podobě imperativu Napište! [Závěr dopisu ve formě pouhého
imperativu jsme v analyzovaných učebnicích dosud nezaznamenali.] Pro adresáty z nedůvěrné sféry doporučují autoři sledovaných učebnic z počátku 60. let a ze 70. let zakončení
Čest práci! a Se soudružským pozdravem!. [V tomto případě se opět projevuje vliv dobové
ideologie.]
•
V ukázkovém dopise z učebnice FRÜHAUF (1969: 177) se objevuje zakončení, na které
autoři reagují v metodické příručce61 k učebnici: „Upozorníme […] na primitivnost zakončení, častého v dopisech mládeže (Už nevím, co bych psala, proto končím).“ Kromě
toho metodická příručka upozorňuje na nadnesenost závěrečné formule spojené s podpi-
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Metodická příručka k učebnici Český
jazyk pro 7. ročník ZDŠ. Praha: SPN, 1962, s. 44.
60
Tamtéž, s. 44.
61
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Metodická příručka k učebnici Český
jazyk pro 7. ročník ZDŠ. Praha: SPN, 1962, s. 44.
59
45
sem (Tvá věrná kamarádka). [Podobná zakončení byla ve sledovaných učebnicích z počátku století zcela běžná. Metodická příručka si celkově dobře všímá skutečného úzu
a jeho nešvarů.]
Podpis (5)
•
Celkem tři sledované učebnice z 60. a 70. let rozlišují podpis podle toho, zda se jedná
o důvěrný nebo nedůvěrný dopis. V dopise příbuzným nebo dobrým známým je podle autorů možno podepisovat se domáckými tvary křestních jmen (Jarka, Vláďa, Jirka), jinak
by měl pisatel uvést celé jméno a příjmení (Jaroslava Králová). V některých sledovaných
učebnicích je podpis uveden v podobě křestního jména (Jan, Božena, Milena, Václav).
[Vůbec poprvé se sledované učebnice explicitně zmiňují o podpisu v podobě hypokoristika, v analyzovaných titulech předchozích dvacetiletí se tyto varianty objevovaly pouze
v příkladech.] Ve vzorových dopisech sledovaných učebnic převládá podpis v podobě
křestního jména.
•
V učebnici KOHOUTEK (1963: 88) předcházejí podpisu zájmenné výrazy Tvůj, Tvá (Tvůj
Jan, Tvá Božena apod.) [Ve srovnání se sledovanými učebnici předchozích období je užití
posesivního zájmena druhé osoby před podpisem méně časté.]
•
Ve srovnání se sledovanými učebnicemi předchozích dvacetiletí zcela vymizel úzus psaní
tečky za podpisem.
Adresa jako součást dopisu (0)
•
[Adresou jako součástí dopisu se analyzované tituly z 60. a 70. let nezabývají.]
6.4.2 Úprava a vzhled dopisu (0)
•
[Podobně jako ve sledovaných učebnicích předchozího dvacetiletí se neobjevují žádné
poučky o úpravě dopisu.]
6.4.3 Charakteristika a druhy dopisu (3)
•
Dvě sledované učebnice z 60. a 70. let rozlišují dopis podle obsahu na osobní a neosobní.
Do neosobních dopisů podle nich spadají dopisy úřední, obchodní apod., za častou formu
neosobního dopisu označují žádost. Učebnice FRÜHAUF (1962: 177) se speciálně zmiňuje
pouze o blahopřejném dopise.
46
6.4.4 Obsah a stylizace dopisu (4)
•
Podle sledovaných učebnic z tohoto dvacetiletí je obsah dopisů rozmanitý; pisatel si podle
nich musí hlavně uvědomit svůj vztah k adresátovi. Pokud se jedná o dopis důvěrného
rázu, bývá podle autorů bohatší na podrobnosti a jeho tón bývá srdečnější. Dopisy osobě
vážené nebo nepříliš známé je naopak třeba formulovat „vážněji a uctivěji“ (MELICHAR
1963: 190). Některé sledované učebnice dodávají, že sdělení by mělo být v každém případě jasné a srozumitelné.
6.4.5 Spisovnost – nespisovnost (5)
•
Učebnice FRÜHAUF (1962: 177) se zabývá srovnáním jazykových prostředků v dopise
důvěrném a v dopise nedůvěrném. Zatímco v dopisech blízké a důvěrně známé osobě se
podle autorů často užívají hovorové výrazy (např. „Je tu skutečně moc hezky… Děvčata
a chlapci jsou samá legrace… Po dvou hodinách jsme lezly pod deku…“), v dopisech oficiálních je nutno psát spisovně a ukázněně. Zároveň však dodávají, že v důvěrném dopise
je nutné vyvarovat se výrazů nespisovných. [Explicitní zmínku o hovorové vrstvě jazyka
jsme v analyzovaných učebnicích zaznamenali poprvé.]
•
Polovina sledovaných učebnic, které pojednávají o psaní velkého písmene u zájmen Ty,
Vy apod., uvádí, že ve zcela osobních dopisech se velké písmeno leckdy nepíše. [Tato
poučka znamená důležitý posun oproti předchozím dekádám. Možnost psaní malého písmene u zájmen druhé osoby souvisí s narůstající rozvolněností epistolárních norem
a s tendencí k větší přirozenosti kamarádských dopisů, zejména pak v korespondenci dětských pisatelů.]
•
Dvě sledované učebnice obsahují poučku, že velké písmeno se nikdy nepíše u zájmen
zvratných (se, si, sebe, sobě, svůj) a u pomocného slovesa (jsi, jste). [Na tento nešvar naposled poukazovaly analyzované učebnice z prvního dvacetiletí 20. století.]
6.4.6 Srovnání s úředním dopisem (1)
•
Učebnice BĚLIČ (1962: 129) pouze konstatuje, že „jinak píšeme svým přátelům a kamarádům, jinak osobám dospělým, s nimiž se neznáme příliš důvěrně, nebo úřadům“.
6.4.7 Didaktické, metodické hledisko
•
Ve sledovaných učebnicích pro první stupeň základní školy převažuje stručné poučení
s odkazem na vzorový dopis, případně opakování učiva z předchozích ročníků, ani jedna
47
učebnice neobsahuje podrobný teoretický výklad. Skládání dopisů a jejich částí mají žáci
provádět na základě vlastního uvážení, nikoli podle předem navrhnutých schémat. Úlohy
v analyzovaných titulech jsou často ideologicky zabarvené, např. „Říkejte, co budete přát
do nového roku tatínkovi, mamince, dělníkům v továrně, soudružce učitelce, družstevníkům v JZD“ (KOHOUTEK 1963: 88).
•
Sledované učebnice pro druhý stupeň základní školy se dopisu věnují podrobněji, vedle
teorie obsahují i vzorové dopisy a cvičení odpovídající vyššímu věku žáků. V učebnici
FRÜHAUF (1969: 177) pro sedmý ročník mají žáci např. posoudit ukázkový dopis a rozhodnout, zda je dobře uspořádán a zda obsahuje vhodné výrazy.
•
Dvě sledované přehledové učebnice obsahují podrobný a ucelený teoretický výklad
o dopise bez vzorových ukázek a cvičení.
6.4.8 Shrnutí
Nejvíce sledovaných učebnic z 60. a 70. let se věnuje kompozičním složkám dopisu,
zejména oslovení, dále podpisu a závěrečným formulím a pozdravům. Velké množství učebnic obsahuje poučení související s dichotomií spisovnost – nespisovnost.
Na rozdíl od předchozích dvacetiletí uvádějí sledované učebnice z 60. a 70. let jenom
čtyři povinné části dopisu: datum, oslovení, sdělení a podpis, některé navíc připojují závěrečný pozdrav. Poprvé ve zkoumaném chronologickém vývoji se učebnice nevěnují úvodu
jako důležité kompoziční složce dopisu. Autoři jedné analyzované učebnice upozorňují pouze
na nevhodnost úvodní formule Předem mého dopisu přijmi srdečné pozdravy. Přestože se
sledované učebnice z 50. let zmiňovaly shodou okolností jenom o psaní data vpravo nahoře,
učebnice z 60. a 70. let neopomíjejí ani variantu vlevo dole. Poprvé jsme také zaznamenali
poučku o absenci čárky mezi místem a datem odeslání. V analyzovaných učebnicích převládají oslovení s adjektivními přívlastky milý a vážený, méně často se objevují atributy drahý,
můj milý apod. Nadále jsou obsažena oslovení v podobě pouhého hypokoristika (Vláďo!). Za
oslovením se podle autorů píše vykřičník, případně čárka s následným malým písmenem,
druhá možnost je poprvé explicitně upřednostňována. V případě závěrečných formulí
a pozdravů jsme poprvé zaznamenali zakončení v podobě imperativu (Napište!), vedle toho
jsou v 70. i v 60. letech uváděny dobové pozdravy Čest práci! a Se soudružským pozdravem!.
Analyzované učebnice se poprvé explicitně zmiňují o podpisu v podobě hypokoristika v případě důvěrných dopisů, pro nedůvěrné dopisy doporučují uvedení celého jména a příjmení.
Podobně jako v předchozím dvacetiletí se sledované učebnice nezabývají úpravou
a vzhledem dopisu. Autoři rozlišují dopisy na osobní a neosobní, do neosobních podle nich
48
spadají dopisy úřední a obchodní, žádosti apod. Stylizace dopisu závisí podle analyzovaných
učebnic na poměru pisatele k adresátovi, dopis důvěrného charakteru bývá podle nich srdečnější, nedůvěrný dopis oproti tomu uctivější a vážnější. V každém případě by sdělení mělo
být jasné a srozumitelné. Poprvé jsme zaznamenali explicitní poučení o tom, že v důvěrných
dopisech mohou být užívány hovorové jazykové prostředky, je však nutné vyvarovat se
výrazů nespisovných.
Sledované učebnice z 60. a 70. let jsou názorné a pro žáky dostatečně poutavé. Kladou
důraz na individuální přístup k psaní dopisu, nikoliv na sestavování dopisu podle předem navržených schémat.
6.5 80.–90. léta
Poučení o dopise je obsaženo ve 22 sledovaných učebnicích z 80. a 90. let, z toho celých devatenáct titulů vzniklo v 90. letech. Vysoké číslo je dáno tím, že se jedná o relativně
nedávné období, a tak nebyl velký problém učebnice opatřit. Navíc po roce 1989 vzniklo
velké množství nových nakladatelství, a tím pádem i nových učebnic, které mimo jiné reflektovaly změnu politických a společenských poměrů po roce 1989. Učebnice vydané v 80. letech byly ze stejného důvodu přepracovány. Učivo o dopise je zahrnuto v těchto učebnicích
z posledního dvacetiletí 20. století (čtrnáct z nich je určeno pro první stupeň základních škol,
osm pro stupeň druhý):
STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro šestý ročník. Praha: SPN, 1981.
JELÍNEK, Jaroslav a kol. Český jazyk pro čtvrtý ročník. 4. vyd. [1. vyd. 1978.] Praha: SPN, 1982.
KŘÍSTEK, Václav a kol. Český jazyk pro pátý ročník. 4. vyd. [1. vyd. 1980.] Praha: SPN, 1983.
ZIMOVÁ, Ludmila. Český jazyk v sešitech pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 1992.
BALKÓ, Ilona – ZIMOVÁ, Ludmila. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 1994.
KVÍTKOVÁ, Naděžda – HELCLOVÁ, Ilona – MARKOVÁ, Milada. Český jazyk 7 pro 7. ročník základní školy
a nižší ročníky osmiletých gymnázií. 2. díl. Praha: Prospektrum, 1994.
JANÁČKOVÁ, Zita – PŘÍBORSKÁ, Olga. Moje česká řeč. Učebnice českého jazyka pro 2. třídu. Brno: Nová
škola, 1995.
DVORSKÝ, Ladislav – LOVIS, Kateřina. Český jazyk pro 3. ročník. Všeň: Alter, 1995.
STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 1995.
ČECHURA, Rudolf – DVOŘÁKOVÁ, Drahomíra. Český jazyk pro 4. ročník. Všeň: Alter, 1996.
ŠTROBELOVÁ, Jana – BENEŠOVÁ, Daniela. Český jazyk pro pátý ročník. Všeň: Alter, 1996.
MĚCHUROVÁ, Albína – HORÁČKOVÁ, Kateřina – ŽÁČEK, Jiří. Český jazyk pro 5. ročník základní školy.
Praha: Fortuna, 1996.
49
BRABCOVÁ, Radoslava a kol. Čeština našich dní: učebnice pro výuku v 6.–9. ročníku základní školy a v nižších
ročnících víceletého gymnázia. Úvaly: Jinan, 1996.
DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka – STYBLÍK, Vlastimil – ONDRÁŠKOVÁ, Karla. Český jazyk pro 3. ročník základní
školy. Praha: SPN, 1997.
KONOPKOVÁ, Ludmila – TENČLOVÁ, Věra. Český jazyk pro 4. ročník základní školy. 2. část. Praha: Fortuna,
1997.
PŘÍBORSKÁ, Olga a kol. Český jazyk slovem i písmem. Učebnice českého jazyka pro 4. ročník. Brno: Nová
škola, 1997.
STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro šestý ročník základní školy a pro odpovídající ročník víceletých
gymnázií. Praha: SPN, 1997.
ULIČNÝ, Oldřich a kol. Český jazyk 6. ročník. Úvaly: Jinan, 1997.
CHÝLOVÁ, Helena a kol. Český jazyk 5. Učebnice pro 5. ročník. Brno: Nová škola, 1998.
HIRSCHOVÁ, Milena. Český jazyk 6. Olomouc: Prodos, 1998.
BALKÓ, Ilona – ZIMOVÁ, Ludmila. Český jazyk pro 6. ročník základní školy. 2., upravené vydání. [1. vyd.
1994.] Praha: Fortuna, 1998.
HRDLIČKOVÁ, Hana – BERÁNKOVÁ, Eva – RUDOLF, Stanislav. Český jazyk 6. II. díl – Jazykové projevy,
sloh. Všeň: Alter, 1998.
Necelá polovina sledovaných učebnic obsahuje teoretické poučení o dopise, ostatní
tituly se věnují pouze opakování a procvičování znalostí, které měli žáci získat v předchozích
ročnících. Učivu o dopise se nejvíce věnují BRABCOVÁ 1996, ULIČNÝ 1997 a HRDLIČKOVÁ
1998. Všechny tři tituly jsou určeny žákům druhého stupně základních škol. V ostatních analyzovaných učebnicích pro druhý stupeň základních škol jsme vždy zaznamenali alespoň
krátké teoretické pojednání o psaní dopisu.
Sledované učebnice pro první stupeň základních škol obsahují většinou jen krátká cvičení na zopakování dopisu, případně shrnutí dosavadních znalostí. Výjimku tvoří učebnice
MĚCHUROVÁ 1996 a CHÝLOVÁ 1998, které jsou určeny žákům pátých tříd, tedy nejvyššího
ročníku prvního stupně základních škol.
6.5.1 Kompozice dopisu
Části dopisu (14)
•
Všech čtrnáct sledovaných učebnic z 80. a 90. let považuje za povinnou část dopisu
datum, oslovení, vlastní sdělení a podpis. Některé z nich navíc uvádějí pozdrav, a to buď
závěrečný, nebo také úvodní. V dalších sledovaných učebnicích jsme zaznamenali pojmy
zakončení, rozloučení nebo závěrečné přání. Učebnice ČECHURA (1996: 90) zmiňuje tradiční pojmy úvod a závěr dopisu. Některé sledované tituly se zmiňují o možnosti připojit
za podpis post skriptum.
50
•
Učebnice ŠTROBELOVÁ (1996: 45) navazuje na učivo z předchozích ročníků a žáků se
jenom táže, které části chybějí v uvedeném vzorovém dopise.
Datum (6)
•
Sledované učebnice z 80. a 90. let uvádějí dvě možnosti umístění data, vpravo nahoře
i vlevo na konci dopisu. [Není přitom explicitně rozlišováno, jaká varianta je častější nebo
která je vhodnější pro konkrétní druh dopisu.] V ukázkách dopisů je datum mnohem častěji umístěno vpravo na začátku listu.
•
Učebnice BRABCOVÁ (1996: 137) jako jediná obsahuje zmínku o tom, že datum vlevo na
konci dopisu by mělo být umístěno níž, než je podpis.
•
O absenci čárky mezi místem a datem odeslání se zmiňují dvě sledované učebnice,
HRDLIČKOVÁ (1998: 14) a KVÍTKOVÁ (1994: 61). HRDLIČKOVÁ (1998: 14) navíc připojuje
poučku, že za letopočtem v datu se nepíše tečka. [Toto pravidlo se ve sledovaných učebnicích objevuje vůbec poprvé. V analyzovaných učebnicích, které byly vydány v období
do 40. let, jsme zaznamenali psaní tečky za letopočtem skoro ve všech ukázkových dopisech, od 50. let se tento úzus naopak zcela vytrácí. Žádná sledovaná učebnice však dosud
neměla potřebu na to explicitně upozorňovat.]
Oslovení (11)
•
Diferenciací oslovení podle vztahu k adresátovi na „oficiální“ a „důvěrné“ se explicitně
zabývá pouze učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 14), několik dalších sledovaných učebnic podotýká, že volba oslovení záleží na tom, komu je dopis určen. Žáci pak mají za úkol napsat různá oslovení rodičů, kamaráda, paní učitelky, cizí osoby apod.
•
Sledované učebnice, které se věnují podobě oslovení, uvádějí nejčastěji oslovení s adjektivním přívlastkem milý, dále drahý a také vážený, kterým pisatel podle učebnice
KVÍTKOVÁ (1994: 61) vyjadřuje úctu k adresátovi. V učebnici KONOPKOVÁ (1997: 112)
jsme zaregistrovali i oslovení se zájmenem můj a adjektivním přívlastkem milý a také jednoslovné pozdravy Ahoj a Nazdar v kombinaci s oslovením. [Model Ahoj + substantivum
se objevil již v oslovení ukázkového dopisu z učebnice FRÜHAUF 1969 z předchozího
dvacetiletí. Pozdrav Ahoj byl tehdy autory označen za nevhodný. Varianta Nazdar +
substantivní oslovení se v analyzovaných učebnicích dosud nevyskytovala.] Co se týče
propriální části oslovení, převažují ve sledovaných učebnicích hypokoristika, např.
Aničko, Mirku, Míro, Mirečku apod.
•
Ve vzorových dopisech sledovaných učebnic se nejčastěji objevují oslovení s přívlastkem
milý a varianta s jednoslovným pozdravem ahoj, substantivní část oslovení tvoří častěji
51
křestní jména než hypokoristika. Učebnice ZIMOVÁ (1992: 28) obsahuje ve vzorovém dopise oslovení s atributem velevážený. Jedná se však o stylizovaný dopis, jehož pisateli
a adresáty jsou známé loutkové postavičky Spejbl s Hurvínkem a bábinka s Máničkou,
nadnesené oslovení tak odpovídá dané komunikační situaci.
•
Všechny sledované učebnice, které se zabývají problematikou interpunkce za oslovením,
shodně uvádějí, že za oslovením se píše zpravidla čárka. Učebnice BRABCOVÁ (1996: 137)
k tomu dodává, že za čárkou se pokračuje malým písmenem. Oslovení zakončené vykřičníkem jsme zaznamenali pouze ve vzorových dopisech několika sledovaných učebnic,
např. Milá babičko, milý dědečku! (STYBLÍK 1997: 45).
Úvod (5)
•
Jak bylo řečeno v kapitole „Části dopisu“, tradiční pojem úvod je ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let obsažen minimálně, častěji se objevuje zmínka o úvodním pozdravu.
Např. učebnice CHÝLOVÁ (1998: 108) považuje za obvyklou část dopisu „úvodní pozdrav,
popřípadě zdůvodnění, proč píšeme“. I v ukázkových dopisech ve sledovaných učebnicích
převažují úvodní pozdravy (např. Milá Dito, pozdravuji Tě z Rokycan. – BALKÓ 1998:
51), dále úvodní pasáže, které zdůvodňují psaní dopisu (Milá babičko, milý dědečku!
Posílám Vám malý dárek k Ježíšku. – DVORSKÝ 1995: 45) nebo vyjadřují návaznost na
předchozí dopis (Milá Ireno, děkuji Ti za dopis, velmi mě potěšilo, že sis na mě vzpomněla.
– STYBLÍK 1995: 157).
•
Sledované učebnice z 80. a 90. let neobsahují výčty vhodných úvodů, které se často objevovaly v analyzovaných učebnicích z první poloviny 20. století, spíše formou dotazu zjišťují, jak by žáci dopis pro konkrétního adresáta uvedli.
•
Učebnice BRABCOVÁ (1996: 137) upozorňuje na nevhodnost úvodního obratu Předem
mého dopisu přijmi srdečný pozdrav. Podobné formulace, ovšem bez fráze Předem mého
dopisu, se objevují i v některých dalších sledovaných učebnicích jako součást vzorových
dopisů, které mají žáci za úkol upravit.
Závěrečné formule a pozdravy (9)
•
Učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 14) rozlišuje závěrečné pozdravy na „oficiální“ a „důvěrné“, v některých dalších sledovaných učebnicích jsou žáci ve cvičeních upozorňováni
na to, že volba zakončení dopisu závisí na osobě adresáta.
•
Ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let převažují zakončení jako Srdečně Tě zdraví,
Líbá Tě, Pozdravuje Tě, Vzpomínám na Tebe, Těším se na Vás, Brzy mi napište i nevětné
pozdravy S pozdravem, S mnoha pozdravy, Se srdečným pozdravem a Ahoj, Na shledanou.
52
Podle učebnice BRABCOVÁ (1996, 137–138) je závěrečný pozdrav Ahoj!, Čau! apod.
vhodný jen mezi důvěrnými kamarády. [Závěrečné pozdravy Ahoj! a Čau!, používané
velmi často při mluveném styku, se ve sledovaných učebnicích z celého 20. století dosud
neobjevily ani v příkladech, ani ve vzorových dopisech. V jedné analyzované učebnici
z 30. let jsme v ukázkovém dopise zaznamenali jednoslovný pozdrav Nazdar!]
•
Ve vzorových dopisech sledovaných učebnic jsme zaregistrovali závěrečné formule
a pozdravy Těším se na dopis od Vás, Zdraví Tě, Měj se krásně, S pozdravem, Mnoho
pozdravů i delší zakončení Mám Vám vyřídit pozdravy od celé rodiny a zakončení obsahující pobídku Ahoj a nezapomeň napsat.
•
Učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 16) uvádí dva příklady zakončení důvěrných dopisů, Tisíc
pozdravů a velkou pusu a Tak se měj. Učebnice KONOPKOVÁ (1997: 113) obsahuje závěrečný obrat Posílám Ti pac a pusu. [Na těchto příkladech můžeme sledovat dvě tendence
v zakončení kamarádských dopisů na konci 20. století. Na jedné straně vidíme aktualizace
typu pac a pusu, na straně druhé eliptické Tak se měj…, které vychází z běžné mluvy mládeže. (Variantu Měj se dobře jsme zaznamenali již v jedné sledované učebnici z prvního
dvacetiletí 20. století.) Užití těchto příkladů svědčí o tom, že se autoři sledovaných učebnic z konce století nebojí reflektovat dobový úzus a nezaměřují se pouze na to, jak by měl
dopis ideálně vypadat.]
•
Učebnice BRABCOVÁ (1996, 137–138) zmiňuje, že závěrečný pozdrav se píše obvykle
jako samostatný odstavec.
•
[Ze zřejmých důvodů se ve sledovaných učebnicích z 90. let vytratila zakončení typu Čest
práci!.]
Podpis (3)
•
Nejpodrobněji se podpisu věnuje učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 14). Ta uvádí, že v soukromých dopisech se pisatel podepisuje křestním jménem, jeho domáckou podobou či
přezdívkou (Jan, Honza, Honzík,…), v dopisech úřední osobě nebo instituci pak celým
jménem a příjmením. [Zmínka o podpisu v podobě přezdívky je ve sledovaných učebnicích od počátku století novum.] V ukázkových dopisech se ve sledovaných učebnicích
častěji vyskytuje podpis v podobě křestního jména než v podobě hypokoristika. V ukázkách převládá podpis bez předcházejícího zájmena Tvůj, Tvá.
•
Učebnice KVÍTKOVÁ (1994: 61) přidává poučku, že podpis by měl být čitelný a měl by být
psán na zvláštní řádek. Podle učebnice BRABCOVÁ (1996: 137) se podpis umisťuje vlevo,
v přátelských dopisech zpravidla vpravo. [Explicitní poučení o umístění podpisu se napo53
sledy objevilo v analyzovaných učebnicích z prvního dvacetiletí 20. století. Ty se jednoznačně shodly na tom, že podpis je psán vpravo dole. Ve všech vzorových dopisech, které
jsou obsaženy ve sledovaných učebnicích od počátku století do 90. let, je datum psáno
rovněž vpravo na konci dopisu. Poučka v učebnici BRABCOVÁ 1996 o umístění podpisu
vlevo je tak ve srovnání s ostatními analyzovanými tituly zcela ojedinělá.]
•
Učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 14) jako jediná dodává, že podpis by měl být ruční, i když
je dopis psán na psacím stroji nebo na počítači. [V souvislosti s novými komunikačními
možnostmi zesílila potřeba upozornit na ruční psaní podpisu, ve strojopisech se však podpis, který nebyl psán rukou, pravděpodobně vyskytoval již dříve.]
•
Stejně jako ve sledovaných učebnicích z předchozího dvacetiletí se podpis ve vzorových
ukázkách zásadně nepíše s tečkou.
Adresa jako součást dopisu (3)
•
Podle sledovaných učebnic z 80. a 90. let se adresa uvádí jenom v případě, že ji adresát
nezná. Učebnice BRABCOVÁ (1996: 137) uvádí, že adresa se umisťuje do levého horního
rohu. Ve vzorových dopisech dalších dvou sledovaných učebnic je však adresa vždy dole
vpravo pod podpisem. [Stejně tak je tomu i v dalších sledovaných učebnicích od počátku
století. Umístění adresy vlevo nahoře se nevyskytuje ani v jedné z nich.]
Post skriptum (3)
•
Sledované učebnice z 80. a 90. let uvádějí, že zkratka P. S. znamená post skriptum neboli
„po napsání“. Za tuto zkratku se podle nich píše sdělení, na které pisatel zapomněl, nebo
nějaký dodatek.
•
Podle učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 16) se P. S. píše vlevo dole.
•
[Post skriptem se shodou okolností nezabývala žádná sledovaná učebnice od počátku století až do poloviny 90. let.]
6.5.2 Úprava a vzhled dopisu (7)
•
Autoři sledovaných učebnic z 80. a 90. let uvádějí, že dopis je vizitkou pisatele, proto by
měl pisatel pečlivě dbát na jeho úpravu. Měl by psát čitelně, úhledně a bez chyb a používat pěkný dopisní papír. [Požadavek na bílý papír normalizovaného formátu na rozdíl od
sledovaných učebnic z 20. a 30. let chybí.]
54
6.5.3 Charakteristika a druhy dopisu (7)
•
Podle učebnice MĚCHUROVÁ (1996: 134) chce pisatel dopisem „někoho o něčem informovat, někomu se s něčím svěřit, někoho o něco požádat anebo někoho potěšit“. Učebnice
CHÝLOVÁ (1998: 108) uvádí, že dopis je slohový útvar, kterým je někomu něco písemně
sdělováno. Učebnice BRABCOVÁ (1996: 137) pak řadí dopis mezi útvary, v nichž se uplatňuje informační postup. Mezi tyto útvary podle ní patří dále zpráva, oznámení, žádost, životopis apod. [Můžeme konstatovat, že sledované učebnice z 80. a 90. let dávají do popředí informační funkci dopisu, nikoli funkci kontaktovou.]
•
Učebnice HIRSCHOVÁ (1998: 67) se zmiňuje o tom, že „dopisy píšeme tehdy, když nemáme možnost sdělit adresátovi něco osobně, a také když chceme, aby naše sdělení nebo
žádost byly považovány za závažnější než pouhá ústní, případně telefonická informace“.
•
Podle učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 17) patří dopis k nejběžnějším způsobům písemné
komunikace. [Tato poučka neměla příliš dlouhou platnost, tradiční ručně psaný dopis byl
už v té době postupně vytlačován elektronickou komunikací.]
•
[Ve sledovaných učebnicích z posledního dvacetiletí 20. století jsme zaznamenali vágní
terminologii týkající se druhů dopisu. Např. učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 17) uvádí pojem osobní dopis, který rozlišuje na dopis oficiální a neoficiální, a zvlášť pojem úřední
dopis; učebnice ULIČNÝ (1997: 16) řadí mezi dopisy oficiální jak dopis úřední, tak dopis
neznámým nebo méně známým osobám.]
6.5.4 Obsah a stylizace dopisu (8)
•
Sledované učebnice z 80. a 90. let konstatují, že soukromé dopisy jsou obsahově i jazykově rozmanité a jejich stylizace závisí na vztahu pisatele k adresátovi. Autoři sledovaných učebnic kladou důraz na přehlednost, srozumitelnost a jazykovou správnost dopisu.
Učebnice HRDLIČKOVÁ (1998: 14) upozorňuje, že pisatel by se měl vyjadřovat zdvořile
a vstřícně. [Požadavek na zdvořilost velmi často figuroval ve sledovaných učebnicích
první poloviny 20. století.]
•
Text dopisu by se měl podle analyzovaných učebnic členit na odstavce.
55
6.5.5 Spisovnost – nespisovnost (12)
•
Podle sledovaných učebnic z 80. a 90. let se soukromé dopisy vyznačují užitím hovorových, citově zabarvených výrazů a obratů, a tím vytvářejí kontrast k dopisům oficiálním,
které je nutno psát důsledně spisovným jazykem.62
•
Dvě učebnice z druhé poloviny 90. let (HIRSCHOVÁ 1998: 67 a BALKÓ 1998: 51) kromě
hovorových prvků připouštějí i výrazy z nespisovné vrstvy slovní zásoby. Uvádějí, že
soukromé dopisy se mnohdy blíží projevům běžně mluveným. [Na možnost užití nespisovných jazykových prostředků je v analyzovaných učebnicích z 80. a 90. let upozorňováno vůbec poprvé za celé sledované období.]
•
Téměř všechny analyzované tituly se zmiňují o tom, že velké písmeno se u zájmen druhé
osoby píše z důvodu zdvořilosti. Pouze jedna učebnice (CHÝLOVÁ 1998: 109) zdůrazňuje,
že jenom v důvěrných dopisech lze psát velké i malé písmeno.
6.5.6 Srovnání s úředním dopisem (7)
•
Podle sledovaných učebnic z 80. a 90. let obsahují úřední dopisy na rozdíl od dopisů soukromých jen věcné údaje a jsou psány výhradně spisovným jazykem.
6.5.7 Didaktické, metodické hledisko
•
Ze sledovaných učebnic pro první stupeň základní školy se dopisu nejpodrobněji věnují
učebnice CHÝLOVÁ 1998 a MĚCHUROVÁ 1996, které jsou určeny žákům pátých ročníků.
Obě učebnice se snaží aktivizovat žáky pomocí otázek na zamyšlení, vhodných cvičení
nebo dokládání teorie na ukázkových dopisech. V ostatních sledovaných učebnicích se
většinou objevuje krátká zmínka o dopise s ukázkou korespondence, případně jen vzorový
dopis s úkoly, které se k němu vztahují. V některých analyzovaných učebnicích žáci procvičují stylizační schopnosti jiným způsobem než samotným psaním dopisu, např. opravováním nevhodně napsané ukázky korespondence. Témata, která se objevují ve vzorových dopisech a v úlohách, jsou blízká věku a zájmům žáků (např. prázdniny, Vánoce,
výlety, pobyt na táboře apod.). V učebnici ZIMOVÁ (1992: 28) pro první stupeň základní
školy se jako ukázka objevuje stylizovaný dopis známých loutkových postaviček z příběhů
o Spejblu a Hurvínkovi. Tento smýšlený dopis žáky nejen zaujme a motivuje, ale má i zábavnou funkci. Ve sledovaných učebnicích pro žáky druhého a třetího ročníku základních
škol jsou uváděny jenom krátké vzorové dopisy, hlavním cílem autorů není procvičování
62
Dále viz kapitolu „Srovnání s úředním dopisem“.
56
písemného projevu dětí, ale poučení o formálních náležitostech dopisu. Potvrzuje to i metodická příručka63 k učebnici pro třetí ročník: „Vlastní sdělení by mělo být krátké. Smyslem práce je nacvičit formální stránku dopisu.“
•
Více než polovina sledovaných učebnic pro druhý stupeň základních škol obsahuje vedle samotného výkladu také vzorový dopis, na nějž se vztahují úlohy na procvičení. Nejdelší poučení o dopise nalezneme v učebnicích ULIČNÝ 1997 a HRDLIČKOVÁ 1998.
V učebnici HRDLIČKOVÁ 1998 je uvedena ukázka ručně psaného dopisu, který je tématem
i volbou hovorových jazykových prostředků blízký skutečným kamarádským dopisům
žáků. V učebnici STYBLÍK 1997 jsme zaznamenali cvičení, které pobízí žáky k napsání
dopisu dívky dívce. Zatímco pro děvčata není tento úkol ničím zvláštní, pro chlapce může
být zajímavým oživením.
•
Sledované učebnice z 80. a 90. let se celkově snaží přiblížit žákům a oživit výuku slohu.
Vhodně reagují na značnou rozvolněnost epistolárních norem a nesnaží se žáky přespříliš
korigovat. Nadále je však kladen důraz na zachování tradiční kompoziční struktury a některých epistolárních stereotypů.
6.5.8 Shrnutí
V největším počtu sledovaných učebnic z posledního dvacetiletí 20. století jsme zaznamenali výčet povinných kompozičních složek dopisu, hodně prostoru je věnováno také
dichotomii spisovnost – nespisovnost a poučení o oslovení.
Poučení o částech dopisu se v analyzovaných učebnicích z 80. a 90. let výrazně neliší
od předchozího dvacetiletí. Novinkou je pouze zmínka o post skriptu, kterému se dosud sledované učebnice od počátku století shodou okolností nevěnovaly. Výrazný posun nezaznamenáváme ani v případě psaní data, autoři uznávají obě možnosti psaní, vlevo dole i vpravo nahoře, přičemž druhá varianta je považována za běžnější. Nově se objevuje upozornění na to,
že za datem se nepíše tečka. Podobně jako v analyzovaných učebnicích z 60. a 70. let převládají oslovení s adjektivním přívlastkem milý, dále jsme zaznamenali atributy drahý a můj
milý. Pro adresáta z nedůvěrné sféry je uváděno oslovení s atributem v podobě adjektiva
vážený. Novem jsou kombinace pozdravu Ahoj, Nazdar a jednoslovného substantivního oslovení. Všechny sledované učebnice explicitně uvádějí pouze možnost psaní čárky za oslovením, vykřičník je na rozdíl od předchozích dvacetiletí opomíjen. Tradiční úvodní formule jsou
STYBLÍK, Vlastimil – ONDRÁŠKOVÁ, Karla. Metodická příručka k učebnici Český jazyk pro 3. ročník
základní školy. Praha: SPN, 1998, s. 78.
63
57
ve sledovaných učebnicích nahrazeny krátkými úvodními pozdravy. Znovu se objevuje upozornění na nevhodnost úvodního obratu Předem mého dopisu přijmi srdečný pozdrav. Kromě
zakončení Těším se, S pozdravem, Brzy mi napište apod., která byla zaznamenána i v analyzovaných učebnicích z 60. a 70. let, se začínají objevovat aktualizace typu Posílám Ti pac
a pusu. Ty svědčí o nových tendencích v psaní i ve výuce dopisu, které souvisí s postupným
rozvolňováním pevných epistolárních konvencí, jež se naplno projevilo na konci 20. století
a sledované učebnice na ně dovedly zareagovat. Pozdravy Ahoj! a Čau! jsou však podle autorů
vhodné pouze v důvěrné přátelské korespondenci. Kromě podpisu v podobě hypokoristika se
v analyzovaných učebnicích objevuje poprvé zmínka o uvedení přezdívky pisatele. V souvislosti s rozmachem nových komunikačních možností autoři upozorňují na to, že podpis by měl
být psán ve všech případech ručně.
Poprvé od 30. let upozorňují analyzované tituly na pečlivou úpravu dopisu. Autoři
uvádějí dvě základní funkce dopisu, informační a kontaktovou. Co se týče druhů dopisu, zaznamenali jsme ve sledovaných učebnicích vágní a navzájem si odporující terminologii. Poučení o stylizaci dopisu se neliší od učebnic předchozích dvacetiletí, autoři kladou důraz na
jasnost, srozumitelnost a uvádějí, že stylizace dopisu závisí na vztahu pisatele k adresátovi.
Na rozdíl od analyzovaných titulů z 60. a 70. let autoři připouštějí výběr lexikálních prostředků z nespisovné jazykové vrstvy. Tím se soukromý dopis podle nich liší od dopisu
úředního, který by měl být psán výhradně spisovným jazykem.
58
7
Analýza soukromých dopisů
Následující část diplomové práce se zabývá analýzou soukromých dopisů, které jsou
součástí publikace 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování64. Jde pouze o uvedení
ilustrativních příkladů, pro zmapování typického dobového úzu by bylo nutné pracovat s rozsáhlejšími vzorky. Místy alespoň ve shrnutí upozorňujeme na jevy, které se objevují v dalších
dopisech stejného období. V tom případě čerpáme ze stejného referenčního zdroje.
V rámci každého dvacetiletí zkoumáme jeden dětský dopis (dopis pisatele ve věku do
15 let) a jeden dopis autora ve středním věku (30 až 50 let). V období 60. až 70. let a 80. až
90. let analyzujeme navíc jeden dopis staršího pisatele ve věku nad 50 let. Volíme při tom
kamarádské nebo rodinné dopisy, pro něž je charakteristický víceméně symetrický vztah mezi
pisatelem a adresátem/y a důvěrný charakter komunikace.
Při analýze se zaměřujeme na stejné jevy jako při rozboru učebnic, tj. na datum, oslovení, úvod, závěrečné formule a pozdravy, podpis, adresu jako součást dopisu, P. S., úpravu
a vzhled dopisu, obsah a stylizaci dopisu a dichotomii spisovnost – nespisovnost. Výsledky se
snažíme v rámci stejných období porovnat (vyjma poučení o obsahu a stylizaci dopisu), poznatky z komparace učebnic při tom uvádíme v hranatých závorkách.
V případě analýzy rámcových kompozičních složek dopisu vždy nejprve uvádíme jejich doslovný přepis (vyznačený kurzívou). Oporou při hodnocení stylistických příznaků jazykových prostředků jsou slovníky odpovídající době, ve které byl daný dopis napsán, tedy
Příruční slovník jazyka českého65, Slovník spisovného jazyka českého66 nebo Slovník spisovné
češtiny pro školu a veřejnost67. Elektronické přepisy analyzovaných dopisů jsou obsaženy
v „Příloze č. 2“.
Na konci každého dvacetiletí je uvedeno shrnutí zjištěných poznatků, porovnání se
sledovanými učebnicemi stejného období a vzájemná komparace všech analyzovaných dopisů
z daného zkoumaného období.
HLADKÁ, Zdeňka a kol. 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování [CD-ROM]. Brno: Masarykova
univerzita, 2013.
65
Příruční slovník jazyka českého I.–VIII. díl. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV.
Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1935–1957.
66
Slovník spisovného jazyka českého I.–IV. díl. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV
pod vedením B. Havránka. Praha: Academia, 1958–1971.
67
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český
AV ČR. Praha: Academia, 1978. Druhé upravené a doplněné vydání 1994. Třetí vydání s drobnými úpravami
2003.
64
59
7.1 Počátek století–10. léta
7.1.1 Dětský pisatel
Dopis s id. č. 60 (1918)68
Pisatel: F ? ? 69
Adresát: F ? ?
Vztah pisatel – adresát: R
Datum
Salzbürg 1. /1. 1918.
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno v pravém horním rohu. [Tato varianta je ve
sledovaných učebnicích z počátku století méně častá než varianta vlevo na konci dopisu.]
•
Datum je v analyzovaném dopise zakončeno tečkou. [Stejně tak je tomu ve všech ukázkových dopisech sledovaných učebnic z prvního dvacetiletí.]
Oslovení
Milá Vlastičko!
•
Analyzovaný dopis obsahuje oslovení s atributem v podobě adjektiva milý. [To je ve sledovaných učebnicích z počátku století uváděno většinou na prvním místě, následováno
adjektivem drahý. Podobný poměr zastoupení adjektivní složky oslovení v korespondenci
první poloviny 20. století byl zaznamenán i při dílčích analýzách kolem archivu korespondence budovaného v ÚČJ FF MU – viz článek Zdeňky Hladké70.] Substantivní složku
oslovení tvoří v analyzovaném dopise domácký tvar křestního jména Vlastičko. [Poučení
o propriální části oslovení není v analyzovaných učebnicích obsaženo, v některých vzorových ukázkách jsme však zaznamenali i podobu hypokoristika.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno vykřičníkem. [Tato varianta je jako jediná
uváděna ve sledovaných učebnicích z počátku 20. století, o tečce se autoři vůbec nezmiňují.]
V závorce za identifikačním číslem je vždy uveden rok napsání dopisu.
Značení vychází ze zásad evidence soukromých dopisů v korespondenčním archivu budovaném v Ústavu
českého jazyka FF MU: Pohlaví pisatele: F = žena, M = muž; Věk pisatele: 1 = do 15 let, 2 = od 15 do 30 let, 3 =
od 30 do 50 let, 4 = nad 50 let; Vzdělání pisatele: B = maximálně středoškolské vzdělání, příp. jen vzdělání nižší,
nestuduje na vysoké škole, A = pisatel ukončil vysokoškolské vzdělání, B/A = pisatel v době korespondenčního
styku právě studoval VŠ; Vztah mezi pisatelem a adresátem: R = rodinní příslušníci, K = kamarádi, M = milenci/partneři, Z = známí.
70
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 63.
68
69
60
Úvod
„Šťastný nový rok 1918!“ Děkuji Ti mnohokráte za lístek, tetičce a strýčkovi Rudolfovi za
pozdravy.
•
Úvodní pasáž analyzovaného dopisu obsahuje přání k nadcházejícímu roku a poděkování
za předchozí dopis a za pozdravy od rodinných příslušníků. [Ve výkladových pasážích
sledovaných učebnic jsou často uváděny konvenční zdvořilostní fráze, ve vzorových
ukázkách analyzovaných titulů jsme však zaznamenali civilnější a pro dětský věk přirozenější úvodní obraty.]
Závěrečné pozdravy a formule
Piš mi brzy a pozdravůj strýčka, tetičku a všechny ostatní ode mne. # Srdečně Tě zdraví #
a líbá […] # „Na shledanou!“ # […] # „Na zdar!“
•
V závěru analyzovaného dopisu je nejprve obsažena pobídka k další korespondenci společně s pozdravy všem členům rodiny. [O podobné náplni závěru dopisu se zmiňují i sledované učebnice z počátku století.] Poté následuje tradiční závěrečná pozdravová formule
Srdečně Tě zdraví # a líbá. [Výrazy srdečně, srdečný jsou ve sledovaných učebnicích
z prvního dvacetiletí obsaženy překvapivě zřídka.] Nakonec pisatelka připojuje dva
pozdravy, Na shledanou! a Na zdar!. [Závěrečný pozdrav Nazdar jsme zaznamenali až
v ukázkovém dopise jedné ze sledovaných učebnic z 30. let, pozdrav Na shledanou dokonce až v analyzovaném titulu z 50. let.]
Podpis
Tvá sestřenka # Štefi {následuje zkratka příjmení} @
•
Podpisu, který je tvořen hypokoristikem Štefi a zkratkou příjmení, předchází v analyzovaném dopise zájmenný výraz Tvá a vyjádření vztahu k adresátce (sestřenka). [To odpovídá
poučení ve sledovaných učebnicích z počátku století, podle nichž by měl podpis obsahovat kromě jména, eventuálně příjmení pisatele též poměr pisatele k adresátovi. Podpis
v podobě hypokoristika se ve sledovaných titulech z počátku století vůbec nevyskytuje.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je velmi úhledný, takřka bez přepisů a škrtů. [Sledované učebnice
z počátku století kladou velký důraz na čitelnost a celkovou úhlednost dopisu.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Jedná se o důvěrný rodinný dopis mladé dívky, adresovaný její sestřenici podobného
věku. V dopise převažuje kontaktová funkce, pisatelka nesděluje důležité informace, ale
61
chce spíše vyjádřit, že na adresátku a její rodinu myslí (Co děláváš stále? chodíš bruslit?
# Piš mi častěji.). Dopis je psán ze zahraničí (ze Salzburgu) a jeho součástí je mimo jiné
přání k začínajícímu novému roku.
•
Samotné sdělení je poměrně krátké, ale tematicky uspořádané a vhodně strukturované na
odstavce. Dopis je psán až na výjimky spisovně a ukázněně (Bylo velmi pěkně o Vánocích,
mnoho sněhu a mrzlo. Teď napadlo ještě více sněhu.), přesto nepůsobí škrobeně nebo stylizovaně. Úvodní a závěrečná pasáž dopisu i přes některé tradiční obraty nepodléhají konvenční stylizovanosti, ale vyjadřují nepředstíraný emocionální vztah k adresátce a její rodině.
Spisovnost – nespisovnost
•
V analyzovaném dopise převažují spisovné jazykové prostředky, objevuje se pouze nespisovný tvar sloves v první osobě plurálu (pojedem, budem). [Sledované učebnice z počátku
století pouze upozorňují na mluvnickou správnost písemného vyjadřování.]
•
Zájmena Ty, Tvůj apod. jsou v analyzovaném dopise uváděna s velkým písmenem. [Poučku
o psaní velkých písmen u zájmen druhé osoby obsahují i sledované učebnice z prvního
dvacetiletí.]
7.1.2 Pisatel středního věku
Dopis s id. č. 24 (1915)
Pisatel: M 3 B
Adresát: F 2 B
Vztah pisatel – adresát: R
Datum
Jaroměř {následující datum je zapsáno takto: letopočet je rozdělen na „19“ a „15“ a mezi
ním je ve zlomku s tečkami zapsán den a měsíc „10. 3.“} 10. 3. 1915.
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno vpravo na začátku stránky. [Tato varianta je ve
sledovaných učebnicích z počátku století uváděna méně často než varianta vlevo na konci
dopisu.]
•
Za datem je v analyzovaném dopise napsána tečka. [Tento způsob zápisu je ve sledovaných učebnicích první poloviny 20. století tradiční.]
Oslovení
Drahá Růženo!
62
•
Oslovení v analyzovaném dopise obsahuje atribut v podobě adjektiva drahá. [Ten je vedle
adjektiva milý nejčastěji uváděným přívlastkem ve sledovaných učebnicích z počátku století. Častý výskyt adjektiva drahý v oslovení soukromých dopisů první poloviny 20. století dosvědčuje i článek Zdeňky Hladké71.] Substantivní část oslovení tvoří křestní jméno
Růženo. [Oslovení v podobě křestního jména je ve sledovaných učebnicích běžnější než
oslovení v podobě hypokoristika.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno vykřičníkem. [Jiná možnost interpunkce za
oslovením se ve sledovaných učebnicích z počátku století neobjevuje.]
Úvod
Přijmy muj srdečný pozdrav spomínek na tisice a srdečný dík za Tvojí zásilku, kterou jsem byl
velice ale mile překvapen.
•
Úvod analyzovaného dopisu obsahuje variantu tradičního zdvořilostního obratu (Přijmy
muj srdečný pozdrav). [Ten jsme zaznamenali i ve sledovaných učebnicích z počátku století.]
Závěrečné formule a pozdravy
Loučím se ještě jednou s vámi poroučím Vás osudu a když mi nebude popřano se s vámi
schledati tady tak si na Vás počkám tam na věčnosti abych Vám mohl říci čím mé srdce
překipovalo. # Ještě jeden dík za zásilku pozdravuj maminku a zlíbej děti za mne a až budeš
psati Josefovi napiš mu muj pozdrav
•
Závěrečná pasáž analyzovaného dopisu je poměrně dlouhá, pisatel se emotivně loučí
s adresátkou a její rodinou (když mi nebude popřano se s vámi schledati tady tak si na Vás
počkám tam na věčnosti abych Vám mohl říci čím mé srdce překipovalo), připojuje poděkování za zásilku a pozdrav celé rodině (pozdravuj maminku a zlíbej děti za mne a až budeš psati Josefovi napiš mu muj pozdrav). [To odpovídá poučení ve sledovaných učebnicích z počátku století, podle nichž by měl závěr dopisu obsahovat pozdravy, poděkování,
vyjádření nějakého přání apod.]
Podpis
Tvuj nešťastný # Jan.
•
Podpisu v podobě křestního jména Jan předchází v analyzovaném dopise zájmenný výraz
Tvůj a adjektivum nešťastný. Pisatel tím vyjadřuje svoje současné citové rozpoložení, které
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 63.
71
63
se odráží i ve zbytku textu. [Tyto zakončovací prvky odpovídají struktuře podpisu ve sledovaných učebnicích z počátku století (např. Tvůj upřímný bratr).]
•
Podpis je zakončen tečkou. [Tento způsob zápisu je ve sledovaných učebnicích z počátku
století standardní.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je čitelný a upravený, bez škrtání a přepisování. [Sledované učebnice
z počátku století kladou na úhlednost dopisu značný důraz.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Jedná se o důvěrný rodinný dopis, jehož pisatelem je muž středního věku a adresátkou
mladší žena. Pisatel se ke korespondování uchyluje v době těžké životní krize za první
světové války, emotivně líčí svoji nelehkou situaci a promítá do dopisu svoje niterné pocity (Růženo když jsem četl tvoje psani musel jsem plakati a přál bych Tobě abys dostalas
Josefa domu. Velice mne dojala Tvoje správa o hošich kteří na mně spominají a přál bych
jím lepší žiti než mám Já.). Hlavní intencí dopisu je udržet kontakt s rodinou (Ještě Tebe
prosim pošli my jeden dopis a hoši ať mi také něco napiši abych si mohl nesti na smrt
blahé svědomi že někdo na mne spomíná.), a rozptýlit se tak v nesnadné chvíli. Citový
rozměr dopisu je patrný i v jeho zakončovacích prvcích.
•
Analyzovaný dopis se vyznačuje dialogičností, pisatel se často obrací na adresátku a její
rodinu, což souvisí s jeho momentálním rozpoložením (Přál bych si abych se vrátil domu
abych se mohl Tobě odměniti za to cos pro mne v těch dobach zlých vykonala.).
Spisovnost – nespisovnost
•
V analyzovaném dopise převažuje spisovné až knižní vyjadřování, pisatel užívá např. infinitivy na -ti, jmenné tvary adjektiv (překvapen), genitiv záporový (z jitrnic jsem neměl
ničeho) apod. Dopouští se spousty gramatických a pravopisných pochybení (např.
překipovalo, spomínek apod.). [Sledované učebnice z počátku století upozorňují na to, že
písemná rozmluva by měla být mluvnicky správná.]
•
Pisatel dodržuje, ovšem velmi nedůsledně, psaní osobních a přivlastňovacích zájmen
druhé osoby s velkým písmenem. [Poučka o psaní zájmen Ty, Tvůj apod. s velkým písmenem se objevuje i ve sledovaných učebnicích z počátku století.]
64
7.1.3 Shrnutí
V obou analyzovaných dopisech z prvního dvacetiletí je datum umístěno vpravo na
začátku dopisu, tuto možnost jsme zaznamenali také ve většině dopisů stejného období, které
jsou součástí publikace 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování72. Ve sledovaných
učebnicích z počátku století je oproti tomu častější varianta vlevo dole na konci dopisu. Datum je v obou dopisech zakončeno tečkou, tento způsob zápisu je v analyzovaných titulech
z prvního dvacetiletí tradiční.
V obou analyzovaných dopisech jsme zaznamenali pouhé oslovení obsahující adjektivní přívlastek. Lexikální náplň obou z nich (milá a drahá) patří ve sledovaných titulech
z počátku století k těm vůbec nejčastěji uváděným. Zatímco v dětském dopise je substantivní
část oslovení obsazena hypokoristikem, pisatel středního věku užívá křestní jméno. Obě varianty jsme zaregistrovali i ve sledovaných titulech. Oslovení je v obou analyzovaných dopisech zakončeno vykřičníkem, o jiné variantě zápisu se rozebírané učebnice z počátku století
nezmiňují.
Náplní úvodní pasáže obou analyzovaných dopisů je pozdrav a poděkování za předchozí dopis. Pisatel středního věku však na rozdíl od dětské pisatelky užívá konvenční zdvořilostní formuli, jejíž varianty jsou běžně uváděny v analyzovaných titulech stejného období.
Oba analyzované dopisy obsahují závěrečné pozdravy, poděkování, přání apod. Pisatelka nejmladší věkové kategorie navíc připojuje tradiční závěrečný obrat obsahující výraz
srdečně. Ten se spolu s adjektivem srdečný objevuje ve sledovaných titulech překvapivě zřídka,
avšak v kontextu dalších soukromých dopisů z počátku století není jeho užití ničím výjimečným. V dětském dopise jsme dále zaznamenali dva závěrečné pozdravy, Na shledanou!
a Na zdar!. Ty ve sledovaných učebnicích z počátku století zcela chybí a ani v ostatních dopisech z prvního dvacetiletí nejsou příliš obvyklé.
Podpis v obou analyzovaných dopisech obsahuje kromě jména pisatele též jeho poměr
k adresátovi, odpovídá tak standardní formě podpisu ve sledovaných učebnicích z počátku
století. Podpis v podobě hypokoristika, který je uveden v dopise mladé dívky, se ve sledovaných titulech z prvního dvacetiletí vůbec neobjevuje, v ostatních dopisech stejného období je
však zcela obvyklý.
Oba analyzované dopisy jsou úhledné a čitelné, na úpravu dopisu kladly sledované
učebnice z počátku století velký důraz. Oba dopisy jsou psány spisovným jazykem, zejména
HLADKÁ, Zdeňka a kol. 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování [CD-ROM]. Brno: Masarykova
univerzita, 2013. V případě odkazu na korespondenci stejného období vycházíme ve všech případech z materiálu
této publikace.
72
65
pisatel středního věku se však dopouští závažných pravopisných a gramatických chyb, které
svědčí o jeho malé zkušenosti s psaným projevem. Stejnou příčinu má zřejmě i nedůslednost
psaní velkého písmene u zájmen Ty, Tvůj apod. v tomto dopise. Pisatelka dětského věku dodržuje psaní těchto zájmen s velkým písmenem.
7.2 20.–30. léta
7.2.1 Dětský pisatel
Dopis s id. č. 153 (1937)
Pisatel: F 1 B
Adresát: M 2 A
Vztah pisatel – adresát: R
Datum
Domamil # 28. XI. 1937 večer.
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno vpravo v horním rohu. [Tato varianta je ve
sledovaných učebnicích z 20. a 30. let častější než umístění vlevo dole naproti podpisu.]
•
Záznam o místu a datu je v analyzovaném dopise ukončen tečkou.73 [Tečka za datem je
standardně uváděna ve všech vzorových dopisech sledovaných učebnic z 20. a 30. let,
explicitní poučení o tomto způsobu zápisu však chybí.]
Oslovení
Milý Fráňo!
•
Oslovení v analyzovaném dopise obsahuje adjektivní přívlastek milý. [Ten patří k nejčastěji uváděným atributům ve sledovaných učebnicích první poloviny 20. století, jeho oblibu
v soukromé korespondenci tohoto období dosvědčuje i článek Zdeňky Hladké74.] Substantivní část oslovení je tvořena hypokoristikem Fráňo. [O oslovení v podobě hypokoristika
se sledované učebnice z 20. a 30. let explicitně nezmiňují, domácké tvary křestních jmen
se však objevují ve vzorových dopisech analyzovaných titulů.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno vykřičníkem. [Tento způsob zápisu je ve
sledovaných titulech z 20. a 30. let běžnější než varianta s čárkou.]
Přestože v elektronickém přepisu analyzovaného dopisu tečka za datem chybí, v kopii originálu je čitelná.
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 63.
73
74
66
Úvod
Předem srdečný pozdrav a milou vzpomínku na Tebe.
•
Úvod analyzovaného dopisu obsahuje tradiční zdvořilostní obrat, který svědčí o jisté
zkostnatělosti epistolárních formulí v prvních dekádách 20. století. [Podobnou formuli bez
výrazu předem jsme zaznamenali ve sledovaných učebnicích z počátku století.] Zmiňovaná úvodní fráze vyjadřuje snahu pisatelky zachovat určité epistolární stereotypy, působí
však kontrastně k celkovému neformálnímu vyznění dopisu.
•
Za tradiční úvodní formulí následuje souvětí, které podle kontextu reaguje na předchozí
dopis od adresáta (My nedereme, tatínek říkal, až na rok, až toho bude víc.). Návaznost na
předchozí dopis je v opakovaném korespondenčním styku žádoucí.75 [Analyzované učebnice z 20. a 30. let se úvodu dopisu nevěnují.]
Závěrečné formule a pozdravy
Pěkný pozdrav ode všech. Pozdrav od tetky Ona když přijde psaní od Tebe, prvně se ptá jestli
píšeš něco {následující dvě slova původně psána dohromady, pak pisatelem rozdělena} o ni. #
Dnes je u nás velká zima. Já budu jezdit s {následuje příjmení} @ - 80 Kč měsičně. # Ještě
jednou tě zdraví # a líbá a {následující slovo připsáno dodatečně} na brzké # psaní se teší
•
Zakončení dopisu je neucelené a neuspořádané, vyznačuje se výraznou spontánností. Pisatelka nejprve uvádí závěrečné pozdravy, načež tematicky odbočí a pokračuje ve vlastním
sdělení. Následně opět spěje k zakončení dopisu a užívá závěrečnou formuli Ještě jednou
tě zdraví # a líbá a na brzké # psaní se teší. Závěr dopisu svědčí o nepřipravenosti textu,
pisatelka se vyjadřuje na základě volného toku svých myšlenek, doplňuje předchozí informace a tematicky odbočuje. Užití tradičního epistolárního obratu (Ještě jednou tě
zdraví # a líbá a na brzké # psaní se teší) vyjadřuje snahu přiblížit se textovým vzorům.
[Podobné závěrečné fráze jsme zaznamenali i ve sledovaných učebnicích z 20. a 30. let.]
Podpis
Tvá # Máňa.
•
Samotnému podpisu v podobě hypokoristika Máňa předchází v analyzovaném dopise zájmeno Tvá. [Zájmenné výrazy Tvůj, Tvá apod. jsou běžnou součástí podpisu ve vzorových
ukázkách sledovaných titulů z 20. a 30. let. Domácké podoby křestních jmen se v analyzovaných učebnicích rovněž objevují.]
75
KRAUS, Jiří – HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 1996, s. 21.
67
•
Podpis je v analyzovaném dopise zakončen tečkou. [Tento způsob zápisu je ve sledovaných učebnicích z 20. a 30. let standardní.]
P. S.
Píši již hrozně, proto musím končit, je 9 hod. večer. Jak jsu po nemoci, tak se mi chce spát. #
Pozdrav od tetky. Prosimtě, napiš mě tu úlohu. Je moc těžká. A již jsme kolikrát všichni mysleli
na tohle: Kdy Ti přijde dopis z Budějovic a kdy z Domamile. Musíme to vyzkoušet. Tentokrát jej
dávám v Buď. a napiš mě přesně, ale nezapomeň, {následující text podtržen} kdy a v kolik hodin
jej obdržíš? Napiš mě to. ano?
•
Text pod podpisem dokazuje neuspořádanost sdělení v dopise. Přestože se pisatelka rozloučila a připojila i svůj podpis, teprve poté explicitně vyjadřuje, že musí s psaním končit.
Následně opakuje pozdrav od příbuzné, který se objevil již v předchozí pasáži, v úplném
závěru rekapituluje přání uvedené v hlavní části dopisu. Dodatek pod podpisem není uveden zkratkou P. S. [Poučení o post skriptu obsahují shodou okolností jenom tři sledované
učebnice z konce 20. století.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Dopis je psán čitelným písmem, objevují se v něm jen nepatrné přepisy a škrtání. Sama
pisatelka komentuje vnější úpravu svého dopisu (Nezlob se, že to je tak naškrabané, neboť
lépe to nejde, neboť jsem po nemoci.). Podobné pisatelovy komentáře, reagující na vzhled
dopisu, reflektuje i publikace Písemnosti v našem životě76. [Sledované tituly z 20. a 30. let
kladou důraz na celkovou úhlednost dopisu.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Jedná se o důvěrný rodinný dopis mladé dívky, určený pravděpodobně bratrovi nebo bratranci. Pisatelka líčí především záležitosti ohledně své nemoci a školy. V dopise převažuje
prostě sdělovací funkce, hlavním účelem dopisu je žádost o pomoc.
•
Dopis vykazuje rysy mluvenosti a vyjadřovací spontánnosti. Převažuje neformální, uvolněné vyjadřování, v úvodu a zakončení pisatelka inklinuje ke konvenční stylizovanosti.
Také v pasáži, ve které žádá adresáta o pomoc, je patrné zdvořilejší a méně neformální vyjadřování než v jiných částech dopisu (Já věřím a uznávám, že máš co dělati se sebou, ale
budeš-li moci, napiš mě ji prosimtě, já se Ti za to odměním. Předem již Ti vřele děkuji.).
Především v závěru se projevuje tematická neuspořádanost, která souvisí s nepřipraveností
dopisu. V některých větách jsme zaznamenali příznakové mluvenostní prvky (Pořád mě
76
KRAUS, Jiří – HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 1996, s. 151.
68
strašně hlava bolela, zítra již chci jíti do školy, tak já nevím.). Text není strukturován do
odstavců.
Spisovnost – nespisovnost
•
S mluvenostním rázem dopisu souvisí i jeho nespisovnost, pisatelka často užívá nářeční
tvary zájmena ona ve 4. pádě singuláru (Jak to napíši nevím, mohl bys mě ju napsati do
soboty, aby mě to v pátek přišlo?) a slovesa být v 1. osobě singuláru (Jak jsu po nemoci,
tak se mi chce spát.), dále jsme zaznamenali výrazy jako prosimtě. Kontrastně k těmto
prvkům působí spisovné až knižní infinitivy na -ti (mohl bys mě ju napsati do soboty). Pisatelka se dopouští několika gramatických chyb (např. napiš mě ji prosimtě, chybná interpunkce). [O výrazových prostředcích z různých jazykových vrstev češtiny se sledované
učebnice z 20. a 30. let vůbec nezmiňují.]
•
U osobních a přivlastňovacích zájmen druhé osoby je v analyzovaném dopise dodržováno
psaní velkého písmene. [Tuto zdvořilostní pravopisnou normu reflektují i sledované učebnice ze stejného období.]
7.2.2 Pisatel středního věku
Dopis s id. č. 176 (1938)
Pisatel: M 3 B
Adresát: s s s
Vztah pisatel – adresát: K
Datum
{následuje místo odeslání} @ dne 22. 10. 1938.
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno v pravém horním rohu a je zakončeno tečkou.
[To odpovídá struktuře běžně uváděné ve sledovaných učebnicích z 20. a 30. let.]
Oslovení
Nejmilejší,
•
Analyzovaný dopis je adresován více osobám, pisatel volí jednotné oslovení v podobě
pouhého adjektivního přívlastku Nejmilejší. [Tato varianta oslovení je běžně uváděna
v analyzovaných titulech z prvních dvou dvacetiletí, podle Hladké77 jsou podobná citová
adjektiva poměrně častá i v soukromých dopisech první poloviny 20. století.]
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 63.
77
69
•
Za oslovením je v analyzovaném dopise psána čárka. [Tuto možnost připouštějí i sledované učebnice z 20. a 30. let.]
Úvod
víte asi již podle toho, že Váš dopis pro mně byl Vám vrácen, že už jsem doma.
•
Pisatel analyzovaného dopisu se neuchyluje k některému z tradičních úvodních obratů, ale
pouze věcně zdůvodňuje, proč píše. [Sledované učebnice z 20. a 30. let se poučení o úvodu
dopisu nevěnují, analyzované tituly z předchozího dvacetiletí však zmiňují tuto funkci
úvodu jako jednu z hlavních.]
Závěrečné formule a pozdravy
Pište mi zase brzy. Teď i já už mám trochu méně práce a tak Vám budu více psát. Pavla i Luboš pozdravují Dašu a já se k nim připojuji. # Možná, že při tom všeobecném přeorganisování
našeho státního pořádku dostanete se někam blíž k nám. Prozatím se těším na brzské zprávy
od Vás a jsem Váš
•
Závěr analyzovaného dopisu obsahuje pozdravy od pisatele a jeho přátel a výzvu k dalšímu korespondování, nakonec je užita varianta tradiční závěrečné formule Prozatím se
těším na brzské zprávy od Vás a jsem Váš. [Podobné závěrečné obraty se objevují i ve sledovaných učebnicích z 20. a 30. let.]
Podpis
Jeník.
•
Analyzovaný dopis obsahuje podpis v podobě hypokoristika Jeník. [Podpisy v podobě
domáckého tvaru křestního jména jsme zaznamenali i ve sledovaných učebnicích z 20.
a 30. let.]
•
Podpis je v analyzovaném dopise zakončen tečkou. [Tento způsob zápisu se běžně objevuje i ve sledovaných učebnicích stejného období.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je psán na stroji, a jelikož se pisatel nedopouští žádných přepisů a překlepů, domníváme se, že byl předem připravený. [Sledované učebnice z 20. a 30. let kladou značný důraz na zevní úpravu dopisu.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Pisatelem analyzovaného dopisu je muž ve věku 35 let, adresáty jsou jeho blízcí přátelé.
Dopis líčí hlavně události z doby krátce po mnichovském diktátu, autor vyjadřuje svoje
70
stanovisko k politické situaci, ale popisuje také každodenní události (U Vilmy byli zloději,
ale ona svou duchapřítomností pomohla hamerským četníkům k cenné trofeji.).
•
Analyzovaný dopis se vyznačuje dialogičností, pisatel se v souvislosti s úvahami nad politickou a společenskou situací obrací na adresáta/y (Věříš, Oldřichu, že už i Lidovky mne
přestávají bavit.). Dopis je evidentně připravený, pisatel pravděpodobně nejdřív vytvořil
verzi nanečisto, kterou následně přepsal na psacím stroji. Dopis je vhodně uspořádaný,
souvislý a srozumitelný, pisatel se vyjadřuje kultivovaně a věcně, bez výrazných projevů
mluvenosti, ale přitom nestrojeně. Osobitá je linie rozjímání nad dobovou problematikou,
kdy je užit úvahový slohový postup včetně řečnických otázek (Je možno vůbec dnes mít
zásadu nebo věřit ideálům.). Analyzovaný dopis v tomto případě výrazně přesahuje sféru
prostého sdělování.
Spisovnost – nespisovnost
•
Analyzovaný dopis je psán převážně spisovným jazykem, obsahuje i některé knižní prvky
(n-ová participia složen, vrácen, genitiv záporový nemáme od nich zpráv). [Poučení o jazykových prostředcích se sledované tituly z 20. a 30. let explicitně nevěnují.]
•
Zájmena Vy, Váš apod. jsou v analyzovaném dopise uváděna důsledně s velkým písmenem. [O psaní velkého písmene u těchto zájmen se zmiňují i sledované učebnice z 20.
a 30. let.]
7.2.3 Shrnutí
Datum je v obou analyzovaných dopisech umístěno v pravém horním rohu a zákončeno tečkou. Tento způsob zápisu a umístění data je ve sledovaných učebnicích z 20. a 30. let
tradiční.
Adjektivní část oslovení je v analyzovaných dopisech obsazena výrazy milý a nejmilejší.
První z nich patří mezi vůbec nejčastěji uváděné atributy ve sledovaných titulech prvních
dvacetiletí 20. století, citovější adjektiva typu nejmilejší se v analyzovaných učebnicích první
poloviny století objevují rovněž poměrně často. V dalších soukromých dopisech z 20. a 30. let
jsme však – na rozdíl od počátku století – tuto variantu zaznamenali překvapivě zřídka. Substantivní část oslovení v dětském dopise je tvořena hypokoristikem, tuto variantu jsme několikrát zaznamenali i ve sledovaných titulech stejného období. Ve druhém dopise substantivní
složka oslovení chybí. Zatímco v dětském dopise je oslovení zakončeno vykřičníkem, pisatel
středního věku volí čárku. Psaní čárky za oslovením je v analyzovaných učebnicích z 20.
71
a 30. let méně časté než psaní vykřičníku, v kontextu dalších soukromých dopisů stejného
období je tato varianta rovněž výrazně minoritní.
Dopis pisatelky mladší patnácti let je uveden konvenční zdvořilostní formulí, jejíž
varianty jsme zaznamenali i ve sledovaných titulech z počátku století. Naopak pisatel středního věku se k podobným obratům neuchyluje, pouze věcně komentuje důvod psaní dopisu.
Závěr obou analyzovaných dopisů obsahuje pozdravy, vyjádření přání apod., projev
mladé pisatelky je však na rozdíl od pisatele středního věku velmi spontánní a chaotický. Oba
pisatelé uvádějí i tradiční závěrečné formule, které jsou běžnou součástí sledovaných učebnic
z 20. a 30. let.
Oba analyzované dopisy obsahují podpis v podobě hypokoristika, v dětském dopise
mu navíc předchází zájmenný výraz Tvá. Oba podpisy jsou zakončeny tečkou. Ani jeden
z nich nijak nevybočuje z většinového úzu sledovaných učebnic stejného období.
Dopis mladé pisatelky obsahuje post skriptum, této části oslovení se věnují až sledované tituly z konce 20. století.
Oba analyzované dopisy jsou poměrně úhledné, sledované učebnice z 20. a 30. let
kladou velký důraz na zevní formu dopisu. Na rozdíl od dopisu muže středního věku převažuje v dětském dopise nespisovné vyjadřování. Oba pisatelé dodržují psaní osobních a přivlastňovacích zájmen druhé osoby s velkým písmenem. Na tuto pravopisnou zdvořilostní
normu upozorňují i analyzované tituly z 20. a 30. let.
7.3 40.–50. léta
7.3.1 Dětský pisatel
Dopis s id. č. 448 (1952)
Pisatel: F 1 B
Adresát: F 1 B
Vztah pisatel – adresát: K
Datum
•
Datum ve zkoumaném dopise úplně chybí. Vzhledem k tomu, že je datace důležitou složkou tradiční kompoziční struktury korespondence, můžeme předběžně usuzovat na neformálnost analyzovaného dopisu. [Ve sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let je poučení
o datu věnována poměrně velká pozornost.]
72
Oslovení
Nazdar Mílo!
•
Analyzovaný dopis obsahuje úvodní pozdrav Nazdar a oslovení v podobě hypokoristika
Mílo. [Podobnou kombinaci obsahující pozdrav Nazdar jsme poprvé zaznamenali až ve
sledovaných učebnicích z 80. a 90. let. Z analýzy soukromých dopisů, které jsou součástí
korespondenčního archivu budovaného v ÚČJ FF MU, však vyplývá, že pozdrav nazdar
zcela dominuje právě v 50. a 40. letech, a to nejen v dopisech mužů, ale i v kamarádské
korespondenci žen.78 [Absenci tohoto pozdravu v analyzovaných učebnicích ze 40. a 50.
let můžeme přičítat i nedostatečně reprezentativnímu vzorku sledovaných titulů.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno vykřičníkem. [Tato varianta zápisu je ve
vzorových ukázkách sledovaných učebnic ze 40. a 50. let vůbec nejběžnější.]
Úvod
Děkuji Ti za Tvůj lístek.
•
Úvod analyzovaného dopisu obsahuje stručné poděkování za předchozí dopis, pisatelka se
neuchyluje k zažitým zdvořilostním frázím, pouze reaguje na opakovaný korespondenční
styk. [Návaznost na předchozí korespondenci je ve sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let
několikrát zmiňována.]
Závěrečné formule a pozdravy
Nemám co bych Ti již napsala # s pozdravem končí
•
V závěru analyzovaného dopisu je uveden komentář pisatelky Už nevím, co bych psala,
proto končím. [Na primitivnost podobného závěrečného obratu, častého v dopisech mládeže, upozorňuje metodická příručka k analyzované učebnici z 60. let.79 Její autoři tak
vhodně reagují na přetrvávající úzus v korespondenci mladých lidí.] Za tímto obratem je
připojen pozdrav s pozdravem končí. [Ten patří mezi tradiční závěrečné pozdravy, které
jsou běžně uváděny v analyzovaných učebnicích ze 40. a 50. let.]
Podpis
Hana.
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 55–68.
79
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Metodická příručka k učebnici Český
jazyk pro 7. ročník ZDŠ. Praha: SPN, 1962, s. 44.
78
73
•
Podpis je v analyzovaném dopise v podobě křestního jména a bez předcházejícího zájmenného výrazu Tvá. [Podpisu se sledované učebnice ze 40. a 50. let nevěnují, vzorek
není v tomto případě dostatečně reprezentativní.]
•
Podpis je v analyzovaném dopise zakončen tečkou. [Za jediným podpisem zaznamenaným
ve vzorových ukázkách sledovaných titulů stejného období je rovněž uvedena tečka.]
P. S.
Šťastné a veselé vánoce a bohatého Ježíška # Tobě i Janičce přeje # Hana. # Nedávej to
nikomu číst je to hrozně napsané a chyb je tam jak maku! # Moje adresa: H. N. žák. 9. tř. jed.
školy {následuje adresa} @. # {následující text připsán na horní okraj dopisu} Mílo, prosím
Tě odevzdej Bože příležitostně přiložený lístek. Psala jsem jí totiž už dříve než jsem dostala
její dopis a na přiloženém lístku odpovídám na její dotaz, je na to času dost. # Děkuji Ti #
Hana.
•
Za podpisem Hana následuje několik dodatků, zakončených znovu podpisem, které svědčí
o nepřipravenosti a roztříštěnosti analyzovaného dopisu. Přestože pisatelka uvedla, že už
nemá co psát, pokračuje v psaní dále. První dodatek obsahuje přání k nadcházejícím Vánocům a komentář úpravy dopisu. Je připojena i adresa školy. Další dodatek je připsán na
horní okraj listu a obsahuje žádost. [Na nevhodné uspořádání dopisu upozorňuje metodická příručka k jedné z analyzovaných učebnic z 60. let.80]
Adresa jako součást dopisu
Moje adresa: H. N. žák. 9. tř. jed. školy {následuje adresa} @.
•
Ve spodní části analyzovaného dopisu je připojena adresa. Pisatelka však neuvádí adresu
svého bydliště, ale školy, kterou navštěvuje, tedy tu, která není adresátce známá. [Sledované učebnice ze 40. a 50. let se zmiňují pouze o možnosti uvedení adresy v případě, že
adresátem dopisu je cizí člověk.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je čitelný, ale vzhledem k jeho nepřipravenosti se často objevuje škrtání a přepisování. Z důvodu nedostatečného prostoru na stránce je text připsán i pod horní
okraj listu. Úprava a jazyková úroveň dopisu je okomentována samotnou pisatelkou
(Nedávej to nikomu číst je to hrozně napsané a chyb je tam jak maku!). [Úpravě a vzhledu
dopisu není ve sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let věnována pozornost.]
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Metodická příručka k učebnici Český
jazyk pro 7. ročník ZDŠ. Praha: SPN, 1962, s. 44.
80
74
Obsah a stylizace dopisu
•
Jedná se o důvěrný kamarádský dopis mladé dívky určený přítelkyni ve stejném věku.
Hlavním tématem dopisu je škola a volný čas.
•
Analyzovaný dopis se vyznačuje mluveností a spontánností, pisatelka jej psala bez velké
přípravy, což se projevuje na úpravě i stylizaci dopisu. Dopis nepodléhá konveční stylizovanosti, pisatelka se vyjadřuje značně neformálně. Zejména v závěru je dopis tematicky
roztříštěný. Převládají dlouhá, často souřadně spojená souvětí s vyjadřovacími prostředky
typickými pro mluvenou řeč, např. hovorovou částicí no (Ve škole jsme měli také besídku,
ale s naším řídou nic není když přišel na to že máme besídku druhý den sázel 5 a poznámky
o sto šest no můžeš si představit jak zuřil když vyhodil nejlepšího kluka na matiku a k tomu
ještě svého miláčka od tabule.). Dalším výrazným rysem analyzovaného dopisu je dialogičnost, pisatelka se průběžně obrací na adresátku (prosím Tě vždyť to tancují již
v mateřských školách tak samozřejmě žáci 9 tř. také), klade jí otázky (Kam ses přihlásilo
do povolání?), objevuje se také přímá řeč (klukům řekl „Jestli vás někdo chytí tak si mě
nepřejte co dostanete, ne proto že jste štryglovali, ale proto že jste se nechali chytit.“).
Spisovnost – nespisovnost
•
Mluvenostnímu charakteru dopisu odpovídají hovorové (např. hodnotící příslovce typická
pro mluvu mládeže fajn, prima) a nespisovné jazykové prostředky, objevuje se např. studentský slang (říďa, matika). Pisatelka chybuje především v psaní interpunkce. [Poučení
o užití hovorových, respektive nespisovných jazykových prostředků se ve sledovaných
učebnicích ze 40. a 50. let neobjevuje.]
•
Pisatelka dodržuje psaní zájmen Ti, Tobě apod. s velkým písmenem. [Na tuto pravopisnou
zdvořilostní normu upozorňují i sledované tituly ze 40. a 50. let.]
7.3.2 Pisatel středního věku
Dopis s id. č. 431 (1951)
Pisatel: M 3 B
Adresát: M 3 ?
Vztah pisatel – adresát: K
Datum
Domažlice, 6. 10. 51.
75
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno v pravém horním rohu. [Tato varianta je ve
sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let uváděna mnohem častěji než varianta vlevo dole.]
•
Údaj o datu je zakončen tečkou. [Ve sledovaných titulech ze 40. a 50. let se tento způsob
zápisu již neobjevuje v takové míře jako v předchozích dvacetiletích.]
Oslovení
Jardo,
•
Oslovení je v analyzovaném dopise v podobě pouhého hypokoristika Jardo. [Jednoslovné
propriální oslovení bez atributu patří mezi nejčastěji uváděné varianty oslovení v analyzovaných učebnicích ze 40. a 50. let.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise psáno s čárkou. [Tato varianta se ve sledovaných titulech běžně objevuje již od předchozího dvacetiletí.]
Úvod
děkuji Ti za lístek a pozdrav.
•
Úvod analyzovaného dopisu obsahuje stručné poděkování za předchozí dopis. [Návaznost
na předchozí korespondenci je podle sledovaných učebnic ze 40. a 50. let jednou z důležitých funkcí úvodu.]
Závěrečné formule a pozdravy
Buď zdráv Giovanni a velmi se těším na naše shledání v Mar. Lázních, ne-li tedy až v civilu. #
S pozdravem
•
V závěru se pisatel loučí s adresátem (oslovuje ho při tom pravděpodobně přezdívkou –
Buď zdráv Giovanni) a vyjadřuje naději v brzké shledání. Nakonec připojuje závěrečný
pozdrav S pozdravem. [Ten patří mezi vůbec nejčastěji zmiňované pozdravy ve sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let.]
Podpis
Venca.
•
Analyzovaný dopis obsahuje podpis v podobě hypokoristika Venca. [Podobné příklady
jsme zaznamenali i ve sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let.]
•
Podpis je v analyzovaném dopise zakončen tečkou. [Tento způsob zápisu je ve sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let zcela obvyklý.]
P. S.
P. S. Pozdravuj všechny známé kluky.
76
•
Na konci analyzovaného dopisu je připojen dodatek, který je uveden přímo zkratkou P. S.
[O post skriptu se zmiňují až sledované učebnice z 80. a 90. let.]
Adresa jako součást dopisu
Chtěl jsi moji civ. adresu. Nuže, dám Ti adresu k mým rodičům: {následuje adresa, podtržena}
@
•
Na přání adresáta uvádí pisatel svoji druhou adresu. Adresa není zapsána na konci dopisu,
ale je součástí hlavního sdělení. [Sledované učebnice ze 40. a 50. let uvádějí, že adresa se
připojuje pouze v případě neznámého adresáta.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je poměrně úhledný a čitelný, je i přehledně strukturovaný a vhodně
rozmístěný na stránku. [O úpravě a vzhledu dopisu se sledované učebnice ze 40. a 50. let
nezmiňují.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Účastníky korespondence jsou dva muži ve středním věku, jedná se o důvěrný kamarádský dopis. Pisatel líčí zejména zážitky z cest a stěhování. Hlavní část textu připomíná
svým obsahem i formou reportáž (Tak pro informaci: S Kráťou jsme šťastně dorazili na
místo, tj. do onoho města, jež je proslaveno starobylou branou – Domažlic. Zde jsme také
oba doufali, že někde v ústraní a v klidu dosloužíme ten „zbyteček“. # Během 4 dnů byly
však naše názory na výměnek rozehnány v niveč # Přišla příprava a další stěhování
s plnou polní, ale kam? […]). Pisatel často připojuje hodnotící komentáře (nastává vykládání a opět cesta auty do…, čert to vem, zase jsou to ty chladem a vlhkem prolezlé lesy.),
celé sdělení se nese v duchu mírné nadsázky (Po deseti dnech návrat do posádky s nějakou
tou rýmou, chrčením v hrtanu a zesílenou „hudbou“ v kloubech, jinak zdrávi.). Dopis tak
vytváří určitý umělecký dojem přesahující prostě sdělovací funkci.
•
Analyzovaný dopis vykazuje rysy dialogičnosti, pisatel se obrací k osobě adresáta a průběžně ho oslovuje.
Spisovnost – nespisovnost
•
Vedle obecně českých, expresivních výrazů (švindl, urvat – Snaží se z noci urvat pro
spánek co může.) užívá pisatel až knižní prvky (vztažné zájmeno jenž, n-ová participia,
jmenné tvary adjektiv), zastaralé výrazy (vniveč) apod. [Výběr lexikálních prostředků
z různých jazykových vrstev češtiny sledované učebnice ze 40. a 50. let nereflektují.]
77
•
Zájmena Ty, Ti apod. jsou v analyzovaném dopise uváděna důsledně s velkým písmenem.
[Na tuto epistolární normu upozorňují i sledované tituly ze 40. a 50. let.]
7.3.3 Shrnutí
Zatímco v analyzovaném dopise muže středního věku odpovídá zápis a umístění data
úzu sledovaných učebnic ze 40. a 50. let, v dopise mladé dívky datace úplně chybí. Absence
důležité složky rámcové kompoziční struktury svědčí o značné neformálnosti dopisu. V kontextu ostatní soukromé korespondence stejného období je nepřítomnost data výjimečná. Zatímco dětský dopis obsahuje kombinaci pozdravu Nazdar a oslovení v podobě hypokoristika,
ve druhém dopise jsme zaznamenali jenom domácký tvar křestního jména. Pozdrav Nazdar se
v analyzovaných učebnicích ze 40. a 50. let neobjevuje ani v jednom případě, v ostatních soukromých dopisech stejného období však tato lexikální náplň pozdravu zcela dominuje (dokazuje to i článek Zdeňky Hladké81). Oproti tomu model pouhého oslovení bez adjektiva je
v analyzovaných titulech i dalších soukromých dopisech stejného období uváděn opakovaně.
Pisatelé analyzovaných dopisů volí i rozdílné interpunkční znaménko za oslovením, mladá
dívka vykřičník a muž středního věku čárku. Prvně jmenovaná možnost je ve sledovaných
titulech ze 40. a 50. let obvyklejší a častěji jsme ji zaznamenali i v soukromé korespondenci
stejného období.
Oba analyzované dopisy obsahují takřka totožné úvodní poděkování za předchozí
dopis, respektive za pozdravy. Návaznost na předchozí korespondenci je ve sledovaných
učebnicích ze 40. a 50. let často zmiňována.
Pisatelka dětského věku užívá v závěru dopisu neobratnou formulaci, ve které oznamuje, že už nemá co psát. Podobné fráze jsme nezřídka zaznamenali i v ostatních soukromých
dopisech dětských pisatelů ze 40. a 50. let i z dalšího dvacetiletí. Na primitivnost podobných
obratů vhodně upozorňuje metodická příručka k jedné z analyzovaných učebnic z 60. let,
která si velmi dobře všímá skutečného dobového úzu dětské korespondence. Pisatel středního
věku volí přirozenější zakončení dopisu, v úplném závěru pak užívá tradiční pozdrav
(S pozdravem), který je ve sledovaných učebnicích i v ostatních soukromých dopisech stejného období zcela běžný.
Dětský dopis obsahuje podpis v podobě křestního jména, pisatel středního věku oproti
tomu užívá hypokoristikum. Ve sledovaných učebnicích ze 40. a 50. let jsou uváděny obě
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 63.
81
78
možnosti. Oba podpisy jsou shodně zakončeny tečkou, tento způsob zápisu je v analyzovaných titulech stejného období standardní.
Oba analyzované dopisy obsahují post skriptum, poučením o této části dopisu se však
analyzované tituly ze 40. a 50. let nezabývají.
Součástí obou dopisů je adresa dočasných pobytů pisatelů. Autoři sledovaných učebnic ze stejného období se zmiňují pouze o umístění adresy v případě, že adresátem dopisu je
cizí člověk.
Na rozdíl od dětského dopisu je dopis muže středního věku upravený a vhodně rozmístěný na stránku. Úpravou a vzhledem dopisu se sledované tituly ze 40. a 50. let vůbec nezabývají. Pisatel středního věku se vyjadřuje spisovněji, někdy až knižně, dětská pisatelka
často užívá výrazy blízké jejímu věku (studentský slang apod.). Užití výrazových prostředků
z různých jazykových vrstev sledované tituly ze 40. a 50. let nereflektují. Oba pisatelé dodržují psaní osobních a posesivních zájmen druhé osoby s velkým písmenem. Tuto poučku neopomíjejí zmínit ani sledované učebnice stejného období.
7.4 60.–70. léta
7.4.1 Dětský pisatel
Dopis s id. č. 768 (1972)
Pisatel: M 1 B
Adresát: F 1 B
Vztah pisatel – adresát: K
Datum
5. 7. 1972 # Litobratřice
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno v pravém horním rohu. [Tato varianta se ve
sledovaných učebnicích z 60. a 70. let objevuje častěji než varianta vlevo ve spodní části
dopisu.]
•
Datum není zakončeno tečkou. [To odpovídá standardu sledovaných titulů z 60. a 70. let.]
Oslovení
Ahoj Alenko!
•
Analyzovaný dopis obsahuje pozdrav Ahoj a oslovení v podobě hypokoristika Alenko. [Ve
sledovaných titulech z 60. a 70. let se kombinace pozdravu Ahoj a oslovení objevuje
79
pouze v jednom vzorovém dopise, ovšem jako příklad nevhodné úvodní pozdravové části
dopisu.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno vykřičníkem. [Tato možnost je ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let považována za méně běžnou než oslovení s čárkou.]
Úvod
Kdyby dopis uměl mluvit, který Ti teď posílam jistě by Ti mohl říci, že na Tebe vzpomínám.
Protože srdečný pozdrav není v módě, já ho posílám k vodě a podle tvého v kusu posílám Ti
pusu, ale nejen jednu ale celou bednu, aby jsi měla každý den jednu.
•
Rýmovaný úvod analyzovaného dopisu působí dojmem originality a autorské individuality, jedná se však o textovou šablonu běžně užívanou v dopisech dětí a mládeže. Při namátkovém procházení ostatních soukromých dopisů stejného období jsme podobný obrat
zaznamenali i v jiném dopise mladé dívky ze 70. let. Formulace Protože srdečný pozdrav
není v módě, já ho posílám k vodě a podle tvého v kusu posílám Ti pusu vyjadřuje snahu
narušit tradiční epistolární normy a nahradit ustálené obraty jejich aktualizacemi. Paradoxně se však stala konvenční součástí kamarádské korespondence dětských pisatelů
druhé poloviny 20. století. [Sledované učebnice z 60. a 70. let úvodu dopisu nevěnují pozornost.]
Závěrečné formule a pozdravy
Já už nevím co bych Ti víc psal a tak budu končit. Lísteček z javora nad vodou krouží, kdo
někoho miluje ten po něm touží. V hlavě Tě nosím a hezkou odpověď od Tebe prosím. # Ahoj
•
Závěr analyzovaného dopisu obsahuje neobratnou formulaci Já už nevím co bych Ti víc
psal a tak budu končit. [Na primitivnost podobných závěrečných frází, častých v dopisech
mládeže, upozorňuje metodická příručka82 ke sledované učebnici z 60. let.] Kontrastně
k tomuto zakončení působí rýmovaná pasáž, která stejně jako v případě úvodu analyzovaného dopisu představuje šablonu, běžně užívanou v kamarádských dopisech dětí ve
zkoumaném období. Za touto pasáží je připojen závěrečný pozdrav Ahoj. [Tento pozdrav
se ve sledovaných titulech z 60. a 70. let vůbec neobjevuje.]
Podpis
Milan
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Metodická příručka k učebnici Český
jazyk pro 7. ročník ZDŠ. Praha: SPN, 1962, s. 44.
82
80
•
Podpis je v analyzovaném dopise tvořen křestním jménem a není zakončen tečkou. [Tato
podoba podpisu je ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let standardní.]
P. S.
odepiš!!!
•
Pod podpisem je uveden apel odepiš!!!, vyjadřující pisatelovu naději v budoucí korespondování. [O post skriptu se sledované učebnice z 60. a 70. let vůbec nezmiňují.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je dobře čitelný, zaznamenali jsme pouze nepatrný výskyt přepisů
a škrtání. [Úpravě dopisu se sledované učebnice z 60. a 70. let nevěnují.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Pisatelem analyzovaného dopisu je mladý chlapec, adresátkou jeho blízká kamarádka.
V dopise převažuje kontaktová funkce, pisatel nesděluje žádné podstatné informace.
Tomu odpovídá i krátký rozsah dopisu.
•
Když pomineme rýmovanou úvodní a závěrečnou pasáž, vyznačuje se analyzovaný dopis
výraznou mluveností a dialogičností. Pisatel volí dlouhá souvětí připomínající běžnou
mluvenou komunikaci (Zdena mě napsala, že taky jede na tábor, ale neposlala mě adresu
tak jestli ju máš nebo jí budeš psat tak ať mě ju pošle.), často se při tom obrací k adresátce
(V tom táboře si pěkně užij a abys ses vrátila zdravá a v plné mysly.). Rozsah i obsah dopisu společně s užitím textových šablon odpovídají obecným tendencím písemného projevu mužských pisatelů (vyjma milostné korespondence), který se obvykle vyznačuje větší
stručností a zkratkovitostí než v případě ženských pisatelek. Ani v analyzovaném dopise
se pisatel nezatěžuje dlouhým vypisováním podrobností a dopis poměrně brzy ukončuje.
Spisovnost – nespisovnost
•
Analyzovaný dopis obsahuje hovorové a nespisovné prvky typické pro mluvenou řeč,
např. tvary zájmena ona ju, výrazy šakz (ve významu však) nebo teďka. Pisatel se dopouští několika gramatických chyb (tvar mysly, chybějící interpunkce). [Sledované učebnice z 60. a 70. let poprvé explicitně připouštějí užití hovorových výrazů v důvěrných dopisech, upozorňují však na nevhodnost výrazů nespisovných.]
•
Pisatel analyzovaného dopisu ve většině případů dodržuje psaní zájmen Ty, Tvůj apod.
s velkým písmenem. [Sledované tituly z 60. a 70. let připouštějí i možnost psaní těchto zájmen s malým písmenem.]
81
7.4.2 Pisatel středního věku
Dopis s id. č. 810 (1975)
Pisatel: F 3 B
Adresát: F 3 A
Vztah pisatel – adresát: K
Datum
K. Vary, 20. 7.
•
Pisatelka analyzovaného dopisu umisťuje datum vpravo nahoru. [Tato varianta se ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let objevuje častěji než varianta vlevo dole.] V zápisu data
chybí údaj o roku. [To je v kontextu ostatních analyzovaných dopisů velmi neobvyklé.]
•
Údaje o místu a datu jsou v analyzovaném dopise odděleny čárkou. [Podle sledovaných
učebnic z 60. a 70. let není tento způsob zápisu žádoucí.]
Oslovení
Anko,
•
Oslovení je v analyzovaném dopise v podobě pouhého hypokoristika Anko. [Oslovení
tohoto typu jsou běžně uváděna ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno čárkou. [Tato varianta s následným malým
písmenem je podle sledovaných titulů z 60. a 70. let běžnější než varianta s vykřičníkem.]
Úvod
zdravím Tě ze „své“ dovolené.
•
Úvod analyzovaného dopisu obsahuje krátký pozdrav z dovolené, užití uvozovek ve spojení „své“ dovolené předjímá nepříliš optimistický tón celého dopisu. [Sledované učebnice z 60. a 70. let se úvodu dopisu explicitně nevěnují.]
Závěrečné formule a pozdravy
Zdraví
•
V závěru analyzovaného dopisu je uveden krátký pozdrav Zdraví. [Podobné závěrečné
pozdravy jsme zaznamenali i ve sledovaných titulech z 60. a 70. let.]
Podpis
Anica
82
•
Podpis je v analyzovaném dopise tvořen hypokoristikem Anica bez předcházejícího zájmenného výrazu. [Podpisy stejného typu jsou uváděny ve sledovaných učebnicích z 60.
a 70. let.]
•
Podpis v analyzovaném dopise není zakončen tečkou. [Tento způsob zápisu je ve sledovaných titulech stejného období standardní.]
Adresa jako součást dopisu
Adresa: A. K. {následuje adresa} @
•
Pisatelka analyzovaného dopisu uvádí v levém dolním rohu adresu svého momentálního
pobytu. [Poučení o adrese jako součásti dopisu se sledované tituly z 60. a 70. let nevěnují.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je velmi úhledný, neobsahuje škrty ani přepisy, text je vhodně rozmístěný na stránku. [Úpravě a vzhledu dopisu nevěnují sledované tituly z 60. a 70. let pozornost.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Jedná se o kamarádský dopis ženy ve věku 30 až 50 let, adresovaný ženě stejné věkové
kategorie. Hlavním tématem dopisu je pisatelčin pobyt v lázních, celý dopis se nese v nepříliš spokojeném duchu, což je vyjádřeno i explicitním užitím hodnotících komentářů
(No, úplná hrůza.).
•
Pisatelka neustále udržuje kontakt s adresátkou (Ty se sem vůbec netěš.), v dopise převládá mluvenost a spontánnost. Často jsou uváděny komentáře související s momentálním
citovým vypětím pisatelky a velkým množstvím informací, které má potřebu adresátce
sdělit (Nevím, čím dřív začít.; Tak, co Ti mám víc psát.).
•
Samotné sdělení je vhodně strukturováno na odstavce.
Spisovnost – nespisovnost
•
Pisatelka se vyjadřuje kultivovaně a většinou spisovně až knižně (užití jmenného adjektiva
vědoma), v hodnotících komentářích se objevuje např. hovorová částice no nebo nespisovný tvar nemůžem. [Sledované učebnice z 60. a 70. let poprvé explicitně připouštějí
možnost užití hovorových jazykových prostředků v důvěrných dopisech, nespisovné
prvky jsou však podle nich nežádoucí.]
•
Pisatelka dodržuje psaní osobních a přivlastňovacích zájmen druhé osoby s velkým písmenem. [Analyzované tituly poprvé připouštějí možnost psaní malého písmene u těchto
zájmen, ovšem jenom v případě zcela osobních dopisů.]
83
7.4.3 Pisatel staršího věku
Dopis s id. č. 872 (1978)
Pisatel: F 4 B
Adresát: F 3 B
Vztah pisatel – adresát: R
Datum
25/10 1978.
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno v pravém horním rohu. [Tato možnost je ve
sledovaných učebnicích z 60. a 70. let uváděna častěji než varianta vlevo dole.]
•
Datum je v analyzovaném dopise zakončeno tečkou. [Tento způsob zápisu se ve sledovaných učebnicích od poloviny 20. století zcela vytrácí.]
Oslovení
Nazdar Heli!
•
Analyzovaný dopis obsahuje pozdrav Nazdar v kombinaci s oslovením v podobě hypokoristika Heli. [Jednoslovný pozdrav Nazdar jsme poprvé zaznamenali až ve sledovaných
učebnicích z konce století.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno vykřičníkem. [Tuto variantu jsme zaregistrovali pouze v některých vzorových dopisech sledovaných učebnic z 60. a 70. let, jinak
v nich zcela převládá psaní čárky.]
Úvod
Nevím jak jsem se zhostila toho úkolu, tisíc lidí, tisíc zálib.
•
Pisatelka analyzovaného dopisu neužívá tradiční úvodní formuli nebo pozdrav, pouze reaguje na předchozí korespondenci a ihned přechází k vlastnímu sdělení. [Explicitní poučení
o úvodu dopisu není ve sledovaných titulech z 60. a 70. let obsaženo.]
Závěrečné formule a pozdravy
Heli ať se ti to aspoň trochu líbí, abys nebublala. Pozdravuj manžela a chlapce a měj se dobře.
•
Závěr analyzovaného dopisu obsahuje přání a pozdravy od pisatelky, nakonec je připojena
závěrečná formule měj se dobře. [Podobný obrat jsme zaznamenali ve sledovaných učebnicích z počátku století, ovšem v dalších obdobích, prakticky až do 90. let, se varianty této
formulky v analyzovaných titulech vůbec neobjevují.]
84
Podpis
teta Katuša.
•
Podpis v analyzovaném dopise obsahuje vedle domáckého tvaru křestního jména (Katuša)
i vyjádření poměru k adresátovi (teta). [Ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let jsou
podpisy v podobě hypokoristika běžně uváděny.]
•
Uvedený podpis je zakončen tečkou. [Tento způsob zápisu se ve sledovaných titulech
z 60. a 70. let vůbec neobjevuje.]
P. S.
mohla bys poslat koresp. lístek jestlis to dostala, ať nemám strach: {následuje adresa} @
•
Na konci analyzovaného dopisu je uveden dodatek, obsahující mj. aktuální adresu pisatelky. Sdělení není uvedeno zkratkou P. S. [Post skriptu se věnují až sledované učebnice
z 80. a 90. let.]
Adresa jako součást dopisu
mohla bys poslat koresp. lístek jestlis to dostala, ať nemám strach: {následuje adresa} @
•
Ve spodní části dopisu je připojena současná adresa pisatelky. [Adresou jako součástí dopisu se sledované učebnice z 60. a 70. let nezabývají.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je dobře čitelný, úhledný, bez závažnějších přepisů a škrtů. [Úpravě
a vzhledu dopisu se sledované učebnice z 60. a 70. let vůbec nevěnují.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Pisatelkou analyzovaného dopisu je žena staršího věku, adresátkou její blízká příbuzná.
Hlavním tématem jsou zájmy a volný čas pisatelky.
•
Analyzovaný dopis se vyznačuje výraznou mluveností a spontánností, pisatelka užívá
dlouhá, často souřadně spojená souvětí připomínající mluvenou řeč (Teď jedu v neděli do
Strážnice na hřbitov, Maryška mě zve na hody, přijede tam i Robin s rodinou, také se mám
s ními ráda, ale nechci jet, zlobí mě moč. cesty, už půjdu na kontrolu zítra je-li to dobré,
ale nechci se nikde zachladit.). Důležitým rysem dopisu je dialogičnost, pisatelka průběžně oslovuje adresátku (Helo, já mám jen vždy pár nitek bavlnek co mě zbylo z minulých let
a zelených mám jen pár nitek, že by to nevyšlo a tys chtěla na hnědém zelené.) a klade jí
otázky (Byli u vás ty Holanďané? A vypravíš se tam někdy?). Vlastní sdělení je vhodně
strukturováno do odstavců.
85
Spisovnost – nespisovnost
•
Analyzovaný dopis obsahuje hovorové, nespisovné prvky, např. bublat (Heli ať se ti to
aspoň trochu líbí, abys nebublala.), halůzek (Matka říkala: udělej ji tam pár halůzek.),
babky aj. [Sledované učebnice z 60. a 70. let připouštějí užití hovorových výrazů v důvěrných dopisech, nespisovné prvky jsou však podle nich nevhodné.]
•
Jediné osobní zájmeno druhé osoby, které je obsaženo v analyzovaném dopise, je psáno
s malým písmenem. [Tento způsob zápisu uznávají i některé sledované tituly z 60. a 70.
let.]
7.4.4 Shrnutí
Ve všech analyzovaných dopisech z 60. až 70. let je datum umístěno vpravo nahoře,
tato varianta je preferována i ve sledovaných učebnicích stejného období. Datum v dopise
nejstarší pisatelky je na rozdíl od dětského dopisu zakončeno tečkou, tento způsob zápisu je
tradiční v analyzovaných titulech z první poloviny 20. století, tedy z doby, kdy pisatelka absolvovala povinnou školní docházku. Přestože sledované tituly z 60. a 70. let obsahují výhradně dataci bez tečky, v soukromých dopisech z korespondenčního archivu, které byly napsány ve stejném období, úzus psaní tečky přetrvává, a to bez ohledu na věk pisatelů.
Pisatelka středního věku neuvádí v dataci údaj o roku, což je v kontextu ostatních soukromých
dopisů stejného období ojedinělé. Tato pisatelka rovněž píše čárku mezi údajem o místu
a datu. Podle stanoviska sledovaných učebnic, které považují tuto podobu data za nežádoucí,
můžeme usuzovat na její běžný výskyt v praxi. To dosvědčuje soukromá korespondence stejného období, ve které jsme tento zápis několikrát zaznamenali.
Pisatelé nejmladší a nejstarší věkové kategorie užívají v oslovovací části dopisu model jednoslovný pozdrav + oslovení bez přívlastku v podobě hypokoristika. Ani jeden
z pozdravů (Ahoj a Nazdar) sledované učebnice z 60. a 70. let nezmiňují, v ostatních soukromých dopisech stejného období se však standardně objevují. Dosvědčuje to i článek Zdeňky
Hladké83, podle něhož je typ pozdrav a oslovení v soukromé korespondenci 70. let běžně zastoupen, přičemž dominantní lexikální složkou pozdravové části je ahoj. Oslovení v dopise
ženy středního věku je tvořeno pouze domáckým tvarem křestního jména, tato varianta je
běžně uváděna ve sledovaných titulech z 60. a 70. let. V dopisech nejmladšího pisatele i nej-
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 62–63.
83
86
starší pisatelky je oslovení – na rozdíl od třetího analyzovaného dopisu – zakončeno vykřičníkem. Tato možnost je autory sledovaných titulů stejného období považována za minoritní.
Ani jeden analyzovaný dopis z 60. a 70. let neobsahuje tradiční úvodní zdvořilostní
obrat. Obě dospělé pisatelky uvádějí pouze stručný pozdrav, případně reagují na předchozí
dopis, pisatel dětského věku užívá textovou šablonu, oblíbenou v dopisech dětí a mládeže
stejného období. Sledované tituly z 60. a 70. let se úvodem dopisu nezabývají.
V ukončovacích pasážích dopisů obou dospělých pisatelek jsou uvedeny závěrečné
pozdravy, jejichž varianty se běžně objevují ve sledovaných titulech stejného období. Pisatelka nejstarší věkové kategorie připojuje formulku Měj se dobře. Její varianty ve sledovaných
učebnicích z 60. a 70. let zcela chybí, v soukromé korespondenci stejného období jsme je
však zaznamenali poměrně často. Dětský dopis obsahuje kromě neobratné fráze značící konec
dopisu a oblíbené textové šablony též závěrečný pozdrav ahoj. Ten se ve zkoumaných učebnicích z 60. a 70. let vůbec neobjevuje, v ostatních soukromých dopisech stejného období
jsme ho však několikrát zaregistrovali.
Pouze dětský dopis obsahuje podpis v podobě křestního jména, v ostatních dopisech
jsme zaznamenali hypokoristika. Jenom nejstarší pisatelka zakončuje podpis tečkou. Tento
způsob zápisu se ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let vůbec neobjevuje, byl však obligatorní v analyzovaných titulech první poloviny 20. století, kdy byla pisatelka v bezprostředním
kontaktu se školskou praxí. Zaregistrovali jsme ho i v několika dalších soukromých dopisech
z 60. a 70. let.
Post skriptum je součástí dopisů dětského pisatele a nejstarší pisatelky. Pouze v druhém z nich je dodatkový text uveden zkratkou P. S. Poučení o post skriptu sledované učebnice
z 60. a 70. let neobsahují.
Obě dospělé pisatelky připojují svoji momentální adresu. O adrese jako součásti dopisu se sledované učebnice z 60. a 70. let nezmiňují.
Všechny tři analyzované dopisy jsou velmi úhledné, sledované učebnice z 60. a 70. let
se však poučení o úpravě a vzhledu dopisu nevěnují. Ve všech rozebíraných dopisech jsme
zaznamenali hovorové a nespisovné výrazy. Zkoumané tituly z 60. a 70. let uznávají užití
hovorových prvků v důvěrných dopisech, nespisovné výrazy však považují za nežádoucí.
Z pochopitelných důvodů je nejvíce pravopisných a gramatických chyb obsaženo v dětském
dopise. Jenom pisatelka nejstarší věkové kategorie uvádí osobní zájmena druhé osoby s malým písmenem. Tento způsob zápisu jsme zaznamenali i v dalších soukromých dopisech z 60.
a 70. let a respektují ho i sledované učebnice stejného období.
87
7.5 80.–90. léta
7.5.1 Dětský pisatel
Dopis s id. č. 1373 (1992)
Pisatel: F 1 B
Adresát: F ? ?
Vztah pisatel – adresát: K
Datum
17. 7. 92
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno na neobvyklé pozici, vpravo ve spodní části
dopisu mezi závěrečným pozdravem a podpisem. Pisatelka evidentně připojila datum až
v průběhu psaní. [Tato možnost umístění není ve sledovaných titulech z konce století reflektována.]
•
Za datem v analyzovaném dopise není psána tečka. [Tento způsob zápisu odpovídá standardu sledovaných učebnic z 80. a 90. let.]
Oslovení
Ahoj Jano
•
Analyzovaný dopis obsahuje pozdrav Ahoj a oslovení v podobě křestního jména Jano.
[O modelu jednoslovný pozdrav + jednoslovné oslovení bez atributu se poprvé explicitně
zmiňují právě sledované učebnice z 80. a 90. let.]
•
Pisatelka analyzovaného dopisu neuvedla za oslovením žádné interpunkční znaménko.
[Tato varianta není ve sledovaných titulech stejného období reflektována, autoři jednoznačně upřednostňují psaní čárky s následným malým písmenem.]
Úvod
Předem dopisu tě zdravím.
•
V úvodu analyzovaného dopisu je použit obrat Předem dopisu tě zdravím. [Na nevhodnost
podobných úvodních formulí upozorňují sledované učebnice z 80. a 90. let, podobné fráze
jsme zaznamenali také v několika dalších kamarádských dopisech z archivu korespondence. To svědčí o jejich poměrně častém užívání v korespondenci mládeže i na konci
20. století. Obrat typu Předem mého dopisu přijmi srdečný pozdrav je obecně důsledkem
pisatelovy snahy přiblížit se alespoň zčásti domnělým epistolárním vzorům. V analyzova-
88
ném dopise působí úvodní formule kontrastně k vlastnímu sdělení a použitým jazykovým
prostředkům.]
Závěrečné formule a pozdravy
Budu končit měj se fain a ozvi se. # Čau
•
Analyzovaný dopis obsahuje závěrečný obrat oznamující konec dopisu, obvyklý v dopisech mládeže (Budu končit), v kombinaci s jednou z variant tradiční závěrečné pozdravové formule (měj se fain). [Na nevhodnost fráze typu Budu končit upozorňuje jedna ze
sledovaných učebnic z 60. a 70. let. Formulaci typu Měj se fain jsme zaznamenali i ve sledovaných titulech z konce století. Jedna z nich uvádí také eliptickou variantu Tak se měj.]
Nakonec pisatelka užívá závěrečný pozdrav Čau. [Ten je podle jedné ze sledovaných
učebnic z 90. let vhodný jen mezi důvěrnými kamarády.]
Podpis
Zuzana
•
Podpis je v analyzovaném dopise v podobě křestního jména a není zakončen tečkou.
[Odpovídá tak běžnému úzu sledovaných učebnic z konce století.]
P. S.
P. S. Musím se jít fotit na Občanku a na měsíčník. # Čau # Zuzana
•
Před dodatkovým textem v analyzovaném dopise je uvedena zkratka P. S. Text je zakončen opakovaným závěrečným pozdravem a podpisem. [Poučení o post skriptu se věnují
právě jenom sledované učebnice z konce století.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je nepříliš úhledný, ale čitelný, pisatelka často přepisuje a škrtá. Dopis
je psán na dopisním papíře s předtištěným obrázkem. [Úpravě dopisu se věnuje několik
sledovaných učebnic z 80. a 90. let, jež apelují na čitelné písmo a upravený vzhled dopisu.
Zmiňují se i o úhledném dopisním papíru.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Pisatelkou i adresátkou analyzovaného dopisu jsou mladé dívky, jedná se o důvěrný kamarádský dopis. Hlavním tématem dopisu jsou zážitky z prázdnin.
•
Analyzovaný dopis je značně tematicky roztříštěný, evidentně nepřipravený. Pisatelka
užívá prvky typické pro mluvený projev, např. věty s nevyjádřeným přísudkem (Jinač na
dovolené celkem fain ale nuda), časté užití hovorové částice no (nevím jestli sho dostala
89
ještě než si odjela nebo ho máš doma, no uvidíš) a další hovorové a nespisovné výrazy.
Dopis se vyznačuje dialogičností, pisatelka se v dopise často obrací na adresátku, oslovuje
ji (Jano tak na toho 15. srpna jsme domluvení doufám, no však se ještě uvidíme stavím se
k tobě.) a klade jí otázky (Jano jaké bylo vyzo a konec školního roku?).
•
Vlastní sdělení analyzovaného dopisu není členěno na odstavce.
Spisovnost – nespisovnost
•
Analyzovaný dopis obsahuje hovorové (vyklada ve významu vypráví, máti), nespisovné
výrazy (vyzo ve významu vysvědčení), dokonce i vulgarismy (nasraný). Kvantita samohlásek v některých slovech odpovídá výslovnosti typické pro ostravský region (mate ve
významu máte, pitome). [Sledované učebnice z 80. a 90. let poprvé připouštějí užití nespisovných výrazů v důvěrných soukromých dopisech.]
•
Osobní a přivlastňovací zájmena jsou v analyzovaném dopise psána s malým písmenem.
[Tuto možnost respektuje i jedna ze sledovaných učebnic z konce 20. století.]
7.5.2 Pisatel středního věku
Dopis s id. č. 1317 (1989)
Pisatel: M 3 A
Adresát: s 3 A
Vztah pisatel – adresát: K
Datum
Ottawa, 28. prosince 1989
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno v pravém horním rohu. [Tato varianta je ve
sledovaných učebnicích z 80. a 90. let častější než varianta vlevo dole.]
•
V analyzovaném dopise je mezi údaji o místu a datu psána čárka. [Podle sledovaných
učebnic z 80. a 90. let není tento zápis žádoucí.] Datum není zakončeno tečkou. [Tento
způsob zápisu je ve sledovaných titulech stejného období považován za obligatorní.]
Oslovení
Milý Ferdo a Lidko,
•
Pisatel analyzovaného dopisu oslovuje dva adresáty, pravděpodobně manžele. Oslovení
obsahuje adjektivní přívlastek milý. [Ten je vůbec nejčastěji uváděným atributem ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let.] Substantivní část oslovení je obsazena domáckými
tvary křestních jmen (Ferdo a Lidko).
90
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno čárkou s následným malým písmenem.
[Tato varianta je ve sledovaných titulech z 80. a 90. let výrazně upřednostňována před
psaním vykřičníku.]
Úvod
je to se mnou čím dál horší, dostat se k jakémukoliv psaní a tak se nezlobte, že vloni jsem to
odkládal tak dlouho, až jsem se k tomu nedostal vůbec.
•
Úvod analyzovaného dopisu neobsahuje žádný ustálený zdvořilostní obrat, ale pouze věcnou omluvu. [Ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let jsou nejčastěji uváděny příklady
úvodních pozdravů.]
Závěrečné formule a pozdravy
Ještě jednou přejeme vše nejlepší a těšíme se na trvale dobré zprávy od Vás. Moc Vás všechny
pozdravují
•
Závěr analyzovaného dopisu obsahuje přání k nadcházejícímu roku a pozdrav Moc Vás
všechny pozdravují. [Podobné závěrečné pozdravy jsou obsaženy i ve sledovaných učebnicích stejného období.]
Podpis
Vlaďa a Lída
•
V analyzovaném dopise jsou uvedeny dva podpisy, pisatele a jeho (pravděpodobně) manželky. Oba jsou ve formě hypokoristika. [Tato podoba podpisu je ve sledovaných učebnicích z konce století tradiční.]
•
Podpisy jsou v analyzovaném dopise umístěny vpravo dole. [Tuto možnost upřednostňuje
i jedna ze sledovaných učebnic z 80. a 90. let.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis není příliš dobře čitelný, obsahuje několik vpisků, škrtů a přepisů.
Horizontální členění textu není nijak výrazné. [Sledované učebnice z 80. a 90. let se na
rozdíl od předchozích dvacetiletí úpravě dopisu věnují.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Autorem analyzovaného dopisu je vysokoškolsky vzdělaný muž středního věku, dopis je
adresován kamarádovi a jeho manželce. Pisatel žije delší dobu v Kanadě, dopis reaguje na
politické události v Československu v listopadu 1989 a zároveň je přáním k Vánocům
a novému roku.
91
•
Vzhledem k tomu, že účastníci korespondence nejsou v pravidelném korespondenčním
styku, převažuje v analyzovaném dopise monologičnost. Pisatel má potřebu sdělit adresátům co nejvíce informací o sobě a své rodině, zároveň reaguje na současnou politickou situaci. Prostředky udržování kontaktu s adresátem/y jsou ojedinělé (Dej mi vědět, jak to
bude.). Pisatel se vyjadřuje kultivovaně a spisovně, mluvenostní rysy nejsou patrné.
Spisovnost – nespisovnost
•
Analyzovaný dopis je psán víceméně spisovným jazykem. [Sledované učebnice z 80. a 90.
let připouštějí i užití nespisovných výrazových prostředků.]
•
Zájmena Vy, Váš apod. jsou v analyzovaném dopise psána s velkým písmenem. [Podle
jedné ze sledovaných učebnic z 80. a 90. let je možné tato zájmena psát i s malým písmenem.]
7.5.3 Pisatel staršího věku
Dopis s id. č. 1416 (1996)
Pisatel: F 4 B
Adresát: F 4 B
Vztah pisatel – adresát: R
Datum
7/7. 1996
•
Datum je v analyzovaném dopise umístěno vpravo nahoře. [Tato varianta je ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let častější než možnost vlevo dole.]
•
Datum v analyzovaném dopise není ukončeno tečkou. [Tento zápis je ve sledovaných
učebnicích z konce století standardní.]
Oslovení
Ahoj Maruško!
•
V analyzovaném dopise jsme zaznamenali kombinaci jednoslovného pozdravu Ahoj
a jednoslovného oslovení v podobě hypokoristika Maruško. [Úvodní pozdrav Ahoj je poprvé explicitně zmiňován právě ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let.]
•
Oslovení je v analyzovaném dopise zakončeno vykřičníkem. [Tato varianta je ve zkoumaných titulech z 80. a 90. let ojedinělá, všechny učebnice upřednostňují psaní čárky s následným malým písmenem.]
92
Úvod
Srdečně zdravíme a děkujeme za dopis. Byli jsme 10 dnů mimo Karvinou a tak se až nyní dostávám k tomu, abych Ti napsala.
•
Úvod analyzovaného dopisu obsahuje tradiční pozdrav (Srdečně zdravíme), poděkování
za dopis a vysvětlení pozdní reakce na předchozí korespondenci. [Ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let jsme nejčastěji zaznamenali příklady úvodního pozdravu. Výrazy
srdečně, srdečný jsou v analyzovaných titulech z konce století uváděny poměrně často.]
Závěrečné formule a pozdravy
Buď zdráva, opatruj se a nenaříkej, nemáš proč. # {následující slovo psáno verzálkami} Čau
# Zdraví
•
Analyzovaný dopis obsahuje několik závěrečných pozdravů. Prvním z nich je Buď zdráva,
dalším Čau a posledním Zdraví ve spojení s podpisem. Na první pohled je patrné, že
pozdrav Buď zdráva výrazně kontrastuje s pozdravem Čau. [Zatímco prvně jmenovaný
pozdrav je zmiňován jenom ve sledovaných učebnicích z první poloviny století, pozdrav
Čau se poprvé objevuje až v analyzovaných titulech z 90. let. Je evidentní, že pozdrav
Čau, oblíbený v mluvené komunikaci mladých lidí, není v této době ničím tak výjimečným ani v soukromém písemném projevu starší generace.]
Podpis
Věra a Bruno.
•
V analyzovaném dopise je podepsána jak pisatelka, tak její manžel. Oba podpisy jsou
v podobě křestního jména. [Tento typ podpisu je v analyzovaných učebnicích z konce století zcela běžný.]
•
Podpis je v analyzovaném dopise zakončen tečkou. [Ve sledovaných učebnicích z 80.
a 90. let se s interpunkcí za podpisem nesetkáváme.]
P. S.
P. S. Zavolej té Sylvě!!! A potom napiš, co ses dověděla. A piš si to, co bude Sylva říkat!
•
Na konci analyzovaného dopisu je připojen dodatek, uvedený přímo zkratkou P. S.
[O post skriptu se zmiňují právě jenom sledované učebnice z 80. a 90. let.]
Úprava a vzhled dopisu
•
Analyzovaný dopis je dobře čitelný, úhledný a přehledně strukturovaný. Z hlediska horizontálního členění textu výrazně vyčnívá závěrečný pozdrav Čau, který je psán verzál-
93
kami, a dvakrát podtržené post skriptum. [Úpravě dopisu je ve sledovaných titulech
z konce století věnována náležitá pozornost.]
Obsah a stylizace dopisu
•
Jedná se o rodinný dopis ženy staršího věku, adresovaný její příbuzné. Pisatelka líčí hlavně
problémy spojené se stářím a rodinné záležitosti. Celým dopisem se nese vyčítavý tón, pisatelka často kárá adresátku a věty nezřídka zakončuje vykřičníkem (Z Tvého dopisu mám
dojem, že ani moc ty naše dopisy nečteš!).
•
Analyzovaný dopis se vyznačuje mluveností, spontánností a výraznou dialogičností. Pisatelka velmi často oslovuje adresátku, obrací se k ní a dává jí rady (Tak se měj Maruško
dobře, opatruj se a nechoď moc do hospod.). Připojuje hodnotící komentáře (No, dělej jak
myslíš.), dodatkové komentáře v závorkách (Dáme vědět!) apod.
Spisovnost – nespisovnost
•
Přestože analyzovaný dopis vykazuje rysy mluvenosti, pisatelka užívá výrazy ze spisovné
jazykové vrstvy (výjimkou jsou brácha nebo obá). [Sledované učebnice z 80. a 90. let poprvé připouštějí možnost užití nespisovných výrazů.]
•
Zájmena Ty, Tvůj apod. jsou v analyzovaném dopise uváděna s velkým písmenem. [Podle
jedné ze sledovaných učebnic z konce století je možné tato zájmena psát i s malým písmenem.]
7.5.4 Shrnutí
V analyzovaných dopisech muže středního věku a ženy nejstarší věkové kategorie je
datum umístěno vpravo nahoře, tato varianta ve sledovaných učebnicích z 80. a 90. let výrazně dominuje nad umístěním vlevo dole. Dětská pisatelka připojila dataci až v průběhu
psaní, což svědčí o nepřipravenosti a neformálnosti dopisu. Ani v jednom případě není za
datem psána tečka, to odpovídá požadavkům sledovaných titulů z konce století. V dopise
muže středního věku je mezi údaji o místu a datu psána čárka, podobný zápis jsme zaznamenali i v některých dalších soukromých dopisech z konce století. Na tuto přetrvávající praxi
odmítavě reagují autoři některých zkoumaných učebnic stejného období.
Dopisy nejmladší a nejstarší pisatelky obsahují model jednoslovný pozdrav Ahoj +
jednoslovné oslovení bez atributu. Úvodní pozdrav ahoj je poprvé zmiňován právě ve sledovaných učebnicích z konce století. V posledním analyzovaném dopise je uvedeno pouze oslovení obsahující adjektivní přívlastek milý, který je nejčastěji zmiňovaným atributem ve zkoumaných titulech z 80. a 90. let. Jeho převahu v korespondenci z konce století dokazuje
94
i článek Zdeňky Hladké84. Pisatel středního věku zakončuje oslovení čárkou, pisatelka nejstarší věkové kategorie vykřičníkem a nejmladší pisatelka neuvádí za oslovením žádné interpunkční znaménko. Analyzované tituly z konce století markantně upřednostňují psaní čárky,
ve skutečném dobovém úzu soukromých dopisů však nadále přetrvávalo i psaní vykřičníku.
Pisatelka nejstaršího věku, v jejímž dopise jsme zaznamenali vykřičník, se navíc mohla po
většinu života setkávat spíše s touto možností interpunkce, jež byla v první polovině 20. století
preferována.
Zatímco pisatel středního věku neinklinuje k užití konvenční úvodní formule, nejmladší pisatelka volí zkostnatělou frázi Předem dopisu tě zdravím, jejíž varianty jsme zaznamenali i v jiných soukromých dopisech dětí z konce století. Sledované učebnice z 80. a 90.
let, které upozorňovaly na tuhost a nelogičnost podobných obratů, vhodně zareagovaly na
přetrvávající úzus dětské korespondence a jeho nežádoucí projevy. Užití této formulace kontrastuje s celkovým neformálním, mluvenostním rázem analyzovaného dopisu mladé dívky.
Pisatelka nejstarší věkové kategorie užívá mj. závěrečný pozdrav obsahující výraz srdečně,
který je běžně uváděn v analyzovaných titulech stejného období.
Všechny analyzované dopisy obsahují závěrečné pozdravy a přání. V rozebíraném
dopise nejmladší pisatelky je kromě neobratné formulace oznamující konec dopisu uveden
i tradiční obrat Měj se fain, jehož varianty jsou často uváděny i ve sledovaných učebnicích
z konce století. Obě zmiňované formulace jsme zaznamenali i v některých dalších soukromých dopisech z 80. a 90. let. Nakonec je v dětském dopise uveden pozdrav Čau, který je
podle sledovaných titulů z konce století vhodný jen ve zcela důvěrných dopisech. Tento
pozdrav je překvapivě obsažen i v analyzovaném dopise ženy nejstarší věkové kategorie. Je
zajímavé, že tento prvek mluvené řeči pronikl i do písemného projevu starších osob, které se
s ním v době svého mládí nemohli v psané podobě vůbec setkat. Výrazně kontrastní k tomuto
pozdravu je v analyzovaném dopise nejstarší pisatelky pozdrav Buď zdráva, který jsme ve
sledovaných učebnicích z druhé poloviny 20. století vůbec nezaznamenali a v ostatních soukromých dopisech ze stejného období se objevuje zcela výjimečně.
Pouze analyzovaný dopis muže středního věku obsahuje podpis v podobě hypokoristika, ostatní pisatelé užívají křestní jména. Jenom podpis v dopise nejstarší pisatelky je zakončen tečkou. Tato varianta není ve sledovaných učebnicích z konce století vůbec obsažena,
zaznamenali jsme ji však v některých dalších soukromých dopisech ze stejného období.
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu a oslovení v soukromé
korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova
univerzita, 2012, s. 59, 61.
84
95
V dopisech nejmladší a nejstarší pisatelky je připojeno P. S. Poučení o post skriptu se
sledované učebnice z konce století na rozdíl od předchozích období věnují.
Dětský dopis se na rozdíl od ostatních analyzovaných dopisů nevyznačuje přílišnou
úhledností, což můžeme přičítat jeho nepřipravenosti. Sledované učebnice z konce století věnují úpravě a vzhledu dopisu poměrně velký prostor. Zkoumané dopisy dospělých pisatelů
jsou ve srovnání s dětským dopisem psány převážně spisovně a kultivovaně, nejmladší pisatelka užívá hovorové a nespisovné výrazy i vulgarismy a dopouští se spousty pravopisných
a gramatických pochybení. Výběr jazykových prostředků z nespisovné vrstvy slovní zásoby
uznávají i sledované učebnice z konce století. Pouze v dětském dopise jsou osobní a přivlastňovací zájmena druhé osoby psána s malým písmenem. Tento způsob připouštějí i některé
sledované učebnice z 80. a 90. let.
96
8
Závěrečné shrnutí
V této diplomové práci jsme se zabývali analýzou učiva o soukromém dopise ve vy-
braných učebnicích pro primární vzdělání 20. století. Úkolem nebylo pozorování didaktické
stránky zpracování dané tematiky, ale hledání informací relevantních pro lingvistické studium
soukromé korespondence. Soukromý dopis je vnitřně dynamický žánr oscilující mezi formálností a neformálností, psaností a mluveností, spisovností a nespisovností. Z důvodu jeho obtížné uchopitelnosti a systémové zařaditelnosti mu stále není věnována dostatečná odborná
pozornost. Vhodným zdrojem pro zmapování vývoje soukromého dopisu se můžou stát
i učebnice českého jazyka a slohu. Vycházíme při tom z předpokladu, že učebnice víceméně
reflektují dobové tendence v psaní soukromého dopisu. Materiálovým východiskem práce
bylo 58 učebnic pro primární vzdělávání z 20. století. Je nutné zdůraznit, že z důvodu nevyváženého zastoupení sledovaných učebnic i odlišností v jejich zpracování nelze analyzovaný
vzorek pojímat jako zcela reprezentativní.
V rámci každého dvacetiletí 20. století byla provedena analýza a komparace informací
o soukromém dopise v závislosti na chronologickém vývoji, zaměřili jsme se na sledování
proměn stylových, jazykových a dalších epistolárních norem týkajících se soukromého dopisu
a dobových nároků na jejich dodržování. Konkrétně jsme se soustředili na kompoziční složky
dopisu, úpravu a vzhled dopisu, charakteristiku a druhy dopisu, obsah a stylizaci dopisu, dichotomii spisovnost – nespisovnost, srovnání s úředním dopisem a okrajově také na didaktické a metodické přístupy učebnic. Výsledky analýzy učebnic byly porovnány s ukázkami
autentické soukromé korespondence stejného období, které jsou uloženy v korespondenčním
archivu ÚČJ FF MU. Soukromé dopisy však tvořily jenom ilustrativní ukázku dobového úzu,
pro zmapování vývojových tendencí v psaní soukromého dopisu by bylo nutné pracovat
s rozsáhlejšími vzorky. Konfrontace těchto dvou typů zdrojů by měla nastínit hlavní vývojovou linii norem platných pro psaní soukromých dopisů ve 20. století.
Z analýzy učiva o soukromém dopise vyplývá, že sledované tituly z celého zkoumaného období kladou hlavní důraz na tradiční formální náležitosti dopisu, obsahovou stránku
a stylizaci dopisu ponechávají vzhledem k velké variabilitě a individualitě soukromých psaných komunikátů spíše stranou.
Co se týče sledované kompoziční struktury dopisu, autoři analyzovaných titulů z celého 20. století uvádějí šest tradičních částí dopisu, od 60. let však dochází k jistému upoza97
ďování úvodu a závěru dopisu. Tradiční kompoziční struktura dopisu je až na výjimky dodržována i ve všech rozebíraných dopisech z celého zkoumaného chronologického vývoje.
Prakticky v celém zkoumaném období jsou ve sledovaných titulech zmiňovány obě
možnosti umístění datace, vpravo nahoře i vlevo dole, v průběhu chronologického vývoje je
však čím dál více upřednostňována prvně jmenovaná varianta. Dominanci tohoto umístění
potvrzují i soukromé dopisy z korespondenčního archivu, varianta vpravo nahoře je v nich
častější už na počátku století. Asi v polovině zkoumaného období ze sledovaných učebnic
zcela vymizel úzus psaní tečky za datem, který byl v první polovině 20. století závazný. Tuto
tendenci dobře ilustruje vzorek analyzované korespondence, výjimku tvoří pouze dopis starší
pisatelky z konce 70. let, která vychází ze zažitých stereotypů předchozích období.
Ve sledovaných učebnicích všech dvacetiletí převládají pouhá oslovení obsahující
adjektivní přívlastek. Ten je nejčastěji (bez ohledu na časové zařazení učebnic) obsazen výrazem milý, v první polovině 20. století je běžně uváděno i adjektivum drahý nebo citovější
adjektiva typu nejdražší, nejmilejší, milený, rozmilý. Kromě toho se zejména v první polovině
století nezřídka vyskytuje zájmeno můj předcházející adjektivu. V polovině století začínají
oslovení s emotivními adjektivy ustupovat a značnou oblibu získávají samotná oslovení bez
atributu. Až ve sledovaných titulech z konce století autoři explicitně uvádějí model jednoslovný pozdrav (Ahoj nebo Nazdar) + jednoslovné oslovení bez přívlastku. Oslovení v analyzovaných soukromých dopisech zhruba odpovídají úzu sledovaných učebnic, výjimku tvoří
pozdravy Nazdar a Ahoj, které jsou v praxi užívány mnohem dříve, než je reflektují sledované
učebnice. V případě dopisů z nedůvěrné sféry dominuje ve sledovaných učebnicích adjektivum vážený, na začátku století doplněné variantami typu velevážený a adjektivy ctěný nebo
důstojný, které vyjadřují sociální diferenciaci a úctu k adresátovi. V průběhu chronologického
vývoje se mění také substantivní část oslovení ve sledovaných titulech, a to směrem ke stále
častějšímu užívání domáckých tvarů křestních jmen. Při rozboru korespondence jsme zaznamenali výraznou převahu hypokoristik v celém chronologickém vývoji. Z hlediska interpunkce za oslovením se sledované učebnice z počátku století zmiňují pouze o vykřičníku, ve
20. letech se začíná objevovat psaní čárky, od 60. let je tato možnost považována za běžnější
a na konci století již zcela dominuje nad variantou s vykřičníkem. V reálných soukromých
dopisech však psaní vykřičníku za oslovením přetrvává i na konci století.
V průběhu století dochází v analyzovaných titulech ke zcivilnění úvodní pasáže dopisu. Zatímco ve sledovaných učebnicích z počátku století převažují ukázky poněkud zkostnatělých zdvořilostních formulací, ve druhé polovině 20. století jsou zmiňovány především
stručné úvodní pozdravy. V analyzované korespondenci dospělých pisatelů jsme zaznamenali
98
většinou přirozené úvodní obraty, výjimku tvoří dopis z první poloviny 20. století, ve kterém
je obsažena jedna z tradičních a ve sledovaných učebnicích stejného období často uváděných
konvenčních formulí. Dětští pisatelé ve snaze přiblížit se domnělé epistolární etiketě sahají po
dopisových vzorech a frázích. Užívají např. obrat typu Předem mého dopisu přijmi srdečný
pozdrav, na jehož přetrvávající úzus v dětské korespondenci druhé poloviny 20. století
vhodně kriticky reagují některé analyzované učebnice tohoto období.
V celém chronologickém vývoji se ve sledovaných učebnicích objevují větné i nevětné
závěrečné formule a pozdravy, jejich obsah se však mění v souvislosti s rozvolňováním epistolární etikety i společenským a politickým ovzduším. (Např. v analyzovaných titulech
z počátku století je uveden pozdrav S Bohem, v 50. letech – ovšem v souvislosti s pisatelem
z nedůvěrné sféry – pro změnu pozdrav Pětiletce zdar!). Velmi oblíbenou lexikální složkou
závěrečných formulí a pozdravů jsou ve sledovaných učebnicích z celého století výrazy
srdečně, srdečný, jejich nejčastější výskyt zaznamenáváme v analyzovaných titulech ze 40.
a 50. let. Až sledované učebnice z konce století explicitně připouštějí užití jednoslovných závěrečných pozdravů, paralelně užívaných v mluvené řeči, Ahoj a Čau. Kromě toho uvádějí
i několik příkladů aktualizací závěrečných formulí a pozdravů, které odrážejí skutečný dobový úzus dětské korespondence. Závěrečné pasáže analyzované korespondence dospělých
pisatelů nijak výrazně nevybočují ze zvyklostí sledovaných učebnic stejného období, pouze
dopis starší ženy z 90. let je zajímavý užitím dvou stylově a funkčně zcela kontrastních závěrečných pozdravů, Buď zdráva a Čau. Podobně jako v případě úvodu dopisu mají závěrečné
formule a pozdravy dětských pisatelů svá specifika. Ve dvou případech jsme zaznamenali
závěrečný obrat typu Už nemám co psát, proto musím končit, který vyjadřuje určitou pisatelovu vyjadřovací neobratnost i nedostatečnou zkušenost s psaným textem. O tom, že je tato
formulace běžně užívaná v korespondenci mládeže, svědčí metodická příručka k jedné ze sledovaných učebnic z 60. let, která na tento nežádoucí prvek dětských dopisů reaguje.
V průběhu zkoumaného období jsou ve sledovaných učebnicích redukovány některé
prvky, které byly na začátku století obvyklou součástí podpisové formule (zájmeno Tvůj
a adjektivum vyjadřující poměr k adresátovi). Změny nastaly i v propriální části podpisu,
konkrétně se projevují čím dál větším zastoupením domáckých tvarů křestních jmen. Ty jsou
explicitně reflektovány až ve sledovaných učebnicích z 60. a 70. let, v praxi se však objevují
už na počátku století. Vývojový posun se týká i formální záležitosti, jakou je psaní tečky za
podpisem. Podpis zakončený tečkou byl standardní variantou ve sledovaných učebnicích
první poloviny 20. století až do 60. let, kdy tento způsob zápisu bezvýjimečně vymizel. Interpunkce za podpisem ovšem není v celém sledovaném období komentována. Podoba podpisu
99
v analyzované korespondenci zhruba odpovídá vývojovým tendencím sledovaných učebnic.
Výjimkou jsou dva dopisy z druhé poloviny 20. století, které na rozdíl od zvyklostí analyzovaných titulů stejného období obsahují podpis zakončený tečkou. Tento způsob zápisu souvisí
s věkem pisatelek a jejich zažitými standardy v psaní dopisu.
Adrese jako součásti dopisu je ve sledovaných učebnicích 20. století věnována jen
malá pozornost. Všichni autoři se shodují na tom, že by se měla uvádět pouze v případě, že
adresátem dopisu je neznámý člověk. V analyzovaných soukromých dopisech se však adresa
objevuje z jiných důvodů, většinou v souvislosti se změnou pobytu pisatele.
Post skriptem se shodou okolností zabývají jenom sledované učebnice z konce
20. století. Podle nich se za zkratku P. S. píše většinou informace, na kterou pisatel zapomněl,
nebo nějaký dodatek. V analyzovaných soukromých dopisech se P. S. vyskytuje poměrně
často, zejména v dopisech dětí. Obvykle souvisí s nepřipraveností dopisu a potřebou pisatelů
doplnit zapomenuté informace.
Úpravě dopisu se věnují jenom sledované učebnice z prvních dvou zkoumaných dvacetiletí a poté až tituly z konce století. Na začátku století, kdy se více dbalo na etiketu, kladli
autoři analyzovaných titulů důraznější zřetel na úhlednost dopisu i správný výběr dopisního
papíru podle příležitosti a osobnosti adresáta. Na rozdíl od striktních zásad učebnic z první
poloviny století jsou požadavky titulů z 90. let volnější. Důraz na upravenost dopisu bez škrtání a jiných zásahů však přetrvává. Analyzované soukromé dopisy bývají poměrně upravené
a čitelné, zejména dětští pisatelé však v souvislosti s nepřipraveností dopisu častěji škrtají
a přepisují, v některých případech je text nevhodně rozložen na stránku (P. S. je například
připisováno ještě pod horní okraj listu). Sami pisatelé často připojují metatextové komentáře
k úpravě a čitelnosti dopisu.
Sledované učebnice celého zkoumaného období provází definice dopisu jako písemné
rozmluvy s nepřítomnou osobou. V polovině století jsme poprvé zaznamenali teoretické vymezení dopisu, autoři daných učebnic se zmiňují o jeho prostě sdělovací a kontaktové funkci.
Analyzované tituly z první poloviny století se podrobně zaměřují na klasifikaci dopisů podle
jejich hlavní intence (dopisy omluvné, blahopřejné, dotazné apod.), což souvisí s větším dobovým důrazem na epistolární etiketu. Zejména v učebnicích z druhé poloviny století se setkáváme s vágní terminologií týkající se druhů dopisu, jejíž rozkolísanost souvisí s velmi individuální podstatou tohoto psaného komunikátu.
Analyzované tituly z celého století vytyčují jednotný požadavek na jasnost, srozumitelnost a přehlednost dopisu a zároveň uvádějí, že stylizace dopisu závisí na osobnosti adresáta a jeho vztahu k pisateli. Přestože je v celém zkoumaném období respektována individuál100
nost každého soukromého písemného projevu, ve sledovaných učebnicích z počátku století je
stylizace dopisu více korigována a směrována k vytyčeným vzorům než v pozdějších dvacetiletích, kdy docházelo k silnému rozvolnění epistolárních norem. V analyzovaných soukromých dopisech dětských pisatelů jsme často zaznamenali kontrast mluvenostního, neformálního rázu dopisu a snahy usměrňovat písemný projev užitím konvenčních prvků v rámcových
kompozičních složkách dopisu. Analyzované dopisy dospělých pisatelů obecně působí civilnějším a kultivovanějším dojmem, což souvisí s věkem i většími zkušenostmi pisatelů s psaným projevem.
Přestože analýza soukromých dopisů potvrdila užívání hovorových i nespisovných
jazykových prostředků už na začátku století, sledované učebnice stejného období se této
problematice zcela vyhýbají. Možnost psaní hovorových jazykových prostředků explicitně
připouštějí až tituly z 60. a 70. let, nespisovné prvky jsou pak zmiňovány až na sklonku století. V celém chronologickém vývoji je v analyzovaných titulech reflektována pravopisná
zdvořilostní norma psaní osobních a přivlastňovacích zájmen druhé osoby s velkým písmenem, na konci století jsou však v souvislosti s rozvolněním epistolární normy povolovány
i tvary s malým písmenem. Ty jsme také zaznamenali v některých analyzovaných dopisech
z konce století.
Obsahová a funkční diferenciace soukromého a úředního dopisu je ve sledovaných
učebnicích reflektována již od počátku století, teprve tituly z druhé poloviny 20. století však
rozlišují tyto dva druhy dopisu podle stylistických příznaků užitých (lexikálních) prostředků.
Didaktický a metodický přístup sledovaných učebnic se vyvíjí od šablonovitosti a napodobování vzorů na počátku století až k důrazu na individuální přístup ve výuce doplněný
rozličnými motivačními a aktivizačními metodami v druhé polovině století.
Závěrem můžeme konstatovat, že učebnice z druhé poloviny 20. století mnohem více
reflektují skutečný dobový úzus psaní soukromých dopisů včetně jeho nešvarů než tituly
z počátku století. Ty se většinou zaměřují na to, jak by měl soukromý dopis ideálně vypadat,
nežádoucí prvky reálné soukromé korespondence ponechávají stranou (např. užívání nespisovných výrazů, úvodní a závěrečné pozdravy přenesené z mluvené řeči, domácké tvary
křestních jmen v podpisu atd.). Ve výsledku byl ovšem potvrzen vstupní předpoklad, že učebnice českého jazyka zhruba odrážejí vývojové tendence v psaní soukromého dopisu. To platí
zejména v případě formálních náležitostí dopisu, které tak často nepodléhají individuálnímu
přístupu řadových pisatelů jako obsahové zpracování dopisu a užití konkrétních výrazových
prostředků.
101
9
Anotace
Tato magisterská diplomová práce se zabývá analýzou učiva o soukromém dopise ve
vybraných učebnicích českého jazyka pro základní školu 20. století. Opíráme se o 58 různých
titulů, které hypoteticky reflektují vývoj epistolární normy ve 20. století. Výsledky analýzy jsou
porovnávány s autentickými soukromými dopisy řadových pisatelů, které jsou součástí publikace 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování, vzniklé na základě dlouhodobého sběru
korespondence v Ústavu českého jazyka FF MU pod vedením doc. PhDr. Zdeňky Hladké, Dr.
Annotation
This thesis deals with analysis of curriculum about private letter in selected textbooks
of Czech language for primary school in 20th century. There are 58 various titles available
which hypothetically reflect development of epistolary norm in 20th century. We compare
results of the analysis with authentic private letters of ordinal writers which are part of the
publication „111 years of Czech letter in corpus elaboration“, resulted on basis of a long-term
collection of correspondence in the Institute of Czech language FF MU under the leadership
of doc. Phdr. Zdeňka Hladká, Dr.
Klíčová slova
soukromý dopis, epistolární norma, učebnice českého jazyka, korespondenční archiv
Keywords
private letter, epistolary norm, textbooks of Czech language, correspondence archive
102
10
Použitá literatura
Primární literatura
Učebnice českého jazyka
AUTRATA, František. Česká mluvnice pro školy občanské. 3. vyd. Praha: Nakladatelství
J. Otto, 1922.
AUTRATA, František V. Říhova škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh pro školy
měšťanské. 2. vyd. Praha: Nakladatelství J. Otty, 1910.
BALKÓ, Ilona – ZIMOVÁ, Ludmila. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Praha: Fortuna,
1994.
BALKÓ, Ilona – ZIMOVÁ, Ludmila. Český jazyk pro 6. ročník základní školy. 2., upravené
vydání. Praha: Fortuna, 1998.
BĚLIČ, Jaromír a kol. Český jazyk pro šestý ročník. Praha: SPN, 1962.
BRABCOVÁ, Radoslava a kol. Čeština našich dní: učebnice pro výuku v 6.–9. ročníku
základní školy a v nižších ročnících víceletého gymnázia. Úvaly: Jinan, 1996.
ČECHURA, Rudolf – DVOŘÁKOVÁ, Drahomíra. Český jazyk pro 4. ročník. Všeň: Alter,
1996.
Čtvrtá mluvnice česká spolu s naukou o skládání listů a písemností pro školy obecné. Praha:
C. k. školní knihosklad, 1903.
DVORSKÝ, Ladislav – LOVIS, Kateřina. Český jazyk pro 3. ročník. Všeň: Alter, 1995.
DVOŘÁKOVÁ, Zdeňka – STYBLÍK, Vlastimil – ONDRÁŠKOVÁ, Karla. Český jazyk pro
3. ročník základní školy. Praha: SPN, 1997.
103
FAFL, Antonín – STÝBLO, František. Učebnice jazyka českého. 2., podstatně změněné
vydání, upravené podle nového pravopisu. Praha: Císařský královský školní knihosklad,
1906.
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk pro sedmý
ročník. Praha: SPN, 1962.
HIRSCHOVÁ, Milena. Český jazyk 6. Olomouc: Prodos, 1998.
HORÁK, Oldřich a kol. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro čtvrtý
postupný ročník národních škol. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951.
HORČIČKA, Josef. Česká mluvnice pro školy obecné. Díl třetí. Pro čtvrtou třídu škol
osmitřídních. Praha: J. Otto, 1900.
HÖTZL, Jakub – HRABA, Alois – OTTOVÁ, Helena. Cvičebnice jazyka českého pro I. třídu
měšťanských škol. 5. vyd. Praha: Komenium, 1922.
HÖTZL, Jakub – HRABA, Alois – OTTOVÁ, Helena. Cvičebnice jazyka českého pro III.
třídu měšťanských škol. 5. vyd. Praha: Komenium, 1922.
HRABA, Alois – OTTOVÁ, Helena – TOŽIČKA, Bohumil. Cvičebnice českého jazyka pro
jednoroční učebné kursy (IV. třídy) při měšťanských školách. 3., opravené vydání. Praha:
Komenium, 1930.
HRDLIČKOVÁ, Hana – BERÁNKOVÁ, Eva – RUDOLF, Stanislav. Český jazyk 6. II. díl –
Jazykové projevy, sloh. Všeň: Alter, 1998.
HUBÁČEK, Josef. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro 5. postupný ročník
národních škol. Praha: Státní nakladatelství, 1950.
HUBÁČEK, Josef a kol. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro pátý postupný
ročník národních škol. 4. vyd. Praha: SPN, 1953.
104
CHÝLOVÁ, Helena a kol. Český jazyk 5. Učebnice pro 5. ročník. Brno: Nová škola, 1998.
JANÁČEK, Gustav – TUPÝ, Karel. Český jazyk pro 5. ročník. Praha: SPN, 1963.
JANÁČKOVÁ, Zita – PŘÍBORSKÁ, Olga. Moje česká řeč. Učebnice českého jazyka pro
2. třídu. Brno: Nová škola, 1995.
JELÍNEK, Jaroslav a kol. Český jazyk pro 2. ročník. Praha: SPN, 1977.
JELÍNEK, Jaroslav a kol. Český jazyk pro třetí ročník. Praha: SPN, 1978.
JELÍNEK, Jaroslav a kol. Český jazyk pro čtvrtý ročník. 4. vyd. Praha: SPN, 1982.
KLEMENT, Bohumil – PODHORNÁ, Vlasta – VYSLOUŽIL, Stanislav. Český jazyk pro
čtvrtý ročník. 2. vyd. Praha: SPN, 1963.
KOHOUTEK, Cyril. Jednací písemnosti. Díl I. Pro žáky I. třídy měšťanské školy. Praha: Státní
nakladatelství, 1935.
KOHOUTEK, Cyril. Jednací písemnosti. Díl II. Pro žáky II. třídy měšťanské školy. Praha:
Státní nakladatelství, 1935.
KOHOUTEK, Hynek a kol. Český jazyk: učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro druhý
postupný ročník národních škol. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951.
KOHOUTEK, Hynek – BARTOŇ, Miroslav – MASOJÍDEK, Čestmír. Český jazyk pro třetí
ročník. 2. vyd. Praha: SPN, 1963.
KONÍŘ, Jindřich. Mluvnice pro školy měšťanské s naukou o písemnostech a dopravnictví.
3., opravené vyd. Praha: Bursík & Kohout, 1904.
KONOPKOVÁ, Ludmila – TENČLOVÁ, Věra. Český jazyk pro 4. ročník základní školy.
2. část. Praha: Fortuna, 1997.
105
KŘÍSTEK, Václav a kol. Český jazyk pro pátý ročník. 4. vyd. Praha: SPN, 1983.
KVÍTKOVÁ, Naděžda – HELCLOVÁ, Ilona – MARKOVÁ, Milada. Český jazyk 7 pro 7.
ročník základní školy a nižší ročníky osmiletých gymnázií. 2. díl. Praha: Prospektrum, 1994.
MEDONOS, Václav – TOŽIČKA, Bohumil – ŽOFKOVÁ, Ludmila. Jazyk vyučovací na škole
obecné. Učebnice jazyka českého. Díl I, pro 2. postupný ročník. 2. vyd., zcela přepracované.
Praha: Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu, 1942.
MĚCHUROVÁ, Albína – HORÁČKOVÁ, Kateřina – ŽÁČEK, Jiří. Český jazyk pro 5. ročník
základní školy. Praha: Fortuna, 1996.
MELICHAR, Jiří – BROŽOVÁ, Anna – STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk. Učební text pro
kurs z učiva základní devítileté školy. Část gramatická. 5., nezměněné vydání. Praha: SPN,
1963.
MELICHAR, Jiří – STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk: rozšířený přehled učiva základní školy
s cvičeními a klíčem. 5. vyd. Praha: SPN, 1974.
MRÁZEK, Josef. Nová cesta: pracovní učebnice a cvičení jazyka vyučovacího pro české
měšťanské školy I. Praha: Nákladem české grafické unie, 1934.
MÜLLER, Josef. Učebnice jazyka českého pro školy měšťanské. Díl I. Praha: Císařský
královský školní knihosklad, 1912.
PŘÍBORSKÁ, Olga a kol. Český jazyk slovem i písmem. Učebnice českého jazyka pro 4. ročník.
Brno: Nová škola, 1997.
ŘÍHA, Arnošt. Škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh v soustředných kruzích pro
školy obecné. První sešit. (Pro druhý školní rok.) Praha: Nákladem J. Otty, 1901.
ŘÍHA, Arnošt. Škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh v soustředných kruzích pro
školy obecné. Třetí sešit. (Pro čtvrtý školní rok.) Praha: Nákladem J. Otty, 1901.
106
STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 1995.
STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro šestý ročník. Praha: SPN, 1981.
STYBLÍK, Vlastimil a kol. Český jazyk pro šestý ročník základní školy a pro odpovídající
ročník víceletých gymnázií. Praha: SPN, 1997.
Škola českého jazyka. Mluvnice, pravopis a sloh pro školy měšťanské. Upravil Arnošt Říha.
Praha: Nákladem J. Otty, 1903.
ŠŤASTNÝ, Jan – LEPAŘ, Jan – SOKOL, Josef. Mluvnice pro školy obecné. Díl III. (Otisk
textu z roku 1901.) Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1902.
ŠTĚPÁNEK, Štěpán a kol. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro třetí
postupný ročník národních škol. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951.
ŠTROBELOVÁ, Jana – BENEŠOVÁ, Daniela. Český jazyk pro pátý ročník. Všeň: Alter,
1996.
ULIČNÝ, Oldřich a kol. Český jazyk 6. ročník. Úvaly: Jinan, 1997.
VÍTEK, František – SIROTEK, Karel. Učebnice slohu pro první až třetí třídu měšťanské
školy (sloh v úkolech pro žáky). Praha: Nákladem Československé grafické unie, a. s., 1937.
ZIMOVÁ, Ludmila. Český jazyk v sešitech pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna,
1992.
ŽENATÝ, Vladimír. Český jazyk pro devátý ročník: pokusná učebnice. Praha: SPN, 1957.
ŽOFKOVÁ, Ludmila – TOŽIČKA, Bohumil. Pracovní učebnice jazyka českého. (Mateřídouška,
díl V.) Díl první, pro první třídu měšťanských škol. Dotisk prvého vydání z r. 1933. Praha: Státní
nakladatelství, 1945.
107
ŽOFKOVÁ, Ludmila – TOŽIČKA, Bohumil. Pracovní učebnice jazyka českého. (Mateřídouška,
Díl VI.) Díl druhý, pro druhou třídu měšťanských škol. Praha: Státní nakladatelství, 1945.
Metodické příručky
FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Metodická příručka
k učebnici Český jazyk pro 7. ročník ZDŠ. Praha: SPN, 1962.
STYBLÍK, Vlastimil – ONDRÁŠKOVÁ, Karla. Metodická příručka k učebnici Český jazyk
pro 3. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998.
Dopisové materiály
HLADKÁ, Zdeňka a kol. 111 let českého dopisu v korpusovém zpracování [CD-ROM]. Brno:
Masarykova univerzita, 2013.
Sekundární literatura
ADAM, Robert – JANÁČKOVÁ, Jaroslava – MACUROVÁ, Alena – MARTÍNEK, František.
Dopisy jako výzva. In Hladká, Zdeňka a kol., Soukromá korespondence jako lingvistický
pramen. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 137–152.
ČECHOVÁ, Marie – KRČMOVÁ, Marie – MINÁŘOVÁ, Eva. Současná stylistika. Praha:
Lidové noviny, 2008.
KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník
češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002.
HLADKÁ, Zdeňka. Drahá, milovaná máti (r. 1905) – Čau mami (r. 2001). K pozdravu
a oslovení v soukromé korespondenci 20. století. In Rusínová, Eva (ed.), Přednášky a besedy
ze XLV. běhu LŠSS. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 55–68.
HOFFMANNOVÁ, Jana. Soukromý dopis: mezi psaným textem a mluveným dialogem.
In Hladká, Zdeňka a kol., Soukromá korespondence jako lingvistický pramen. Brno:
Masarykova univerzita, 2013, s. 153–176.
108
JELÍNEK, Milan. Styl epistolární. In Karlík, Petr – Pleskalová, Jana – Rusínová, Zdenka (eds.),
Pocta Dušanu Šlosarovi. Sborník k 65. narozeninám. Boskovice: Albert, 1995, s. 126–142.
KRAUS, Jiří – HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 1996.
MACUROVÁ, Alena. Poznámky k žánru soukromého dopisu. In Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Řada jazykovědná (D3), 2003 – Prof.
Milanu Jelínkovi k 80. narozeninám, s. 57–65.
MOCNÁ, Dagmar – PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha
a Litomyšl: Paseka, 2004.
Ottova encyklopedie Česká republika. 5. Věda, technika a vzdělávání. Praha: Ottovo
nakladatelství, 2006.
Příruční slovník jazyka českého I.–VIII. díl. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro
jazyk český ČSAV. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1935–1957.
RUŠČÁK, František. Štylistika epištolárnych textov. Prešov: Náuka, 2002.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro
jazyk český AV ČR. Praha: Academia, 1978. Druhé upravené a doplněné vydání 1994. Třetí
vydání s drobnými úpravami 2003.
Slovník spisovného jazyka českého I.–IV. díl. Zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro
jazyk český ČSAV pod vedením B. Havránka. Praha: Academia, 1958–1971.
ŠAFRÁNEK, Jan. Škola občanská. Naše řeč 1922, roč. 6, č. 7, s. 210.
109
11
Přílohy
Příloha č. 1: Ukázky učebnic českého jazyka
a) FAFL, Antonín – STÝBL, František. Učebnice jazyka českého. 2., podstatně změněné
vydání, upravené podle nového pravopisu. Praha: Císařský královský školní knihosklad,
1906.
110
111
112
113
b) KOHOUTEK, Cyril. Jednací písemnosti. Díl II. Pro žáky II. třídy měšťanské školy. Praha:
Státní nakladatelství, 1935.
114
115
116
117
c) HUBÁČEK, Josef. Český jazyk. Učebnice mluvnice, pravopisu a slohu pro 5. postupný
ročník národních škol. Praha: Státní nakladatelství, 1950.
118
d) FRÜHAUF, František – STANĚK, Vladimír – STYBLÍK, Vlastimil. Český jazyk pro
sedmý ročník. Praha: SPN, 1962.
119
e) MĚCHUROVÁ, Albína – HORÁČKOVÁ, Kateřina – ŽÁČEK, Jiří. Český jazyk pro
5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 1996.
120
Příloha č. 2: Elektronické přepisy analyzovaných soukromých dopisů
Dopis s id. č. 60 (1918)
Pisatel: F ? ?
Adresát: F ? ?
Vztah pisatel – adresát: R
# Salzbürg 1. /1. 1918. # Milá Vlastičko! # „Šťastný nový rok 1918!“ Děkuji Ti mnohokráte
za lístek, tetičce a strýčkovi Rudolfovi za pozdravy. # Tentokráte jsem prožila Vánoce v cizině. Bylo velmi pěkně o Vánocích, mnoho sněhu a mrzlo. Teď napadlo ještě více sněhu. # Co
jsi dostala k Ježišku? # Můj Ježišek ještě nepřišel, {špatná delimitace následujícího slova:
přez to, že} přeztože je již 20. /12 odeslán. Teď obzvlážtě jde vše na poště velmi pomalu. Já
se však velmi těším, a každý den očekávám balík. # Co je nového u Vás? Já se těším velmi již
na mír neboť doufám, že letos se ho již jednou dočkáme. Pak bude zas veselo, že? # Co děláváš stále? chodíš bruslit? # Piš mi častěji. # Teď některý den pojedem na jeden vysoký kopec
a budem dolů saňkovat. # Nechala mě maminka něco šít ve Slavkově? Piš mi brzy a pozdravůj strýčka, tetičku a všechny ostatní ode mne. # Srdečně Tě zdraví # a líbá Tvá sestřenka #
„Na shledanou!“ # Štefi {následuje zkratka příjmení} @ # „Na zdar!“
Dopis s id. č. 24 (1915)
Pisatel: M 3 B
Adresát: F 2 B
Vztah pisatel – adresát: R
# Jaroměř {následující datum je zapsáno takto: letopočet je rozdělen na „19“ a „15“ a mezi
ním je ve zlomku s tečkami zapsán den a měsíc „10. 3.“}10. 3. 1915. # Drahá Růženo! # Přijmy muj srdečný pozdrav spomínek na tisice a srdečný dík za Tvojí zásilku, kterou jsem byl
velice ale mile překvapen. Jest to - asi v tomto čase poslední zasilka kterou jsi my poslala,
musim Tobě dáti správu že asi prvý jarní den nedočkám v Jaroměři. # V neděly jsme měly
přísahu a hesky zčerstva nás ustrojily a jíž {špatná delimitace následujících dvou slov: stím}s
tím chodime vypakovany. # Kdybys vyděla když jsem bedníčku přinesl domu, vlastně přinesl
mi tó posel a když jsem tó rozdělal, hoši se {špatná delimitace následujících dvou slov: kemě}
ke mě zběhly a když koukal co tam bude z jitrnic jsem neměl ničeho a uzeny jsem snědl {následující slovo nečitelné, snad: naránu}--- a vejce byly všecky rozbyty a z housky mi zbyl
malý kousek. # Růženo když jsem četl tvoje psani musel jsem plakati a přál bych Tobě abys
dostalas Josefa domu. Velice mne dojala Tvoje správa o hošich kteří na mně spominají a přál
121
bych jím lepší žiti než mám Já. # Jen je dobře vychovej abys mělas {špatná delimitace následujících dvou slov: zních} z ních radost velikou. # Přál bych si abych se vrátil domu abych se
mohl Tobě odměniti za to cos {špatná delimitace následujících dvou slov: promne} pro mne v
těch dobach zlých vykonala. # Ještě Tebe prosim pošli my jeden dopis a hoši ať mi také něco
napiši abych si mohl nesti na smrt blahé svědomi že někdo na mne spomíná. # Loučím se ještě jednou {špatná delimitace následujících dvou slov: svámi} s vámi poroučím Vás osudu a
když mi nebude popřano se {špatná delimitace následujících dvou slov: svámi} s vámi schledati tady tak si na Vás počkám tam na věčnosti abych Vám mohl říci čím mé srdce překipovalo. # Ještě jeden dík za zásilku pozdravuj maminku a zlíbej děti za mne a až budeš psati Josefovi napiš mu muj pozdrav # Tvuj nešťastný # Jan.
Dopis s id. č. 153 (1937)
Pisatel: F 1 B
Adresát: M 2 A
Vztah pisatel – adresát: R
# Domamil # 28. XI. 1937 večer # {následující dvě slova podtržena} Milý Fráňo! # Předem
srdečný pozdrav a milou vzpomínku na Tebe. My nedereme, tatínek říkal, až na rok, až toho
bude víc. Tatínek také knihy ještě nemá doma. Nezlob se, že to je tak naškrabané, neboť lépe
to nejde, neboť jsem po nemoci. Celý týden jsem nebyla ve škole Stonala jsem, měla jsem
{následující slovo je vepsané dodatečně} asi angynu. Pořád mě strašně hlava bolela, zítra již
chci jíti do školy, tak já nevím. Věra {následuje příjmení} @ mě toho donesla opisovat, co
jsem zameškala hodně toho mají. Také máme prosincovou slohovou měsíční: {následující
citace je podtržena dvojitou čarou; citace: „Více bolí od jazyka, nežli od meče“}--- # { následující citace je podtržena; citace: Osnova - 1) Co je to přísloví? # 2) Z vlastní zkušenosti vyložte pravdu tohoto přísloví!} --- # Jak to napíši nevím, mohl bys mě ju napsati do soboty, aby
mě to v pátek přišlo? On prý jim jednu úlohu četl, jak si to představuje. Oni si poznamenávali
věty a taký prý tam ku příkladu měl: {citace: Dobré slovo železná vrata otvírá.} --- Já věřím a
uznávám, že máš co dělati se sebou, ale budeš-li moci, napiš mě ji prosimtě, já se Ti za to
odměním. Předem již Ti vřele děkuji. # Dnes jsme měli k obědu toho „roztomilého kozilka“.
A druhé již má {následuje příjmení} @ dál nám zaň 25 Kč a kuška 7 Kč z toho našeho stála. #
Pěkný pozdrav ode všech. Pozdrav od tetky Ona když přijde psaní od Tebe, prvně se ptá jestli
píšeš něco {následující dvě slova původně psána dohromady, pak pisatelem rozdělena} o ni. #
Dnes je u nás velká zima. Já budu jezdit s {následuje příjmení} @ - 80 Kč měsičně. # Ještě
jednou tě zdraví # a líbá a {následující slovo připsáno dodatečně} na brzké # psaní se teší #
122
Tvá # Máňa. # Píši již hrozně, proto musím končit, je 9 hod. večer. Jak jsu po nemoci, tak se
mi chce spát. # Pozdrav od tetky. Prosimtě, napiš mě tu úlohu. Je moc těžká. A již jsme kolikrát všichni mysleli na tohle: Kdy Ti přijde dopis z Budějovic a kdy z Domamile. Musíme to
vyzkoušet. Tentokrát jej dávám v Buď. a napiš mě přesně, ale nezapomeň, {následující text
podtržen} kdy a v kolik hodin jej obdržíš? Napiš mě to. ano?
Dopis s id. č. 176 (1938)
Pisatel: M 3 B
Adresát: s s s
Vztah pisatel – adresát: K
{strojopis} # {následuje místo odeslání} @ dne 22. 10. 1938. # Nejmilejší, # víte asi již podle
toho, že Váš dopis pro mně byl Vám vrácen, že už jsem doma. Přišel jsem smutně v úterý.
Náš pluk, který byl náhradní a složen ze samých záložníků se prostě rozplynul. Zůstal jen
velitel a dva velitelé praporu. Doma našel jsem vše zdravé a v pořádku. Hospodařila tu paní
{následuje příjmení} @. Ze začátku byla tu i stařenka, měla strach z války, ale když se to vysvětlilo, a uklidnilo, vrátila se zase do Opavy a od té doby nemáme od nich zpráv. Zůstanou
už asi všichni v reichu. # O těch politických událostech je těžko psát. Věříš, Oldřichu, že už i
Lidovky mne přestávají bavit. Čeho se tam člověk dočte. A potom kde jsou ty zásady které
Lidovky stále hlásaly. Všímáš se jak obracejí. Je možno vůbec dnes mít zásadu nebo věřit
ideálům. Z nás, z naší generace, už těžko bude něco pořádného. Prožili jsme toho příliš. Příliš
nadšení a příliš zklamání. Jsme příliš rozčarováni, než abychom s nadšením začínali znovu.
To snad až zase ti mladí, kteří nepoznali převrat 1918. # Včera měl jsem 35 roků. Zašli jsme
večer s {následuje příjmení} @ k Vilmě a tam jsme poseděli. {následuje příjmení} @ jsou tu
a čekají až je někam ustanoví. Vojta je ještě na vojně, ale už si také psal o civil. U Vilmy byli
zloději, ale ona svou duchapřítomností pomohla hamerským četníkům k cenné trofeji. Slyšela
šramot ze šenku a tak tiše zatelefonovala na četníky, ti přijeli na kolech a chytli ptáčka přímo
při práci. # Jinak nevím žádné hamerské noviny, poněvadž jsem nikde nebyl. Emil {následuje
příjmení} @ je od začátku nezvěstný a mají již obavy, zda tam někde nezůstal. # Pište mi zase
brzy. Teď i já už mám trochu méně práce a tak Vám budu více psát. Pavla i Luboš pozdravují
Dašu a já se k nim připojuji. # Možná, že při tom všeobecném přeorganisování našeho státního pořádku dostanete se někam blíž k nám. Prozatím se těším na brzské zprávy od Vás a jsem
Váš # Jeník.
123
Dopis s id. č. 448 (1952)
Pisatel: F 1 B
Adresát: F 1 B
Vztah pisatel – adresát: K
# Nazdar Mílo! # Děkuji Ti za Tvůj lístek. Teď máme ve škole prázdno tak mám trochu času
na korespondenci, jinak se k tomu ani nedostanu. Máme teď moc učení. Počasí je tu špatné
tak nemohu jít ani lyžovat. 20. XII jsem byla na vánoční besídce v Dělnickém domě bylo to
moc prima. Ve škole jsme měli také besídku, ale s naším řídou nic není když přišel na to že
máme besídku druhý den sázel 5 a poznámky o sto šest no můžeš si představit jak zuřil když
vyhodil nejlepšího kluka na matiku a k tomu ještě svého miláčka od tabule. O prázdninách
jsem byla na chmelu od 26. VIII. do 6. IX. byli jsme skoro celá třída náš školní rok začal až
od 8. IX. Na chmelu jsme se měli moc fajn. V říjnu přišly brambory a těmi jsme zameškali 3
neděle tak jsme měli zas co dohánět. # Kam ses přihlásilo do povolání? Já do VHŠ, ale pochybuji že se tam dostanu. Letos to nestojí za moc ani v pionýru protože náš skupinový předseda se dělá moc důležitým a to nic není. Tak {špatná delimitace následující zkratky: ku př.}
kupř. tango je zakázaný tanec to koukáš viď. Při nejlepší vůli nám může dovolit polku a valčík, ale moc rád to nevidí, on chce abychom tancovali třeba „Ptala se Zuzana Kuby“ „Nikde
vodky nenašel atd. prosím Tě vždyť to tancují již v mateřských školách tak samozřejmě žáci 9
tř. také. Na škole máme jednoho učitele který je fajn, ale ostatní, škoda mluvit. Když jsme
byli na chmelu tak s námi byla jedna učitelka a učitel a to bylo nejpozději v 8 hod. doma a
potom „Pomodlit, vyčurat a spat“ no hrozný za dva dni přijel ten fajn učitel a to byl potom
život, do ? 11 venku na štrygl se smělo ale klukům řekl „Jestli vás někdo chytí tak si mě nepřejte co dostanete, ne proto že jste štryglovali, ale proto že jste se nechali chytit.“ Kluci také
museli dávat desátky ze štryglu a potom směli být déle venku. # Nemám co bych Ti již napsala # s pozdravem končí # Hana. # Šťastné a veselé vánoce a bohatého Ježíška # Tobě i Janičce
přeje # Hana. # Nedávej to nikomu číst je to hrozně napsané a chyb je tam jak maku! # Moje
adresa: H. N. žák. 9. tř. jed. školy {následuje adresa} @. # {následující text připsán na horní
okraj dopisu} Mílo, prosím Tě odevzdej Bože příležitostně přiložený lístek. Psala jsem jí totiž
už dříve než jsem dostala její dopis a na přiloženém lístku odpovídám na její dotaz, je na to
času dost. # Děkuji Ti # Hana.
Dopis s id. č. 431 (1951)
Pisatel: M 3 B
Adresát: M 3 ?
124
Vztah pisatel – adresát: K
# Domažlice, 6. 10. 51. # Jardo, # děkuji Ti za lístek a pozdrav. Tak pro informaci: S Kráťou
jsme šťastně dorazili na místo, {špatná delimitace následující zkratky: t. j.} tj. do onoho města, jež je proslaveno starobylou branou – Domažlic. Zde jsme také oba doufali, že někde v
ústraní a v klidu dosloužíme ten „zbyteček“. # Během 4 dnů byly však naše názory na výměnek rozehnány v niveč. # Přišla příprava a další stěhování s plnou polní, ale kam? Nikdo nic
neví; vlak, celý transport jede nocí, kam? Nikoho to už myslím nezajímá. Snaží se z noci urvat pro spánek co může. Nakonec v ranních hodinách vlak zastaví na volné trati, nastává vykládání a opět cesta auty do…, čert to vem, zase jsou to ty chladem a vlhkem prolezlé lesy. #
Po deseti dnech návrat do posádky s nějakou tou rýmou, chrčením v hrtanu a zesílenou „hudbou“ v kloubech, jinak zdrávi. Snad již nic podobného nebude, kojíme se nadějí. Jestli jsi nedostal nějaký švindl, např. jako Jirka {následuje příjmení} @, tak jsi vpředu uvedené zkusil
na své kuži. # Foto od Jirky jsem obdržel. Je to celkem nepodařené, ale na tom nezáleží. #
Chtěl jsi moji civ. adresu. Nuže, dám Ti adresu k mým rodičům: {následuje adresa, podtržena} @. Doufám, že i Ty mi Tvoji adresu oznámíš, neboť já, budu-li na Vsetíně, mám možnost
Tě někdy navštíviti. Budeš-li mi psát na civ. adresu, piš vždy {následující tři slova podtržena}
{následuje příjmení} @ Václav mladší, aby snad dopis určený mně nečtl můj jmenovec – táta.
# Do Mariánských Lázní se pojedu podívat pravděpodobně v sobotu a neděli 13. a 14. t. m.
Budeš-li mít čas, přijeď též a setkáme se ve 20 hod. ve Slovanském domě. Co tomu říkáš? #
Buď zdráv Giovanni a velmi se těším na naše shledání v Mar. Lázních, ne-li tedy až v civilu.
# S pozdravem # Venca. # P. S. Pozdravuj všechny známé kluky.
Dopis s id. č. 768 (1972)
Pisatel: M 1 B
Adresát: F 1 B
Vztah pisatel – adresát: K
# 5. 7. 1972 # Litobratřice # Ahoj Alenko! # Kdyby dopis uměl mluvit, který Ti teď posílam
jistě by Ti mohl říci, že na Tebe vzpomínám. Protože srdečný pozdrav není v módě, já ho
posílám k vodě a podle tvého v kusu posílám Ti pusu, ale nejen jednu ale celou bednu, aby jsi
měla každý den jednu. Píšeš abych řekl Jarkovi, že má Tobě napsat, ale {špatná delimitace
následujících dvou slov: šak zmu} šakz mu poslala dopis tak ať si dělá jak chce. V tom táboře
si pěkně užij a abys ses vrátila zdravá a v plné mysly. Pohled jsem dostal je pěkný a tak v tom
táboře to může být taky dobré. Zdena mě napsala, že taky jede na tábor, ale neposlala mě adresu tak jestli ju máš nebo jí budeš psat tak ať mě ju pošle. U nás je teďka strašná nuda. Já už
125
nevím co bych Ti víc psal a tak budu končit. Lísteček z javora nad vodou krouží, kdo někoho
miluje ten po něm touží. V hlavě Tě nosím a hezkou odpověď od Tebe prosím. # Ahoj # Milan # odepiš!!!
Dopis s id. č. 810 (1975)
Pisatel: F 3 B
Adresát: F 3 A
Vztah pisatel – adresát: K
# K. Vary, 20. 7. # Anko, # zdravím Tě ze „své“ dovolené. # Nevím, čím dřív začít. Cesta
sem byla otřesná, protože rychlík Znojmo – Praha byl 90 min. opožděn (a to je léto), proto
nám rychlík do Varů ujel. Jely jsme z Prahy až odpoledne a přijely do Varů v 17.00 hod. No,
úplná hrůza. Ubytování máme v centru lázní, takže máme všude blízko. Jsem si vědoma toho,
že se musím opět pro Vlastu obětovat, ale je to strašné. Snažím se ovládat, ale nervy mi začínají ujíždět. Představ si starší sklerotickou (mírně) osobu – z restaurace odchází bez zaplacení,
udělá si nákup a nechá ho v obchodě, při pití vody ji někdo předběhne a hned se rozčílí a já to
vše musím rovnat a udržovat na slušné úrovni. Byly jsme už také tančit. Já s ohledem na Vlastu odmítala další setkání, ale možností tu je plno. Vlasta by zase chtěla společnost, ale kde já
jí mám pro ní najít. Má úplně světské choutky a já vše se snažím přehlížet. # Chodím po kolonádě jako bohyně pomsty a navíc tu mám osobního přítele – Stanislava {následuje příjmení} @. Denně ho potkávám – bydlí hned v sousedství. Několikrát se mnou dokonce korzoval
po kolonádě. Kam se hneme, všude se s ním setkáme. Tak, co Ti mám víc psát. Letos je to
opravdu naposledy, i když Vlastě se tu velice líbí a chtěla by sem jet příští rok opět, ale já už s
ní nejedu. To je příliš drahé sebeobětování. # Ty se sem vůbec netěš. Pacienti po operaci mají
otřesný režim. Žádné vycházky a již v 19.00 hod. musí být na pokoji, lékař to chodí kontrolovat. Pacienti prý se už bouřili a tak se jedná o tom, že jim to prodlouží do 21.00 hod. # Jinak
je tu spousta překrásného oblečení a různých věcí. Nám peníze jen utíkají. Vlasta tu koupila
hnědý krimplen, svetr a jiné drobnosti. # Já také nějaké hlouposti a moc si dovolovat nemůžem. Setkala jsem se tu se svou spolubydlící (před 3 roky), zítra ona už odjíždí. # Co nového
u nás? Mám hrůzu, jak Staňa všechno zvládl s holkama a co okurky. Napiš, co nového? # Je
mi smutno a už bych ráda jela domů. No, snad to ještě nějak vydržím. # Zdraví # Anica # Adresa: A. K. {následuje adresa} @
Dopis s id. č. 872 (1978)
Pisatel: F 4 B
126
Adresát: F 3 B
Vztah pisatel – adresát: R
# 25/10 1978. # Nazdar Heli! # Nevím jak jsem se zhostila toho úkolu, tisíc lidí, tisíc zálib.
Matka říkala: udělej ji tam pár halůzek. Helo, já mám jen vždy pár nitek bavlnek co mě zbylo
z minulých let a zelených mám jen pár nitek, že by to nevyšlo a tys chtěla na hnědém zelené.
Kdyby to šlo koupit, ale dva roky mě neprodali nitku i v Holíči jsem se ptala v Bratislavě
jsem byla před 14 dni na zájezdě ani slechu, dechu. Dobře, že už nevyšívám to bych se natrápila, oni to mají asi schované jen pro své známé. # Já stále spravuji hadry pro naších, víc pro
známých, celé školce. Babky mě chodí na besedu, to pak ani prach neutřu, když jsou u mě až
do večera, je po práci. Já se nikdy nenudím, mám stále co dělat. Ani si nemohu myslet jak
stárnu. Mám předplatné do divadla už pár let chodím, i do kina, můj koníček jsou křížovky a
den je tak krátky. Ty s také nezastavíš v tom tvém sídle, přijďa s práce, ale s chutí a veselou
myslí všechno zdoláš. Byli u vás ty Holanďané? A vypravíš se tam někdy? # Teď jedu v neděli do Strážnice na hřbitov, Maryška mě zve na hody, přijede tam i Robin s rodinou, také se
mám s ními ráda, ale nechci jet, zlobí mě moč. cesty, už půjdu na kontrolu zítra je-li to dobré,
ale nechci se nikde zachladit. Heli ať se ti to aspoň trochu líbí, abys nebublala. Pozdravuj
manžela a chlapce a měj se dobře. # teta Katuša. # mohla bys poslat koresp. lístek jestlis to
dostala, ať nemám strach: {následuje adresa} @
Dopis s id. č. 1373 (1992)
Pisatel: F 1 B
Adresát: F ? ?
Vztah pisatel – adresát: K
# Ahoj Jano # Předem dopisu tě zdravím. Jak se ti tam u vás daří? Jaké máte jídlo a co pítí
dobré. Nezlob se, že píšu těsně před koncem, ale na dovolé jsem nemohla nikde sehnat dopisní papír. Jaké tam mate počasí v Ostravě zatím prší nebo slunko pere jak pitome. Jinač tu je
nuda Ivana včera říkala, že už ti taky napsala dopis, ale že není schopná ho poslad. Jano tak na
toho 15. srpna jsme domluvení doufám, no však se ještě uvidíme stavím se k tobě. 17. 7. 92
kolem 15 30 hod napiš jestli budeš doma nebo né. Přectav si já jsem tomu Pavlovi ještě neodepsala asi bude pěkně nasraný. Jinač na dovolené celkem fain ale nuda psala jsem ti domu
pohled, ale nevím jestli sho dostala ještě než si odjela nebo ho máš doma, no uvidíš. Jano jaké
bylo vyzo a konec školního roku? Ivana vyklada, že dobrý., že si pěkně zaplakala. Až přijedeš
tak půjdeš se mnou koupit tu tašku co jsme viděli v Buďáku. Na tu pouť šetři ať si můžem
koupit stejné {následující slovo je nečitelné} --- nebo něco jiného. Mi máti dala už 70 korun
127
dva dny před poutí mám svátek {následující slovo je nečitelné} --- mít dost peněz. Ivana
možná pojede taky jelikoš prý nikde nejede. Jano napiš kam od kdy a do kdy ještě pojedeš
pryč. Budu končit měj se fain a ozvi se. # Čau # 17. 7. 92 # Zuzana # P. S. Musím se jít fotit
na Občanku a na měsíčník. # Čau # Zuzana
Dopis s id. č. 1317 (1989)
Pisatel: M 3 A
Adresát: s 3 A
Vztah pisatel – adresát: K
# Ottawa, 28. prosince 1989 # Milý Ferdo a Lidko, # je to se mnou čím dál horší, dostat se k
jakémukoliv psaní a tak se nezlobte, že vloni jsem to odkládal tak dlouho, až jsem se k tomu
nedostal vůbec. Tak aspoň pár stránek nyní. Především, teprve letos má naše přání klidných
vánoc a hodně zdraví i spokojenosti v novém roce, ten pravý smysl. Co se stalo během minulých 4 týdnů, jsme si nepředstavili, že by bylo vůbec možné a stále tomu ještě nemůžeme věřit. Moc se s Vámi těšíme a prožíváme všechnu tu radost z uvolnění i nadšení mladých i starých u nás, jak to vidíme na televizi. Snad už se to nedá zabrzdit, doufám pořád, vždyť já už
jsem tak nedůvěřivý po všech životních zkušenostech, že se stále potřebuji utvrzovat, že něco
může být ještě dobrého. Proto jestě okamžitě naplánujeme cestu domů, nepoškodí nějaký čas
počkat, ale těšíme se, že teď se konečně přece můžeme zase uvidět. Vždyť už je to zase skoro
deset let od našeho setkání ve Vídni a já jsem jistý, že teď už někdy si tam sami zaskočíte,
obnovit si vzpomínky. Slyším, že přechod hranic je volný, až na dlouhé fronty na přechodech.
Prý průměrně 200, 000 lidí z ČSR se na víkend objeví ve Vídni a jsou z toho i dopravní zmatky. Tramvaje a musea jsou prý teď pro Čechy volné, bez placení, rozhodl Vídenský starosta.
Pro případ, že by Vás to lákalo, přikládám do dopisu peněžní poukázku (Money Order) na
100 kanadských dolarů. Ve Vídni to jistě snadno vyměníte, a možná, že teď i u nás Vám to
promění v cizí měně, bez převodu na české koruny. {v následujícím slově přepisováno první
písmeno} Dej mi vědět, jak to bude. # Doufám, že jste jinak všichni v pořádku a zdraví. My
se jakž takž držíme a naši mladí taky. Lída má dvě děti (Táňa 6, Martin 4) a vypadá to, že u
toho zůstane. Oba dva mluví dobře česky a pro nás je to ohromné potěšení; angličtina není
zařízená na mazlení, zdrobněliny a citové tvarování sloves. Máme s nimi legraci a vidíme je
často. Lída s Joelem se vrátili z Montrealu, kde bydleli přes 3 roky zpátky do Ottawy a bydlí
10 minut pěšky od nás. Joel je anestetista ve francouzské nemocnici a Lída je na částečný
úvazek jako generální praktik (rodinný lékař) ve státní klinice. Za 3 měsíce ve škole (1. třída)
se Táňa už docela dobře naučila i francouzsky. Je to neuvěřitelné, čtení pomalu zvládá ve
128
třech jazycích současně a ve všech je vyslovování zcela různé. Psát už umí skoro vše hůlkově,
tiskací i psací. Navíc ráda maluje a zpívá. Martin je ve škole a i on se tuží. # Vlaďa čeká první
přírůstek teď každou chvíli. Jak víte, je očním lékařem. Začal praxi v Ottawě, pak se ale šel
doškolit {zde přeškrtnuté slovo, nečitelné} zpět na Torontskou univerzitu v okuloplastické
chirurgii a od dubna dostal nabídku na Queen’s university v Kingstonu, asi 150 km na jih od
Ottawy, tak se tam budou stěhovat. Je to na Ontarijském jezeře a bude pěstovat pilně vodní
sporty, hlavně “wind surfing“ (co je to v češtině, nevím: prknové plachtění?) a těší se, že si
koupí plachetnici. Jeho žena je taky praktická {v následujícím slově přeškrtnut háček nad
prvním a} lékařka. # My staří pokračujeme ve svých státních službách. Já už od šedesáti mám
nárok na {následující slovo dopsáno dodatečně} plný důchod a tak uvažuji, že výzkumu v
NRC letos třeba nechám, vezmu pensi a budu částečně přivydělávat jako “professional consultant“. Jinými slovy, koupím si malý počítač domů a budu dělat na kontrakty s různými
soukromými firmami. Uvidíme! Lída senior nemá ani tolik {zde přeškrtnuto slovo let} činných let (ztratila čas zkouškami) a tak, i když má taky na důchod nárok, bude jestě pokračovat
ve své práci pro Kanadský pensijní program. # Ještě jednou přejeme vše nejlepší a těšíme se
na trvale dobré zprávy od Vás. Moc Vás všechny pozdravují # Vlaďa a Lída
Dopis s id. č. 1416 (1996)
Pisatel: F 4 B
Adresát: F 4 B
Vztah pisatel – adresát: R
# 7/7. 1996 # Ahoj Maruško! # Srdečně zdravíme a děkujeme za dopis. Byli jsme 10 dnů mimo Karvinou a tak se až nyní dostávám k tomu, abych Ti napsala. # Myslila jsem, že Sylvě
kvůli Laďově smrti zatelefonuješ. Máš přece na ně k jejich sousedce v bytě číslo. Jezdit tam
nemá smysl, když se neavizuješ. Sylva může být na nákupu, u lékaře, nebo na návštěvě, má
přece bratra. Zavolej tam Maruško, Laďa byl přece Tvůj brácha a tak Ti snad na něm též záleží. # Z Tvého dopisu mám dojem, že ani moc ty naše dopisy nečteš! Psala jsem Ti přece, že
jsme letos oba s Brunošem prodělali vážné operace. Brunka ještě čeká operace očí, jinak
oslepne. Protože byl letos už po druhé operován na rakovinu tlustého střeva, chodí stále na
chemoterapii. A Ty nám na to napíšeš, že Bruno je mladší než Ty a že by měl být mnohem
zdravější! To je nesmysl, to nemá s věkem co dělat. Laďa je mladší než Bruno a je už po smrti! Já sama jsem na tom byla letos na jaře tak špatně, že jsem byla od smrti jen krůček. Ale
nenaříkám a snažím se upevnit si zdraví a ještě nějaký čas vydržet. Kdy se setkáme, to Ti můžeme říct přesně. Pravděpodobně {následujících šest slov podtrženo} okolo 20. září pojedeme
129
do Brna, naše švagrová Aja bude mít 80 roků, takže pojedeme na oslavu. Dříve to asi nebude,
v létě se v tom horku špatně cestuje. (Dáme vědět!) Zvláště když jsme po těžkých operacích –
obá. # Honzík a Sonička, což jsou naši vnuci, měli teď na konci školního roku velice pěkná
vysvědčení, máme z nich radost. # Čekáme na dopis od Vašich ze Zlína, Svaťa slíbila, že až
se vrátí ze zájezdu do Norska, Švédska a Holandska, že nám napíše svoje zážitky z cesty. #
Tak se měj Maruško dobře, opatruj se a nechoď moc do hospod. Tam se kouří a to není nic
dobrého pro ovzduší. Měla by sis raději něco dietního uvařit doma a na procházku potom po
obědě jít třebas do parku, tak tam jsou také lidé a hlavně děti. My si myslíme, že {špatná delimitace následujících dvou slov: byses} by ses měla přestěhovat do toho penzionu pro důchodce, co Ti Petr ukazoval. Měla bys tam společnost stejně starých lidí, měla bys tam pořádek a stravování. Je to na venkově, tedy v přírodě a myslíme si, že by Ti to udělalo dobře.
Bydlet v Tvém věku sama ve městě, na hlavní třídě, bez přátel a bez rodiny, na tom není nic
vábného. No, dělej jak myslíš. # Buď zdráva, opatruj se a nenaříkej, nemáš proč. # {následující slovo psáno verzálkami} Čau # Zdraví Věra a Bruno. # P. S. {následující tři slova dvakrát
podtržena} Zavolej té Sylvě!!! A potom napiš, co ses dověděla. A piš si to, co bude Sylva
říkat!
130