G. S. KIRK
J.E.RAVEN
M. SCHOFIELD
filosofové
Kritické
s vybranými texty
PRAHA
2004
OIKOYMENH
Hennerova 223
150 00 PRAHA 5
http://www.oikoymenh.cz
Copyright© Cambridge University Press 1957. Second Edition 1983
Translation © Filip Karfik. Petr Kolev. Tomáš Vítek. 2004
© OIKOYMENH. 2004
ISBN 80-7298-110-2
Obsah
. .. . .
. . . .. .
. . . . . . . .. .. .
. . . . .. . . . . . . .. .. ..
k druhému vydáni . . . .
k prvnimu vydání . .
Úvodní poznámka . . . . . . . . . .
I.
7
.. .. .. ..
. .. ..
. ..
9
ll
filosofické kosmogonie . . . . . . . . . . . . . . . .
18
Jónští myslitelé
ll. Thalés z Milétu . . . . .
III. Anaximandros z Milétu
lY. Anaximenés z Milétu .
V. Xenofanés z Kolof6nu .
VI. Hérakleitos z Efesu . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
pátéhO století
.
.
.
.
.
.
•
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Filosofie na
VIL
VIII.
IX.
X.
XI.
Pythagoras ze Samu . . . . . . . .
Parmenidés z Eleje . . . . . . . . .
Zén6n z Eleje . . . . . . . . . . . .
Empedoklés z Akragantu . . . . .
Filolaos z Krot6nu a pythagorejství
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
l 00
130
184
210
233
...
278
311
341
363
415
....
...
....
....
Jónská
Xll.
Xlll.
XIV.
XV.
XVI.
Anaxagoras z Klazomen . • .
Archelaos z Athén . . . . . .
Melissos ze Samu . . . . . .
Atomisté: Leukippos z Milétu
Diogenés z Apol16nie . . . .
Seznam zkratek .
Bibliografie . . .
Konkordance . .
míst . . .
Jmenný
.
rej
. .
poznámka
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
•
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
a DémokritOS
. . . . . . . .
.
.
.
z
.
. . . .
. . . .
. . . .
Abdér
. . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. . . . 452
. . . . 493
.
500
.
516
.
55 7
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
•
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
•
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
583
594
607
• . . 629
. . . 647
.
657
.
662
F. H. Sandbachovi
k druhému vydání
Je tomu dnes více než
let, co
filosofové
vyšli poprvé; od té doby vyšlo mnoho reedic, až do r. 1963 s drobnými opravami a potom beze
posledních
let si
G. S. Kirk aJ. E. Raven byli
toho, že nemá-li kniha zastarat,
bude brzy
revidované vydání. J. E. Raven se však
šil dobrému zdraví a jeho badatelské zájmy se obrátily
k botanice; požádal proto G. S. Kirka, aby odhadl situaci a navrhnul
ho
autorského týmu. Náhoda tomu
že ta
knihy,
kterou
zpracoval J. E. Raven, volala po
revizi vzhledem k tomu, jakým vývojem prošly odborné zájmy; ale také G. S.
Kirk pracoval na jiných tématech a do
podniku
spolupracovníka. V r. 1979
tuto roli M. Schofield; mezi všemi
panovala naprostá shoda v tom, jak má být práce
provedena.
Nové vydání obsahuje nemalé a
M. Schofield napsal
znovu kapitoly o eleatech a pythagorejcích,
s ohledem na práci analytických
pokud jde o eleaty, a Waltera
Burkerta (zejména), pokud jde o pythagorejce - tyto nové
si vyžádaly
cornfordovsko-ravenovského pohledu na vzájemné vztahy mezi
školami. Alkmaión byl
do
kapitol.
M. Schofield
kapitolu o Empedokleovi, aby mohl zohlednit reinterpretace J. Bollacka, G. Zuntze
a dalších i kontroverze, jež vyvolaly. Doufáme, že
z Empedoklea v jejich
bude pro
Kapitola o Anaxagorovi naproti tomu
z velké
taková, jak ji napsal J. E.
M. Schofield uvedl v poznámkách, jak se jeho vlastní
(viz k tomu jeho An Essay on
Anaxagoras, Cambridge 1980) mohou tu a tam lišit, ale bylo
všech
aby tato kapitola
v
beze
Také
Archelaos
a Diogenés byl
o jednu jedinou poznámku; u
M. Schofield oddíly týkající se
7
metafyzických
a prázdna a váhy
(aby zohlednil práce D. J. Furleye, J. Barnese, D. O'Briena a dalších) a také oddíly o epistemologii a etice - oddíl o etice je z velké
dílem Dr.
J. F. Procopé, jemuž
naše
díky.
Úvodní
knihy v celém rozsahu revidoval G. S. Kirk. ale
znovu
jen málo. Kapitola I o
byla místy
organizována, zkrácena a zjednodušena a byla
o oddíly
nované novým orfickým
Alkmanovu kosmogonickému
zlomku a
od mýtu k filosofii. Za poslední
se
objevila celá záplava publikací o
Xenofanovi a Hérakleitovi, ale ve srovnání s pracemi o pythagorejcích, eleatech a Empedokleovi
jen malý dopad. V úvahu byly vzaty zejména
ky C. H. Kahna (o Anaximandrovi a Hérakleitovi), J. Barnese a W.
K. C. Guthrieho, ale interpretace a prezentace se navzdory
nijak
To je odrazem spože kniha ve svém
a svých
zech nemá být
pokud to není nutné; a také
G. S. Kirka, že navzdory veškeré bitevní
nebyly
pokroky, pokud jde o tyto rané myslitele, nijak velké.
Výrazným zlepšením, zejména pro ty
užívají spínež
je jejich
do hlavního textu.
še
Bibliografie byla aktualizována a nový Index locorum je dílem pana
N. O'Sullivana, jemuž
jako nakladateli
za jejich pomoc a za
kterou
složitéa
mu textu.
však znamená- bohužel- jen ti,
na
živu,
J. E. Raven
v
1980 ve svých 65 letech; jeho
pozoruhodné vlastnosti a jeho osobnost jsou
zachyceny ve sborníku John Raven by his Friends (publikovaném 1981 vdovou po Johnu
Ravenovi, paní Faith Raven, z Docwra's Manor, Shepreth, Herts., England). Veselejší je
že tuto knihu
znovu
profesoru F. H. Sandbachovi, jehož hluboká
se nyní
ješuznání, než tomu bylo tehdy.
G. S. K.
1983
M. S.
8
k prvnímu vydání
Tato kniha je
kdo mají více než jen
ný zájem o
raného
myšlení;
tím, že jsme
všechny
pasáže a že jsme
diskuse
odsunuli do poznámek malým písmem na konci
odstavjsme
tuto knihu
také pro ty zájemce
filosofie nebo
nejsou
nijak obeznámeni
o
s touto fascinující oblastí.
Dva body je
Za prvé, omezili jsme se na hlavní
filosofy" a jejich
se zabývali
ifysis) a souvislostí
jako celku. Specializájmy se rozvíjely
s tím v
šestého a pátého století
Kr., zejména v matematice, astronomii,
geografii,
a biologii; pro nedostatek místa a do
míry
jsme tato témata nesledovali nad rámec
též pro nedostatek
zájmu hlavních
jsme také sofisty, jejichž pozitivní filosofický
se uplatnil hlavna poli teorie poznání a sémantiky. Za druhé, naším cílem nebylo
podat
ortodoxní výklad Ge-li
takového
vitelné na poli, kde se názory tak rychle
nýbrž dali jsme na
mnoha místech
prezentaci naší vlastní interpretace.
jsme však ve sporných bodech obvykle zmínili jiné interpretace a snažili se vždy poskytnout
materiál
k tomu, aby si mohl
vlastní úsudek.
pojednávající o iónské tradici,
jejích
a také
a Diogena (tj. kapitoly I-VI, XVII a XVIII), spolu s popojednávající
známkou o pramenech jsou dílem G. S. Kirka;
o italské tradici spolu s kapitolami o Anaxagorovi a Archelaovi (tj.
kapitoly VII-XVI) napsal J. E. Raven.
každého z
•
V
byly odsunuty do poznámek pod
9
byly
podrobeny detailní kritice druhého autora a koncepce knihy jako celku je jejich
dílem.
Je
že rozsah
knihy je spíše
ný. V
kde jsou doklady
a
- zejména tam,
kde se dochovaly podstatné zlomky, jako
u Parmenidabýt
kratší; ale tam, kde jsou doklady
a
jasné,
u Anaximandra
u
musí být náš
vlastní výklad delší a
první kapitola, která
pojednává o
zanedbávané
tématu, je místy možná podrobnež si její význam pro
kapitoly žádá, a neodborníci proto
lépe, budou-li ji
až nakonec.
Citovali jsme jen ty
texty, a to ve
který je nutdo
míry subjektivní.
úplný soubor
a
nalezne v knize H. Diels, Die Fragmente der Vorsokratiker
(5. a
vydání, Berlín 1934-1954, vyd. W. Kranz). Na toto základní dílo odkazujeme zkratkou DK. Jestliže k odkazu na citovanou
pasáž
podle DK
DK 28 A 12), znamená to, že
DK v daném oddílu
delší úryvek z citované pasáže než my.
Odkaz na DK vypouštíme v
kdy
kratší nebo
dlouhou citaci daného textu, a také v
(tj. tam, kde
zlomku podle Dielse je totožné s
v odpovídajícím oddíle
B v DK).* Tam, kde se v citovaných textech vyskytují
bez dalších informací, jde obvykle o
Dielsovy a
se
obrátit k
kritickému aparátu v DK.
Jsme
zavázáni mnoha
za jejich návrhy a pomoc; a nemusíme dodávat, že jsme zavázáni také
jako byli E. Zeller, J. Bumet, F. M. Comford, D. Ross aH. Chemiss.
Mnohé z
jsme uvedli v textu. Za typografickou radu
a pomoc
týmu Cambridge University Press.
H. Lloyd-Jones a I. R. D. Mathewson
korektury a
mnoha
cennými návrhy.
také F. H. Sandbach,
který k poslední verzi textu
množství
a
poznámek, jež pro nás
nesmírnou cenu.
jemu bychom tuto knihu rádi
jako nedokonalou
Cambridge,
*
V
1957
J. E. R., G. S. K.
je odkaz na DK
10
i tam, kde jej KRS
,
U vodní poznámka
Prameny k
filosofii
A.
citace
zlomky
jsou dochovány v citaPlatónem ve
cích u
století
Kr. až po Simplikia v šestém století po Kr. a ve vzácných
dokonce až po byzantské autory jako Jan Tzetzés.
pramene, v
se daná citace vyskytuje, ovšem není spolehlivým
vodítkem pro stanovení její
Tak
o Platónovi je všeznámo, že si
citování z
velmi
mísí citaci s parafrází a jeho postoj k
zhusta není objektivní, ale humorný nebo ironický. Naproti tomu
novoplatonik Simplikios, který žil celé tisíciletí po
zaznamenává dlouhé a
citace, zejména z Parmenida,
Empedoklea, Anaxagory a Diogena z Apollónie;
tak pro okrasu, ale proto, že ve svých
k
Fyzice a spisu
O nebi pokládal za nutné vyložit Aristotelovy názory na jeho
pomocí citací jejich
slov. Místy tak Simplikios
než bylo
protože - jak sám
- dané
dílo bylo už jen
dostupné.
Aristotelés
jako Platón
citace. Jeho hlavní význam
v tom, že
shrnutí a kritiku
starších
Za samostatnou zmínku stojí
Platóna, Aristotela a Simplikia následující prameny doslovných
(i) Plútarchos, akademický filosof,
a esejista prvního
druhého století po Kr., uvádí ve svých rozsáhlých Morála
ll
Úvodní poznámka
nich pojednáních stovky citací
rozvedených,
nebo
z
filosofii.
(ii) Sextos "Empeirikos", skeptický filosof a
pozdního druhého století po Kr., podal výklad teorií Ainesidéma, který žil asi o
století
ním a sám vycházel do
míry z hellénistických
Sextos cituje
pasáže týkající se poznání a spolehlivosti
(iii) Klement Alexandrijský,
katechetické školy,
druhého století po Kr. a na
století
žil v druhé
Klement konvertoval ke
ale uchoval si zájem o
literaturu všeho druhu a díky své široké znalosti a pozoruhodné pavyzdobil svá srovnání mezi pohanstvím a
citacemi
a
(zejména ve svém Protreptiku
Miscellaneí).
a v osmi knihách svých Str6mateis
theolog
století po Kr., napsal Vyvrá(iv) Hippolytos,
ceni všech herezí v devíti knihách, v nichž napadl
hereze
a tvrdil, že jsou oživením pohanské filosofie.
Noétova hereze
byla oživením Hérakleitovy teorie o koincidenci
- tvrzení,
citací
než sedmnácti Hékteré se Hippolytos snažil
rakleitových
z nichž mnohé jsou jinak neznámé.
(v) Diogenés Laertios zkompiloval
ve
století
po Kr. triviální, ale z našeho hlediska významné Životy, názory a výroky slavných
v deseti knihách. Do svých životopisných a doxografických poznámek,
z hellénistických prazahrnul
krátké citace.
(ví) Jan Stobaios, autor pátého století po Kr., shromáždil ve své
Antologii výchovné úryvky z celého spektra
literatury se zvláštním
na etické výroky. Mnoho
(zejména z Démokrita) se dochovalo u
v
deformované
Stobaiovy hlavní prameny byly
a kompendia, kterých se v alexandrijské
vyrojilo velké množství.
výše uvedených
se citace z
vyskytují sporadicky i jinde: u epikurejce Filodéma; u
jako Marcus
Aurelius a
jako Maximos z Tyru; u
mimo Klementa a Hippolyta,
u Órigena; tu a tam u Aetia (srv.
citatce u Aetia jsou vzácné); v odborné
níže B,4,b;
u
Galéna, geografa Strabóna u
o jídle
a pití Athénaia; a v ne12oslední
u novoplatónských
12
Prameny k
l
I
filosofii
Núméniem
Plótina, Porfyria a Jamblicha (oba
jmenovaní psali o Pythagorovi) až po Prokla a
nedocenitelného Simplikia.
Na
poznámek o pramenech
citací je
že autor, který takovou citaci uvádí, nemusel
originální dílo,
souhrny, antologie a kompendia všeho druhu,
známé již od doby sofisty Hippii (str. 125, pozn. 17) a produkované ve
velkém množství po dobu
staletí po založení Alexandrie, byly
pokládány za adekvátní náhražku
originálních prozaických
odborného rázu.
B. Testimonia
(1) PLATÓN je nejstarším komentátorem
(i když existují
odkazy u Euripida a Aristofana). Jeho
jsou
však ve
jen
jsou jako mnohé jeho
citace inspirovány ironií humorem.
jeho poznámky o Hérakleitovi, Parmenidovi a Empedokleovi jsou
spíše
formulovaná obiter dieta, navíc jednostranná nebo
než
a objektivní historické soudy. Ale za
že si to
jeme, má pro nás to, co Platón
velkou hodnotu. Jedna pasáž Faidón, 96 nn. - podává
o
ném zkoumání pátého století.
pozornost svým filosofickým
(2) ARISTOTELÉS
než Platón a
svým pojednáním
ný
jejich
zejména v první knize Metafyziky. Jeho
soudy jsou však
jeho vlastním pohledem na starší
k
kterou on sám
filosofii jako na klopotný pokrok
odhalil ve svých
naukách, zejména v nauce o
nách. Jeho spisy ovšem také obsahují mnoho cenných kritik a jsou
zásobárnou faktických informací.
(3) THEOFRASTOS se ujal úkolu sepsat
dosavadní filosofie,
od Thaléta po Platóna, v rámci svého
k encyklopedické
kterou organizoval jeho
Aristotelés
tak jako se
Eudémos ujal
theologie, astronomie a matematiky a Menón
jin
Podle soupisu jeho
u Diogena Laertia napsal Theofrastos šestnáct (nebo osmnáct) knih
(nebo
13
Úvodní poznámka
<Pum:x.oov
toto dHo vyšlo pozve zkráceném výtahu ve dvou svazcích. Dochovala se pouze
poslední knihy O vnímání; ale podstatné
z první knihy
O látkových
opsal Simplikios ve svém
k AristoFyzice.
z
Simplikios
ze ztracených
významného peripatetického komentátora Alexandra
z Afrodisíady.) V této první knize Theofrastos pojednával o
myslitelích zhruba v chronologickém
a zaznamenával jejich
jejich otcovské jméno a
též jejich životopisná data
vzájemný vztah. V ostatních knihách bylo
chronologické jen
v rámci hlavních tematických
obecných
filosofie Theofrastos napsal zvláštní díla o Anaximenovi, Empedokleovi, Anaxagorovi, Archelaovi a Démokritovi (v
svazztracena; je
že si
cích). Tato díla jsou
Theofrastos dal práci s
originálních
Souvšak podle dochovaných
i v
jsou jeho
úsudky o nich odvozeny
z Aristotela a neprozrazují velké úsilí
o nový a objektivní kritický pohled.
(4) DOXOGRAFICKÁ TRADICE. (a) Její povaha
Theofrastovo velké dílo se ve
stalo standardní autoritou ve
filosofie a je pramenem
sbírek
placita). Tyto sbírky mají
podobu. (i) V
napodobení Theofrastova
je každé
téma probíráno ve zvláštním oddíle a o jednotlivých myslitelích se pojednává
v každém z
Touto metodou postupoval Aetios a jeho zdroj, tzv. Vetusta placita (srv. str.
15 n.). (ii) Doxografové postupující
pojednávali o názorech každého filosofa
a
je podrobnostmi z jeho
života - zdrojem
podrobností byla z velké
bujná obrazotvornost hellénistických
jakými byli Hermippos ze
Smyrny, Hierónymos z Rhodu a Neanthés z Kyziku.
výsledku této metody je životopisná
Diogena Laertia. (iii)
Jiný typ doxografického díla jsou tzv. áwooxat neboli výklady o filosofických nástupnících. Jejich
byl peripatetik Sótión
z Alexandrie, který okolo r. 200
Kr. napsal
podle škol. Známí filosofové byli uvedeni ve
vztah jeden k druhému v nástupnictvích
(Sótión tu jen
v širší
uplatnil a
postup, který má
14
Prameny k
filosofii
u Theofrasta); navíc byla
odlišena iónská škola od italské. Mnohá doxografická shrnutí u patristických
(zejména u Eusebia,
Aetia Eirénaia, Amobia, Theodóréta - který však užíval také
a Augustina) se zakládají na
výkladech
nástupnictví.
druhého
(iv) Chronograf Apollodóros z Alexandrie složil v
století
Kr. metrický výklad o životopisných datech a názorech filoZakládal se
na
podle škol a
a
na
chronologii, která
data
k jednotlivým
a politickým událostem. Apollodóros vyplnil mezery, které
u Eratosthena, na
velmi libovolných kritérií:
že akmé neboli období hlavní
každého filosofa spadala do
let,
a stanovoval ji tak, aby se kryla s nejbližším z
významných historických dat,
s pádem Sard r. 546/545
Kr. nebo založením
Thúrií r. 444/443
Kr.
žák pak musel být vždy o
let mladší než jeho
(b) Aetios a" Vetusta placita". Dva dochované doxografické výtahy, navzájem velmi podobné, byly nezávisle na
ze
ztraceného originálu - souboru
jejž sepsal Aetios, jinak neznámý kompilátor, který žil
ve druhém století po Kr.
a jehož jméno je známo díky zmínce u Theodóréta.
dochovanými výtahy jsou jednak Epitomé
v
knihách, která je
vydávána za Plútarchovo dílo, a jednak
výpisky, které se objevují (z velké
v první knize
Stobaiovy Antologie. (Z Epitomé, která byla
pocházejí
výpisky u pseudo-Galéna, Athenagory, Achillea a Cyrila.) Diels ve
svém velkém díle Doxographí Graeci
tyto dva prameny do
dvou paralelních
jako Aetiova Placita. Tato Placita jsou
naším nejrozsáhlejším,
ne vždy
doxografickým
pramenem.
Aetiovo dílo se nezakládá
na Theofrastových
nách, ale na
výtahu z nich,
v
škole v prvním století
Kr. Toto ztracené dílo
nazval Diels Vetusta placita. K
zaznamenaným Theofrastem
v
byly
názory
a
a mnohé
z toho, co bylo
z Theofrasta, bylo
ve stoickém duchu. Aetios sám
další stoické a epikúrejské názory
spolu s
málo definicemi a úvodními
15
Úvodní poznámka
tusta placita
Varro (u Censorina v De die natali) a
vliv je
patrný také u Cicerona v Academica priora (11,37,118).
(c) Jiné
doxografické prameny. (i) Hippolytos. První kniha
jeho Vyvrácení všech herezí. tzv. Filosofúmena
Órigenovi, jsou životopisnou doxografií obsahující samostatné výklady
o hlavních filosofech. Oddíly o Thalétovi, Pythagorovi, Empedokleovi, Hérakleitovi, eleatech a atomistech pocházejí z povrchního životopisného shrnutí a mají malou hodnotu; naproti tomu výklady o Anaximandrovi, Anaximenovi, Anaxagorovi, Archelaovi a Xenofanovi
pocházejí z
a mnohem
biografického zdroje.
obsažené v této druhé
jsou namnoze podroba
než odpovídající
u Aetia. (ii) Pseudo-plútarchovská Strómateis. Tato krátká .,Miscelanea" Gež je
odlišovat od Epitomé z Aetia, která je
Plútarchovi) jsou dochována u Eusebia; pocházejí z podobného pramene jako
druhá skupina
u Hippolyta. Liší se tím, že se
na
tematické okruhy z prvních knih Theofrasta, totiž na ty, které pojednávaly o látkovém
kosmogonii a nebeských
obsahují velmi
a domýšlivou interpretaci. Jsou v nich
dochovány
podrobnosti, jež se nevyskytují jinde. (iii) Diogenés Laertios. Pomineme-li životopisné podrobnosti sesbírané z
ných
chronologických
z Apollodóra
a žalostné epigramy z Diogenova vlastního pera, jsou názory každého
myslitele obvykle
do dvou odlišných doxografických inforneboli souhrnný
mací: první (kterou Diogenés nazývá
výklad) pochází z bezcenného životopisného zdroje podobného tomu,
jehož Hippolytos užil v první
a druhý (e1rL 1-LÉQOU<;
neboli podrobný výklad) pochází z obsáhlejší a
epitomé
podobné té, jíž Hippolytos užil v druhé
(5)
Je
známou
že mnozí
spisovatelé,
byli nezávislí na
theofrastovské tradici,
novali raným
samostatná díla.
akademický filosof
století
Kr. Hérakleidés Pontský napsal
knihy
o Hérakleitovi a totéž je známo o stoiku Kleanthovi;
žák
Aristoxenos zase sepsal životopisná pojednání, která zahrnovala živoMusíme proto
možnost, že se v
topis
eklektických pramenech typu Plútarcha Klementa mohou
objevovat soudy,
se nezakládají na Theofrastovi;
tako16
Prameny k
filosofii
výchto
jež jsme schopni rozpoznat, však jeví známky aristotelského, stoického, cpikúrejského nebo skeptického vlivu. Theofrastos
hlavním zdrojem informací a jeho dílo známe
tvím
z citací u Simplikia a z dochovaného spisu De sensu.
Ze všech
je zjevné, že Theofrastos byl
Aristotelem - který, jak bylo konstatováno, neusiloval o maximální
historickou objektivnost, o jakou
usilovat Theofrastos. Theofrastos také nebyl
než
pokud jde o porozustaršího období a jiného myšlenkového
dalším
jeho nedostatkem je
že
sklon
masivním
bem
obecný výkladový vzorec, který jednou vypracoval,
iv
kde se mu nedostávalo
a to zejména v oblasti
kosmologie; tyto
jak se zdá, nebyly
Plná
v naše
mysliteli je tedy
pouze tam, kde aristotelskou nebo theofrastovskou interpretaci i tam, kde ji
rekonstruovat- potvrzují
a proautentické
z tohoto filosofa samého.
17
I
v
o
,
PREDCHUDCIFILOSOFICKE
KOSMOGONIE
V této dlouhé úvodní kapitole se budeme
myšlenkám, které nejsou v
slova smyslu "filosofické"; jsou svým
rázem spíše mytické než racionální, mohou se
jevit jako jakási výmluvná
k onomu druhu
o výklad
který
s Thalétem.
Nebudeme se zde zabývat ryzí mytologií, nýbrž koncepcemi, které
jsou sice
jazykem mýtu a pomocí mytologických postav,
empirického, nesymbolického
které jsou však výsledkem
myšlení. Tyto kvaziracionální výklady
se
zabývají jeho
jeho zrozením
ním a pokoušejí se
pokusem je Hésiodova Theogonie)
o systematizaci rozmanitých mytologických božstev, a to tak, že je
odvozují od
dvojice
existovali na
Avšak aktivnímu zkoumání
už v
mytické, jako je tomu u Hésioda,
nebo v
racionální, jako je tomu u milétských filosose
jen nemnozí. Širší zájem vyvolávala otázka obecné struktury
lidské zkušenosjakýsi
ti; a zdá se, že v tomto ohledu byl široce
naivní, do
obrácený, ale
mytický názor. Setkáváme se s ním tu a tam u Homéra a
jej popíšeme v § 1.
V §§ 2 a 3 se budeme zabývat
pojmy, jimž budou
sami
kosmologický význam, totiž pojmy Ókeanos
a Nyx (Noc). §§ 4, 5 a 6 se zabývají
zvláštními výklady,
filosofický, ale které všechny pojednávaz nichž žádný není
jí o kosmologických tématech: nejprve to budou rozmanité kosmogonické
spojoyané s Orfeem, potom hésiodovská Theogonie,
pak poutavé, ale jen
dochované názory Alkmana a Fere18
I
filosofické kosmogonie
kyda ze Syru (Ferekydovi bude ovšem
delší výklad než Alkmanovi). A
v § 7 bude následovat krátké zak
racionálnímu
myšlení nad
U
témat se budeme muset odvolat na komparativní mytologii
kultur, zejména babylónské,
egyptské a chetitské. Existují totiž velmi nápadné podobnosti mezi
kosmologickými
a theogonickými
mýty velkých
civilizací a jejich
tyto podobnosti nám
pomáhají
detaily
od
nejstarlze nejších až po Thaléta
nalézt v knize Ancient Near Eastern Texts relating to the
Old Testament, vyd. J. B. Pritchard (Princeton 19693 ), kterou budeme zkracovat jako ANET.
shrnutí lze nalézt v knihách
H. Frankfort a kol., Before Philosophy (Harmondsworth 1949),
pod názvem The Intellectual Adventure of Ancient Man (Chicago 1964), O. R. Gurney, The Hittites, (Harmondsworth, opr. vyd.
1961) a G. S. Kirk, The Nature oj Greek Myths (Harmondsworth
1974), kap. XI.
Jen málo je v této kapitole
o vývoji pojmu duše. Homérská
psyché
duše-dechu jakožto nehmotného obrazu
který je oživuje a který jakýmsi ubohým, bezkrevným
žívá v Hádu, je
známa, než abychom ji zde museli
stavovat. Dobrý výklad o lidové,
duše podávají E. R. Dodds v knize The Greeks and the lrrational (Berkeley
a iracionálno, Praha 2000) a W. Jaeger v páté
1951;
kapitole knihy Theology of the Early Greek Philosophers (Oxford
1947). Prvním
který
pojednával o duši jako o
co má etický význam, byl
Pythagoras, a prvním,
kdo
že poznání duše má cosi
s poznáním struktury kosmu, byl Hérakleitos.
z básnických
pátého století
Kr. se dá usuzovat, že vedle homérského pojmu duše-dechu
v té
již existovala -jako
komplexu lidových náboženských
- koncepce, podle níž podstata duše souvisí s aitherem s podstatou
Shrnutí
které
filosofickým koncepcím duše, bude podáno v kapitolách o Thalétovi,
Anaximenovi a Hérakleitovi.
Hlavním cílem nejstarších výslovných
o výklad
stává popis vzniku
z jednoduchého, a proto
srozumitelného
19
I.
filosofické kosmogonie
Zdá se, že témata týkající se lidského života náležela k jinému typu zkoumáník básnické tradici, ve které si staré
rozporuplné, uchovávaly svou platnost.
Stay, v
se
nacházel
a
jímž se
val, by 1 nadto
pojímán antropomorficky, pomocí
ropáru. Tento genealogický
i poté, co
milétští filosofové opustili rámec
mytologie, jak o tom budeme pojednávat v § 7. Je jedním z
Hérakleitovy originality, že takovýto
zavrhl
1. Naivní pohled na
Lidová
o povaze
jak ji lze vysledovat
z roztroušených zmínek u Homéra, je zhruba následující. Nebe je polokoule z pevného materiálu podobná
(Jl. XVII,425: xá.A.xeov ouQavóv, srv. Pindaros, Nem. 6,3-4; OUQO:VÓV s<; 'ITO}\.vxo:}\.xov v ll.
V,504 a v Od. III,2;
ovQo:vóv v Od. XV,329 a XVII,565;
tato epiteta vztahující se ke
jak pevnost, tak
okrouhlou a plochou Zemi. Dolní
mezery mezi Zemí a Nebem až po mraky a
á.T)Q neboli mlha; horní
(která se
sama nazývá
je o:HtT)Q, aithér,
vyšší vzduch, který je
pojímán jako
V ll. XIV,288: (eXá-rT}) oL' i}éQo<; o:WéQ' l:xo:vsv, "jedle sahala skrze aér až k aitheru". Pod povrchem sahá
hluboko
a má
v Tartaru nebo nad ním:
1
Homér, ll. Vlll,13
Zeus):
1í j.LLV ÉAWV (!i.tJsw to; TáQ'TaQOV T]sQÓEV'Ta
'T'i'J}\.s j.LÓX, -ftx.,
lJ'iTO x{}ovó<; EO"'TL
Ut.OTJQELctÍ. 'TE 'ITVXaL xal. )(Ó.AXEO<; ovOó<;,
'TÓ<T<TOV
'Atosw o<Tuov OVQ<XVÓ<; Eu'T' U'ITÓ ')'aLT}<;.
2
Hésiodos, Theog. 126 (Tá.Q'TO:Qov):
'Tov 'ITÉQ" xá.X-xwv &Qxo.:;
á.p..$1. oé p..w wl;
'TQLU'ToLxd
-rrsQt.
o:md.a ií-rrsQ{}sv
')'i\<; Qí.tcu 'ITE$Vxa<Tt -xai Q'TQU')'É'TOLO {}cx}\.á.<T<TTJ<;.
20
1. Naivní pohled na
1
2
Anebo ho vezmu a hodím do mlžného Tartaru, velmi daleko,
tam, kde je pod Zemí nejhlubší propast; tam je železná brána
a bronzový práh,
tak hluboko pod Hádem, jak daleko je
Nebe od
[Tartaros] je obehnán bronzovou ohradou; okolo jeho jícnu se
ve
vrstvách rozlévá Noc; a
tkví
a neúrodného
obvod Tartaru je tedy "bronzový" (a tedy pevný, nepoddajný)
jako Nebe; symetrie se odráží
ve stejné vzdálenosti
mezi Nebem a zemským povrchem na jedné
a povrchem a základy
na
druhé výraz "pod Hádem" na posledním
úryvku 1 je
nelogická varianta místo
"pod Zemí",
jako v Theogonii, 720: Tócrcrov
úrró
yí'J<; OO"OV 011Q<XVÓ<; ecrT' cX'ITÓ 'Y<XLTJ'> ("tak hluboko pod Zemí, jak
daleko je Nebe od
Vztah mezi Hádem, Erebem a Tartarem
byl
vágní,
Tartaros byl
nejnižší
Symetrie mezi
a
nebyla dokonalá; tvar Tartaru
nebyl
pojímán jako polokoule a tvar Nebe byl
komplikován
hory Olympu, která jako sídlo
do Nebe.
Podle jedné alternativní koncepce sahá
hluboko:
3
DK 21 B 28 (Xenofanés):
-yatTJ<; j.1SV
'ITELQ<X<; &v W 'IT<XQ<i 'ITOO"crtv
'l'jÉQL
-ró xá.Tw
s<; <i'ITELQOV Lxvei'T<XL.
3
Vrchní hranice
je ta, kterou vidíme u našich nohou a která sousedí se vzduchem; její spodek však sahá do bezmezna.
Jde o
formulaci, ale
spíše o lidovou nežli intelektuální
Kolem okraje zemského
ká
Ókeanos. Tato
význam. Budeme se jí
v tomto naivním pojetí
širopro
myšlení
v následujícím oddíle.
21
I.
filosofické kosmogonie
,
2. Okeanos
(i) Jako
4
obtékajicí Zemi a pramen veškerých vod
Homér, ll. XVIII,607 (o Héfaistovi):
tv os TL-frsL 1TOT<XJ.WLO
o-.frévoc; 'Hxsavoí.o
<XVTIY)'U 1T<XQ 1TUj.L<X'T'JlV <Tt:X%SO«; 1TU%<X 'ITOLTJ'TOLO.
,,
'
,
,
1
,..
5
Hérodotos, Hist. IV,8: TÓV os '!hsavóv AÓ')'CJJ j.LEV A.é-yoll<TL
(se. "EA.ATJVE<;) a1ró
avaTo'Aéwv
-yftv 'ITEQL
1r<io-av Qé&Lv,
os oU% a1ro8&L%VÚ<TL. (Srv. také týž, II,21;
II,23.)
6
Homér, ll. XXI,l94-197 (o Diovi):
%Q&Í.WV 'AxsA.wwc;
OOOE
j.Lé')'a o-.frévo<; '!h&t:XVOLO,
'ITEQ 'ITÓ.VTE<; 'ITOT<Xj.LOi. xai. 1r<i<Ta .fró:A.ao-o-a
x.ai. 'IT<i<TaL XQfjVaL x.ai. $QEL<XT<X j.L<X%QU VÓ:01J<TLV.
4
Vložil [se. Héfaistos] tam mohutnou sílu Ókeanovu, podél krajní obruby
vyrobeného štítu.
sice
tvrdí, že Ókeanos obtéká celou Zemi od
východu slunce až na západ, ve
to ale nedokazují.
Tomu [se. Diovi] se nevyrovná ani vládce Achelóios, ani mohutná síla hluboko proudícího Ókeana, z
vytékají všechny
i každé
všechny prameny i
5
6
Že Ókeanos obklopuje kruhový povrch
se v homérských básních sice
ale
to úryvky 4 (kde je štít
pro Achillea
myšlen jako kruhový), 8 a
Ókeanova epiteta- zejména a\fJÓQQOOc;, "tekoucí
(což
znamená "tekoucí
do sebe").
pasáže u Euripida
a jiných
tak jako u Hérodota (5) ukazují, že
Ókeana, který dokola obklopuje Zemi, byla velmi
již u Homéra, zejména v Odysseii, se objevuje i
užití ve
smyslu širého
Úryvek 4 popisuje Ókeana jako
i to byl
názor; zmínky o Ókeanových proudech,
{!oaí., jsou
Jako
byl Ókeanos
z
vody a úry-
22
2. Ókeanos
vek 6 jej popisuje jako pramen veškerých vod,
i slaných,
které se nacházejí
jeho obvodu, na Zemi i pod Zemí.
va, že slaná voda je jednoduše voda jaksi ochucená Zemí, byla
zastávána i v období
která obtéká Zemi, se odlišuje od ostatních
lidového obrazu
tím, že se neopírá tak
o zkušenost.
Nebe vypadá jako polokoule a leckomu se
zdát neproniknutelné; proto se nazývá "bronzové" a dokonce i Anaximenés a Empedoklés o
pojednávají jako o
co je podobné ledu a tuhé.
se jeví plochá a obzor se jeví kruhový. Ale <:e zkušenosti se nedá již
tak snadno odvodit, že nejzazší obzor je obepnut sladkovodní
Cestovatelé sice mohli
zprávy o rozlehlých
která se
nacházejí mimo
ale tato
by musela být slaná. Musíme proto vzít v úvahu možnost, že tato zvláštní
má
vod ve velkých
civilizacích Egypta & Mezopotámie a že byla
do
kde se jí dostalo jejího specificky
výrazu. Na str. 120 n. uvidílhe, že takovouto
kou byla Thalétova
plovoucí na
shody mezi
a babylónskými chetitskými verzemi
které
se projevují v podrobnostech, dokazují, že
které nepocházejí
z egejské oblasti
z nedalekých kulturních center
mluvícího obyvatelstva
jeho
do
si do
myšlení nacházely cestu i v
a
i mnohem
O takových shodách pojednáváme
na str.
62-65. Ukáže se (str. 29 n.), že také
homérské zmínky
o Ókeanu jako
všech
jsou
narážkou na
mytologické
Podle babylónských
a podle
egyptských verzí se
objevila jako souš nebo jako pa1
horek
prvotních vod.
že se takováto
1
Srv. babylónský mýtus o
jehož
spadá
do druhého tisíciletí
Kr.: tabulky I,l-6 (J. B. Pritchard, ANET, str.
60 n.): "Když
nebesa nebyla pojmenována, dole
jménem
nebyla zvána, tu prastarý Apsú, jejich zploditel, a životadárná Tiámat,
veškerenstva, své vody smísili dohromady.
se pastviny, rákosové houští nebylo
J. Prosecký, in: Mýty staré
Mezopotámie, str. 176. Apsú a Tiámat byly
a ženský prvek prvot-
23
i.
filosofické kosmogonie
stava vyvinula v Mezopotámii, kde se
z vysychajících
mezi
nebo v
kde se kažz opadajících vod Nilu
úrodná
která
se
z
záplavy prvotních vod, bude nadále obklopena
vodou. Toto je
i když ne
motiv, z
se vy2
vinula
Ókeana. V tomto lidovém rozvinutí motivu
prvotních vod se
jamile se jednou
jeví jako
zazatímco bezmezná vodní
(která má vždy, jak se zdá,
jakousi horní hranici, totiž hladinu) se
v rozlehlou, ale nikoli
která obkopuje Zemi, je také
mýtu, podle
hož se Slunce, když se svými
a vozem projede nebeskou dráhu, plaví ve zlaté
na vodách Ókeana okolo
a tímto
bem dospívá
znovu na východ:
ních vod.
ale
ne zde,
sladkou a slanou
vodu.) Pokud jde o Egypt, srv.
text z Héliopole, pocházející z dvacátého
stol.
Kr. (ANET, str. 3): "Ó Atume Chepre, tys byl
vysoko na (prvotním) pahorku." (Prvotní pahorek byl prvním kouskem
suché
který se
nad
vodami; byl
s mnoha kultovními centry a jeho symbolem je pyramida.) Viz také jinou
verzi z Knihy mrtvých (v této
z pozdního druhého tisíciletí
Kr.):
,,Jsem Atum, když jsem byl sám v Nun; jsem Re v jeho (prvních) podobách, když
spravovat to, co
(Atum byl
uctívaný v Héliopoli a
s bohem slunce Reem. Nun je prvotní
vylití vod.)
2
byl 'fixsavóo; možná neosobní popisný termín, související
snad s akkadským uginna, což znamená "kruh", se sanskrtským
na, což znamená "obklopující".
tohoto termínu v mytologickou
postavu, jak se s ní setkáváme na
místech u Homéra a Hésioda, musela být
pozdní. Viz také M. L. West, Hesiod: Theogony,
str. 201.
3
V
pozdní)
Odysseie (XXIV,ll)
a u Hésioda, kde slova •i-a Ókeanem" (The?g. 215, 274, 294)
"kraj, který nikdo nezná" (M. L. West), má Okeanos druhý
24
2. Ókeanos
7
Mimnermos, zl. 10 Diehl:
j.LSV ')'<iQ 1TÓVOV
1TÓ'.V'Ttt,
m'l8é xo'T'
')'t')'VE'TttL ouOEf.Lta
L1T1TOt(TÍ.V 'TE xat am<t>, B1TEL
'Hw<>
'fixeavóv 1TQOAL1ToiJ<T' OUQttvóv
TÓv f.LSV ')'liQ oLii XÚJJ.a
1TOAU'JÍQ<X'TO'> euv'i)
xoLÍ.A11 'H<j>aí.crTou XEQ<TLV BA
XQU<Toú
U1TÓ1T'TEQo<>, &xQov t4>' oowQ
Elíoov{}-'
XWQOV ó.<j>' 'Err1TEQÍ.owv
')'tt'i.av B<> AWLÓ1Twv, tva oi) {}-oóv &Qf.L<X xai. L1T1TOL
ÉO"'Tarr', ó<j>Q'
'JÍQL')'ÉVEL<X JJ.ÓA1J'
iiv{}-'
7
É>wv óxéwv 'Y
Hélios dostal
každodenní námahu. Ani na chvíli
nedojdou
jeho
ani on sám, když
Éós opustí Ókeanos a vystoupí na Nebe.
jej po vlnách
unáší
lože, duté, kované z drahého zlata rukama Héfaistovýma a
jej odnáší, když spí, po vodní hladiz kraje Hesperidek do
kde stojí rychlý
a
dokud
Éós, zrozenka rána. Tam nastupuje Hy•
o
o •
o
penonuv syn na SVUJ vuz.
Homér se o této podrobnosti (viz k ní též Stésichoros, zl. 8,1-4)
V
existovala
že Slunce putuje od západu k východu na lodi po podzemních vodách. Tato egyptská
va
ale také nemusí být
výkladu;
volba
mísy se
opírá o tvar samotného Slunce
a napovídá, že v
výkladu se setkáváme s
ne
zcela mytopoetickým
U Hérakleita (224) je Slunce samo
Slunce sice vychází z Ókeana
Jl. VII,422), ale Homér se
o jakémkoli plavidle. Dokreslení obrazu Slunce plavícího
nikde
být pohomérské. V Od. X, 191 zachází Slunce pod
se okolo Ókeana
Zemi, ale tento výraz
znamená
,,zapadá".
se u Homéra koupou v Ókeanu
ll. V,6; XVIII,489); asi mají sotva
všechny svá plavidla; lze si spíše myslet, že procházejí Ókeanem a putují
pod Zemí, ale není nutné si tuto
do podrobností vizualizovat.
4
25
I.
filosofické kosmogonie
popisováno jako dutá nádoba
a je možné, že existoval lidový výklad tohoto druhu, který ustoupil
Slunce jako vozataje.
(ii) Ókeanos jako pramen
všech
8
Homér, ll. XIV,200 (opakuje se v XIV,301;
Héra):
dJ.LL 'YcXQ ÓtVOJ.LÉVTJ 'lTOAucl>óQjlOU 'lTdQ<l'T<l 'Y<ltTJ<;,
'Oxeavóv 'TE -6ewv -yéveo-w xai. J.LTJ7ÉQa TTrfrúv ...
9
Homér, ll. XIV,244
Hypnos):
&>..>..ov J.LÉV xev ii-yw-ye i)ewv aLet.-yeve'Táwv
QsL<l X<l'TEUV'ÝJO'<lLJ.Lt., 'X<lL &v 'lTO'r<lJ.LOLO QÉE-6Qa
'Oxeavoo, oc; 'lTEQ -yÉveo-t.c; 'lT<iV'TEO"O"L 'TÉ'l"UX'T<Xt"
Z11vóc; &' oux &v š-yw-ye KQovLovoc; &o-o-ov LxoLJ.LTJV
oU&e xa7euV'ÝJo-at.J.L', (he J.LTJ a'Ó'róc; -ye xe>..eum.
8
se
podívat, abych
hranice úrodné
Ókeana, který zplodil bohy, a matku Téthys ...
Jiného z
bych snadno mohl uspat, i proud
Ókeana, který zplodil vše; jen k Diovi bych se nemohl
a uspat jej, leda že by mi to on sám
9
V
oddílu jsme
výklad Ókeana, jak se s ním
setkáváme u Homéra. Popis Ókeana jako
(8) a všech
(9) v
citovaných úryvcích je
a
jde daleko za to, co bylo obsaženo v úryvku 6. Je
poznamenat,
že mimo epizodu nazývanou .Ó.t.óc; a'lT<i'l'11
Oklamání Dia Hérou
(ll. XIV,l53-360 a XV init.), ve které se tyto
pasáže vyskytují,
nenacházíme u Homéra
nic, co by
specificky kosmogonický nebo kosmologický obsah, tj. co by šlo za
kterou jsme nazvali lidovým obrazem
Ale
5
ani v této
není obsaženo
mnoho. Jen málo toho totiž
5
úryvekJ.4 (Noc); ll. XV,l89-193
mezi
Dia, Poseidóna a Háda); ll. XIV,203 n., 274 (XV,225), 279 (jediná homér-
26
I
2. Ókeanos
nelze
bez zavedení kosmologických
smíme-li se
tímto
zvláštním
To se týká i Ókeana:
v úryvku 8 a 9 nemusí být obsaženo víc, než že
Ókeanos je
pramenem veškeré sladké vody (jako v úryvku 6); voda je nutná pro
život, a život tak musí,
nebo
pocházet z Ókeana. Tím
by se sice
je Ókeanos v úryvku 8
toto
by však mohlo být básnickou amplifikací. Tento
výklad by
také za následek, že bychom výraz 'rrÓ.VTE<T<TL, "vše''.
v úryvku 9 museli vztahovat na živé bytosti a vegetativní život, ale
i zde bychom mohli
jistou básnickou volnost. Je
že
zmínky, pochopíme-li je tímto
bem, by byly jakousi
zkratkou a
by
podivným dojmem.
Platónovi a Aristotelovi se
zdálo, že úryvky 8
a 9 mají jakousi kosmologickou relevanci:
10
Platón, Tht. 152e: ... "OJLTJQO'i, <o<;> dmi>v ,,'fixsavóv
{tswv )'évs<TLv xaL JLTJTÉQa TTJ{}úv" 'iTÓ.VTa BLQTJXev
(!oft<; 'Te %<XL 'XLV'JÍ<TSW<;. (Srv. též 12.)
ll
Aristotelés, Met. I,3,983b27 (DK 1 B 10, následuje po 85): sl.<Ti.
Bé 'TLVB<; o'L xat. 'ToU<; 'iT<XJL'iT<XAaí.ou<; %<XL 'iTOAU 'iTQÓ 7ft<; víJv
')'EVé<Tew<; xai. 'rrQW'Tou<; {}soXo)''JÍ<T<XV'Ta<; oihw<; ol:ov'T<XL
(w<T'iTBQ E>aXft<;) 'rreQL 7ft<; <J>ú<TEW<; Ú'iroAa(3si.v· 'fixsavóv 'TB
)'d.Q xaL TTJ{t-Uv É'iTOLTJ<T<XV 7ft<; )'SVÉ<TSW<; 'ir<X'TÉQ<X'i xaL TÓV
OQ%0V 'TWV {}swv uBWQ, 'TTtV %<XAOUJLÉVTJV ú'rr' amwv
'TWV 'iTOLTJ'TWV' 'Tt.fJ.LW'T<X'TOV JL&V )'<i(! 'TO '1TQE<T(3Ú'T<X'TOV, OQ%0<;
Be 'To nJLLW'TaTóv é<T'TLV.
'TB
ská zmínka o Kronoví, Titánech a Tartaru s výjimkou dvou
pasáží v kn. VIII://. VIII,l3 n. a 478 nn.); ll. XIV,271 a XV,37 n.
ze
homérských míst, kde je
Styx v souvislosti s
Poslední dva
lze považovat za vsuvky s prvky
Hésiodovi, jakkoli nejsou odvozeny z nám známých hésiodovských básní.
27
I.
10
filosofické kosmogonie
... Homér, který slovy .,Ókeana, který zplodil bohy, a matku
Téthys" prohlásil, že všechno se zrodilo z plynutí a pohybu.
A
se dokonce domnívají, že
básníci,
dávno
pokolením jako první vykládali o bozích, smýšleli o
tak (jako Thalés). Tito básníci totiž
Ókeana a Téthys
vznikání, a vodu, kterou sami
nazývali Styx,
tím, na co
bohové;
to nejje to nejstarší a to, na co se
je
to nejvá-
11
Platón v úryvku 10 i jinde
zcela
když
Homéra
myšlenky toku
Hérakleitovi. Nesi tedy být jisti, jaký význam
homérské pasáži o Ókeanu. Aristotelés ji
bral
a
se jím dal
aby
Ókeana a Téthys jako
tele rané kosmologické teorie,
Eudémos uvedl tutéž pasáž
pod vlivem Aristotela v úryvku ll) do peripatetických
theologie. 6
se
za to, že existuje i jiná a
skupina
o kosmologickém významu Ókeana, totiž orlické
12
Platón, Crat. 402b (DK 1 B 2): ... wo-'TT&Q av "01-'-TIQO<> ,,'Oxsavóv -r<: {tswv -ytvso-tv" 4>1l<TLV .,xat fl.'Tl'TéQa TTj{túv"· otfl.<XL
8e X<XL 'Ho-to8oc;. AÉ')'SL 8& 'lTOU 'X<XL 'OQ4>suc; on
'Ux&avóc; 'lTQWTO<; 'X<XAAtQQOO<;
')'Ufl.OLO,
oc; Q<X xarrL-yvi)TTiv Ófl.Ofl.ÝITOQ<X T11{t1W
13
Platón, Tim. 40d-e (DK 1 B 2): ... 'lT&L<TTéov 8e -roi.c; dQTjxó<TLV
tx-yóvoL<; fl-EV {tswv oom.v, wo;
<T<X'IJW<; 8É 'lTOU TOÚ<; ')'& <XirrWV 'lTQO')'ÓVOU<; &i.8Ó<TLV· ... rfJc; TE
6
To se dovídáme z nesouhlasu novoplatónského autora Damaskia
v poslední
úryvku 16. Srv. Filodémos v úryvku 17 a Athenagoras 18,
p. 20 Schwartz (DK 1 B 13); Plútarchos, De Iside, 34,364d,
dokonce
za to, že Homér,
jako Thalés, musel tuto myšlenku
z Egypta.
28
2. Ókeanos
Ouea.vou
"ihea.VÓ<; '!"&
TTJ-3uc;
ToúTwv
<l>óQx.v<; Keóvo.; T& x.a.l. Péa. x.a.t. o<Tm.
'l"OÚ'l"WV •••
12
13
... jak
praví Homér: "Ókeana, který zplodil bohy", a "matku Téthys"; a mys1ím, že Hésiodos také. I Orfeus
'
plynoucí Okeanos
se jako první oženil, ten, který
pojal za
Téthys, svou sestru ze stejné matky."
... musíme však
kdo se
to byli
potomci
jak tvrdili, a snad tedy
znali své
Ókeanos a Téthys se zrodili jako
Gé
a Úrana
(Nebe) a jako jejich
se zrodili Forkýs, Kronos a Rhea
a všichni ti, kdo
po nich ...
Ale orfické verše z úryvku 12, jakkoli byly v
již
kodifikovány, nesahají svým
snad ani do šestého
století
Kr. (avšak viz str. 46 nn. níže, kde jsou uvedeny nové
"raných" orfických
V každém
doklady
názor, který
se
neliší od Hésiodovy Theogonie,
jak se mohla jevit Platónovi. Podle ní se Ókeanos, Téthys a ostatní
pozdním stadiu kosmogonicTitáni zrodili z Úrana a Gaie v
kého procesu, avšak
jejich zrozením
dvojpohlavní
rozmnožování bytostí se zcela osobními rysy (v protikladu ke konstijakými jsou Tartaros
Pontos). Úryvek
tutivním
13, kde výraz "potomci
ukazuje, že Platón popisuje orfický
pohled,
že podle orlického výkladu Ókeanos a Téthys byli
theologicky
páru Krona a Rheie),
a nikoli jejich vrstevníci jako v Theogonii. To je
další
termínu 'Il"QWTO<; v orfických verších úryvku 12; Ókeanos
a Téthys jsou prvním zcela antropomorfizovaným párem, starším
i než Kronos a Rhea. Hésiodos
Ókeanovi menší význam, než
by se bylo dalo
zejména s ohledem na
známou homérskou pasáž úryvku 8 a 9; lze proto
že orfické verze
opravily hésiodovský výklad potud, že umístily Ókeana a Téthys
než Titány.
o generaci
Nemáme doklady pro to, že v
existovalo v
rané
systematické
o kosmogonickém prvenství Ókeana. Hésiodos nic takového
a
se podle všeho
29
I.
filosofické kosmogonie
zakládají na
dvou neobvyklých homérských pasážích, které
jediným
dokladem
co by se mohlo podobat
takové kosmogonické teorii. Možná, že
více, než že
voda je nezbytná k životu,
by to v takovém
valy
jsme v oddíle (i), že
Ókeana jako
obtékající Zemi mohla být docela
upravenou výz egyptských babylónských
Jejich
byla
také
že
pochází z prvotní vody (viz pozn. 1 na str. 23);
homérské pasáže by pak mohly odkazovat k této základní
Pojem obtékající
musel však v
ku
již mnohem
3. Noc
(i) U Homéra
14
Homér, ll. XIV,258
Hypnos):
... xat xš p.' &.W7ov &1r' ai.il-šQO<;
et p.Tj
op.'l'rre&.Qa -6e&v
1róvrcp (se. Zeúc;)
xai. av&Q&v·
4>eú"YWV, ó
1TO!ÚO"O!'l'O XWÓf.LEVÓ<;
&t&-ro 'Yd.Q JLTj N\l-x:ri. il-o'fl <iTro{}útJ.w.
'l'TJV L%ÓJL'T}V
14
1TEQ'
... a byl by mne (Zeus) hodil z aitheru do
a nikdo by mne
už
kdyby mne nebyla spasila Noc, krotitelka
i lidí; k ní jsem se utekl a Zeus ustal,
byl plný
se ostýchal
co by rychlé Noci nebylo milé.
Toto je jediné místo v homérských básních, kde je Noc zcela personifikována.
jako v
dvou
pasáží týkajících
se Ókeana, i toto místo se nachází v
Oklamání Dia; a
zde se setkáváme s neobvyklou
jakési zvláštní moci
prvenství mezi bohy.
ostych
Noci na tomto
je nepozvláštní a ani u Homéra ani u Hésioda k
nenacházíme
žádnou obdobu. V
pozdních
to
napovídat, že
básník, který skládal tuto epizodu, znal
v
vystupostava. Ale citovaná zmínka je ojepovala Noc jako
30
I
3. Noc
a snad v ní není obsaženo více než básnické rozvinutí
vy
v obratu
8JL1'1TeLQa itewv, "Noc, krotitelka
.. :
i bohy
spánek, proto se i
všemocný Zeus zdráhá
nevhodurazit Noc, matku spánku, aby si jej nepodmanila
né
(ii) Archaické kosmogonické pojetí podle Aristotela
15
Aristotelés, Met. XIV,4,1091b4 (DK 1 B 9): ... oL 8t not.'TITai.
xat &Qxetv <j>a<Ti.v ou
<iQxat.ot. TaÍIT1J ÓJLoÍ.w<;,
TOU<; 'TT{!WTOU<; otov NilxTa xat OóQavóv ft X<io<; ft 'fixeavóv, aXXd 7Óv áí.a. (Srv. Met. XII,6,1071b27: ol iteoXó-yoL ol
ex NuxTÓ<; -yevvwvTe<;. Viz též tamt., 1072a8.)
15
...
básníci, nakolik tvrdí, že nekralují a nevládnou ti první (Noc a Úranos
Chaos nebo Ókeanos), nýbrž
Zeus. {Srv.... ti theologové,
Oe]
potomky Noci.)
Aristotelés tedy uznával, že existovali básníci a theologové,
kladli Noc jako "první" nebo
ostatní bohy potomky Noci.
Aristotelés
mohl mít na mysli homérskou pasáž úryvku 14;
ale to samo by bylo sotva
pro to, že do svého
zahrnul Noc.
je, že myslel
na "orfické"
verše (o nich viz úryvek 30,(2) a str. 49 nn.), ale
také na
pohésiodovské kosmogonie, zkompilované
v šestém a pátém století, které popíšeme v oddíle (iii). Noc, která v hésiodovském
kosmogonickém výkladu vznikla ve velmi raném stadiu
ne
jako první) a v ostatních,
významných zmínkách je v Theogonii (20 a 106 n.)
vedle Gaie, Ókeana a Úrana, je v
pohésiodovských kosmogoniích vyvýšena na
prvního stadia,
sama, nebo
s jinými postavami, Aerem Tartarem.
a to
Je
že Den i Noc vznikají hned, jak se Nebe
od
aby vyplnili mezeru mezi nimi.
31
l.
filosofické kosmogonie
(iii) V kosmogoniích
Orjeovi,
Músaiovi a Epimenidovi
16
Damaskios, De princ. 124 (DK I B 12): 1Í OE 1TCXQU n{> flsQt.1TCtTT]nx<{> 'Eu3'i) JL<!,) &vcx-yE'YQCtJ-LJ-LEVT] w<; Tou' OQ<J>Éw<;
itsoA.o-yí.cx mi v 'TÓ VOT]'TÓV E<Tl.W1TTJ<TEV ... a1TÓ os Ti\<; NuxTÓ<;
E1TOt.-rlacx'TO 'T'JÍV cXQX-rlV, a<J>' ,']<; xat. "OJ-LTJQO<;, si. xai. J-L1Í
<TUVEXi\ 1TE1TOLTJ'T<x.t. Ti}V -ysvscxA.o-ytav, taTT]O"LV' ou 'YUQ u1ToosxTiov Euo-rlJ-LoV A.t-yovTO<; on a1TÓ 'llxscxvoiJ
TTJitÚo<;
UQXE'TCXL ...
17
Filodémos, De piet. 47a (DK 3 B 5): ev os TOL<; si.c; 'E1Tt.(se.
'AiQO<; xcxl, NvxTÓ<;
Tu 1rciv'Tcx <TU<TT'fivw., <wa'ITEQ xai.> "Of.LT]QO<; <a1To<J>abveT'
'llxeavóv ex TTiitúo<; To\Jc; itwu<; -yevvó:v . .. (Srv. 27)
18
Filodémos, De piet. 137,5 (DK 2 B 14): ev f.LÉV 'TLO"LV ex
Nvx'TÓ<; xai.
AÉ'YE'TCXL 'TU 1TÓ:V'TCt, EV ot 'TLO"tV
"At.001) xai. Ai.itÉQo<;· ó OE -r'i)v
ti;
Ai.itÉQO<; <!>Ti <TLV, AXOl)(TLACtO<; os ex Xáov<; 1TQWTov T&A.A.cx ·
EV os 'TOL<; ava<J>sQO!J.ÉVOL<; etc;
'YÉ'YQCt1T'TCtl.
1TQ<ll1-ov <xat N>úx'Ta.
16
Theologie
Orfeovi, kterou zaznamenal peripatetik
Eudémos, o celé inteligibilní oblasti
...
Noc, od níž
také Homér (jakkoli Homér nepodává souvislý výklad o posloupnosti generací);
nemusíme
výklad, podle kterého Homér
Ókeanem a bohyní Téthys ...
V básních
Epimenidovi všechno sestává ze
Vzduchu a Noci; tak také Homér prohlásil, že Ókeanos zplodil
bohy z Téthys ...
Podle
pochází všechno z Noci a Tartaru, podle jiných z Hádu a Aitheru. Autor Titanomachie
že všechno povstalo z Aitheru, a Akúsilaos tvrdí, že z Chaosu, který byl
první. V básních
Músaiovi se píše, že první byli
Tartaros a Noc .•
17
18
32
I
3. Noc
O orlických kosmogoniích pojednáme v § 4; prozatím si povšimže podle úryvku 16 Eudémos nevykládá orfickou
vu o prvenství Noci závislostí na homérské pasáži úryvku 14. 7 To
proto, že v Eudémových
Homér
kosmogonické
prvenství
Ókeanovi a Téthys (8,9). Úryvky 17 a 18
potvrzují, že existovaly básnické výklady, pocházející
z pozdního sedmého nebo ze šestého století
Kr. (a zahrnující možná "orfické"
srv. úryvek 30,(2)), které
Noc (ve
spojení s Aerem Tartarem, což jsou pojmy, jež oba spoluobsahují
tmy)
Avšak s výjimkou pojmu 'A'l]Q
u .,Epimenida"8 vystupují všechny
kosmické postavy
v samotné hésiodovské kosmogonii (viz úryvek 31); a dokonce
i 'A'l]Q, který
spíše mlhu a temnotu než
látku,
kterou jsme zvyklí nazývat "vzduch", je jedním z
hésiodovského popisu, jakkoli nedošel personifikace - tak ve druhém
stadiu kosmogonického procesu,
Nocí,
mlžný
Tartaros, Tá.QTO'.QÓ. T,
(viz však str. 51, pozn. 24). Když
v
odkazu na "Epimenida" v úryvku 27
že Noc
a 'A'l]Q plodi Tartaros,
to vypadat, jako by tito
pracovali
v mezích hésiodovské formulace až po
7
Význam Noci pro orfiky potvrzuje úryvek 30, papyrus z Derveni.
Mnohem
ji orfické Rapsodie (viz str. 37, pozn. 12) popisovaly jako
velmi významnou postavu, která následuje po Fanétovi-Prótogonovi a je
mu
rovná: 19 Proklos, In Plat. Crat., ad 396b (zl. lOl Kem):
($á.v'll<;) o"'XTJ'1TTQOV 5' UQL8eí:x&Tov eto XÉQW"O"tv 1-frijxe .frea<; NU"XTÓ<;,
<tv'
j3aO"LA'T}t&a Tt.JL'l]v. ([Fanés] vložil své slavné žezlo do rukou
Noci, aby se ji dostalo královské hodností.)
8
Epimenidés
nebyl autorem v hexametrech sepsané
kosmogonie a theogonie, která mu byla
(Filodémos
choval toto
mohla
pocházet ze šestého století
Kr.
Damaskios uvádí, že podle Epimenida byli Aér a Noc prva jako
pramen uvádí Eudéma (27). Filodémos, který se
ními
také musel opírat o Eudémovy standardní
theologie, podává v úryvku 17
potvrzení Damaskiovy
33
l.
filosofické kosmogonie
zrození vejce (str. 42-45). Totéž se týká Músaia9 a Akúsilaa 10 podle
úryvku 18.
Na tomto
se lze zmínit o
novém Wedisku. Po epizos porážkou
následuje v Theogonii
pasáží (734-819),
z nichž
byly do
textu
jde
o
krátké popisy, jež jsou
k vylepšení
ních
na
Je-li tomu tak, potom tyto popisy náležejí
do
sedmého století
Kr.,
však
odpovídají období raného šestého století. V úryvku 2, který
pochází od Hésioda, tak Noc obklopuje ,jícen" Tartaru, nad nímž se nacházejí
- což je samo o
ryze primitivní
V úryvku 34 (viz toto s
na str. 58 n.)
je však tato koncepce dále rozvinuta: prameny a hranice všech
jsou
do veliké
propasti ()(Ó.<TJ.L<x), která je
specifikací Chaosu (Xáoc;), o
se
ve verši 116
(31); o síních temné noci je
že se nacházejí v tomto chasmatu
nebo okolo
Lze si snadno
že tuto myšlenku bylo
možné vést v
dále až k povýšení Noci na
vitelku
stavu
V
kosmogonickém výkladu (31) vystupuje Noc v raném a
stadiu; tenden-
9
Jméno Músaia, mytického žáka Orfeova a eponymního autora
tecké literatury, bylo spojováno s jakýmkoli druhem
básnictví theologické
obdobné básni
EpimeKr. je
terminus ante quem takové
nidovi. Pozdní šesté století
a takového eponymního autorství; srovnej
Onomakrita, jehož
podle Hérodota, Hist. VII,6 (DK 2 B 20a) Hipparchos vyhnal z Athén,
když se
na to, že do sbírky Músaiových
kterou
a
jeden podvrh.
10
Akúsilaos z Argu (pozdní šesté nebo rané páté století) byl skladatel
být autorem souhrnu a
genealogií, který mohl docela
výkladu o prvních
avšak
materiálu, která je mu
byla
pochybností. Podle Damaskia (DK 9
B 1) do
míry
hésiodovské postavy, jež následovaly po
Chaosu; Akúsilaos však nemá pro
myšlení téžádný význam a sotva si zaslouží místo, které je mu v DK
34
4. Orfické kosmogonie
hésiodovské podání lze zaznamenat již v šestém století
Homér poskytl špetku kryptického povzbuzení
k dalšímu povýšení Noci; a dodatky k hésiodovskému obrazu podk reinterpretaci Tartaru a Noci jako místních podob
Chaosu. Nová orfická
(str. 48 n.) do jisté
míry podporují Aristotelovo
v úryvku 15, ale ani tak se nezdá, že by myšlenku absolutního prvenství Noci bylo možné datovat
do
rané doby a že by byla existovala v
nezávislé
aby mohla mít
vliv na
kosmogonické
myšlení.
ci
4. Orfické kosmogonie
kosmogonických variant byla
(OQ<!>Lxot). Orfikové byli popisováni jako lidé,
sjednocovali prvky
kultu Apollóna
(Ka-3á.Q<Tl.o.;;) a thrácké
a
si mysleli, že duše má
na posmrtný život,
jestliže si uchová
Aby ilustrovali tuto teorii, vypracovali
svébytnou mytologii, jejíž
postavou byl Dionýsos.
Thrák Orfeus se svou pohlavní
svým hudebním nadáním
a svou posmrtnou schopností
kombinaci
orfické
byly zaznamenávány v posvátných výklapravdivý,
dech (ÍI>QOL AÓ')'m,). Nuže, tento popis by byl
kdyby se vztahoval,
ke
století
Kr.;
však rozsáhlá diskuse o tom, jak brzy se objevila zvláštní skupina
lidí,
sdíleli
definované a osobité
tohoto rázu.
Na jedné
stojí názor, který
W. K. C. Guthrie
v XI. kapitole knihy The Greeks and their Gods (London 1950), že
orfické
bylo vyloženo již v posvátných knihách šestého století
Kr. Naprosto odlišný názor zastával Wilamowitz a v
I. M. Linforth v knize The Arts oj Orpheus (Berkeley 1941 );
známé texty, které se
Linforth podrobil rozboru všechny v té
o Orfeovi a orlicích, a ukázal, že
do roku 300
Kr. se název "orfický" vztahoval na jakékoli
spojené
Ors prakticky jakýmkoli druhem ritu (n:AeT1í). Spisy
feovi,
jako Músaiovi a Epimenidovi (viz str. 32 n.) existoKr.; Hérodotovi byli v pátém století znávaly již v šestém století
35
I.
filosofické kosmogonie
mi orfikové a pythagorejci sdílející
tabu; Platón znal orlické
proroctví a
a Aristotelés ,.takzvané orlické výklady". Ale soubor svébytné
literatury (s popisy Hádu,
theogonickými a kosmogonickýmí výklady, hymny atd., jak jej známe my) nemohl - tak argumentoval Linforth - pocházet ze starší
než z hellénistické doby a ve své
náleží
do
doby
Je možné, jak se domníval Linforth, že v archaické
neexistoval žádný
orlický soubor náboženských
NicméOrfeus
být v té
považován za patrona
a rituálních
života - a smrti; a jeho jméno,
jako jméno jeho
legendárního žáka Músaia,
být spojováno s theogoníckou literaturou onoho období. Víra v reinkarnaci se v
zejména na jeho okrajích,
stávat
a
stoupenci
se v pátém století sami nazývali "orlici" ('OQ<!>Lxoí.), anebo také bakchanti. Již tehdy, jak se potvrdí na str. 46 nn.,
se
sekta s
vymezeným souborem posvátných
Jiné prvky jsou naproti tomu zcela
a
prozrazují obeznámenost s detaily východních
a východní ikonografie. 11 Na
z
se
v následujícím výkladu.
XQóvoc;, jakožto prvotní kosmogonická postava je podle všeho
asi odvozen z íránské hypostaze Zurván akarana
Ale nejstarším dokladem tohoto íránského pojmu je Eudémova zmínka z pozdního
století
Kr., jak o ní referuje Damaskios. Není
se
domnívat, že tento pojem byl formulován již v
archaickém období.
v
Timaiovi;
Sofistikovaným kosmogonickým pojmem je
již v šestém století
Kr. jej personifikoval Ferekydés ze Syru,
jako etymologii Kronovajména,
však bez hlubšího abstraktního významu (viz pozn. 21 na str. 44, a pozn. 41 na str. 78). Jeho orientální
v orfických výkladech je
jeho konkrétním vzhledem mnohohlavého
hada. Podobné mnohoúdé obludy, odlišné od jednodušších
typu
jsou svým rázem orientalizující a svým
semitské; v
se
objevovat okolo
r. 700
Kr. Jako ozdobné motivy byly ovšem
oblíbené
sedmého a v první
šestého století. (I minojské
své
ll
36
4. Orfické kosmogonie
Novoplatónské výklady orfických kosmogonií
novoplatonikové (od
do šestého století po Kr.),
a zejména Damaskios, se svými dlouhými schematickými alegorizacemi starších mytologických
jsou
pramenem orlických verzí
o vzniku
Tito
jsou
než se na první pohled zdá,
mnohé z jejich informací
pocházejí ze
Eudémových velkých peripatetických
theologie. V
lze uvést zlomky pozdních orlických básní, které potvrzují
podrobnosti novoplatónských poTyto popisy samy jsou
rozvleklé (uvádíme je proto níže
v bodech (ii) a (iii) ve schematizované
a užívají zvláštní terminologie této filosofické školy. Jsou známy
výklady kosmogonie
jako specificky orlické.
z Noci
(i)
Damaskios v úryvku 16 (viz toto) uvádí, že podle Eudéma "theologie
Orfeovi ...
Noc". Podle Rapsodií12
obludy, zejména psohlavá božstva a další
jednoduché thériomorfní tvory.) že je
ve
hada ve své
mnohem
než orientalizující období
napovídá
devším
že tato podoba je
s abstrakcí. To ukazuje
na obeznámenost se
východními
asyrskými a babylónskými)
myšlení- což je
docela jiného než pouhá
ka dekorativního motivu, ba dokonce i než asimilace naprosto konkrétní
podoby
mýtu. Podobné
obrazotvornosti se u
hellénistických dob nesetkávaly s velkými sympatiemi.
12
Takzvané orfické Rapsodie (LEQOL Aó-ym
Q<X\jJq>&tmc; x&, podle
slovníku Suda, s. v. 'OQ<j>eú<;), z nichž se
citací
v novoplatónských dílech dochovalo mnoho
(zl. 59-235 Kem),
pozdní kompilaci hexametrických básní, jejichž vznik spadá
do
dob.
je posthellénistická a mnohé jsou daleko pozAvšak papyrus z Derveni (30) ukazuje, že
pocházejí z pátého
a možná i z šestého století
Kr.
žádný jiný autor z doby
rozvojem
o
z nich, jak se zdá, neslyšel. Je vysoce
37
I.
filosofické kosmogonie
byla Noc dcerou Fanéta (viz pozn. 7 na str. 33 a pozn. 16 na str. 39),
který sám byl potomkem Chrona. Od Fanéta obdržela Noc prorocké
nadání,
po
vládu a zdá se, že jakýmsi
zno13
vu zrodila Gaiu a Úrana. Druhotná a repetitívní povaha tohoto
zplození Nebe a
tak jako zjevný
Fanéta
prvotním
napovídají, že kosmogonické prvenství
Noci (odlišné od jejího nepochybného postavení úctyhodného božstva) je tu
výsledkem odvozeného a synkretického rázu
orlické theogonie.
(ii) "Obvyklá orfická theologie" podle Rapsodií
21
Damaskios, De princ. 123 (DK I B 12):
ev v-ev
roi.vw rai.c;
<!>EQOf.LÉV<XL<; T<XÚ'r<XL<; Q<Xt!Jt:p8i.<XL<; 'OQ<!>L'X.<Xi.c; 'Í} -3eo!..o-yi.<X i)8e
'Ti.c; É<T'TLV 'Í} 1TE>Qi. 'TÓ VO'Jl'TÓV, iJv xai. ot <!>LA.óuo<!>m 8tE:QIJ..1lvSÚOU<TLV, av'Ti. jl.SV 'TTJ'i f.LL&c; 'TWV o!..wv «Qxi'Jc; "TOV XQÓVOV
n-3éwec; ... (úplný popis- viz DK- je zdlouhavý a je formulován v obtížných novoplatónských termínech. Jeho jádro lze
znázornit schematicky:)
XQóvo<; (
}
14
---+ <l.>óv 15 [nebo cXQ"fTt<i
nebo
Xáo<;
XLTWV,
---+ <l>áVTJ<; 16
VEcpsh.1}]
[- Mf)TL<;,
'HQLXE1TClLo<;]
že jejich rozpracování do podoby orfické Iliady nebylo
podniknuto
nebo
stoletím po Kr. To ovšem neznamez
jakkoli
snad byly složeny, nemoná, že v
hou být uloženy archaické
20 Orph. Rhaps., zl. 109 Kem (z Hermii):
it 1ráll.tv rai.áv
"TE xat OVQavóv eUQUv
I
1",
a<!>avwv <!>aveQQ\)<; OL 1",
ELui. "(Evt-fili."Jjv. (A ona [Noc] pak zrodila Gaiu a širého Úrana a z ne<jevných je i lila <jevnými a ukázala, kdo jsou svým rodem.) A však Fanés již
Olymp, Slunce,
a Zemi (zl. 89, 96, 91-93, 94 Kem, z Rapsodii), a
Nebe se již
13
14
Srv. 22 Orph. Rhaps., zl. 66 Kem (z Prokla): Ai:6éQ<X JLtv XQóvoc;
o&ro<; &"fÝJQ<XTo<;
1 "fEí.va-ro,
38
!LÉ"fa x&:uv-a 1rsl..wQwv
I
4. Orfické kosmogonie
21
Takováto je tedy theologie týkající se inteligibilní oblasti v Orfických rapsodiích, jak je známe; filosofové ji vykládají také
tak, že na místo jednoho
všeho kladou Chrona ...
Aithér
Chronos (
}
14
-+ vejce 15 [nebo
Chaos
nebo mrak]
Fanés 16
(- Métis,
Érikepaios]
... Toto je obvyklá orfická theologie.
(iii) Hierónymova a Hellanikova verze
Damaskios, De princ. 123bis (DK 1 B 13): 'TJ 8s :x.aTa Tóv 'leQWVUJ.WV <j>&QOIJ-ÉV1l :x.al, 'EA.A.ávt.:x.ov (se. '0Q<J>t.:x.1} {t&oA.o'Yí.a), 17 EL'IT&Q 1-LTJ :x.ai. ó
oÚTW<;
ú8wQ i} v,
24
švlta :x.ai. šv.fia. (Tento nestárnoucí Chronos s nehynoucí mysli zrodil
Aithera a obrovskou propast tu i tam). Syrianos (zl. 107 Kern) udává rovAithér a Chaos jako druhé stadium,
po ,jednu a dobru" jako
prvním. f.LÉ'Yot XÓ:<Tj.L<X je
z Hésioda, Theog. 740 (34).
15
Srv. 23 Orph. Rhaps., zl. 70 Kem (z Damaskia): Š1T&t.7ot 8'
J.l.É'Yot<; XQÓVO<; aL.fiéQt 8í.q> I weóv &Q'YL<J>eov. (Potom veliký Chronos
v božském aitheru
vejce.) O vejci viz str. 42-45 níže.
16
Fanés, kterého orfikové spojovali s <J>a.Lv&Lv atd., je
orfická,
pozdní transformace Hésiodova kosmogonického Eróta (31);
snad také falu, který podle úryvku 30(6) a (7) spolkl Zeus. Z Fanétajakožto bisexuální a
jasné a aitherické bytosti se rodí první
generace
On je prvotním
kosmu.
17
Tyto autory nelze s jistotou identifikovat. Damaskios
choval
že se
jednat o touž osobu, ale
je, že
jeden byl autorem výtahu z druhého. Hierónymos mohl být identický
s autorem Foinických starožitností, o
se
Josephus Aavius
(Ant. 1,94);
symbol Ela-Krona se vyskytuje u "Sanchuniatona",
viz Eusebios, Praep. evan. 1,10,36 (viz str. 59 n.). Hellanikos mohl být
otcem (2.-l. stol.
Kr.) jistého Sandona, snad z Tarsu, orlického spisovatele, o
se
slovník Suda; to je mnohem
než
že by se jednalo o logografa
v pátém století
Kr. na Lesbu.
39
I.
filosofické kosmogonie
cpTJ<TÍ.v,
&Qx"i]c; xai. uATJ,
{]<; S'lT<i'YTJ
v DK; zde jen ve schematické
AHh'IQ
iíBwQ
} XQ<)VO'i
&')"'ÍQU'TO'i
iíA.
{ Xáo<> )
YEael3o
vícehlavý, bisexuální
had; bývá nazýván
též Héraklés a provází jej 'Aváyx.T}
a 'ABQáu'feu:t
24
-y"ij ... Úplný popis
{}eó<>
a<TWIJ.U'TO'i
(má
a
hlavy)
Orfická theologie známá podle Hierónyma a Hellanika (nejedná-li se ve
o téhož autora) je následující: od
ku, jak
existovala voda a látka, která ztuhla v Zemi ...
voda
nestárnoucí Chronos/ Aithér
} Héraklés
{ Chaos }
(s Nutností
Vejce
Erebos
a Adrasteií)
(iv) Athénagorova varianta verze (iii)
Athénagoras, Pro Christianis, 18, p. 20 Schwartz (DK 1 B 13):
... {]v -y&Q
xaT'
(se. 'OQcpéa) TOL'i oX.oLc;,
a'lTÓ M TOU
LX.uc;
ex
Sjlevvl]i1'r]
8Qáxwv 'lTQO<T'lTecpwcul.av txwv
X.éoVTo<;, 8La
f.LÉ<Tou 8f.:
i1wv '7TQÓ<Tw'7Tov, ovof.L« 'HQaxh."ijc; xat
XQóvoc;. (Až posud je Athénagorova verze
totožná s verzi
Hierónymovou a Hellanikovou.) ovTo<; ó 'HQaxh."ijc; 6-yévv'rj<Tev
4>óv, O <1Uf.L'7TA 'rJQOÚf.LEVOV ll'lTO j3í.a<; ToV
j'Ej'EVVTJXÓTO'i ex '7T<XQ«TQLj31jc; de; Mo EQQ<ij''rj. TO J.LSV ovv
25
Damaskios
tv ToÚTotc; ó XQÓVO'i <i>óv ej'ÉVVTJ<TEV - tj.
v Aitheru, Chaosu a Erebu. že
pochází z vejce, není sice
ale
tomu tak je; srv. úryvek 25; k cl<T<Í>IJ.UTO<!i VÍZ
následující poznámku.
18
40
4. Orfické kosmogonie
xc:nd. XOQU<f>T!v o:trTOU OóQnVÓ<; dvnL thcAé<T{}TJ, TO oe XÚTW
švcxaev ri'J· 'TTQO'Ý'JA {}c oe xni. {}sóc; TL<; OtO"WtJ-«T0<;. 19 OuQ«VOc; oe rn tJ-tX{}si.<; -ysvvQ. {}TJA.sla<; J.I.EV KA.w{}w Aúxsow
A'TQO'TTov ... (následuje theogonie hésiodovského typu).
25
...
voda byla podle
[Ofrea]
všeho, z vody
se usadilo bahno a z obojího se zrodila živá bytost, had
s
lví hlavou a s
boha zvaného Héraklés
a Chronos
mezi obojím. Tento Héraklés zplodil
obrovské vejce, které bylo
silou svého zploditele
a které tlakem puklo vedví. Z jeho horní
se nakonec stal
Úranos a z jeho spodku Gé; vzešel také jakýsi
Úranos se spojil s Gé a zplodil ženské potomky Klóthó, Lachesis, Atropos ...
Z
kosmogonie, které se nazývají orfické, se první typ
o prvním stadiu, Noci, které se nevyskytuje v ostatních
(i)
typech. Význam Noci v orfickém pantheonu
nebo
závisel na modifikacích hésiodovského schématu kosmogonie a theogonie (viz § 5). Eudémos podle všeho znal orfické
výklady podobné
verzím spojovaným s Epimenidem a Músaiem. Papyrus z Derveni (30, (2)) potvrzuje, že Noc v nich
specifickou kosmogonickou funkci jakožto druhotný
Úrana
a Gaie. Typ (ii) si vysloužil
obvyklého orfického výkladu
proto, že
odpovídal hlavním
obrazu,
který podávaly pozdní Rapsodie. Typ (iii) je rozpracováním typu (ii).
v níž jej známe,
být
jeho fanV
tasticky konkrétní popis abstraktního pojmu Chronos
pozdní
pozdní
Typ (iv) je za19
1'11 8Ld. <TWJ.I.«To<; MS; em. Lobeck, accep. Diels-Kranz; TQÍ.To<;
1]811 arrwJ.ta'To<; Th. Gomperz. -V každém
je
Fanés. Slova
&wwJLaTo<; a a<TWJL«To<; jsou snadno
a nelze mít jistotu, zda
výskyty slova auwJLa'To<; v úryvku 24 jsou správné. OL<TWJL«To<; by znamenalo "bisexuální" (což Fanés byl);
u bytosti, jejíž
vlastnosti
míru a jsou navíc velmi zvláštní, se nezdá
ani u novoplatónského autora.
41
I.
filosofické kosmogonie
znamenán u
apologety s novoplatónskými sklony, který
ve druhém století;
jeden významný detail: rozpadnutí
vejce na Nebe a Zemi. Tento motiv v pozdních novoplatónských výkladech naprosto schází. První stadium v typech (iii) a (iv), totiž
jaká podoba bahna, je
filosoficko-fyzikálním dodatkem.
Lze si
že byl
z iónských soustav typu soustavy Anaximandrovy, ale
je, že pochází z derivativní
kosmogonie stoické.
Vejce v
26
pramenech mimo
prameny specificky orfické
Aristofanés, Av. 693-703,
X&oo;
rit 8'
sbor
(DK I A 12):
vEQsl3<1<; 'T'& !J.ÉAa.v 'TTQW'T'OV xa.L
ooo'
'AitQ
TáQ'T'<XQO'>
'EQé13ou-; 8'
SV a1r&LQOO"L 'XÓA'TrOL<;
OUQa.vóo;
'T'Í.'X'T'&L 'TTQW'T'L<T'T'OV Ú7r1l!J.ÉVLOV
!J.&A<XVÓ'lr'T'SQO'> $óv,
u; 'lrSQL-rsX.X.o!J.&va.Lo; roQa.Lo; ši3A.a.O"'T'sv WEQoo"
Ó 'TTO{}&LVÓ<;,
<T'T'LX.j3wv VW'T'OV 'lr'T'&QÚYOLV XQU<T<X.Lll, stxwc; avs!J.Wx&O"L
8í.va.Lc;.
se XásL
'lr'T'&QÓ&V'T'L IJ.L)'SL<; 11\JXÍ.q> 'X<X'T'd
T ÚQ'T'<XQOV
,,
,
....
,,
SVSO'T''T'S'U(J"SV )'SVO<; 1l!J.&'T'&Q011, 'Xa.L 'TTQW'T'OV
&.:; <(>w<;.
\
'TTQÓ'T'&QOV
8'
)'Évoc; <i-&a.vá.'T'wv 'TTQLV WEQW<;
•
WV 8'
-yévn'
•fixsc:xvóc; 'T'S
rit
'TráV'T'WV 'T& -&ewv IJ.C:X'XÚQWV 'YÉVO<; a<(>-&LTOV.
J>8& IJ.ÉV É<T!J.Sll
'TTOAU
26
'TT<iV'T'WV IJ.C:X'XÚQWV.
Nejprve byl Chaos a Noc a
Erebos a širý Tartaros a nebyla Gé ani Aér ani Úranos. V bezmezných záhybech Erebu
Noc nejplve zrodila prvotní
vejce. Když se naplnila
doba, vyklubal se z
dychtivý Erós. Na
42
4. Orfické kosmogonie
zádech se mu
zlatá
a on se podobal
víV širém Tartaru se spojil s
ponurým Chaosem,
naše pokolení a poprvé je vyvedl na
Ani rod nesmrtelných neexistoval, dokud Erós vše nespojil; když se však
jedno spojilo s druhým, zrodil se Úranos, Ókeanos, Gé a pokolení blažených nehynoucích
A tak jsme zdaleka nejstarší
ze všech blažených.
27
Damaskios, De princ. 124 (DK 3 B 5; z Eudéma): TÓV 86 'E-ri'LfU:ví.B'T)V Oúo 1T(!WTa<; tXQX<i<; imo{}ta{}aL 'AtQa xai. NúxTa
...
ti> v -yevvi){}TJVIXL T<iQTIXQOV ...
ti> v Oúo Tt.Tiivw;20 •••
ii>v Jl.LX{}ÉvTWV
-yevta{}at. ...
OV 1TÓ.XLV
nAA'TJV -yeve<iv 1TQO&>..{}dv.
27
Epimenidés
dva první
Vzduch a Noc ...
z nich se zrodil Tartaros ... z nich ze všech se zrodili dva Titáni
... z jejich vzájemného spojení vzniklo vejce ... a z
vzešlo
jiné pokolení.
Úryvek 26 byl napsán r. 414
Kr. nebo krátce
tímto datem.
Jediné, co
s jistotou
o obsahu úryvku 27, je, že je
udémovský;
vzhledem k tomu, že mytologické výklady
v hexametrech, které se týkaly genealogie, a o nichž lze proto
pokládat, že
theogonií, se ve
množství vyrojily
ke konci šestého století
Kr., lze jej zkusmo datovat
do doby mezi tímto datem a polovinou pátého století (o Epimenidovi
viz úryvek 17 a pozn. 8 na str. 33). Se zmínkou o vejci jakožto kosmogonickém prvku, což je typický rys
orlických
jak je zaznamenala novoplatónská tradice, se tak setkáváme s jistotou
20
Rukopis má &Jo Tt.vac;, ale na Krollovu emendaci Bfu Tt.Téivac;
(kterou
Kranz v DK) ukazuje etymologie, kterou
novoplatónská vsuvka následující hned za sporným slovem: ri)v VOTJnlV
Jl.&O"ÓT'TJTIX
XIXAÉO'aVTa, 8t.ÓTL t1T' &JJ.<I>W "&WT&Í.V&L" TÓ T& aXQOV
xat TÓ 1TÉQac;. Ostatní
textu, které vypouštíme, jsou novoplatónské
parafráze, jež nijak
k výkladu.
43
I.
filosofické kosmogonie
ke konci pátého století a
již
tyto rané
výklady specificky orlický ráz?
jímž vejce vzniká, se nijak
neliší v raných a v pozdních,
orfických výkladech. V pozdních výkladech plodí vejce Chronos v Aitheru v Aitheru-Chaosu-Erebu (23, 24). V úryvku
26 je to Noc, kdo plodí vejce v Erebu; v úryvku 27 je vejce zplozeno
Titány Kronem (srv. 52?) a Rheou -,
jsou sami zplozenci Vzduchu-Noci a Tartaru. Nesetkáváme se zde
sice se zmínkou o Chronovi, ale již Ferekydés ze Syru (str. 79-82)
spojoval Krona s Chronem a v tomto
existovat spojitost
s
výklady; viz také úryvek 52 s
Existuje
podobnost mezi tím, co z vejce vzniká ve výkladu
a tím, co z
vzniká v pozdních orfických verzích; Erós se zlatými
je
prototypem orlického Fanéta. 22 Avšak
Aristofanovy
kosmogonie je
odvozena z Hésiodovy Theogonie, jen s odpovídajícími modifikacemi. Chaos, Noc, Erebos a Tartaros se vyskytují v prvních stadiích obou
pouze
se u Aristofana objevuje
aby se mohla zrodit
s Nebem (což je v
ohledech
Vejce je
proto, aby bylo
více
ale
Tartaru (34). A tak jsou Noc, Chaos i Erós všichni
21
Krona s Chronem bylo
i pro orfické kruhy,
Proklos v
k Platónovu Kratylovi, 396b (zl. 68 Kem).
srv.
To však neznamená, že Ferekydés byl orfik nebo že své myšlenky
z raných orfických
slovník Suda
informaci, zkonstruovanou
na
podobností, podle níž
Ferekydés
soubor Orfeových básní"); spíše jej pozdní
eklektikové užívali jako pramene,
tak jako užívali Hésioda jiných
raných mytologických
bylo
obou jmen
nabíledni.
22
Jazyk Rapsodií
upomíná na Aristofana; srovnej
XQlXTEL11L<; 'TM"EQÚ'yE<T<TL <!>oQE'Úf.!.EVO<; šv.fra xa.t šv.fra (se. <fl<iVT}<;), "Fanés, vznášející se na zlatých
sem a tam" (zl. 78 Kem) a verš 697
v úryvku 26. tv-fra xa.t. šv.fra v orlickém verši a v úryvku 22
Hésiodovu Theogonii, 742 (34),
popisu
Tartaru; Hésiodos je
hlavním jazykhvým a formálním vzorem Rapsodií.
44
4. Orfické kosmogonie
ní, protože jde
o
kosmogonii. Je to parodie na
typ
kosmogonie; za parodií však musí být rozpoznatelný originál, a zatímco hésiodovské prvky jsou
vejce není hésiodovské.
se pro
genealogii hodí jako
je
že by si je byl Aristofanés vymyslel
jen pro
Muselo jít o
známý motiv, ne snad
tuto
ve smyslu kosmogonické postavy, ale
ve smyslu
bu, jímž mohlo
na
tak významné božstvo, jakým byl Erós. 23
Proti ranému orlickému použití motivu vejce lze namítnout, že pokud takové použití existovalo,
by jeho
aplikace souhlasit s jeho
verzí, kterou by
posvátných knih museli
považovat za nedotknutelnou. My však známe
odlišné
verze. V první se z vejce jednoduše rodí Fanés (21, 24). Ve
druhé (25) z horní
vejce vzniká Nebe a z jeho spodní
objevuje se také ekvivalent Fanéta a Nebe se Zemí se spojují
jako u Hésioda v lidové tradici.
je verze jistých
a blány (a
také bílku a žloutku) k
Nebe
a aítheru:
Achillés, Isag. 4 (DK 1 B 12, zl. 70 Kern): 'TTJV Se
1\v
óeówxaiJ.&V T<!> a<!>o:LQ<Í>iJ.O:'TL oL 'OQ<I>Lxoi. AÉ'YO'U<TL 1r<X.QO:-
28
'iTATJ<Tto:v etvo:L 'T'fl Év Toi.c;
ov -yd:Q
AÓ'YOV TÓ AÉ'lrl)QOV ÉV T<!> <i><!>, 'TOihov ÉV 'T<!> 'li'O:V'TL Ó O'ÓQO:VÓ<;, xai. W<;
'TOO OUQO:VOÍI XUXAO'TEQW<; ó o:i.-8-iJQ, omooc; 'TOV
AEmJQO'U ó UiJ.'IÍV.
28
které jsme dali nebeské
lze podle
rovnat k
vejce:
tentýž
který má
vejci, má
Nebe
veškerenstvu; a tak
jako je na Nebi kolem dokola
aithér, tak je na
blána.
23
V této souvislosti možná není bez významu zrození Heleny z vejce;
Helena byla spjata s kultem stromu,
snad mykénským (M. Nilsson, Geschichte der griechischen Religion, I, str. 22 a 211), a u Homéra je
a zástupkyní Afrodíty-Eróta.
45
I.
filosofické kosmogonie
Nedávné objevy a
které lze vyvodit z doposud
obdržely
nový
díky nedávným
se o nový významný nález rozmnožila známá
zlatých
s pokyny pro
lého, které byly nalezeny v hrobech Velkého
a na
Jedná
se o nález z Hippónia (moderní Víbo Valentia) v jižní Itálii s nápisem
z doby okolo r. 400
Kr. Po obvyklých pokynech pro
v tomto
pro
ženu -, aby nepil z pramene, který vyu bílého
nýbrž z vody, která vytéká o
dále z jezera
(viz o tom G. Zuntz, Persephone, str. 355 n.),
text
29
Zlatý plátek z Hippónia (podle G. Pugliese Carratelli, in: Parola
del Passato, 29, 1974, str. 108-126, a 31, 1976, str. 458-466),
10-16:
lO &t'lTov· 'ÚÓ<; ra.tac; %ai. 'OQavo UO"TEQÓEVTO<;.
8l1JmL 8'
afuc; %a i. U'lTÓAAVJ.Lt:XL' a)\a 8ÓT' b [%a
llroXQÓV OOOQ 'lTQOQSOV TEc; Mv&J.Lo<TÚvec; U'lTÓ 1\LJ.L[v]a.[c;] •
<o>t wó X-fi-ovwL Ba.O"LAEL,
%al. 8& TOL
%ai. 8é TOL 8ócroO"L 'lTLEV TÓ:c; Mva.J.LO<TÚVa.c; a'lT[ó] 1\lJ.Lvac;.
15 xa.t && %nt
ho8óv
&v T& ')((XL a)\)\OL
J.L'ÚO'Tt:XI. xa.i. 13áXXOL hLEQUV O'Tt::Í.XOO'L 'KA<&>&LVOÍ..
29
"(Jsem) syn
a
Nebe. Jsem vyprahlý
žízní a hynu. Nuže dejte mi rychle studené vody, jež vytéká
z jezera
A Králové
se nad tebou slitují a dají
ti napít z jezera
A
po dlouhé, posvátné
po
níž
i ostatní slavní mystové a bakchové.
Je to poprvé, kdy je - v posledním verši citovaného textu - eschatologie typická pro náboženství zlatých
"bakchickým
- tj.
Dionýsa,
sdíleli urnáboženské tajemství. Hérodotos (Hist. 11,81)
bakchické
s orfickými,
však
dodával, že tyto
jsou ve
pythagorejské a egyptské.
G. Zuntz (Persephonel se snažil prokázat, že zlaté plátky jsou specificky pythagorejské, ale spojení s Dionýsem na plátku z Hippónia
46
4. Orfické kosmogonie
napovídá, že
spíše do orfického okruhu.
skepticismus ukazuje, že neexistovaly ostré hranice mezi jednotlivými sektami, ale snad je
že se
Dionýsos
stát
postavou specificky orfického mýtu o
z popela Titázabili a
boha. V tomto
máme navíc
k dispozici
nedávný doklad. V r. 1951 byly v Olbii na
Krymu,
milétské kolonii, nalezeny v centrální svatyni
na jedné z nich bylo
v 5. stol.
Kr. vyryto jméno ,,orfikoi" spolu se zkratkou jména "Dionýsos'\
která se vyskytuje také na
dalších
viz také str.
268, pozn. 28, a cenný rozbor v
M. L. Westa in: ZPE 45,
1982, str. 17-29. Podle Hérodota (Hist. IV,78-80) se
v Olbii
stal král Skylés
extatického kultu Dionýsa Bakcha.
Nárok, který má podle verše 29,10 uplatnit duše
slovy
"Jsem syn
a
Nebe", je sám o
záhadný. nicmépouto mezi
a ranou generací
takové pouto by mohl doplnit
mýtus
o Dionýsovi a Titánech. Pozoruhodný papyrový svitek, který byl v r.
1962 nalezen v Derveni poblíž
však odhalil
raný orfický zájem o posloupnost prvních
božstev. Tento svitek,
který
nad jedním hrobem
kolem r. 330
Kr., obsahoval alegorický
k theogonii, která je
vána Orfeovi. Autor tohoto
byl obeznámen s Anaxagorou
a s Diogenem z Apollóníe.
neobsahuje žádné náznaky platónského nebo aristotelského vlivu a podle Waltera Burkerta
v knize Griechische Religion der archaischen und klassischen Epoche, Stuttgart 1977, str. 473) je datum jeho vzniku
"sotva
než 400
Kr.". To by kladlo orfickou theogonii
samu - byla složena v hexametrech, z nichž
je na papyru citováno - do pátého století
Kr., a možná dokonce do šestého.
které z citovaných
jsou totožné nebo
totožné s úryvky
pozdní kompilace známé jako Orfické rapsodie (viz o nich pozn. 12
na str. 37). To nic
na
že velké
Rapsodií pocházejí až z hellénistické nebo
doby,
ukazuje
to, že
náboženských
které lze
za specificky
orfické a které byly zaznamenány v posvátných verších, byly mnohem starší. než
Wilamowitz Linforth.
47
I.
filosofické kosmogonie
Úplná publikace papyru byla na dlouhá léta zdržena, nyní ji však
Tsantsanoglou a Parasoglou z university v Soluni. Dokud nebude papyrus vydán, musí být každá interpretace jen
prozatímní. Profesor Merkelbach
nyní publikoval svou verzi
textu v dodatku (str. 1-12) k ZPE 47, 1982.
z této publikace
vybíráme následující
významné úryvky orlické
Jejich
výklad a jejich
jsou
divokým) kontextem
který zde necitujeme.
30
Vybrané verše, které z "Orfea" cituje autor
z Derveni
v závorkách slouží
k
v rámci této
knihy; následující
se vztahují ke
a arabská k
ve sloupcích):
(1) X,5
(KQÓVo<;) o<; j.Lé-y'
(7ÓV OiiQavóv, cf X,7-8)
(2) X,6
OiJQ<XVÓ<;
o<; 'lTQWTt<TTQS J3arrí.AE1XT&V
(3) XI,6
'TOU a,; K!:!ÓVO'i [a]trrL'i,
j.L'l]TLe'T<X ze-u..
(4) VII,l
ey[8úrot]o ... xQf&qm (se. Ti!v NúxTa)
VII,IO
[Tj 8&]
ii'lT<XVT<X 'Ta oL {té[j.Lt<; ...... ]<XL
(5} IX, 1
Z&l)c; 1-1-&v
8'1)
tou 7TÓ.Q<;t [{}i]rr<J>aT'
axoÚ<T<;t [<;]
(6) IX,4
al.80l.OV xa[T}É7TLVEV, o<; ai.{}áQa
7TQOYrO<;
(7) Xll,3-6
7rQWTo-yóvou
ai.8oLou, 'roV 8' <'iQ<X 7TÓ.VTE<;
Q.{}áv<XTOL 7TQO<Té<frov t-LÓ.X<XQE'i
{}éaLV<XL
xai. 'lTOT<Xt-LOi. X<Xi. XQf&V<XL
TE 'lTaVT<X
[o]<T<T<X TÓT' 'l]v -ys-ya&T', <XÚTÓ'i 8' <'iQ<X !-LOVVO'i
'Oxsa VÓ'> ••• š j.L'l]<T<XTO ... rr{}évo<;
...
fiéov-ra,
? se. !J."Í<T<X.-ro 8'
v.é-ya rr{}évo<;
!iéov-roc; (restit. W. Burkert, alii)
(9) XX,3
(rrs>.:i)V'l], cf. XX,lO) ft 'lTOAAm<; <J>atvet. t-LEQÓ'lT&<T<Tt
a7reLQOV<X -yaí.av
(I O) XXII,9-IO IL'TITQÓ'i tv <J>tAÓTT)TL ... iliAoVTa IL"Xilf&vat, cf.
XXII,l-2 !J.'l]['TQ]<)<; ... é&:<;,? se. jl.T)'TQÓ<;
!J.tX{}"ÍIJ.SVat tv <l>tAÓT'l]'TL (restit. W. Burkert, alii)
(8)
30
XIX,3-6
(1)
(2)
(3)
[Kronos,] který vykonal velký skutek (na Úranovi)
Úranos, syn Eufroné [Noci], který kraloval jako
první
a po
hned Kronos, pak rádce Zeus
48
4. Orfické kosmogonie
(4)
(5)
(6)
(7)
(8)
(9)
(10)
to z adyta své
[Noc] ... a
vše, co
bylo právem pro ...
když Zeus vyslechl
od svého otce
spolkl pohlaví [toho], jenž jako první
na horní
vzduch
pohlaví prvorozeného krále; z
tedy vzešli všichni
a
a milé
nesmrtelní a blažení bohové a
prameny a všechno ostatní, co tehdy vzniklo; jen on se
narodil sám
mohutnou sílu široce proudícího Ókeana
jenž svítí
na bezmezné
Zemi
se spojit v lásce s matkou
Jak se dalo
mnohé z toho, co komentátorovy citace orfické
theogonie odhalily, se
k theogonii
kterou
se budeme zabývat v § 5; zajímavé a snad i významné jsou
odchylky od ní. Prvním králem na Nebi je Úranos, nebeská klenba;
Úranos je však synem Noci (2, tj. v úryvku 30), která tudíž zaujímá
Chaos (31,1)- a potvrzuje Aristotelovu
totéž místo jako
informaci v úryvku 15. Kronos získává vládu "velikým (nebo strašlivým) skutkem" (1),
Úrana, jako u Hésioda (39). Následujícím králem je Zeus (3), který
obdrží
jak od samotného Krona (5), tak od Noci v adytu její
(4).
Nespolkne ho Kronos, jako u Hésioda (str. 57 n.), nýbrž on sám
Úranovi (7,1). To má
spolkne falos (6), a to falos, který Kronos
za následek, že Zeus sám ze sebe dává vzniknout všemu a bohyním,
všemu (7,2-4),
Pontu a (8} Ókeana
jako v
podobné pasáži Rapso(9}. Nakonec se dopouští incestu
dií, zl. 167 Kern), jakož i
také, zde
s vlastní matkou (10) - Rheou, která je
i v Rapsodiích,
s Démétrou; z tohoto spojení Gak navrhuje W. Burkert) by vzešla Persefoné, se kterou by se pak Zeus mohl
spojit, aby zplodil chthonickou podobu Dionýsa.
V tom všem jsou obsaženy
prvky mnohem
Rapzejména
Fanés (viz pozn. 16
sodií, ale jiné tu
na str. 39). Fanéta však podle Rapsodií spolkl Zeus v hlubinách Noci
vkus nahradil
(zl. 167 Kern); to vypadá, jako by
49
/.
filosofické kosmogonie
falos Fanétem. Kde se však bere falos? Pochází
jako
ostatní podrobnosti následnického mýtu (str. 63 n.), z
ních
V churritsko-chetitském mýtu o Kumarbim, který popíšeme níže na str. 65, je to Kumarbi, kdo utíná bohu Nebe
polyká jej,
bohem
a
ho
na
Zdá se,
že tato
látka hýla pro Hésioda nebo jeho
ní pramen
stravitelným soustem; kastrace sice
na
svém
(viz úryvek 39 níže), ale falos byl pouze odhozen do
Kronos (který jinak odpovídá Kumarbimu) polyká pouze své
- což je
krotší pojetí a také
pohádkové
téma. A tak se zdá, jako by ..Orfeus" uchovával
východní
verzi, v níž
který spolkl
sám
není to
však sám vykonavatel kastrace ani to není
jímž jej odstraJe tomu spíše tak, že
(Zeus) polyká falos,
který tu
zachován jako symbol
nástroj plození, aby v druhém a
aktu
dal vzniknout veškerenstvu tak, jak to v pozdním rapsodickém výkladu
Fanés.
Význam orlických
pro
filosofii
i ve
nových
nepatmý.
bylo doloženo prvenství
Noci, které má možná
spojitost s hésiodovskou
Chaosu, a
byla také doložena existence celé
rozmanitých kosmogonických a theologických zpracování Hésioda
v pátém a snad už v šestém století
Kr. Orlické odchylky od Hésioda nejsou
soudíme-li podle papyru z Derveni, ale jsou významné, nakolik se zdá, že obnovují a rozvíjejí motivy
ního následnického mýtu, které Hésiodos utlumil,
motiv
Diova
a následného zrození celé
O to
je, že Ferekydés ze Syru (§ 6 b) a snad také
ratici šestého století
které nejsou jinak doložené,
z asijských
Odhlédneme-li od tohoto aspektu, lze originalitu
papyru z Derveni
v pojetí jediného boha
který v
demiurgické rysy babylónského Marduka (viz
str. 62) a téma pohlavního plození, jak je známe z Hésiodovy Theogonie.
jsou však nakonec asi
jen nové aspekty
materiálu obsaženého na zlatých plátcích;
tento materiál
nejvice
k potvrzení
že
v pátém století
Kr. existovali lidé,
spojovali kosmogonické spekulace se
zájmem o posmrtný osud duše. To je cosi, co eleusinští
50
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
podle všeho
co však v mnohém
zejména onen
a všezahrnující pohled na
s nímž se setkáváme u Hérakleita.
5. Hésiodovská kosmogonie
a
a Nebe
V jistém smyslu je zjevné, že o Hésiodovi jsme
pojednat
již
jeho Theogonie a Práce a dni byly sepsány
na
sedmého století
Kr. a mnohá z témat,
jež rozvíjeli "orfikové" a další, o nichž jsme již pojednávali, jsou
tu a tam
Hésiodovým zpracováním. Ale tato témata
jsou
tradice lidových, neanalytických
o
a jeho
vývoji, jež došla
výrazu u Homéra (viz §§ 1-3). Naproti tomu Hésiodos,
jen asi o generaci
než
skladatel (nebo skladatelé) lliady a Odysseie,
nový pokus o systematizaci starých
I on pojednává o vztazích
mezi bohy a
k
navzájem i k
mocnostem,
ale se zjevným
nejenom
kovitý mytický materiál, ale také dokázat poslední zdroje Diovy autority a velikosti. Na následujících stránkách budeme
zvláštní pozornost jednotlivým kosmogonickým epizodám popisovaným
v Theogonii, které vedly k tomuto výsledku; ale Práce a dni s jejich
na Diovu
vládu nad
v souladu s
a spravedlností (Dike)
i když ne tak
vliv na
myšlení
Hérakleita, na koncepci základního
kosmu (viz k tomu více § 7
níže).
31
Hésiodos, Theog. 116 nn.:
116 TH TOt. j.LEV 11"Q<Í>TWTa Xáo<; 'YŠVsT' , oo'rr<iQ
117 rat'
ULEL,
ll9 TáQ'TUQÓ: ,.· i]EQÓEVTa
x-3ovó<;
51
I.
filosofické kosmogonie
120 1)8' WEQO<;, oc; xáA.A.t.<TToc; &v c:H)aváTOWL -8eoirra.,
AlXTLJLeA.'l'Jc;, 'lTÚVTWV Bi: -8ewv 'lTÚVTWV T, civ-8QW'lTWV
8áj.LVa'Tal. &v lTT'ÍJ-8&<Tcn vóov xat
(:\ouA.'l'Jv.
&x Xá&oc; 8' YEQef3óc; Te JLÉA.aa.vá TE
l'Ytvov'To·
NuxTóc; 8'
AL-8'l'JQ T& xat 'HJLÉQ'T]
125
TÉXE
'EQéf3eL <j>a.AÓTT)TL JLL'YEWa.
f aia 8t TOL '1TQWTOV JLEV Š'YELVaTO t<JOV i:a'UT'fi
OóQaVÓV cX<TT&QÓev-8', LVa j.LW '1TeQi. 'iTÚVTa X.O.A"Ú'iT'TOt.,
ó<j>Q' eL'T] j.LUXÚQE<T<TL -8eoic; š8oc; ci<J<j>aA.tc; aLeL.
'YetV(lTO 8' OUQea j.LUXQÚ, -8ewv xaQLEVTa<; tvaúA.ouc;
130 NuJL<j>Éwv, a'L vaLolJ<Ta.v civ' oUQEa f3TJ<T<T'ÍJevTa.
'i] Bi: xai. cXTQÚ'YSTOV 'iTÉAa'YO'i TÉxsv, ot8j.La'Tl.. -8ul.ov,
ilóVTOV, <XT&Q <j>I.AÓTT)TO<;
aÚ'TcXQ
&W1]-8&i<Ja Téx' 'Oxsavóv f3a&8í.v1]V,
Koi.óv TE KQi.Óv {)' 'Y'iTSQLOvá 7' 'Ia'iTETÓv Te ..• 25
31
Jako první ze všeho se zrodil Chaos, potom Gaia
s širokou hrudí, navždy pevné sídlo všech
a mlžný Tartaros
na tomto
neorganický a
nezapadá do kontextu; proto jsme jej
vypustili. Vyskytuje se ve
rukopisech, ale nenachází se v citacích u Platóna (Symp. 178b) a pseudo-Aristotela (MXG 1,975all), ani
u Sexta Empeirika a Stobaia. Verš 119 v
citacích
jak se zdá, jako v kopii, které užíval Zénón z Kitia: SVF
1,1 04-105) a scholiasta k
poznamenal ci{)eTe'i.Tc:u
se jako
sporný"); cituje ho však na jeho správném
Chalcidius (ln Tím. 122),
který vynechává verš 118.
že Platón navazuje na verš 117
veršem 119, není
významná; Platóna zajímal pouze Erós, a tak citoval pouze to, co se vztahovalo k
a nic víc. Pochybnost scholiasty
verše
mít
v tom, že jej vypustil
a poplatónské
jako cizorodý, protože byl
Platón; anebo byl tento verš
v
kdy se objevily alternativní popisy Hádu (str. 34 n.).
25
je
v následujících verších; Gaiino další potomstvo
nebylo kosmologické. Ve verších 154 nn. následuje
o kastraci Krona (39). Ve verších 211 nn. se setkáváme s návratem ke
zrodu personifikovaných abstrakcí,
Noci a Sváru, ty však nemají
kosmologický význam.
52
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
v prohlubni
s širokými cestami, a Erós, který je nejkrász nesmrtelných
jenž si
mysl i rozvážnou
v prsou všech
i lidí. Z Chaosu se
Noc; a z Noci zase vzešel Aithér a Den,
zrodili Erebos a
které Noc
a porodila, když se v lásce spojila s Erebem.
Úrana [Nebe],
rovného,
A Gaia nejprve zrodila
takže ji celou dokola zakryl, aby byl navždy pevným sídlem
všech blažených
Pak zrodila vysoké hory, rozkošný domov božských Nymf, které bydlí v lesnatých horách; zrodila
neplodné
dmoucí se vlnami,
Pontos, a to bez
toužebné
,
,
lásky; a potom, když ulehla s Uranem, porodila Okeana s hlubokými víry, dále Koia, Kria, Hyperiona a Iapeta ...
Autor Theogonie se rozhodl, že dovodí rodokmen
až k poa úryvek 31
jeho výklad o
stadiích, v nichž vznik kosmických složek, jako je Úranos (Nebe),
vede
ke generaci vágních, ale
antropomorfních
mytických bytostí, jakými jsou Titáni. Tuto básnickou kosmogonii,
v raném sedmém století
Kr.,
která byla složena
nevymyslel Hésiodos; její
iracionalita a zdvojování
stadií
že jde o syntézu
dvou starších
Erebos (který má možná chetitu Homéra okolo
není zcela jasno,
skou etymologii),
musí
souviset s celým komplexem Gaia-Hádés-Tartaros
(EQé(3eo-4>tv il'lTó x-itovó-; v Theog. 669); na
však
o stadium
než Gaia a Tartaros. Mohlo by se to
jako
místní diferenciace,
jako se hory a
(Pontos) rodí jako
místní diferenciace ze
ale v takovém
by
pocházet z Tartaru
Gaie, a ne z Chaosu. Erebos je spjat s Nocí,
proto, že s ní sdílí základní vlastnost (temnotu),
jako je Aithér spjat s Dnem. Rození se
na
Aithér a Den z Ereba- jemuž jeho
rod nepodobností (Erebos
brání v otcovství - a Noci), nebo na
a Noc z Chaosu, srv. str. 59), nebo podle lokálních diferenciací.
která zrození
nelze
žádným z
zejména zrození Úrana z Gaie. lnkonsistence panuje také ve
rození. Erós se rodí v prvním stadiu diferenciace,
proto, aby poskytl antropomorfní, sexuální
následujících
53
I.
filosofické kosmogonie
diferenciací. Tohoto
se
neužívá
Gaia ve
verši 132 zrodí Pontos "bez lásky"; Noc se ve verši 125 spojuje
s Erebem, ale ve verši 213
rodí, "aniž s kýmkoli spala"; Chaos
ve verši 123 a
Gaia ve verši 126 rodí
Láska
už existuje.
poté, co sama ve verši 126 zrodí Pontos,
se Gaia spojuje se svým synem a druhem Úranem, aby zrodila
personifikovaného Ókeana. 26
"První ze všech se zrodil Chaos": prvenství Chaosu je pozoruhodné a je
zkoumat, co zde Hésiodos
slovem Xáoc; mínil.
výklady lze zavrhnout hned: (i) Aristotelés
(Phys. IV,l,208b29) jej chápal ve smyslu "místa". Ale zájem o tento
a
prostorové pojmy se
objevil až s eleaty,
mnohem
než Theogonie, a prvního
výrazu se
mu dostalo v
Timaioví. (ii) Stoikové následovali Zénóna
z Kitia
SVF 1,103), který tuto myšlenku možná
od Ferekyda ze Syru (DK 7 B Ia), a odvozovali x<Xoc; od xsw·.frat; vykládali
jej pak jako to, co je tekuté, tj. jako vodu. (iii) S
moderním
významem chaosu jako
se
setkat
v Lúkianových Amores, 32, kde je
x<ioc; interpretován jako nebeztvará látka. I tento výklad má možná stoický
Substantivum x<Xoc; je odvozeno od
xo.- s významem "zející otvor, mezera, jícen". Ze spolehlivých
slova do r. 400
Kr. se pouze jedna skupina vztahuje ke kosmogonickému Chaosu
z našeho úryvku (tak Akúsilaos v úryvku 18; Aristofanés, Av. 693;
Nub. 627); druhá skupina má speciální význam "vzduch" ve smyslu
oblasti mezi Nebem a Zemí, kde létají ptáci (tak Bakchylidés, 5,27;
Euripidés, zl. 448 Nauck2 ; Aristofanés, Nub. 424; Av. 1218). Není
že Bakchylidovo básnické a snad originální užití
vysoce osobitého obratu tv
x<Xet Gako místa, v
létá
orel - volný vzduch v protikladu k Zemi
bylo
napo-
26
Vzhledem k jeho kosmologickému významu jakožto obklopující
(§ 2) bychom
že Ókeanos vstoupí na scénu
než
Pontos, který lze
pokládat za detail
Zplození Ókeana Gaiou
a Úranem
mít racionalistický
obklopující
linii doteku mezi Zemí a'poklopem Nebe.
54
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
dobeno Euripidem a Aristofanem,
v lyrickém smyslu (Av. 1218),
nebo jako vhodná,
ne
vážná interpretace kosmogonicúzus
kého Chaosu u Hésioda. Doklady tedy neukazují na
ve smyslu prostoru mezi Nebem a Zemí,
takové
slova
užití bylo
známo. Na tomto
musíme vzít v úvahu
jiný výskyt tohoto slova v Theogonii samé:
32
Hésiodos, Theog. 695 (Zeus vrhá blesky na Titány)
M xilwv 1T<icra xai. '!lxEetVOLO (!éeilQ<X
a·
Ó:U'TIJ.TJ
a· aLiléQet S"Lav i:xavsv
1TÓV'TO'i 7' Ó:7QtYy&'Toc;;· 'TO'il<;
ocrcr& S'
xat tq,{}LIJ.(l)V 1TEQ tóV'T(l)V
CttYyTJ IJ.CtQIJ.<XLQoucr<X XEQCtUVoU 'TE <T'T&Q01Tft<; 7&.
700 XCtlJIJ.Ct St -8ecr1TÉ<TWV Xet'TÉX&V
EL(TCt'TO
&.V7et
ó<!>-8etAIJ.OWL lSdv iJS' ooacrcrt ocrcrav axoilcrett
&t ra"Let xat
Vlr&QilE
1TLAv«To·
'YtXQ x&
U1Tó
ÓQWQ&t ...
s·
32
Celá
i proudy Ókeana, i neplodné
a je, Titány zrozené ze
horký dým; neuhasitelný plamen
hromu a blesku
dosáhl až do jasného vzduchu a blyštivá
oslepovala
i
kdo byli silní. Nevýslovný žár zachvátil
Chaos;
se naskytl podobný pohled a uším podobný zvuk,
jako kdyby se
a širé Nebe srazily;
tak obrovský povstal
...
O to, kterou oblast
ve verši 700, se vedl spor.
(a)
celek nebo
pro toto užití existuje
paralela v Theogoníi, 814 (35), což je možná jedna z
variant (srv. str. 34 n. a 58 n.); nebo (b)
oblast mezi Zemí
a aitherem. Varianta (a) by
byla obtížná:
by
horko
pronikat do
(Ve verších 861 nn. do
pronikají
ale to je
a odpovídá to
Titáni nejsou v
ale na
Othrys (632); bylo
že
plamen dosáhl až do vrchní oblasti vzduchu, a je na
dodat, že
také horko zaplnilo celou
oblast. Následující verše
Zemi a Nebe, jak narážejí na sebe není na
55
I.
filosofické kosmogonie
Objektivní posuzovatel by
musel
k
že Xá.o<; ve
verši 700 popisuje oblast mezi Zemí a Nebem.
Vzhledem k základnímu významu slova xcioc; (mezera, tj.
ný interval, nikoli "prázdno" nebo
takového)P k jednomu jistému
užití z pátého století ve smyslu oblasti mezi Nebem a Zemí a k dalšímu
užití tohoto slova v Theogonii, kde je jeho smysl
týž, je
nutné
vážnou pozornost interpretaci, kterou
zejména
Comford
Principium Sapientiae, Cambridge 1952, str. 194 n.)
a podle níž Xá.o<; -yEVe'T' v prvním verši úryvku 31 znamená, že mezi
Zemí a Nebem vznikla mezera; jinými slovy, že prvním stadiem kosmogonie bylo
od Nebe. To by nešlo dohromady s jedním
existujícím a nepochybným rysem kosmogonie: s odsunutím Úranova
zrození až do druhého stadia, do
126 nn. (Zrození z Chaosu ve
verších 123 nn. a z Gaie ve verších 126 nn. mohlo
Až na tuto zvláštnost ostatní podmínky této interpretaci vyhovují;
s
Tartaru se objevuje hned, jak vznikne mezera; spolu
s ní také Erós, který podle básnických zminek211 existuje ve své nejkon27
se srovnával xcio<; a zející prostor ginnunga v nordické my-
tologii. Tento zející prostor (který ovšem
obra, z
byly
Nebe a
byl chápán jednoduše ve smyslu prázdného
prostoru: je však
si povšimnout, že ve Snorriho schematizaci je
pojat jako
ledu (Niflheim) na severu a
(Muspellsheim) na jihu. To
neubírá na síle
že xcia<; znamená
rozlehlou oblast,
a
však také její hranice.
28
Nikoli u Homéra nebo Hésioda;
los, zL 44,1-5 (z Danaovem):
v úryvku 33 Aischy-
JJ.&v á-yvó<; oliQO!Vo<;
xitóVO!,
ŠQW<; Bt ),ai.av A.aJJ.(3civ&L "fcXIJ.OU 'I'UX&i.v.
oJJ.!3Qo<; o ú1r' &'ÓvaTfjQO<; oVQavoiJ
-ya'i.<x.v· .q M Tt·x:rsTat. (3QOTOi.c;
JJ."ÍJA.wv Ts (30<T%cr<; xai. (jtov
(Vznešené Nebe
touží proniknout Zemi, touha se
aby se s ním spojila v
který z Nebe, jejího ženicha, padá,
Zemi a ona rodí
pastvu pro dobytek a
krmi.) Tato
který
Zemi, je
velmi stará.
•
56
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
jako
mezi Nebem a Zemí. Není nepravže explicitní popis zrození Úrana byl v hésiodovském
schématu odsunut na
dobu vinou konfuzního užití dvou
lených
(tuto konfuzi lze doložit i jinými detaily schématu) a že
je implikován již ve verši 116 hned v prvním stadiu kosmogonie.
lení Nebe a
je v Theogonii zcela
zdvojeno, opakuje
v
o kastraci Krona (39); avšak
se ve zcela mytopoetické
zdvojení
které mají
logickou povahu (kvaziracionalisnež zdvojení na téže, kvaziracitickou a mytickou), je snáze
onalistické
Cornfordovu interpretaci
sloveso, jehož je užito
k popisu prvního stadia kosmogonie: nikoli i)v ("byl"), ale "YévsT'
("vznikl, zrodil se"), které možná znamená, že Xáo<; nebyl
diferencovaného
ale modifikací tohoto
kladu. (Lze
že by Hésiodos nebo jeho zdroj chápali prvoposubstanci jako pocházející z
že
a Nebe
jednu masu, byla možná tak
(viz str. 60-63), že to Hésiodos mohl pokládat za
a
výklad o
zahájil prvním stadiem diferenciace.
byl
by to
kryptický a lakonický postup; a zdá se
né, že slova Xáo<; "Y&Vt:7' mínila
než jednoduše
,,Nebe a
se
- ale
se kloním k názoru, že
to byl
smysl tohoto obratu. Povaha mezery mezi Nebem
a Zemí po jejich prvním
mohla docela
být
specifikována v lidových tradicích, z nichž Hésiodos
Lze
že existoval pokus
vit si, jak by
vypadaly, kdyby existovalo jen temné Nebe a
a prázdný prostor mezi nimi. Zde se musíme obrátit o pomoc ke
ma pasážím (viz str. 34 n.)
hésiodovský popis
34
Hésiodos, Theog. 736-745:
8& "YTJ<>
xai. TaQ7Ó.QOV
'TTOV'TOV 'T CX'TQ'lJ"YE'TOt.O XCXL OVQ«VOU CXO"TEQOE1170<;
7rÓ.V'Tú>V 7r'T)'Y«L xai. 7r&Í.Q«'T'
&Q"Y«A.é' &'ÓQW&VTa, Tá TE O''T'lY'féOUO"t {}sol. 7r&Q,
740 XÓ.O'f.J-<X !J-&-y', oo8& xs 7rÓ.VTa TsA.sa<f>óQOV st<;
oti8a<; Í:XOI:r', st 7l'QW'TCX 7rUAéú>V
"YÉVOL'TO.
&A.A.á xsv
xai.
<f>éQOL 7rQÓ {}ú&A.A.a -3-uéA.A.'T}<;
I
'"
I
'\'
57
.-.t
I
I.
filosofické kosmogonie
OQ'Y«AŠ'Jl· 8eLVÓV ot xai. a:flavá.TOLO"L i}eoL<n
Tomo TŠQ«<;· NuxTÓ<; &' tQe{3evvij<; otxí.a &et.va
745
ve<f>éA.n<; xexaAUf-Lf.LÉV« xuavéno-w.
35
Hésiodos, Theog. 811 (následuje po zopakování
736-739,
viz 34):
8& f.L«Qf.LÓ.QE«Í. Te 1TÚA«L xat Xá.A.xeo<; ouM<;
ao-Tef-L<f>iJ<;, Qí.t no-L ot.'T}vexteo-o-t <XQ1JQW<>,
amo<f>uij<;· 1TQÓO"i}ev o& i}-ewv Š%TOO"i}ev U1TÓ.VTWV
Tt.'Tijve<; vaí.oum., 1TŠQ1JV Xá.eo<; to<f>eQo!.o.
34
Tam jsou zdroje a hranice tmavé
mlžného Tartaru, neplodného
a
Nebe, jich všech po
nedostupné a temné, jichž se hrozí sami bohové: veliká propast, na
jejíž dno by nikdo nedošel ani za dobu úplného roku, kdyby se
jednou ocitl v jejích branách, nýbrž sem tam by jím smýkala
jedna prudká
za druhou. Strašné to zjevení i pro nesmrteltemné Noci stojí zahalen
modné bohy! Strašný
rými mraky.
Tam je
brána a bronzový práh,
táhlými
samorostlý. Naproti, daleko od všech
bydlí Titáni, až za temným Chaosem.
35
Úryvek 34 je
pokus o explikaci
726-728 (2), kde se
že Tartaros (možná jeho horní
je obklopen Nocí a nad ním
jsou
a
Ve
1TEÍ.Q«T', "meze", je obsaženo
zdroje úryvku 2, tj. ll. VIII,478-479: Ta
veí.aT« 1TEÍ.Qai}' ... -yaÍ.1J<; xai. 1TÓVTow; 1T1J'Y«Í., "prameny'\ jsou
uvedeny jako vhodné pro
Verše 740 nn. jsou zvláštním a své720 nn. Naproti tomu úryvek 35, který nárázným rozvinutím
sleduje po zopakování prvních
úryvku 34,
veršem (//. VIII,l5) z homérského popisu Tartaru (1),
potom
z úryvku 2, tentokrát dosti
a
"velkou propastí" (xá.o-f-1.« f-1.6'Y') z verše 740, která se
objevuje
jako Xvoq.
pasáže obsahují
které odpovídají
tomu, že jde o dosti povrchní rozpracování;
rozumné
že kdi'eny
se nacházejí nad Tartarem,
stavou, že "prameny a meze"
Nebe a Tartaru, se nachá58
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
zejí v Tartaru (34). Zajímavý je následující popis Tartaru jako xci<rf.L«
J.LÉ-y': velké propasti
chasmatu (srv. Euripidés, Phoen. 1605), plného
a obsahujícího
Noci. V úryvku 35 je tato propast
popsána jako "temný Chaos" (nemusí nás zajímat jeho svérázná geografie, s výjimkou toho, že Chaos není
V tom musí být obsažen odkaz na
Xcioc; z verše 116 (31)
a zdá se rozumné
že autor
rozpracování
chápali
Xcioc; jako temný a
jako Tartaros.
Tuto interpretaci do jisté míry podporuje
že v
kosmogonickém výkladu se Erebos a Noc (oba
temní) zrodili z Chaosu.
Zdá se, že uvedené doklady poukazují k následujícímu
V každém
v
prameni byl první fází formace rozvznik rozsáhlé mezery mezi Nebem a Zemí. Hésiodos položil
na povahu této mezery samé, nikoli na událost odkterá ji
Mezera je pojata jako temná a
protože aithér a Slunce
nevznikly a noc s
jdou ruku
v ruce. Týž popis je vcelku
na temné
Tartaru;
je Tartaros popisován jako
mezera nebo spíše
29
jako její
29
G. Vlastos (Gnomon, 27, 1955, str. 74-75) pokládá úryvek 34 za
významný pro
Hésiodova kosmogonického Chaosu a navrhuje dona jeho
Anaximandros na svou
konce, že
To <'bret.QOV. Také U. Holscher (Hermes, 81, 1953, str. 391-401) zcela
zavrhnu! Comfordovu interpretaci a pojal Chaos jako temný a
rozlehlý. Tuto tezi opírá o
že kosmogonie, kterou Filón z Biblu u Eusebia (Praep. evan. I, I 0)
Sanchuniathonovi
který
žil
Trójskou válkou), je
prastará, mnohem starší
než Hésiodos. Podle shrnutí u Eusebia byl prvním stadiem všeho temný,
bezmezný vzduch a vítr (xcio<; itoh.EQÓV, ÉQE[3ci>8ec;, jak zní jeden z jeho
Když
zatoužil po svých vlastních &Qxaí"
se jimi míní
cokoli), došlo ke smíšení. Vznikl mot Gakési bahno) a stal se setbou stvoJe pravda, že nálezy v Ras Šamra i odjinud ukázaly, (a) že
motivy
mytologie pocházejí z doby dávno
Homérem a Hésiodem a z
(b) že Foinikie
ve druhém tisíciletí
Kr. své vlastní verze
o nejstarších
a byla místem
59
I.
filosofické kosmogonie
od Nebe v
36
Euripidés, zl. 484, z Moudré Melanippé (DK 59 A 62):
XOVX
aJ\)\'
TS 'Y«LÚ T' 'Í)v J.LOQ<!>TJ J.LÍ.« ·
txw(!Í.(d)T)a«v aAA:itA.wv
imsi.
TÍ.XTOUO'L
sic;
1TSTSLVÚ,
ouc; if UAJ.LT) TQŠ<PEt,
'YÉVO'i TS {)vT)TOOV.
37
Diodóros, Bibl. hist. 1,7,1 (DK 68 B 5,1): xaTa 'YÓ:Q Ti)v
Toov oA.wv O'Ú<rT«atv J.LÍ«v šxsLv L8éav OVQ«vóv Ts
X«L 'YfJV,
«VTWV Tfjc; <PvaSW'i" J.LETd
T«ÚT«
TWV O'WJ.L<iTWV a1T' Ó:AA'JÍAWV TÓV J.LSV XÓO'J.LOV
1TEQtAaj3sl.v U1T«O'«V Ti) v ÓQWJ.LŠVT)V šv
... 30
setkávání kultur. Je také pravda, že v theogonii
Sanchuniatho'
novi existuje jeden prvek (božstvo Eliun v generaci
Uranem), který
chetitskému výkladu
neodpovídá Hésiodovi, ale odpovídá
z druhého tisíciletí (viz str. 64 n.). Tento prvek však mohl být
a prastaré lokální kosmogonické tradice a mohl být
kdycelé
Sanchuniathonovi
koli: nedokazuje, že každá
(Hermés Trismegistos atd.) si
jakýkoli nárok na to, že je
starého materiálu. Zejména to však ani zdaleka nenaže tento kosmogonický výklad je
jiným, než
se zdá být,
kostotiž hellénistickou eklektickou napodobeninou Hésioda a
(obsahuje možná zmínku o vejci). Používat jej jako
mogonických
k výkladu Chaosu v Theogonii a k
toho, že
temnoty byla pro Hésioda hotovou
kterou si
je spíše zajímavý nápad než
postup.
30
Kosmogonii a antropogonii z první knihy Diodóra (jenž záhy po
této pasáži cituje úryvek 36)
Diels Démokritovi. Není v ní sice
podrobností
ani zmínky o atomech, jak upozornil Comford, ale
stadií
mohou být
z Démokritova MtxQÓ'i
je podobný tomu, který popi8táxoaJ.Lo<; (str. 405 n.). Vývoj
dialogu. Celý výklad je
suje Prótagoras ve stejnojmenném
eklektický, ale jeho
rysy pocházejí z pátého století a mají
60
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
Apollónios Rhodský, Argon. 1,496 (DK 1 B 16):
38
T}sL&sv 8' w<; -yai.a: xat OÓQil'VÓ'i ij8e -ftó:A.auua:
TÓ 1TQtV
UAA'IÍAOLO"L J.J.l.'fl 0"\JVIl'Q'l)QÓTil' f.J..OQcf>il
vei.xeo<;
óA.ooi.o 8\.éxQt-fiev
Tj&' w<;
ai.-fitQt TÉ'I(JLaQ
aO"TQO: O"SAT)VO:Í:Tl 'TS xa:i. TJSALOLO XtA.su-fim. ..• 3!
36
A ta
není má, ale mám ji od své matky, že Nebe a
byly jeden tvar; a když se od sebe
zplodily všechny
a vydaly je na
stromy, ptáky,
i tvory, které
i rod
živí slané
v
stavu
Nebe
a
jednu podobu, protože jejich
byla smíšena;
potom se jejich
navzájem rozestoupila a
dostal celé to
které v
vidíme ...
jak
a Nd:re a
byly kdysi navzájem spojeny
v jedinou podobu a jak je zhoubný svar
jedno každé
a jak mají
a
i
cesty v aitheru
pevnou hranici ...
37
38
V
nikoli
oddílu jsme navrhli, že
prvním stadiem hésiodovské theogonie bylo odNebe a
Úryvky 36-38 ukazují, že tato
byla
v
známá. Je pravda, že pouze úryvek 36
pochází
z pátého století
Kr., ale za
významnou je
považovat
že
Nebe od
je tu
popisováno jako
matkou
tj. jako lidový a travýklad. Není k ní sice známa žádná
paralela;
tato
se mohla spojit se
iónskými teoriemi, jako je tomu v úryvku 37 a v jeho
iónský ráz; jako takový
nické
docela
obsahovat
je Orfeus. Kosmogonie nemá nic
"orfickými" výklady (§ 4); Apollónios
úst co nejstarobyleji
verzi.
3!
61
kosmogose specificky
vložit
do
I.
filosofické kosmogonie
od Nebe v
pramenech
od Nebe je kosmogonický mechanismus, jehož bylo
dávno
nejstaršími známými
kosmogonickými
vami široce užíváno v mytologických výkladech velkých
chodních kultur. (Je dokonce
mnohým odlišným kulturám:
srv.
výrazný
maorijského mýtu o
Rangiho
[Nebe] a Papy
jejich omezeným potomkem, který
je velmi blízkou paralelu k úryvku 39.) Tak
jedna glosa z konce
prvního tisícíletí
Kr. k egyptské Knize mrtvých
že "Re
se
objevovat jako král, jako ten, jenž byl
než došlo
k vyzdvižení (Nebe) bohem Šu, když byl na
která je v Hermopoli" (ANET, str. 4). Šu je
vzduchu, kterého ze sebe vychrlil Re
a který zvedá bohyni Nebe Nut nad boha
Keba. V churritskochetitském mýtu
o Ullikummim (ANET, str. 125; O. R. Gumey,
The Hittites)
Upelluri,
Atlanta: "Když nade mnou byly
postaveny Nebe a
jsem o tom nic, a když
a rozNebe a Zemi
vedví,
jsem o tom nic". V babylónském eposu O
(IV,137 nn.; ANET, str. 67) Marduk
roztrhne
prvotní
vody Tiámat a z jedné jeho poloviny vyNebe (obsahující nebeskou vodu), zatímco z druhé
Apsú, hlubinu, a Ešarr, "velké
neboli firmament
V jiné,
semitské verzi z první kapitoly biblické knihy Genesis, jsou prvotní vody
podobným
"I
klenba
vod a
vody od vod!'
klenbu
a
vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval
nebem." (Gen 1,6-8)32
Nebe od
bylo tedy obsaženo v
mytologických výkladech, které jsou starší než Hésiodos. V následujícím oddíle uvidíme, že
popis
generací
32
slova první kapitoly knihy Genesis- .,Na
Nebe a zemi. A
byla pustá a prázdná"- jsou matoucí anticipací
toho, co bude následovat.
stavem je neomezená, temná voda;
vod na vody nad klenbou a vody
prvním stadiem diferenciace je
pod klenbou. Anticipace v úvodním shrnutí
paralelu ke zdvojení vyskytujícím se
v
Theogonii (str. 56).
62
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
je verzí základního
mýtu, který je znám také z jedné dochované churritsko-chetitské verze. Není tedy nic
na tom, že se u Hésioda objevuje motiv
Nebe a
už
v kvaziracionalistickém Xáoc; -yive,.·
kosmogozato však ve zcela mytopoetickém hávu v
nie, nebo
o kastraci, k
nyní obrátíme pozornost.
Mýtus o kastraci v Theogonii
39
Hésiodos, Theog. 154-182:
omTot 'Y<iQ faí:qc; T& xat OuQavou
8&LVÓT<XTOL 1T<XL8wv, <T<j>&TÉQq> 8'
'TO%i)t
aQxi)c;· xat 'Tll>V JLtv O'ITW<; TL<; 1TQ6m:x 'YÉVOL'TO
'IT<ÍVT<X<; a'ITOXQ'Ú'ITT<X<TX&, xai. &tc; <j>áoc; oUx avÍZO"%&,
faí.1'jc; ÉV %&UilJLWVL, xax<t> 8' É1T&'TÉQ1T&TO
OUQ«VÓc;· 'Íl S' tvTÓc; <TTOV«XL,&To fal.a 1T&A<Í>Q1l
160 <TT&LVOJLÉV1)· SoA.t11v 8t xax'llv ,.· ll<!>Q<i<T<T«TO TÉXV1JV .
... sto-s 8t JLLV (se. K[!Ovov) XQiltJsao-a A.óx<p· tvéil1]X& st
X&Q<TLV
175 &Q1r1]V X<XQX«QÓSOVT«, SóA.ov 8' il'!Te1J'llx«TO 'IT<ÍVT«.
Se N-úxT' t'!Tá-ywv JLé-yac; OUQ<Xvóc;, aJL<!>i. St faí.11
LJL&Í.QWV <j>tAÓTTJTOc; É1TÉ<TX&To xaí. ti' thaw<T111]
'IT<ÍV'T'!J' ó
tx A.oxsol.o 1rát.c;
xstQi
<TXati'J,
St 1T&A<Í>QLOV
&Q1T1JV
180 JL«XQ'lÍV, X«QX«Qó8ovTa, <j>í.A.ou 8' <i1ró JL'll8sa 1T«'TQÓc;
ÉO"<TUJLÉV wc;
1]<T&, 1T<ÍAI.V S'
<j>éQ&<T1Jm,
...
39
Všechny, kdo se zrodili z Gaie a Úrana,
z potomjejich zploditel od
jakmile se
z nich narodil, všechny je ukryl v útrobách Gaie a nepustil je na
Úranos se radoval ze zlého
ale ona,
Gaia, stéjí v útrobách bylo
a tak si vymyslela zlou
nala,
a
lest ... vyslala ho [Krona] ven a skryla ho v zálodo rukou mu vložila srp s ostrými zuby a
mu celou
lest. Veliký Úranos
v doprovodu Noci, v touze po lásce
objal Gaiu kolem dokola a rozložil se na ní. Tu on, jeho syn, natáhl z úkrytu levou ruku, pravou rukou uchopil obrovský srp
63
I.
filosofické kosmogonie
s ostrými zuby, rychle usekl pohlavní úd svého otce a mrštil jej
daleko dozadu za sebe ...
(Kapky krve oplodní Gaiu a zrodí se z nich Erinye, Giganti a jasanové nymfy;
padne do
az
se zrodí
Afrodíté.)
Podrobnosti této verze
že Úranos se
od Gaie,
nejmenším ve dne: ale
by v takovém
Gaia za jeho
tomnosti nemohla vyvést své potomky? Je
že v ji'
ných verzích tohoto
ležel Uranos na Gaii
Gako
v maorijském mýtu Rangi pokrývá bohyni Papu), takže by se dalo
že "Nebe a
byly jeden tvar...
být velkých pochyb
o tom, že toto drsné sexuální
míní na jiné a
sofistikované
touž kosmogonickou událost, která je implikována nejprve ve
slovech Xt:io<; -yéveT' a potom v ral.a ... š-yetvaTO lo-ov éaUTtl ovQUVÓV z explicitní kosmogonie úryvku 31.33
Že
obsahu Theogonie je
a pochází
z mnohem starší epochy než z doby Hésiodových
to
ukazuje chetitská tabulka o Kumarbim,
která je churritského
a která ve své dochované
pochá34
zí z doby okolo poloviny druhého tisíciletí
Kr. V chetitské verzi
33
S
paralelou k mytopoetickému opakování události,
která jíž byla vyložena v kvaziracionalistickém a mnohem
ším shrnutí, se setkáváme v knize Genesis: abstraktní Elohim první kapitoly je nahrazen zcela antropomorfním a mnohem hrubším Jahvem druhé
kapitoly,
jako vágní
k svému obrazu" z první
a
ve druhé
kapitoly je zopakováno v daleko
kapitole, kde Jahve
z prachu a vdechuje mu život v
(K
z bláta srv.
starobabylonský text
citovaný v ANET, str. 99, sl. b, a
mýtus o Prométheovi.)
34
K tabulce o Kumarbim vizANET, str. 120-121; O. R. Gumey, The
Hittites, str. 190-192; R. D. Barnett, JHS 65, 1954, str. 100 n.;
H. G. Guterbock, Kumarbi, Zurich 1946, str. 100 nn.; G. S. Kirk, Myth, its
Meaning and Functions in Ancient and Other Cultures, str. 214-219.
o Vllikummim (viz str. ti2) na jiných tabulkách vypráví o dalších skutcích
64
5. Hésiodovská kosmogonie a
a Nebe
je prvním králem Nebes Alalu, kterého
Nebe Anu; Anua
svrhne otec rozvinutých
Kumarbi (ekvivalent Krona, "otce
Když se Anu snaží uniknout na Nebe, Kumarbi ukousne
Když se dozví, že
bohem
a spolkne jeho
a
dalšími "strašlivými bohy", Kumarbi
zase vyplivne a ono oplodní Zemi
dalšími bohy; Kumarbi se však
už
zbavit boha
a
jej také porodí.
Gehož
ekvivalentem je
hromu a blesku Zeus)
s pomocí Anua sesadí Kumarbiho a stane se králem Nebe. Podobnosti s
mýtem bijí do
posloupnost
Nebe - otec
je shodná;
je i kastrace boha Nebe Kumarbim/Kronem a
jeho zahozeným
Existují ovšem také významné rozdíly: chetitská verze
jako
jiné
výklady) zná
bohem Nebe
jiného boha,
Alalua; co polyká Kronos, je kámen (omylem namísto boha
Theog. 468 nn., a poté, co spolykal všechny své ostatní
a je to
Má se za to, že na rozbité
Rhea, nikoli on, kdo porodí boha
chetitské tabulky mohla být
zmínka o tom, že Kumarbi
kámen, ale to je nejisté. Za pozornost stojí
že také u Hésioda pomáhá bohu
Nebe (spolu s Gaiou). Chetitská verze nijak neimplikuje, že by kastrace boha Nebe
souvisela s
Nebe od
žádná
se v ní ani
nevyskytuje. To je
rozdíl, ten však
že
motiv
v mýtu druhého tisíciletí, nýbrž že
do
verze byly pojaty varianty, které se v chetitském výklav
du náhodou nenacházejí. Recká verze
nebyla odvozena
z verze chetitské, nýbrž existoval velmi
výklad se spoustou lokálních variant, jehož jednou verzí je chetitská
tabulka a jinou Hésiodos,
Hésiodova verze byla navíc poznamenána peripetiemi
mladší a velmi odlišné
Kumarbiho z doby jeho panování na Nebi; že Nebe a
se zde
65
byly
filosofické kosmogonie
I.
6. "Smíšené" theogonie
(A) Alkman
lyrik Alkman
okolo r. 600
Kr. a bylo velkým
kvapením, když publikace oxyrhynchského papyru 2390 v r. 1957
vynesla na
že jedna z jeho básní obsahovala jakousi theogonickou kosmogonii ("v této písni se Alkman zabývá
jak
praví komentátor, zl. 3, sl. 1,26), která možná
invokací Mús
jakožto dcer
Ze samotné
máme jen žalostné útržky; na
papyru (z druhého století po. Kr.) se dochovaly
prózou psaného
a svým rázem
aristotelského
k básni, která byla zjevspíše záhadná a vyvolala
jiných
o výklad (sl. 1,27 n.).
následuje v úryvku 40; je však
poznamenat, že
obsahoval také lemmata, tj. krátké citace
z Alkmana, na
byl
a že ve slovech tx &s -rw 1T[ na
ku sl. ll
3), po
následuje výklad 1TÓQOV <i'ITó
1T.[ na 6,
ukazuje dialektická forma TW místo ToU, že Alkman sám
užil termínu
- s nímž je
spjato slovo Tlhq.LWQ, jež v každém
poetický tvar. Jiná lemmata (která následují
po úryvku 40) jsou:
a
&.J.LáQ TE xai. o-sA.áva xai.
TQLTov
tj . .,ctihodný" a "den a
a za
tma".
40
Alkman, zl. 3 (Page), sl. Il,?-20
"(<iQ
1Í UA'lJ %0.TO.O"XEUa[o-{}iJvat.
1TÓQO<; Tl..<; olovd Ó:QX1\· A(É"(Et.
ó 'AA.xJ.L<iv
UA'lJV'ITá:v[Twv T&TaQO."fJ.LÉV'lJl' xai. a1TÓ'lJTOv· eha ["(evé{}-o-at. Tt.l'á c:f>'lJO"Ll' TÓV XO.T<Xmceuá[,OVTO.
'ITáVTO., ELTO. "(EVSO"{}at. [1TÓ]QOV, ToU [8s 1TÓ1TOU
TéXJ.LWQ" xai. &o-nv ó J.LSV
otov <iQX'lÍ, TÓ 8E TÉXJ.LWQ oiovd
EMn&oc; "(EVOJ.LÉV'Tl'i Ó:QXtl %<XL TÉ(A]o(<; TO.'ÚT ]a 1T<ÍVTWV
"(SVS[T)O, xai. T<i
1T<Íl"Tcy
'Titv c:l>wt.v TTJL ToU xaA.xoil VA'lJL, &s
T(1]t.] '{oU TEXVÍ.TOU, Ó &s
'X<XL TÓ TÉ%J.LWQ 'T1]L <iQXilL xal. 'TWL 'TÉASt. ...
,.-q..,
66
6. "Smíšené" theogonie
40
když se látka
vznikla jakási cesta [nebo
poros], jakoby
[nebo
arche1. Alkman
tedy
že látka všech
byla
a nebyla vyrobená; pak prý vznikl kdosi, kdo všechno
pak vznikla
cesta fporos], a když pominula cesta, následovala mez [nebo
cíl, tekmór]. A cesta je jako
[nebo
kdežto mez
je jako konec [nebo cíl, telos]. Když se zrodila Thetis, staly se
a koncem všech
a všechno má podobnou
zenost jako látka bronzu, Thetis jako
a cesta a mez
jako
a konec ...
Komentátor
výklad
diskusi
o
- tj.
aspektech fyzické existence- ve druhé knize Fyziky. Existuje totiž zjevná podobnost mezi
Thetidou
když uvážíme, že její jméno mohlo být spojováno
s
jehož význam je n-&évo:t, -&éu-&aL, tj. položit umístit)
a
jako mezi Tekmórem a
ale Alkman
uvažoval v
abstraktních a možná též
analytických pojmech. Co
asi na mysli, bylo v poslední
mnoha spekulací, ale žádná z nich není
ná: tekmór
váháme, zda psát,
nepsat velké písmeno) je
znamení, které ukazuje cestu
poros (podle W. Burkerta); poros
stezku v prvotním
tekmór
znamení na této
(West) - nebo
(Vemant); Poros je
(srv. '1TÉ1TQWTO:L < *'1TÓQro), který má vyvažovat Aisu v
zl. 1,13, jak
soudí Page (viz o tom níže na str. 68).
Thetis je
což
pro Westovu
konjekturu; ale její jméno, vezmeme-li v potaz možnost výše
odvození, spolu s Thetidiným
starým kultem v samotné
být
Pokud jde
o Poros a Tekmór, nezbývá než váhat mezi
a abstraktvýznamy, s
sklonem ke
mezi fyzickou cestou
stezkou a
procházení
postupu; a mezi
viditelným znamením,
mezí a koncem
vyvrcholením
(oba významy jsou homérské).
abstrakce jejího opaku
tom musí být u obou odlišných
stejný; je
né, že "mez" v
smyslu
být Ókeanos (srv. § 2),
pokud Thetis má vedle ostatních konotací
význam
ské
ale neníjasné, co by pak
znamenat "cesta".
67
I.
filosofické kosmogonie
Je
že lemma, které se
o skotos,
naznas Nocí (§ 3). Komentátor (24 n.) klade temnotu do
stadia, v
látka byla dosud
což znamená, že slo"a za
.. (ve vztahu ke dni a
je
dát logický, a nislovy
koli chronologický význam. Komentátor pak
bením[ ... ] vznikly cesta a mez a tma", kde lakuna
obsahovala jméno Thetis. Tma zde
prvotní stav,
Hésiodovu Chaosu (§ 5), navzdory tomu, že
zde
implikuje, že tma nebyla
než poros a tekmór.
Obtíže se znásobují tim, že ve
dochovaných verších
13 n. Alkmanova Partheneia (zl. 1 Page) je Poros spjat s Aisou jako
"nejstarší z
Komentátor (D. L. Page, Lyrica Graeca Selecta,
Oxford 1968, str. 6) zde
k verši 14 pozoruhodnou poznámku, že
Poros je totéž jako u Hésioda Chaos,
kontext sám, jakkoli je
porušený, si podle všeho žádá význam lidského osudu nebo
jak
pro výraz aisa, tak pro výraz poros -což je
Page navrhl
pro poros spojitost s
'lrÉ'lrQWTa.L atd. spíše než s 'lTSQáw atd.,
která by se více nabízela. Nezdá se
že komentátor Partheneia odvodil spojitost s Hésiodovým Chaosem z našeho kosmogonického zlomku; a mohlo by to poskytnout
k významu Pora v tomto zlomku, už je jeho role v Partheneiu jakákoli.
Avšak poros jakožto
nebo cesta
být totožný s Chaosem ve smyslu temné, nezformované látky (nebo
podobného);
musí následovat po ní nebo do ní zasahovat, jak vyplývá z
v úryvku 40,8-12. Zmínka o Hésiodovi je
zajímavá a
co bychom i jinak byli ochotni
že totiž
u Alkmana
jako u jiných
v kosmogonických otázkách stál vždy v pozadí hésiodovský výklad.
Avšak Poros a Tekmór,
jako Thetis,
nepocházejí
z Hésioda {a zdá se, že nejsou ani orientálního
pro nás trýznivou otázku - a]e co asi mohly znamenat pro
tiky?
žádný významný specifický
ale dokazují. že kosmogonická spekulace byla v
okolo Thaléta ve vzduchu, a to nejenom v Iónii. ale í ve velmi odlišném kulturním
ve
kterou, jak se zdá, o genenavštívil Anaximandros (str. 134-137). Navíc tento druh
raci
kosmogonické obrazd'tvornosti se nezabýval pouze rozpracováním
úpravami
hésiodovských koncepcí (jako tomu
68
6. "Smíšené" theogonie
bylo v
"Epimenida", viz§ 3(iii)), ale sahal k novým metafopodobných
rickým aplikacím široce pojímaných obecných
jež jsou obsaženy ve spektru
které lze
termínu
tekmór- s nímž bychom mohli být v pokušení spojovat AnaximanTo <i'lTELQOV
(B) Ferekydés ze Syru
Tento Ferekydés byl mytograf a theogonista a je
jej odlišovat od
stejnojmenného athénského genealoga z pátého století a také od poza
významného Ferekyda z ostrova Leru. 35 Podle Aristotela nebyl jeho
mytologický:
41
Aristotelés, Met. XIV,4,1091 b8 (DK 7 A 7): ... Š'lTst ot -ys tJ-EtJ-EL"ftJ-ÉVot amwv (se. 'i"WV {)eoAó-ywv) [x.ai,) 'T<i> tJ-TJ tJ-mhxooo;
&'iTav'Ta h.i-yetv, otov
x.at
nvs<;, 'TO
-yevvi'!crav 'iTQOOTov &:Qt<J''TOV n{)iam., x.at ol Má-yot.
41
...
.,smíšení" theologové - ti,
všechno myjako
Ferekydés a
jiní a také mátickým
gové -pokládají plodivý princip za to nejlepší.
Ferekydés
v šestém století
Kr., snad okolo jeho poloviny.
byl zhruba
Antické prameny se rozcházejí: podle
kem lýdského krále Alyatta (asi 605-560
Kr.) a sedmi
(obvykle datovaných do doby okolo Thalétova
Slunce
r. 585/584 nebo Damasiova archontátu r. 582/581); podle jiných, které závisejí na Apollodórovi, jeho akmé spadala do 59. olympiady, tj.
do let 544-541
Kr., a byl
Kýra. 36 Apollodórovská
35
F. Jacoby, Mnemosyne, l3 (3.
1947, str. 13 nn.,
vyvrátil Wilamowitzovu teorii, že "Ferekydés" bylo generické jméno,
s nímž byly spojovány anonymní rané iónské prozaické spisy,
jako se
spisy spojovaly s "Hippokratem".
69
I.
filosofické kosmogonie
datace jej tak
o generaci mladším, než byl Thalés, a mladším
Anaximandra. To se shoduje s
pythagorejskou
(str. 72), ale tato udátradicí, podle níž Pythagoras Ferekyda
lost je
smyšlená. Žádná z
chronologických tradic
sobí
historicky; víme, že podobné synchronizace
helchronografové do
míry na
apriorních
zájem o Ferekyda byl ve
století
Kr. (což
je
epocha, pokud jde o
informací o archaické peživý a je
že by
hranice jeho
tj. šesté století, byly chybné.
Ferekydova kniha
o
42
DL 1,119 (DK 7 A 1):
OE 'roV kllQÍ.OU TÓ TE
<roVé)'Q<XtV&V
1Í <iQXit. Zcic; p..ev X<XL XQÓVO<; itcrav
X-a-ovLTt··· (viz
49)
43
Suda, s. v. <P&Q&xú&Ttc; (DK 7 A 2): &crn SE ii-trav-ra &.
<TUV6"fQ<XtV& 'T<XÚ'r<X • 'E'll"'TáJLllXO<; i}'TOI. @&OXQ<X<J'L<X 1) 0&0"/0vta.
M 0soX.o-yta tv
c txOlXTa -a-ewv "fÉV&<J'LV
xat ót.aóoxác;.)
44
DL 1,116 (DK 7 A 1): 7ofuóv <!>'l"J<TL @eó'll"OJL'll"O<; 'll"QWTOV 'll"&Qt
<J>úcr&wc; xa\. -a-ewv 'YQCÍtJ#at.. Srv. Suda, s. v. <P&QSXÍ>&Ttc;:
'll"Qoo1'ov &t <ru)'"fQ«<I>1lv
1ret<P
nvsc; lcr1'oQoiiO'c.v.
42
Dochova1a se kniha, kterou sepsal autor ze Syru a která
slovy: ,,zas a Chronos byli vždy, i Chthonié ... "
36
aei. %<XL
Raná datace je obsažena
ve slovníku Suda (DK 7 A 2) a u DL
I,42 (DK 9 A 1, podle Hermippa).
datace se objevuje u DL I,ll8
(podle Aristoxena) '1,121 (podle Apollodóra)- viz DK 7 A 1;
také cicero, Tusc. disp. 1,16,38 (DK 7 A 5); Plinius, Natur. hist. VII,205;
Eusebios, Chron.
7 "'- la).
70
6 . .. Smíšené" theogonie
Vše, co napsal, je toto: Sedm
neboli Snoubení
Theogonie. (A existuje Theologie v deseti knihách obsahující
zrození a posloupnosti
Theopompos o
že jako první psal o
a o bozích. zaznamenávají, že jako první vydal knihu
v próze.
43
44
Podle úryvku 42 se Ferekydova kniha (anebo to, co za ni bylo považováno) dochovala do Diogenovy doby, tj. do
století po Kr.
slova mohla být
známa z
údaje v
katalogu alexandrijské knihovny Gméno po
otci, zde vynechané, bylo uvedeno krátce
jako Bá(300<;, "syn
Že kniha
požár z r. 47
Kr.,
potvrzuje delší citát uvedený v úryvku 50; i když tento i jiné zlomky se
a antologií. Titul je uveden
mohly dochovat
se zdá být autentický název
v úryvku 43. 'E'ITT<Íj.Luxoc;, Sedm
knihy;
jsou, jako
varianty popisující obsah, ale ty
jsou
data. 37 "Desetisvazková theologie" je
s desetisvazkovým dílem o attíckých
Gež
samo
od
a
Ferekydovi z Athén, o
slovník Suda pojednává na následujících
význam kryptického a neobvyklého názvu Sedm
je velmi temný: srv. str. 79 n. Úryvek 44 zastupuje
tradici, podle
níž šlo o první prozaické dílo. Theopompos
století
Kr.)
musel ve
že Ferekydés jako první psal o bozích
v próze, na rozdíl
od Hésioda. Anály v próze byly
zaznamenávány již
Ferekydem, ale on a Anaximandros Gehož kniha mohla vzniknout zhruba ve stejné
a
být datována do r. 547/546
Kr., srv. str. 131 n.) mohli být prvními
prozaickými spisovateli, o nichž se
37
badatelé se s Dielsem, Jaegerem a dalšími kloní k varianz úryvku 50, opírajíce se o Damaskiovo tvrzení, že božské plody Chronova semene
do
se nazývaly
'ITEV'T&J-LlJXO<;.
71
I.
filosofické kosmogonie
Život a legenda
(i) Spojitost s Pythagorou
Ferekydovi se
mnoho
sení, ztroskotání, dobytí Messény. K
dojít na
místech: ve
poblíž Efesu, na Samu, v Syru atd. Potíž
v tom, že tytéž zázraky se
také Pythagorovi. Paradoxograf Apollónios, který
neužíval Aristotela,
že .,Pythagoras
ve Ferekydových zázracích" (T6QaTo'ITota, DK 14,7); a v peripatetíckých kruzích se zcela
podání, že když byl Ferekydés na Délu postižen všivostí, jeho žák
Pythagoras
za ním a staral se o
až do jeho smrti (DL
1,118; Diodóros, Bibl. hist. X,3,4 = DK 7 A 1 a 4). Tvrdil. to Aristoxenos a podle Porfyria (Vita Pyth. 56) také Dikaiarchos. Porfyrios také
referoval (cituje jej Eusebios, DK 7 A 6) o tom, že podle Andróna
z Efesu, spisovatele
století
Kr., zázraky náležely ve skuPythagorovi, ale že Theopompos opsal
o zázracích
od Andróna, a aby
plagiátorství,
je Ferekydovi a
místní
Andrón však nebyl
kritický
si vymyslel jiného Ferekyda ze Syru, astronoma (DL
autor,
I, ll9 = DK 7 A 1); a Porfyríovo
je
Zmatek a rozpory, které
ve
století existovaly, ukazuji,
že spolehlivé podrobnosti z Ferekydova života známy nebyly. Byl-li
Ferekydés mudrc toho typu, který
o zázracích (tak jako jím byl Pythagoras), pak spojitost mezi
vymyšlena být musela,
už
existovala, nebo
ne; ale pomineme-li skutky
jinak Pythagorovi, zdá se, že
Ferekydés
v
jen málo z šamana kouzelníka. Bylo
že celé
legend možná povstalo z jedné
známé poznámky z pátého století:
45
DK 36 B 4 (Ión z Chiu u DL 1,120): vlwv ó Xl.ó-; <l>1l<TL
airroil (se. «<>&Q6X.ú8ou)·
wc; Ó !J.SV -itVOQSll TS X6XU.O"!J.ÉVOc; -it8t x.ai. al8oi.
Xai.
\fluxil T6Q1T'VÓV Š)(SL j3Í.OTOV,
SL'tr6Q
Hv-3cx-yÓQ'Jlc;
ŠTÚIJ.W<;
<ro<j>óc;,
tivitQOO'ITúW ')'V<ÍltJ.ac; 6t8s
72
oc; 'tr6Qi. 'ITávrwv
6. "Sm(šené" theogonie
45
Ión z Chiu o
[Ferekydovi]
"Tolik vynikal v mužnosti
a
a nyní, když
se jeho duše
blaženému životu -jestliže byl Pythagoras, který nade všechny ostatní znal
a prozkoumal názory lidí, opravdu moudrý."
Tyto verše, jak tvrdil H. Gomperz (Wiener Studien, 41, 1929, str. 14,
pozn. 3),
nemíní víc než: "Má-li Pythagoras pravdu,
pokud jde o posmrtný život duše, pak by se Ferekydova duše
blaženému životu." Mohly však být
chápány - a to už ve
- tak, že
mezi
muži, a mohly vést k
Pythagorových
na Ferekyda. K vypracování bohatých biografických
mnohdy sebenepatrzáminka,
ve
a druhém století
Kr. (srv.
str.
že by se kontroverze ve
století
234); ale i tak se nechce
zakládala na tak nepatrném dokladu, jakým je Iónovo malé enkómion. Avšak žádný z
v tomto
a tak
je na
uchovat si
míru skepticismu, pokud jde o vztah
obou
(ii) Údajný
46
k tajným knihám
Suda, s. v. <l>&Q&XOO'Jl<; {DK 7 A 2): 8L8ax-6fJvaL 86 i11r' airroii
IIu-6a-yÓQ<XV Xó-yoc;, mhóv 86 mix
xa-6T]'YTI'TTJV,
aXX' É<XU'TOV aCTXí)CT<XL X'T'J}CTÓ.f-L&VOV 'TÓ. <J>OLVÍ.XWV a'li'ÓXQU<f>a J3Lj3Xí.a. (Viz též 60.)
46
Existuje podání, podle
prý
žádného
tajné knihy
nýbrž
Pythagoru, on sám však
se sám, když získal
Tvrzení, že Ferekydés byl samouk,
neznamená víc,
než že v
kdy došlo k sepsání jeho kompletního životopisu, nebylo možné
doplnit, kdo byl jeho
Že
z tajných foinických knih, je jiná z oblíbených spekulací, jakých užímusela mít
základ, jímž
vali
mohly být zjevné orientální motivy v jeho myšlení;
byl spojován se zoroastrismem (pozn. 54 na str. 88 n.) a boj Krona s Ofione-
73
I.
filosofické kosmogonie
em,
jako boj Dia s Tyfónem u Hésioda, má významné foinické paralely (str. 91 n.).
(iii) Ukazatel slunovratu
47
DL I, 119 (DK 7 A I):
(srv. 49) ...
86 TOU
8E 'XctL
TÓ TE f3tf3A.Lov ...
EV
T'fl vTJ<T<!;).
48
Homér, Od. XV,403-404 se scholii:
vfJcrÓ<; 'ft<; kUQÍ.'l) 'XL'XA'JÍO"XETctL, BL 'ITOU <i'XO'ÚEL<;,
'0Q'TU)'Í.'l)<;
oil-L TQO'iTctÍ.
oilt TQO'itctL
fvi}a <f>acri.v etvaL
<T'iT'JÍActLOV,
&a.' o0 O"l)fl.cttvoUvTcn 'ta<; ToU 1]A.í.ou 7QO'Tf<i<; (QV). - otov wc;
'iTQO'> -r<i<; 7QO'iTa<; "'ÍMou, o &cr7LV
-rd 8unxd J.LiQ'l)
irnEQ<iV <uil&v 7ft<; d'l'}A.ou (BHQ). - omwc; 'AQ\.<T7ClQXO<; xai.
'HQ<u&tavóc; (H).
47
Dochovala se kniha muže ze Syru ... [srv. 49} ... a dochoval se
také ukazatel slunovratu na
Syru.
"Existuje ostrov nazývaný Syrié - možná jsi o
slyšel - nad
Ortygií, tam, kde jsou obraty Slunce."
Tam, kde jsou obraty SlunceI
se, že je tam
jeskypomocí které
slunovraty (QV). - Jako by
k
Slunce, tj. na západ nad Délem (BHQ). -Podle Aristarcha a Héródiana (H).
48
v úryvku 47, že ukazatel slunovratu, který se
K
za Diogenových
dochoval na Syru,
Ferekydovi nebo že ho
Ferekydés užíval, je
s opatrností. (Ukazatel slunovratu je
sloužící k
bodu na ekliptice, v
se
Slunce o letním a o zimním slunovratu "obrací".) Zdá se, že tu existuje jakási spojitost se záhadným dvouverším u Homéra (48). Scholia
ukazují, že v Alexandrii byly známy
alternativní interpretace
tohoto dvouverší:
(a) slova oilt 'TQO'Tf<XL T)eA.í.oto se vztahují
k Syrii (spíše než k Ortygii) a znamenají, že tam byl ukazatel
ného úhlu v
nebo (b) je smysl ten, že Syrié leží
"nad" Ortygií, tj. na
od ní a také na západ od ní, tam, kde se
Slunce "ohrad" ve smyslu (denního) zapadání. 38 Obojí, (a) i {b),
74
6. "Smíšené" theogonie
pracuje s
že Ortygie
Délos a Syrié Syros (který leží asi dvacet mil
od Délu). 39 Ale už byl
smysl homérských
na západ
38
Tento význam termínu 'TQ01Taí. nemá naprosto žádnou paralelu a je
vysoce
s ohledem na to, že TQ01Tai.
jsou
v Hésiodových Pracích a dnech a vždycky znamenají
tak jako (b) je prakticky nemožné;
slunovrat. Ale (a)
TQ01Tai.
mohou znamenat "slunovrat" nebo "slunovraty" a
také mají tento význam, je
že by v jakémkoli typu
mohly
už jeskyni nebo cokoli jiného)
sloužící k
nebo k pozorování
39
Existovaly i jiné
Ortygie,
jako Délos (který je takto
mohla mít vliv
spekulace nad
nazýván pouze v kontextech, na
úryvkem 48): zejména ostrov, který
Syrakús, a okrsek nedaleko
(od
a mohlo být užito
Efesu. Jméno '0QTU"(Í.TJ znamená
na
obvykle
svých
o kterémkoli
letech mezi Egyptem a severními krajinami.
mezi Ortygií a Délem stojí v
jednak
že
místa jsou rozlišena v homérském hymnu Na Apollóna (16), a jednak fakt, že
má krátké ypsilon,
dlouhé. Souvislost Syrié se Syrakúsami je filologicky také
kdežto
H. L. Lorimer (Homer and the Monuments, London
1950, str. 80 nn.) argumentovala pro
ve významu Sýrie (která podle
pokládána za ostrov) a pro 'TQ01Tai. ve významu "výní mohla být
chod slunce", tj. východ. Ale zdá se
že by Sýrie byla
mohla být nazývána ostrovem; a
by si také bylo možné
že
trávili celý rok na obchodní
s místem ležícím tak blízko
jejich vlastní zemi (srv. Od. XV,455).
40
Slova iHh TQ01Tai.
mohla popisovat jak Ortygii, tak Syrii.
H. L. Lorimerové: jediné
V této souvislosti má velký význam jiný
jiné místo u Homéra, kde je Ortygie
je Od. V, 123, kde se
že Orióna, kterého unesla Éós, zabila na Ortygii Artemis. Zde se
kládá, že Ortygie je místo, na
Éós,
a tedy že leží
na
H. L. Lorimerová soudila, že slunovrat
mít
význam. Ale protože slunovrat by byl
pozorován
východu
a tedy ve východoseverovýchodním
homérský výslunce a v
raz míní možná
to.
tak
být
75
I.
Pfedchúdci filosofické kosmogonie
se v alexandrijské
o
jeskyni na Syru a je
to
tato podoba ukazatele, o níž referoval Diogenés o
nebo
staletí
Dovídáme se i o jiném typu
ukazatele slunovratu z Itanu na
ve
století
Kr. a podobných
se muselo užívat
ke kalenna Syru nemohla, jak se zdá, být
motivem homérské zmínky, byla
zachycena
kdy
(lze
že také
než Ferekydés}
pokusu vyložit popis v Odysseii.
už jí
cokoli, byla
pak
spojena s
obyvatelem ostrova, Ferekydem.
neexistuje žádný jiný doklad o tom, že by Ferekydés byl badatelem s praktickými zájmy, mnozí mudrci šestého století,
zejména
byli známi svými praktickými vynálezy
než svými teoretickými zájmy; a pro alexandrijského
bylo
nevyhnutelnou nutností automaticky nalézt historickou spojitost mezi jedinými
produkty pocházejícími ze Syru - Ferekydem a ukazatelem slunovratu. A tak
se
zdráháme
tak poutavý vynález od tak zajímavého muže, zdá
se, že je
na
krajní skepticismus.
Obsah knihy
(i) Prvotní božstva;
49
Chronovo
kouty
DL 1,119 (DK 7 A 1):
&t Toú
TÓ Te 13t.I3Atov o
<TUVÉj'Q<XW&V OÚ &Qx'l\· Za<; JLtV %<XL XQÓVO<; 'ÍÍ<T«V á&i. xo:i.
X -3-ovbr X -3-ovtn &t OVOf.LO: Sj'ÉVETO ri]. S'iTSt.&'l) mhii Za<;
-yi)v ')'ÉQ«<; &t&oi..
50
Damaskios, De princ. 124bis (DK 1 A 8): <I>&Qsxú8'T)<; 86 ó
ZávTa JLBV &tvo:t &si. xai. Xeóvov xai. X{}ovto:v Ta-;
TQ&L<; 'iTQW'T<X<; cXQXcX'i ... TOV && XQÓVOV 'iTOLi)<T<XL
'TOÚ -yótéto
mytické Ortygie. Za
pokládána Aia, která se
a Kolchis leží
východoseverovýchodním
•
ského
76
Éós byla ve skus Kolchidou;
od
ión-
6 . .. Smíšené" theogonie
vou šavroiJ 'lrilQ xat 1TV&'ÍiJ.La xat OOWQ ...
ti> v &v 1TÉVT& J.Luxoi.c; f>t.l)QTJJ.LÉV wv 1TOAA:r)v ÚAATJV -yeveav CTU(J"Ti)vat. -6ewv,
T'I)V 1T&VTÉJ.LUXOV X<XAOUj..LŠVTJV, 'T<XlrrÓV f>e WW<; eL1T&LV
1T&VTÉXO<Tj..LOV.
49
50
Dochovala se kniha, kterou sepsal muž ze Syru a která
slovy: .,Zas a Chronos byli vždy, i Chthonié; Chthonié dostala
jméno
protože Zas jí dal Zemi jako dar [nebo jako výsadu)."
Ferekydés ze Syru
že Zas byl vždy, i Chronos a Chthonia,
a že to byly
první
... a Chronos
ze svého
vlastního semene
vítr [nebo dech] a vodu ... , z nichž,
když byly
do patera
sestavil
další pokolení
které se nazývá pokolení .,patera
což snad
znamená totéž jako
Zas, Chronos a Chthonié "byli vždy": tím je
problém creatio
ex nihilo. S podobným prohlášením se setkáváme zhruba o
generace
u Hérakleita, v jehož pojetí kosmos
ani žádný
ani žádný
nýbrž vždycky byl a je a bude (217); a o málo
u Epicharma, zl. 1 (DK 23 B 1 autenargumentuje. Ale již v šestém
tický), kde se pro tuto tezi
Kr. božství
Anaximandrovu á1T&LQOV a Anaxistoletí
menovu vzduchu
implikuje, že i tyto principy existože se s touto myšlenkou setkáváme v tak
valy vždy. Je
explicitní
ve vztahu k
bytostí a v theogonickém kontextu již v této
rané
bohové,
byli vždy, jsou
chápáni jako
podoby (pomocí
postav
theogonie; a jeden z nich je
etymologie)
.. , který mohl být vcelku
a bez hlubšího zamyšlení
považován za nezrozený. Ferekydés se tak nepokoušel ani tolik
šit logický problém
jako spíše nahradit
i když
Hésiodovo "vznikl chaos" novým prvním stadiem,
závislým na etymologii a zejména na novém pojetí Krona, otce
Jména jsou neobvyklá. Zá.c; (akuzativ Zá.v-ra) je
etymologický tvar od
a má
zvýraznit prvek ta- (intenzivní prefix) jako v tá.-6eoc;, taT)c;. X-6oví.TJ, od x-6wv, má
mínit Zemi v její prvotní roli, snad jako
chthonických
77
I.
filosofické kosmogonie
v každém
s
na její spodní
Pokud jde
o jméno XQóvoc;, zejména Wílamowitz se snažil dokázat, že správné
musí být
Kronos hrál významnou roli ve
theogonii podle jednoho dochovaného zlomku (57) a
je pro
šesté století
Kr.
sofistikovaný kosmogonický pojem. XQókterý je v našich pramenech
doložen, je však s nejsprávné
ostatní
postavy jsou etymologizující varianty
známých theogonických postav, takže
podobný
i u
postavy. Nahrazení
Krona Chronem je
to, co zde musíme
Zdá se
že v
stadiích theogonie získá prvotní trio
svou známou podobu jako Zeus, Kronos a Héra. 42 Že se Ferekydés
41
Wilamowitz kategoricky prohlásil, že
jako kosmogonické
božstvo je v šestém století nemožný. Abstrakce obsažená ve výrazu XQÓvou 8LxT} (Solón, viz 111) nebo TI'Jv -roii XQÓVou -r<itLv (Anaximandros,
viz 110) je
ve svých implikacích,
jako Pindarúv
XQóvo<; ó 'IT<iv-rrov 'IT«'T'lÍQ ( Olymp. 2, 17) a hypostazovaný
u
dva
citované pn1dady
paralelu. Íránský
kosmogonický
Zurvan Akarana, byl zaveden v rámci kultivace
mazdaismu a nelze jej klást do starší doby než do
století (viz výše,
str. 36, pozn. ll),
možnost východního vlivu v tomto ohledu nelze
zcela
Chronos pozdních orlických kosmogonií byl
v hellénistické
a nelze jej nikterak pokládat za paralelu nebo
pro šesté století
Kr. Spojení Krona s Chronem se
vyskytovalo u pozdních
(srv.
O. Kem, Orph. Frag. zl. 68), ale
podle Plútarcha (De Iside, 32) bylo toto
u
nedá se
zda Ferekydés byl, nebo nebyl jeho
42
Chthonié dostává jméno Gé,
v následujícím stadiu,
když dostává od Zanta darem látku s výšivkou
Zemi
(53). V tomto okamžiku však
dozor a patronát nad
to byla podle
názoru výsada Héry (jakožto Héry f «JJ.T}ALa), a tak
nakolik je Chthonié-Gé manželkou Zanta-Dia, stává se v tomto pojetí záHérou; Héra
nebyla bohyní
ale existují další
kdy zastupuje Gaíu;
vystupuje jako matka Tyfaóna v homérském hymnu Na Apollóna (351 n.) a také u Stésichora
(Et. Magn. 772,50); srv. '52 a Vergilius, Aen. IV,l66.
78
6 . .,Smíšené" theogonie
zabýval etymologiemi, vysvítá
z našich sporých
idiosynkratických odvozenin
jmen tak asi (podobjako
stoikové) spojoval Xáo-; s xée<T{)-o:c, (str. 81, pozn.)
a vykládal jej tím jako vodu; Rhea se nazývala Q'Í'I (DK 7 B 9) a byla
asi spojována s Qei.v atd.; Ókeanos se nazýval Ógénos (53); bohové
nazývali
ituwQÓ<;, .,dozorce nad
(DK 7 B 12).
V úryvku 50 následuje Damaskios Eudéma. Chronos
vítr a vodu ze svého vlastního semene43 a
se, že k tomu
došlo v raném stadiu. Tato epizoda
být
vymyšlená,
baže by nebylo
kdyby
podrobnosti byly
kroucené.
egyptské kosmogonické výklady, v nichž první
složky
vznikají onanií prvotního boha,
Atuma-Rea,
o
je zmínka v memfidské theologii (ANET, str. 5); a také kastraci Úrana Kronem z úryvku 39, kde se jisté mytologické postavy
rodí z Úranova
a z krve, která z
kape. Myšlenka, že
lidské semeno je
a tedy že semeno prvotního božstva je
vé v kosmogonickém smyslu, není ani
ani nelogická. Co
je tu však
jsou
které jsou tímto
teorií
ze
století, jen
je vynechána,
protože byla již vyložena pomocí samotného jména Chthonié-Gé.
'ITVeUfJ.O: vypadá
anachronicky,
Anaximenés zhruba ve stejné
jeho význam (str. 185 no.). Tyto substance nemohly
hrubý materiál
kosmického
podle úryvku 50 to, co
není
nýbrž jsou to jakási
božstva.
se domníváme, že semeno
vítr
(7TVeiitJ.o:) a vodu je
racionalizující interpretace, snad stoického
ale založená na aristotelské koncepci
(která je sama do
míry poplatná Diogenovi z Apollónie, srv.
616 ke konci), podle níž lidské <T'ITÉQfJ.O:, semeno, obsahuje <TÚfJ.<f>uTov 'ITVeUJ.LO:, vrozený dech, který je také popisován jako "teplý"
43
Nebo snad, je-li Kernovo o:moo místo rukopisného éo:UToo správné,
ze Zanta. Ale neexistuje podstatný rozpor s úryvkem 41, kde TÓ 'Ysvvftuo:v
'ITQWTOV musí být Zas-Zeus;
Zas jako první
(53}, zatímco Chronos
theogonické, nikoli kosmogonické skladebné prvky.
79
l.
filosofické kosmogonie
a aitherický (srv.
De gener. animal. Il,3,736b33 nn.). Také ve
výkladech rané stoické fyziologie je semeno popisováno jako
1TVSVJ.t.a J.t.si1' tryQoii (,,dech s vlhkosti", Areios Didymos o Zénónovi) a
do souvislosti s 1TVsVJ.t.a švi1SQJ.t.OV, ,,teplým dechem...
Zdá se proto
že
produkty Chronova semene vítr a voda -jsou
interpretací povahy samotného semene a že
bylo do kouta
samotné Chronovo semeno. Pokud jde o tyto kouty,
sedm, které uvádí
slovník Suda v titulu Ferekydovy knihy, lze obdržet,
k
spjatým s Chronem v úryvku 50
preexistentní božstva
Zanta a Chthonii, z nichž ta poslední má
lokální konotace zahrnující i kouty. Anebo by všech sedm koutU mohlo být
Chthonié; za pozornost stojí
že babylónská
mrtvých
sedmero kraju44 a že v mýtu o
sestupu do
musí
45
Ištar projít sedmi branami (ANET, str. 107 n.).
Možným
k otázce, co Chronos
ze svého vlastního
semene, se zdá být následující úryvek:
52
44
}'. b in Homeri ll. II, 783: <j>a<Tt -r't)v r'i\v <i-yavax-rofuav
-r<P <!>óv([> 'TWV r..-yáv-rwv 8Lal3aA.si.v Ai.a Tfl
· T't)v 8t
1TQOc; KQóvov <i1TeA.i1oii<Tav
-rov 8f; 8ovvaL airrfl
8úo 4>á:, T<it t8'-<t> XQÍ-<TaVTa
xai. xeA.f:ÚO'aVTa xaTa -y"Í)c;
V prvních jedenácti kapitolách hippokratovského spisu lleQi.
tl38of.Lá8rov je
na sedm
aby odpovídal sedmi
lidského
badatelé datuji toto fragmentární ne
poutavé
pojednání do šestého století
Kr. Nezdá se, že by pro takto ranou dataci
existovaly pádné
stylistická kritéria
té století jako dobu jeho vzniku.
45
Srv.
a brány, které u Ferekyda nalezl Porfyrios: 51 Porfyrios,
De antro nympk 31 (DK 7 B 6): ... Toii
4>EQ&Xooou J.t.UxoV<; xat
l3ó-6-QOuc; xai. <iVTQ« xai. iruQa<; xal 1TÚA«<; AÉ"fOVTO<; xai. &Ld TOÚT<J>V
alvt.TTOJ.Lévou Ta<; Twv .VUXwv -yevéueL<; "at <i1ro-yevs<Tst<;. ( ... když Ferekydés ze Syru
o koutech a jámách a jeskyních a
a bránách a
jinotaji míní rození a odchod duší). Kouty,
a jesnapovídají, že šlo o
než o pouhé
vZemi.
•
80
6. ,.Smíšené" theogonie
<i1To-3&rr{hu, <i<!>' <i>v <ivaSo-3'l'trre-rcn Saí.JLWV ó <i"'Torr-rTtrrwv
Ata TTJ<;
'ÝJ Se, wc; ei.xev ÓQ'YTJ<>,
airr<i inró TÓ
VAQLJLOV TTJ<; KLALXÍ.a<;. avaSo-3&vToc; S& TOU Tu<!>rovoc; 'HQa
8LaAAa')'&i.<Ta llLi. TÓ miv
ó 8t
AtTV'TIV TÓ ÓQO<; WVÓJLCX<T&V.
52
se, že Gé,
pomluvila Dia u Héry a že Héra šla ke Kronovi a
mu to. Kronos jí
dal
vejce, která
vlastním semenem, a vyzval ji, aby je
uložila pod zem: prý se z nich zrodí daimón, který Dia zbaví
vlády. Héra, jak byla
uložila vejce pod horu Arimon v Kilikii. Když však Tyfón
na
Héra se
s Diem a všechno mu vyjevila. Zeus
do Tyfóna bleskem
a horu pojmenoval Etna.
Exegetická skupina starších scholií k Homérovi obsahuje množství
materiálu z hellénistické doby (srv. H. Erbse, Scholia Graeca in Homeri Iliadem, l, Bertin 1969, str. XII). Tento konkrétní kohomérský prvek (horu Arimon) k
známým
z básnictví pátého století (Pindaros, Pyth. 1,16 nn.; Aischylos, Prom.
352 nn.). Možný je také orfický vliv,
vejce nejsou
do
prostor Aitheru
Erebu (jako ve výkladu Rhapsodií), ale
do Gaie. Že je
Kronos, a ne Chronos, není
podstatné
(viz str. 77-79). Pozoruhodná je
že Kronos vejce
svým vlastním semenem a že mají být uložena pod
zem, xaTa ')'TJ<;, možná do
- zde pod horu. Z vajec
semenem vzejde Tyfónffyfóeus, analogon Ferekydova
Ofionea (str. 89 nn.). Zdá se, že je zde nápadná paralela ke kryptické
zmínce o
semeni v úryvku 50; je-li tomu tak, do
míry to potvrzuje spekulaci o tom, že
theogonická postava
nebo postavy
další pokolení
pocházely
z Chro46
nova semene. Otevírá to také možnost, i když slabou, že se u Fere-
46
Porfyrios (srv. DK 7 B 7) se
o lidech,
pokládali to, co
nazýval T'ÝJV
u Ferekyda za semeno; tutéž interpretaci však uplattaké na Hésiodovu Styx a Platónovu
Amelés.
81
I.
filosofické kosmogonie
kyda vyskytovalo zrození z vejce (nikoli však zrození kosmologických složek; srv. str. 41-45) - ale tento
se stal v hellénistických a
výkladech tak populární, že mohl být docela
do
jednoduššího
(ii) Svatba Zanta a Chthonie a vyšívané roucho
53
B. P. Grenfell- A. S. Hunt, Greek Papyri, Ser. II, no. ll, p. 23
(3. stol. po Kr.) (DK 7 B 2):
1TOLoUrrLV Ta oi.xí.a 1TOAAá
TE xai. J.LE)'Ó.Aot. S1Tei. 8s TotUTot sl;ETŠAEO'otV 'lTÓ.VTot xai.
XQ'ÍIJ.I.otTa xa.t itEQÚ1TOVTot<; xai. it&Qot'lTaÍ.va<; xa.i. ,..&A.A.a ocra
8Ei. -rrávTa., Ž1Tei. 8'l) 1TcXVTot éToi.Jl.a. )'Í.)'V&Ta.L TÓV )'Úf..LOV
1TOLWaLV. XQ'lTEL8TJ 'TQL'T"T}
)'Í.)'VETotL
)'cXJ.L<!,), TÓn;
Z<i<; 'lTOLEL <f>iiQO'i J.LÉ)'ot TE xoti. XotAÓV xal. ev
<'lTOLXÍ.AAEL rf)v> xa.i. 'fi-y"T}<VÓV xa.i. 'TQ 'fi>)'"T}VoU <8<i>t-totTot * [col.
2] J3ouAÓf..LEVo<;> 'Y<iQ créo Tou<; -yát-tou<; Etva.L TOm<!,) <TE
'TL<J.LW>. aU 8e J.LOL )(ULQE xai.
Ta.má <f>ot<TLV avaxa.AU'lT'T'ÍJQLU 'lTQWTov -yEvécrita.v ex -romou 8e ó vót-to<; t-yéveTo
H. Gomperz (Wiener Studien, 47, 1929, str. 19, pozn. 10) navrhuje, že
Chronos zplodil generaci prvotních božstev z ŠXQO'ÍJ,
tak jako jeho
podoba, Kronos, z Rhey; to by
souhlasilo s výše uvedeným návrhem, že
vítr a voda
cizorodou glosu. Spojení
Rhey, kterou Ferekydés nazývá (!i) (DK 7 B 9), s Ž:x.QO'ÍJ se jeví docela
možné. Další, i když
možnost,
v tom, že se
Chronovo semeno stalo prvotní vodou. V jednom prameni (Achillés, /sag.
3 = DK 7 B la) se
že Ferekydés
jako Thalés prohlásil za
základní živel vodu, kterou nazýval xáo.:; (odvozoval ji
od
)(É&aihn- pokud celý tento výklad není stoickou adaptací). Slovník Suda
také praví, že Ferekydés "napodoboval
Thaléta" (DK 7 A 2); ale
na druhé
Sextos
že u Ferekyda byla principem
(DK 7
A 10). Nesmíme v
interpretacích hledat žádnou zvláštní hloubku,
ale zdá se
že Ferekydés chápal Hésiodu v Chaos v jakémsi
zvláštním smyslu, možná na
klamné etymologie. Dochované
zlomky ukazují, že jako první nevznikla voda;
specifická interpretace Chaosu mohla souviset s Chronovým semenem v
raném
stadiu kosmického vývoje.
82
6. "Smíšené" theogonie
xui. {}eoi.<n. xui. av1't<Q<Í>1TOL>O"LV. 'Íl 8é j.J.L<V UJ..Leí.r3e>TUL Oe·
e"Ú TÓ>
.. _47
53
... pro
a veliké
A když to všechno doa
a služebníci a služebnice a všechno ostatní,
bylo
bylo
svatbu. A když nadešel
den svatby, tehdy Zas
veliké a krásné roucho a na
vyobrazil Gé a Ógéna a Ógénovo sídlo *** "protože si
[nebo
takové slovo], aby svatby
chci
uctít tímto.
pozdravena a
mou družkou." A toto prý
byla první anakalyptéria, která se stala zvykem jak mezi bohy,
tak mezi lidmi. A ona od
roucho
a
...
Svatba se odehrává mezí Zantem a Chthonií, jak potvrzuje úryvek 56.
Zantovo prohlášení "protože si
[nebo
takové slovo], aby
svatby
že Chthonié je zde
postavena na
bohyni manželství (str. 78, pozn. 42).
mají pohádkové
a není
kdo je provádí.
48
dne svatebních slavností
Zas veliké roucho, které
vyzdobí obrazy Gé
a Ógéna
Ferekydovo jméno pro
Ókeana). 49 Toto roucho daruje Chthonii; zdá se, že dar tohoto vyobra-
47
zlomku Ferekydovi a
<'Tl"OtXÍ.AAEL ... > až po
<O<Í>f.L<X'l-a> jsou potvrzena Klementem Alexandrijským, Strom. VI,9,4:
ó
Za.:; 'Trot.ei. 4><XQo<> ... ·n-yTJvon swJ..LaTa.
Zbytek
Blass, Weil, Díels; text je stejný jako v DK, až na
v
údajích o mezerách na papyru.
48
Svatební slavnosti trvaly celkem dny a
odhalení závoje,
jako završení
se konalo
dne; tak uvádí Hésychios,
Bibl. s. v., který klade avaxaAU'JM"1ÍQL<X do
dne,
všechny
s tím, že celá
ostatní antické prameny (z nichž žádný není raný)
slavnost probíhala v jediném dní.
49
Ógénos (Ógenos u Lykofrona a Stefana Byzantského) je neobvyklá
že jí Ferekydés
varianta k '.O.x.eavó.:; (viz str. 24, pozn. 2).
užívá, je další doklad jeho záliby v archaizujících nebo etymologických
formách.
83
I.
filosofické kosmogonie
zení Gé je to, o
se
v úryvku 49, kde Chthonié dostala
jméno Gé, .,protože Zas jí dal Zemi jako dar [nebo jako výsadu]".
Spolu s rouchem jí dal také Ógéna, kterého lze považovat za
zemského povrchu v širokém slova smyslu, ale který není výsadou
Chthonié v tom smyslu, v
je její výsadou Gé. Chthonié
spíše pevnou strukturu
než její
povrch - Gé a Ógéna. Hlavní otázkou nyní je, zda tkaní
vyšívání
a Ógéna je alegorií
aktu
Zdá se
dobné, že tomu tak je;
co by jinak znamenalo, že se Zas
podujímá tohoto pro muže
úkolu - velmi odlišného
od zdobení Achilleova štítu, které provádí Héfaistos v XVIII.
lliady. Nejde jen o symbolizaci darování Gé
o odhalení nejako mytologický precedens anakalyptérií;
sice
obsahuje tento aitiologický prvek, jak se
konstatuje, ale dar by
nemusel mít tak bizarní podobu, kdyby
znamenat víc než to. 50
poukaz je obsažen v následujícím úryvku:
54
DK 7 B 3 (Proklos, ln Plat. Tim. II,54 Díehl): ó <PeQ&X-ú8T)c;
ei.c; "EQWT<X Jl.ETaj3ej3A.i)cr{}a&. TÓV áí.a J.t.ÉAAOVT<X
8'Y}J.t.LOUQ'Y&i;v, on 8-i) TÓV xÓcrJ.t.OV tx Twv tvavTi.wv cruvw-rac;
de; ÓJ.t.OAO'YÍ.av xai. <!>&.A.í.av i\-ya-ye xai. T<XUTÓTT)Ta 7n'icrav
EVÉ<T7TELQ& xai. &v (J)(Tl.V TTJV 8&.' oA.wv
54
Ferekydés
že Zeus se
v Eróta, když se chystal
protože sestavoval kosmos z
jej do
souhlasu a
a zasel do
veškerou totožnost a jednotu pronikající vším.
Kadmos daroval Harmonii
7Tbr>..oc; (Apollodóros, Bibl.
III,4,2), ale nedovídáme se, že by byl tento 7TS7TAÓc;
vyzdoben,
a neutkal ho Kadmos. Nezdá se také, že by existovala jiná než nahodilá
souvislost s i.EQÓ<> -yciJJ.o<; v Platajích (srv. L. R. Famell, The Cults ofthe
Greek States, I, Oxford 1896, str. 244),
byla socha
z dubového
oblékána jako
aby
Héru.
50
84
6. "Smíšené" theogonie
Celá tato pasáž
slovy oTt. O'ÝJ je
novoplatónsky zabarvená stoická interpretace, která
nic o Ferekydovi.
v Eróta, když se chysAle vstupní konstatování, že se Zeus
tal
se musí zakládat na
z Ferekyda. Toto konstatování
za prvé, že Zas podnikl
kosmogonické dílo, a za
druhé, že tak
jako Erós nebo
v
milostné
se zdát, že to neznamená nic víc než vzájemné spojovásituaci.
ní a rození v Theogonži; ale
úryvek 56 ukazuje, že šlo o
ký zvláštní popis, v
mezi Zantem a Chthonií existuje jakýsi
specifický Erós. 51 Ten nám
že Zantovo
dílo
souvisí s
milostnou situací mezi ním a Chthonií;
být
tedy
svatba sama, a protože neslyšíme nic o
potomkovi s kosmogonickým významem, zatímco vyobrazení
a Ókeana
už jako obklopující
nebo jako
je
k završení
a
docela
kosmogonický akt,
že tomu tak je když vezmeme v potaz úryvek 55 níže.
(iii)
dub a roucho
55
Isidóros (gnostik, 1.-2. stol. po Kr.) u Klementa Alexandrijského, Strom. VI,53,5 (DK 7 B 2): ... tva J.Liii)waL TL &anv ...;
U'ITÓ'ITT&QO<; 8Qil<; xat TÓ
'IT&'ITOtXL)\.f.LÉvov <!><iQo<;,
mtvTa omx <I>&Q&XU01}<;
X.aa'ITÓ Tf]<; TO"Ú Xa!h 'ITQ0<!>11T&Í.ac;
U'ITói)eaLV.
56
Maximos z Tyru, IV,4, p. 45,5 Hobein (DK 7 A ll): <iX.X.<i xat
TOÚ IuQÍ.ou
1l"Ot1}<TLV axó'IT&L xal, TÓV Zí'jva xai.
Xi)ovÍ.1}V xat TÓV &v ToUTOL<; "EQWT<X, xat
"O<!>wvtwc;
'YÉV&<TLV xat
i)ewv JUiX'llV xat TÓ 8évOQOV xai. TÓv
'ITÉ'IT AOV.
51
Srv. Eróta se zlatými
který vystupuje jako mládenec
Dia a Héry v hymenaiu u Aristofana, A v. 1737 nn.
85
I.
SS
56
filosofické kosmogonie
... aby se
co je to
dub a vyzdobené roucho
na
všechno to, co Ferekydés alegorickým
vyložil o bozích,
svou myšlenku z proroctví Chamova.
Ale vezmi v potaz také dílo muže ze Syru a Zanta a Chthonii
a Eróta mezi nimi a narození Ofionea a souboj
a strom
a
V úryvku SS se dovídáme, že vyšívané roucho (tj. roucho, které Zas
daroval Chthonii v úryvku 53) bylo
na
dubu; k téže
se musí vztahovat slova "strom a
z úryvku 56. Jeden
moderní návrh (H. Gomperz, Wiener Studien, 47, 1929, str. 22)
že dub
rám tkalcovského stavu, na
Zas zhotovil
roucho.
tomto výkladu by 'inró'ITTEQO'i znamenalo pouze "rychlý",
by se zcela
konkrétní obraz
pro takové užití
ve spojení s konkrétním
neexistuje paralela. Závažnejší je
námitka, že tkalcovský stav sotva
být
jednoduše
jako dub, a to i v
fantastickém kontextu. Podle jiného výkladu (H. Diels, SB Ber. 1897, str. 147 n.) se dub podobá stožáru, na
byl vožen Athénin 'lTS'lTX.o-;
procesí o Panathénajích. Je
pravda, že úryvek 56 užívá termínu 'lTS'lTX.o-; a že atribut
se dá
jako
trám, na
byla
ale
neexistuje opravdu žádný
myslet na Panathénaje, a oznastožár jako dub by bylo
nešikovné. 52 Jak H. Diels, tak
K. von Fritz (RE, s. v. Pherekydes) se domnívali, že ve
byl také
52
H. Diels, kterého následovali
W. Jaeger, R. Mondolfo a K.
von Fritz, byl
celkovým kontextem (DK 7 B 5) úryvku 59 níže,
Órigenés referuje, že Kelsos vykládal
rity a mytologické
v
události jako symboly podrobení látky bohem.
pasáže z Homéra, dále
popis Tartaru (59) a
panathénajský 'lTS'lTA.o<; jsou inter'lTÉ'lTX.o-; prý ukazuje, ,,že božstvo, které je bez
pretovány tímto
nad
zrozencem
matky a je
Athény nad Enkeladem v boji
mezi bohy a giganty. Tento výklad je citován jako samostatná položka,
z Ferekyda, protože
jinou ilustraci téže
paralelní k
že by Ferekydés
být vykládán ve smyslu
teze; nic však
Panathénají.
•
86
6. "Smíšené" theogonie
alegorický výklad Anaximandra:
má podobu kmene, protože je
válcovitá jako u Anaximandra (viz 122); je popisována jako strom,
protože Anaximandros
že okolo vzduchu a
je sféra
která je obklopuje jako
strom (121);
je
protože
se
vznáší v prostoru (123); výšivka na jejím povrchu upomíná
na Anaximandrovu mapu (str. 135 n.); a Ókeanos jako integrální souzemského povrchu je nový prvek, který se také nachází u Anaximandra. Žadný z
však není
hodnotný, natož
pak
tvar
být
pouze tvarem kmedubu; Anaxine, který není jedinou, dokonce
mandrova
kolem stromu je
atribut
pokud mu lze
abstraktní význam, by znamenal
spíše "rychle se pohybující" než "vznášející se"; není známo, že by
Anaximandrova mapa
souvislost s jeho kosmologií;
a tendenci spojit Ókeanos s
v jeden celek lze nalézt
i u Homéra. Ostatní údajné
od Anaximandra
a 'YÓvoc;
- 'YÓVLj.LOV)
o nic
argumenty pro interpretaci, kterou K. von Fritz s
optimismem nazval
jistou".
Následující interpretaci
jako
než
všechny výše
Dub
substrukturu a základy
("kostru"
jak navrhoval Zeller). Jeho
kmen a
oporu a
Že má
je
lidové
(str. 20 n.); a
stromu se
v
jeví jako rozlehlé
obrácené
nohama. Že
a
byly
nad Tartaros a že Tartaros sám
si bylo možné
jako užší propast pod nimi, to
ukazuje
popis v Theogonii, 726 nn., který jsme již citovali
jako úryvek 2: "[Tartaros] je obehnán bronzovou ohradou; okolo jeho
jícnu se ve
vrstvách rozlévá Noc; a
tkví
a neúrodného
Hrdlo jícen, jímž je Tartaros (nebo jeho
odpovídá kmeni dubu,
které jsou nad ním, odpovídají jeho
Dub je
rozložitému
53
Úryvek 59 se
o Tartaru pod Zemí, což
že Ferelidovou
a ne racionalizovanou konkydés v
87
I.
filosofické kosmogonie
jež
Na
Zas položil roucho
s výšivkou
a Ógéna; ti
zemský povrch, plochý nebo
spíše
konvexní, jak se
jeví.
zda byl Ógénos pojat jako obklopující
nebo jako
že se jedná
o dub, je dáno jednak tím, že dub je více než kterýkoli jiný strom
spjat s Diem (srv.
duby v
svatyni v
Od.
XIV,328), jednak jeho nápadnou mohutností a širokým
jeho
Podle interpretace, kterou zde nabízíme, si tedy Zas musel vybrat - nebo magickým
nechat
- rozložitý dub jakožto základ
nebo (podle návrhu T. B. L. Webstera) povolal
zdaleka dub, který k
magickým
užívaje
svých
jako
Zas potom utká roucho, vyzdobí je Zemí
'
a Okeanem a vyšívané roucho položí na
dubu, aby
tak
povrch
strukci Anaximandrovu. Strom
jaký je výše
musíme
odlišovat
od skandinávského stromu
Yggdrasil, jehož
nebe, nikoli oporu zemského povrchu;
tohoto stromu však
podpírají Zemi.
54
k významu
dubu a roucha poskytuje
Isidóv úryvku 55, podle
Ferekydés
svou
z proroctví Chamova". O tomto díle
nelze
mnoho
Hamack vyslovil
že Cham je v tomto kontextu jméno pro
Zoroastra (J. Bidez - F. Cumont, Les Mages hellénisés, II, Paris 1938, str.
62 n.); tato identifikace se
vyskytovala (srv. tamt.,
I, str. 43; II, str. 49-50). Zoroastér se
etabloval jako postava mudrce
hellénistickou dobou a Aristoxenos
že Pythagoras
Zoroastra navštívil v
(Hippolytos, Ref 1,2,12; DK 14,11). Mezi
záplavou pseudo-zoroastrovské literatury z hellénistické doby existovalo
dílo 9
ve
knihách a speciální výklady o magických vlasta bylin, jakož i popis Hádu. Kniha o
jak se zdá,
nostech
neobsahovala nic, co by se týkalo kosmogonie, nýbrž pojednávala - pojako všechny ostatní - o astrologii, minerálech apod. Druhá vlna
v prvních dvou staletích po Kr., kdy ji prozoroastrovské literatury
dukovaly rozmanité gnostické sekty klementovských
setovci,
Prodíkovi. V
dílech bylo obsaženo více autenticnež ve spisech
kého zoroastrismu (dualismus dobra a zla, význam
•
88
6. "Smíšené" theogonie
(iv) Boj mezi Kronem a Ofioneem
57
Kelsos u Órigena, Contra Cels. VI.42 (DK 7 B 4): <I>&QEXOO'llV
1ToA.A.<P «Qx<u.ó-r&Qov
'HQaxA.et-rou
ELV <TTQ<X'T&L<XV
1T<XQ<X'T<XTTOIJ.&V11V X<XL T'llc; IJ.&V
KQóvov <a1To>Swóvat., Ti'jc; ÉTSQ<Xc; S' 'O<j>wvsa,
1]rrst.c; T& xat.
L<TTOQ&i.v, <TUVil-'JÍxac; TE
<XUToi.c; -yí.-yv&O"il-at. í:v' Ó1TÓ'T&QOL <X'IJTWV de; TÓV '.0-y'llVÓV
Sf.L1TS(T(l)(TL, 'TOÚTOUc; IJ.SV &tvat. V&VL'X'lliJ.SVOUc;, TOU<; S'
,
,
"
"
'
,
<T<XV'T<X<; 'X<XL VL'X'll<T<XV'T<X<;, TOUTOU<; &X&LV TOV OUQ<XVOV.
st
""'
I
I
I
'""
\
\
58
Apollónios Rhodský, Ar.gon. 1,503 (následuje po 38, DK 1 B 16):
(OQ<j>&Úc;) -fíeLSev S' wc; 1TQWTOV 'O<j>twv E\1QuVÓf.L'll Te
'.O.xsavtc; vt.<j>óev-roc; txov xQ<iToc; OuA.Úf.L1TOLO'
wc; 'Te
xai. XEQ<Ti.v ó f.LSV KQÓVI:p dxail-& TLIJ.i'j<;,
1Í SS QS1J, Š1TE<TOV S' svi. xUf.L<X<TLV '.O.x.&avoi.o·
oL Se Tswc; f.L<XXÓ.Q&<T<TL il-eoi.c; Tt.Ti'jrrLv iivarrrrov,
ó<I>Q<X Z&Uc; &-rL xouQoc; &TL <I>Qerrt v'JÍ1TLa ei.Swc;
LlLX'l'<XLOV V<XÍ.&<TX.eV WÓ <T1TSOc; ...
59
Kelsos u Órigena, Contra Cels. VI.42 (DK 7 B 5): Tafua St -rci
•
OlÍTW VO'llil-SVT<X TÓV <I>&Q&XÚS'llV <i>'ll<TLV (se.
KtA.rroc;) dQ'llXŠV<XL TÓ (zl. 5) K&Lv11c; St Ti'jc; f.LOÍ.Qac; ŠV&Qil-iv
skupiny. Je otázka, ke které
Isidóros odkazuje;
že
otec Basileidés inklinoval k iránskému dualismu
Chama se Zoroastrem se
poprvé vyskytlo
a že
gnostickém prameni, napovídá, že šlo o druhou skupinu. Na
v
druhé
není
že by se Isidóros dal ošálit produktem své vlastní doby. Ani v jedné
však nenacházíme nic, co
by bylo možné pokládat za významný
dubu nebo
vyšívaného roucha; nelze ani
že Isidórovi byl nápadný
zoroasorientální ráz Ferekydovy alegorie, protože velké množství
ani svým koloritrovské literatury nebylo orientální ani svým
si být jisti, že Ferekydova alegorie nebyla sama absorbotem.
vána do
pseudo-zoroastrovského pramene, a nezavedla tak
Isidóra.
89
I.
filosofické kosmogonie
1Í T <X.Q'TO.QtTl j.LOi.QO. • <lmA.<i<T<TO\JO"t. &'
BoQ&ou AQmJI.o.i. -r& xo.l. eúeA.A.o. • šv-6o. Ze-U<;
{hryo.TÉQ&<;
{}e&v
O'TUV 'TV;
57 · Ferekydés, který žil mnohem
než Hérakleitos,
mýtus, podle
proti
vytáhla
vojska, a do
jednoho postavil Krona, do
druhého Ofionea; zaznamenal pak
jejich výzvy, jejich zápasy a smlouvu, kterou mezi sebou uzavže ti z nich, kdo padnou do
budou poražení, zatímco
ti, kdo je
a
obdrží Nebe.
58
zpíval, jak nad
Olympem vládli nejprve Ofión a Eurynomé, dcera Ókeanova; a jak Ofión, donucen silou
paží, postoupil svou vládu Kronovi a Eurynomé Rhei a jak padli do vln Ókeana; a Kronos s Rheou mezitím vládli blaženým
zatímco Zeus byl
chlapec, na mysli
jen
hry a
v Diktajské jeskyni...
59 [Kelsos] tvrdí, že Ferekydés
na mysli tyto Homérovy verše,
když
"Pod tímto podilem je podíl Tartaru;
ho dcery
tam Zeus uvrhuje každého z
Boreovy, Harpyje a
který se chová
Ferekydés
popisuje podrobnosti
mezi Kronem (odvozeným
od prvotního božstva Chrona, viz str. 77 n.)
na
se objevují v úryvku 57. Musí jít
a Ofioneem.
menším o
"bitvy mezí bohy", kterou ve svém shrnutí
Maximos (56). Ofioneus
souvisí s o<lw;, hadem, a
hadí obludu typu Tyfóea v
Theogonii (v. 825, Tyfóeus
sto hadích hlav). Bitva s Kronem je jinak známa jen z
helléje popis v úryvku 58. Zde
nistických zmínek, z nichž
má Ofión Gak se tu nazývá) družku, Ókeanovnu Eurynomé, zatímco
'
Kronovi pomáhá Rhea. Uryvek
obsahuje dostatek odchylných
na to, abychom si
že Apollónios neopisuje jednoduše
55
z Ferekyda, a zdá se, že existovalo staré
o
se Hési-
55
Ani se nemusíme domnívat, že Apollónios
rý orfický výklad. V této kosmogonii a theogonii, jak o ní
•
90
sta-
6. "Smíšené" theogonie
odos
ale které bylo
ztracené mnohotvárné
mytologie Krona a
jeho
s
obludou. U Ferekyda
má
získat Nebe (a tak se stát nebo
nejvyšším bohem);
podle Apollónia v úryvku 58 (s oporou v jednom scholiu k Aristofanovým
247) Ofión a Eurynomé již panovali na Olympu
a pokusili se odrazit výzvu. Možná, že je tu jakýsi odkaz k Ókeanovi
a Téthys jakožto prvním
(8, 9); Eurynomé byla dcerou Ókeana56 a s Ofiónem mohou
druhou generaci, která jakýmsi
nastupuje na místo generace Úrana a Gaie. Ale u Ferekyda
nic
že Ofioneus
panoval na Nebi; Maximos se
v úryvku 56
o "narození Ofionea a souboji bohu'', což
že Ofioneus byl,
jako Tyfóeus u Hésioda, nevyzyvatel, který usiloval o vládu; a Tertullianus (De corona,
7 = DK 7 B 4) tvrdil, že podle Ferekyda byl Kronos prvním králem
Ferekydés také nemohl
názor,
u Apollónia, podle
Zeus byl v
vlády Krona
a žil na
Prvotní Zas se
v Dia (v úryvku 59 se
vyskytuje Zeus, nikoli Zas; to však
být
nedbalostí
tradice), tak jako se Chronos
v Kro na
a k tomu asi sotva došlo narozením. U Ferekyda musel být KronosChronos tak jako v
verzi
sesazen Diem a odeslán do
vyhnanství pod Zem Gako u Homéra, ll. XIV,203 n., a Hésioda). Úryvek 59, který
"podíl" Tartaru
pod "podíl" Gaie (spíše
než Háda ve smyslu ll. VIII,l6), se o Kronovi bohužel
zdá se, že tento úryvek pochází z popisu
jednotlivých
kosmu
jež následovalo po
podrobení jeho
také u Homéra a Hésioda.
Bitva Krona proti Ofioneovi má zjevné spojitosti s bojem Dia proti
Tyfóeovi v Theogonii. Kosmický souboj s bohem-hadem není
znám pouze v
nýbrž setkáváme se s ním po celém
Blízkém
dávno
Hésiodem, a to jak v semitském, tak
v indoevropském
Srovnej boj Marduka s Tiámat, které po-
v Argonautikách,je mnoho neorfického (viz také 38 a pozn. 31 na str. 61).
56
Také v JI. XVlli,398 nn.; Theog. 358. V Theog. 295 nn. zplodila
jiná Ókeanovna, Kallirhoé, hadí ženu Echidnu, která se spojila s Tyfaónem.
91
filosofické kosmogonie
I.
máhají hadi, v babylónském mýtu o
(ANET, str. 62);
ství boha
nad drakem Illuyankou ve stejnojmenném churritskochetitském
(ANET, str. 125 n.; O. R. Gurney, The Hittites,
str. 181 nn.); a
draka Apofise egyptským
bobem Re
jeho pouti pod Zemí (ANET, str. 6-7). Bitva mezi Diem
a Tyfóeem-Tyfónem (který byl
s egyptským Sethem)
byla v
výkladech, nikoli však u Hésioda, lokalizována do
Kilikie,
na horu Casius poblíž protofoinického mínójského
Ras-Šamra/U garit.
koincidovala s místní verzí motivu nebeského boha a hadí obludy. Tato spojitost
být hlavním
tvrzení, že si Ferekydés tento motiv
od
60
Filón z Byblu u Eusebia, Praep. evan. 1,10,50 (DK 7 B 4):
&e
?Gcxi.
&asoX.ó-y1'}rr& 'll'EQL TOiJ 'lrttQ' am<{> AE"(OJLSV01J
{)-eoiJ ?Gal. Twv 'O<f>wvt&wv.s1
1rttQd cl>oLVL?GWV
60
Od
také Ferekydés, když psal o bohu,
kterého nazývá Ofioneus, a o jeho potomcích.
Paralela se starším hésiodovským Tyfóeem
postradatelnou hypotézu, podle níž Ferekydés
z
orientálního pramene, a lze se ptát, zda se zmínka o
k foinickým
tajným knihám, kterou uvádí slovník Suda ( 46), zakládá na
víc než na srovnání Ofioneus - Tyfóeus.
událostí ve
knize
Doklady, které jsme probrali na
stránkách, nás staví
fází, jež Ferekydés popisuje: (a)
preexistentní
božstva; (b)
které Chronos
ze svého vlastního semene
57
Je otázka, zda 'O<f>wví.8a.t jsou doslova "potomci Ofionea.., nebo
jeho vojsko pomocníci, srv. 57. V prvním
srovnej obludy
zrozené z Tyfaóna a Echidny v Theogonii, 306 nn. tyto obludy
s Tyfaónem žádnou roli.
nehrají v
4
92
6 . ., Smíšené" theogonie
a rozmístil do
a z nichž pocházejí další generace
(c) roucho, které vyrobil Zas, vyobrazení
a Ógéna na
svatba Zanta a Chthonié a
roucha, po
následovalo (?)
jeho
na
dubu; (d) boj mezi Kronem a Ofioneem; (e)
jež je možná implikováno v úryvku 59.
Mezi tím muselo dojít k
událostí, o nichž se nic nedovídáme;
Chronos-Kronos byl
poražen ZantemDiem,
jako v
výkladu, ale Ferekydovy názory
v tomto
neznámé. Jiným problémem je narození Ofionea, o
se
Maximovo shrnutí v úryvku 56: kdo byli jeho
Zdá se
že jimi byli Zas a Chthonié
všechny mytologické
mají svého potomka a my jej v tomto
neznáme),
musíme
že k bitkonkrétním
mezi Kronem a Ofioneem, z níž jako
vyplývá moc nad
Nebem, došlo
za vlády Krona, nebo že
její
se zdá, že tato vláda
Zanta a Chthonié
a
a Ókeana. Zde však vyvstává obtíž. V souboji mezi Kronem a Ofioneem má být poraženým ten, kdo
je Ógénos
padne do Ógénu; podle alegorické interpretace
Zanta a Chthonié, která by tedy
a nikoli následovat po souboji s Ofioneem. Tato potíž platí pro všechny rekonstrukce, které z tkaní roucha
alegorii
všechny ostatní doklady (zejména úryvek 50 a analogie s homérskože Chronova vláda na Nebi
hésiodovským podáním)
cházela
Zantovou aktivitou.
byl tedy Ferekydés nekonzistentní, když
existenci Ógéna
než byl
anebo Ógénos existoval
než byl vetkán do roucha
vyšit na
anebo Ógénos není v
podání o souboji Krona
s Ofioneem
prvkem. Poslední z
hypotéz není nemožná. Z hellénistické doby je známa
jiná verze tohoto
tu, jak ji nejlépe dokumentuje úryvek 58. Zde Ofión a jeho
Eurynomé, dcera Ókeana. panovali na Nebi, byli však
odstraKronem a Rheou a padli do vln Ókeana. Pád do Ókeana dává
u Ókeanovny a jejího druha smysl; ale nezdá se, že by u Ferekyda
bylo místo pro jakoukoli družku, natož pak Ókeanovnu. Je proto
možné, že Kelsos nebo jeho zdroj
do Ferekydovy verze mo-
93
I.
filosofické kosmogonie
ti v z dosti odlišné hellénistické verze a
jej známé ferekydovské terminologii.
jestliže Zas a Chthonié nemohou po svém
zplodit
Ofionea
pravdou, že Chthonié-Gé jakožto chthonická
je pro hada (za jehož domov je
pokládána
ideální
jako je Gaia
pokládána za matku
hadího Tyfóea. Spojení Zanta s Chthonií
jejich
(které
sugeruje ll. XIV,296) by zapadalo do sledu událostí z úryvku 56: vášnivá láska Zanta a Chthonié, narození Ofionea, souboj
strom
a roucho (a tedy též
Ale neexistuje pádný
dat, že Maximos
tato témata
tak, jak po
následovala ve
knize; a dramatický
popisu svatby, který
má zjevné literární ambice, by byl
oslaben, kdyby spolu
Zas a Chthonié již
po
žili.
se zdá, že
byl-li Ofioneus
Chthonié, pak jeho otcem- pokud
-nebyl Zas. Zde se vnucuje myšlenka na Chrona. Jeho semeno bylo
do "kouta'\
do
(podle
úryvku 50); a existovalo
které známe jen z úryvku 52
a které v
není spojováno s Ferekydem, že Kronos oplodnil svým
semenem
dal je
aby je umístila pod Zem, a tak
zplodil hadího Tyfóea Gemuž se Ofioneus podobá). V takovém
by Chronos s Chthonií zplodili Ofionea a možná i jiné obludy;
Ofioneus by
na Chrona (který se možná již nazýval Kronos)
a byl by poražen; pak by na Krona
Zas, svrhnul by ho a oženil se s Chthonií, která by se nyní jmenovala Gé a
by odpovídala
by
Zemi a
v
v níž je známe
(existence Nebe je
a možná je
obsažena v samotném Zantovi). Jak Zas
Krona, nevíme; lze si
že Ofioneus
tom
v jeho službách, ale vzhledem
k úryvku 58 musíme
že Ofioneus byl poražen a že Kronos byl svržen pomocí
jiného
událostí
v takovém
mohlo být následující:
preexistentní božstva;
Chronos vládne na Nebi, zasévá své semeno do Chthonie; narození
Ofionea (spolu s jinými chthonickými bytostmi); Ofioneus vyzývá
Krona, ale podléhá; Kronos je
Zantem;
Zanta
s Chthonií-Gé-Hérou a
našeho
sfér vlivu,
Diovi
v Tartaru. Musíme však
že
této rekonstrukce je opravdu Velmi spekulativní. 58
94
6. "Smíšené" theogonie
Navzdory všem nejistotám Ferekydés není v
kosmogonické spekulace zanedbatelnou postavou. Jak napsal Aristotelés
v úryvku 41, jeho
není
mytický. Tvrzení, že vždy existovala
božstva,
opravu
genealogického vzorce;
metoda, kterou Chronos užívá k
je
tak
antropomorfická jako cokoli z Hésioda, jemuž je Ferekydés
poplatný, pokud jde o hrubé rysy následnického mýtu. Alegorie vyšívaného roucha, interpretujeme-li ji
je ryze mytická,
což ukazuje, že Ferekydés
naivní, ale zkušenosti odpovídající pohled na strukturu
jak jsme jej
v § I. Jeho zájem
o etymologii a jemu odpovídající zacházení s prvotními bohy je prvním
projevem
myšlení, který je nápadný u Aischyla a Hérakleita a který
na orfické
eklektiky o
staletí
Ferekydés byl osobitý autor jak ve
svém zacházení s
tak v užívání nevšedních
Neexistuje mnoho
blízkovýchodního vlivu,
snad s výjimkou sedmi
ale orientální motivy jsou
poV jednom obecném rysu je jeho
dokonce
bližší orientálním než
Je
že se v jeho knize pojednávalo o mnoha událostech týkajících se
preexistentních
božstev
než došlo na kosmogonii ve vlastním slova smyslu
(tj. na
a Ógéna). Tento rys lze
k babylónskému mýtu o
kde k roztržení Tiámat a
Nebe
a
z jejích dvou polovin dochází teprve na konci dlouhé ságy
a lze jej postavit proti
Theogonii, kde skladebné
složky kosmu vznikají
a jako
k
58
na mysli Ferekyda:
fLOOóv Tt.Va txa<rro<; <flaí.vsTaÍ. fLOL &tT}ydo-{}at 'li'awi,v <Íl<; o&rw
ó fLEV
61 Platón, Soph. 242c-d,
w<; TQía
Ta óvTa, 'li'oAsfLsl. 8& aXXit.Xot<; sví.oTs ain-iiw liTm 'iTll·
TOTŠ 8E xat <flí.Aa 'YL'YVÓfLSlla )'Ó:fLOV<; Te xal, TÓXO'U<; 'Kat TQO<j>a<; TWV
tx-yóvwv 'lT«QÉX&TaL ••• (Zdá se mi, že každý nám vypráví
jako bychom byli
jeden, že jsou jsoucí
jednou
zpusobem
a jindy se
a plodí a vyživují potomky... )
95
a že
stávají
z nich spolu
a uzavírají
I.
filosofické kosmogonie
To však
být dáno
tím, že kvaziracionalistický byl
Hésiodos, a ne Ferekydés a babylónská kosmogonie.
7. Na
k filosofii
jimiž jsme se doposud zabývali. jakkoli jsou tu a tam
poutavé z
hlediska. byly spjaty s celým pozadím
a
na podobu i vývoj
se nahlíželo
v tomto kontextu. Velká
pokroku na
k
co se blížilo filosofii,
v
tohoto pohledu na
a ve snaze dosáhnout
symbolického a
antropomorfického pohledu.
Definovat zákruty a obraty tohoto vývoje bylo oblíbeným
ním moderních
ale
je
než se
myslelo.
Jedním z
rafinovaných
je, že bylo
zapoopustit personifikaci, tak aby
souhru mezi Nebem
a Zemí nebylo nadále nutné vykládat ve smyslu sexuálního vztahu
mezi Úranem a Gaiou; jednotlivé složky kosmu mohly být identifikovány
asi tak jako Empedokleovy
a organizující
principy mohly být popsány
spíše jako síly
a
než jako Arés a Afrodíté nebo i jako válka a harmonie.
Ve
myslitelé s úplným odvržením
a tvárných
nepospíchali k tomu
jednou muselo dojít.
se mohlo objevit cosi podobného logice - a
se
jako Hérakleitos spokojovali
s reinterpretací jejich funkcí a hodnot. Ani sama myšlenka personifikace nebyla zcela antiracionalistická.
mezi
božstev a
s
vlastnostmi a schopnostmi bylo
samo o
cenným
aktem; co bylo v poslední instanci na
pokroku, byla institucionalizace
interpretace, k jehož
mají lidé i
nejvyšší
racionalismu sklon, totiž pohlížet na
jako na
nebo dokonce
Ukázalo se, že zejména bez genetického modelu
která se sama
z prvotních
se lze
obejít; nicHérakleitovi se to
když proti tomuto
partikulárnímu myticko-náboženskému modelu (jehož
ším
je Hésiodova Theogonie) postavil jiný,
96
7. Na
k filosofii
model (jehož
nalezneme v Pracích a dnech) Diovy
vlády nad rozvinutým
pomocí Spravedlnosti.
Je
iracionalitu pohledu na
na
myslitelé
a který nakonec rozvrátili.
Že v
byly tu a tam obsaženy silné prvky ne-rozumu, o tom sanení sporu;
však
doby Homérovy (druhá
Kr.), a dokonce i
doby, kterou Hopolovina osmého století
mér
popisuje
století
Kr.), nebylo v žádném
slova smyslu primitivním místem. Administrativní struktura
v
v
Recka, které popisuje Homér, i literární vnímání a organizace Recka
jeho vlastní doby jsou výmluvným
o jeho logické i psychologické
homérské pojetí Odyssea je pojetím
který je
ve
schopný filosofie - vyse ani ne tak "zchytralostí" jako spíše schopností analyzovat
složité okolnosti a dospívat k racionálním rozhodnutím. Vidíme to,
když v páté knize Odysseie zoufale plave ke skalnatým
Scherie a
rozebírá alternativy, které se
ním otvírají, i jejich
možné
Jeho vztah k
a bohyním, i k samotné
je pro
jeho rozhodnutí a
okrajový;
Odysseus je racionální
se
vyvinutým smyslem pro to, na
v lidském
opravdu záleží.
Také Hésiodos,
nabízel mytický, a tedy koneckoniracionální obraz
jinak než Homér, uplatjistý
typ racionality,
a syntetizoval vypráz
zemí a s
Vykonal však mnohem víc
než to - a také víc, než že shromáždil zajímavá kosmogonická témazkompilovat systeta, o nichž jsme pojednávali v § 5.
a na
navazující
matickou kosmogonii a theogonii na jedné
vyzkoumat pravidla
jeho
v rozvinutém
na
druhé, to obojí
ucelený pohled na
(na jeho
a na princip jeho fungování
tak jako na
roli
v
který je ne-filosofický pouze proto, že je vya do
míry ovšem i koncipován, pomocí symbolického
jazyka
z tohoto
byli badatelé
od
v pokušení pojímat Hésioda jako prvního
filosofa;
ale mezi Hésiodem a
Anaximandrem existuje nesmírná propast,
jejíž povahu je
i když jí
po-
97
I.
filosofické kosmogonie
k filosofii, od mýtu k logu, jak se
je mnohem
než posun obsažený v pouhém procesu
de-personifikace de-mytologizace, už jej chápeme jako odvržení
alegorie, nebo jako jakési dekódování; je dokonce
než to,
co
být obsaženo (není-li tato myšlenka naprosto nesmyslná)
v
mystické mutaci
myšlení, samotného intelektuálního procesu. Tento
od mýtu k logu spíše zahrnuje - a
kládákterá je více politická,
a náboženská
než ryze intelektuální a která
v odvratu od
(jež je ve své archetypální
orální, kde
je
nástrojem stability a analýzy)
rem k
v níž se hodnoty minulosti stávají relativnevýznamné a v níž se mohou formovat
nové názory jak
na
samu, tak na její stále se
okolí.
k takovéto
došlo v
mezi devátým a šestým
stoletím
Kr. -jakkoli byla
komplikována
houževse udržující neznalostí písma. Vznik polis, nezávislého
ho státu, který vyrostl ze starších aristokratických struktur, spolu
s rozvojem
a
systému,
hésiodovský obraz
a
staré božské a hérójské archetypy
zastaralými a irelevantními- s výjimkou
kdy byly
náboženským kultem. Mnohé z racionálního spodního tónu
homérské tradice
tak jako z
Hésiodova
ale ve spekulativních a kosmopolitních iónských
v neposlední
v Milétu samém, získalo toto racionalistické
tví
podobu a bylo aplikováno -bez
odpoutání od
a náboženství - na širší a
model
od
98
IÓNŠTÍ MYSLITELÉ
K prvním
o
racionální popis povahy
došlo
v Iónii. Materiální blahobyt a
ke styku s jinými kulturami po zemi se Sardami a po
s Pontem a s Egyptem - se
zde
spojily se silnou kulturní a slovesnou tradicí sahající
až do Homérovy doby. V rozmezí jediného století vydal
Milét Thaléta, Anaximandra a Anaximena, myslitele, z nichž každý
pracoval s
jediné prvotní látky, jejíž
bylo
krokem každého systematického výkladu
nosti. Je
že tento postoj se vyvinul z genetického genealogického
k
s jakým se setkáváme v
Theogonii a který jsme popsali v první kapitole. V
po velkých
byl tento postoj
nebo
O Xenofanovi zde pojednáváme spolu s iónskými mysliteli (kapitola V), ale
ve
jej nelze
do žádné obecné kategorie. Narodil se
v Kolofónu a byl si
iónského myšlenkového
a
(zdá se, že více než Pythagoras), ale
na západ do
Velkého Recka a o podrobnosti kosmogonie a kosmologie se zajímal
jen
Mezi tím vystoupil v Efesu Hérakleitos, individualistický myslitel, který
za hranice látkového monismu:
baže podržel myšlenku jisté základní substance (nikoli však kosmogonické),
jednotu
objevil v jejich
V tom je paralela s pythagorejskými teoriemi, které se
ujaly na
Pythagoras a (krátce po
Parmenidés byli vlivní myslitelé a
školy zastínily na
dobu všechny ostatní; iónský látkový monismus se
do
míry znovu uplatnil v kompromisních teoriích
poparmenidovských
v
99
II
;
;
THALES Z MILETU
v
Casové
Thalés, pokládaný
za nejstaršího
badatele o
jakožto celku (85),
Slunce, k
došlo v r. 585
Kr. (74). Jeho
proto
nespadá do doby o mnoho starší než
šestého století. 1
K
došlo podle Plinia, Natur. hist. II,53 (DK ll A 5), jenž
následoval Apollodóra, ve
roce 48. olympiády (585/584
Kr.); podle eusebiovského schématu to bylo o jeden
(DK ll A 5). Podle moderních
k
došlo 28.
585
Kr., tj. ve
roce 48. olympiády. Tanneryho názor, že Thalés
ke kterému došlo r. 610
Kr., je dnes
Apollodóros podleDiogenaLaertia (1,37-38 =DK ll A I) kladl Thalétovo
sedmnarození do prvního roku 35. olympiády (r. 640) a jeho smrt ve
musí být
desáti osmi let do 58. olympiády (548-545). V
je
omyl, který vznikl
chyba: údaj o 35.
& za e, a jedná se tedy o 39. olympiádu (r. 624). Apollodóros by pak kladl Thalétovu smrt
do
roku, v
padly Sardy, jeho akmé do doby, kdy došlo k
a jeho narození
o
let
Tato data se
shodují s jiným,
o
málo starším pramenem: Démétrios Falérský podle Diogena Laertia
(1,22 = DK ll A 1) kladl kanonizaci sedmi
(mezi
Thalés podle
uznávané tradice
do doby Damasiova athénského archontátu, tj. do r. 582/581
Kr., což je rok prvních obnovených Pythijských her.
100
Národnost
62
DL 1,22 (DK ll A 1 init.): i}v -rotvvv 6 ®aA.f}<;, w<; J.Lf:v 'HQó8oTo<; xo:t
xat ATJJ.LÓXQt:róc; <f>aO"t., 'ITO:TQÓ<; J.LSV
J.L'TJTQÓc; 88 KX.soj3ouX.tv'TJc;,
-rwv E>TJA.t.Swv, ol:
dO"t. <l>otvt.x&c;,
TWV a'!To KáSJ.LOU X(XL 'A"Y'l)voQO'i . .. É'1ToA.t..-ro-yQo:<f>Tj{}TJ Se (se. A -yijv wQ) šv M t..A.
oTE
1)X.{)s m)v NstX.s<p ex'1TSO"ÓVTL <I>OLvLXTJ<;. <i><; 8' ol 'ITA&Loo; <f>o:O"tv,
t{)o:-ysv'i)c; Mt.X.TjO"LO<; 1)v (se. ®o:A.fjc;) xat -yévou<; AO'.J.l.'ITQoU.
63
Hérodotos, Hist. I, 170 (DK ll A 4, z 65) ... E>aX.Éw &v8Qó<;
Mt.ATJ<TÍ.ou ... TÓ &véxa{}sv -yévo<; ÉÓVTo<; <l>oí.vt.xoc; ...
62
Thalés, jak tvrdí Hérodotos, Dúris a Démokritos, byl synem
Examya a Kleobúliny a náležel k
což jsou urození
z rodu Kadmova a Agénorova ... (Agénór) byl zapsán
v Milétu, když
spolu s Neileem, kterého vyjako
hnali z Foinikie. Ale
tvrdí, že Thalés byl rodem
z významné rodiny ...
pravý
... Thaléta,
... , který byl svým vzdáleným
...
63
o Thalétových foinických
o níž se Hérodotos
v úryvku 63 pouze
úryvek 62 vyvolává dojem, jako
víc;
u Dúrida a Démokrita jinak nejsou známa),
by byl
byla
rozvinuta do mnohem
podrobností,
nepoproto, aby
teorii o východním
Jestliže Thalés obrátil pozornost
k významu Malé
pro
známé již
foinickým
(viz 78), mohlo to
poznámce dodat na
hodnosti.
je, že Thalés byl
jako
2
Srv. 64 Hérodotos, Hist. 1,146 (DK ll A 4): ...
'OQxoJ.LÉvwt <T<!>I.. (se. s iónskými kolonisty) Ó.VC:XJ.l.&J.l.&Lxc:x-rm xat Ka&JJ.&i.ot.
x.at AQÚ01T&'i ... (byli s nimi [s iónskými kolonisty j smíšeni Minyjští z Orehomenu, Kadmejští a Dryopové... ) Thalétovi
tak byli
101
Praktické aktivity
65
Hérodotos, Hist. I, 170 (DK ll A 4): XQ1JO"TTJ 8& xai. 7TQLV T}
8ta<j>{}aQfJVaL 'lwvÍ.1]V E>aAÉW aVOQÓ<; MtA1]0"Í.OU É'YÉVETO
(se. 1Í 'YV<Í>j.L1]), TÓ avbc.a.frev 'YÉVO<; ÉÓVTO<; <l>oLVL'XO<;, O<;
É'XÉAEUE EV J3ouAEUT1ÍQLOV nlwvac; É'XTTJ<T-fraL, TÓ 8& dvat
(Ttwv
j.LÉ<rov dvm 'lwvÍ.1]<;), Ta<; 8& &A.A.ac; 7TÓALa<;
oLXEOj.LÉVa<; j.L1]0Ev
xaTá 7TEQ EL OTJIJ.OL
ev
de v.
66
oe
Hérodotos, Hist. 1,75 (DK ll A 6): <Í><;
Ct7TL'XETO É7TL TÓV
'A.X.uv 'TTOT<Xj.LÓV ó KQOL<TO<;, TÓ tv{}sihev, W<; j.LEV e-y<Í> AÉ-yw,
xaTa nic; Éo'Ú<ra<; -ye<J>'ÚQa<; 8teJ3í.f3a<rE TÓV <TTQ<XTÓV, <Í><; &t ó
7TOAAÓ<; A.ó-yoc; 'EA.A. 'TÍV wv, ®aA.fJc; oL ó Mt.A. 'TÍ<TLO<; 8teJ3í.J3a<rs.
a7TOQÉOVTO<; 'YcXQ KQol.aou O'XW<; oL 8t.aJ31Í<TETaL TÓV 7TOT<Xj.LÓV ó <TTQ<XTÓ<; (ou -yaQ &i) stvaí. ')((1) TOUTOV TÓV XQÓVOV
Ta<; -ye<J>'ÚQa<; Ta'ÚTa<;) AÉ-ysnu 7T<XQ&ÓvTa Tóv ®a A. f]v Ev T<il
7TOLTJ<TO:L auT<i» TÓV 1T01<Xj.LÓV
UQL<TTEQTJ<; XELQÓ<; [!éovTa Tou <TTQ<XTou xai.
QÉELV, 'TTOLTJ<T<XL OE
woe· &v w-frev TOU <TTQO:T07TÉOOU
OL<Í>QUX<X J3a{}tav ÓQ'Ú<T<TELV <'i-yovTa J.11]VOEL0Éa, O'XW<; av TÓ <TTQO.TÓ7TSoov LOQUj.LÉVOV xaTa V<Í>TOU A.áJ3oL, Tamn 'XO.Ta TTJV OL<Í>QUXO.
E'XTQ0.7TÓJ.LEVO<;
TWV UQXO.Í.WV [!eé-8QWV, xai. a'Ún<; 1TO.Qaj.LSLJ3ÓJ.LEVO<; To <rTQaTó1Teoov &c; Ta
&crJ3áA.A.m, wcrTe
É1TEÍ.TE xai. É<rXÍ.<T-fl-1] TÚXL<TTa ó 1TOTaj.LÓ<; UIJ.<!>oTÉQ11 8taJ3aTÓ<; É-yÉVETO.
ex
ex
65
bylo
Iónie také
Thaléta,
na, který byl svým vzdáleným
a který Miléporadil, aby si
jeden poradní sbor, a to v Teu, protože Teós leží
lónie; ostatní obce
být nadále
být pokládány za démy.
obydleny, ale
Examyés má
Kadmejští z Boiótie a nikoli plnokrevní Semité. Jeho otec
kárské jméno. Hérodotos v následujícím
že i ty
iónské rodiny byly smíšené skrze
s kárskými
ženami.
102
r
66
TUII.ILI.II.C:: Ull. U
vuy
Když
k
Halys,
ni Kroisos své vojsko,
jak tvrdím já, po existujícich mostech; avšak podle podání
šiny
je
ni
Thalés Milétský.
se totiž, že
jak má vojsko
tyto mosty
Kroisos
neexistovaly; a že Thalés, který byl s jeho vojv té
tekoucí po levé
vojska téci také po
skem, nechal
jeho pravé
Dosáhl toho takto: proti proudu nad vojenhlubokého
který
ským ležením nechal vykopat
ve tvaru
srpku tak, aby se zezadu vyhnul
vyvedl
z jejího
místu, kde leželo vojsko. Tímto
takže obtékala vojenské ležení a zase se do
svého
vlévala. Když se
tímto
bylo ji rázem možno v obou
Hérodotos
o Thalétových aktivitách jako
státníka a inženýra (a také jako astronoma, viz 74). Takováto mnohostranná obratnost je, jak se zdá, typická pro milétské myslitele,
bývají pokládáni
za teoretické badatele o
Thalés se stal symbolem matematické a geometrické vynaléje úplný Thalés!")
zavosti: éiv{)Qw'll"o<; 8o.X.f)c; ("Ten
jedna Aristofanova postava (Av. 1009) o
Metónoví;
po bok Anacharsidovi (Resp. 600a). Hérodoa Platón Thaléta
historce (66) o tom, že Thalés odklonil tok
tos ovšem
Halys,
nepopíral, že by byl s to
takového vykoHalys
existovaly, ale Kroisonat.
va armáda je nemusela nalézt; Hérodotos byl právem
jakkoli
jeho
nebyly správné. V násleo alternativním podání, podle
byla
dujícím se
odvedena do nového koryta;
byl tedy
Detailní a
povaha
(66)
že obsahuje pravdivé jádro. 3
3
Ke
výkladu o Thalétových názorech viz D. R. Dicks,
Thales, in: CQ N.S. 9, 1959, str. 294--309.
103
Tradice o
Egypta
67
Aetios, Plac. 1,3,1 (DK ll A ll): 0aX.f)o; ... <l>t.X.o<To<!>'ÝJ<Tao; 8&
tv Atyú1TTq>
do; MtX.'llTOV
68
Pro kl os, In Eucl., p. 65 Friedlein (z Eudéma) (DK ll A ll):
0aX. i) o; Be 1TQWTov do; Ai:')'U1TTov tX. {}tl>v fJ.ET'ÝJ'Y<X'Ytv etc; T'l)v
EX.X.<iBa T'l)v {tewQÍ.<XV T<XÚ'T'llV (se. T'l)v 'YEWfJ.ETQÍ.av) ...
67
Thalés ... se
filosofii v
a do Milé ta
starší
Thalés, který se odebral nejprve do Egypta,
dium [geometrii] do
...
68
jako
toto stu-
Bylo zvykem
šestého století (notoricky
Solónovi)
Egypta, který byl
pokládán za studnici
U Thaléta jako nejstaršího
geometra existoval k tomuto spojení s pravlastí
zvláštní
že
tam strávil
dobu, který je obsažen v úryvku 67, je
a není
Že
navštívil Egypt, je
velmi
možné;
jeho
je docela
situována
do Egypta
79; viz také str. 115) a vztahy mezi Milétem a jeho
kolonií Naukratis byly natolik
že kterýkoli
to byl obchodník nebo ne, mohl takovou
bez potíží uskuThalés se dále objevuje u Aetia jako zastánce jedné z teorií
lujících záplavy
Nilem. Je to jedna ze
teorií, které
již Hérodotos:
Hérodotos, Hist. II,20 (DK ll A 16) (existují
teorie o
povodní): Twv
70
4
ÉTÉQT)
Srv. 69 Hérodotos, Hist. 11,109: 8ox.éet. 8é fJ.OL év{}efrrev 'Y&WfJ.ETQÍ.TI &ÚQ&-frsi.<Ta etc; 'TTJV 'EX.X.<i8a
(Mám za to, že z toho [tj.
z
polí po záplavách
Nilem] pochází vynález
geometrie a že takto se geometrie dostala do
104
11./tl:fi.UUIJ U
1 UUII:IUVI JUII.U
IJJ/11.-II.I:IIt JUUilUJUVI
AÉ'"YtL ToU<;
aVÉj..LOU<; eLvaL (lL'T"LOu<; 'TT ATJWtLV 'T"ÓV 'TTO'TClj..LÓV, xwAúovTa<; to; {)ciAauuav
'TÓV Nsi.Aov.
71
Aetios, Plac. IV, 1,1 (DK ll A 16): 0aA i) o; Tm)o;
ots'Tm 1rvtov'Tac; 'T'fl Al'"Yú'TT'T<!:l
'ToU Nsí.Aou TÓV
OLel 'TÓ 'Tel<; S'XQOel<; auTou Tfl
'TTClQOLO'Y)<JS.:L 'TOU QV'TL'TTClQ'Y)'XOV'T"O'i 'TTtAcl'"YOU<; ava'XÓ'TT'Tt:(]{)ClL.
70
Jedna z
71
teorií
že
stoupání vody v
jsou
které Nilu brání
vlévání do
Thalés se domnívá, že
vanoucí proti Egyptu zvevzdouvající se
které se
dají množství vody v Nilu,
valí proti jeho ústím, odráží jeho vody zpátky.
Aetios je
závislý na ztraceném peripatetickém pojednání, jehož stopy se dochovaly v jiných pramenech (H. Diels, Doxographi Graeci, str. 226 n.): jeho informace proto
být
hodná a nemusí být, jakkoli i to je možné,
spekulativním
této teorie Thalétovi. Pokud ji Thalés
zastával, je
že
Nil na vlastní
nesmíme však zapomínat,
informaci (o tom, že
vanou i v
že
ba i samu myšlenku mu mohli snadno
milétští obchodníci.
Anekdoty o Thalétovi jako typickém filosofovi
72
Platón, Tht. 174a (DK ll A 9): ... W<T'TTEQ xai. 0aA i) v a<T'TQOVOj..t.OUV'T"a, ti> 0t:ÓOWQE, 'XClL &v W
'TTt<JÓV'TCl do;
<!>QÉClQ, E>Qii'T'Tci no;
'i) o; xai. xaQÍ.Euua
<i'TTouxt:íuJmL AÉ'"YETaL, wo; Tel ,_..tv tv
'TTQo{)u,_..oi.To
dOÉV<lL, Tel o' O'TTLu{)sv auTou xai. 'TTClQel 'TTÓOao; Aav{)civoL
amóv.
73
Aristotelés, Pol. I, ll, 1259a9 (DK ll A I 0): óvsLOL{ÓvTwv '"YelQ
OLel 'TT)v 'TTS.:VÍ.av wc; &v w<!>eAOV') 'Tf} 'i <j>LAO<To<j>í.ac;
OÚ<TTJ<;, xa'Tavo'Y)ua nci <!>auL v auTóv tAaui>V <!>oQelV tu o105
ll.
lhatés z Mllétu
JLÉVTtV tx 'Ti}<; ci<T'T"QOAo-yí.a<;, ln XSLJJ.WVo<; óv'T"o<;, s\r
'1TOQTJ<TCXV'T"a XQTtJ.I.cX'T"WV óAí.-ywv
8t.a8ouvat. 'TWV
'TWV ,.·
Mt.A 'JÍ'T"q> xat Xí.q> 'JTávnov, óAí.-you
JJ.L<T{}W<TcXJJ.SVOV <i'T' oOOSVÓ<;
8' Ó'Xat.QÓ'i 1)xs, 'JTOAAwv 'Tt'T"OUJJ.ÉV wv
xat ttaí.<J>vTt<;,
{}oiJv'T"a ov 'TQÓ'JTOV
'1TOAA0: XQTJJ.I.CX'T"a <TlJAAétav'T"a
OTL (!Q.8t.óv
'JTAOlrrd.v 'TOL<; <j>LAO<TÓ<j>OL'i
a}\}\' o\J 'TOU'T•
'JTSQL o <T'ITOlJllcX,O'IJ<Tt.V. (Srv.
také DL 1,26 = DK ll A 1 z Heirónyma Rhodského a Cicero,
av
De div. 1,49, 111.)
72
73
tak, Theodóre, jako se prý ona vtipná a
thrác...
ká služka vysmála Thalétovi, když pozoroval
Díval se
nahoru a spadl do studny. A ona se mu vysmála, že se snaží poznat
na nebi, ale uniká mu, co má za sebou a pod nohama.
Traduje se totiž, že když mu
jeho chudobu a nefilosofie, všiml si na
pozorování
že
velká úroda oliv.
v
sebral malý kapitál, zaplatil zálohy na všechny olivové lisy v Milétu a na Chi u a najal je
za nízkou cenu, protože nikdo nenabízel víc. Když pak
doba
všichni je najednou
a on je pronajítakže nashromáždil velké množství
mal, za kolik
Tím ukázal, že filosofové dokážou snadno zbohatnout, pokud
ale že to není to,
usilují.
Ani jedna z
historek
není
historická,
jejich
sahá
do
století
Kr., do
fiktivní biografie ve
a druhém století.
doby
ukazují, jak byl Thalés již
velmi záhy
jako typický filosof; avšak anekdota v úryvku 72, jedna z nejstarších
kdyby se
verzí tématu roztržitého profesora, by byla
vztahovala k
kdo nebyl tak notoricky znám svými prakticThalés. Konfrontace s bystrou otrokyní má
kými zájmy jako
celou situaci
snad je to
samostatného a lehce škodolibého vtipu na
Platón si rád
což je
která se
interpretatropil žerty z
ci
jasných pasáží
106
a jiné astronomické aktivity
74
Hérodotos, Hist. 1,74 (DK ll A 5): 8u:x<j>ÉQOUCYL 8é rr<j>L (se.
Toi.CYL Au8oi.CYL xat Toi.CYL
LCYT]c; TÓv 'TTÓAEJ-LOV
T<{> f:XT(t>
CYUJ-Lf30A f)c; )'f:VOJ-LÉVT]c; CYUVTJVf:I.Xf: WCY'Tf: Tf)c;
J-L<ÍXT]c; CYUVECY'TEWCYT]c; T'Y)v 'JÍ J.LÉQT]V
VT]c; VÚX'TCl
)'f:VÉ<r-6-at.. T'Y)v 8f; J.LETCXAACl)''Y)V 'TClÚ'rT]V Tf)c; 'JÍJ.LÉQT]c; 8aA f)c;
ó Mt.A.
TOL<TL v lwrrt. 'TTQOT])'ÓQBUCYE
OVQOV
'TTQO{}ÉJ.LEVOc;
'TOlrrOV
'T<{> 81) XClL
'JÍ J.LETCl-
75
DL 1,23 (DK ll A 1): 8oxei. 8t xaTci nvac; 'TTQWToc; aCYTQOAO)'TJCYClL xat 'JÍALaxcic;
xat 'TQO'TTcXc; 'TTQOEL'TTELV, wc;
<1>11CYLV EiJ8T]J.LOc; tv 'Tfl 'TTEQL 'TWV aCYTQOAO)'OUJ.LÉV wv Lrr'TOQL«;l' o{}ev a1hóv xat E:evo<j>á.v11c; xat 'HQó8oToc;
-6-mJJ.Lá.tEL. J.LClQ'T\JQEL 8' miT<{> xal. 'HQá.XAELTOc; X<XL dT]J.LÓXQLTOc;.
76
Derkylidés u Theóna ze Smyrny, Expon. p.198,14 Hiller (DK
ll A 17): EiJ81']J.LO'> LCYTOQEL tv Tni.c; 'ArrTQOAO)'Í.<XLc;
Oi.vo'TTÍ.8T]c; E'ÚQE 'TTQ<i>Toc; T'Y)v Tou t<t>8Laxou
[Diels;
8t.á.twrrt.v MS] xat T'Y)v Tou J.LE)'nAou
'TTEQÍ.CYTClCYLV,
@aA.f)c; 8f; 'JÍAÍ.O\J
xai. 'T'Y)V XCl'TcX TeXe; 'TQO'TTcXc; a\rrou
'TTEQÍ.08ov, <Í>c; OUx LCYT] ad CYUJ.Lf3ClÍ.VEL.
74
Když se válka, kterou mezi sebou [Médové a Lýdové] vedli,
již šestý rok, došlo ke
se
vlekla
bitvy den náhle
v noc. Tuto
dne
Thalés Milétský, který jako její mez stanovil
rok, v
také
nastala.
Zdá se, že se jako první
zabývat studiem nebeských
a
Slunce a slunovraty, jak tvrdí Eudémos
ve svých
astronomie. Proto mu také Xenofanés a Hérodotos
obdiv.
pro
i Hérakleitos
a Démokritos.
Eudémos ve své Astronomii poznamenává, že Oinopidés jako
první objevil sklon
a cyklus velkého roku, zatím-
75
76
on
107
co Thalés objevil
Slunce a nepravidelnou periodu slu-
Slunce se musela zakládat na dlouhé
empirických pozorování, nikoli na
teorii pravé
Tato
nebyla Thalétovým
milétským následovznáma, a nebyla tedy
známa ani jemu. Pokud
Eudémos v úryvku 76
opak Uak tvrdí Aetios,
Plac. 11,24,1
DK ll A 17a), pak na jeho hlavu padá vina za to, že vyvodil
chybný
z nepochybného faktu Thalétovy
Babylónští
pozorovali z náboženských
i úplná
Slunce
od r. 712
Kr.; v šestém století navíc
stanovili cyklus
lunací),
nichž
na
místech dojít k
Je
nanejvýš
že Thalés
za
výkon
k
babylónským
viz blíže C. H. Kahn, Anaximander
and the Origins oj Greek Cosmology (New York 1960), str. 76,
v této
navštívili
pozn. 2. Víme, že mnozí
Sardy,5 a styky s Iónií byly
badatelé
soudili, že Thalétovy informace pocházely spíše z Egypta, s nímž
i jiné styky; nemáme však žádné doklady o tom, že egyptští
a zaznamenávali
podrobná a dlouhodobá
pozorování. Ani na
babylónských dat nebylo možné
že
bude pozorovatelné na
Když
dojít k možnému
byli
rozesíláni do
babylónské
a ani na tomto rozsáhlém území nebyl
úkaz vždy viditelný. Mimoto nebylo nikterak možné
datum
pouze širší
interval. Thalés tedy, jak se
6
zdá,
že v rozmezí
roku
dojde k
=
5
77 Hérodotos, Hist. 1,29: ... amxvéoVTO:L IáQ8t.c; aXJ.tO:,OÚCTO:c;
1TAOÚT<p &X.X.OL TE oL 1TÓ:l!'rec; tx ri)c;' HX.X.á8oc; uo<j>t.O"To:t ... xo:t &i) xo:t
mudrci z celóX.wv ... (... do Sard, které oplývaly bohatstvím,
... a mezi nimi také Solón ... )
lého
6
se celý rok jevil jako
dlouhá perioda
a pokoušeli se omezit význam slova tvt.o:móv v úryvku 74 na letní sluno-
108
....... _""'" ....... _
.... -
.................
-
J ...........
.............................................
_ ......... .... J
ní. Bylo
náhodou, že k
došlo v den bitvy a že se tak jevilo
pozoruhodné, a bylo do
míry otázkou
že bylo
viditelné.
poblíž iónské oblasti
je informace, kterou
Eudémos v úryvcích 75
slunovraty a že zpozoroval nepravidela 76, že Thalés
nost jejich cyklu
jsou
mírné odchylky v délobdobí mezi slunovraty a rovnodennostmi). K takovéce
mu objevu by nebylo
více než
dlouhé
pozorování za pomoci nástroje na
- podobného héliotropaia, jaké bylo spojováno s Ferekydem (47) -,které by
zaznamenávat polohy Slunce v
a nejjižjeho
cyklu- tj. letní a zimní slunovraty. Místo
takového nástroje mohl
také gnómon neboli stabilní svislá
jejíž pomocí lze
zaznamenat délku
stínu. Gnómon
byl podle Hérodota babylónský vynález (97) a jeho zavedení v
se
Anaximandrovi, nikoli Thalétovi (94).
bylo
výšky pyramid, který se
Thalétovi (str. 111), a tak nelze docela
tomu, že by mu pozorozenitu podobnými
bylo neznámé. Tato
vání
a lze mít za to, že na ni mohl
technika se nám dnes jeví
každý, kdo v pozorování astronomických
dosáhl Thalétovy
která nebyla nikterak primitivní. Diogenés Laertios (1,24 =
DK ll A 1) dodává, že Thalés objevil postup Slunce od slunovratu ke
slunovratu a
Slunce a
k jejich
drahám. První tvrzení je velmi vágní a nemíní se jím možná nic víc než
znalost toho, že Slunce se pohybuje mezi obratníky - znalost, kterou
Ale
se vztahovat také k objevu sklonu
Thalés
rokruhu, jejž Eudémos (76)
Oinopidovi z Chiu, který
bil o více než sto let
Diogenova druhá informace je dosti
anachronická,
Thalés si nemohl myslet, že nebeská
mají
dráhy; podle Thaléta totiž nemohou procházet pod Zemí
(s
se vznášející Zemí se
Anaximandrem
jejich dráhy
nanejvýš podobu
orbitu, takže
je-
vrat (který by mohl vymezovat
doklad pro takové užití.
interval); ale neexistuje uspokojivý
109
.....
....
... - ............
jich
k jejich nebeské dráze by musel být dvojnásobný, než
ve
je.7
Thalétovi se
jedno pozorování, a to
s implikací,
že za
možná
cizím
78
Kallimachos, Jambus 1,52, zl. 191 Pfeiffer (DK ll A 3a):
... T)V -yaQ TJ VLXT)
8ó.AT)TOc;, oc; T,
aA.A.a 8&tLoc; "YVWj.LT)V
xat Tftc;
tA.é-y&To O"'l"a-8wrJo-ao-{}aL
TO'lJ<; cXO"T&QLO"XO'Uc;,
<f>OLVLX&c;.
,.
78
\
t
,
...
náleží Thalétovi, který byl bystrý v úsudku,
mimo jiné proto, že prý
malé
Vozu, podle kterého se plaví
Toto je
apokryfního
o
(v jiných verzích o trojnožce),
kterou
obdržet
mezi živými: Thalés byl
prvním- a v
verzích také posledním-, kdo byl vybrán, ale
ze skromnosti ji poslal Biantovi a ten dalším ze sedmi
"Malé
Vozu"
Malou
(srv. Aratos, Phaen. 39 se
scholiem); toto
jehož
je menší, poskytuje
pevný bod než Velká
nebo celý
(jakožto ležící naproti samotné Polárce). o-Ta{}j.Léio--8aL znamená
vzato
ale
také ve
smyslu
definovat" (I k Pindarovi, Ol. 10,53).
význam tohoto
tedy je, že
Thalés definoval Malou
a upozornil
na její užipro
Diogenés Laertios vykládal Kallimachovy
verše v tom smyslu, že Thalés Malou
"objevil".
Iónští
ji možná
pozornost, protože
7
tohoto
bylo v
astronomii problémem, který
že byl spojován s nejstarse vracel znovu a znovu, a tak se zdá
který uvádí Diogenés, totiž l : 720,
ším známým astronomem.
ekliptikální kružnice v šedesátinné jednotkové soustajaké užívali
viz A. Wasserstein, JHS 75, 1955, str.
114-116. Srv. Hérodotos, Hist. 11,109 (97) a také 11,4.
110
s výjimkou dlouhých plaveb na
k orientaci
Velká
'AaTQOAo-yta, studium nebeských
o níž se jako o
pro
Platón (72) a Aristotelés (73), 8
Thaléta charakteristickém
tedy podle všeho zahrnovala tyto aktivity:
ní Slunce,
s pomocí balylónských tabulek;
a jejich variací, podniknuté možná
s ohledem na sea studium
možná
jako postavení
pro
Matematické objevy
DL 1,27 (DK ll A 1): ó 88 'lsQWVUIJ.O<; x.at sx.j..t.eTQf)aaL
79
<J>'fl<TLV airrov Ta<;
Ta ÓTe
S:>G 'T"TJ<; O':>GLci<;,
taTtv.
80
Proklos, ln Eucl., p. 352 Friedlein (DK ll A 20): Eií8'fl!J.O'> 8e
tv
feWj..t.ETQL:>Gato;
eL<; 8aA.ftv
avci-yet.
To
[totiž že trojúhelníky, které mají jednu stranu
a
úhly stejné, jsou samy stejné]·
-y<iQ Twv
{}aA.á.TTll "'l'AOLWV Ó:"'l'ÓO''r<XO'LV &t.' o'Ú TQÓ"'l'OU <!>aatv O.VrÓV
&eL:>GVÚV<XL TOVr(t) "'l'QOO'XQTJO'{}at <j>'fl<TLV ava-yx.atov.
79
Hierónymos
že [Thalés]
pyramidy na zájejich stínu, a to tak, že si
okamžik, kdy je náš
vlastni stín
velký jako my.
Eudémos ve svých
geometrie odvozuje tento teorém
metoda, na jejímž
stanovil vzdálenost
od Thaléta;
lodí na
musela
na jeho užití.
80
V úryvku 79
možnou metodu
8
Hierónymos Rhodský Thalétovi nejjednodušší
výšky pyramid. Je
že se jí
Srv. také 75; o Xenofanových, Hérakleitových a Démokritových
zmínkách o Thalétovi není odjinud nic známo.
111
Thalés
od
a také není
že pyramidy v této
jen lokální kolorit, který vyhovuje podání o
do Egypta. Plinius (Natur. hist. XXXVI,82 = DK 111 A 21) podává
tutéž zprávu, ale u Plútarcha (Sept. sap. conv. Il,l47a = DK ll A 21)
formulace, podle níž se výška pyramidy má
se objevuje
tak, jako se má výška jakéhokoli svislého
k délce jejího stínu
k délce jeho vlastního stínu v tutéž denní
ne jisté, že Hierónymos je závislý
dobu. Je
na Eudémovi, který byl plus minus jeho
(a z jehož knihy o
geometrie a matematiky, na rozdíl od jeho
astroThaléta
v takovém
nomie, Diogenés podle všeho v
by bylo
že Thalés užíval jednodušší metody.
se
metoda zakládá na
o podobných
Na druhé
trojúhelnících analogické té, kterou Thalétovi
Eudémos
vzdálenosti lodí na
Za
v úryvku 80 jako
že byla známa výška pozorovatele nad
hladiproveden za pomoci jednoduchého theonou, mohl být tento
Qedné pro linii pohledu a druhé pro
dolitu, dvou
linii hladiny)
se na
Za povšimnutí ovšem stojí, že
Thalétovi znalost podobných
pouze
Eudémos
a priori na
toho, že jinak by byl nemohl provést takový
Avšak
je schopen užívat empiricky primitivního
aniž by musel principy, na nichž takový empirický úzus
formulovat v
explicitní teorie, a
aniž by
další teorémy, ktemusel tyto principy stanovit jakožto geometr. 9
ré Thalétovi
Proklos na
Eudéma v témže
z
pochází úryvek 80 (DK ll A 20) kružnice;
rovnoramenného trojúhelníka jsou stejné; vertikálúhly
protilehlé úhly jsou stejné -jsou
jen
9
J. Bumet, Early Greek Philosophy, str. 45 n., poznamenává, že se
znalostí egyptského
seqt (trigonometrické aproximace) by bylo
možné
úlohy. Uvážíme-li Thalétovu znalost Egypta a analo(pokud jej
využití babylónské empirické formule,
gický
nelze tento výklad
- Pamfilina zpráva u Diogena Laertia (1,24 ), že Thalés vepsal pravoúhlý trojúhelník do kružnice .,a
býka", je ne-li
tedy
zábavná (srv. str. 43 n. níže).
112
abstraktní
konkrétních praktických úloh spojovaných s Thaléjá sám se kloním k názoru, že
tem. Ale to vše je jen
svou
tím, že
rozmanitá
Thalés získal u
která daleko
to, co bylo
aniž
empirická
musel formulovat geometrické teorie, které za
stojí. Potvrzovat by to mohla i
že Thalétovi milétští následovníci
matematické teorii, jak se zdá, jen málo pozornosti.
Spisy
81
DK ll B 1 (Simplikios, ln Arist. Phys. 23,29 Diels): E>aX.f}c;
1TQWTo<; 'IT«Q«OéOoT«L TTJV 'ITEQi. <f>vcrewc; í.crToeí.av Tol..; "EX.X.TJ<TLV
'ITOX.X.wv j..LEV xai. aX.X.wv 1TQO''if:")'OVÓTWV, W<;
xai. E>eo<f>QcX<TT<t> ooxd, mhóc; Oe 'ITOX.u OLEVE')'XWV
wv
W<; Ct'ITOXQÚ\jlm 'ITáVT<X<; TOU<; 1TQÓ aÚTOU. X.é-yeT<XL of:
'YQ«<f>a!.<; ILTJ8f:v xaTaX.L'ITe!.v 'ITX.-ftv Tf}<; xaX.mJj..LÉVTJ<; Naunxí'J<;
ti<TTQoX.o-yí.ac;.
82
DL 1,23 (DK ll A 1): xai. X<XTcX nva<; j..LEV <TÚ'Y'YQ«i-Li-L«
X<XTÉX.L'ITEV ouoév· 1Í 'YCtQ etc; <XUTÓV tiva<f>eQOj..LÉVTJ Naunx-ft
ti<TTQoX.o')'Í.« cl>wxou X.é-yeTaL etvaL Tou Iaj..LÍ.ou. KaX.X.í.j..Laxoc; 8' <XUTÓV oloev EUQETTJV TTJ<; UQXTOU TTJ<; j..LLXQéi<; X.é-ywv
Toi.<;
oií-rwc; ... [78, 3-4], xaTci nvw; oe J.LÓva
Oúo <TUVÉ'YQ<X\jle ITeei. TQ01Tft<; xai. 'I<TTJf.LEQÍ.<X<;, TCt aX.X.'
tixaTciX.TJ'ITT« elvm OOXLf.LcX<T<X<;.
83
Suda, s. v. E>aX.í'Jc; (z Hésychia) (DK ll A 2): ...
1reei.
f.LETEWQWV
1TEQL L<TTJJ.LEQÍ.<X<;, xai. aX.X.a 'IToX.X.ci.
81
Thalés podle tradice jako první pro
objevil zkoumání
rody.
sice mnoho
jak se domnívá i Theofrastos, ale vynikl do té míry, že zastínil všechny, kdo byli
ním. Nezanechal prý žádné spisy s výjimkou takzvané
pro
A podle
nezanechal žádnou knihu;
pro
která mu bývá
je prý
dílem Fóka ze Samu. Kallimachovi byl znám jako objevitel
82
113
83
Malé
ve svých Jambech o
Kallimachos napsal:
... 178, 3-4]. Ale podle
sepsal pouze
knihy,
O slunovratu a O rovnodennosti,
o ostatním soudil, že by
to nikdo nepochopil.
... napsal
v epickém verši o nebeských jevech, o rovnodennosti a mnoho jiného.
Tyto úryvky ukazují, že v antice panovala hluboká nejistota o Thaléje jasné, že v alexandrijské knitových spisech. V každém
nebylo k dispozici žádné jeho dílo, s výjimkou
pro
jejíž autorství bylo sporné (srv. také 96).
Aristotelés, jak se zdá, neznal žádnou Thalétovu knihu,
žádnou o kosmologických otázkách; byl
velmi opatrný, když
nauku, užívaje
tom
jako "tuto
Thalétovi
možná pojal", "tvrdí se, že tento výklad podal Thalés"
(85, 84), a "podle toho, co se o
(89). Aristotelés
pokud jde o užívání originálních praovšem nebyl
Theofrastos by býval jako profesionální historik starší filosofie
být
(ve
tomu tak vždycky nebylo), a
to
máloco dodat k Aristotelovým zprávám o Thalétovi
(s výjimkou drobné opravy v úryvku 81, podle
se dohadoval,
že Thalés
Eudémos
tvrzení o Thaléjsme na
tovi jako geometrovi a astronomovi (75, 76, 80), ale
úryvku 80, že tato tvrzení byla
velmi spekulativní;
na pololegendární biografické tradici a nezakládala se možná
spis.
dokazují, že by Eudémos byl
pro
Diogenovu pochybnost o autorství
plavce (82) sdílí Plútarchos (De Pyth. or. 18, 402e = DK ll B 1), který dodává, že toto dílo bylo psáno ve verších;
se proto dohadovat, že se jednalo o totéž veršované dílo, které Hésychios (83)
f.LSTSWQWV. Lobón z Argu (stichometrik neslavné
popisuje jako
z druhého století
Kr.) podle Diogena Laertia (1,34) tvrdil,
že Thalés složil 200
V úryvku 81 je
jen mírné
které se asi vztahuje jen na povahu názvu, jak
nejistota
slovem xaAOUf.t.éV'l')<;.
tato poslední
vlastní soud, a nikoli soud Theofrasjehož parafráze
slovem Akye-ral.. Diogenova
zpráva (82), že toto dílo bylo
také jistému Fókovi ze
114
Samu, nejspíš
celý problém; lze si snadno
že jakékoli
starobyle, mohlo být
Thaastronomické dílo, které
lze
že by
Thalétova díla mohla být
létovi, ale jen
obskurním
Je možné, že Ncn.rnx'T)
a<TTQoX.o-yta byla
dílem šestého století, podobným hexametrické A<T'TQOAo-yta Kleostrata z Tenedu (DK kap. 6) nebo tzv. hésiodovské A<T'TQOVOj.ÚTJ (DK kap. 4), jak
Diels a jiní.
tak
možné, že to byl hellénistický výtvor. DiogeAle je
podivuje
zmínce (78) o speciálnés (82) se
který by byl Thalétovým
ním astronomickém rádci pro
dílem; ale Thalés nemusel takového rádce sepisovat. Na druhé
není nic
na tom, kdyby Thalés byl takosepsal - taková
by se navé rady pro
mudrce z
metopak velmi hodila pro prakticky
nebylo to
ropole: ale pokud tak
v
pro
která byla známa hellénisticZbývající díla
v úryvku 82, která
pojednáké
pouze
vat o slunovratu a o rovnodennosti (úryvek 83 se
o druhém z nich), vzhledem ke svému obsahu sotva
lené knihy. Simplikios (81) a ti, kdo
za to, že Thalés nezanechal
toto dílo jako
Podle Eužádný spis (82),
déma (75 a 76) se Thalés
studiu
a podobné dílo
mu tedy mohlo být
na
tohoto jeho známého zájznovu je
že pozorování
mu.
a
a
bylo v archaické
praktikováno
a záznamy o
se ukládaly do
v zájmu
o sestavení uspokojivého
viz Kleostratos, zl. 4 (DK 6
B 4) a hésiodovská Astronomie (DK 4 B 1-5). Pozorování Hyad a záThalétovi (scholion k Aratovi, 172,
pad Pleiad byly také
Plinius, Natur. hist. XVIII,213 = DK ll B 2, ll A 18);
jmenované pozorování
odpovídalo
Egypta, ale
nikoli
Naše doklady nám nedovolují
k jistému
ale
podobnost
pro to, že Thalés žádnou knihu nenapsal;
zastánci tohoto názoru mohli být uvedeni v omyl absencí
Thalétova díla v alexandrijské
a také apoftegvšem sedmi
matickým rázem moudrosti
115
11.
1nute1> z
LYittetu
Kosmologie
(i)
84
plove na
která je jakýmsi
zdrojem všech
Aristotelés, De cae/o, 11,13,294a28 (DK ll A 14): ol o'
UOUTO'i XELO"-frUL (se. <j>aO'L TT)V yf)v). TOUTOV )'cXQ Ó.QXULÓTUTOV 1TUQELA1Í<f>aj.LEV Tov AÓ)'OV,
<j>aO"LV dmeLv ®aX.ftv TOV
MLA'TÍO'LOV, wc; OLei TO 1TAWTTJV dvat. j.LÉVOlJO'UV W0'1TEQ
ií TL TOLOÍITOV
(XUL )'ri:Q TOÚTWV E1T' Ó.ÉQO'i j.LEV
1Té<f>vxe j.LÉVELV, ó.X.X.'
UOUTOc;), W0"1TEQ 01J TOV amov X.ó)'OV óvTa 1TEQL Tftc; )'TJ'> xai. Tou iJSaToc; Toil óxoilvToc; TTJV
)'ftV.
ov
85
Aristotelés, Met. 1,3,983b6 (DK ll A 12): TWV oT) 1TQWTOV <f>t.X.oO"o<f>TJO"ávTwv ol 1T X.ei.O"TOL TeX<;
uX. TJ'> etSet. j.LÓvac;
<iliJ-frTJO"UV cXQXcX<; dvac.. 1TáVTWV'
OÚ )'cXQ i:O'TLV Q1TUVTU TeX
óvTa, xai.
)'L)'VETUL 1TQ<Í>T01J xai. etc; <f>-freí.QETUL TEX.wToiov, Tftc; j.LEv ovO"tw; Ú1TOj.LEVOÚO"TJ'> ToLc; Se 1rá{}eO"t. j.LETaf3aX.X.oúO"TJ'i, TOUTO O'TOLXeLOV XUL TUÚTTJV Ó.QX'TÍV <f>aO"LV dVUt. Twv óvTwv, xai. St.ci Tomo oiJTe J'L)'VEO".frm
oi:ovTat.
oiJT' cX1TÓAAUO".frUL, Wc; Tftc; 'TOLUÚTTJ<; <f>wewc; ási.
... OEL )'cXQ dvat TLVU <f>úO'LV ll j.LLCXV ll 1TAEÍ.01J<; j.LLéic;
J>v
)'L)'VETat. T&X.X.a
To j.LÉVTOL 1TA.ft.froc; xai.
To elSoc; Tftc; TOt.aÚTTJ'> Ó.QXíl'>
To auTo 1TáVTEc; AÉ)'OlJO"t.V,
ciX.X.ci @a X. f}c; j.LEV Ó Tftc; TOLUÚT1)<; Ó.QXTJ)'O'i <f>t.AOO"o<f>tac;
uSWQ elvaí. <!>TJO'LV (St.o XUL TTJV 'YílV
UbUTO<; a'!Te<j>aí.vETO
dvat.) X.af3wv tO"wc; TTJV
TJ 'in v TaÚTTJV
Toil 1rávTwv
ÓQéiV TTJV TQo<f>T)v
owav xai, amo TO .frEQj.LOV
TOÚTOlJ J'LJ'VÓj.Levov xai.
twv (To
J'Í.)'VeTat., Tom'
ciQXTJ 1TávTwv), Ot.á TE ST) Tomo TTJV Ú1TÓATJI)nv X.af3wv
TUÚT1)V xat OLei TO 1TávTwv Ta 0'1TéQj.LUTa TTJV <f>úO"LV U)'QcXV
'TÓ
uowe &Qx-rl 'Tftc; <f>úO"ewc;
ToLc; irveoi.').
ov
o
ov
s·
ov
s·
84
Jiní tvrdí, že
na
toto je nejstarší výklad, který k nám došel. Tvrdí se, že jej podal Thalés z Milétu,
podle
na
protože je plovoucí, pojako
nebo jiné takové
žádná taková
116
85
svou
na vzduchu, ale na
-jako by
týž výklad nemusel platit pro Zemi i pro vodu, která Zemi nese.
kdo jako první
filosofovat, se
domnívala,
Z
v
látky jsou
všeho.
že pouze
z
všechna jsoucna jsou a z
jako prvního vznikají a do
nakonec zanikají, zatímco substance trvá a
se pouze
její stavy, o tom
že je to prvek a
jsoucen.
A z toho
se domnívají, že nic ani nevzniká, ani nezaniprý
stále zachována ...
ká, protože takováto
musí existovat jakási
jedna, nebo více
zatímco ona
než jedna, ze které vznikají ostatní
zachována. O
a povaze takovýchto
však
všichni totéž. Thalés, od
pochází tento
filosofie,
je na
tvrdí, že je to voda (proto také prohlásil, že
Tuto
možná pojal, když pozoroval, že výživa všeho
je vlhká a že samo teplo vzniká z vlhka a vlhkem žije
kem všeho je to, z
všechno vzniká). Proto tedy pojal tuto
a také proto, že semena všeho mají vlhkou
nost a že
vlhkých
je voda.
Naše znalost Thalétovy kosmologie závisí v
zcela na
dvou pasážích spolu s kryptickým dodatkem
89-91. Pominetyto pasáže
me-li Aristotelovu vlastní kritiku a jeho dohady,
tvrzení: ( 1)
plove na
jako kus
Thalétovi
nebo
takového); (2)
všech
je voda
(v aristotelském smyslu termínu
který je
v první
úryvku 85, tj.
konstitutivní látka
která
vává jako jakýsi podklad a do níž
zaniknou). První teze (1) byla
známa jen
z neAristotelovi, jak sám
navíc nelze stanovit, zda
argument (pevné
na vzduchu, ale
na
tedy
vá na
pochází také ze zpráv o Thalétovi, anebo zda jej celý
námitka, že Thalés nic
doplnil Aristotelés. Jeho
by
musel nalézt
co podpírá vodu, která podpírá
jímž Thalés
Zemi, ukazuje, jak málo Aristotelés
uvažoval; Thalés
stále
lidože to, co se nachází pod Zemí, sahá tak hluboko, že se
vou
dlouho po
podobný problém skoro neklade, jako u Homéra (1) a
117
.a.a•
.a
••-•"'u """' ......... ..,.._
Thalétovi u Xenofana (3).
zdrojem Thalétov y myšlenky, že
plove na
byly
mytologické výklady (str. 120 n.); tato myšlenka jej mohla
proto,
na otázku, co podpírá Zemi, ale není nikterak
že nabízela
jisté, že Thalés v takové otázce
vážný problém, a je nanejže by byl tuto teorii vypracoval pro vlastní
výš
jako
na tuto otázku. Pokud jde o druhé
Aristotelés
nic víc než to, co napsal,
tvrzení (2),
které udává pro Thalétovu volbu vody jsou
hypote... ). První polovinu úryvku 85 citujeme proto,
tické
a pomocí jaké terminologie Arisabychom ukázali, jakým
totelés (a po
Theofrastos 10 a s ním celá
doxografická
tradice) rozebíral teorie raných
(4>ucrt.xoí.) podle
uznávali pouze nebo
první z jeho
totiž
ve smyslu látky.
že
tuto jedinou strnulou
Aristotelés uplatnil na rozbor svých
metodu, je zdrojem
a s užitkem
podobnosti mezi jejich teoriemi. Tak
(v
smyslu) a
(podle
byly pro Thaléta a Hérakleita samotné
Aristotela
velmi odlišným. Po
nevíme o Thalétových názorech na
toho, že na ní plove
nic víc než to, že se Aristotevodu
lovi, který v tomto ohledu neprojevoval zrovna
rozlišovací schopnost, ve své z doslechu
velmi
pokroucené
jevily jako odpovídající
zkratkovité a
jeho vlastnímu pojetí látkové cXQX'Ýl· Avšak je možné, že Thalés,
Aristotelés, hlásal, že
v rozporu s tím, co automaticky
Zkrácený
výklad o
látkovém
cituje
Simplikios, ln Arist. Phys. 23,21 Diels (Theofrastos, Phys. op., zl. 1 =DK
ll A 13). Jde o text, který se velmi
stýká s úryvkem 85 z Aristotela
a užívá se v
namnoze téže frazeologie.
navíc jeden hypotetický
si Thalés vybral vodu: protože mrtvoly vysychají (Ta
vEXQOÚf.u:va
tato myšlenka pochází
od Hippóna (viz následující pozn.), jemuž podobný argument
Anonymu s Londinensis, XI,22 (DK 38 A ll), tedy peripatetický
zdroj. Tento dodatek se vyskytuje také u Aetia.
10
118
Ausmutugte
pochází z vody (tj. že z ní jakýmsi
tuhne), aniž tím
a její složky jsou v jistém smyslu vodou, že k ní
myslel, že
jiný vztah
toho, že
plove na
mají nadále
než je vztah
k jeho vzdáleným
Viz dále str. 122 n.
které podle Aristotelova dohadu (85) vedly Thaléta
jsou
k tomu, že rozhodující význam v konstituci
fyziologické. 11 Kdybychom
usuzovat z analogie k Thalétovým
museli bychom
že
spíše meteorologické
na podporu kosmického
12
významu vody. Musíme se však mít na pozoru
11
Zdá se spíše
než
že Aristotelés
od Hippóna ze Samu (nebo z Rhégia, Krotónu Metatyto
pátého století
Kr. znovuoživil a modipantu), který ve druhé
Hippón, jehož
fikoval myšlenku, že voda je látkovým konstituentem
Aristotelova obdivu, se
intelektuální schopnosti nebyly
velmi
obíral fyziologií. Srv.
86 Aristotelés, De an.
1,2,405bl (DK 31 A 4): 'TWV 8€ <f>oQ'TLXW'TSQWV X<XL u8WQ 'TLVE<;
(hr&<f>TJV<XV'TO (se. 'TTJV o/ux'TÍv), xa-8<i1T&Q "11T1Twv· 1T&w-8fJvm 8'
xaow lx 'TfJc; -yoví'Jc;, O'TL 1TÓ.V'TWV lryQÓ. · xat -yd:Q
'ToU<; atJ.La
<f>á<Txov'Tac; 'TTJV o/uXTJV, O'TL
oox atJ.La. (Z hrubších
dokonce prohlašovali, že duše je voda, jako
Hipp6n; toto
jejich
se
zakládalo na pozorování semena,
semeno je u všech bytostí vlhké. Hipp6n totiž vyvrací ty, kdo tvrdí, že duše je
krev, poukazem na to, že semeno není krev.)
si, že ani tato
Avšak proti
že hypotetické
zpráva není bez
které Aristotelés uvádí na
Thalétovy volby vody jako
všech
stojí
že
který uvádí Theofrastos
poznámku)
pochází od Hippóna,
(viz
že je do své zprávy zahrne i Aristotelés.
takže bychom
12
jako 87 Hérakleitos Homérský, Quaest. Hom. 22: 1] 'YiiQ
lryQii <f>úc:nc;,
&tc; tX<X<T'T<X J.L&'T<X1T A<X'T'TOJ.LÉVTJ, 1TQÓ<; TÓ 1TOt.xt>..ov &Lw-8& J.LOQ<f>ow-8av TÓ 'T& -yliQ
aÚ'Tí'Jc; a&Qoi'rr<Xt.,
X<XL 'TÓ A&1T'TÓ'T<X'TOV tl1TÓ aÉQO'i at-8T]Q aV<Í1T'T&'T<Xt., <T\JVt.távov 'T& TÓ
u8wQ xat
etc; t>..uv a1ro-yat.ofuav 81.ó 81] -rí'Jc;
T&'TQ<i8oc; TWV <T'TOLX&twv w<T1T&Q aL'TLWT<X'TOV ó 0aAí'Jc; tl1T&<f>TJV<X'TO
<T'TOLX&i.ov &tva1. 'TÓ OOWQ.
vlhká
kterou lze snadno
119
,l UULCol
-'
JY,lJJ.t:"LU
jaké je obsaženo v
názoru, že myslitelé
šestého století se zajímali
o meteorologické jevy
(v
slova smyslu,
astronomických
Je nepochybpravda, že
studium
v pátém století
Kr.
a že analogie mezi
a jednotlivostmi ve
se
v té
staly
Ale
jsme v první kapitole, že mnohé
spekulace
genealogický nádech a že
velký význam
analogie s fyziologickou reprodukcí.
máme
si myslet, že jeho výklad
byl
V
nejenom tímto pestrým
pozadím
verzí polomytologických kosmogonií, nýbrž také specifickou kosmologickou
která možná pocházela
ze
Východu.
Thalétova koncepce
plovoucí
na
že
jeho kosmologie pochází z
východu. V
byla
pojímána jako plochá, vroubená mísa
na
jež také
nebe; Slunce se každý den plavilo po nebi ve své
v noci pod Zemí (nikoli okolo ní, jak tomu
bárce a plavilo se
legendy,
7). V babylónském eposu o
bylo podle
Apsú a Tiámat prvotní vodstva a Apsú
jakožto voda
Tiámaty a
z
pod Zemí i poté, co Marduk roztrhne
Nebe (s jeho vodami) a Zemí. Ve
o Eridu (které ve své nejKr.) byla na pomladší dochované verzi pochází ze sedmého století
"celá
potom Marduk vybudoval na
hladítransformovat v jednu každou
svou podobu: ta její
která se
se
ve vzduch, ze
vzduchu se
jakožto aithér, zatímco když voda
houstne a
se v bahno, stává se zemí. Proto Thalés prohlásil, že
je
ona nejvíce
základním prvkem je voda, nebo( ze
Tyto
zcela
pocházejí ze stoického pramene- projiným než pouhým
zrazuje ho stoické výrazivo - a nejsou možná
dohadem. Je
že podle Theofrasta užíval Thalés vodu a její produkty k
(88: toto
se zakládá na specifické
na
ale také k
a
koncepci, že
nebeských
(Hippolytos, Rej. 1,1); to by však byl sotva
vod,
Thalés
tuto teorii.
120
vor a na voru rákosovou chýši, z níž se stala
Analogická
stava je obsažena v žalmech (kde na
Tiámat vystupuje Leviat(136,6), "základ na
jí
han): Jahve "zemi na vodách
ji usadil nad vodními proudy" (24,2).
je
kladl,
"vodní hlubina, jež
dole" (Gen. 49,25; Deut. 33,13). 13 Proti této
východních a jihovýchodních paralel, které dokládají
vu vod pod Zemí, neexistuje žádný srovnatelný
pramen s výjimÓkeanos, která obklopuje
kou Thaléta. Naivní
zemi (kap. 1, § 2), se s touto koncepcí
vzato nedá srovnávat (je
'
totiž
že neexistuje žádný Okeanos
pod Zemí),
i ona je
velmi ranou, jen
odchylnou
obecné
a velmi
koncepce
vyvstávající uproprvotních vod - koncepce, kterou si
mluvící kmeny
na
poloostrov ze své
vlasti, jež ležela daleko od
Také izolované zmínky o Ókeanu jako
všech
ve XIV. knize !liady (8 a 9) se sice
zakládaly na tomtéž
pojetí, jen z
odlišného hlediska, ale nikterak
neimplikují specifickou
že
plove na
takže se nezdá, že by byly zdrojem Thalétova tvrzení. Kdyby šlo o
ší tvrzení- že
pochází z vody nebo že je vodou udržována-, mupovzbuzen a
že jeho
sel by být Thalés
koncepce má genuinní homérský precedent. A tak se zdá, že
názor, že
plove na
se zakládá na
styku s
chodní mytologickou kosmologií.
jsme již, že
styky jak
s Babylónií, tak s Egyptem. V
byla
že
plove na
a
podobu; a tak se
odvážit dohadu, že za tento prvek svého obrazu
Thalés prá14
Egyptu.
13
Tato místa cituje U. Holscher ve svém
o Thalétovi v
Hermes, 81, 1953, str. 385-391.
o tomto
tématu pojednává kap. I, str. 22 nn. K
Nun, egyptského prvotního oceánu, který podpírá Zemi, viz také J. A. Wilson, Before Philosophy,
str. 59 nn., aH. Frankfort, Ancient Egyptian Religion, New York 1948, str.
114.
14
Thalés
užíval
plovoucí
121
k výkladu
Kosmologický dosah této myšlenky je
omezený; a z Aristotelovy informace (85) se zdá rozumné vyvodit, že Thalés
soudil, že
pochází z vody,
tato myšlenka je
obsažena v
mytologiích a
formulována
o Ókeanu a které se, jak se
v homérských pasážích, které se
má za to, na této mytologii zakládají. Je možné, že Thalés tuto myšlenku
z
mytologického zdroje, podobného,
jako byl homérský, a dal jí racionální podobu;
tak je možné, že
byl
cizími, snad egyptskými verzemi (pojako v
speciální
o Zemi plovoucí na
nejistota je spjata s problémem, který už jsme
nás peripatetická identifikace Thalétovy vody s "látkovým
k
že se Thalés domníval, že tento viditelný
ve
své rozvinuté
je v
smyslu voda? Taková je
interpretace Thaléta; je však
si
že
konecna
formulaci a že Aristotelés, který toho o Thalétovi mnoho
a který i to, co
znal jen z druhé ruky, by
i pouhou informaci, že
pochází z vody, byl pokládal za dopro tvrzení, že voda byla pro Thaléta látkový
O:gx'T) ve smyslu
substrátu. A je
znovu
raznit, že takové domyšlení nebylo nikterak nezbytné a že nebylo obsaženo v
jež byly
pravzorem Thalétovy koncepce. Thalés se mohl domnívat, že
pochází
15
z neome:z.ené expanze prvotní vody, na niž dosud plove a která je
sení: 88 Seneca, Nat. quaest. II1,14 (DK ll A 15)
na
Theofrasta
poseidóniovského pramene):
ait enim (se. Thales) terrarum orbem aqua sustineri et vehi more navigii
[Thalés]
mobilitateque eius fluctuare tunc cum dicitur tremere.
že Zemi podpírá voda, že
se na ní veze jako
a že to, co
nazýváme ..
je kolébání
její pohyblivostí.)
15
Thalés by
soud (ln Arist. Phys. 458,23 = DK ll
A 13), že voda byla pro
a'Ji'&LQov; pro Thaléta by to však znamenalo,
a nikoli že je
že je "bezmezná", tj. že její rozsah je
a byl by to spíše
než
formulovaná teorie.
nás Simplikios zavádí, když tvrdí (ln Arist. Phys.
122
dosud
za
jevy, aniž si proto musel myslet,
že
skály, stromy lidé jsou v jistém smyslu
z vody
že jsou jakousi formou vody. Nemuselo pro
mezi nimi existovat žádné jiné pouto než pouto vzdáleného
Na druhé
Thalés mohl z této koncepce vyvodil zcela nový
že
skrytý konstituent všech
Jisté je, že jeho
voda je
Anaximenés se domníval, že všechno je
blízký
no ze vzduchu (Anaximenés arci
o tom, jak je to možné:
a pavzduch na sebe bere rozmanité podoby, když houstne a
nuje shoda v
že Anaximenés rozvíjel a
myšlení, který zahájil Thalés. Bylo by tedy
zavrhovat
onen
který se odvozuje z Theofrasta a Aristotela.
jež uvádí Aristotelés - že výživa všech živých
Fyziologické
že semeno je vlhké atd. -,jsou sice hypoteticbytostí závisí na
ké, ale jsou takové povahy, že mohly
silný dojem na Thaléta.
Naopak, spolu s jinými náznaky
s homérským tvrzením, že
a
6) jej doÓkeanos obklopujíd Zemi je zdrojem všech
cela
mohly
k
že voda je nejen kosmogonickým
v samotné
v jeho
zdrojem, ale že je navíc
rozvinuté
Na druhé
si musíme být neustále
možnosti, že Aristotelés
nedostatku jiných informací vyvozoval
své vlastní
z Thalétova názoru, že
pochází z vody
roli v kosmu,
podpírá Zemi.
a že voda stále hraje
(i) "Všechny
jsou voda"
Tato diskuse tedy ukazuje
není
spolehlivé shrnutí Thalétových kosmologických
(ii) i když
výklad
s jistou licencí
odlišné hledisko), ne máme
pro jeho
o tom, jak
být
podstatným
spjaty s vodou.
180,14), že Thalés
jako Anaximenés dává
vznikat proa
svého látkového principu. To je
schematický úsudek zakládající se na
rigidní
dichotomii
(104). Theofrastos nalezl explicitní užití této koncepce pouze u Anaximena; viz 142.
123
(ii) I
neživé
mohou být "živé";
je plný
89
Aristotelés, De an. I,2,405a19 (DK ll A 22):
86 xcxt
E>aA:i')<;,
wv a'rroJ.LVTIJ.LoveúoucrL, xLVTITLxóv TL TTJV \jroxl]v
'Ú1ToAcxf3el.v, BL'ITBQ TTJV A.t-frov i:<I>TI \jroxl]v i:xeLv oTL Tóv
crÍ.8TIQOV XL vei..
90
DL 1,24 (DK ll A 1): 'AQL<TTOTéA Tl'> 86 xcxt 'I 'IT'ITÍ.cx<; <j>cxcrtv
CXVTÓV xcxi. TOL<; atJníxoL<; J.L&TCX8LMVCXL \jroxi'J<>, TSXJ.LCXLQÓJ.LBvov éx TfJ<; A.í.-frou TfJ<; J.LCX'YV'JÍTL8o<; xcxi. ToU
91
Aristotelés, De an. 1,5,411a7 (DK ll A 22): xcxt év
oA.q> 8é
TLVB<; CXVTTJV (se. TTJV \jroxl]v) J.LBJ.L6LX-fi"CXL <j>cx<TLV, o-frev LO'W<;
xcxi. 0cxA.í'J<; <i>"Í-fi-11 mivTcx 1T A'JÍQTI -frewv dvcxL.
89
Zdá se, že i Thalés, podle toho, co se o
pokládal duši za cosi, co má schopnost pohybovat, jestliže tvrdil, že
[magnéský] kámen má duši, protože pohybuje železem.
Aristotelés a Hippias o
tvrdí, že i neživým [dosl. neodupodíl na duši a že to dokládal magnéským kamenem a jantarem.
A
tvrdí, že je smíšena [se. duše] s universem,
se
možná také Thalés domníval, že vše je plné
90
91
pasáže z Aristotelova spisu De anima nás
k dohadu ale jen k dohadu -, že si Thalés
celek
jako
kým
živý
Aristotelés sám
tuto informaci z druhé ruky a jeho tvrzení jsou skoupá a opatrná (d'ITtQ
v úryvku 89
nemusí
a
také nevypochybnost a i:crw<; v úryvku 91 se vztahuje k o-fl-ev, a nikoli
slova úryvku 91 -"vše je plné
k tvrzení, které následuje).
- se vyskytují také u Platóna, který jich
užívá
citace, ale bez uvedení autora. 16 Úryvek 90 uvádí jako
jako
'
16
92 Platón, Leg. X,899b (DK ll A 22): i:cr.fr' ocrn<; Tetfn'a ÓJ.LOAo-ywv Ú1TO!-L&vei. 1-LTJ .frewv elvaL 'ITA'ÝJQTI'ITÓ:VTcx; (Je snad
kdo s tím
bude souhlasit, a
bude trvat na tom, že vše není plné
V kon-
124
.. _ ................... - .... o ... -
starší zdroj informace, že Thalés
magnéskému (magnetickému) kameni duši, sofistu a polyhistora Hippiu; k magnéskému kajantar, který se stává magnetický, když
meni je v této
je
Lze
že tento dodatek pochází z Hippii, který
docela
Aristotelovým pramenem. 17
mohl být v této
z úryvku 89
Aristotelés nic víc, než že si Thalés
myslel, že magnetický kámen má duši, protože je schopen pohybovat
železem;
který z toho Aristotelés vyvozuje, totiž že duše je
pro Thaléta jakýsi zdroj pohybu, je
Duše,
už
pobyla spojována s dechem, krví s míšní tekutinou, byla
kládána za zdroj
a života.
je živ,
pohybovat svýjinými
jestliže omdlí, znamemi údy a jejich
ná to, že jeho duše se stáhla anebo ztratila své schopnosti; jestliže
propadne takovému stavu trvale a "duše", která u Homéra
s
sestupuje do Hádu, je pouhý stín, protože je
od
a
nadále
život a pohyb. Domnívat se, že
stromy apod. jsou jakýmsi
že v nich
vají duchové, je obecný sklon primitivního
Vyvolávají tento
dojem
- i když ne zcela - proto, že jsou
nadány
se a že se liší od
schopností pohybovat samy sebou a
textu se pojednává o duších jako o bozích; tato zmínka je dosti typická pro
styl: Platón
uvádí
známý výrok, aniž
jmenuje jeho autora, aby
vlastní neobvyklý argument.
slov u Platóna je v každém
ukazuje,
Citace
jen Aristotelovo shrnutí. Mohla to být
Thalétova
že
slova; mají docela jiný ráz než banální apoftegmata, která Thalétovi s velkým
sbírka Démétria z Faléra (u Stobaia, III,l,l72
= DK 10,3). Aristotelés je opakuje v De gener. animal. III,ll,762a21,
avšak za -frswv dosazuje lJroxft-;.
17
B. Snell v
Philologus, 96, 1944, str. 170-182, ukázal, že
Hippias byl velmi
i zdrojem jiných Aristotelových poznásrovnání se staršími
o Ókeanu atd.
mek o Thalétovi,
(ll, srv. 12). Zlomek z Hippii, citovaný Klementem Alexandrijským (DK
86 B 6), ukazuje, že Hippias
sbírku
pasáží na podobná
a
i cizích prozaických
témata z Homéra, Hésioda, orfických
Hippias byl tedy nejstarším systematickým doxografem.
125
pouhých
a
postoj
nebyl primitivní, ale
existuje zde jistá spojitost s tímto naprosto nefilosofickým animismem. Nesmíme však
že jeho
jsou jiného
magnetické kameny vypadají naprosto
a nemohou se samy
hýbat ani
nýbrž mohou pohybovat jen
typem
Tak se zdá, že Thalés dal - v
extrémní
- explicitní výraz
myšlení, který prostupuje
mytologii,
ale jehož
jsou hlubší, než je
artikulovaného myšlení.
Je pak možné, že náš druhý doklad týkající se tohoto tématu (91) je
téhož
neživé
druhu
jsou živé, mají duši, protože mají omezenou schopnost pohybovat.
18
"Vše je plné
hlavním rozlišovacím znakem
je, že jsou
nesmrtelní, že se
životu a že jejích moc (jejich životní
je neomezená, vztahujíc se jak na
síla, abychom tak
lý, tak na
Thalétovo tvrzení tak
docela dobznamenat -protože dokonce
mrtvé
jako
kámen, mohou mít jakousi duši -, že
jako celek projevuje moc
a pohyb, která
nejenom není
lidská, nýbrž která musí být pro svou trvalost,
rozsah a svou
považována za božskou,
za ni musí
ja19
kési nesmrtelné tlrox1).
18
Nebo
jak uvádí Aetios, který parafrázuje Theofrasta: 93
Aetios, Plac. 1,7,11 (DK ll A 23): 8o:Af)c; vo\iv Toii xÓ<TfJ.OU Tóv {)eóv,
Tó M miv
afJ.o. xa.t 8a.qJ.óvwv 1TATJQ&c;· 8Lt)x&Lv 8t xo.t 8La
TOV <TTOLX&Loo8ouc; lryQOV 8ÚVClfJ.LV {)eí.o:v XLV1lTLXTJV O:ÚTO\i. (Tha/és tvrdil, že mysl
je
že veškerenstvo je
a
plné
elementárním vlhkem prostupuje božská síla, která jím pohybuje.) Konfrontace dvou tvrzení z Aristotela nemá žádný zvláštní význam.
je svou formou i obsahem stoická; první
(0o:Af)c; ...
Poslední
{)eóv) je také naprosto anachronická a
závislá na stoické
reinterpretaci. Opakuje ji Cicero, De nat. deor. 1,10,25, který dodává, že
jakožto mysl
z vody. Bezradní
doxograThalétovi
smyšlených
fové a životopisci
jako je tento. Srv. možná 30 000
z Hésiodových Pracf a
252 nn.
19
Tvrzení Choirila z lasu (3.-2. stol.
126
Kr.) a jiných, které uvádí
význam Thalétovy víry, že vše je plné
nelze
I když se budeme držet výše
interpretace, zbývá nejistota v nepominutelné otázce: vyvozoval Thalés z pozorování magobecný
že všechny zdánlinéského kamene a jantaru
doopravdy mají v
duši? Anebo je
dát v tomto
za pravdu J. Bumetovi (Early Greek Philosože magnet a jantar jsou živé, znamená - pokud
phy, str. 50):
že jiné
nejsou živé"? Samo o
toto zlomkovité pozorování neimplikuje ani jedno, ani druhé. Ani tvrzení, že
i když je uvedeme do
vztahu s pozorovávše je plné
neimplikuje, že Thalés
ním magnetického kamene,
takovýto
tak, jako
v
"tato kniha je plná absurdit'', aniž tím míníme, že každá
její jednotlivá
je absurdní,
1TA:ÝJQ11'> v
znamenat
tak
"obsahující velké množství" jako "zcela plný".
A priori se snad jeví
že Thalés mínil, že všechny
ve svém úhrnu (spíše než každá jednotlivá
jsou proniknuty
existovat mnoho
látjakýmsi životním principem,
ky, v nichž tento životní princip se svou hybnou silou nemusí být
tomen. Podstatné je, že oblast
duše života je mnohem
explicitní a osobitý
rozsáhlejší, než se zdá být. Thalés tak
který byl
všem
filovýraz hrubému
že
je jakýmsi
živý, že podléhá samovolné
a (což popouzelo Aristotela) že proto není
vykládat. Tento
se stále
nazývá
"hylozoismus"; ale tento termín
implikuje, že jde o cosi
a
Ve
se vztahuje nejjednolitého,
na možné myšlenkové postoje, které jsou navzájem odlišné:
(a)
nebo
že naprosto všechny
Diogenés Laertios (1,24 = DK ll A 1), že duše je podle Thaléta nesmrtelná,
vzniklo
jako
na
podobného argumentu
a zakládá se
na jeho stoickém
jako
úryvku 93. Thalés mohl
rozlišovat mezi lidskou ""'X'IÍ
v
a božskou životní silou ve
jako celku a
uznávat,
že mezi nimi v
existuje jakási spojitost.
127
jsou tak onak živé; (b) víra, že
je proniknut životem, že
které se jeví
jsou ve
odumnohé jeho
(c) tendence pojímat
jako celek, už je jeho struktura
v jednotlivostech jakákoli, jako jediný živý organismus. Varianta (a)
je extrémní, ale vzhledem k
sklonu
myšlení nikterak nemožná forma výše
obecného
du; v jistém ohledu bychom mohli
že jejím
je Xenofanés. Thalétova víra, jak jsme
je nejblíže
(b). Varianta
ve starém genealogickém pohledu na
(c) je
ny
jak jsme jej popsali v první kapitole; tento pohled do jisté
v ·racionalizované
filosofické kosmogomíry nadále
nie. Aristotelés prokazuje obzvláštní
když v úryvku
ve vztahu k Thalétovi - dává najevo, že si je
116 - možná
dom možnosti takovéhoto postoje. 20
Thalés byl znám
svou zdatností jako praktický astronom,
geometr a
mudrc.
Slunce mu
umožnily babylónské záznamy, k nimž snad získal
v Sardách;
také navštívil Egypt. Jeho teorie, že
plove na
je podle všeho odvozená z
kosmogonických
a to možná
vody jako
všech
byla
ale byla
v
kontextu dávno
Thalétem. Jeho rozvinutí této
vy se mohlo samo o
Aristotelovi jevit jako
opora pro
subtvrzení, že Thalés považoval vodu za <iQxit. tj. za
strát v peripatetickém smyslu.
Thalés mohl mít
za
Na doklad toho, že animistický pohled je starý, se
verše z Iliady (XI,572 aj.), kde se mluví o kopích, která "dychtí požírat
a jiné podobné
Animismus je ovšem starý jako lidstvo
z neschopnosti objektivizovat vlastní zkušenost s
samo a
což je technika, která vyžaduje
praxi. Homérské výrazy je
chápat spíše jako literární
jako
naproti tomu
personifikaci- jako
odmítnutí této techniky objektivizace.
20
128
to, že voda, která je podstatná pro uchování vegetativního a animálního života -jeho meteorologické argumenty neznáme -,
nadáJakkoli je v
le základním konstituentem
mo
obsaženo mnoho starších mytologických
Thalés
opustil mytické formulace; už to samo o
je k tvrzení, že byl prvním filosofem,
bylo jeho myšlení sebeDále si povšiml, že
druhy
mohou mít omehýbat a domníval se na
toho, že
zenou schopnost
život;
jako celek je tedy jamohou mít duši, která jim
kýmsi
ne zcela) prostoupen životnazývat božní silou, kterou je pro její rozsah a vytrvalost
skou. O tom, zda Thalés tuto božskou sílu spojoval s vodou jakožto
a možná též podstatným konstituentem
naše prameny
nic.
129
III
"
ANAXIMANDROS Z MILETU
kniha a
94
aktivity
DL 11,1-2 (DK 12 A 1):
Mt.A.'I)o'Ú'roc;
<iQX'l]V
O"TOLXSLOV TÓ á1T&LQOV,
8LOQLtoov aÉQ<X 'iJ
'iJ áAAO TL ••. SÚQ&V 8& X<lL "YVWfLOV<l
1TQWToc;
ŠO"TTIO'SV
-rwv axLo-8'1)aoov tv Aaxs8aLJLOVL,
xa-8-á. <f>'TluL
llavTo8a1Tfl
TQ01Tá.c; TE
X<lL LO"'TlfJ.SQL<lc; O''TlJ.L<lLVOVT<l, X<lL OOQOUX01TSI.<l X<lTSU"'K&U<l0'&.
"Yltli
-8'aA<ÍO'O"'Tlli 1T&QÍ.J.L&TQOV 1TQWTOc; Š"YQ<l\ji&V,
d:A.A.a xat <T<f>ai.Q<Xv xaTsaxsúaas. Twv 8& O:asaxÓVT(J)V
1T&1TOÍ.TIT<XL xs<f>aAaLW8"1 TTJV
'Ó 1TOU 1T&QLÉTUXSV
xat A1TOAAÓ8(J)Q01i ó A-8'"vai.oc;· oc; xat <f>'T'IO'I.V
tv
TOi.c; XQOVI.'KOi.c;
8SUTéQ<p ŠT&L Tftc; 1TEVTTI'KOUT.,.c; Ó"f&Ó"c;
ÓAUJ.L1Tt.á.8oc; (547/546
Kr.) ÉTWV &tvat.
T&TTÓ.QOOV xat fL&T' ÓAL"YOV TsA.&UTilrrat. (d:xJ.Lárrav-rá 1T'Tl JL<ÍALUTa
X<XTci lloAUXQ<ÍT'Tl TÓV Iá.JLOU ruaavvov).
t;'t
I
\t
I
"..
I
95
Suda, s. v. Avatí.J.Lav8aoc; (DK 12 A 2):
94
Anaximandros z Milétu, syn
tvrdil, že
a prvkem je
a nevymezoval, že je to vzduch, voda
nebo
jiného ... jako první vynalezl gnómon a instaloval jej
Ilaatt.á8ou Mt.A.'l)uLoc; <f>LA.óuo<f>oc; O"U"Y"Y&v'l]c; xai. JL<l-8'"1TTJc; xai.
8t.á8oxoc; 8á.A'T\TOc;. TQWToc; 8s lO"TifL&Qtav &ÚQ& xat TQ01TÓ.c;
xat <Í>QOAO"f&i.a, xat T'l]v 'Yflv tv fLSO"<lLTÚT<p
"fVWfLOVá. Te si.a'I)"Ya"Y&
OA(J)c; "f&OOJ.L&TQÍ.ac; tl1TOTÚ1TWO"t.V
Ši'Q«$& IIsat <f>úae(J)c;, fí]c; 1T&Qí.o8ov xat Ileat Twv
a1r >..avwv xat I<f>ai.aav xai. áA.A.a Tt.vá.
. 130
----.""" "U-·-.... - .. ...-, .......... _ - ...... _ ......... ," ....
........... J
na
hodinách (?) ve
jak tvrdí Favorinus v Roz·
manitých
ukazoval slunovraty a rovnodennosti;
a sestavil také ukazatele hodin. Jako první nakreslil mapu
a
ale zhotovil také [nebeský] globus. Podal souhrn svých
který
asi k dispozici
Apollodóros
hlavních
že Anaximandrovi
z Athén. Apollodóros ve své Kronice
bylo ve druhém roce padesáté osmé olympiády [547/546
Kr.] šedesát
let a že nedlouho poté
Geho akmé
do doby vlády tyrana Polykrata na
spadala nejspíš
Samu).
Anaximandros, syn Praxiadúv, z Milétu, filosof,
žák
a nástupce Thaléta. Jako první objevil rovnodennost, slunovraty
leží
Zavedl gnómon
a ukazatele hodin a to, že
základy geometrie. Napsal O
Obvod
a
O stálicfch, Nebeský globus a jiná díla.
95
(i)
zafazení
Jestliže si Thalés vysloužil titul prvního
filosofa
proto, že opustil mytologický
Anaximandros je
první, o kom
víme, že se pokusil o souhrnný a podrobný
lidské zkušenosti. Byl mladší než Thalés,
výklad všech
ne o mnoho. Burnet (Early Greek Philosophy, str.
ale
úryvku 94, že
Apollodóros
51) vyvozoval z druhé
k dispozici
doklad (možná ve zkrácené verzi jeho knihy)
o tom, že v r. 547/546
Kr. bylo Anaximandrovi šedesát
let
a že jeho smrt "nedlouho poté" kladl Apollodóros do následujícího
rok pádu Sard. (Poslední
úryvku 94 je
roku, což je
omyl: Polykratés nevládl
než okolo r. 540 a zeokolo r. 522.) Je-li tomu tak, potom Thalés a Anaximandros ze·
v téže
a Anaximandros byl pouze o
let mladší než Thalés (pozn. na str. 100). 1 Theofrastos nazýval Anaximandra
1
že Thaléta
od Anaximandra Apollodórových
40 let (viz násl. pozn.),
ve
r. 547/546 jako
data, které není libovolné. Je ovšem pravda, že kdyby
Anaximandros
131
Thalétovým ,,nástupcem a žákem" (lOlA) a
doxografická
tradice jej nazývá také jeho
druhem, známým spoluobVe
takovéto tvrzení neznamená víc, než že se
za to, že jeden filosof pochází ze stejného
a že byl o
2
mladší než druhý. Pokud existovala pevná data jak pro Thaléta
v r. 585/584
Kr.), tak pro Anaximandra
informace, že mu v r. 547/546 bylo šedesát
let, mohla být
známa i Theofrastovi), mohl být základ Theofrastovy
apriori rozumný.
(ii) Anaximandrova kniha
Názvy knihy
Anaximandrovi v úryvku 95, pocházející
z Hésychia, je
brát s rezervou. Alexandrijští
spisovatelé
ve zvyku
tituly, pro které
doklady, a to tak, aby odpovídaly známým
toho kterého raného
být
Pythagory, muselo by jeho narození
akmé (kterou Apollodóros kladl do r. 532/531) o osmdesát let a Anaxi(ve
by
mandros by se pak v r. 547/546 velmi blížil 64
mu bylo 65). Podle Hippolytova
(ReJ. 1,6,7 = DK 12 A ll) se
dokonce i Apollodóros spletl o jeden rok, protože Hippolytos udává jako
Kr.) místo 2. roku
rok narození 3. rok 42. olympiády (610/619
42. olympiády. Významné
je, že
byl znám na
roku, který nebyl rokem jeho akmé a nebyl
ani
rokem jeho smrti, jakkoli byl tomuto roku blízko. Navíc naprostá
našich
neví nic o souvislosti Pythagory s Anaximandrem {s výz Apollónia, pravjimkou Porfyriova Života Pythagorova 2,
z Tyany, a Apuleia, Flor. 15,20).
nelze zcela
možnost, že Apollodórova datace Anaximandra je
odvozená
z jeho chronologické soustavy Polykratés-Pythagoras. To by mohlo pomoci
poslední
úryvku 94.
2
raných
do "škol" a v rámci
škol podle
a
zahájil Theofrastos a systematicky je ve svém Nástupnictví
Sótión kolem r. 200
Kr. Tohoto díla používal Apollodóros, který mezi
a žákem
obvykle
rozestup.
132
----.-
.... -
• .,. .... - ..... 1
.........
• -----·--
... _ .. .,/
myslitele. "0
byl standardní souhrnný titul, který býval
pisován všem, jež Aristotelés nazýval <f>lJO'Lxoí., tj.
všem
Že Anaximandros zcela
napsal
knihu,
dokazuje jak Theofrastova neoddiskutovatelná citace (101A), tak
i Diogenova zpráva (94), že existoval "souhrn" Anajejž Diogenés považoval za jeho
ximandrových hlavních
o kterém
Diogenés, mohl být
vlastní dílo.
souhrn
Anaximandrovým žákem,
nebo - což je
- vzniklý až ve
století
Kr.); anebo to mohlo být ono
Anaximandrovo dílo, jehož
- možná i nesoustavná - a apoftegmatická povaha neodpovíod filosofické knihy. 4 Není jasné,
dala tomu, co se
Apollodóros
rok,
zda to byl tento pramen, na jehož
bylo Anaximandrovi šedesát
let; Diogenovi se tento
v
3
Srv. 96 Themistios, Or. 26,383 Dindorf (DK 12 A 7):
8Qo'i) š-6-áQQTJ<TE 1TQWTO<; &v L<T(.I..EV 'EA.A.1)vwv A.ó-yov
1TEQL
<j>wEwc; cnry-yE-yQO.(.I..(.I..tvov. ([Anaximandros] se jako první z
o nichž víme, odvážil podat psaný výklad o
O Thalétovi se
za to, že nenapsal žádnou knihu,
ne
kosmologického rázu:
viz str. 114 n. Jednou z námitek proti tomu, že by IlEQi. c:f>Wew<; byl název
ze šestého století
Kr., je
že slova
knihy pocházející
<f>wt'i se
neužívalo v kolektivním významu
polovinou pátého století (srv. G. S. Kirk, Heraclitus, the Cosmic Fragments, str.
227 nn.). Gorgiúv
název IlEQt <j>WEw<; ii 1TeQi. TOU (.1.-i} ovTo<;
že IleQt <f>wew<; byl v jeho
název, ale nic víc.
Na druhé
slova jako XQTJ(.I..Ó.Toov nebo a1TávTwv k
by užití takového titulu
že
název IlEQt
se
bez rozdílu každému dílu s
tematikou: srv.
str. 214 n. ve vztahu ke
básni;
viz též C. H. Kahn, Anaximander and the Origins oj Greek Cosmology, str.
6, pozn. 2.
4
O
zhruba soudobé knize viz str. 71.- Nevíme, kolik
Kr. Písmena byla
slov mohl obsahovat svitek papyru v šestém století
velká (papyrus mohl být v Milétu
levný, dovážený z Naukratidy) a celý text asi dosti krátký. Viz str. 457 n. a pozn. 7 ve
vztahu k
knize.
133
údaj jevil
jde o
který
autora knihy. 5 Theofrastos
k jedné
zdá se však, že
k dispozici úplný výklad
generativní substanci. Nelze
možnost, že
o
souhrnu nebo
sestávajíi Theofrastos mohl užívat
z excerpt, a to takové, která se
cí
la spíše na kosmologii, antropologii apod. než na povahu generativní
již Anaximadros sám, kdo
látky. Ale mohl to být na druhé
o generativní substanci poskytl tak málo informací.
(iii)
aktivity: (a) gnómon
Anaximandros nevynalezl gnómon, jak tvrdí úryvek 94 (gnómon je
trojúhelník nebo vertikální
jejíž stín udává
a výšku Slunce):
srovneJ
97
Hérodotos, Hist. 11,109 (DK 12 A 4): nóA.ov !J..SV
-yv<.Í>IJ..ova xat Ta 8uw8exa
Tf)<;
j3uX.wví.wv
oL "EA.X.'T}V&<;.
97
Nebeskou sféru, gnómon a dvanáct
xat
Ba-
v
dne poznali Rekové od
Úryvek 95
být správný potud, pokud míní, že Anaxisi však být jisti tím, že
mandros gnómon uvedl do
ne používal Thalés (str. 109), a je
tohoto nástroje v
možné, že Anaximandros k této
náhodou nebo proto, že
se mu žádné
užíval gnómonu
Thalétovi, což platí
speciální objevy, které by nebyly
i o užití gnómonu;
však mohl získat díky události, o které
instaloreferuje Favorinus (94). Tvrzení, že Anaximandros ve
Plinius starší (Natur. hist. II,31 =DK 12 A 5) tvrdí, že Anaximanv téže - tj. padesáté osmé dros objevil sklon
avšak
tohoto objevu Anaximandrovi je
chybné
jen
použil Apollodórovo datum.
(str. 135, pozn. 6) a Plinius
5
134
casove zarazeni, Knzna a veaecKe aKIIVIlY
val gnómon
Twv axt.o{}1}Q(J)V, je záhadné. Ixt.ó{}"lQOV (nebo
byly
hodiny, ale
vazba
s genitivem
znamenat "pro
hodiny" nebo
ním hodinám"; snad ve
existovalo
místo,
které bylo známé jako
hodiny", protože tam byl
gnómon nebo více
É'n'Í. by pak
lokální význam. Výrazy <Í>Qoaxo'n'ei.a a <Í>QOAO"/EL« v úryvcích 94 a 95
že
plocha v blízkosti gnómonu byla
tak, aby ukazovala denní
dobu a pozici Slunce na ekliptice, tedy
dobu. O jiném spojení
Anaximandra se Spartou viz pozn. na str. 137.6
(iii)
aktivity: (b) mapa
98
Agathémeros, Geogr. 1,1 (DK 12 A 6):
ó
MLA 1}at.oc; a'XOU<TTT)c; E>aA&(J) 'n'QWTOc;
TT)v otxo"J.LÉV'l'IV
'n'Í.vaxt. "'Q<i\ffav JL&{}' ov 'ExaTa.\.oc; ó MLA'T)awc;
«ivT)Q 'n'OA"'n' AnvT)-; 8L'T]'XQÍ.f3(J)O'&V, WO''T& {}a"J.L<tO"{}ftvat. 'TÓ
71' Q&."' J.L a.
99
Strabón, Geogr. I, p. 7 Casaubon (DK 12 A 6): ... TaUc; 'n'Q<Ímruc;
J.L&{}' "OJ.L'T]QOV 8úo <j>'T]O'LV 'EQ«TO<T{}év'T]c;,
'TE
E>aAOU "J&"JOVÓ'i'a "JV<Í>QLJ.LOV xat 'n'OAÍ.'T"lV 'XClL 'ExnTa\.ov 'TÓV
MLA'IÍO"Lov. Tóv
o'Úv šx8ouvcn 'n'QW'Tov "J&(J)"JQ«<!>Lxóv
'n'Í.vaxa, 'TÓV 8& 'Exa'Ta\.ov xaTetAL'n'&\.v "/QÓ:J.LJJ.Ct 'n'LO''TOÚJ.L&vov éxeí.vov dvaL
'Tftc; <iAA 'T]c; aÚ'ToiJ "/Qet<!>ftc;.
98
Anaximandros z Milétu,
vážil zakreslit obydlený
se jako první odna desku; po
tento nákres
6
Plinius, Natur. hist. 11,187 (DK 13 A 14a),
za to, že to byl
Anaximenés, kdo jako první
ve
"horologium quod appellant sciothericon" a kdo vynalezl používání gnómonu. To je
omyl. Plinius
sklon plést fakta týkající se raných
astronomie. Objev sklonu ekliptiky
Anaximandrovi (str. 134),
koli Eudémos jej asi
Oinopidovi. Plné pochopení eklipnáleží až do pátého století; že se Slunce pohybuje od
tiky
severu k jihu a nazpátek, bylo známo dávno- a
Thalétovi.
135
lll.
99
11.naxlmanaros z JYIUelu
Hekataios z Milétu, který byl velmi zcestovalý, takže
se tento výtvor
obdivu.
Eratosthenés praví, že po Homérovi následovali dva: Anaximandros,
známý a
a Hekataios z Milétu.
Anaximandros prý jako první
mapu a Hekataios zanechal nákres, o
se na
jeho ostatních
soudilo, že pochází od
Tyto úryvky,
jako Diogenova poznámka v úryvku 94, že Anaximandros "jako první nakreslil mapu
a
se
zakládají na jednom a témže
tvrzení.
dodatek
"ale
také globus" (tj. mapu oblohy) je nepodložený a vzhledem k
teorii nebeských
(str. 173 nn.) nepravObecnou
o povaze jeho mapy si lze s jistou
z následujícího úryvku:
100 Hérodotos, Hist. IV,36: "(EAW 8E ógwv
1TEQt.ó8ouc; 'YQ<Í-
t!Jav·mc; 1ro"A."A.ouc; i}8TJ xai. ou8Éva vóov
J.LEVov· ot '!heavóv TE (ÍÉovTa "(Q<Í<f>ou<TL
TTJV "(TJV,
cl1TÓ TÓQVO'U, xai. TTJV 'A<TL'TJV T'fi
EVQW1T'!l1TOLE'ÚV'T(J)V L<T'TJV.
wc;
100
se, když vidím, že již mnozí nakreslili obvod
ale
nikdo jej
nevyložil; malují, jak Ókeanos obtéká dokola
Zemi, která je okrouhlá jako podle kružítka, a Asii
velkou jako Evropu.
Lze
že mapy
iónské), o kteHérodotos, se podobaly
rých se zde
kterou vylepšil jeho
Hekataios; a tedy, že Anaximandros
nakreslil kruhovou plochu, na níž známé oblasti
stejné
viz C. H. Kahn, Anaximander and the Origins of
Greek Cosmology, str. 81-84. Jeho empirická znalost
se
zakládala na zprávách
jež byly v Milétu
jako
obchodu a metropoli kolonií
tak dostupné jako
rozmanité. O filosofovi samém se
že vedl
výpravu
do Apollónie
na
srv.
136
ruvurtu 11.flu.umurturuvy gerteruuvrtt suusturH.:e
Ailianos, Var. hist. III, 17 (DK 12 A 3). Pokud jde o styky s cizími
7
obcemi, je jinak známo jen to, že
ve
Povaha Anaximandrovy generativní substance,
'TO &1TBLQOV
to)
Theofrastova referátu o
generativní látce se
dochovala u Simplikia. Je sporné, zda Simplikios tento a podobné
doxografické výtahy
z
verze Theofrasta, anebo
Alexandrova ztraceného
k Fyzice;
které úryvky pocházely
z tohoto pramene.
je otázka, zda Simplikios nebo Alexandros užívali kompletního vydání Theofrasta, nebo jeho dvousvazkového shrnutí, anebo
výtahu. Dlouhý zlomek o smyslovém vnímání, který je dochován také u Simplikia, je mnohem
než
velmi letmé výtahy týkající se látkového principu, což
že tyto texty byly
z
verzí Theofrasta; výtahy o látkovém principu
nepocházejí z kompletního vydání.
Hippolytos a autor pseudo-plútarchovských Strómateis také
doxografická shrnutí o Anaximandrovi; tyto texty nesledují Theofrasta tak
jako Simplikios (jehož text v úryvku lOtA "lze považovat do velké míry za totožný s Theofrastovým textem", jak soudí C. H. Kahn, Anaximander and the Origins oj Greek Cosmology,
str. 33), ale potvrzují jej a v
bodech
Také zahrnují širší spektrum témat, z nichž
zóogonii, astro-
7
se
hodinami (94) existuje Ciceronova
(De div. 1,50,112 = DK 12 A 5a) zpráva o tom, že Anaximandros vybídl
aby
v polích, když
dojít k
Tato historka
Ferekydovi a Pythagorovi (str. 72 n.); ale jako
Milétu, ležícího v seismickém pásmu, mohl
poznají
mít Anaximandros speciální zkušenosti. Moderní Thessalové
ze vzrušeného pohybu
V každém
se
blížící se
zdá, že Anaximandros navštívil Spartu, jinak by do Sparty byly sotva
na
nezávislé anekdoty o
situovány
137
111.
linaxzmanaros
z Mzteru
nomii) je
více prostoru než otázce
výtah (101) otiskujeme v levém sloupci spolu s odpovídajícími
obou
verzí vpravo. Kratší a
verze této doxografie se objevují v úryvku 94 a u Aetia (Plac. 1,3,3 = DK 12
A 14). Je
že pasáže citované v úryvku 101 jsou
verze Theofrastova výkladu o Anaximandrovi; uvidíme, že se Theofrastos,
pokud jde o látkový princip, málo odchyloval od
Aristotela, z
pochází
jeho výraziva. Theofrastos
cituje jednu originální
(tiskneme ;ji
v úryvku 101A); to
neznamená, že
celou Anaximandrovu knihu, jak se má
za to. Pokud ji totiž
celou, pak musela být v otázce generativní látky velmi temná, anebo byl Theofrastos
nechápavý.
101 Verze Theofrastova výkladu o
stanci:
A. Simplikios, ln Arist.
Phys. 24,13 (DK 12 A 9):
7WV
8e
EV xai. XLVOúX!XL
j.L&VOV
O.'IT&LQOV
A&')'ÓV7WV
generativní sub-
B.
Hippolytos, Rej
1,6,1-2 (DK 12 A ll):
C. Pseudo-Plútarchos,
Strom. 2 (DK 12 A 10):
... 'A
8aAoiJ 7oLvuv :AvaV8QO'i
UXQOClTIÍ'>·
8QO'i j.LEV
')'L VE'l'<XL
'A.
llQ<X-
8á.A 1')70<; &7ai.QOV ')'EVÓj.LEVOV
MLATJO'LO'i •
MLATJ<TLO<; eaAOU ')'Exat
VÓj.L&VO<;
J.L!l{)-'l')nl'i
UQXTJV 7& xat
otrroc; IJ.EV
<T70L}(ELOV dQ'l')X& 7WV
UQXT)V xat <T70LX&i.ov
OV7WV
70 c'i7r&LQOV,
ELQ'l')X& 7WV OV7WV 70
c'i1T&LQOV,
1TQW'TO'i
VOIJ.a
'ToVrO
XOj.LL<Ta<;
'TOlr
7f}c;
VOj.L<X
'TOU-
XaAÉ<Tac;
71)<;
<iQXTJ'>·
( 1TQÓ<; 8& 'TOVr(t)
?C Í. V'l')<TLV
7T)V
7rci<TaV
al7Lav
71)<; 70U 1T!lV70<;
')'&VÉ<T&W<; 7& XaL <f>{}o-
<ToiJ'To>
1TQW'TOc;
70 c'br&I.QOV <f>ávaL
ciL8 1.0V &t VaL,
138
..
V"r-.-w- ••,.•-ol\r•u•ui•WIVI'J
&
.JHVo11UfU•. C:
i:v 'ÍJ <TUJ.LJ3aí.vEt. 'YÍ.veu{}aL
AÉ'YEL 8. a mi] v J.L T)TE
f.L TJTE <iAAO TL
Twv ?CaAOUf.LÉV wv d-
oUQUVOÚ<;.)
...
ciQXTJV
T<Í>V ovTwv <j>\xnv nvO.
TmJ a'TTf:t(!OU,
vat. <TTOLXELWV, 0.).).'
TLVa
<j>Wt.V
<i'TTEL(?Oll,
'YL veu{}at.
'YÍ. vsu{}at.
oUQa-
?Cai.
tll au-
,
.
OÚ 8T) <j>T)<TL TOÚ<; 'TE
xai. TÓV i:v
'
OUQaVO'IJ<;
(J{}aL
XO<Tf.LOV.
?Cai.
Q'TTOXEXQÍ.xa{}ó>.ou
a'TTEÍ.-
TaÚTT)V 8'
''8 LOV ELVaL
'
' ,
at.
XaL\ a'YT)"
QW,
xat
'TTEQLÉXUV
XÓ<T-
>.t'Ys" 8t XQóvov
'
E<TTL
...
1'
OUO't.,
XaL'
'Ti]v <j>{}oQciv
'YÍ.veu{}at.
Tairra
"xaTa
TÓ
<TEW<;
<j>{}oeav 'YÍ.11eu{}aL xat
xai. TTJ'> ouuí.a<;
'TTOAU 'TT(!ÓTE(!Oll TTJ11
xai. 'T'Í'J'> <j>{}oQ<i<;.
8tx'T\v xai.
TLou 0.>.-
T'Í'J<; a8LXÍ.a<;
xaTa TTJV Tou xeóvou
QOL<;
'YÉ11E<TL11 tt am;Í.QOU
aLwvoc; civa')(.U')(.AOUJ.LÉ11 W11
amwv.
8L8óvaL 'Y<iQ ama
'l:
..
Ta."Lv
,
8i: TTJV
'I"TJ'> 'YEVÉ-
XQtwv·
>.TJ AOL<;
am;<j>'Ý)VaTO
(AÉ'YEL 8i: XQóvov ... )
'TTOLT)TLXWTÉ·
ÓVÓJ.La<TLll
ama At'YWV.
(Co následuje, je Simpl.,
nikoli Theofrastos.)
139
c
B
Jeden z
kdo
Thalétovým poslucha- ... Anaximandros, který
že je jeden [se. prvek],
pak byl Anaximan- byl druhem Thalétovým,
pohyblivý a
dros, syn
Anaximandros, syn Pra- z Milé tu ...
který byl Thalétovým nástupcem a žákem,
že apeiron obsahuže
že
a prvkem všech
je a prvkem
je apei- je veškerou
vznikání a zanikání uniapeiron
nebo ron,
versa,
a jako první a jako první vyslovil
zavedl toto jméno pro toto jméno pro
toho
že pohyb je
a že
dochází ke
vzniku
že to není ani
...
že
je jakási
voda, ani nic jiného
z takzvaných
ný- nost zvaná apeiron,
brž jakási jiná neomezená [apeiron]
nost,
se odz níž vznikají z níž vznikají vesmíry a tvrdí, že z
vesmíry a
všechny vesmíry a
a v nich
všechny
kterých
ty v nich.*
je
mnoho
A
[apeirús].
Tato
je
ná a nestárnoucí a objímá všechny
Az
pochází vzniA
o
jako A prohlásil, že zánik
vznik
kání jsoucích
do by vznikání, bytí a zani- a mnohem
probíhají od
toho
také jejich kání byly omezené.
ho [apeirú]
a že
zanikání "podle nutnosti;
plynou
všechny
v pravidelných cyklech.
si navzájem platí
pokutu a odplatu za
bezpráví podle
'
jak se
pobásnickými slovy.
o
... )
140
(i) Nazýval Anaximandros generativní substanci <ÍQX'l\?
moderních
C. H. Kahna, Anaximander and
the Origins of Greek Cosmology, str. 29-32) si myslí, že Theofrastos
jmenoval Anaximandra jako prvního, kdo užil termínu <iQXTJ (doslova
nebo "zdroj") jako speciálního termínu pro generativní
substanci. Odvozují to ze slov 1TQWTO'i Totrro TOVVOIJ.<X XOIJ.Í.<T<X'i Tf)'i
cXQXTl'> v úryvku 101A, z jejich ekvivalentu v úryvku 101B a jedné
další souvislosti u Simplikia (ln Arist. Phys. 150,23), kde je Anaxi<iQXTJV
To \momandros popisován jako 1TQWTO'i
XELIJ.EVov. Podle Burneta (Early Greek Philosophy, str. 54, pozn.
Theofrastos
pouze tolik, že Anaximandros byl první,
2)
peripatetickém smyslu)
kdo nazval látkový princip (<iQXTJ v
A takový je skujménem To <i'lTELQOV bez jakéhokoli dalšího
smysl výtahu z Theofrasta v úryvku lOtA, zatímco v úryvku lOlB
na
haplografie vypadlo
Tomo
ToUVOIJ.<X. Druhá pasáž ze Simplikiaje
její nejvýznam je "byl první, kdo nazval podklad
<iQxl]", ale Burnet ji vyložil ve smyslu "byl první, kdo pojmenoval
podklad
jako materiální
(to proto, že podle Aristotela protiklady u Anaximandra pocházejí specifickým
z generativní látky). Bumetova interpretace, jakkoli
nejsmysl
mimo její kontext,
více odpovídá
Simplikiova argumentu.
toho (což je bod, který Kahnovi v jeho výkladu unikl) Theofrastos užil termínu <iQXTJ ve svých
poznámkách o Thalétovi, o nichž Simplikios již referoval {ln Arist.
Phys. 23,23 = DK ll A 13), aniž by se
o tom, že
Thalés sám ve
neužíval tohoto slova -jak bychom mohli
kdyby se Theofrastos chystal tvrdit, že Anaximandros zavedl tento termín. Je ovšem možné, že Simplikios pochopil Theofrasvýklad o <iQXTJ a <i'lTSLQOV
Celá otázka má omezený výže Theofrastos
znam; zdá se
o užití slova <iQXTJ u Anaximandra v technickém smyslu - to, o
se
je užití slova TÓ <i'lTSLQOV.
*
K významu
"vesmíry" (ougcxvot) a
tomto
srv. níže, str. 151 n., 162 n. (Pozn.
141
(xÓO'J.Lot.) na
(ii) Co Anaximandros mlnil slovem TO chrst(!OV?
102 Aristotelés, Phys. 111,4,203a16: oL 8&
'iT&Qt
t-réQ<XV TLVa Q>ooLV
wv <T'rOLXSLWV, otov OOWQ i\ atea
Ú'iTOTL{}éa<Tt.V
102 Všichni, kdo se zabývali
je vlastností
z takzvaných
mezi nimi.
nebo toho, co je
<lníaewc;
Q'iTeLQql
i\ 'rÓ
'iT(XVT&c;
'rWV A&'rOÚTWV.
že
vody, vzduchu
je radno
peripatetickou, a tedy též doxograNa prvním
fickou interpretaci termínu -ró á'iT&LQOV. Aristotelés se o Anaximankupodivu pouze
ale
drovi zmínil
ných
na jeho prvotní substanci je více
109 ke konci).
pochybovat o tom, že Aristotelés chápal li'iT&LQOV u Anaximandra - a
ve smyslu ..
nekoto úryvek 102. V úryvku 108, což je
Arisjakousi zvláštní
totelova pojednání o pojmu
onu
v
Anaximandra (str.
kvalitu,
uznávají neko144 nn.), materiálnímu principu všech <!>lXTLxol.,
Theofrastos
cítil, že Anaximandros dal své prvotní
substanci jméno, které popisuje prostorovou vlastnost, které však
nic -leda
(tím, že ji
s žádným z poz- o jejích kvalitativních vlastnostech. Tak v úryvku
lOtA, 2, a v jiných podobných klasifikacích, znamená li'iT&LQOV
není to "ani voda, ani žádný z takzvaných
nýbrž
jiná
z níž pocházejí všechny vesmíjsou podle Theofrasta co
ry ... " (Anaximandrovy vesmíry [
do
8
Slova tTéQav nvti cf>wLv a'iT&LQOV jsou, jak se zdá, ohlasem Aristotelových zcela odlišných slov éTéQ<XV TLVti
a'iTSL(!ql V úryvku
102, zejména proto, že širší kontext obou dvou
je
podobný. Tato
že se Theofraspovrchová podobnost ve
ke shrnutí Anaximandrových teorií,
obetos, než sám
známil s mistrovým výkladem o
142
Není však nikterak jisté, zda Anaximandros sám dával slovu TO
a1TSI.QOV
význam
vem pochybovat o tom, zda byl pojem
vnímán
než Melissos a Zénón nastolili otázky souvislé
a souvislé
a1TSLQOV znamená .,bez hranice, bez meze,
má v raných dokladech prostorobez vymezení"; tato
vý význam,
v homérském a1TSÍ.Qova 1TÓVTov (Anaximandrovo
a1TBLQOV je
odvozeno Od a1TBLQOc;, jehož
ším ekvivalentem je homérské tX1TSLQwv) a u Xenofana (3), který
prohlásil, že
sahá
šc; a1TSLQOV,
tj. za hranice
lidské
lidského zájmu. Anaximandros zcela
že pralátka je co do rozlohy
veliká; ale tuto
myšlenku
když
že .,obklopuje
(108); navíc by mu muselo
že tato charaktevšechny
ristika (kterou Thalés musel pokládat za
viz pozn. 15
na str. 122) není
pozoruhodná na to, aby ji použil jako jediný popis pralátky, tj. jako toho, co je
neomezené". Lze
že každý takový jednoslovný popis by se vztahoval na
ním
k povaze substance, a ne k
nesmírnosti
jejího rozsahu. V tomto smyslu Comford a jiní argumentovali, že To
ii1TSLQOV znamená "to, co je
nevymezené, bez
roztj. co je svou povahou
nerozlišené,
Není sice
nutné klást
na
ale
vzato tento
není
pro Anaximandra byla pralátka formující
nepodobala se žádnému druhu látky v rozvinutém
Z rané doby však nelze uvést žádné paralelní užití slova <i1TBt.Qoc;,
které by
prostorový význam. To
pro podržení
výkladu
V každém
byl nedostatek po9
je také Dielsuv a ComfordOv návrh, že &'ll'Et.QOV
bylo pojímáno
nebo sféricky, srv. &1Ttt.QOV a!J.<f>LJ3ATtUTQOV
u Aischyla (Ag. 1382}, &1TtLQO'i o prstenu u Aristofana a Aristotela atd.
Nelze sice dokázat, že kterékoli ze specifických užití tohoto slova, které je
pro archaickou dobu, bylo naprosto vzdáleno
mysli, zdá se
že Anaximandrovou intencí bylo
jakékoli
pevné
Viz více C. H. Kahn, Anaximander and the Origins of Greek
Cosmology, str. 231 nn.
143
•
zitivního
TÓ a'l'IEt.QOV znamenalo
s tím, že je
také svou povahou, protože nebylo
s
vzduchem, vodou nebo
zemí (abychom užili Theofrastových slov z úryvku lOtA); anebo mínil Anaximadros na prvním
.,to, co je svou povahou
ale
že je to také neomezené co do rozlohy a trvání - vlastnosti, které by v
že by je
vyformuloval pomocí
jako "všeobjímající" a "božsky nesmrtelné". 10
(iii)
jako prostfední substance u Aristotela
103 Aristotelés, De gener. et corr. II,5,332al9: ... oilx šunv ev
ToVTWV (se. 'lTVQÓ'i, aéeoc;, OOO:TO'), ')'TJ 'i)
OV T<X 1TáVTa. OÚ
J.LTJV
&>..>..o TL ')'E 1TaQ<i TO:UTa, otov J.LÉ<10V Tt. aÉQO'i xai.
u8aToc; il aÉQO'i xai. 1nJQÓ'i, UÉQO'i J.LEV
xai. 1T"\)QÓc;, 'TWV 8e A.E1TTÓTEQOV• Š<7TaL ')'<iQ ai}Q XO:L 1TÍIQ SXELVO
J.LET'
a>._>._a <1TÉQ'Y)CTt.c; TÓ
1'WV
waT'
J.LOVow-o-at. btei.vo
WCT1TEQ <j>acrt nvec; TÓ a'JTEt.QOV xai. TÓ 1TEQLÉ)(OV.
104 Aristotelés, Phys. 1,4,187al2 (DK 12 A 16): wc; &' oL <j>uut.xoi.
AÉ')'OU<1L, 8úo TQÓ1TOL ei.uí.v. ot J.LSV ')'<iQ ev 1TOLÝ)<1<XVTE') TÓ
<1WJ.LO: TÓ 'Ú1TOXCÍ.J.LEVOV, fJ TWV 'TQLWV TL fJ ÚAAO O
'lTV(!Ó<;
J.LEV 'JTUXVÓTEQOV UÉQO<; &e A.E1TTÓTEQOV, TaAA<X ')'EVVW<11. 'JTUXVÓT'Y)TL xai. J.L<XVÓT'Y)TL 1TOAAa 1TOI.OUVTEc; ... oL 8'
TOU f:vóc;
tvoúuac; Tne;
txxei.veu{)-m, W<T1TEQ
LJ.LetV8Qóo; <j>'Y)CTt. xai. 0<10\. &' ev xai. 1To>..>..á <j>auw Etvcu,
WCT1TEQ 'EJ.L1T&8ox>.. f)c; xai.
Tou J.LL')'J.L<XTOc;
'Y<iQ xai. oV-rot. txxQÍ. voucrc. Ta>..>..a.
H. Chemiss, Aristotle's Criticism oj Presocratic Philosophy, str.
377 n., zastával názor, že Anaximandros mínil a1TELQOV <Tó 1TX.fJ{)-oc;>, tj.
"s neqmezeným
V takovém
by však
10
a1T&LQOV bylo blíže
pomOCÍ
slova
jako je tomu u Anaxagory, zl. 1 a 2 (467 a 488).
144
103 ... Ani jeden z
vzduch, voda,
není to,
z
pocházejí všechny ostatní
a
nepocházejí ani
z
jiného mimo
z
mezi vzduco je hustší než
chem a vodou nebo mezi vzduchem a
vzduch a
ale
než to ostatní:
to by musel
být vzduch a
spolu s protiklady; avšak jeden z obou protije privace - takže to
nikdy existovat
jak tvrdí
o
[apeiron] a obklopujícím.
104 Badatelé o
dva
výkladu. Jedni,
podkladem jedno
ze
nebo
jiné, jež je hustší než
ale
než vzduch - dávají ostatním
vznikat
a
a tak je
mnohými... Druzí
že protiklady se
z jednoho, v
jsou [obsaženy]; to tvrdí
Anaximanže existuje jedno a mnohé, jako
dros a všichni ti, kdo
Empedoklés a Anaxagoras;
i oni
ostatní
ze
Když vyjmenovává rozmanité monistické teorie
o
Aristotelés vícekrát o substanci, která je
mezi
prvky- obvykle mezi
a vzduchem nebo mezi vzduchem a vodou. 11
nebo
tyto pasáže
dojmem, že má na mysli
Anaximandra jakožto zastánce této
substance; ne snad, že
by jej
jmenoval, ale tyto pasáže
že se tato substance nazývala jednoduše TÓ a'lTELQOV. Ti, kdo podle úryvku 103
že "<i'lTELQOV a to obklopující" existují samy o
od ostatních
jsoupodle terminologie (srv. 108)- Anaximandros a jeho
srv. také úryvek 109, kde se o substanci
mezi vodou a vzduchem
že "obklopuje všechna
nebe, jsouc bezmezná". V úryvku 102 Aristotelés prohlásil, že všichuznávali
(Tó <i'lTELQOV), je
ni <j>urrLxoL,
sobem popisovali;
se ptát, jaký jiný popis mohl v
11
Vedle
102-104, 109 srv. Met. 1,7,988a30, 989al4; Phys.
I,6,189bl; De gener. et corr. ll,l,328b32.
145
Anaximandra Aristotelovi tanout na mysli, když psal tato slova, ne-li
popis
jako
substance - popis, který je v dané
pasáži
uveden jako typický. Nebýt jedné jediné pasáže, totiž
úryvku 104, mohli bychom bez obtíží
názor, že Aristotelés
má
ve
v nichž
o
látkovém principu, na mysli Anaximandra. Jeden z
Aristotelových
Alexandros z Afrodisiady,
byl
tohoto názoru; a téhož názoru byl
také Simplikios. Avšak úryvku 104 nelze
jinak, než že Aristotelés staví
substanci a Anaximandra proti
O tom, kdo byl historickým
nauky o
substanci, byla vyslovena
ale pozorné studium všech Aristotelových
ukazuje, že
na mysli AnaximandraAnaximandros ve
žádnou takovou teorii nezastával. Aristotelés se
domníval, že Anaximandrova cXQX'lÍ·
kterou chápal jako
musela mít
vztah k takzvaným
a existuje
pasáží
105),
v nichž
o "tom, co je mimo prvky" (,-o 'lTClQci ,-ci <T'i"OLxei.a), tj. co nelze ztotožnit s žádným z nich, a nikoli o "tom, co je
(7o
nebo 'To jl.é<Tov). Jedna možnost, jak chápat
tuto formulaci, byla, že To <i'lTELQOV je
mezi
živly;
jiná, že je to
všech
V úryvku 104 Aristotelés
zvolil tuto druhou možnost; ale jinde
s první možností, a dotak- jako k vedlejšímu produktu svých úvah o Anaximandrovik teoretické hypotéze
substance (hypotéze, kterou samosám považoval za neudržitelnou: srv. 103). že však
žádný historický
je patrné z toho, že váhal
substance vyskytuje. Obv otázce, mezi kterými živly se
vykle, když se ve
možných prvotních substancí
o
na mysli Anaximandra, ale
také sklon
substanci k jakémukoli takovémuto
jedno-
12
Lze argumentovat, že To
jedno, je
stranám, a že
se tedy Anaximandros
vyskytovat v každé z nich. Ale protiklad je
mezi
kdo za podklad považují jedno, a
kdo nikoli
Gako Anaximandros).
146
duše pro úplnost. Tímto
je
v úryvku 104, v
Aristotelés
Anaximandrovi interpretaci
jakožto
která je výsledkem jiného typu zkoumání; viz také str.
148; C. H. Kahn, Anaximander and the Origins ofGreek Cosmology,
str. 44-46; E. Hussey, The Presocratics, str. 71;
Presokratici,
str. 35; G. S. Kirk, Some Problems in Anaximander, in: CQ N.S. 5,
1955, str. 24 nn.; M. Whíteby, in: Mnemosyne, 35, 1982, str.
225-247.
(iv)
a nikoli
generativní substance?
specifická
lOS Aristotelés, Phys. III,5,204b22: aAA<i
ou8s ev xo:t
chrAOVV etvat.
TÓ &1TSLQOV
o\rre W<; AÉ')'OU<TL
nve<; TÓ 1TO:QÓ. TÓ. <TTOLX&i.a,
Tama -yevvwo-Lv,
á1TAW<;. eto-t ')'CÍQ TLV&<; o'L TOUTO 1TOI.OU<Tt -ró Ó.1T&LQOV, 0:}1.}1,'
oUx. aÉQO: -Tl OOWQ, oo<; J.LTJ ,-&AAa <1>-freí.Q'llTat Ú1TÓ -rou a1TeLQOV
auTwv·
')'Ó.Q 1TQÓ'> Ó.AA11Aa
olov ó
cXTJQ \jruXQÓ<;, TÓ 8' ií&wQ Ú')'QÓV, TÓ
'lTVQ
<i>v si.
ev Ó.1TSLQOV
civ i1811 T&AAa. vVV 8'
etvaÍ.
<!>aat.
o'Ú -rama.
ov
106 Aristotelés, Phys. 111,4,203bl5 (DK 12 A 15): TOu 8' etvat n
a1TSI..QOV "Í 1TÍ.<TTI..Ii
1TÉVTS J.LáAt.<TT' civ
<TX01TOWLV ... ŠTl.
omwc; civ
wc;
Ú1TOAEL1TSI.V ')'ÉVE<Tt.V
XO:L <!>{}oQCÍV, f.:L Ó.1T&l.QOV et11 o{}ev a$O:LQ&i:raL TÓ ')'L')'VÓf.I.&VOV.
být ani jedno a jednoduché,
už by jím bylo, jak
to, co je mimo prvky a z
tyto prvky odvozují, anebo
[jeden z
existo, co je mimo prvky,
a nikoli
tují lidé,
z
vzduch nebo vodu, aby
ty ostatní;
prvky jsou
navzájem protikladné
vzduch je chladný, voda vlhká a
horký), a kdyby jeostatní by již byly
Avšak oni
den z nich byl
je cosi odlišného od
a že vznitvrdí, že
kají z
105 Avšak
147
106 Víra, že existuje cosi
pochází - zkoumáme-li tuto
otázku - nejspíše z
... dále, protože vznikání a zatehdy, bude-li
tím, z
ponikání neustane
chází to, co vzniká.
dva možné motivy myšlenky
jako
Tyto úryvky
uvedený v úryvku 105- že by
prvotní substance.
prvotní substance, kdybychom ji ztotožnili s
konstizavalila ostatní konstitutivní prvky a nedovotutivním prvkem
kdo kladli
lila jim, aby se rozvinuly -je
(<i1TELQOV) substanci "mimo prvky", tj. jako cosi odlišného od nich.
Když Aristotelés užíval této formulace,
obvykle,
ne nutvždy, na mysli Anaximandra (§ (iii)); Simplikios ve svém komenk této pasáži (ln Arist. Phys. 479,33)
tento
Ananaprosto odlišný
uvedený
ximandrovi. Na druhé
látkový zdroj
že se vznikání ve
v úryvku 106 nezastaví pro nedostatek materiálu Anaximandrovi
Simplikios (ln
Aetios (Plac. 1,3,3 = DK 12 A 4) a na jiném
Arist. De cae/o, 615,15 =DK 12 A 17). Aetiovo
že motiv uvedený v úryvku 106
Anaximandrovi Theofrassi však být jisti, zda mu
také motiv
tos;
uvedený v úryvku 105; v obou
Theofrastos pracoval
s tím, co nalezl u Aristotela.
moderních
za pravý
motiv,
který je uveden v úryvku 106, a mnozí zavrhli úryvek 105 jako
dectví o Anaximandrovi (navzdory zdání opaku).
Chemiss nazval argument z úryvku 105 "typicky aristotelským argumentem
o nezbytnosti rovnováhy mezi protikladnými silami". Je pravda, že
aristotelským
ale to je
argument je
Anaximandros však postuloval všeobecnou rovnováhu mezi protikladnými substancemi (viz 110 s diskusí) a mohl tedy docela
uvažovat asi takovýmto
"Tha1és
že všechny
poa
cházejí z vody; ale voda (kterou vidíme v
je protikladem
(slunce,
aithér, sopky atd.) a obojí se nastát tak
navzájem potírá. Jak by se tedy mohl
kdyby proti
od
celá
rozšeho
mohl objevit,
lehlá masa jeho protikladu? Ba jak by se byl
na jediný okamžik? Navzájem se potírající složky našeho
se
148
tedy musely vyvinout z
substance, která je odlišná od jedné
každé z nich- z
(Aristotelova
interpretace cX'ITELQOV jako
na této úvaze nic
Pokud jde o úryvek 106, Aristotelés sám upozornil na mylnost argumentu:
107 Aristotelés Phys. III,8,208a8 (DK 12 A 14): oún -yáQ, í:va -rl
'YÉVE<J"LC; iJ.'YÍ
a'lTELQOV ELVa.L
CTWiJ.CI ai.a{hrróv· EVBÉXETa.L 'YCtQ TTJV -fra.TÉQOU <f>-froQCtV
-fraTÉQOU dvm 'YÉVECTLV, 'ITE'ITEQUCTjJ.Évou ÓVTO" TOU 'ITCIVTÓ".
107 Ani není nutné, nemá-li ustat vznikání, aby
vnímatelné
bylo
je možné, že zánik jedné
je vznikem jiné
a veškerenstvo je
omezené.
takový byl však
názor na fyzikální
- že
neexistuje žádné plýtvání: protikladné substance si navzájem platí
pokutu za vzájemné zasahování (str. 154 nn.). Je-li
zachokaždá
mezi týmž
vání rovnováhy, probíhá v rozvinutém
množstvím
protikladných substancí. (Poznamenejme, že úryvek 105 uvádí
pro
prnekovotní substanci, kdežto úryvek 106 pro
substanci; srv. str. 142 n.)
(v)
je všeobklopující a všeovládající (? ),
božské a nesmrtelné
108 Aristotelés, Phys. III,4,?03b7 (DK 12 A 15): ...
oe Ct'ITEÍ.QOV
ovx
CtQX'Ýl ... CtAA' UVT'l} TWV aAAWV dva.L OOXEL, xai.
'ITEQLÉX&LV &'ll'a.VTCX. xat 'ITCtVTCX.
wc; <f>a.O"LV OCJ'OL f..VTJ
'ITCX.(!Ct TÓ U'ITEL(!OV &A.A.ac; ai.Ttac; oLov voilv ft <f>tA.tav· xat Tom' dvaL TÓ -frEi.ov·
'YUQ 'iGCX.L CtV<Í>AE-frQOV, WO"'ITEQ <f>'fiCTLV ó
xut oL 'ITAELCTTOL TWV
<f>1JCJ'LOAÓ'YWV.
109 Aristotelés, De cae/o, III,5,303bl0 (DK 12 A 16): švt.oL 'YUQ ev
iJ.Óvov inroTí.-frEVTa.L, xai. Tomo oL iJ.EV
oL 8' CtÉ(!a, ol oe
149
WQ, oL 8' v8a'I'O<; f.LSV AS1T'I'Ó'I'SQOV aéQO<; 8s 1T'UXVÓ'I'SQOV'
1T&QLÉX&t.v <J>acrl. 1TávTa<; ToU<; OUQO:VoU<;
ov.
o
108 ...
nemá
... ale zdá se, že je
ostatních
a obklopuje všechny
a
všechno, jak
všichni ti, kdo mimo
nepostulují jiné
mysl
lásku. A je božské; je totiž nesmrtelné a
jak tvrdí Anaximandros a
o
109
jen jednu substanci a jedni ji pokládají za vodu, jiní za vzduch, jiní za
jiní za
než
a obklopuje
vodu a hustší než vzduch; a tvrdí, že je
všechna nebe.
Tvrzení v úryvku 108, že prvotní substance "obklopuje všechny
a
všechno" je
kdo si podle Aristotela
vali
pralátku, ale žádnou zvláštní
pohybu - tedy
Hérakleitovi a Diogenovi z Apollónie.
všechno" je
z
slovníku a celá
"obklopuje všechny
a
vše"
možná samostatnou rytmickou
jednotku. Je možné, že Anaximandros, který je o
dále
jako autor jiné
popisující týž
a k
se
vztahuje úryvek 109 v souvislosti s 1T&QLÉX&tv, byl jejím
autorem. 13
Není
jakým
by Anaximandrovo
mohlo
všechny
výraz neznamená
že
ovládání plyne z obklopování - obojí je nezávisle na
vlastností
co je chápáno jako božské -, ale
z
plyne. Metafora ovládání
tak
neimplikuje
kého
a rozumného
lodi lze považovat
13
1TEQt.ÉXEL u Anaximena, zl. 2 (160), je
baže kontext je
Anaxagoras (k
se aristotelská pasáž nevztahuje)
užil slova To 'lTEQLéxov ve zl. 2 (488).
kosmických
událostí, se objevuje u Hérakleita,
zl. 41 (227), Parmenida, zl. 12,3 (306), Diogena z Apoll6nie, zl. 5 (603).
slova ovšem mohl zkombinovat Aristotelés na
150
rovana li.nax1manarovy generauvn1 suo:nance
za
mechanický proces s poukazem na to, že ke
kursu
dochází mechanickým
kormidla, a nikoli na
kormidelníka. Avšak bylo-li
chápáno jako v
kém smyslu božské (108 ke konci),
to ve
du
Možné metody
jsou následující: (1) na
obklopování, a to (a) tím, že
brání další expanzi roz("všech
nebo (b) že napravuje plýtvání plynoucí z existence
ve
(2) díky imanenci ve všech v
kterých
a to (a) jakožto hybná
oživující síla, nebo (b)
jakožto princip, pravidlo zákon
(3) díky
jímž zaa to tak, že byl
trvalým pravidlem zákonem
(lb) je implikováno v úryvku 106, ale na str. 149 n. jsme dokazovali, že to pro Anaximandra
neplatí; týž argument se týká (la). (2a) by mohlo platit pro Thaléta; (2b) spíše než (3)
pro Hérakleita (str. 240 n., 257). (2)
tak jako (1) nejsou vAnato
být chápáno jako imanentní rozvinutému
a to ani v tom smyslu, v
byl
jakýmsi
prostoupen božskou
oživující substancí;
bylo
nazýváno tímto
jménem, protože nebylo totožné s
v
(3) by však bylo
možné na Anaximandra uplatnit: je
že vládu nad všemi
vykonával zákon odplaty mezi protiklady, zákon
chování), který
v okamžiku, kdy se v
objevily
první protikladné substance, a kterým se stále
veškerá
ve
I tak ovšem
pravdou, že Aristotelés mohl mít v první
úryvku 108, a zejména snad ve slovech
všechno", na mysli
jiného než Anaximandra - snad Hérakleita
Diogena
z Apollónie.
myšlenky obklopování (1rEQLÉXELV)
se opakuje
v úryvku 109; i zde upomíná
látka na Anaximandra,
li neobklopuje "všechny
ale "všechna nebe
Toto
konstatování podle všeho
Theofrastos (101), který si
myslel, že implikuje jednotlivá první nebe, z nichž každé obklopuje
samostatný
k myšlence
viz str. 158 nn. Ale
Aristotelovo
být dáno jeho
užívání slova
ve speciálním smyslu sfér Slunce,
a
(srv. De
caelo, 1,9,278b9); Aristotelés tak mohl jednoduše uplatnit svou vlastní analýzu kosmu (založenou na eudoxovsko-kalippovském schéma151
tu) na Anaximandra s jeho jednotlivými kruhy pro nebeská
(str.
173 nn.) a nemít
na mysli nic jiného než jeden složený
V druhé
úryvku 108 se dozvídáme, že obklopující látka ,je
božská;
je nesmrtelná a
jak tvrdí Anaximandros
a
o
právem
že slojsou
jako Anaximandrova
va "nesmrtelné a
vlastní,
jiní
cosi podobného. Podle Theofrasta,
jak vyplývá z úryvku 101B,
výraz
<ií.8wv xai.
ayiu:?w. Existuje homérská formule, které se užívá o bozích a jejich
"nesmrtelný a nestárnoucí":
v Od. V,218 (na adresu Kalypsó)
')'cXQ
tcrn, m1 8'
xai.
<iyr'JQW'> (srv. též ll. II,447). Krátké epické formule snadno pronikaly
do archaické prózy, a je proto
že
tato próza,
a nikoli její
redundantní ekvivalent u Aristotela,
originální
V každém
se zdá, že Anaximandros uplathlavní atributy homérských
nesmrtelnost
nil na
a bezmeznou moc (spojenou v jeho
s bezmeznou rozlohou);
nezdá se
že je
nazýval "božským";
v tomto
byl typickým
mysli-
se nenachází ve
(vi)
(0
dalších bodech týkajících se
"Kosmogonie", str. 163 nn.)
pohybu ani není
pojednáváme v oddíle
Dochovaný zlomek z Anaximandra
110 Simplikios, In Arist. Phys. 24,17 (DK 12 A 9, srv. 101A):
ÉTEQ<XV nvd: <!>ú<TLV a'ITSLQOV,
i)c;
')'Í.Vscr{}aL
OUQ<XVOU') ?Gal.
tv <XUTOi.<; XÓ<TIJ.OU<;. wv 8t ')'SVE<TÍ.<;
14
proto, že
slova užívá o
Euripidés, když popisuje filosofickou kontemplaci (zl. 910 Nauck2): "pozoruje nestárnoucí
nesmrtelné
<j>wswc; XÓ<TIJ.OV <i'Y'TJQW.
152
<i-8avá:rou xa.-8oQ&v
Toi.c;
xat T1lV <f>i}oQiiV de; T<Xirra -ytveO'i}aL "xaTii
TO XQSc;>V. 8t.8óvat. -ydQ
8tx11v xat TLO'LV cXAA'JÍAot.c; TfJc;
a8txLa<; X<XTU TTJV
XQÓVOU
'lTOLTITLXWTÉQOLc; ÓVÓf.L<XO'LV
M-ywv.
110 ... jakási jiná
(apeiron)
z níž vznikají
všechny vesmíry a
v nich. A z
pochází vznikání
do toho
také jejich zanikání "podle nutjsoucích
nosti;
si navzájem platí pokutu a odplatu za bezpráví pojak se
básnickými slovy.
dle
(i) Rozsah
Simplikios
cituje z
verze Theofrastových
starší filosofie, a to z oddílu o látkovém principu, 'l'TSQL cXQXi'J"i.
klauzule- soud o
stylu - ukazuje, že bezproslova jsou
citací. Slova xaTd 'TTJV TOÍI
XQÓVou
která mnozí pokládali za Theofrastovu parafrázi výraza
zu xa'T'Ii TÓ XQSWV - bychom
Slova 8t.8óv<n ... až po &8t.xtac; jsou zcela
a
ilusSlova xa'T'd To
trují básnický styl, na který Theofrastos
XQSwv bychom
také
jako Anaximanbásnické zabarvení (s výjimkou
drova: XQ€.<Í>v si podrželo
až do hellénistické doby, kdy
speciálního užítí v obratu XQSC.Óv
se výraz 'TO xgewv stal oblíbeným opisem pro smrt. Je to též
emendace ve zl. 80 z Hérakleita xa'T''
xat
XQSWV (za XQSC.Óf.LSVa), kde tak vzniká podobný obrat, jakým je disslovech <i>v
kutované místo z Anaximandra. O
... až po d<;
-ytvsO'itcn- se velmi mnoho diskutovalo. Užití
abstraktních
-ytvsO'Lc; a <f>i}oQci, které jsou pevnou
pez ostatních dochovaných
ripatetického, ale nikoli
15
Theofrastos sám zcela
používal podobné frazeologie, jmenoviobratu
TLVcX xat XQÓvov WQLO'j.t.évov (o Hérakleitovi). Ale to je
od personifikace TTtV Tou XQÓVou
viz k tomu
velmi odlišný
také § (iv).
153
IJJ.
linaxtmanaros z
Mttetu
slovníku, napovídá, že tato
pochází z Theofrasta.
je peripatetické: jde o
doslovné zopakování jednoho z
Aristotelových tvrzení o prvotní
substanci monistických
"všechny
zanikají
vznikly" (Phys. III,5,204b33; srv. také 85,
3).
do toho, z
Theofrastos obvykle citoval jednotlivá slova nebo
úseky; mohl
úsek
jejíž zbytek parafrázoval, aby
tak citovat
souvislost s následující
kterou cituje in extenso. Viz
k tomu dále § (v).
(ii) Smysl hlavní
Kontext ukazuje, že Theofrastos považoval citaci za vhodný doklad
názoru, který
Anaximandrovi, že "všechny vesmíry
{ouQo:voí.) a
{xó<TJ.J.OL) v nich" vzešly z
ti>v
... (plurál je
generický) dodávají, že protože vzešly
také se do
navrátí "podle nutnosti;
si navzáz
jem platí pokutu a odplatu za bezpráví. .... Z pseudo-Plútarchovy
v nich"
Theoverze (101C) vysvítá, že slovy "vesmíry a
frastos na mysli
XÓ<TJ.J.OL,
Ale proti pochopení slov citovaných z Anaximandra ve smyslu
vznikajících z
a
do
zanikajících stojí velmi silná
námitka: výraz &X..A:ftX.ol.c; ukazuje, že k
dochází navzájem
mezi
jež jsou
Lze
že
se dopouští bezpráví na svých vlastních produktech a musí jim platit pokutu? To
nelze
ale je-li tomu
tak, pak se Theofrastos
už mínil mínil oUQo:voí. a XÓ<TJ.J.O<; cokoli) zmýlil ve vlastním
Anaximandrova dikta. 16 Již dávno
bylo konstatováno, že
které se navzájem
bezpráví,
si musejí být rovné, sice odlišné, ale korelativní; a že takovými
16
C. H. Kahn, Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, str.
34 n., má za to, že tohoto omylu se dopustil pouze pseudo-Plútarchos,
nikoli Theofrastos; ale jeho návrh (str. 50), že xÓ<Tf.Lo<; u Theofrasta se
vztahovat na
nižší
atmosféry,je
sotva
154
uocnovany ztomeK z ttnaxtmanara
mi jsou
ferencovaný
protikladné substance, jež
di-
(iii) Protiklady
Uvidíme
(118, 121), že
co by bylo možné
popsat jako "protiklady", bylo pro Anaximandra podstatným stadiem
kosmogonie; je proto rozumné
že protiklady hrály
ležitou roli i v rozvinutém
Vzájemná hra
je podstatná u Hérakleita, jehož paradox "svár je spravedlnost" (80, 211) se
zdá být
opravou Anaximandra. Anaximandros je první,
u koho se pojem protikladných substancí (který se vrací u Hérakleita,
Parmenida, Empedoklea, Anaxagory a
s Alkmaiónem
objevuje. Anaximandros byl
u
pozorováním
hlavních
období, kdy letní horko a sucho stojí proti zimnímu chladu a dešti.
mezi protikladnými substancemi
Anaximandros pomocí
jedné subprávní metafory odvozené z lidské
je znovustance na úkor jejího protikladu je "bezpráví"; reakcí na
nastolení rovnosti
uloženého trestu nastolevíce než rovnosti,
je zbaven i
své
ní
substance. Ta je
nádavkem k tomu, co jí
lo, což vede
(jak si lze domyslet) k
(XÓQo<;) na
která se nyní dopouští bezpráví na svém
Tímto
je pro Anaximandra pomocí antropomorfní metafory
jak kontinuita, tak stabilita
Hlavními protiklady v kosmogonii byly teplá a studená substance plamen
a mlha vzduch. Tyto protikladné substance, s nimiž
17
G. Vlastos, CP 42, 1947, str. 171 n., který následoval Chernisse, se
pokusil ukázat, jak by bylo možné
základní rovnováhu mezi protiklady s
v
v okamžiku, kdy dojde
tvrdil Vlastos, dojde také ke
k takovému
mezi jednotlivými protiklady (a nikoli mezi nimi a
tem). Avšak
je nesnadné
jestliže princip spravedlnosti platí pro tento
pochopit, jak by mohlo dojít k tak drastické
dotýkající se všech jeho
jakou je návrat
do
ta.
155
jsou spjaty sucho a vlhko, jsou též hlavními kosmo.togickými protiklady, jež se podílejí na velkých
v
je
nejprve Hérakleitos, než je Empedoklés pozvedl
do podoby standardních neredukovatelných
Pokud jde nicméo protiklady u Anaximandra, je na
opatrnost: je
možné, že peripatetikové dosadili na místo Anaximandrových konkrétsvé vlastní
formulace: teplé a studené
možná sestával ze substancí, které sice
atd. Pro Anaximandra
individuální tendence protikladné individuálním tendencím jipopisovány jako protiklaných substancí, ale nemusely být
tvrdého a
mohly to být jednoduše
dy ve smyslu
vítr, železo, voda, muž, žena apod.
(iv) "Podle
citace, "podle
je rozvinutím metafory
bezpráví. Jaký
Slovo
navozuje
natrestu soudcem nebo, lépe,
poplatku jako v athénských seznamech
V
je
stanovována
výše trestu platby; to
sotva být primární
jejž stamusí
splátky;
novuje
její výše by
odpovídat navrácené
plus
Myšlenka
je na
bezpráví léta má být vyrovnáno
zhruba
dlouhého období zimy, bezpráví noci
doby trvání
dne atd.
být
žádná jednotná
stanovuje
odpovídající tomu kterému
že je zde v pozoruhodné personifikaci
navíc
obsažena
nevyhnutelnosti,
podobný "soud, jemuž
u Solóna zhruba jednu generaci
Anaximandrem:
111 Salón, zl. 24 Diehl,
1-7
t:yw
&& Twv 1-Ltv
&fu.t.ov, TL Toirrwv 'rrQLV ruxei.v
<roJ..LJ..L<XQTVQOLTJ Tam' &v šv &Lxll XQóvou
J..L'Í}TT}Q J..LE"fÍ.<rTT} &aLJ..LÓV WV '0A.UJ..L'rrLWV
<iQWT<X, ffj J..LŠA<XLV<X, Tfjc; Š"fW 'rrOTE
OQOU<; avei,A.ov 'rrOAA<XXfl 'rrE'rrT}"fÓ7ac;·
'rr(;!Ó<T-6-sv && &ouA.súOU<Ta, vitv iA.eu-6-tea.
156
111
jsem
než jsem dosáhl
kterým jsem
svedl lid dohromady? Veliká Matka olympských
by mi
soudem
jejíž
byla nejlepším
kameny,
na
místech, jsem
kdysi odstranil;
byla
nyní je svobodná.
požadavek, protože byla v
tém
intervalu osvobozena; to je význam "soudu
Není
žádná
stanovená
I jinde u Solóna
zde
je to nevyhnutelnost odplaty, na kterou je znovu a znovu kladen
raz;
u Anaximandra -jak
dovodit - musí být bezpotrestáno,
v
- ovšem
práví
slušné periody, protože se jedná o periody velkých
ale
i
významných
musejí být stanovovány
každému
zde
(v) Originál Theofrastovy parafráze
Na str. 154 n. jsme
že
"z
pochází vznikání
do toho
také jejich zanikání"
být Theojsoucích
frastova parafráze
z Anaximandra, o
se Theofrastos domníval, že to lze
aristotelskou terminologií.
Jestliže toto konstatování u Anaximandra
Anaximandrovu diktu o
Uak
spojující obrat xaTii TÓ XQEC.Í>V), pak se i ono
vztahov rozvinutém
k úvaze,
valo k chování
že myšlenka, kterou mohl Anaximandros v tomto kontextu
a která mohla Theofrasta v
smyslu zavést, mohla být následující: protikladné substance platí pokutu každá svému vlastnímu
protikladu a žádnému jinému;
horká substance studené, a nikoli
nebo tvrdé. Jde o hypotézu, bez níž se neobejde Anaximandrova teorie kosmické stability a která je sice evidentní pro nás, ale nebyla tak evidentní ve své
Hérakleitos ji také musel pro
Tento axióm mohl být stanosvé speciální
ven tak obecným
a možná v tak neúplném kontextu, že se
Theofrastos mohl zmýlit v jeho vlastním významu.
157
(i) Spíše postupné než
Množství
v
smyslu
Anaximandrovi Theorozlehlá
z níž vznikají
frastos: " ... jakási jiná
všechny vesmíry a
v nich" (lOtA). Zlomek o
jež si navzájem platí pokutu za bezpráví, byl uveden jako vztahující se
kým
k tomuto procesu; v tomto
se Theofrastos
zmýlil (str. 153 n.). V doxografických verzích Theofrasta se
byly chr&t.QOL, tj.
nedovídáme, že tyto mnohé
Mnoho se diskutovalo o tom, zda tyto
následo(takže náš
zanikne a bude následován jivaly po
ným
atd.), anebo zda existují
Zeller zastával první
interpretaci, Bumet druhou; Comford prokázal chybnost
Burnetových
a získal tak
interpretaci znovu
obecné uznání (viz CQ 28, 1934, str. 1 nn., a Principium Sapientiae,
str. 177 nn.).
(ii) Ale ani postupné
u Anaximandra
asi nejsou
Na jiném
(CQ N.S. 5, 1955, str. 28 nn.) jsem vyslovil domže Anaximandros ve
možná
v žádný typ
tuto
(kterou
C. H. Kahn, Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, str. 46-53) zde podložím dalšími argumenty.
Jestliže nebeská
mohla
lidem vnukat
existujících
(nikoli však Anaximandrovi, který nebeská
pokládal za otvory v
prstencích, str. 175 nn.),
v oblasti
neexistuje naprosto nic, co by vyvolávalo
postupných
postupných
takové
míní jak Theofrastos a jeho
tak
jeho moderní následovníci) v protikladu k postupným
ve
stavu jednoho
Takovéto
mytickatastrof
požárem nebo potopou, jak ji poká
za Deukalióna
pisuje Platón v Timaiovi 22c-e nebo mýtus o
míry sugerují
jevy; srv. str. 179 n. Neexistoa jak ji do
158
val však
k
že celý
k zániku nebo že když
jiným
Víra v cyklus
zanikne, bude
by byla odporovala jak celému mytologickému pozadí
myšlení, tak diktátu zdravého rozumu; a její
u Anaximandra by byla nanejvýš
Ale pro
kdo byl již obeznámen s radikálními
Empedokleova "sfaira" (str. 381 nn.)
a s Leukippovou a Démokritovou atomistickou teorií
které vznikají a zanikají všude v
prostoru (str. 535),
a kdo byl možná již náchylný k desinterpretaci Hérakleita ve smyslu
posloupnosti
(str. 259 n.), tato
již nemusela být tak podivná. Pokud k tomu
zvláštní motiv, mohl
a anachronisticky
Theofrastos - nebo jeho epigoni tuto
Anaximandrovi. Takovým motivem, jak se domnívám,
jak je
mohly být atomistické argumenty pro
shrnuje Aristotelés v následující velmi vlivné pasáži.
(iii) Aplikoval Theofrastos na Anaximandra
atomistické argumenty?
112 Aristotelés, Phys. 111,4,203b23: ... 8r..a ')'aQ -ró
T'fi vo1)crer..
J.L-rl iJ1ToAÚ1Ter..v xat ó Ó.Q&.-frJ.Lo<; 8oxei. &1TELQO<; etvaL xat. Ta
J.La-8ru.Lanxa J.LE')'É-811 xat TÓ
<i1TdQOU 8'
ovro<;
xat O'Wf.I..<X. &1T&LQOV etvar.. 8oxei. xat xÓ<TfJ.OL'
TL ')'aQ J.Ld.AX.ov
tvTaOOa i\
112 ...
tím, že jsou v myšlení
i matematické velikosti i to, co se nachází
Avšak je-li to, co se nachází
i
i
by
v jedné
prázdna než v jiné?
jeví se i
nebe, jako nekozdá se neexistovat spíše
motiv pro
Tato pasáž uvádí pátý a podle Aristotela
Argument, podle
je-li
nebe
zavedení pojmu
je i
a je-li
jsou nekoi
je
od
které
Aristotelés na tomto
na mysli.
nutnost
plyne z hypotézy
už tato hypotéza sama je,
159
není
(jako u
na
prázdna. Tato úvaha mohla Theofrasta
na myšlenku, že první a nejstoupenec
totiž Anaximandros (netak Theofrastos
Anaximandrovu a7rf:LQOV),
také
v
Tyto
by se pak chovaly
jako
existovaly by jak
tak potj. neustále by vznikaly a zanikaly. Že se všechny
chovají tímto
Aristotelés v druhé
úryvku 116. Nalezneme-li doklad toho, že Theofrastos chápal Anaximandrovy
jako existující
i
bude to silný
argument pro
že na Anaximandra aplikoval atomistickou
úvahu.
(iv) Doxografické doklady možná
uplatnil atomistický model
že Theofrastos
na Anaximandra
Obrátíme-li pozornost k doxografickým
které mohou
lépe objasnit Theofrastovy názory, shledáme, že doklady jsou zmatemíry porušené. Tak jeden ze dvou našich
pro
né a do
Aetia (pseudo-Plútarchos; srv. Aetios, Plac. Il,1,3 = DK 12 A 17)
pisuje
pouze
zatímco druhý (Stobaios)
také Anaximandrovi, Anaximenovi, Archelaovi, Xenofanovi (!)a Diogenovi z Apollónie. Ani jedna z obou verzí
být
kopií Theofrasta; ale
mohly vzniknout
atomistických
Aetios (Plac. 1,7,12 = DK 12 A 17) navíc
hypotézu
s
názorem, že
jsou bohové. Není
že za
zmatky (které lze pozorovat také u Cicerona) stojí pouhé Theofrastovo konstatování, že
Anaximandros postuloval následnost
Dva významní
mají
názory:
113 Simplikios, ln Arist. Phys. 1121,5 (DK 12 A 17): ol f..LEV -y<iQ
a7rf:Í.QOlJ<;
70\J<; XÓ<Tf..LOlJ<; inro-&éj..t.f:VOL, W<; ol 7rf:QL
'A
xal. Ae'ÚXL7r1TOV xcxl.
xal. W7tQOV ot 1Tf:QL 'E1TÍ.XOlJQOV, )'LVOf..LÉVOlJ<; CXlrrOU<; XCXL 4>-fl-tLQOf..LÉVOlJ<; iméi}-ev-ro š1T' U1Tf:LQOV, aAAWV f..LSV ad 'YLVOf..LÉV wv
&X.X.wv 8f: 4>-fl-tLQOf..LÉv wv, xal. 7TJV XLV1]<TLV at8LOv
...
160
113
ti, kdo
jako
že
jsou co do množství nekoAnaximandrovi, Leukippovi a Démokritovi a
Epikúrovi,
také, že tyto
vznikají a zanikají v
zatímco jedny stále vznikají,
jiné zanikají; a
také, že pohyb je
...
k úryvku 112 je
vlastní
reprodukcí Theofrasta. Lze však
že Simplitheofrastovskou interpretací; a táž interpretace se
objevuje v jednom prameni, který je starší než Simplikios
a který je
závislý na theofrastovské tradici (v první
Anaximandra s Anaxagorou):
Tento
a není
kios byl
114 Augustinus, De civ. dei, VIII,2 (DK 12 A 17): non enim ex una
re sicut Thales ex umore, sed ex suis propriis principiis quasque
res nasci putavit (se. Anaximander). quae rerum principia
singularum esse credidit infinita, et innumerabiles mundos gignere et quaecumque in eis oriuntur; eosque mundos modo dissolvi modo iterum gigni existimavit, quanta quisque aetate sua
manere potuerit.
114
[Anaximandros] se domníval, že
nevznikají z jedné
jako se to domníval Thalés o
nýbrž že každá vzniká
ze svých vlastních
že tyto principy jednotlivých
jsou
a dávají vznikat
a všemu, co vzniká v nich.
za to, že tyto
tu zanikají, tu
vznikají, podle
po který je každý z nich schopen
trvat.
V tomto úryvku jsou
které vznikají a zanikají
prostorem
tem); slova "quanta ... potuerit" nanepravidelnost, která je cizí
posloupnosti jednotlivých
ale která je podstatná pro atomistickou koncepci. 18
Jedna pasáž z Cicero na (De nat. deor. I, 10,25 =DK 12 A 17), která
jež se rodí a umirají "longis
Anaximandrovi
18
161
Dva na
nezávislé prameny, jeden
a druhý
tradicí odvozenou z Theofrasta, tak
Anaximandrovi atomistické
že takové
a to jak
né, tak následné, mu
Theofrastos sám, by navíc
val,
v
doxografické tradice o Anaximandrovi
docházelo ke
obou dvou.
(v) Další argumenty pro a proti této hypotéze
Tato interpretace má
obtíže, které je nutno zmínit.
(a) Je možné, že v úryvku 109
Aristotelés
mnohost
monistickým
o
prvotní
substance,
"obklopuje všechna nebe
Jako odpona tento problém jsme na str. 151 n. navrhli, že Aristotelés užil
termínu
ve svém speciálním významu "nebeských sfér";
na mysli "všechno, co se nachází
prvního nebe" a (možná
li analogii s Anaximandrovými kruhy)
tento pojem jazykem
odpovídajícím jeho vlastní kosmologii. Jisté je, že v úryvku 108 se
o
prvotní substanci
že obklopuje pouze "všechny
a jinde u Aristotela neexistuje žádná zmínka o
samostatných
atomisty.
(b) Kdyby si Theofrastos myslel, že každý, kdo uznává
nou látku, musí klást také
jako atomisté,
Simplikios v úryvku 147
úryvku 113) napsal, že
Anaximenés, jehož prvotní substanci Theofrastos i Simplikios popisovali jako
v posloupnost jednotlivých
Odlišení od Anaximandra je záhadné
každé interpretaci. Ale jako
zastánci této
jsou
Hérakleitos a Diogenés. Je
posloupné
Hérakleitovi, a je
jisté, že Simplikios
možné, že si myslel, že Anaximenés by
být jako zastánce
stavy specifické prvotní substance
vedle
spíše než vedle
Anaximandra a
jejichž <iQX'Ýl byla nediferencovaná. Je
intervallis", možná ukazuje stejným
dem k
termínu "intervallis"
lze nabýt.
162
jistoty zde vzhlenebo
ne-
Aosmogonre
také možné, že Anaximenés
do této skupiny: viz
pozn. na str. 194.
všechno tato
záhadná
nelze považovat za
Na druhé
existují
speciální
mohly podporysy Anaximandrovy kosmologie, které docela
výklad ve smyslu
(1) teorie, podle níž
je
obklopena množstvím - možná
množstvím nebeských
(str. 173 nn.); (2) teorie, že
vysychá, která
širší teorie cyklických
na zemském povrbyla
(str. 179
chu - posloupnosti xócrjWL ve smyslu místního
nn.); (3) potenciální
zlomku známého Theofrastovi.
vzájemnou interakci subZdá se, že tento zlomek popisoval
ale Theofrastos jej
aplikoval na interstancí v rámci
akci mezi
a
Tímto
(1)
k
existujících
a (2) a (3) k
po
následujících. Theofrastos mohl použít atomistických argua
Anaximandrovi
jež existují jak
tak
Kosmogonie
(i)
pohyb" a vír:
u Anaximandra v úvahu?
115 Hippolytos, Ref. 1,6,2 (DK 12 A ll, srv. lOlB): ... 'X.LV1)CTW
cHOLOV etvat.,
Ú
')'LVecr{}m ToU'i
116 Aristotelés, Phys. VIII, 1,250b ll: 1TÓTeQOV ')'é')'ové 1TOTe
XÍ.VT)CTLc; ... ll ow' E')'éVeTO OÚTe <f>-frdQ&'TaL a>..>..' a &i..
xai.
ad
XClL TOUT' a-frá:vaTOV xai. ci1TCllJ(JTOV 'Ú1T<iQXEL 'TOL<;
otov tw'ÍJ 'TLl)
'TOL<; <f>úcret. cruvt:crTwcrL 1T&m.v; ...
a>..>..' ocrot. J.Li>V a1TdQovc; T& xÓcrJ.LOV'i &tvat <f>acrt., xai. TOlJ'i
J.LEV ')'L')'V&cr-fi'at. 'TOV<; 8f; 4>-frel.Q&CT-fi'at.. TWV XÓCTJ.LWV, aeí. <f>aCT\.V st vat. XLVT)CTLV ... O(JOL o'
<f) ad> f) J.L-it ad, xat
1Tf:QL TfJc; xt.v'Í)crt:w<;
xaTci AÓ')'ov. 19
19
<i\ áet> (Ross) má oporu v
i
Smysl je ten, že ti, kdo postulují jeden
pohyb; ti, kdo postulují jeden
163
postuluji také
nepostulují
pohyb.
111 .
.li.nUA.tfTIUfl.UIU.l .(. .lY..lU·t:::IU
117 Aristotelés, De caelo, II,l3,295a7: a>..>..a J.LTJV st "(&
%Í.V1)<JÍ.c; ne; %<l'l"U <jlÚ<JLV, OÚ% av 'JÍ fjí.aLOc; eL1) <jlOQU J.LÓVOV
ou8' 'JÍQÉJ.L1)0"Lc;· W<J'l"' &t
vUV "Í 'YTJ J.LÉVEL, xat <TUVi)A-&sv
e1rt ,.o J.Lé<Jov <!lsQOJ.Ltv 11 8La ,.1'Jv 8tv11 <JLv. ,.aúr11 v "fcXQ TT]v
alTí.av 1TciVT&o; A.é-youow ex 'TWV ev 'TOL'i lryQOLc; xat 1T&QL TÓV
<TUJ.Lfj<ILVÓVTWV"
'l"OÚ'l"OL<; "(cXQ ad <jlÉQE'J"at, 'TeX J.LELtW
:>G<lL 'TeX fj<IQÚ'T&Q<l 1TQÓ'i 1"0 j.LÉ<JOV Tf)<; 8Í.V1)<;. 8LÓ 8Tj TTJV ")lf)V
1Tcinsc; o<JoL TÓV OÚQavóv -ysvvwO'LV š1ri. J.LÉ<Jov auvs>..{}el.v
<j>a<JÍ.v.
115 ... pohyb,
dochází ke vzniku
je
116 Zda pohyb
vznikl ... , anebo nevznikl ani nezaniká, nýbrž
vždycky byl a vždycky bude a je tím, co je ve jsoucích
nesmrtelné a
jako by ve všech
cech byl jakýsi život? ... Ale všichni, kdo tvrdí, že existují nea že
z nich vznikají a jiné zanikají, tvrdí,
že pohyb existuje vždy ... , zatímco všichni, kdo tvrdí, že existuje jeden
už
nebo ne,
analogický
také o pohybu.
117 Avšak jestliže vskutku existuje jakýsi
pohyb, pak nebude existovat pouze násilný pohyb ani pouze násilný klid; takže setrvává-li nyní
na
násilím, pak také k jejímu
do
došlo proto, že k
byla unášena pohybem víru.
tuto
všichni, usuzujíce
z toho, k
dochází ve
a ve vzduchu; zde jsou totiž
a
vždycky unášeny ke
víru.) Proto všichshromáždila
ni, kdo dávají vzniknout vesmíru, tvrdí, že se
ve
Theofrastos
tvrdil, že
se
pohysmyslu
za
Podobbem, který je v
ným
pohyb Anaximenovi,
proto, že Anaximenés
jako Anaximandros neuvedl nic,
po
si, že tento rozbor
(jež by vyžadovaly
s jednotlivými
pohyb).
164
které následují
co by mohlo
jako
Aristotelés opakovytýkal
tuto chybu; ale úryvek 116 ukazuje, že
schopen
jejich
myšleni lépe než
byl
uvažuje o nezrozeném pohyjeho žák Theofrastos. Aristotelés v
bu, který je ,.nesmrtelný" a který je obsažen ve
jako jakýsi
život. Snad
myslel na Thaléta (str. 127); ale obrat "nesmrtelné
a
upomíná na podobný obrat, který Aristotelés
jiných Anaxímandrovi;
si
v úryvku 108
pak
že pro Anaximandra byla
v kosmu spjata s božstvím, silou života a pohybu,
Pod titulem
pohybu"
Theofrastos u Anaximandra na mysli,
jakýsi
mechanický druh pohybu podobný atomistickému,
o jakém se
druhá
úryvku 116;
jsme (str.
160 n.), že Theofrastos mohl v otázce
docela
Anaximandra do stejné skupiny s atomisty.
moderní
Burnet)
za to, že Anaximandros postuloval jakýbadatelé
si chaotický pohyb podobný pohybu
na opálce, o
Timaios; jiní
Tannery)
kruhový pohyb. Obojí je
Je totiž vysoce
že by Anaximandros byl kdy takto izoloval otázku
pohybu;
bylo božské a byla mu
vlastní schopnost
a kamkoli se mu
Chtít definovat jeho
pohybovat,
vlastnosti
by odporovalo Anaximandrovu
"
Casto se lze
o víru nebo vírech u Anaximandra. Ve
nosti pro to neexistuje žádný doklad s výjimkou Aristotela v úryvku
117, který
vysoce komplikovanou apriorní úvahu. Aristotelés však, když psal tuto pasáž,
na mysli Anaximandra;
krátce na to (123) odlišuje Anaximandra od
badao
s
že
u
setrvává
díky rovnováze, a nikoli díky
"sil". Toto odlišení
a následující diskuse
dodatek k diskusi o víru a jeho
který zde již není
úvahy; lze tedy mít za to, že Aristotelés
velmi
když v úryvku 117
že "všichni, kdo dávají
shromáždila ve
pokud
vzniknout vesmíru, tvrdí, že se
toto tvrzení implikuje víc než pouhý
Víry nejsou v naší doxografické tradici spojovány s nikým
Empedokleem;
Aristotelovo
v úryvku 117 by Theofrasta bylo
vedlo
k tomu, aby se zmínil o
výskytech, kdyby byl schopen
165
jaké nalézt
je možné, že to, co se na prvním stupni Anaximanz
byl vír; viz str. 170; co lze
drovy kosmogonie
je jednak
že celé
se nachávšak vcelku
pohybu, jednak
že denní pohyb nebeských
zelo ve
je vyvolán touto
(což by nešlo dohromady s rovnovážv úryvku 123). Tendenci
pohybovat se
ností
rem do
raných kosmogonií. To sice
mohlo být dáno pozorováním
v každodenní zkušenosti,
jak o tom
úryvek 117; ale
to bylo pouhé
zjevviditelného kosmu.
ného
(ii) Jak vzešly protiklady z
118 Aristotelés, Phys. 1,4,187a20 (DK 12 A 16),
ex
z 104): oL
TOU évó'i ŠVOV<TO:'i Ta') ŠVO:VTI.ÓTTjTO:')
W<T'TTEQ
<l>'TI<TL xo:i. o<TOL
EV xo:i. 'TTOAAá <J>o:<TLV Gtvo:L, W<T'TTEQ 'EJ..L'TTE5ox}d'J<; ?GO:i.
šx Toil
J..LÍ.'Yj.LO:TO'> 'Y<iQ xo:i. otrroL šxxetvoum. T&A.A.o:.
119 Simplikios, In Arist. Phys. 24,21 (DK 12 A 9,
k
101A): MtA.ov M OTL T'i]v d<; ciAATIAO: !J.ETo:(3oA.'i]v Twv
TETTÓ:QWV <rTotxd.wv oÚTo<; -6-so:<rÓ:j.LEVO'i oux -TJtLw<rev
TL
Tomwv U'TTOXELJJ.Evov 'TTOt.i\<ro:L, ciA.A.<i TL ciA.A.o 'TTO:Q<i To:ilTo:·
otrro<;
oUx aAAOLOUJ.LŠVOU TOU <T'TOLXELOU Ti)v
'TTOLsí, aAA' cX'TTOXQLVOJ..LŠV WV 'TWV
8t.ci T"ij<; at8Í.ou
X\.V'Ý}<TEW<;.
118 Druzí
že protiklady se
z jednoho, v
jsou
obsaženy; to tvrdí
Anaximandros a všichni ti, kdo
že existuje jedno a mnohé, jako Empedoklés a Anaxagoras; nei oni
ostatní
ze
119 Je jasné, že když [Anaximandros]
vzájemnou
usoudil, že je správné
podkladem žádný
z nich, nýbrž
jiného mimo
[Anaximandros]
vznik
prvku, nýbrž
proskrze
pohyb.
166
Z první
úryvku 119 lze
s jistotou usuzovat, že Simplikios
již necituje Theofrasta, nýbrž podává svou vlastní parafrázi toho, co
citoval. Ve druhé
je
závislý na
rozboru v úryvku 104. Mezi jeho
a Aristotelovým originálem jsou dva pozoruhodné rozdíly: (a) protiklady se
z (éx:>q:!tvecritm.) u Aristotela, ale
se (a'1TOXQLVOJ.LÉV wv)
u Simplikia; (b) Simplikios, a nikoli Aristotelés,
že k
ní dochází skrze
pohyb. U. Holscher (Hermes, 81, 1953, str.
258 nn.) se pokusil dokázat, že Simplikios ve druhé
úryvku 119
(tak jako v ln Arist. Phys. 150,22)
a jednoduše rozvádí Aristonaprosto žádnou Theofrastovu interpretaci; tato patela a
sáž tudíž není dobrým
o Anaximandrovi, pokud nelze
Aristotelovi v úryvku 118. Aristotelés však - argumentuje
Holscher dále sklon vinterpretovávat svá vlastní jednoduchá
a své dva páry základních
do všeho a
Anaximandra tím, že na místo
dosadil
z nea tak z
Theofrastos
Anaximandrovi
a to nikoli
nýbrž
(0.'1Tox&xQí.<r-&cu ve lOlC);
to byl
podle Holschera vlastní význam tohoto slova. Proti této vynalézavé
teorii lze vznést následující námitky. Zmínka o
pohybu
u Simplikia se opírá o Theofrasta, a nikoli o Aristotela (viz 115); totéž
platí pro užití slovesa pro
tedy Simplikios, jak všichni uznávají, na tomto
Theofrasta necituje,
na mysli jeho výklad o Anaximandrovi. Holscherovi se dále
vyvrátit
ší
proti jeho teorii, totiž úryvek 121. Toto
vání pseudo-Plútarchovy doxografie z úryvku 101C
že "to, co
z
plodí teplo a chlad, se
vzniku tohoto
a
pak
podrobností kosmogonie. Toto konstatování,
Theofrasta a ukazuje, že Theofrastos
jakkoli zkomolené,
jímal
a protiklady jako
Anaximandrovy
je
kosmogonie. Protože dochovaný zlomek (110) napovídá, že
stále
složen z
zdá se
Theofrasi
názor, že protiklady hrály v
kosmogonii
roli.
Varování týkající se výrazu EXXQL vecrita.t. u Aristotela lze
zdá se
že jde o
výra167
zu U1TOxQlvw·{}a.L. A podle úryvku 121 nebyly tíra, co se
protikladné substance
a mlha), nýbrž cosi, co tyto substance
zplodilo. Mohlo to být
semeno, mohl to být vír; v tomto
možná v tradici panoval zmatek (viz str. 170). V každém
nejsme
s Aristotelem, že protiklady byly
v (tvmxrw;)
a
se z
tím
smíme definovat
to jako
jak je možná definoval Aristotelés. 20 Anaximandros
nedefinoval ani neanalyzoval; to však
neznamená, že se podle Anaximandra nemohlo ve vztahu ke svým
chovat svým
jako složenina jako mechanická
nebo jako
Pokud protiklady povstávaly
mo z
jak uvádí Simplikios v úryvku 119, pak
bylo
to
pojímáno jako nehomogenní;
vání
implikovat pouze izolaci
totiž té
která se stává
implikuje tuto izolaci a
v izolované
Pokud touto
nebylo objevení se
ale
co je plodí, pak z toho bylo možné vyvodit, že
je takterá obsahuje
spermata nebo embrya; ale to stále ješková
neznamená, že Anaximandros
o
jako o
co má
specifickou povahu.
20
Srv. 120 Aristotelés Met. XII,l,l069b20 (DK 12 A 16): ... xai.
Tom' ÉO"TL TÓ 'Ava{;a:yÓQOU h (j3éA.nov "{<iQ l] ÓJ.WU mivm) xai. 'Ew
m:3oxA.éouc; TÓ f.LL"{f.LO: xai. 'Ava{;t.f.LáV3Qou, xai. wc; LlTJf.LÓXQLTÓc; <f>TJO"LV
(... a toto je Anaxagorovo jedno
to je lepší popis než "všechny
a Empedokleova a Anaximandrova
a to, co popisuje Démokritos). Je-li úryvek 118 pochybný, zdá se, že tato pasáž s jistotou
pisuje Anaximandrovi jakousi
G. Calogero
navrhuje
'Ava{;t.V.ÚV3QOU <TÓ Ci'it"Et.QOV>.
21
Jak navrhují Cornford a Vlasto s (CP 42, 1947, str. 170-172). Simplikios (492) cituje Theofrastovo tvrzení, že
všech
u Anaxagory
jak co do povahy, tak co
lze chápat jako ,jednu substanci, která je
do velikosti", a že Anaxagoras se prý podobá Anaximandrovi- není však
jasné, zda v myšlence
168
(iii)
formace kosmu
121 Pseudo-Plútarchos, Strom. 2
k 101C a 122A = DK
12 A 10): <!>1'J(TL 8e TÓ sx Tou c.hoí.ou -yóvL •.wv {}&Q._.,ou T& xal.
\ftuXQOU xan\:
-ysv&(TLV 'TOUO& TOU XÓ(T ..... OU á'lTOXQL{}f}vaL
XCX:L
SX 'TOVTOU c.f>A.o-yÓ<;
'lTEQL<f>UllVCX:L T<i> 1TEQL
Tilv -yf}v &éQL w<; T<i>
c.f>A.oLóv· ijCTnvoc; &1ToQQCX:-ydCT'TJ'i
de;
a'lTOXAeLCT-freLCT'T)'i X'ÚXAOU')
'l'ÓV i}A.Lov xai.
CTEATJV'TJV xai. Tovc; <iCTTÉQ<l'i.
v 134.)
121 Tvrdí, že to, co z
plodí teplo a chlad, se
vzniku tohoto
a že se z toho
jakási
sféra
okolo vzduchu obklopujícího Zemi, jako
okolo stromu.
Když ta se odtrhla a rozlámala na jakési kruhy, povstalo Slunce,
a
Tato pasáž (kterou pro nebeská
Hippolytos v úryvku
125) je prakticky naším jediným dokladem Theofrastova referátu
o podrobnostech kosmogonického procesu u Anaximandra. Stromata
jsou v
Theofrasta obvykle
než Simplikios
a Hippolytos (srv. 101); ale nelze pochybovat o tom, že citovaná pazakládá, a citace
s
který vypadá, jako
sáž se na
z Anaximandra samého, napovídá, že pasáž
by byl
menším místy sleduje Theofrasta dosti
Obrat tx Tou &t.oí.ou, "z
snad znamená "z
jež
22
plodí
bylo popsáno jako nesmrtelné. Formulace "to, co z
i tak obtížná. -yóVLf-LO'i (plodivý)
teplo a chlad, se
bylo oblíbené peripatetické slovo, které si obvykle uchovávalo
22
Jiná možnost je, že celý obrat znamená "to, co bylo po celý
schopno plodit. .. " V tomto
bychom
&LBí.ou, bez
nu. Na druhé
slov sx -rou <holou mezi TÓ a -yóvL....,ov je
podivné. V každém
šroubovanost výrazu nelze
tat Anaximandrovi a ani jedna ani druhá možnost nic
na temnosti
významu. K možné
vágnosti srv.
analýzu J. Barnese, The Presocratic Philosophers, I, str. 43.
169
i jen slabý nádech biologického plození. V pátém století se slovo
objevuje jen dvakrát, u Euripida a u Aristofana- ten jej užívá jako oslabenou metaforu -, odhlédneme-li od technického
ského významu (o kritických obdobích nemoci; biologický význam
je zde
zcela
v hippokratovských
u pacienta. Zdá se proto
že by šlo o anaximandrovský
tohoto slovau Plútarcha termín; a vzhledem k
jako mrtvé metafory bez biologických implikací si
být jisti, že zde
jakkoli
biologické
vzhledem k oblíbenosti Cornfordova
povahy. To je nutné
návrhu, že toto stadium u Anaximandra odpovídá zrození kosmogonického vejce v "orfických" výkladech (viz o nich str. 38-45). Nebykdybychom shledali, že Anaximandros
výkladu
lo by
stadiu formace
o vzniku heterogenní mnoo
hosti z jediného pramene, v tomto
z
- sáhl po stapohlavního plození.
bychom
rém mytologickém
primitivní a explicitní model typu vejce;
ve
jakéhokoli takového senaše doklady
v metaforickém smyslu. S naprosto odlišxuálního
Vlastos (CP 42, 1947, str. 171, pozn. 140), podle
ným návrhem
TÓ -yÓVL!J.OV nebyla ani tolik
jako spíše proces. Navír by mohl docela
objevení se
pokud jde o frazeologii,
ji porovnat s Démokritem, zl. 167:
Bl.vov <bró Tou 'li'avTóc; Ó:'li'OXQt{}f}vaL ("vír se
z celku")Y
Avšak i kdybychom ponechali stranou námitky vznesené výše v § (i),
otázka,
Theofrastos nepoužil jednoduše slova Bl.voc;
nebo 8í.v'T), jestliže
popsat proces, který mu byl
znám
a který by byl navíc zvýraznil podobnost mezi Anaximandrem
a Anaxagorou (pozn. 21 na str. 168)? Kdyby byl tohoto slova použil,
bychom onen vágní opis u pseudo-Plútarcha. Je
možné, že Theofrastos sám byl na pochybách, pokud jde o toto první
23
že se
vztahovat jak na výsledky víru, tak na vír
sám, dokazuje Anaxagoras, zl. 9 init.: oirrw TOÚTwv 1itQLXWQOÚV'Twv 'Tt
xni. a1iOXQLVO!LÉvwv inró 13í.TJc; -re xni. -rn;xmf)-roc; ... (,,když se tyto
takto
a byly násilím a rychlostí
... ")
170
stadium, snad pro nedostatek informací, a že užil vágního výrazu,
aby sám sebe kryl; ale není
že by si byl vymyslel
jaký
mezi
a protiklady (které by byly
jako v úryvku 118), o jehož povaze se
mohly snáze vzniknout
musíme zdržet úsudku.
Povaha teplého a studeného (teplé a studené substance), jež tímto
vznikají, vysvítá z
u pseudo-Plúkryptickým
tarcha: je to
a vzduch-mlha (jehož
se usadila v
sféra
ke vzduchu, tak
jako
obstrom; to
být smysl
které
neznamená,
prstenec
tvar
je válcovitý, viz
že
122). Až potud se tedy v
tu osamostatnilo cosi, co dalo vzniknout
ohni a vzduchu-mlze;
se
a
dokola
ke vzduchu.
sféra nyní praskne, rozlomí se na kruhy,
které jsou obklopeny mlhou, jež také expandovala (srv. 125), a
nebeská
Z úryvku 132 se dovídáme, že vlhkou Zemi vysušuje
Slunce a že zbytky vlhkosti
24
Je možné, že úryvek 121 obsahuje vedle sporného slova -yóv1.p..ov
další známky biologicko-embryologického jazyka. H. C. Baldry (CQ 26,
že termínu
se uží1932, str. 27 nn.) upozornil na
valo v embryologických pojednáních
popisu
semena od rodi<f>>-.otó.; mohlo být užíváno ve významu plodové blány a v podobném
významu je možná užil i Anaximandros - viz 133;
se
užívá o novém plodu
se od
(tento
význam
na našem
sotva v úvahu, contra Heidel a Baldry).
Ale žádný z uvedených
nemá
embryologický význam; jde
o obecné termíny (s výjimkou slova <t>AoLÓ<;, které
znamená
kterých se
mohlo užívat jak v embryologii, tak v kosmogonn.
171
Kosmologie:
struktura kosmu
(i)
122 (A) Pseudo-Plútarchos, Strom. 2
(DK 12 A 10):
inráQX6LV 8é <i>TJ<TL T4l f.LEV <TXTtf.L<XTL T1lV "'fTJV X.1JALV8QOEL8ft,
ŠXELV 8& TÓ<romov j3á\toc; orrov
iiv sLTJ TQÍ.Tov 'TTQO'i TO 'TTAáTo<;.
(B) Hippolytos, Ref 1,6,3
(DKI2A ll):
TO 8& <TXTJJ.L<X
(se. Tftc; -yftc;)
"'f1JQÓV, <TTQO"'f')'ÚAOV, x.Lovoc;
'iT<XQcmA.itrrwv·25 Twv 8&
4> f.LEV
8 S&
cXVTL\tETOV \nráQXSL.
123 Aristotelés, De cae/o, II,13,295b10 (DK 12 A 26): ei.rri. Bé
TL-
ve<; oí: SL<i n)v ÓJ.LOLÓTTITÓ: <f>arrLv
(se. T1)v -yftv)
J.LÉVELV, W<T7i'EQ TWV <iQxaLwv
J.Ló:A.A.ov J.LEV
')'clQ
áv W Tl XÓ:TW Tl eL<; Tel 7TAÓ:')'L<X <f>ÉQE<T-a-aL 7i'QO<T'JÍX.é:L TÓ
TOU J.LÉ<TOU lSQUJ.LÉvov x.ai. ÓJ.LOÍ.W<; 7TQÓ<; Ta
UJ.L<X 8' aSuvaTOV de; TUV<XVTL<X 7i'OLEL<T-a-m
n)v X.Í.VTl<TLV, W<TT'
aVÓ:')'XTl'i J.LÉVé:LV.
124 Hippolytos, Rej. 1,6,3 (DK 12 A ll,
122B): Tl]v
Se ')'TJV elvm J.LE'TÉWQOV imó J.L 11Bevóc; XQ<XTOUJ.LÉVTIV, J.LÉVou(JClV
st 81..<i T'l)v ÓJ.wí.a.v 'ITÓ:v'Twv a'lTÓ<TTa.ow.
122 (A) Tvrdí, že
je tvarem válcovitá a že její hloubka je
tinou její
(B) Její tvar je
okrouhlý, podobný
ku sloupu; z jejích rovných ploch po jedné chodíme a druhá leží
na protilehlé
15
lryQÓV, xtovL MSS; X.Í.OVL Aetios, Plac. III,l0,2 (DK 12 A 25). ')'lJQÓV (Roeper) místo neudržitelného tryQÓV je
znamenalo
o háku nebo o shrbených ramenou), ale získalo také
význam "kulatý". <T'TQO"'fyóA.ov pak
být interpolovaná glosa. Emendoval jsem xtovL na xtovoc; exempli gratia; snad bychom
x.Lovt.
A.1.\ti.vq> (srv. H. Diels, Doxographi Graeci, str. 218); smysl je v každém
nepochybný (C. H. Kahn, Anaximander and the Origins of Greek
Cosmology, str. 55 n., je
172
123
jako mezi starými Anaximandros, tvrdí, že
pro
je
aby se
svou rovnovážnost setrvává v klidu.
to, co je usazeno ve
a je
vzdálené od
pohyjen o kousek nahoru nebo
nebo do stran; a je
bovalo
nemožné, aby se pohybovalo
v protikladných
takže
v klidu.
124
se
vznáší v prostoru a nic ji nedrží, ale
nehybná díky stejné vzdálenosti ode všeho.
Tvar
se podobá sloupovému
lidé žijí na jeho horní ploše.
Smysl zde
není ten (jak se domnívá Kahn), že by zemský povrch byl konkávní- nebo
konvexní. Termín 'Y\JQÓ<; se vztahuje
v souhlase s
pojetím (viz str. 22 n. výše
k její okrouhlé
zmínka o spodní ploše v úryvo Ókeanu); srv. LSJ, s. v. J'ÍIQOCi.
ku 122B nikterak neimplikuje, že by i ona byla obydlená (contra C. H.
Kahn, Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, str. 56
je
širší než její hloubkakterý je analoa 84 n.).
nebeských
(str. 175 n.). Její
stabilita je
gický
vyložena novým
který
radikální pokrok ve
srovnání s Thalétovou myšlenkou, že
plove na
(myšlenkou,
znovu oživí Anaximenés, str. 197). To,
kterou v modifikované
se
nachází, jsou prstence nebeských
z nichž prstenec Slunce je
(125). Anaximandros nemluvil
jako celku a
že
je
i když by byl
o
kdyby mu ji
vnukl. V každém
tuto myšlenku
se zcela rozešel s lidovou
že Zemi musí podpírat
konkrétního, že musí mít
jeho teorie rovnováhy
a a priori - skokem, pobyla bravurním skokem do
znamenejme, jejž by Anaximandros býval nebyl v pokušení
kdyby byl ve své kosmogonii pracoval s myšlenkou
víru, ktestability
K širším implikará by nabízela
cím Anaximandrovy teorie viz dále C. H. Kahn, Anaximander and the
Origins of Greek Cosmology, str. 76-81.
(ii) Nebeská
125 Hippolytos, Rej. 1,6,4--5 (DK 12 A ll): Tel
aO"TQCX )'LVBO"\}cn
'XlJ'XAOV 1íUQ0'> n'TTO'XQL\}év'Tcx 'TOU 'XCX'Tcl 'TÓV XÓ<Tj.LOV 1íUQÓ'.:,
173
'JT'EQLA TJ<!>{)évTa 8' inró <iéQoc; (srv. 121). bm..,oac; 8'
1TÓQO\l<; 'Tt.Va<; auX.w8Et.<;, xa{)' OU<; <l>aí.VETO:L Ta aO"TQa. 8t.ó
wv ·ni>v &x'li'vowv Tac; &xX.&tljleLc; -ytveu-3-m. TTJV 8e O"EA'IlVTJV 'li'OTS !J.BV 1TATJQOUIJ.ÉVTJV <j>aí.veu-3-at.
'JT'OTE 8&
1TaQa TTJV TWV 'JT'ÓQWV
T\
Etvo:L 8& -rov xuxX.ov Tov
1TACXO"Í.ova <TTJ<; -yfJ<;, ÓX'TWXCXL8EXCX1TACXO"Í.OVCX 8& TÓV> TTJ<;
O"&A'IlV'\1<;,
av WTáTW J.LEV etvm. TÓV ÍÍAI.OV, Xa'TW'Tá'TW 8&
ToUc; 'TWV a'l'TACXVWV a<T'TÉQWV XUxAQUc;.
126 Aetios, Plac. II,20,1 (DK 12 A 21):
(se. -rov
ÍÍALÓV <1>'\l<TL) XÚXAOV etvaL ÓXTWXCXLELXOO"L1TAaO"LOVa TTJ<;
yf}c;,
'Ji'aQ<l'Ji'A'Il<YLOV, TTJV alji'L8a
xoÍ.ATJV, 'lT'A'IlQTJ 'JT'UQÓ<;, xa-rá n J.LÉQoc; šx<j>atvouuav 8t.a
uToJ.Ltou To 'TTÍ)Q W<T1TEQ 8La '1TQTJ<TTTJQoc; aúX.oú. (Srv. Aetios,
Plac. Il,25,1 DK 12 A 22 o
=
127 Aetios, Plac. II,21,1 (DK 12 A 21):
(se.
TÓV J.LEv iíX.wv tcrov etvat. T'fl -y'fl, "rOV 8& xúxX.ov &4>' o'Ó T-i}v
E%'1TVOTJV
xat v<!>' oÍJ 'lfEQL<!>éQ&TCXL
'7i'A<lO"LW Tfjc; -yfJc;.
128 Aetios, Plac. Il,16,5 (DK 12 A 18):
TWV
xúxX.wv xat -rwv a<!>at.QWV &<I>'
&xauTo<; f3éf3TJXE <l>éQEcr-3-at. (se.
aO"TÉQO:c; <I>TJO"Í.V).
wv
125 Nebeská
vznikají jako kruh
tím, že se
od
ve
a že jsou obklopena vzduchem. Existují
chy, jakési
v nichž se ukazují nebeská
lesa; to je
nastávají
když se
ucpou.
se jeví jednou jako
jindy jako ubývající podle toho, zda se
ucpávají, nebo otevírají.
než <kruh
kruh>
Kruh Slunce je 27 krát
<18 krát>; Slunce je nejvýše a kruhy stálic jsou nejníže.
126 Anaximandros tvrdí, že Slunce je kruh 28 krát
než
podobný kolu od vozu, s dutou
která je
a v níž se na
skrze otvor ukazuje
jakoby skrze trysku
174
127 Anaximandros <tvrdí>, že Slunce je
velké jako
ale
kruh, z
vychází jeho
a který jím
je 27 krát
než
128 Anaximandros <tvrdí, že nebeská
jsou unášena kruhy
.a sférami, na nichž se jedno každé nachází.
Slunce a
jsou dva otvory v
pevných prstencích,
které se podobají
od vozu. Tyto prstence sestávají z
obklopeného vzduchem (pojatým jako zahalující mlha); z každého
otvoru v každém z nich vychází
jako z trysky
ní ke
od vozu a k
pocházejí možná od Anaximandm
samého.
a lunární fáze jsou
úplným nebo
ucpáním
je
že pro toto ucpávání není udán
žádný
Otvor Slunce je
velký jako plocha
(127) - pozoruhodný názor, proti kterému se obrací Hérakleitos ve zl. 3;
kola je sedmadvacetkrát (osmadvacetkrát
v úryvku 126)
Kolo
má rozsah devatenácti
(nebo
osmnácti); zjevná lakuna v úryvku 125
byla
podle Aetia (Plac. 11,25,1), který
informaci
odpovídající úryvku 126 pro
pouze dodává, že kruhy
Slunce a
leží šikmo. Jaká byla velikost
kol (viz
o nich níže), se nedovídáme, ale lze
že odpovídala
devíti
se nacházela nejblíže Zemi (125 ke
konci). Anaximandros tak postavil strukturu
na matematický
základ a rozvinul tímto
(který jsme pozorovali
26
Toto
(28x)
vzdálenost
okraje nebeského kruhu na rozdíl od
jestliže jsou
pak bychom k násobku museli
2, a ne l, a dostali
bychom 29x. Kdyby byl
a nikoli
by souhlasila, ale "kruh Slunce je sedmadvacetkrát
než kruh
(125,
126) jejíž
je udána v úryvku 122, implikuje
že jde o
V tomto
od
okraje k
okraji, menší pak
vzatý od
vzdálenosti mezi
a
okrajem vzduchové obruza
který se jeví rozumný, že
odpovídá
jednomu
175
již u Homéra a Hésioda, srv. 1 s
že je
- a že ji lze
Proporcionazhruba kvantifikovatelným
lita
možná ovlivnila Pythagoru.
potíže. (a) Úryvek 125 ke konci uvádí stálice
jedna lajako nejbližší Zemi. Je možné, jak soudil Diels, že je tu
kuna a že
byly
také planety. Že stálice a planety
stejnou vzdálenost od
implikuje možná Aetios, Plac.
II,l5,6 (DK 12 A 18) a
to také proporcionální
vzdálex- 18
prstenec)- 27
ností: 1
prstenec).
vzdálenost x zde musí
vzdálenost
a planet: musí to být 9, aby zapadala do
nezbývá
které by dovolovalo rozlišit vzdálenost
žádné neobsazené
'
a vzdálenost planet. (b) Uryvek
128 se
jak o kruzích,
tak o sférách
(zatímco úryvek 125 má kruh
na
a kruhy na konci). Obojí nejde dohromady; je možné, že sféra byla
pro stálice a prstence pro planety. Ale to se
s argumentem, podle
stálice a planety musejí mít stejnou vzdálenost
od
pro obojí- sféru a prstence- by nebylo místo. Sféra, jakkoli
nejjednodušší
stálic,
není možná: kosmogonický výklad (121) ukazoval, že
se roztrhl
odtrhl od mlhy okolo
a rozpadl se pak na kruhy
na kruhy mlhovitého vzduchu), které
Slunce,
a
Neexistuje možnost, natož pak
zmínka o takové možnosti, že by
sféry, poté co se odtrhla,
jako sféra. Musíme
tedy
že každá
planet, má své vlastní
kolo; tato kola mají stejný
ale
sklon podle
rovin.
Slunce a
(srv.
Homér, ll. XX,444 nn.;
XXI,549). Je-li jejich
týž jako
leny cirkumpolární
(které nezapadají) by je ale
ani sféra; kdyby však jejich
ležely v
vzdálenostech na
zemské ose, což by mohlo
nezapadají,
by porušily rovnováhu popisovanou v úryvcích
123 a 124. Anaximandros
o
obtížích. Pohyb Slunce po ekliptice, sklon
a
planet
(viz 132); pohyb od východu na západ byl
rotací kol (srv. <f>éew·{hn v úryvku 128) v rovinách jejich
176
Je zjevné, že mnoho z Anaximandrovy astronomie je spekulativní
a aprioristické - což neznamená, že je to
vzato mystické
básnické (viz C. H. Kahn, Anaximander and the Origins oj Greek
Cosmology, str. 94 n.). Anaximandros spíše dále rozvíjí symetrii universa, kterou
již Homér a Hésiodos,
ji a uvádí ji do
vztahu k
pozorování, jež
neúplný a
ráz.
(iii) Meteorologické fenomény
129 Hippolytos, Ref 1,6,7 (DK 12 A 11): avÉf.LO'U') 86 -ytvsrr{}at.
Twv Ae'lTTOT<.hwv Ó.Tf.LWV Tou Ó.ÉQO'i Ó.'lTOXQLVOf.LÉV wv xal.
()Tav ó.{}QOLO"{}W<TL XLVO'Uf.LSV WV, 'ÚeTOU') 86 EX TTJ') Ó.Tf.LLOO')
TTJ') šx TWV ú<f>' Tl ALOV ó.va&t.&of.LÉV'll') · Ó.<TTQO.'Tl'Ó.') 86 oTav
aVSf.LO'i ŠX'lTL'Tl'TWV 8t..t..<TTQ. Tel') vs<f>ÉAO.'i. 27
130 Aetios, Plac. III,3,1-2 (DK 12 A 23): (1TeQL
Ó.<TTQO.'lTWV XeQavvwv 'Tl'Q'll<TTTJQWV Te x.ai.. w<f>wv wv.)
f.LO.V8Qoc; EX. TOU 'lTVeÚf.LO.TO'i TO:mi.. 'Tl'(XVTO.
()Tav
-yó.Q 'Tl'EQLA 'll<!>{} ev vs<f>eL 'lTaxei.
bmÉ<Tll TÚ AS'lTxa::l. xou<f>óT'll'TL, TÓ'Te ft f.LBV
TÓV \jló<f>ov, 'JÍ 8e
OLO:<TTOA'Y) 'Tl'O:QÓ. TTJV f.LSAaví.av TOU vs<f>ovr:; TÓV OLau-ya<Tf.LÓV
Ó.'lTOTSAei..
131 Seneca, Nat. quaest. 11,18 (DK 12 A 23): Anaximandrus omnia
ad spiritum rettulit: tonitrua, inquit, su nt nubis ictae sonus ...
(viz DK 12 A 23).
27
Tf)<; Ó:Tf.Lt8o') - ó.vo.&t&of.LÉV'll<> Cedrenus; MSS nabízejí
porušené
(DK 1, str. 84 n. ), které implikuje- pokud
že
výpary pocházejí ze
Dvojí
bylo
také Hérakleitovi (str. 260, pozn. 21); šlo
o Aristotelovo
Cedrenus (ll. stol. po Kr.)
uvádí správné
jeho
E%1TL1TTWV v úryvku 129 se v úryvku 130 ukazuje jako správné proti rukop1snemu &JJ:rrt.1TTWV.
•
Jl
'
t
177
vznikají, když se
páry vzduchu, navzniká z
které
hromadí se a dají se do pohybu;
vychází z
pod Sluncem; blesk vzniká, když vyrážející vítr
roztrhne mraky.
130 (O
blescích, hromech, blískavicích a tyfónech.) Anaximandros
že ke všem
dochází
ru:
kdykoli obklopen silným mrakem vyrazí násilím ven
trhání hluk a puklina na podíky své jemnosti a lehkosti,
záblesk.
zadí temnoty mraku
131 Anaximandros odvozoval všechno od
hromy,
jsou
zvukem zasaženého mraku ...
129
že Anaximandros sdílel - a možná do
Tyto úryvky
míry
standardní iónský
výkladu meteorologických (v našem smyslu)
Hlavními prvky tohoto schématu
z
a masy zhoustlé páry
mraky.
byly vítr,
Všechna
o tomto
se
zakládají na
Theofrastovi, jehož lze podezírat z toho, že ne vždy odolal pokušení
"náležitá"
doplnit tam, kde
které, jak se domníval, zajímaly všechny
Výklad
v úryvku 129 (srv. také Aetios, Plac. III,7,1 = DK 12 A 24) je velmi
komplikovaný; za pozornost stojí
že vítr vzniká jakýmsi
vzduchu.
je
sráževlhkých par
se vlivem Slunce; vítr
ním
ostatních
(130, 131),
severojižních
Slunce a
Úryvek 132 spolu s úryvkem
- mohlo by to být
(jak
133 je v tomto
soudí C. H. Kahn, Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, str. 66) spíše než samotné
co
tyto pohyby, jakkoli
na mysli druhou možnost.
úryvek 131 napovídá, že Aristotelés
na vítr, produkt vzduchu,
jistému stupni konfuze s Anaximenem; Anaxirnenés podal týž výklad
blesku jako Anaximandros, ale v dodatku k úryvku 130 je od
odlišen, protože uvedl speciální paralelu (úder vesla do vody; viz
158). Více o tom a o § (iv) pojednává zajímavá Kahnova diskuse,
Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, str. 98-109. Na
paralelu mezi meteorologickým
str. 102 Kahn
blesku, který vychází z
a
nebeských
178
(iv)
vysychá
132 Aristotelés, Meteor. II, 1,353b6 (DK 12 A 27): &tvcn
To
1T[!WTOV lryQOV a'TTO.VTCY: TÓV 1TeQL TTJV -yfJv TÓ1TOV, 'ÍmÓ
TOU
TÓ !J-EV
1TVBÚIJ.O.Ta xcxt
TQO'rrac;
xcxt <Te A1ÍV'TJ'i cf>cxut 1TOLei.v, To
AeLcf>.frsv
-frá.Ao.TTCXV etvav
xcxl. ÉAÓ.TTW -yí.veO"-fto.L
oto vTaL xcxi. TÉAoc;
1rOTe 1r&uav
•.. Alexandros z Afrodisiady, In Arist. Meteor., p. 67, ll (DK 12 A 27): ...
TCXÚT'TJ'i TfJc;
é-yéveTO, wc; L<TTOQei. E>eócf>QCX<TTOc;, 'AvaTe 'XCXL
132
za prvé veškerá oblast okolo
je vlhká, ale Slunce ji
vysouší a ta
která se
a obraty Slunce
a
jak tito lidé tvrdí, zatímco ta, která
je
proto se domnívají, že se
vysoušením zmenšuje a že nakonec bude jednou celé suché ... tohoto názoru, jak zaznamenává
Theofrastos, byli Anaximandros a Diogenés.
této nauky Anaximandrovi
Pomáhá nám, že o
referuje Alexandros (a že je potvrzuje Aetios, Plac. III,l6,1), ale je
poznamenat, že Aristotelés se v souvislosti s vysycháním
pouze o Démokritovi (Meteor. II,3,356b10 = DK 68 A 100).
Aristotelés se
(Meteor. I,l4,352a17) zmínil o tom, že ti, kdo
ve vysychání
byli
místními
tohoto probylo možno v 6. stol.
Kr.
cesu (poznamenejme, že tyto
pozorovat okolo Milétu); Aristotelés sám je kritizoval za jejich špatný úsudek a
na
že
na jiných místech
naopak postupuje;
toho existují dlouhotrvající periody relativního sucha a záplav, které Aristotelés nazýval "velké léto" a "velká
zima" v rámci "velkého roku". 28
28
Aristotelés zde
mít na mysli zejména Démokrita, který si
myslel, že
vysychá a že
ke konci. Anaximandros si to
myslet
tak jako ani Xenofanés; Aristotelés možná ve
kritizuje Démokrita v pojmech starší cyklické teorie.- Možná,
že Aristotelova slova
obsahují narážku na Anaximandra (Meteor.
179
Je jasné, že kdyby si Anaximandros myslel, že
jednou provždy vyschne, byla by to vážná zrada principu vysloveného v dochovaném zlomku (110), podle
jsou
trestány za své bezpráví;
pevnina by bez odplaty obsadila
Dále,
se mluví
pouze o
je rozumné dovodit, že vyschnutí
by vedlo k vyschnutí celé
protože
byl vyložen jako srážení
(129).
však být celá naše interpretace dochovaného zlomku
být vysychání
ve smyslu teze kosmické stability mylná?
k jejímu
pohlcení
kdyby
byla
suchem,
by tím
bylo kvalifikováno jako suché a
a to by odporovalo jeho
vlastní
a navíc argumenty odvozené z formy zlomku
stávají v platnosti. Princip stanovený zlomkem by
mohl
stat zachován, kdyby ubývání
bylo pouze jednou
cyklického procesu: když je
suché,
"velká zima" (abychom užili
Aristotelova termínu, který docela
být
ze starších
konec cyklus dospívá, když celou Zemi zaplaví
teorií), a na
a
se možná
v bahno.
Že
taková byla Anaximandrova
je o to
že Xenofanés, jiný Ión z generace následující
po Anaximandrovi, postuloval existenci
v nichž
vysychá a
se: viz str. 226-229. Na Xenofana
dojem fosilie rostlin a animálního života
do skal daleko od
odvozoval z toho, že
byla kdysi blátem; lidé
vyschne a lidé se vyvivyhynou, ale cyklus bude
nou znovu. I podle Anaximandra lidé vznikli
z bláta
(133, 135). Paralela není dokonalá, ale je velmi
je možné, že
Xenofanés jen opravil nebo
Anaximandra. I Anaximandrovi byly
známy velké legendární periody
a záplav za dob
Faethóntových a Deukaliónových; pod dojmem ustupování
od
iónského
mohl docela
aplikovat myšlenku takovýchto
period na celé
II,2,355a22): "ti, kdo
že když je
okolo
cem, vzniká vzduch a celé nebe se
... " (srv. 121)
180
Slun-
Zóogonie a antropogonie
133 Aetios, Plac. V,l9,4 (DK 12 A 30):
šv Ú)'Q<i>
)'EVVTI{}-f)Vat.. TCX 'Tt'QW'TO.
<j>AOI.OL'i 'Tt'EQLEXÓJJ..EVO. axav{)wOE<TL, 'Tt'QOr3at.voÚ<T1)'i
Ti\'i
<i'Tror3o.Lv&LV
7Ó
'XO.L 'Tt'EQLQQ1))'VUJJ..ÉVOU 'TOU <j>AOLOU
ÓAÍ.)'OV
XQÓVOV J.l.E'TO.r3t.WVO.L.
134 Pseudo-Plútarchos, Strom. 2 (DK 12 A 10): ŠTL <f>1)<ri.v
aX.X.oELOWV t<i>wv ó civ{)Qw'Tt'o<; Š)'&Vv'JÍ{}-1),
T<i
&X.X.a ot.' &auTwv Taxu vÉJJ..E<r-&m, JJ..Óvov
&v{)Qw'Tt'ov 'Tt'OAUXQOVÍ.ou OEi.a\)cu Tt.-31)V'JÍ<rswc;· Ot.Ó xal.
oU% &v 'Tt'OTS Towmov ovTa OLaaw{}ftvat..
xa-r'
TOU
7ov
xo.T'
135 Censorinus, De die nat. 4,7 (DK 12 A 30): Anaximander Milesius videri sibi ex aqua terraque calefactis exortos esse sive pisces seu piscibus simillima animalia; in his homines concrevisse
fetusque ad pubertatem intus retentos; tunc demum ruptis illis
viros mulieresque qui iam se alere possent processisse.
136 Hippolytos, Ref 1,6,6 (DK 12 A ll): T<i 8&
)'Í.vea-&m
Ú)'QOU>
[Diels, - ÓJJ..eva MSS] imó TOU
Tav
&vitQw'Tt'ov éTéQ<!:l t<i><!:l ')'E')'ovévat., TOU'TÉ<TTL lx-&út.,
'Tt'<XQ<X'ITA'JÍ<TWV xa'T' cXQX<ic;.
137 Plútarchos, Quaest conv. VIII,730e (DK 12 A 30): St.ó xat
aéj3ovtat. (se. IúQot.) TÓv txWv W'i ÓJJ..O)'Svft xat <TÚVTQo<f>ov,
Š'Tt't.SL%ÉO'TSQOV
<I)LAOO'o<f>oUVTEt.;· OU )'cXQ
TOL'i ClUTOL'i šxsi.voc; txl}uc; xat avi}QW'ITOU'i, aX.X.' šv Lx{hxnv
TO 'ITQWTOV av-&QW'Tt'OU'i a'lTo<f>atveTCll. xai.
TQa<f>évTac;, ooO''lTEQ ot ')'aX.eot, 29 xai. )'SVOJJ..Évou<; txavouc;
f:amoi.<; j3o1){)ei.v
t1)VLxama xal. 'Yftc; X.aj3éa-&m•.
ev
29
Emperiovo )'<XAEOt za neudržitelné rukopisné 'lTaAaLot je
emendace založená na jiné pasáži z Plútarcha (De sollert. animal.
33,982a), kde se
že žralok snáší vejce, pak vyživuje
sám
181
133 Anaximandros tvrdil, že první živé bytosti se ?.rodily ve vlhku
když dosáhly vyššího
vya byly obaleny ostnatou
stupovaly na sušší místa, a když
praskla, žily krátký
jiživota.
ným
134 Dále tvrdí, že
se
zrodil z živých bytostí jiného
druhu, protože jiné bytosti se brzy živí samy, ale
jako jediný musí být dlouho kojen. Z tohoto
by byl nemohl
kdyby toto byla jeho
forma.
135 Anaximadros z Milétu
za to, že z
vody a
vznikly
ryby, nebo rybám velmi podobné bytosti;
rostl v nich a ony zadržovaly plod až do puberty; teprve tehdy
tyto rybovité bytosti praskly a vystoupili z nich muži a ženy,
již byli schopni živit se sami.
136 Živé bytosti vznikly z vlhka vysoušeného Sluncem.
byl
podobný jiné bytosti, totiž
137 Proto také
uctívají rybu jakožto bytost stejného rodu
a stejné výživy. Filosofují tak
než Anaximandros.
Ten totiž netvrdí, že lidé a ryby pocházejí ze stejných
nýbrž že lidé se
narodili v rybách a byli v nich živeni,
jako žraloci, a teprve když se stali
aby se o sebe
mohli sami postarat, vystoupili z nich a usadili se na zemi.
To jsou prakticky všechny informace o Anaximandrových
brilantních dohadech o
animálního a lidského života, jež máme
k dispozici. První živé bytosti se zrodily z hlenovité masy Ginde se jí
tepla: tato teorie se stala stanv podobných
dardním výkladem, samovolné rození
dech dokonce i Aristotelés. Snad za ní stálo pozorování bahenních
kterými se to hemží v horkém písku na
much a
dokud nepovyroste; to zaznemenal Aritotelés v Hist. animal.
v
VI,l0,565bl. Ale
jako žraloci"
na našem
docela
být Plútarchova parentetická poznámka
si pádu: jde
o nominativ, nikoli akuzativ) opírající se o
znalost Aristotela; bylo by v takovém
že Plútarchos žraloky cituje
myšlence.
jako ilustraci k
182
Ale první živé bytosti nebyly tohoto druhu, nýbrž
byly obaleny bodlinatou
- jako ježovky, jak navrhuje Comford. Zdá se, že Aetios (133) dochoval zvláštní informaci o
prvních bytostech, které
rybovitými
v nichž byli vyprodukováni lidé. Užití slova <f>Aotóc; zde
s
v kosmogonickém výkladu (121); obojí,
i bodlinatý
odpadly od jádra, jež obklopovaly
(zde 1TEQL-, nikoli n1TOQQ'ÝJYVOO-fi-cu.).
Význam
slov úryvku 133 je
ale
J.LE7a- v
kompozitech z pozdní
spíše
než následnost a smysl je
doby obvykle
ten, že bytosti, které se vylouply ze svých slupek,
žily poté na krátkou dobu jiným (tj. suchozemským)
živoo obtížích s
ta. Je možné, že Anaximandros
sobováním se
by to o nic víc než jeho
bystrý
že
(s devíti
prenatálního života a mnoholetou bezmocností) by byl v obtížných podmínkách nemohl bez
ochrany
Tato úvaha jej vedla k
že
byl vyživen v
druhu ryby
proto, že
byla
vlhká a první
byli
pokus o racionální výklad
jak
tak
je první, o
víme. Obecné principy vývoje vedoucího k jejich vzniku jsou navíc podobné (viz
121): v
obalu
je obsažena vlhkost; teplo
že se tato slupka
nebo že praskne a že se vyloupne završená forma, která byla v ní. Ne
všichni Anaximandrovi
ze zabývali
(zajímal je víc jeho
stav) a žádný z nich jej
pokud jde o
vynalézavost jeho teorií. I
neúplnost našich
je zjevné, že
výklad o
k
byl jedním z nejširších co do
a z nej-
C. H. Kahn, Anaximander and the Origins oj Greek Cosmology, str.
69, má možná pravdu, když
že jejich
byla
obtížného
jejich narození.
30
183
IV
ANAXIMENÉS Z MILÉTU
život a kniha
138 DL II,3 (DK 13 A 1):
llXOU<TSV 'AvatLf.LÚVOQOU, hLOL Oe xat flaQf.LEVÍ.OOU <Pa<TtV
&xofuaL amóv.
tl'lre xat TO a'lrELQOV. Xt.vei.<T-frat. Oe Ta a<TTQa OUX 'Ó'ITÓ ')'f}V UAAa 'lrEQt ')'f}V. XéXQTJTaÍ. Te A.ttsL 'I<ioL &'lr A. fl xat a'7TEQÍ.'tT<p. xat -ye-yévTJTat f.Lév,
xa{}á
'7TEQt TTJV .IáQ8ewv &A.w<Ttv,
MeA.SÚT'rJ<TE M -rfl ÉtTJXO<TTfl TQLT1l óA.uwrrt.áoL.
138 Anaximenés, syn
z Milétu, byl žákem Anaximandrovým;
tvrdí, že byl
žákem Parmenidovým. Za
látkový
vzduch a neomezeno;
prý se
pohybují nikoli pod Zemí, nýbrž kolem
Používal prosté
a
iónské. Podle Apollodóra byl
v
dobytí Sard a
v 63.
Lze pochybovat o tom, že chronografické tradici bylo o Anaximenových životních datech známo více, než co obsahuje Theofrastova
zpráva (140), v níž se tvrdí, že Anaximenés byl Anaximandrovým
zvaných Nástupnictví
ho
k filosodruhem.
o jednu generaci mladším, než byl Anaximandros, a Eratosthenés -po jeho vzoru pak i Apollodóros - zvolil pro jeho akmé, tj.
let, vhodný
rok. Jasným
rokem byl
rok Kýrova dobytí Sard v r. 546/545
Kr.(=
rok 58. olympiády; Hippolytos, ReJ. I, 7,9 = DK 13 A 7 udává první rok 58. olympiády, ale tento
údaj je komplikován slovníkem Suda = DK 13
A 2). Tímto datem je
vymezeno jeho narození
v
Thalétovy akmé a jeho smrt v
184
okolo šedesáti let, což ho v porovnání s Anaximandrem
mladším
o dvacet
let. Celá tato úvaha je do
míry hypotetická;
však
to, co se zdá vysvítat z povahy jeho myšlení,
totiž
že byl mladší než Anaximandros; jeho
život
do pátého století
naproti tomu mohl už jen
1
(Milét byl
r. 494
Kr.).
O
a praktických aktivitách nevíme takr1ca nic
(srv. pozn. na str. 135). Z hodnocení jeho slohu v úryvku 138 je však
že napsal knihu, jejíž
musela být známa
tato kritická poznámka
pocháTheofrastovi, od
"prosté a
je možné
prozí. V
k
básnickému slovníku" Anaximandrovu (110).
Vzduch u Anaximena
(i) Vzduch je generativní substance a základní podoba látky;
se
a
139 Aristotelés, Met. I,3,984a5 (DK 13 A 4):
8E aÉQa
xat .6.Lo-yÉV'Jlc; 1T(!ÓTEQOV uoaToc; xat f.LÚAL<TT. <iQXTJV TL{}Éa<TL
TWV á'Tt'AWV <TWf.LÚTWV.
1
V rukopisech Diogenových
je v úryvku 138
'TTEQt Ti]v IáQOEwv
a rfl
TQÍ.T"fl ÓAUf.L'Tt'LáOL pro-
hozeno. Opravu tohoto místa (ve výše uvedeném
provedl H. Diels.
G. B. Kerferd (MH ll, 1954, str. 117 nn.)
na to, že pokud by
se jednalo o dobytí Sard v r. 498
Kr. a sloveso -ye-yÉVTJT<XL by zde
význam (který zajisté
a snad i musí mít) "narodil se" spíše než "byl
v mužném
pak by rukopisné
mohlo být správné, pakliže Anave
let. Avšak je
že
ximenés
by Apollodóros
nevzal v potaz
údaj o styku Anaximena s Anaximandrem (který byl podle Apollodóra v r. 528
Kr. již
mezníky
dobytí Sard (je
mrtev) nebo že by použil jako
i Hippolytovo
jisté, že má na mysli událost z r. 546/545).
tví (DK 13 A 7)
ve
Anaximenovy akmé v roce 546/545
Kr. nebo okolo tohoto roku.
185
140 Theofrastos u Simplikia, In Arist. Phys. 24,26 (DK 13 A 5):
8e
MLAitatoc;, ÉTaLQO'i 'Y&'Yovwc;
fJ.LaV fJ.EV xat
71lV 'Ú1TO%&LfJ.ÉVTJV
#at.v xaL a1T&Lgóv <!>TJ<TLV W<T1T&Q tx&tvoc;,
cXÓQI..<TTOV
W<T1T&Q
aA.A.d <Í>QL<Tf.l.ÉVTJV, déQa AS'YWV amitv·
fita<J>éQ&LV
fJ.aVÓTTJ'TI.. xat '1T\J%VÓTTJTL ?<.aTd Tne;
xaL
m'Jg 'YLV&<T-ftaL, '1T\J%VO'Úf.l.SVOV M avsf.l.OV, d•ra vé<J>oc;,
f.l,tiAAOV OOWQ, &ha yi'Jv, &ha A.í.-ftouc;, Ta 8& &A.A.a tx Toúrwv. ?<.LVTJ<Ttv 8& xai. o'ÓToc; dt8Lov 1ToL&t, fiL' i]v xat Tl) V J.l.f:'TaJ3oA.1)v 'YLV&<T-ftaL.
141 Hippolytos, ReJ I, 7,1 (DK 13 A 7):
. . . ciéga
a1T&LQOV
'T'i)V liQX'i)V &tvaL,
OÚ Ta 'YLVÓf.l.&Va xal Ta
'Y&'Yovó-ra xat -ra taófJ.&va xat -lt&ouc; xat -ftei.a 'YÍ.v&a-ltat,
T<X
AOL1Ta
'TWV
ci1TO'YÓV WV. (2) TÓ fie
'ToU
'TOLOmov· ()Tav
ÓfJ.aAWTaToc;
o\fi&L afiT)AOV,
8& -r4> \fluxg4> xai. T4> -D-EQfJ-4> xat T4> voT&Q4> xat
T4>
xLv&i.a-ltaL 8& lisl.·
'YaQ
oaa
EL f.l.1l %LVOL'i'O. (3) '1T\J%VO'Úf.l.&VOV 'Yag xal agmO'Úf.l.&VOV 8tti<J>ogov <J>al.w:a-ltm· OTav 'YcXQ de; TÓ agmÓ'Tsgov
m'Jg 'YLV&a-ltaL,
8& 1TÓ.AI..V &tvat aéga 'lT\J%VO'ÚfJ.&VOV,
aégoc; <fi&> vé<J>oc; ci1TOT&AEL<T-ltat ?<.a'Ta 'T'i)V
1TLATJ<TLV,
8& f.l,tiA.A.ov
&1rt 1TA&tov '1T\J%V w{)éV'i'a 'Y'i'Jv
xai. sic; Tó f.l.Ó.AL<TTa '1TlJ%VÓ'i'aTov A.l.-ltouc;. wa'T& Ta xugt.wTa'i'a Tf)c; 'Y&véaswc; tvavTta stvaL, -lt&Qf.l.ÓV 'i'& xai. \fluxgóv.
139 Anaximenés a Diogenés pokládají vzduch za
než vodu
a považují ho za
jednoduchých
140 Anaximenés, syn
z Milétu, jenž byl druhem Anaximandrovým,
jako on tvrdí, že základní
je jedna a neomezená, ale nikoli
jak tvrdí Anaximandros,
nýbrž
ji nazývá vzduchem; liší se ve svých existujících podobách
a hustotou. Když se
stává se
a když se
stává se
pak oblakem
a (když se
více) vodou, potom zemí, potomkameny; a ostatní
vznikají z
Také on
pohyb
ným a tvrdí, že skrze
se též
186
141 Anaximenés ... pravil, že
je neomezený vzduch, že z
povstává, co je, co bylo a co bude, bozi i božské
a že
ostatní povstává z jeho potomstva. A podoba vzduchu je takoje neviditelný, ale ukazuje se
váto: když je zcela
chladu, tepla, vlhka a pohybu. A je prý neustále
v pohybu;
které se
se
pouze tehdy, jsouli v pohybu. Jestliže se
nebo
jeví se
když se rozptyluje v cosi
stává se
jsou
vzduchem a oblak ze vzduchu vzniká
naopak
ním; dojde-li k jeho
stává se vodou, je-li
o
víc, zemí, a je-li už hustý natolik, že
že být hustší, stávají se z
kameny. Z toho plyne, že
složkami vznikání jsou protiklady, teplé a chladné.
V úryvku 139 se k
úryvky 150 a 159 - je
obsaženo vše, co považoval za
o Anaximenovi
Aristotelés, a tak je naše doxografická tradice závislá na Theofrastovi, který o
podle Diogena Laertia (V,42) napsal samostatnou monografii (viz str. 13 nn.).
verze Theofrastova výkladu Anaximenova látkového principu, zde uvedená v úryvku 140,
se dochovala u Simplikia. V daném
je Hippolytova verze
delší než Simplikiova, ale bližší pohled na úryvek 141 ukazuje, že je
tomu tak zejména z
jazykového rozvedení a
(místy
jiné než theofrastovské) interpretace. Výraz 1rLA.1)(JLfii ( 1TLAEL(J{hxL),
použitý zde pro
vzduchu, se
vyskytuje
shrnutí (148) a
je
též v
od Theofrasta; jedná se o slovo
ve
století
a na rozdíl od toho, co tvrdí Diels a jiní, sám Anaximenés je v tomto
tvaru nemusel
použít.
základGenerativní látka pro Anaximena
ní podobu stavebního materiálu diferencovaného
jak je patrné
jakým by se mohla stát jinými složkami
z toho, že promýšlel
jako jsou
aniž by tím
ztratila svou
zenost. Generativní látka se jednoduše
nebo
- tj.
své
podle toho, jaké množství jí bylo
v tom
kterém
Tím byla
výhrada, již
Anaximandros (105 a str. 148 n.) a která ho podnítila
neomezené generativní látky. Také
vzduch
k
187
byl co do svého rozsahu
rozlehlý- obklopoval všechny
(108 a 160) a jako takový byl Theofrastem charakterizován slovem c'brELQOV,
však otázkou, co
Anaximenés pod pojmem vzduchu
Slovo ó:ÝJQ u Homéra a místy
iónské próze znamená "mlhu", cosi viditelného a
iv
jícího;
Anaximandrovy kosmogonie byla vlhká mlha, jejíž
ztuhla v jakýsi mazlavý druh
(str. 170 n., 142 n.). Anaximenés
tvrdil (160), že všechny
obklopuje 'ITVEUf-L<X xai.
"vítr
dech) a vzduch", a že mezi tímto vzduchem a duší existuje souvislost; obojí
že <iT)Q nebyl podle
mlhou, nýbrž
-jak v úryvku 141
Hippolytos- neviditelným atmosférickým vzduchem. že je tomu tak, potvrzuje
že
popsal
jako
formu vzduchu (140, 141).
Atmosférický vzduch však zcela
nezahrnul mezi konstitutivní
prvky
Hérakleitos
218) a jeho substancialitu- tj. hmotnou existenci- musel vyzdvihnout až Anaxagoras (470). Vzniká tedy
dojem, jako by Anaximenés
že
atmosférického vzduchu má charakter substance, a to dokonce
substance v základní
ve
subžádné výslovné
kterými by
stanciality této
své
Takový
by byl velice
neobvyklý, i když je
mít na
že 'ITVEUf-L<X ve smyslu dechu
bylo bezpochyby pokládáno za cosi existujícího, a
neviditelného. Zcela nevnímatelné však nebylo; jeho
prozrazovaly
hmatatelné kvality- podle Hippolyta "chlad, teplo, vlhko a pohyb".
Atmosférický vzduch o
v
nedává
žádné z
vlastností.
Hlavní podoby, jež na sebe bere vzduch v
a
nastínil Theofrastos. Jsou
a byly zjevodvozeny z pozorování
padajícího z mravody
se
v zemi,
atd.
tohoto druhu uznávali všichni
jediný Anaximenés je
však
na
rozdílné hustoty jednoho jedi2
Anaximenés stanovil
ného materiálu. Lze si položit otázku,
2
Srv. 142 Simplikios, ln Arist. Phys. 149,32 (DK 13 A 5):
188
'Y<iQ
jako normální
základní formu látky
vzduch; z hlediska
rodního
ve
by mohla být
tak základní i voda, zatímco vzduch by byl její
Vzhledem k úryvku 160
(str. 204 nn.), v
je kosmický vzduch srovnáván s 'lTVeiJf.La
dechem, jenž je
chápán jakožto dech-duše neboli jako životodárná lfux'T}, se zdá, že Anaximenés pokládal vzduch za dech
a v tomto smyslu za jeho
a tedy božský zdroj; viz též str.
207. Mimoto mohl vzduch
dojmem, že má
z
neAnaximandrovy generativní látky
mu
žádný konkrétní protiklad); navíc má tu výhodu, že zaujímá rozsáhlou oblast
v jeho rozvinutém stavu. Anaximenés, jak se na prvzdát, opustil princip všeobecné protikladnosti
ní pohled
(zakrátko se
u Hérakleita v
anaximandrovské pos modifikacemi,
své rehabilitace), a tím
i o metaforicky pojmenované hybné síly
bezpráví
a odplatu. Jeden pár
a husté, získal
nový
argumentovat, že
a zvláštní význam, a bylo tudíž možné
veškeré
jsou
vzájemným
dvou
viz více na str. 191 n. Anaximenés navíc
sdílel
že látka je jaksi živá,
který by
potvrzovala stálá pohyblivost vzduchubyl-li vzduch pokládán za vzduch pouze tehdy, když ho bylo možné vnímat
nictvím
Theofrastos jako obvykle zredukoval tyto
TO'ÚTOU (se.
J..LÓVOU @eó<j>QCX<TTOc; SV Tfl
TTtV J..LÓ.VW<TLV eLQTpce XCXL 'ITÚxVW<TLV, &fJ/..ov &t <Í>c; XCXL ot a/../..oL Tfl J..LCXVÓTTJTI.
xai. 'IT\JxVÓTTJTL ŠXQWVTO.
pouze v jeho
Theofrastos v
o
a
je však
že i druzí používali
a
Tato
ze Simplikia
sobí žádnou obtíž (ani
sáhnout po krajním
jakým je
že slovo J..LÓvou zde znamená 1TQ<Í>Tou): Theofrastos sice o
"druhých"
Hippasovi a Hérakleitovi v DK 22 A 5)
poznamenal, že používali
ale jediný, kdo
použil pojmy
a hustého jako neodmyslitelnou
své teorie, byl Anaximenés. Simplikios tedy ne zcela
poznámce
o Anaximenovi.
189
dy na pouhou formuli o
pohybu" s vlastr.ím dodatkem, že
závisí na tomto pohybu.
veškerá
Zdá se, že Anaximenés podle Theofrasta ("ostatní
z
v
úryvku 140 a též v mlhavé a
parafrázi
úryvku 141; srv. Cicero, Acad. pr. 11,37,118 = DK 13
v první
substance vyA 9) nezastával názor, že je možné každý druh
jako
formu vzduchu, nýbrž domníval se, že existují urzákladní formy
vzduch, vítr, oblak, voda,
kámen),
Pakliže je to pravda, jde o výz nichž se skládají jiné druhy
znamný poznatek, jelikož z Anaximena
myšlenky
o existenci
z nichž jsou složeny jiné
tj. myšlenrozvinul Empedoklés. Zdá se však, že
ky, kterou jako první
o·
takové interpretace lze pochybovat. Za prvé, nemáme
Empedokk dispozici žádný jiný doklad o tom, že by se
lem pokusil o detailní výklad jiných substancí, než jsou hlavní kosmické substance; za druhé, bylo by více v duchu Anaximenova milétského charakteru myšlení, kdyby se poté, co vynašel
jak
objasnit rozmanitost, této nauky dále držel; a
Theofrastos
sklon
o
taková,
3
jící,
shrnutí ("ostatní
z
I
je
možné, že obtížná
toho, jak by se mohl vzduch prove skály
myrty, Anaximena vskutku
a upozornila ho na výhody mísení jako
mechanismu (viz
W. K. C. Guthrie, HGPh I, str. 122 n.). V každém
má pravdu
J. Barnes, když odmítá uvažovat o Anaximenovi jako o
tovském Boylovi" a o jeho fyzice jako o fyzice ,,ve své
kvantitativní" (tamt., I, str. 45 n.).
3
Za nesprávnou lze s
dávkou jistoty
interpretaci, která
atomismu. Argument pro tuto tezi ií.'ká, že
z Anaximena
není možné, aby pojímal látku jako
souvislou; a proto -jelikož
jí
být na stejném
více
- se musí skládat z
jež
mohou být
ve
menší
Zdá se však
dobné, že by se v
Hérakleitem vyskytl
kdo by si lámal
hlavu nad formální strukturou látky nebo nad tím, v
tkví podjež mohlo být chápáno jako
objektivní popis
stata
tých pozorovaných
190
(ii) Teplo a chladno jsou
a
143 Plútarchos, De prim. frig. 7,947f (DK 13 B 1): ... i1 'Xa-6-<i'lT&Q
Ó 'lTaX.ai.oc;
J.I.'IÍ'TE 'TÓ tJroXQÓV
J.I.'IÍ'TE 'TÓ -fi'EQJ.I.ÓV Ó:'lTOXEL'lT<.t)J.I.EV, aX.X.a 'lT<i-fi'T) 'XOLVcl TfJc;
sm-yt.-yVÓfJ.eva -rai.c; fJ.ETaj3oX.ai.c;· -ró -y<iQ O"liO"'TEAAÓJ.I.f:vov airrf}c; 'X.(lL 'lTU'X.VOÚJ.I.&VOV tJroXQÓV etvat <i>TIO"L, TÓ 8' Ó:Q<XLÓV ?<.al. Tó ..xaX.aeóv" (omw 'lTwc; óvoJ.I.ácrac; ?<.aL-rci> Q'ÝJJ.I.aTt.}
-fi'EQJ.I.ÓV. ó-fi'ev
Ó:'lTEL'X.ÓTW<; AS'Y&O"-fi'at. TO %<XL -fi'EQJ.I.cl TÓV
Tou cr-rÓJ.I.aToc; ?<.ai. t!roxea ,...e-&t.évav tjníxeTcu
'YclQ 'it 'lTVo'l)
'Xat "'T\J'X.V w-6-dcra -roi.c; xetX.ecrt..v,
avet..J.I.SV0\1 8& TOU O"TÓJ.I.aToc; Š'X.'lTL'lTTovcra -yt-yv&Tat.. -6-&QJ.LÓV
\l'lTO IJ.<XVOTT)TO<;. TO\ITO fJ.&V 0\IV a-yVOT)J.I.a 'lTOLELT<XL T0\1
av8Qóc; Ó 'AQLO"TOTSXT)t; ... (Srv. pseudo-Aristotelés, Problem.
34,7,964a10.)
t\.
I
...
\ ' f t
I
...
A
143 ... anebo
tak, jako kdysi soudil Anaximenés,
vejme teplo ani chladno substanci, nýbrž považujme je za obecné stavy látky, které jsou
tvrdí totiž, že
vaná a
látka je chladnem, kdežto
a
(tak
to nazval a
tímto slovem) je teplem. Proto prý
se
že
vypouští z úst teplo i chladno:
dech se totiž, je-li rty
a
ochlazuje, a vychází-li
z
úst,
se otepluje. Aristotelés toto
ní
neznalosti onoho muže [tj. Anaximena] ...
Plútarchos
v úryvku 143
zdá se,
k
citátu z Anaximena:
stojí, že
slovo xaX.aeóc;,
ne-li více, náleží
Anaximenovi, a není
o tom pochybovat. Je dost
možné, že se Plútarchos
psaní uvedených
opíral o
ztracenou pasáž z Aristotela;
pasáž z pseudo-Aristotelových
o
jevu
který
úryvku 143, aniž se však
o Anaximenovi.
s dechem
Anaximenés zjevna
toho, že
a
vzduchu
vat nejen snadno pochopitelné
jako jsou
v tvrdosti
a
v hustosti a
ale také
v teplosti a chladnosti, která má s hustotou, jak se zdá, jen sotva
souvislost. Na
191
tohoto jediného
by se dalo
že daný
klad byl
argumentu dokazujícího, že
a
mohou
zcela neobvyklé
a tudíž by
mohly být
za každý projev rozmanitosti.
Hippolytos na konci úryvku 141
podotýká, že zásadní
úlohu plní v rámci vznikání teplo a chladno; jinými slovy, Anaximenés stále
zvláštní význam hlavním substancím zavedeným do kosmogonie Anaximandrem, totiž teplé a studené látce.
V
výtahu z Theofrasta (140) o tom sice není ani zmínka,
ale je
že by tuto zprávu bylo možné
zcela
na vrub Hippolytovi jeho
prameni. Zároje však nesnadno pochopitelné, jak by tyto protikladné substance
mohly v
filosofickém rozvrhu
získat zásadní místo. A tak se jako vysoce
jeví možnost, že Theofrastos
poté, co u Anaximena zpozoroval jisté
teplého a chladného,
s návrhem, že tento pár
pro Anaximena - stejtak jako pro Aristotela i samotného Theofrasta jednu z podstatných složek -yévecrv;. (Peripatetická jednoduchá
se
skládala z generativní látky formované
teplým chladným, nebo
vlhkým suchým.) Takováto interpretace je anachronická, a dovoluje nám tudíž
se nabízející interpretaci, již
na
mysli
Plútarchos,
i ona je
peripatetickou
terminologií. Ale je
možné, aby se Anaximenés domníval, že
v
závislosti na
Existují
takové
teplota se
jako je
horký kámen nebo chladný vzduch. Na tuto
nesnáz možná nikdy
jelikož
platí, že
vyšší je
hustoty, tím nižší je též
teploty,
a kameny
vzduch sám o
na
(a rozne ve
jako stále teplý nebo chladný. Jiné možné
uvedené obtíže zní, že by
s dechem
pomocí
snad mohl dokládat, že hustota
teplotu, aniž
4
by se tím
tvrdit, že se tak
vždy ve stejné
4
s dechem
jeden z prvních záznamu o
kém využití detailního pozorování k
fyzikální teorie. Povšimsi však, (1) že se zde v
smyslu nejedná o "experiment", tj.
192
(iii) Vzduch je božský
144 Cicero, De nat. deor. 1,10,26 (DK 13 A 10): post Anaximenes
aera deum statuit eumque gigni esseque immensum et infinitum
et semper in motu, quasi aut aer sine ulla forma deus esse possit
... aut non o mne quod ortum sít mortalitas consequatur.
145 Aetius, Plac. 1,7,13 (DK 13 A 10):
TÓV aÉQa (se.
{h:óv elvaí. <f>1'J<TL)' OtL o' "Ú'ITU'XOÚELV
TWV omwc; X.e'YOIJ.ÉV wv T<ic; ŠVOLT)'XOÚcrao; TOL'i <TTOLXeLOLc; ...; TOL"i
OUVÚj.LEL<;.
146 Augustinus, De civ. dei VIII,2 (DK 13 A 10): iste (se. Anaximander) Anaximenen discipulum et successorem reliquit, qui
omnes rerum causas aeri infinito dedit, nec deos negavit aut tacuit; non tamen ab ipsis aerem factum, sed ipsos ex aere ortos
credidit.
144
Anaximenés stanovil, že vzduch je bohem a že se rodí
a je bezmezný a
a stále v pohybu; jako by vzduch
bez jakéhokoli tvaru mohl být bohem ... a jako by neprovázela
smrtelnost vše, co vzniklo.
145 Anaximenés [tvrdí, že] vzduch [je bohem]: pod
slovy je
si síly prostupující prvky
146 Ten [Anaximandros] po
zanechal žáka a nástupce Anaxivšechny
vzduchu
mena, který
a který existenci
ani
ani
nevšak, že vzduch byl jimi
ale naopak že oni vzešli
ze vzduchu.
iniciování
událostí, jehož
neznámý výsledek
to potvrdí, nebo vyvrátí
hypotézu; (2) že vinou
a nedocharakteru takového "experimentu" je
vyvozený z pozomožná
rování pravým opakem pravdy; (3) že slovo Aé'Yf:cr{)aL
o tom, že
pozorování bylo obvyklé, nikoli poprvé provedené Anaximenem.
193
V první a ve
z
pasáží se tvrdí, že
bohové podle
Anaximena vznikli z prvotního vzduchu; také Hippolytos v první
úryvku 141 napsal, že
a božské
povstali ze vzduchu.
Tudíž i Theofrastos
více než jen to, že
prvotní vzduch byl božský (srv. Aristotelovo tvrzení v úryvku 108, že
Anaximandros a
považovali svou generativní látku za božskou). Je tedy
že i samotný Anaxio bozích; lze se
domýšlet, že to,
menés musel
co
asi tento význam: bohové,
jsou
sami pocházejí ze všeobklopujícího vzduchu, jenž jediný je ve vlastním smyslu božský. Pakliže je tomu tak, Anaximenés by mohl být
považován za
Xenofanovy a Hérakleitovy kritiky
náboženství; nemáme ale k dispozici žádné doklady
o tom, že by Anaximenés
popíral jejich existenci,
tak
jako ji nepopíral ani Hérakleitos. To, že je vzduch božský,
dá jak Aristotelova obecná formulace, tak i Aetios v úryvku 145, kde
je podán stoicizující popis
druhu božstva jako ,.síly prostj. hybné a
schopnosti, jež je
tupující prvky
v
v konstitutivních složkách
5
bývá zastáván názor
J. Bumet, Early Greek Philosophy, str. 78), že Anaximenovi bohové jsou totožní s
Je tomu tak proto, že podle Aetia, Plac. 1,7,12, a Cicerona, De nat. deor.
1.10,25, byly Anaximandrovy
zvány bohy (DK 12 A 17).
dvou
mají
v
Tvrzení
s
navíc je v
Cicerona
nemožné, aby
disponoval shodným druhem informace o Anaximenovi, protože v bezpronásledující
v úryvku 144. se
pouze o jednom, rodícím se bohu (a
ho popisuje slovem ,,neomezený". tj. jako prvotní
vzduch).
existují pouze dva doxografické údaje o tom, že Anaximenés postuloval
Aetios, Plac. 11,1,3 (pouze u Stobaia;
viz str. 160), a 147 Simplikios, ln Arist. Phys. 1121,12 (DK 13 A ll):
"fEV'l)'TOV 8t '>GCXL <f>-frttQ'TÓV 'TOV
XÓO'f.LOV 'iTOLOÍJOW 00'01. atL J.LÉV
<f>ttaw &tvcxt XÓ<TJ.LOV,
"fi.VÓJ.LtVOV Xtt'Tci
xcxt
ti, kdo pokládají jeden
J.L'l'JV 'TÓV airróv atí., CtAACt QAAOTt QAAOV
XQÓVWV
Tt xcxt
xcxt iícr-reeov oL a1ró 1'ft<; I-roo<;. (Všichni
za vzniklý a podléhající zániku, tvrdí, že
194
Kosmogonie
148 Pseudo-Plútarchos, Strom. 3 (srv. DK 13 A 6): ... -yevv&u-6cd.
T8 'Jt'áVTO. XO.Tá Tt.Va 'ITÚXV WO"LV TO'ÚTOU (SC. cXÉQO'i) :X.Q.L
'Jt'áALV aQO.Í.WO"LV. TTJV 'Y8 J..V'ijV XÍ.VTJO"LV
O.LWVO<; 'Ú'n'áQX8LV'
'n'LAOUJ..LÉVou 88 Tou aÉQO'i 'n'QWTTJV -ye-yevfw-6a1. A.é-ye1. TTJV
'YflV 1rA.aTetav J..LáA<X' 8Ló x<Xi. x<na A.ó'Yov
Š'iroxetcr-6cu T(i> cXÉQV X<XL TÓV
X<X i. TTJV 0"8A TJVTJV X<XL TeX AOL'ircX
aO"TQO. TTJV cXQXTJV 'T'í')c; 'Y8VÉ0"8W'i SX 'Yfl'i
cX'irocf:>aí.veTO.L -yoiiv TÓV
-yf)v, 8t.a 88 TTJV
XÍ.VTJO"I.V xai.
J..LáA.' i.xavw<; -6tQJ..LÓTTJTa A.aj3ei.v [Zeller; -6tQJ..LOTáTTJV
xÍ.VTJO"I.V A.aj3ei.v codd. plurimi].
149 Hippolytos, Rej. 1,7,5 (DK 13 A 7): -ye-yovÉV<XL 88 Ta aO"TQO. sx
ex
-yf)<; &La TÓ TTJV LxJ..Lá&a.
TO.'ÚTTJ'i avÍ.O"T<X0"-6aL, i}c; liQO.LOUJ..LÉVTJ'i Tó 'iriiQ -yí. vecr-6a.L, sx &e 'T'Oii 'it'VQÓc;
TOU') aO"TÉQ<Xc; 0"1JVÍ.O"T0.0"-6al..
148 ... a všechny
vznikají jakýmsi
a hned zase
tohoto (vzduchu). Pohyb existuje od
že když se vzduch
vznikla nejprve
a to velmi
plochá; proto se také, což je pochopitelné, vznáší na vzduchu;
a zbývající nebeská
mají
a Slunce,
sice trvá stále, že však není stále týž, nýbrž že vzniká pokaždé jiný v záviscyklech, jak praví Anaximenés, Hérakleitos
losti na
stoikové.) Zdá se, že Simplikios zde Anaximenovi
a Diogenés a
posloupné
Jeden možný
pro takový výklad
uvádím na str. 163; Simplikiova pasáž se však velice
opírá o Aristotela, De cae/o, 1,10,279b12 (DK 22 A 10), kde stojí
jménem Hérakleita jméno Empedokleovo, a nikoli Anaximenovo; nelze tedy
možnost porušení textu. Ze stavu doxografických
je
že
existuje mnohem
spíše Anak tomuto tématu
co
ximandrovi než Anaximenovi;
Theofrastos, a to z toho
že
jako Anaximandros) i Anaximenés postuloval to, co Theofrastos pokládal za neomezenou generativní
látku (viz str. 159 nn.).
195
vzniku ze
prohlašuje, že Slunce je (svou povahou)
že však rychlým pohybem získalo nadmíru tepla.
149 Nebeská
vznikla ze
tím, že z ní vystupuje vlhkost,
jejím
vzniká
az
stoupajícího do výše se
Anaximenés
podal výklad o postupném vzniku
z nediferencovaného vzduchu;
jako v
Anaximandra
shrnuje kosmogonické téma v obecných rysech jediný pseudo-Plútarchos, který však provádí bezmála jen to, že dosazuje zjevné
vzduchu
Theofrastem s ohledem na neustále probíhající
srv. prézentní tvar slovesa 'YLvecr-ftm v 140) do
co by mohlo mít platnost apriorního kosmogonického modelu. Pouze
v souvislosti s otázkou vzniku nebeských
je uvedena
ší informace; Hippolytos má v úryvku 149 oproti poslední
úryvku 148, která Anaximenovi, zdá se, podsouvá myšlenky Xenofanovy
(vznícení
pohybem) a Anaxagorovy (totéž a Slunce
ze
srv. str. 199 nn.
podobného
s názory Empedokleovými),
pravdu.
nebes(á<TTQa) povstala ze
ale pouze v tom smyslu, že se
ká
vlhká pára
vystupuje z (vlhkých
posléze se
a tím se stává
z
jsou nebeská
složena.
Ke vzniku
došlo v
rozlehlého prvotního vzduchu.
tohoto
není
jen v náznaku
ledaže by se snad jednalo o
pohyb";
jako v
Anaximandra i zde obratem
pohyb"
Theofrastos
schopnost božské generativní látky vyvolat
a pohyb, kdekoli se jí zachce. 6
6
jako u Anaximandra ani u Anaximena není - až na Aristotelovo všeobecné prohlášení v úryvku 117existepla
tenci víru; u Anaximena se nevyskytuje dokonce ani záhadný
a chladna", jenž by si žádal
není Anaximenés z rozsahu
vyjmut, jak je tomu možAristotelova všeobecného prohlášení
ná v
Anaximandra (str. 165 n.). Aristotelés
(uvedený jím o
viz 150),
Anaximena
po
bok Anaxagorovi a Démokritovi (všichni
za to, že
setrvává
196
Kosmologie
(i)
je plochá a vznáší se na vzduchu
150 Aristotelés, De cae/o, II, l3,294b 13 (DK 13 A 20): 'Ava8f; -xat
-xai.
TÓ 'lTAáTo.;
ai:nov etvat <f>aO'L Tou f.LÉV&Lv auTT}v (se. n'lv yfJV)· ou -ytiQ
TÉf.LVELV a}\}\'
TÓV aÉQCX TOV -xá.Tw-ftev, O'lTSQ
<f>atVETCXL Ta 'lTAáTOc;
TWV O'Wf.LáTWV 'lTOL&I.v· TCXUTCX
'YcXQ 'XCXL 'lTQÓc; TO'Óc; cXVÉf.LO\Jc;
81JO''XLVTJTWc; 8La TT}V
'
'
CXVTSQ&LO'LV.
150 Anaximenés, Anaxagoras a Démokritos tvrdí, že
její
nehybnosti [tj. nehybnosti
je plochost:
neprotíná
vzduch pod sebou, nýbrž zakrývá jej jako poklice, což je
to, co plochá
ani
jimi totiž nemohou pro jejich
odpor snadno pohnout.
Anaximenés, zdá se, spojil v pojetí
plochého a tenkého- dle Aetia, Plac. III,l0,3 (DK 13 A 20) "deskovitého"a
nadnášeného vzduchem. Na tuto myšlenku
navázali
úryvku 502 a str. 539 n.),
Anaxagoras a atomisté (první
v kosmologických jednotlivostech tu a tam
z raiónské tradice. To, že Zemi nadnáší vzduch, bylo
sobení motivované také pozorováním
vznášejících se ve vzduchu - Thalétovy myšlenky, že
plove na
Aristotelés se na
jimiž
úryvek 150, mýlí, když
s návrhem, že vzduch skýtá oporu proto, že je vespod uzava
uniknout; pro Anaximena byl okolní vzduch v každém
na
díky své plochosti); ti dva ovšem
existenci víru,
Anaximena k nim
a tak se Aristotelés možná spokojil s tím, že
i v tomto ohledu- pokud v úryvku 117 nepoužil slovo "všichni", 'lTCiVT&c;,
z pouhé nedbalosti.
víru, jak upozornil Zeller, by
vedlo ke vzniku tlakových odchylek, v kosmu nezbytných; jenže ve skuAnaximenés
vznik nebeských
nim okrajových
197
a byl jím
pokládán za oporu
pro svou neomezenou hloubku - a proto, že listy se ve vzduchu
z
148, 151 - a Aetios,
opravdu vznášejí. Theofrastos Plac. III,l5,8 (DK 13 A 20) zaznamenali, že
se podle Anaximena vznáší, i:'ITOXei.O"i}(u., na vzduchu; uvedené sloveso se vyskytuje
možné, že ho Anaximenés použil. Aristoteu Homéra a je dost
lova slova "zakrývá vzduch jako poklice" jsou
jeho
vlastním
snad smysl Platónovy narážky
(Faidón, 99b) týkající se nejmenovaného zkoumatele
Anaximena Anaxagory,
nebo všech
-, který "[Zemi]
jako širokým neckám podkládá za podstavec vzduch".
(ii) Nebeská
151 Hippolytos, Ref 1,7,4 (DK 13 A 7): TTJV 86 'Yftv 'ITACX'TI;l.av clvat.. i:'IT'
ÓXOllJ.l.ÉV'l)V, ÓJ.Lotwc; M
-ij.X.wv
O"EA'Ý}V'l)V xat ·ni cXAAa. cXO"'TQCX 'ITÓ:V'Ta 'li'ÚQLVCX OV'Ta
T<i> aÉQL OL<i 'ITAá:roc;.
152 Aetios, Plac. 11,13,10 (DK 13 A 14):
'IT\JQLV'l)V
!J.EV 'TTJV <j>"ÚO"LV T<ÍlV aO"TQWV, 'ITEQLÉXSLV OÉ 'TLVCX XCXL 'YEWO'l)
O"WJ.LCX'TCX
'TOVTOL<; aÓQCXTCX.
153 Aetios, Plac. 11,23,1 (DK 13 A 15):
'IT\Jxv WJ.LSVO\J aSQO<;
aV'TLTV'ITO\J
'TU<;
'ITOLEi.O"{}aL.
\rrró 'ITE-
'TU aO"TQCX
154 Aetios, Plac. 11,14,3-4 (DK 13 A 12):
í\Awv
otx11 v
Ta aO"'TQa T<i> XQ\JO"'TaAAoet..oet.· tvwL
oe 'ITéTaAa
'IT"ÚQLVCX WO"'ITEQ 'W'YQa<f>'Ý}IJ.a'Ta.
155 Aetios, Plac. II,22, 1 (DK 13 A 15): 'AvatLJ.LÉV'l)<; '1T Aa,..Uv wc;
'ITÉ'TaAOV 'TÓV
156 Híppolytos, Ref. I, 7,6 (DK 13 A 7): oú xt..vsl.O"{}at.. os imó 'Yftv
'Ta <iO"TQa AÉ'Yet.., xa{}wc;
'Ó'ITet..X-1\<!>a<TLV, O:X.X-0: 'it'EQL
yí)v,
'ITEQL -r-iJv TJJ.l.ETÉQCXV xe<j>aA-iJv O"'TQé<!>e'TaL 'TÓ
'it'LAÍ.OV. XQV'it'TSO"-fraí. n: 'TÓV í\ALOV OUX 'Ó'it'Ó 'Y'fiV 'YEVÓ!J.EVOV
198
cXAA' lJ"'TÓ TWV Tf)<; ')'í')'i Úlfl''lAOTéQWV j.L&QOOV 0"%E'1TÓJ.LEVOV xat
8t.a 'T'TJV '1TAdova 'YÍJ.LWV amoiJ ')'&VOJ.LéV'TIV cX1TÓ<J'T<lO"I.V.
157 Aristotelés, Meteor. ll,l,354a28 (DK 13 A 14): '1TOAAOU'i 1T&L·
u1}f)va.t. TWV <iQxaLwv J.L&'T'EWQOAÓ')'WV 'T'Óv ílAt.ov J.l.TJ <f>éQ&·
u1}aL Ú1TÓ ')'í')V cXAAcX
'T'TJV ')'í')V xai. TÓV 'T'Ó1TOV
a<f>avÍ..,E<Toftat. 88 xat 1TOLEtV VÚ?<.Ta 8L<i 'T'Ó Ú\jlTIA TJV etvaL
"
....
1TQO'i ClQX'
T'OV 'T'TIV ')'TIV·
\
151
152
153
154
155
156
157
\
je plochá, vznáší se na vzduchu a
též Slunce,
a ostatní nebeská
jež jsou všechna ohnivá, se
vznášejí na vzduchu díky své plochosti.
Anaximenés tvrdí, že povaha nebeských
je ohnivá a že tato
mají mezi sebou jistá zemitá
která se pohybují
s nimi a jsou neviditelná.
Anaximenés
že nebeská
své obraty proto,
že jsou
a odpor kladoucím vzduchem.
Anaximenés praví, že
jako
v
podobném ledu";
však tvrdí, že jsou to ohnivé listy podobající se malovaným
Anaximenés
že Slunce je ploché jako list.
že se nebeská
nepohybují pod Zemí, jak se domníjako když se kolem naší hlavy
vali druzí, nýbrž kolem
a Slunce se ukrývá ne tím, že se dostane pod
a že se
Zemi, nýbrž tím, že je zakrýváno vyššími
jeho vzdálenost od nás.
Mnoho starých
bylo
že Slunce se nepohybuje pod Zemí, nýbrž kolem
a této oblasti a že mizí
a
noc proto, že je
na severu vysoká.
V úryvku 149 se tvrdilo, že nebeská
vznikla
páry
v
jako
i tato
se vznávystupující ze
šejí na vzduchu (151); jelikož jsou však
z
jak potvrzují úryvky 151 a 152, a jelikož je
než vzduch, vyvstává
obtíž, jíž si Anaximenés možná nepovšiml, když nebeská
vzduchem tak, jako je jím
hustší
Úryvek
153
že pohyb Slunce po ekliptice, pohyb
v deklinaci a snad i pohyby planet jsou
(což je
199
vzduch, srv. 140); Aristotelés se v Meteor. II, 1,353b5
a II,2,355a21 (609) zmínil o starých autorech,
první dva z
nebeských
tímto
Nesnáz
však
úryvek 154, v
se prohlašuje, že ácrTQct (což
znamenat
všechna nebeská
tj. stálice i planety, nebo jen
stálice) jsou
jako ozdobné
na
jakoby z ledu
nebe (které by podle úryvku 156
mít tvar polokoule),
vznášejí. Takové prohlášení by se mohlo vztahoa nikoli že se
vat pouze na stálice; nedozvídáme se však nic dalšího o "tom, co se
nebe nelze skloupodobá ledu" a ovšem ani pojem pevného
bit s tím málem, co víme o
kosmogonii, a s ostatními
použil k popisu
kosmologickými jednotlivostmi. Týž termín
Empedokleova nebe (jež má tvar koule) Aetios a v pasáži Plac.
II,l3,11 uvedl, že Empedokleovy stálice jsou
k "tomu, co
se podobá ledu", zatímco planety jsou volné. Zdá se, že
pojem mohl být omylem
do Anaximenovy kosmologie.
úryvku 154 je prezentována jako názor
lidí";
Druhá
ale jelikož Anaximenés
zastával názor, že nebeská
jsou ohnivá, a jelikož je v úryvku 155
Slunce k listu,
názoru, že nebeská
jsou
vzniká dojem, jako by
ohnivé listy, byl on a jako by text byl chybný. Co znamená
k malovaným
je zcela nejasné. Pokud je v úryvku
o Anaximenovi,
by mohla být nebeská
nebo
první
by to mohly být planety, jež by
byly
jako u Empedoklea odlišeny od stálic vetknutých do
hosi podobného ledu".
uvedený termín
poukazuje
nebe; ve srovnání s Homérovou pevnou kona
vovou mísou (str. 20)
tento popis z empirického hlediska
pokrok. Takové zdokonalení by pro Anaximena nebylo nikterak netypické; ale
tohoto názoru Anaximenovi
velmi pochybné.?
7
W. K. C. Guthrie (HGPh I, str. 136 n.)
s
návrhem, že by
mohlo mít
ve fyziologii, protože
v
se výraz
dal použít k
okrouhlého bodu výstupku na zornici oka, zatímco rohovka byla
200
o
doxografických zpráv v
zejména u Aetia,
druhá
úryvku 152. Obvykle se má za to, že Anaximenés
existenci
neviza tím
aby
ditelných nebeských
avšak podle Hippolyta, 1,8,6 (DK 59 A 42) byl o jejich existenci
též Anaxagoras. Anaxagoras
znal pravou
a nemohl tudíž
existenci neviditelných
pro tento
Vše se
z Aetia
úryvku
152: Diogenés z Apollónie vymyslel tato
proto, aby na jejich
meteority, jako byl proslulý meteorit, který spadl
Kr. (608). Také Anaxagoru
u Aigospotamoi v r. 467
la tato pozoruhodná událost k tomu, aby se zabýval
meAnaximenés
však k takové snaze žádnou
dobrou pohnutku a
teorie byla na
z jeho
žáka Diogena. V každém
se
a nikoli
teorie týkala
Nebeská
neprocházejí pod Zemí, nýbrž
jako v
losofickém obraze
kde se
Slunce plaví po
Ókeanu
na sever: viz str. 24 n.) pohybují se okolo ní, jako
otáse kolem naší hlavy, jak dodává Hippolytos v úryvku 156. Teno níž
to obraz mohl vymyslet sotva kdo jiný než Anaximenés.
je tu
je
zhruba ve tvaru polokouvyplývajícímu z úryvku
le; poskytuje možná oporu spornému
154, že nebe lze považovat za
snad vazkou) polokou-
popisována jako "membrána ledového vzhledu". Tato membrána byla považována za vazkou, a nikoli za pevnou; tím je
jedna
bránící
názoru Anaximenovi. Avšak sebejisté tvrzení (tamt., str. 137), že Anaximenés "pokládal
za živou a dýchající
bytost", zachází
daleko.
8
Eudémos (?)v
úryvku 76 (DK 13 A 16)
Anaximenovi objev toho, že
svítí na
odraženého
Tento
názor je
s Anaximenovým
že
je ohnivý,
za ním
hledat další
projekci, tentokrát
a je
ní
sdíleného Parmenidem (DK 28 A 42), Empedoklem (370)
a Anaxagorou (500).
201
li nesoucí na
stálice. Jak bylo výše poznamenáno, jedná se pouze o zdokonalení naivního chápání nebe jako kovové mísy. V druhé
úryvku 156 se dále praví, že Slunce mizí (totiž na své
od
k východu) "za vyššími
(a též s
západu
vzdáleností; toto
být doxografický dodatek). Pokud Slunce nepodat
není
prochází pod Zemí, je
vysoké hory
v noci viditelné. Jsou ale výrazem "vyšší
na severu- tj. mytické
Rhipai- nebo je to vlastní
ploché
podél její horizontální osy?
uvedené
ní bylo
Anaxagorovi, Leukippovi a Diogenovi,
byli v kosmologických otázkách Anaximenem
Toto
by
jak mohou
zapadat, za
pokladu, že jsou na nebi jakýmsi
se spos hemisférou (jejímž pólem je Velký
a procházejí pod
avšak nikoli pod úrovní
úrovní horního, severního okraje
horizontální osy
Jakkoli je tato interpretace
je
do
míry
úryvkem 157; v
se Aristotelés
o teorii "vyšších
slovy) jako
Avšak z širších
o stanovisku vlastním mnoha starým
souvislostí citátu, v nichž jde autorovi o to ukázat, že
z nejvyšších hor na severu,
vyplývá, že slovy
je na severu vysoká" Aristotelés rozumí horská pásma na seMusíme
že Aristotelés tu
na
veru
mysli Anaximena, jehož kosmologické názory mu byly v jednotlivosAnaxitech známy (srv. 150, 159); Anaxagoras a Leukippos tedy
v tomto
zdokonalili, nebo byli i oni sami
menovo
interpretováni. Vážnou obtíž pro hypotézu naklonámitka, že by se
v takovém
nevznášela na vzduchu, ale pozvolna by se snášela
jako listí; totéž platí i o
Zemi. Obraz
hernípochopitelné,
sférický tvar nebe, nikoli jeho sklon; je vskutku
bychom si
na
posunutou na stranu.
v hrubých ryAnaximenés se tedy jeví jako myslitel, který sice
ale oprostil ji od
mytosech strukturu naivního obrazu
logických
jakým byla
zlatá mísa Slunce (která
sloužila k tomu, aby v
ukrývala
plavby
na sever).
202
(iii) Meteorologické jevy
158 Aetios, Plac. III,3,2 (DK 13 A 17):
't'aúni
(se.
), 'lTQOcrrdh:tc; To
Ti') 'i -tta>..ácr<rrJc;, i']nc;
O'Xt.,Oj.LÉVTJ 'Tai.c; X<Í>'lT<H'i 'lTCXQ<XO''TLA.f3et.. III,4, 1:
vé<f>TJ J.LSV -ytvscr{}cxt. 'Tf<XXUV-ttév'TO<;
'1TASi.ov 'TOV
J.L&.A.A.ov
&m0'1Jvax1')év'To<; €x1')A.tf3ea·1')aL 'Touc; oJ.LJ3eou<;,
xáA.a,av os
'TO
'lT<X')''fi, XLÓV<X
o' OT<XV <TUJ.L'TfeQLATJ<f>{}'fi 'TL U')'Q<il'TfV&UJ.L<X'TLXÓV.
159 Aristotelés, Meteor. II, 7,365b6 (DK 13 A 21 ):
ot
<f>TJ<rL (3QeXOJ..LÉVTJV T1lV ')'f}V
QTJ'YVUO"{}CXL
xat irrro Tomwv 'TWV Ct'1TOQQTJ')'VUJ..LÉV wv xoA.wvwv &J.Lm'lTTÓvTwv crELscr{}av OLÓ xai. -yt-yvscr{}o.L 'Touc; <rBt<rJ.LOU<;
'Te
Toto;
xai. 'TfciALV tv Tato; Ú'1TeQOJ..Lf3QLO.L'i" ŠV 'TB ')'<iQ
'Toto; a:uxJ.Lotc;, w<r'1TSQ eLQTJ'T<XI.,
Q1ÍJ'VU<r{}o.L
XCXL Ú'1TÓ 'TWV ÚOci'TWV
158 Anaximenés
totéž, co on [tj. Anaximandros], doplnil to
v
které se zableskne, je-li
však o to, co se
vesly. - Anaximenés praví, že oblaka vznikají tehdy,
více
je vytlakdyž vzduch dále zhoustne; když je
a kroupy vznikají, když ztuhne padající voda, sníh
vzduchu.
pak, když je ve vlhku obsažena
159 Anaximenés tvrdí, že
je-li
a vysušena, puká
a
se pádem ulamovaných
a proto vznikají zejak v dobách sucha, tak i za velikých
v
sucha, jak již bylo
vysychá a puká, a je-li nadmíru zavlažena vodami, rozpadá se.
Anaximenés podal prý shodné, totiž na
založené
hromu a blesku jako Anaximandros; viz 130 a
s vesly je možná
Oblaka,
kroupy a sníh jsou podle
vzduchu; to bylo
v náznaku
již Theofrastem v úryvku 140 a Aetios (též Hippodalší podrobnosti. I
lytos, Ref. 1,7,7-8 = DK 13 A 7)
jsou
vzduchem (140) a duha vzniká v
odrazu
od vzduchu. Aristotelés v úryvku 159 po203
dává
detailní popis Anaximenova
je pozoruhodné, že vzduch v
nehraje
žádnou roli.
Srovnání kosmického vzduchu a dechu-duše
160 DK 13 B 2 (Aetios, Plac. 1,3,4):
Mt..A:r]o-Loc; <iQXTJV 'TWV ov'Twv <iÉQO: <i'Trc<j>'l]vo:To·
-y<iQ TOÚTou 7rá.v-ro: -yí.-yveo--fi"o:L x.o:l. EL'i
7rá.A.Lv <ivo:A.úco--fi"cn.
1'
J...
,
OLOV'!)
\fll!X'!), '!''fiO"LV,
'!) '!)I..L€'T€QO: O:'!JQ 0'\XTO: 0"\Jy:X.QO:'TEL '!)I..LO:'i,
'X.O:L oA.ov 'TÓV 'X.ÓO"I..LOV 'Ti'VEUI..L<X 'X.O:L
'Ti'EQLÉXEL" A.€-y&TO:L
8& O"UV WVÚJ..Uuc;
'X.O:L 'Ti'VcUJLa. <ÍJ.LO:Q'Tá.VEL 8& 'X.O:L o"Ó'Toc;
<Í'ITA.OU 'X.<XL JLOVOEL80U'i <iÉQO'i 'X.<XL 'Ti'VEÚJL<XTO'i 80'X.WV O"UV€0"'TcXVo:t. T<i
...
v DK 13 B 2.)
t
·'-·
,
f
'
,
'
\
,.
...
'
...
160 Anaximenés, syn
z Milétu, prohlásil vzduch za pojsoucích
z
všechny
vznikají a do
se znovu rozkládají. Jako naše duše, praví, jsouc vzdua námi vládne, tak vítr
dech]
chem, nás drží
(Slova "vzduch" a "vítr" jsou zde
a vzduch obklopuje celý
Také on se mýlí, když se domnívá, že živé
použita
bytosti se skládají z jednoduchého a homogenního vzduchu
a
...
Podtržená slova v úryvku 160 platí
za
citát z Anaximena.
zde muselo dojít k
jazykové
a slovním
totiž není v
(srv. 138) a obsahuje jedno slovo,
o-u-yx.Qo:Tei, které Anaximenés
nemohl použít, a jiné slovo,
x.ÓO"JLOV, které jen sotva mohl použít
v tomto smyslu. 9 Že však
9
Slovo O"U'YXQO:T&i.v jinak poprvé použil Plútarchos (dva výskyty),
ve druhém století po Kr. pak
a Diogenés Laertios (pro zadržování dechu atd.); též se vyskytuje v díle Geoponica a u církevních
Jedná se o
kompozitum, které se mohlo objevit teprve
zkratkovitým
slov auvéxew xo:i. XQO:v Kow'Ý); vzniklo
-rei.v.
to dokládá jedno místo z Plútarchova Fókiona, 12, <TUvE'X.QÓ.TEL TÓ JLO:XLIJ.WTo:Tov
8uvciJLeW'i: "ovládal své vojsko tak, že je
204
je jakousi reprodukcí Anaximenovy
to dokládá Aetiova poznámka o shodném významu zde použitých slov "vzduch"
a "vítr"
dech] a také
že srovnání vzduchu s duší komplikuje prostou aristotelskou kritiku, již Aetios opakuje, totiž výtku,
že Anaximenés nestanovil hybnou
Naproti tomu výskyt uvozujícího slovesa <f>1lcrí., "praví", není ve spise tohoto druhu zárukou
citace. Sloveso 'lTEQtéxst., vážící se ke vzduchu obklopujícímu
být docela
anaximenovského
(srv.
všechny
108), zatímco pojem duše jako dechu (existuje
že na zastálo
slovo 'lTVsUJ.L<X, nikoli
je nepochybarchaický - srovnejme to s homérským rozlišením mezi duší oživující, jež bývá, zdá se, obvykle
s dechem, a duší
vnímající a uvažující, obvykle
slovem -fruJJ.óc;. Výrazem
TÓv 'XÓO"JJ.OV mohlo být nahrazeno
slovo a1ravTa, "všechny
slovních
je tudíž
nevelký; bohužel nelze
zda nebo jak dalece ovlivnily vlastní smysl a míru
" '
srovnam.
V té
jakou má, nevyznívá srovnání
"Dech
a vzduch obklopují celý
jímž naše duše, jsouc dechem, drží nás (tj. naše
a námi vládne." Podobnost
dvou
záležet jen v podobnosti
srovnání,
vzduchu, a nemít
hlubší smysl;
že "tak jako
vzduch vysušuje vlhkost, tak také plní balóny", by postrádalo jakýkoli smysl. Z mnoha možných
(1) slovo CJ1Y'Y-
udržoval
(na pahorku). Slovo xÓ<TJJ.Oii
znamenalo
a ve významu
se
používat
než od poloviny pátého století
Kr. O mnoho
bylo
používáno
popisech
zjevného v
a
i ranými
použití slova xóapythagorejci; samotnému Pythagorovi je
J.LO'> ve smyslu
ale to je
zjednodušení (DL
VIII,48).
obrat xÓ<TJ.LOV 7óvSe (217) je
na
k
a
úzu, který se poprvé jednoohlašuje u Empedoklea, zl. 134,5 (397).
diskusi o termínu xÓ<rJ.Loc; viz u C. H. Kahna, Anaximander and the Origins of Greek
Cosmology, str. 219-239; o možnosti
vlivu Diogena z Apollónie viz níže pozn. 1O na str. 207.
205
XQ<l'Tti. u Aetia nahradilo jednoduchý pojem typu U"Uvéxs" a význam
srovnání je: .,Vzduch nás drží
a
<a
a
než se zprvu jeví> neboli <a
proto jsou si
proto je vzduch s to
iv
(2) Ve významu slova
je
zahrnut význam slov
xat
srv. 108. Význam srovnání by pak byl tento: ,.Tak jako
naše duše drží
naše
a tím je ovládá, tak generativní
shodnou látkou jako duše) drží
posubstance (která je
a tím jej ovládá." (3) ,,Duše, jež je dechem, drží
a ovládá lidskou bytost; tudíž to, co drží a ovládá
musí být také
je jako lidská
bytost ve velkém
dech vzduch, protože
(4) ,,Oživujícím principem a hybnou silou lidské bytosti je
1TVeUj.L<l
dech-duše; <1TVeUJ.L<l se v okolním
ukazuje v
proto oživujícím principem okolního
je
1TVeUJ.La; <proto je vítr, dech vzduch životem a podstatou všech
Výše jsme sice
že sloveso m.ryxQaTsl. v
Anaximena
v úvahu, ale vyvstává též otázka, zda
sloveso jako
U'UVÉXEI. mohlo u
vztah duše a
Fakt je, že myšlenka duše držící
nemá obdoby v žádném
tovském prameni, ba ani v žádném
prameni
Aristotelem.
Pravda,
pojem není nikterak složitý; když z
totiž odejde
- nebo jeho
podléhá rozklaoživující duše,
du, nic už je nedrží
Avšak vzhledem k
této
terminologii by Ia na tommyšlenky a k poznatku, že v
to
provedena svévolná
by bylo neprozíravé
zde smysl
i jen slovesa U"Uvtxel.. To
možnost
(2), ale nikoli možnosti (1) a (3); hlavní argumenty dvou
uvedených možností mohou být
tak, že se na místo
(a ovládá)" dosadí
sloveso ,.má";
slovesa .,drží
Anaximenés totiž zajisté mohl zastávat názor, že duše má, ÉXEL,
mínil, že duše prostupuje celým
(srv.
Hérakleitos,
zl. 67a), a snad i to, že je ovládá. Možnost (4) odsouvá sloveso mryXQ<lTSi. do pozadí pozornosti a staví
na tom, že první známé
užití slova 1TVeUJ.L<l, které se stalo (ve smyslu ,.dech" i "závan
slovníku
je doloženo
u Anaximena;
dvojí možné použití uvedeného slova mohlo Anaximena
na myšlenku paralelismu mezi
a
Tento paralelis206
rnus
tím oním
všechny
zbylé interpretace (4) a revidované podoby (1) a (3); to on
jádro interpretované
si jen
že se nám
s naprostou urproniknout
o
dále, ke konkrétní
úsudku,
vycházet. Avšak
rozjenž musel z myšlenky paralelismu
vinuté a
použití úsudku ze známého mikrokosmu, tj.
na neznámý makrokosmos, tj.
jako celek, se v ostatních
neobjevilo
než v druhé
pátého století,
pod vlivem- jak se má
za tozájmu o teoretické
v té
je
že by se
druh úsudku vyskytl v tak snadno srozumitelné
jakou má interpretace (3), již v
Anaxirnenova
Je navíc možné, že
Anaxirnenova argumentace nebyla vedena tak logickým
jak se to
jevit
iz
možností (1) (4); spíše se to má tak, že Anaxirnenés svou
o
poukazem k
a jeho duši, tak jako nauku o
blesku
lil na
listu vesla nebo nauku o nebeských
na
posazené na
Jako
prvního vývojového
argumentu o analogii mezi
a
je toto vya je v souladu s Anaxirnenovýrn známým využíváním obrazných
To vše je
velice hypotetické.
otázkou, do jaké míry
jako živý, jako
byl Anaxirnenés náchylný k tornu, aby pojímal
jakýsi ohromný animální organismus; již jsme se zmínili o tom, že
Anaxirnenés
se zcela racionálním popisem
v
kterých
se stále
rámce lidového, nefilosofického
výkladu
a mohl si tudíž ze starého antropomorfního postoje
Nicuchovat více, než by se na první pohled zdálo
jeho
že vzduch je kosmickým
duše-nositele života v
dalece
hranice onoho postoje; ba musel
být i
motivem jeho volby vzduchu jako generativní substance.10 Zmínka o duši je významná i
ponecháme-li
I
10 Je možná podivné, že Aristotelés nejmenoval Anaximena v De an.
11,2,405a21, kde jsou jako zastánci názoru, že duše je vzduch, uvedeni
I
207
stranou úryvek 89, je to první
z oblasti psychologie, která se nám dochovalavlastní struktura duše nazírané jako dech náleží k prastaré lidové tradici. Jinou koncepci duše,
skládající se v tomto
z ohnivého aitheru, jenž
rovnebe, Hérakleitos z jiného pramene lidové tradice
který
rozvinul též
tomný u Anaximena, že
a okolní
se skládají ze shodného
materiálu a chovají se podle podobných pravidel.
Anaximenés je posledním z velkých milétských
Navazoval
na Anaximandra, ale
také na Thaléta, k jehož
složky
pojmu generativní látky chápané jako
se mohl vrátit díky své velkolepé myšlence o
a
- pozorovatelnému
jímž kvantita ovládá kvalitu.
Tuto myšlenku od
Hérakleitos a
nil ji v
systému
odlišné povahy; starý kosmogoniepodle kterého bylo tím
úkolem pojmenoký
se mohl vyvinout diferencovaný
vat jediný druh materiálu, z
celek
byl totiž po
a modifikován. Byly to
nové otázky týkající se theologie a jednoty
v jejich
"Diogenés a
jiní"; Aristotelés zde tvrdí, že každý z
duši z toho, co sám považoval za CtQX1Í· Platónova pasáž z Phd.
96b (to,
myslíme, je vzduch)
odkazuje k Diogenovi
se
(srv. str. 570 n.), který zastával názor, že duše je teplý vzduch,
k pojetí duše jako aitheru
Není
se
s G. Vlastosem (AJP 76, 1955, str. 364 a pozn. 56) domnívat, že Diogenés
Anaximenovi;
tak není
byl za tento názor zavázán
(jak se pokusila dokázat Karin Altová, in: Hermes, 101,
1973, str. 129 nn.}, že si Aetios v 160 spletl Anaximena s Diogenem, a to
ve
uvozené slovy otov 1) t!roX1Í··· Ta se totiž svým
tónem a rafinovaností velice liší
od úryvku 602, i když by se
Aetiova následující poznámka ( ... 8oxwv <TVvscrTávat Ta
mohla
vztahovat k Diogenovi.
208
spíše než materiál
které
Anaximenovy nástupce
i oni (navzdory tomu, že první z nich
Xenofana a Hérakleita jinam) pocházeli z Iónie. K
odklonu od
Když se však v pátém století myslimilétské tradice došlo na
(Anaxagoras, Diogenés, Leutelé z Východu a pevninského
kippos a Démokritos) vzpamatovali ze západního elenchu
byli
a zejména Anaximenés, u nichž hledali poto
v jednotlivých bodech kosmologie; ani ne tak pro jejich výmyšlenka kosmickéznamné intuitivní náhledy, jakým byla
jednotlivosti byly
ho dechu--<iuše, jako spíše proto, že
odvozeny z lidové,
tradice, jež jim i nadále poskytovala
záštitu.
209
v
XENOFANÉS Z KOLOFÓNU
....
Casové
a život
161 DL IX,18 (DK 21 A 1): Esvoct>áv11c;
1í.
w<; 'A'n'o1\1\ó0(l)Qoc;, 'OQ-8-0J.LÉVo-u<; Ko).ocl>wvwc; . . . oirroc;
Tf)<;
'n'CtTQí&oc; tv Zci.yXAll Tf)<; Ž.l.XEAÍet<; 01.ÉTQI.I3E xa\. tv KaTcXVll
... "ýÉ'YQetc.i>e oe ev
-x.ai.
xat lciJ.L13ov<; -x.a-8-'
'HcrLÓOO\J -x.ai. 'OJ.L'l\QOV, E'n'L"XÓ'n'TWV amwv ,.a_ '1T&QL -8-ewv
&LQ'fiJ.LÉVet. 0.1\1\<i xat
EQQett!J<iJ&s" T<i tamoil. <ivnool;ácrett T& AÉ"ýETCtl. EletA i'l 'X.CtL
xa-ftci.t!Jacr-ftett OE
xai. 'E'n'tJ.L&Vlfiov. J.LCtXQOj3tlÍ>'Tet'TÓ<; TE "ýÉ-yovsv, wc; '1TO\J -x.at
etlrrÓ<; <J>11ow· (B 8)
1\811 8'
,-'
"XCtL
131\'fiO"TQÍ.toVT&<;
<J>QOVTÍO' av' 'E).).á8et -yílv·
t-x. -ysv&Tf)<; 8& ,-ó,-' -.lcrav
'n'Évn: T& 'lTQÓ'i TOL<;,
sL'lT&Q t-yw 'n'&Qi. Twv8' ot8a ).é-ysw
... (20) xa\. 1\XJ.LCt,& Xet'T<i 'T'l)v
ó1\VJ.L'n'I.ÚOet.
162 Klement Alexandrijský, Strom. 1,64,2 (DK 21 A 8): 'Tf)<; 8€
'E).sanxftc; <i-yw-yf)c; Esvo<J>áv11c; ó
-xetTÚQX&L,
ov <1>11cr1. Tí!Lettoc; xa-rd 'léQ(l)Vet -róv Ž.Lxs).í.ac; 8vvácr-r11v -xat
'E'n'Í.X<XQJ.LOV -róv 'n'OL111'1)V -ys-yovévetL, 'A'lToAAÓO(l)QO'i 8&
'X.Ct'TU -r'l)v T&O"O"CtQCt'X.OO"T'l)V ÓAVJ.L'n'l.tXOCt "f&VÓJ.L&VOV '1TCtQCt'T&1'Ct'X.ÉVCtt. áXQL AetQSÍ.Ov 1'& xai. KúQOV XQÓV (l)V.
161 Xenofanés, syn
nebo podle Apollodóra
z Kolofónu, ... byv vypuzen z rodné obce, zdržoval se v Zanklé
na Sicílii a v
... Psal jak epické verše, tak elegie a iamby
proti Hésiodovi a Homérovi, káraje je za to, co
o bozích .
•
210
a život
I
Ale i on sám
vlastní
Zastával prý rozdílné názory než Thalés a Pythagoras a napadal prý též Epimenida. Dojak i sám
praví: "Je tomu již
žil se velmi vysokého
sedmašedesát let, co je mé myšlení zmítáno po hellénské zemi
sem a tam; a od mého narození je
k nim dvacet
let,
o
dovedu
pravdu ...... V mužném
byl v
šedesáté olympiády.
162 Zakladatelem elejské školy je Xenofanés z Kolofónu, o
tvrdí Timaios, že žil za
Hieróna, vládce na Sicílii, a básníka Epicharma, kdežto Apollodóros praví, že se narodil v
olympiády a žil až do doby Dareiovy a Kýrovy.
psal ve verších a z jeho
se zaXenofanés na rozdíl od
Vyjdeme-li z
že opustil Kolofón
chovala
v Iónii
v
jeho dobytí Médy v r. 546/545
Kr. (nepotuto obec znal již
ve zl. 3 (DK 21 B 3) poukazolýdským bohatstvím), pak lze z jeho
val na zkaženost
vlastních slov v úryvku 161 soudit, že se narodil o dvacet
let
kolem r. 570
Kr. Navzdory tomuto
není možné
-podle svých vlastních slov v úryvdevadesáti dvou letjeho dochované
ku 161 se dožil
do žádného úzce vymezeného období. Xenofanés se
o Pythagorovi (260) a Simonidovi (DK 21 B 21) a také o Thalétovi
uvedené, není známo více
a Epimenidovi - pokud jde o
než pouhý fakt, že o nich
zmínku - a naopak o
se
Hérakleitos (190); za jeho žáka byl
pokládán Parmenidés. To
vše by bylo dost
možné, kdyby Xenofanés žil
v letech
570 až 475
Kr. Tvrzení Timaia (historika ze Sicílie žijícího na
4./3. stol.
Kr.) v úryvku 162 se s tímto
jelikož Hierón vládl mezi lety 478 až 467
Kr. a Epicharmos pobýval tou dobou v Syrakúsách. Zpráva z Apollodóra v úryvku 162 je
nesprávná:
olympiáda (620-617
Kr.) je
pro Xenofanovo narození
brzkým datem a slova
"až do doby Dareiovy a Kýrovy" jsou nepochopitelná,
Kýros
v roce 529 a Dareios se chopil moci v roce 521. A
neexistuje žádný naprosto pozitivní doklad o tom, že Xenofanés
než
v r. 525, kdy
pobyt v Itálii trval teprve
krátce. Ale Diogenés v úryvku 161, poté co se zmínil o Apollodóro211
V.
Xenofanés z Kolofónu
vi, umístil Xenofanovu akmé do šedesáté olympiády (540-537
Kr.); zdá se, že toto je
apollodórovské datování, opírající
se o
rok založení Eleje (o
Xenofanés
složil
v r. 540.
·Okolnosti Xenofanova života jsou
o
se narodil a
v Iónii, kde se
obeznámil s iónskými
myšlenkovými
byl již jako mladý muž
k odchodu
a od té doby vedl potulný život, snad
na Sicílii; spojitost mezi
ním a Elejí je možná
smyšlenkou (viz str. 213 n.). Byl básníkem a mudrcem,
vlastních, spíše než cizích písní:
však
nebyl, jak
vyvozovali z úryvku 161, homérským rapsóbez
dem. Nejdelší z dochovaných elegií (zl. 1, zajímavá
ho filosofického dosahu)
o
ské vážnosti, když v ní v celkových rysech
pravidla chování
u
symposia; zdá se tudíž, že byl s úctou
v domech
Spojování Xenofana s Elejí
163 Platón, Soph. 242d (DK 21 A 29): TÓ &e 1HxQ'
'EA.&anxóv š-6voo;, <hró E&vo<!>civouc; T& xai.
'lTQÓU'{kv
vov, wo; &voe; OVTO'i TWV 'lTcXVTWV xaAOVf.LSV wv oihw
SQX&Tal. -roi.o; f.LtJ{)m.o;.
164 Aristotelés, Met. I,5,986b18 (DK 21 A 30): 11aQf.L&vL&'T]o; f.LEV
-y<iQ šotx& Tou xaT<i TÓV A.ó-yov &vóo; ci'lTT&U'-6at, MéALU'U'oo;
&i: Toii xaT<i Tirv
&tó xai. ó f.LEV 'lT&'lT&QaU'f.Lévov, ó &'
<i'lT&LQÓV <l>'llow dvat airró· Eevo<l>áv'T]<; &i: 'lTQW'TO'i Tomwv
(Ó 'Y<iQ flaQf.LSVL8'T]<; TOÚ'i'OU Aé'YST<Xt. 'Y&VéU'{hu
f.La-3-'T]'í"ll<>) o-\>{}i:v lheU'a<!>'l)vt.U'&V ...
v úryvku 174.)
163 Ale náš elejský kmen,
Xenofanem a
luje ve svých mýtech, že to,
se
vše, je ve
jedno.
164 Zdá se totiž, že Parmenidés upíná svou pozornost k tomu, co
je jedno podle definice, Melissos naopak k tomu, co je jedno
ve smyslu látky! a proto jeden tvrdí, že jedno je omezené, a dru212
Spojování Xenofana s Elejí
hý, že je neomezené. Nic však
ní z
kdo hlásali jednotu
žákem) ...
Xenofanés, prvParmenidés byl prý jeho
Mezi doxografy je
že Xenofanés
strávil
svého života v Eleji a že byl zakladatelem elejské
filosofické školy. Dokladem toho je úryvek 162. Údaj z úryvku 164,
že byl Parmenidovým
pochází od Aristotela a podle Simplikia (165) to se vší rozhodností tvrdil i Theofrastos.
se Arisnázor možná zakládá na
poznámce v úryvku 163. Tato poznámka nebyla
jako seriózní historický
soud (srovnejme s tím výroky z Theaitéta ( 152d-e, 160d], že zakladateli hérakleitovské tradice byli Homér a Epicharmos), jak potvrzuje slovní dodatek xal. liTL 'iTQÓ<T-3-&v, "a
Spojitost mezi
Xenofanem a Parmenidem je
dána povrchní podobností Xenofanova jednoho nehybného boha s Parmenidovým nehybným
jsoucnem v
kouleuvidíme, že Parmenidés
ke
svému teoretickému výkladu
zcela odlišnou cestou než
Xenofanés, cestou, která je s Xenofanovým postupem vskutku nesluKrajní
vydávání Xenofana za eleata
v pseudoaristotelském spise De Melisso Xenophane Gorgia (DK 21
A 28), pojednání napsaném
na
v
je
pomocí
eleatského slovníku a z Aristotelova názoru v úryvku 164 je zde vyvozen
že
není omezený jako u Parmenida, ani neomezený jako u Melissa. Simplikios, který se
nesetkal s touto
Xenofanovy básnické tvorby (ln Arist. De cae/o 522,7 = DK 21
než obA 47), se bohužel o toto pojednání opíral a mnohem
vykle citoval z Theofrasta. Další doklady spojující Xenofana s Elejí
jsou chabé: u Diogena Laertia se dozvídáme, že složil dva tisíce
o založení Kolofónu a kolonizaci Eleje, avšak tato informace
pochází
od literárního historika a falzifikátora Lobóna z Argu a je nespolehlivá; Aristotelés (Rhet. 1400b5 = DK 21 A 13)
naproti tomu vypráví anekdotu o jakési jeho
-jedná se
však o
anekdotu, též spojovanou s Hérakleitem a jinými
filosofy. Není
že Xenofanés Eleu navštívil; to bylo
vše, co ho s ní spojovalo. Nebyl však nikterak typickým
stavitelem nového, západního
ve filosofii, u jehož zrodu stál
213
V. Xenofanés z Kolofónu
Pythagoras;
tak nebyl ani typicky iónským myslitelem, ale
jelikož jeho myšlenky byly
odezvou na iónské teorie a na
iónského Homéra, je v této knize
po bok
a nikoli jak by odpovídalo jeho
ní,. za Pythagoru, který se
jako on
z východního do
západního
Xenofanovy
z Xenofanových dochovaných
jsou napsány v elegickém distichu, jiné v hexametrech; úryvek 167 se naproti tomu
skládá z iambického trimetru, po
následuje hexametr. To je
ve
s Diogenovou zmínkou o
metrech v 161. Alesjeho básní byla
jako I.LAAOL,
satiry, a Sextos Empeirikos (Pyrrh. 1,24 = DK 21 A 35) tvrdí o Timónovi z Fliúntu, "sillografovi" z
století
Kr., že své I.tAA.ot
Xenofanovi, o
psal; viz též DK 21
A 20-23. Podle
pozdních
Stobaia
z alegorizujícího autora), autora ženevských scholií k
a Polluxe (DK 21
A 36; 21 B 30; 21 B 39), existovala Xenofanova
práce
nesoucí titul llq:ti, <!>w&wc;, O
O
tohoto názvu byla
již
(str. 132-134 a str. 133 pozn. 3) a lze jen
že
odkazy na
názory Xenofanovy se budou vyskytovat v této
Za pozornost stojí
že Aetios, jenž cituje pasáže uvedené u prvních dvou výše
autose o titulu ll&Qi. <l>-ú<Tewc;
(DK 21 A 36 a 46). Je vysoce
že Xenofanés napsal práci
otázkám.
si, že Theofrastos o Xenofamonistické koncepci prohlásil, že nebyla
v
ném smyslu slova.' Xenofanovi -na rozdíl od Anaximena Hérak-
1
Srv. 165 Simplikios, In Arist. Phys. 22,26 (DK 21 A 31): fLLaV 3t
TI]v cXQXTJV ilTOL EV 'TO OV xai. 'JTcXV (xai. oun: 'JTE'ITeQ<X<TfLÉVOV oun;
a'ITELQOV OUre XLVo"ÚfLEVOV oUTe
Esvmf>ciVTJV 'TOV KoXo<J>wvtov TÓV llaQfL&VLSou StSámcaXov U'lTOTt.fis<T-fiaL <I>TJ<TLV ó E>eó<J>Qa<TTO<;,
•
214
význam
leita - nešlo v první
o to, aby podal ucelený výklad
Jeho
zájmem byla bezpochyby theologie
a mnohé z jeho poznámek vztahujících se k
s ní souvisejí; jiné možná
ironické odmítnutí
teorií a
jiné jsou
projevem zájmu o
otázky, který muselo v té
mnoho
Takové poznámky
s výtkami
proti jednotlivým
a
166; srv. též DK 21 A 22) mohly být
vysloveny v samostatných básních složených v rozmanitých metrech
dochované theologické a
zlomky mají
všechny podobu
Možná, že existovala zvláštní sbírka
slavnostních písní v elegické
význam
O intelektuálním významu
panují
rozdílné názory. Tak
W. Jaeger (Die Theologie der fruhen griechischen
Denker, str. 65) mluví o jeho "nesmírném vlivu na
náboženský vývoj", zatímco J. Bumet (Early Greek Philosophy, str. 129) byl
toho názoru, že Xenofanés "by se musel smát, kdyby
že jednoho dne bude pokládán za theologa".
výrok je
dosti
I
je jasné, že se Xenofanés od
Hérakleita nebo Parmenida
lišil. Byl básníkem s hloubavými
zájmy, jejichž
bylo zejména náboženství a bohové, zájmy, které vedly k jeho roztržce s básnickým vzorem a
tehdejÓfJ.OAO'YWV
stvat fJ.Ó.AAOV
ft
Tft<; 'iTSQL <tnJ<rsw<; Í.O"TO(!Í.<X<; T'l)v
f.l.VIÍf.l.'llV -rft<; TOÚ'rou Ml;'l}<;. (Theofrastos tvrdí, že Xenofanés z Kolofónu,
za to, že
je jeden nebo že celek jsoucího je
jeden [a ani omezený, ani neomezený, ani v pohybu, ani v klidu],
že zaznamenaný
názor
spíše do jiného oboru
studia než do
filosofie.) Theofrastos se zde pod vlivem Aristotedomnívá, že
jeden
je
lovy pasáže z úryvku 174
nehmotný a že
celek jsoucího na
Parmenidova byti. Toto si však Theofrastos mohl jen sotva myslet, pokud exiskterá se
podobala pracím
tovala
215
V. Xenofanés z Kolofónu
šího
Homérem. Jeho výpady
proti homérské theologii musely mít hluboký vliv jak na
lidi,
slyšeli jeho
tak i na jiné myslitele; byl jím
Héútok proti
krví a proti
(241).
pozitivní popis božstva se možná skrývá za Aischylovým
božské moci v jeho Prosebnicích (173). Hodnocení
relativních zásluh
a
(zl. 2) rozvinul ve svém Autolykovi (zl.
282 Nauck2, DK 21 C 2) Euripidés; jedná se o
specifický
klad Xenofanova racionálního intelektualismu. Není též uvážlivé
Xenofanovo ne dost
založení jen pro jeho zájem
o theologii; hloubání o bozích nebylo odtrženo od studia
a
vyvozený z
(str. 228 n.),
už je není
podložen
pozorováním,
o
a
nikoli
úsudku z pozorované
na obecnou
hypotézu - postupu mezi
jak známo, vzácném.
ré jiné jeho
z oblasti nauky o
jsou
bizarní, nejsme však s to
jak
byly
Xenofanés byl v první
kritikem
se originálním a mnohdy
nebyl to úzce specializovaný odborník, nýbrž pravý cro<!>t.aT"JÍ<; neboli mudrc ochotný
k
jakékoli otázky
nám shodou okolností nejsou známy žádné
jeho politické výroky)
proto jej Hérakleitos v úryvku 190 napadá. Jeho názory na velkou
si zasluhují
pozornost.
Theologie
(i) Útoky
proti (a) nemravnosti, (b) antropomorfní
náboženství
166 DK 21 B ll (Sextos Empeirikos, Adv. math. IX,l93):
'lTáVT<X {)eot.c; avÉ{)TJX<XV "Op,TJQÓ<; {)' 'Hcrí.o8óc; T&
OO'O'<X 'lT<XQ' av{)QW1TOLO'LV óv&t8ea xai. \ýó-yoc; EO'TÍ.V,
%AÉ1TTELV JLOLXEÚ&w 'TE xai. aX.X.iJX.ouc; a1TaT&'ÚELV.
167 DK 21 B 14 (Klement Alexandrijský, Strom. V,109,2):
aX.X.' OÍ. (3QO'TOL 8o%ŠOUO'L -ysvvacr{)aL {)&o'Úc;,
TTtV u<j>e'TÉQTJV•8' &cr{)ft'Ta
<J>wv1}v Te Mp,ac; T&.
216
Theologie
168 DK 21 B 16 (Klement Alexandrijský, Strom. VII,22,1):
Ai.iH.o'lTéc; Te
cr<f>e'I"ÉQOV'i> O"I.!J.m)c; !J.ÉAo:vó:c; Te
eQ'flXÉ<; Te ')'Aa:uxol)c; xo:i. 'lTUQQOÚ<; <<f>o:crt. 'lTÉAecri)o:t.>.
169 DK 21 B 15 (Klement Alexandrijský, Strom. V.l09,3):
aA.A.' si. XBLQ<X<; exov
<L'lT'lTOt. ,.· > -i)t AÉOV'l"e<;,
1'J
')'QÓ:\jl<n XElQE(J"(TI. xo:i.
TeAeLV a'lTSQ aVOQe<;,
L'lT'lTOL !J.ÉV {)' L'lT'lTOLO"t.
os Te
Ó!J.OÍ.o:c;
xo:t <xe> i)Ewv Loéo:c; g-yQo:<f>ov xo:t O"WIJ.o:T' &7roí.ouv
ToL<XiJ{}' otóv 'lTeQ xo:irrot OÉ!J.<X'> etxov <&xo:crToL>. 2
166 Všechno to, co je u lidí hanbou a potupou,
Homér a Hésiodos
krást, cizoložit a navzájem se
167 Ale smrtelníci se domnívají, že bohové se rodí, že mají
hlas i
jako oni.
168 Aithiopové tvrdí, že jejich bohové jsou ploskonosí a
Thrákové, že ti jejich mají
a rusé vlasy.
169 Kdyby však voli,
lvi
ruce anebo
rukama
kreslit a zhotovovat díla jako lidé,
by kreslili podoby
podobné
a volové podobné
a ztvárnili by je
s takovými
jaká mají oni sami.
Xenofanovy kritické výhrady jsou
jasné: za prvé, Homérovi a Hésiodovi bohové jednají
- to je
pravda; za druhé, a to je
výtka, neexistuje ani jeden
jediný dobrý
se domnívat, že bohové jsou antropomorfní.
Xenofanés si brilantním
všímá jednak toho, že
lidské rasy
své vlastní charakteristické znaky Gde
nového antropologického
který pozorujeme
o raný
u Hérodota a který dochází završení v dinstinkciJYsis/nomos); jednak
toho, že - dovedeno ad absurdum - totéž by
i
2
Zlomek uvedený v úryvku 168 zrekonstruoval
sobem z nemetrického Klementova citátu Diels. Vsuvky v úryvku 169
provedli v daném
Diels, Sylburg a Herwerden;
se shoduje
s DK. První verš z 167 je iambický trimetr.
217
V. Xenofanés z Kolofónu
zní, že hodnotící soudy tohoto druhu jsou subjektivní a bezcenné a že
Homérem (.,podle
se
všichni''. zl. 10) zavedené zobrazování
jako
a žen je
opustit.
(ii) Konstruktivní theologie: existuje jedno
neantropomorfní božstvo
170 DK 21 B 23 (Klement Alexandrijský, Strom. V,l09,1):
etc; tfEÓ<;, fv 'TE tfEOUTL ?C«t Ó:VtfQW1TOLO"L !J.É'YWTO'i,
OUTL OÉ!J.«'i tfV1]'T'OW"LV ÓIJ.OLLO'i oOOE VÓ1]1J.<X.
171 DK 21 B 26 a 25 (Simp1ikios, ln Arist. Phys. 23,11 a 23,20):
atd o' EV 'T'<XUT<il !J.Í.IJ.V&L ?CLVOÚ!J.EVO'i o\JOtv
OOOE !J.ETÉQX&O"tfaÍ. !J.LV
aAAOTE aA.A.1J,
Q:}o._)._' Ó:'lrávE'\.l{}e 'll"ÓVOLO VÓ<ro <j>Q&V\. 'll"ÚV'T<X ?CQ«O«Í.li&L.
172 DK 21 B 24 (Sextos Empeirikos, Adv. math. IX,144):
o"ÚA.oc; OE VoEi,
8t 7' Ó:?COÚEL.3
170
je jeden,
mezi bohy a lidmi, a
není
podobný ani
ani myslí.
171 Setrvává stále na témže
a
se nepohybuje. Ani se
pro
nesluší, aby
pokaždé jinam, nýbrž myšlenkou svého ducha bez námahy
vším.
172 Celý vidí, celý myslí, celý slyší.
mezi bohy a lidmi" v 6ryvku 170 nelze chápat doo lidech se zde mluví v "polárním" smyslu, tak jako v Hérakzl. 30 (217), kde se praví, že toto
"žádný z
lidí". Jedná se
pouze o
spíše než (jak tvrdí J. Barnes, The Presocratic Philosophers, I, str.
89-92) o
argumentu, jehož cílem bylo ukázat, že hierarchie
Slova
ZDiogena Laertia (IX,l9 =DK21 A 1) vyplývá, že slova oo !J.ÉV'TOL
ó:va1Tv&i, "ale nedýchá",
citátu. Jde
o pozverzi pocházející od
se zájmem o pythagorejskou kosmologii .
3
•
218
Theologie
je logicky nemožná. Xenofanés totiž
o "bozích" i na jiných
místech,
v úryvku 188;
to byl bezpochyby ústupek, snad
ne zcela
lidové náboženské
Velmi nejisté se zdá být
to, zda by Xenofanés uznal, že jiné,
významné božské bytosti
se mohou vztahovat k "jednomu bohu" jinak, než jako matné lidské
o
Jeden
se lidem nepodobá
ani myšlením- má tedy (a též podle úryvku 172)
to je však nehybné, 4 a to
z toho zajímavého
že "se nesluší", aby se
pohyboval
z místa na místo. Xenofanés tak podle všeho
mezi starými
kritérium
Nejenže se nehodí, aby se
pohyboval, ale pohyb je ve
všemi
pramenící z jeho náhledu" (171,
3). 6
Tento náhled souvisí s
a slyšením, avšak
jako tyto
úkony se
zvláštních
nýbrž
celého nehybného božího
K tomuto pozoruhodnému popisu Xenofanés
tak, že obrátil naruby
4
pro svou nehybnou jednotu byl
ztos Parmenidovým ,jsoucnem" a
absorboval
z jeho
vlastností. Již v
Timóna z Fliúntu byl popsán jako "v každém
stejný" (wov á'lniv't11, srv. j.U>rro-ó{}ev ino1TaA.ec; 1TclV'T11 u Parmenida,
299), a byl mu proto
kulový tvar. Xenofanés jej možná
popsal slovy "cele si podobný" (ÓjJ-OLTJV u Timóna, zl. 59= DK 21 A 35),
protože je jimi vystižena
že
jako celek funguje
jak to dokládá
úryvek 172; pro jeho kulovitost
zlomky a je
sporná.
5
J. Bames, The Presocratic Philosophers, I, str. 85 n., zastává zajímavý názor, že
je logické povahy: "není logicky možné ...
aby se božské bytosti pohybovaly z místa na místo".
6
Tento
se opírá o K. von Fritze, CP, 40, 1945, str. 230, který
podává náležitý rozbor toho, co znamenají výrazy vóoc; a <I>QTÍV. Slovní
spojení vóou <!>Q&VL vyhlíží neobvykleji, než jaké ve
je; vychází
z
vó&t. <!>Q&rrt a voéw <!>Qecrt použitých v
(IX,600
a XX11,235). Sloveso
mít navíc pouze význam
což
že Xenofanés
lliadu (1,530), kde Zeus
pokývnutím své hlavy
velikým Olympem. Existují i jiné náznaky
toho, že
je
(v negativním
než se zdá.
219
V.
Xenofanés z Kolofónu
vlastnosti homérského boha. Že lze myšlením rozumem
myslící osoby, aniž jsou k tomu
použity její
údy, to je rozvinutí - ovšem velice
- homérské myšlenky, že
božská bytost
dosáhnout svého cíle
pouhým zaslepením
CA 'T'Jl) smrtelníka. O tom, že se tato myšlenka jevila
že se jí chopil a dále jí rozvedl Aischy los. 7
(iii) Je jeden
totožný se
174 Aristotelés, Met. 1,5,986b21 (DK 21 A 31)
viz v úryvku 164): ... Eevo<Jló:v1]<;
1TQ<Íhoc; TOÚTwv šví.mxc;
( Ó ')'UQ fi<XQJLEVÍ.81]<; 'TOÚ'TO\J i\É')'E'T<XL ')'EV6<T{}UL JL<X{}1]'TTJ<;)
8tEO"<X<JlTJVLO"EV, OVSE Ti\<; <JlweW<; 'TOÚ'TWV OV8E'TÉQ<X'i
(roz. tvarovou a látkovou jednotu) &oLxe {}L-ydv, aAA, de; Tov
OAOV OUQ<XVOV Q7r0(3AÉ"J<X<; 'TÓ
dvuí. <Jl'Jl<TL 'TOV {}eóv.
ev
174 ... Nic však
Xenofanés, první z
kdo hlásali
jednotu
Parmenidés byl prý jeho žákem), a ani se nezdá,
že by se byl dotkl povahy kteréhokoli z
dvou [tj. Parmenidovy logické jednoty
Melissovy materiální jednoty];
ale s pohledem
na nebe jako celek prohlašuje, že jedno je
Xenofanés
k pojmu jednoho boha na
odmítavého stanoviska, které zaujal
homérskému antropomorfnímu polytheismu; Parmenidés
ke kulové
jsoucna na
logic7
173 Aischylos, Suppl. 96-103: (ZE1Jc;) I tá7r'TEL 8'
I a<j>'
7r<XliWAEt<; I (3QO'TOÚ<;, (3Luv B' oihw'
1r<'iv &7rovov BmJLoví.wv. I ÍÍIJ..EliO<; ov <f>QÓ111]JLÚ 1TW<; I
11Tuc; tBQÚVWV a<j>' a)'VWV ... ({Zeus} svrhuje smrtelníky Z
jících k výšinám do úplné záhuby.
však nestrojí žádné násilí. Vše,
co pochází od božstev, je prosto námahy. Sedí a ze svého místa, z posvátného
provede ve všem
V
ohledech nám tyto verše
Solóna;
si být tak docela
jisti tím, že
pohled na boha byl tak originální, jak se nám jeví
dnes.
220
Theologie
kého usuzování z
existenciálního axiómu. Tyto postupy jsou
naprosto rozdílné a, jak již bylo
Parmenidés mohl být
jen
Xenofanovým žákem, i když je možné, že názor staršího
básníka vzal s jistým zájmem na
Aristotelés
nedokázal pochopit, co se skrývalo za Xenofanovou
jednoho
nehybného boha, a
si naopak, že Xenofanés "nic
lil", aby jej
s Melissem
jako myslitele,
jsou
neotesaní" (J.LUCQOV <iyQotxÓTEQOL).
1Jto Aristotelovy rozpaky
že Xenofanés
ky
rozvinutí svých theologických
které ve
ti možná nesahaly o mnoho dále než dochované zlomky k tomuto
tématu.
Aristotelova
že jeden
není nehmotný
(jak soudil o
jednu), ani hmotný jako Melissovo jedno
(srv. 164), byla
jak
tak i
v
popisu 8BiJ.«<;, na jedné
(170),
a
všemi
jeho mysli na
druhé (171).
V této souvislosti je významné, že Aristotelés
Xenofanovo božstvo pomocí Anaxagorova nús (jenž byl
zdrojem pohybu a
druhem
a prostupoval
mi, avšak nikoli všemi
Namísto toho
poznamenává,
že Xenofanés "s pohledem
na nebe(=
jako celek prohlašuje, že jedno je
(slovo OVQ«VÓ<; zde totiž
jen
znamenat "první nebeskou sféru"). Z toho
plyne, že
je totožný se
což je podle všeho výklad
Theofrastem (165). Aristotelés se zde však musí mýlit: jak by mohl být
nehybný, je-li totožný se
o
samotném se
že se pohybuje (171)? Je sice
že
není vývojovým
navazujícím na kosmogonickou tradici,
jen vychází do
míry z myšlenky božské substance vlastní
která byla - v
Thaléta a Anaximena - chápána jako látka tím
oním
prostupující
ve
a
je životem a pohybem.
není
že by Xenofanés
rozpracoval místní vztah mezi bohem na
jedné a mnohotvárným
(jehož existenci nemohl mít
v úmyslu odmítnout) na
druhé. Aristotelés, pokud jde o tuto
otázku, uvedl v omyl celou antickou doxografickou tradici, když
o Xenofanovi uvažoval jako o
eleatovi.
který
plyne, zní, že
byl koncipován jako
z toho
221
V. Xenofanés z Kolofónu
negace homérských božských vlastností, jemuž nebylo vyhrazeno
místo tak jako
homérští bohové nebyli v myšlení
Xenofanových
na Olymp.
sice jakési
protože zcela
bytí bylo nemyslitelné, avšak toto
odhlédneme-li od jeho
- bylo
a
tak možná i jeho
Myšlenky o
(i) Nebeská
175 Hippolytos, Rej. 1,14,3 (DK 21 A 33): -róv
oe i]A.tov tx fLLXQiiW
'ITUQLOÍ.(J)V a:frQOLtOJ.LÉV(J)V )'LV&<T1)cu, xa1)' ÉXQ<T'TTJV 'ÍJJ.LÉQO:V,
n'tv SE -yftv a7T&LQOV etvaL xai. wft-re inr' <iÉQOc; J.L'IÍT& Ú7TÓ
'TOU OUQO:Voil 7T&QLÉX&<T1t<X.L. xal. a7TeLQQVI; TJAÍ.O'Uc; &haL xa.t.
<T&Xitvac;, -rci &t "lT<iv-ra &tvaL &x ·yijc;.
176 Pseudo-Plútarchos, Strom. 4 (DK 21 A 32): -róv SE i]A.tóv <!>TJ<TL
xai. -r<i a<T'TQa
-rwv ve<j>wv -yí.vea-Dat.
177 Aetios, Plac. II,20,3 (DK 21 A 40): Eevo<J>áVTJc; tx ve<J>wv 7T&'ITUQ(J)J.LÉV (J)V &tVaL 'TOV í\ALOV. 6só<j>QO:O''TO'i
TOi.c; <l>u<TLXOtc;
')'É')'QCL<j>&V É'X. 'ITUQLOÍ.wv J.LEV 'TWV (J'liVCL1tQOL,OJ.LÉV WlJ Éx -rftc;
Ú)'QU'i ava.auJ.LLQO'&(J)c;, (J'liV0:1)QoLtÓV'T(J)V OB TÓV llALOV.
178
bT in Homeri ll. Xl,27 (DK 21 B 32):
i]v -r' 'IQLV xaA.émxn, vé<J>oc; xai. -roil'To 7TÉ<j>uxs,
7TOQ<J>UQ&ov xa.i. <j>otví.xeov 'X.a.i. XAWQÓV L&éa-ltat.
179 Aetios, Plac. 11,24,9 (DK 21 A 4la): Eevo<J>civTJc; 7ToA.A.oUc;
et-
vaL i}A.tovc; xa.l. <T&A'Í)vac; xa-r<i XAÍ.J.La.Ta -rf)c; -yf)c; xa.i. a7ToTOJ.L<ic; xai. trovac;, xa.T<i 8t nva X<XLQÓV &x7TÍ.7T'T&LV Tóv
OÍ.<TXOV eL<; TLV<X cX7TOTOJ.L1)V Tijc; -y'Ý)<; OUx Oi.XOUfLÉJ.L'flV v<j>'
'ÍJJ.LWV xa.t OÚT(J)c; W<T7T&Q xsv&J.Lj3a-roilvTa šxA.&tWLV Ú7To<j>aí.v&t.v· ó 8' amóc; TÓV ÍÍAWV sLc; U7TSLQOV J.LEV 7TQO.,ÉVCLI., &oxe\.v &e
-r'l'Jv
•
•
222
Myšlenky o
175 Slunce vzniká
a
je
ani oblohou. Je
z malých
které se shromaža není obklopena ani vzduchem,
Sluncí i
a všechno vzniká ze
176 Tvrdí, že Slunce a
vznikají z
177 Xenofanés praví, že Slunce je
vznícenými oblaky.
Theofrastos ve svých Názorech
.napsal, že je
malými
z vlhkého
výparu, které se dále
ve Slunce.
178 Ta, kterou nazývají jménem Iris [duha], je také jen oblakem, na
pohled purpurovým,
a žlutým.
179 Xenofanés tvrdil, že je mnoho Sluncí i
podle oblastí,
a pásem
a že v
dobu je
zapuzen do
námi neobydleného kraje
a takto, jako
by
do prázdna,
úkaz
Týž myslitel
že Slunce postupuje do
ale že se pro velikou vzdálenost zdá, jako by obíhalo v kruhu.
Mezi doxografickými zprávami o konstituci nebeských
vládne
neshoda: jsou nebeská
koncentrací ohnivých
jak se praví o Slunci v úryvku 175, ve druhé
úryvku 177 a u pseudo-Plútarcha o
výše
úryvkem 176; nebo jsou to vznícené
oblaky, jak se
o Slunci a
v úryvku 176, o Slunci
v úryvku 177 a podle Aetia (Plac. Il,l3,14 = DK 21 A 38) o
dách, jež se v noci znovu
jako žhavé uhlíky? V úryvku 177
je jako proponent
uvedeného názoru jmenován Theofrastos,
avšak i názor uvedený na druhém
u
široce doložený,
musí
pocházet od
Zdá se být možné, že
Slunce jakožto koncentrace
vzniklého
z
výparu
za
vznik
Xenofana
s Hérakleitem, jenž se
domníval, že nádoby
nebeská
se
živeným na jejich pouti oním výparem (224). Hérakleitos
zastával názor, že Slunce je každý den
nové, v
se shoduje s Xenofanem v úryvku 175. Hérakleitos byl
Xenofanem
v jiných ohledech, proto by tato
podobnost mohla být výsledkem stejného vlivu. Avšak jsou
zmíteorie tak rozdílné, jak se na první pohled jeví? Lze si
vit, že se koncentrace
podobají ohnivým
a že
223
V.
Xenofanés z Kolofónu
tvrzení v tomto smyslu, vyskytující se
u Theofrasta, bylo ve
výtazích
do dvou
Jiným možným
je, že
pouze Slunce samo - díky své
jasnosti -je "koncentrací"
zatímco ostatní nebeská
jsou jen vznícené oblaky. Skuže Xenofanés
fenomén duhy jako oblak (snad
rozvinutí myšlenky Anaximenovy, srv. str. 203), je prokázána proúryvku 178; podle Aetia, Plac. II,18,1 (DK 21 A 39), je
to, co
termínem
vznícenými pohybem, a snad se tím
výskyt slova xaí.
v prvním verši úryvku 178. Vyvozovat z této formulace
že
která nebeská
jsou oblaka, není bez rizika; i
se zdá být
možné, že takový byl ve
názor. Stojí za povšimnutí, že tento názor (na rozdíl od
jiných Xenofanových myšlenek)
zcela racionální fyzikální teorii, která
dokazuje, že Xenofanés
být pokládán
za theologa,
je dost
možné, že pohnutkou, která jej vedla k formulaci fyzikálních
nebeských
byl
prokázat nesprávnost lidové
o nebeských
jako bozích. Tento
je
,,ta, kterou (lidé) nazývají jménem Iris.. v úryvku 178.
Híppolytovo tvrzení v úryvku 175, že existuje
Sluncí
a
se
týká každodenního znovuvzplanuti Slunce
(a
též
v úryvku 179 je podáno zcela odlišné a mnohem
V
oblastech, pásmech
a krajích
se vyskytuje mnoho Sluncí a
k
Slunce dochází tehdy, když naše Slunce
jakoby do prázdna,
a je tak
ustoupit do dalšího, "námi" neobydleného kraje.
úryvku 179 se
shoduje s názorem vysloveným v úryvku 175, totiž že Slunce je každý den nové. Aetios nebo
jeho pramen tu
Zdá se
že pluralita Sluncí a
je
dána každodenním znovuobnovením
dvou nebeských
že Xenofanés
jako
ustoupení Slunce do jiné oblasti
a že došlo ke smíšení
dvou
Tvrzení, že se
Slunce bez omezení pohybuje k západu, budí dojem, jako by se jednalo o
naivní
stanoviska
(Hérakleitos
reagoval podobným
dogmatismu v
astronomie, srv. zl. 3). Je možné, že kraje
224
Myšlenky o
byly považovány za prázdné prolákliny,
jako v mýtu
z Platónova Faidóna; to by snad mohlo
zdánlivé vycházení a zapadání Slunce,
nikoli jeho mizení
už
je
jakékoli, je zjevné, že si zde Xenofanés
jisté dávky fantazie (a
podle obratu
do prázdna", možná i humoru). Snad v tom byla skryta i jakási ironie; v každém
je
rozlišovat mezi
a jeho
i když nikoli
originálními názory o
konstituci
8
nebeských
(ii)
180 DK 21 B 28 (Achillés, Jsag. 4, p. 34,11 Maass):
-yal'Tj<;
'TÓ&& 1T&Í.Qa<; &.v w 1raQ<i 1TO<T<TLV ÓQci'Tat.
1TQO<T1T>..<itov, 'TO X<i'TW &'
a1T&t.QOV Lxv&Í.'Ta.t.. 9
180 Vrchní hranice
je ta, kterou vidíme u našich nohou akterá sousedí se vzduchem; její spodek však sahá do bezmezna.
Xenofanés zde, zdá se, zaujímá odmítavý postoj k homérskému a hésiodovskému popisu Tartaru (v jistém smyslu spodní
jenž
je
daleko pod zemským povrchem, jako je nebe nad ním (ll.
VIII.l6 (= 1); Theog. 720). Takový obraz není beztak docela jasný
a v Theog. 727n. (= 2) se o
že se nacházejí
nad Tartarem; v každém
jsou však
vzdálenosti
ohromné,
velké. Xenofanés
nemusel mít
v úmyslu opravit Homéra a Hésioda nebo s nimi na toto
téma
8
Táž kombinace bizarního, originálního výroku Xenofanova a nepoze strany
je
za Aetiovu
trvajícím a
zmínku (Plac. 11,24,4 = DK 21 A 41) o
9
Diels,
Karsten, xai. (!&i. MSS.
navržené emendace
jsou možné, ale první z nich je v každém ohledu lepší: -1. bylo v
pravopisné chyby zapsáno jako -&1. a
bylo namísto toho,
co se jevilo jako
spojka 1i&. dosazeno slovo xai..
225
V.
Xenofanés z Kolof6nu
vést polemiku (jelikož již
theologii, srv. 166
výše), nýbrž spíše
- snad ve skeptickém duchu níže uvedeného úryvku 186 nesouhlas s dogmatickým
k otázkám tohoto druhu (srv.
84 [Thalés], 122 [Anaximandros],
150 {Anaximenés]). Za svou snahu sklidil výtku Aristotela (De cae/o,
II,l3,294a21 = DK 21 A 47): za to, že se nenamáhal hledat správné
(iii) Voda nebo
a
181 DK 21 B 29 (Simplikios, ln Arist. Phys. 189,1):
yft xat OOWQ 1nivT' &crll' oo-a ')'LVovr' 'l'JM <J>úovm.L.
182 DK 21 B 33 (Sextos Empeirikos, Adv. math. X,34):
1TÚVTS<; ')'<iQ ')'<XL'Jl<; TS X<XL u8aTO<; EX')'EVÓIJ..S<T{)a.
183 2. Genav. in Iliadem XXI,l96 (DK 21 B 30):
1T'Jl'Y'l'J 8' E<T'TL {)áJ\.acrcr' u8aTO<;, 1T'Jl'Y'l'J 8' Ó:VÉIJ..OLO·
OUTE ')'QQ EV VÉ<j>S<TL <')'LVOt.TÓ XE L<; cXVÉIJ..Ot.O
E%1TVeLOV'TO<;>
avw 'TTÓvrou IJ..E"'ýcXAOLO
ome QO<XL 1TO'TCXIJ..WV om' ai.<{)éQO<;> ÓIJ..J3Qt.OV OOWQ,
aJ\.J\.a IJ..É')'CX<; 1TÓVTO<; ')'EVŠTWQ ve<j>ŠWV cXVŠIJ..WV Te
xai. 1TO'TCXIJ..WV.
181 Všechno, co se rodí nebo roste, je zemí a vodou.
182
všichni jsme se zrodili ze
a z vody.
183
je pramenem vody a pramenem
bez velkého
<by nebylo ani síly
dujícího z> nitra
ani
ních
ani
vody z nebe; velké
je však ploditelem
a
Myšlenka, že vše nevyjímaje -je složeno a pochází z vody
a
je naivní lidová
maso a kosti lze
k zemi
a
krev k
Srovnejme to s naším
k zemi, popel k popelu, prach k prachu" a s veršem z lliady
se
všichni
v zemi a vodu" (VII,99). Mimoto se
zemský povrch, jenž leží u našich nohou (180),
skládá
zhruba
ze zemi a vody. Xenofanés se chápe tohoto prostého
226
Myšlenky o
a v úryvku 183 (v
hlavní
pochází od
Dielse) jej rozvíjí v primitivní
teorii:
jež je nejrozsáhlejší formou vody, je zde
jalco zdroj všech
tak
jako u Homéra (viz 6), ale též
a
(o nichž Anaximandros
že jsou
výpary z
jakož i
jež
budí dojem, jako by vycházely z
Význam, jenž je zde
ván
získává na váze zásluhou pozorování a dedukce popsané
v dalším oddíle, podle které se zemský povrch v
vyvinul z
(iv) Zemský povrch se jednou
stane
184 Hippolytos, Ref. 1,14,5 (DK 21 A 33): ó Ot Eevo<j><iVTJ<;
'T'fto; ')'ilo; 'ITQÓ<; -r'l']v
-ytve<Tittxt 8oxel. xai. -r<t>
Ú'ITÓ -rou Ú'YQOíi A.úe<Titat, <j>á<Txwv ToL<XÚTao;
L<;, OTL sv J..LÉ<T1] 'Y'fi xai. OQE<TLV EÚQL<T"OVT<XI" XÓ'YX<XL, xat ev
kUQ<XXOÚ<TaLo; Se év -raí:o; h.aTOJ..LL<XLo; ).é-yeL eúQfJ<Tit<XL TÚ'ITov
txitúoo; xat <j>uxwv [Gomperz; <j>wxwv MSSJ, ev Se
TÚ'ITOV S<i<I>V'fl<; ev T<i>
TOU ).í.-fiou, ev se Meh.LT1]
'ITA.<ixao; cruwrr<iv-rwv -rwv -fiah.a<T<Tlwv. (6) Tau-ra St <!>TJ<TL
-yevÉ<Tit<XL me 'IT<iVT<X S'ITl]A.W-fil]<T<XV T(<ih.aL, TÓV 8& TÚ'ITOV
-r<t> 'ITTJA.<i>
av<XLQEL<TitaL os TOÚ<; O:vitQ<Í>'Trouo;
'Tt'<iv-rao; oTav 1'] 'Yil xa-revexitd<Ta do; T'l']v it<iA.amTav
'Tr'flh.Óo; 'YÉVl]T<XL, d-ra 'IT<ih.tv &QXE<T-fi<XL Tijo; -yevé<Tewo;, xat
T<XÚTTJV 'IT<X<TL ToL<; XÓ<TJ..LOL<; 'YLVE<T-fiat.
[H. LloydJones;
MSS,
Diels, DK].
185 DK 21 B 37 (Héródianos, 'ITEQi. J..LOV'JÍQouo;
X<XL j..LSV SVL <T'ITEÓ.TE<T<TL TEOL<;
30,30):
184 Xenofanés se domnívá, že
se mísí s
a
se
sobením vlhka rozpouští.
že má o tom takovéto
ve vnitrozemí a v horách se nacházejí mušle a v syrakúských
lomech byl nalezen otisk ryby a
na Paru zase hluboko v kameni otisk
a na
ploché otisky všech
A tvrdí, že ke v:tniku
došlo
tehdy, když bylo v dávné
všechno pokryto bahnem a otisk
v
zaschl. K zániku celého lidstva dochází pokaždé, když
227
V.
Xenofanés z Kolofónu
se
sesune do
a
se v bahno; pak znovu
ná vznikání a všechny
mají takovýto základ.
185 A v
jeskyních skapává voda.
Úvaha opírající se o nálezy
je pozoruhodná a
Už samotný
má
decký ráz; tvrzení
Xenofanovi v aristotelském spisu Mirabilia (DK 21 A 48), že k erupci Stromboli obvykle dochází jednou
za sedmnáct let,
o podobné
Ne že by tomu muselo
být
tak, že to byl básník sám, kdo zpozoroval
na
všech
místech - otisky
mohly
vzbudit
všeobecnou
a dostat se tak do
lidí; stojí však
za povšimnutí, že
ze
lokalit se nacházely v okruhu Xenofanova sicilského
(Paros byl z geologických
brán
v pochybnost, ale jeho severovýchodní
není
mramorem
ani
a mohla tedy obsahovat
Geologického ústavu v Athénách mi potvrdil, že zde
byly nalezeny
rostlin.)
si být jisti tím, zda byla
pozorování
teprve za Xenofanova života; je možné, že byla
dostupná Anaximandrovi. Xenofanés však možná jako první
upozornil na
význam
Ani
že zemský povrch byl kdysi
bahnem slizem, nebyla nová; byla to
teorie milétské školy, pocházející snad od Thaléta a zcela
maná Anaximandrem, který byl
že život povstal z bahna.
se však zdály být pozitivním
jsme
(str. 179 n.), že Alexandros
Anaximandrovi Gakož i Diogenovi)
že
ustupuje a nakonec vyschne. U Anaximandra se
nevyskytuje žádná pozitivní informace o tom, že
je tento proces cyklický. Hippolytos Xenofanovi na konci úryvku
184 cyklickou teorii
musela být kdysi bahnem, protože v tom, co je dnes kamenem, kdysi existovaly rostliny
proa v tom, co je dnes souší, ryby; a lidstvo zaniká, když se
v bahno; pak se vyvine znovu a to se
po všechna
zemského povrchu. Xenofanés tedy ve
s Anaximandrem uznával, že živé bytosti vznikají z bahna; avšak zatímco
Anaximandros, zdá se, pohlížel na jejich zánik jako na
krajního sucha, podle Xenofana byl
potopou; bylo již naže mýty o vetkých katastrofách, zejména potopa za Deuka228
i
.'l
Myšlenky o
lióna a Pyrrhy a Faethónovo sežehnutí
mohly takovéto teorii
uvedenými mysliteli
posloužit jako vzor. Tato neshoda mezi
souvisela s
interpretacemi toho, jaký je soudobý
vývoje
na zemském povrchu: podle Anaximandra povrch
vysychá, podle Xenofana se již
v
nebo
oprabahno. Je možné, že Xenofanova interpretace byla
náhody, že
v okolí
vou Anaximandra; nemusí být totiž
Milétu ustupovalo, zatímco na Sicílii
pohltilo šíji, z níž se
stala Mesinská úžina.
Cyklické
v
a
v zemiz nichž
souvisely
však ani jeden nemohl být beze zbytku eliminovánvznikají ze
az
s tvrzeními v úryvcích 181 a 182, že
výtvory
z úryvku 183 naproti tomu dokazovaly, že
je
plodné. Smyslem úryvku 185,
fragmentárního, by mohlo
být doložit na
jednoho z
dvou základních
v druhý; H. Diels a jiní badatelé uvažovali o stalaktitových
jeskyních, tj. o
se v zemi (od níž není
odlišena hornina), zatímco K. Deichgraber (RhM 87, 1938, str. 16) byl toho
jak tento, tak i
proces; vlhnázoru, že by zde mohl být
ké
mohou
dojmem, jako by v nich vlhkost vznikala ze
na tuto i mnohé jiné otázky
nejistá
v jakém stadiu dochází k obratu ve vysychání
Co je nepopiratelné, je jasný výklad cyklické teorie opírající se
o hmatatelné
který
o tom, že Xenofana je
brát
10
jímž mohla takováto cyklická teorie povzbudit doxografy
k interpretaci ve smyslu
je zachycen ve
použití slova XÓO"J.l.OL<; v úryvku 184 (znamená tam doslova ,jednotlivá
totiž zemského povrchu, ale
má význam ,jednotlivé
229
V.
Xenofanés z Kolofónu
Meze lidského poznání
186 DK 21 B 34 (Sextos Empeirikos, Adv. math. VIIA9 a 110, srv.
Plútarchos, De poet. aud. 2,17e):
xai. 'TÓ j.LEV oOV <Ta<f>e<; OlYrL<; av'T)Q t3ev 01J8S 'TL<; if<T'TCXL
dBw.;
{)ewv 'TE xai. &rrrra 'Akyw 7rEQi. 7r<iv'Twv·
d -y<iQ xai. ,-& 1-L<i'A.w,-a 'fÚXoL
amó<; Oj.LW<; oU'X ot?>e· Bóxo<; 3'
7r<'i<TL TS'TU'XTCXL.
187 DK 21 B 35 (Plútarchos, Quaest. conv. IX,7,746b):
TCXlJTCX
j.LEV
'TOL<;
...
188 DK 21 B 18 (Stobaios, Ecl. 1,8,2):
OlYrOL a7r' cXQXTJ<; 7TÓ:VTCX {)Eoi. {)vTITOL<T'
a'AA.a XQÓV<!,l 'TIToiWTe<; e<J>wQL<TxoU<TLv &J.LEL vov.
189 DK 21 B 38 (Héródianos, 7rEQi. j.LOVTtQOU<;
41,5):
d 1-L'll x'A.wQÓV
{)eó<; J.LÉAL, 7ro'A.'A.óv š<J>aaxov
-yA'Ú<T<TOVCX <Ti}xa 7rSAE<T{)aL.
186 Žádný
neví ani nebude
pravdu o bozích a o všem,
o
tu mluvím; i kdyby totiž náhodou vyslovil naprostou
pravdu,
o tom sám neví; tak na všech
zdání [nebo ve všech lidech
187
se má o
za to, že se podobají
...
188 Bohové však nevyjevili lidem všechny
od
nýbrž
lidé hledajíce naleznou
lepší.
189 Kdyby
žlutavý med, lidé by považovali fíky za
mnohem sladší.
K. Deichgdiber
s návrhem (RhM 87, 1938, str. 23 n.), že Xenofanés ve svých výrocích o nedostatcích lidského poznání rozvíjí
básnický kontrast
básníka ve srovnání se
doucností Músy, již si
na pomoc: srv.
Homér, ll.
11,485 n.; Pindaros, Paian, 6,51 n. Avšak tento kontrast, který po
Xenofanovi
formuluje Hérakleitos ve zL 78 (205) a Alkmaión
ve zL 1 (439), je jen zvláštní formou protikladu mezi poznávacími
schopnostmi
a omezenými schopnostmi tohoto druhu
230
Meze lidského poznání
u lidí. U samotného Xenofana je tento kontrast
též v tvrzení úryvku 170, že jeden
je nepodobný lidem jak
tak i myslí. Parmenidés ve chvíli, kdy se chystal
dogmatické názory, které nemohl
lidskou zkušeností, dal
svým
podobu božského zjevení. Avšak v Xenofanonic
tomu, že by si
nárok na cosi jako
zjevení; úryvek 188
že vytrvalé zkoumání je
a Xenofanés jako Hérakleitos - se
cítil být díky takovému úsilí ve zvláštním stavu nahlédnutí
do podstaty
Deichgraber se
domníval, že úryvek 186
sloužit jako prooimion nauky o
nikoli konstruktivní theologie; zdá se však nanejvýš
že by plurál
výrazu <iJL<J>i. -3ewv
být chápán v doslovném významu ,,o bozích
náboženství"; uvedený výraz znamená jednoduše
"o theologii".
existence dvou samostatných básní je, jak
již bylo podotknuto
sporný; a potvrzuje to i spojení "theologie" se "vším, o
tu mluvím". Konstruktivní popis jednoho boha
musel
spadat do rámce úryvku 186; jednalo se sice o antitezi mylného homérského pojetí, ale tento popis snad mohl
být podle slov úryvku 187 "podoben
- nebylo možné brát za
naprosto jistý. Ani zvláštní postavení Xenofana jako toho, kdo
noval tomuto tématu nemalou pozornost, nemohlo
že tomu
tak je. Xenofanés tím
že by nebylo možné
dosáhnout jistoty
toho, že
je nesprávné;
jeho zdrcující kritiku homérských
o bozích, která se zakládala na prokázaní jejich subjektivnosti, bylo možné
za
pravdivou.
Úryvek 189
o tom, že Xenofanés promýšlel otázky týkající se relací, jež se
stát
pro Hérakleita
(str. 242 n.). Poznámka o medu (která mohla být známa v
Xenofanovi
potvrzovala jeho
o omezeném poznání - znovu je zde
kontrast
rozvíjel myšlenku
mezi bohem bohy a lidmi. Xenofanés
již obsaženou v
širším vrstvám a projí zvláštní filosofický význam. Po dogmatismu vlastním
milétským
(a Pythagorovi, jemuž se Xenofanés vysmívá
v úryvku 260 pro jeho extravagantní teorii metempsychózy) byla
výzva k
a
touto dobou
nepo231
V. Xenofanés z Kolofónu
slovních formulací vztahujících se k
epistemologie. Ale Xenofanova obnova
nauky
o lidských mezích, tentokrát v
filosofickém kontextu,
nesla jen málo pozoruhodného, aby udržela na
sklon k
nému dogmatismu, kterým se
filosofie ve svých prvních opti11
mistických fázích
11
Viz též
a
diskusi o
,,skepticismu..
u J. Barnese; The Presocratic Philosophers, I, kap. Vlll,
mnohé
z toho, co Bames navrhuje, je spíše možné než
.
•
232
VI
,
HERAKLEITOS Z EFESU
..,
Casové
a život
190 DL IX,l (DK 22 A I): 'HQ<.Í?CAIWTO<; BAÓ<Tú>VO<; ií. W<; 'TLV&<;,
'H(!áXWVTO<; 'E<!>é<Tt.o<;.
1íxJ.Lats J.L&V xaTc:i TTJV &váTTJV
X<XL
ÓAUJ.L'lTLcl3a. J.L&'Y<XAÓ<!>QWV 3E 'YÉ'YOV& 'lT«Q'
ÓVTLvaouv xai. 'Ú'lT&QÓ'lT'T"fl<;, ro<; xat &x TOU O"'U"f'YQclJ.LJ.L<X'i'O<;
a'ÚTou 8í')Aov,
CÍ> <l>"fl<TV (B 40)
vóov ŠX&LV o'Ú
3t.3á<Tx&t· 'H<TLo3ov 'YÓ.Q
xat
aíhtc;
TS Esvo<!>ávsá Te xat 'ExaTai.ov .•. (3) ... xat TÉAo<; J.Lt<Tavxat
&v Toi.<; ÓQS<Tt 8L11TtiTo, 'lTÓa<; <TtTOVJ.L&Vo<; xai.
xai. J.LÉVTOt xai. 8tc:i ToUTo 'lT&QLTQ<X'lTEL<; eL<; OOSQOV X« 'Tf) A
de; ai.TTU xat 'i'OOV i.aTQOOV
aLvL'YJ.L<XTw3&c;
&t 3-úvat.vTo
<XUXJ.LÓV 'lTOLí')I.TaL· Trov 8& J.LTJ <TlJVLÉV'TWV a'ÚTÓv de;
I.TLV
Tfl Trov
1íA'lTL<Tsv
oiJ&tv 88 avúwv oiJ&' oihw<;
ŠT"fl
av
190 Hérakleitos, syn
(nebo podle
z Efesu. Akmé dosáhl v 69.
Byl povýšený jako málokdo a
jak je
i z jeho spisu, v
praví:
"Mnohostranná
rozumnosti:
by byla
la Hésioda a Pythagoru a
tak i Xenofana a Hekataia" ...
Nakonec se stal misantropem, odešel do ústraní a žil v horách,
kde se živil travou a bylinami. Když však z toho dostal vodnaa
se vyptával
telnost, sestoupil do
zdali by
ze záplavy sucho. Protože mu
zahrabal se v
do kravského hnoje v
že se tep-
233
VI. Hérakleitos z Efesu
lem hnoje voda z
a
ve
šedesáti let.
Ale ani takto
nedosáhl
Informace, že Hérakleitos dosáhl akmé, tj.
let,
(504-501
Kr.), byla
od krov 69.
Apollodóra:
je kladen do doby
let po
akmé a
odchodu z Kolofónu. O
dataci není
mít na tomto
pochybnosti, protože Hérakleitos se podle Diogenova
zmínil o Pythagorovi, Hekataiovi i Xenofanovi 1 a protože na
narážku Parmenidés (293; též zl. 8,55 nn.,
302). I
se vyskytly pokusy klást Hérakleitovu filosofickou
nost do
doby, než je
navrženo v
daKr. (a dokonce - což je nanejvýš
taci, tj. do doby po r. 478
- do doby po Parmenidovi); tyto pokusy se však
a jsou založeny na
nesetkaly se souhlasným
hypotézách, jako je
ta, že v Efesu nemohlo být ani stopy po
autonomii (o jejíž existenci
informace vyplývající ze zl. 121,
že Efesané poslali do vyhnanství Hérakleitova
Hermodóra) až
do osvobození této obce od perské nadvlády v roce 478. Hérakleitos
ve kterém
mohl žít déle než Apollodórem uvedených šedesát let
prý
též Anaximenés a podle Aristotela i Empedoklés); i
to však
s provizorní platností vyjít z toho, že Hérakleitos byl
na konci šestého století ve
letech a že jeho hlavní filosofická
kolem roku 480.
1
Minulý
ve zl. 40 (citován v úryvku 190), "by byla
nemusí sice znamenat, že všechny
osoby byly po smrti (je jisté,
že Xenofanés žil
po roce 478), ale
že v
kdy byla
uvedená slova napsána, byly tyto osoby
známy. Jiný zlomek,
zl. 129 (256; je možná do
míry
není však nepravý,
viz str. 282, pozn. 3),
že Pythagoras byl již mrtev.
byl
"na vrcholu svých sil" v roce 532/531
Kr. (str. 292) a
snad mezi
lety 510 a 505. Slovník Suda klade Hekataiovo narození až do let 520-516
Kr. Podle Sótióna (DL IX,5 =DK 22 A 1), autora
prohlašovali
lidé Hérakleita za žáka Xenofanova. Ponecháme-li stranou další okolnosti, o takové možnosti jen
kritický tón zl. 40.
..
234
., Temný"
Zbytek úryvku 190 citujeme jako ukázku toho, jaké biografické
smyšlenky se množily kolem Hérakleitova jména. Od Diogena se
dozvídáme, že Hérakleitos odmítl
pro Efesany zákony a namísto toho dal
s
v
chrámu.
historek je založena na známých Hérakleitových výrocích; mnohé z nich jej
a byly vymyšleny se škodolibým úmyslem hellénistickými pedanty, kterým se protivil jeho povýšený tón.
krajní misantropie je odvozena z jeho
kritických výhrad
lidí
194), vegetariánství ze
zmínky o
krví v úryvku 241, osudná vodnatelnost z jeho
tvrzení, že "duším je smrtí stát se vodou" v úryvku 229. Byl znám
jako temná postava
hádanky, což jej, jak usoudilo, stálo
jež kritizoval, jak se zdá, ve zl. 58 (str. 243), nepodnikli
život:
nic k jeho
To, že se zahrabal do hnoje, je o
z toho
že ve zl. 96 prohlásil o mrtvolách, že mají menší cenu
nežli
obrat "(voda) se
odkazuje k jeho teorii
z
(str. 260 n. a pozn.). Jediné údaje o
které
je možno
za pravdivé, jsou ty, že celý život prožil
vyv Efesu, že pocházel ze staré aristokratické rodiny2 a že
cházel se svými
,.Temný"
Timón z Fliúntu, satirik z
stol.
Kr.,
Hérakleita slovem aLvLxTÝ)<;, "mluvící v hádankách" (DL IX,6). Tato
kritika jeho stylu dala
vzniknout bezmála konstatnímu
vlastku o-xoTELVÓ<;, latinsky obscurus (Cicero, De fin. II,5,15, aj.).
s·
2 Srv. 191 DL IX,6 (DK 22 A 1): a-YJIJ.&iov
amou TfJc; f.W'Y!YAo<PQo<TÚv1]<; 'Avn<T{}éV1]<; <P1l<Ti.v i:v Áta8oxai.c;· i:xxwQ'Ýj<TaL 'Y<iQ TaTfjc; pamA.sí.ac;. (Antisthenés uvádí v Nástupnictvíchjako známku
jeho [Hérakleitovy] povznesenosti, že se vzdal
královské hodnosti
ve
svého bratra.) Neexistuje zjevný
tuto informaci
pokládat za smyšlenou. Strabón, Georg. 14, p. 633 Casaubon (DK 22 A 2),
uvádí, že potomci Androkla, zakladatele Efesu, byli
stále zváni ,,králi" a požívali jistých výsad, jako byla
sedadla
hrách.
235
Vl.
Hérakleitos z Efesu
Dalším
používaným
jeho osoby v
bylo
filosof•. V
obsažené hodnocení je zcela triviální:
se opírá o humorné narážky na myšlenku, že všechny
plynou jako
(srv.
Platón, Crat. 440c: ti, kdo
v plynutí,
jsou jako lidé trpící katarem), a
o známou
že Theofrastos Hérakleitovi
j.L&}Hxvxo>..to: (DL IX,6), jíž však mínil
.. (viz
popis v Eth. Nic. VI1,8,1150b25),
a nikoli "melancholii" v
a
smyslu.
Hérakleitova kniha
192 DL IX,5 (DK 22 A 1): Tó &s $&QÓ!L&vov
J3t.J3Xi.ov
á1ró TOU <TUvsxovToc; ll&QL <!>úcrswc;,
&i slc;
TQSL<; AÓ'YOU<;, de; T& TÓV 1T&QL TOU 71"0:VTÓ<; :x.o:i. 1TOAL'TL:X.ÓV :x.a.i.
-&eoAO'YL:X.ÓV. (6) ávé-&'Jl%& &'
sL<; TÓ Tftc; 'AQ'TSj.LL&oc; tsQÓV, wc; j.LŠV nvsc;, E1TLTTJ8&úcro:c; acro:<!>š<TT&QOV 'YQ<i$ett.
O'ITW<; oL &uv<ij.L&VOL 1TQO<TLot.&v m'm{> :x.o:t v:t) t:x. TOU
j.LW&ouc; &'Ó:x.O:Tet$QÓVTJTOV •.• TO<TO:ÚTTJV &t
šcrxs TÓ
O"ÚJ''YQO:j.Lj.LO: wc; :x.ai. o:LQ&TI.UTiic; li1r' a.V"roil 'Y&vscr{}o:l. -rouc;
:X.ATJ-&év-ra.c; 'HQO::X.A&LTEÍ.ouc;.
192 Kniha, jež je mu
tul "0
.. a je
nese podle celkové souvislosti tido
o veškerenstvu,
o politice a o theologii.
ji -poté, co ji napsal, jak
tvrdí,
nejasným slohem -jako dar Artemidinu chrámu, aby k ní
pouze lidé vysoce postavení a vlivní a aby jí nemohl snadno opovrhnout prostý lid ...
spis si získal tak velkou
že povstali dokonce
jeho stoupenci, takzvaní hérakleítovci.
životopisci a historici filosofie vycházeli z
že
všichni
napsali jednu
více knih
o Thalétovi
panovala v tomto
pochybnost, viz str. 113 nn.).
že Hérakleitos napsal jednu knihu, a Diogenés nás
informuje o tom, že její titul
"0
Tento titul byl praviprachn
které Aristotelés a peripatetikové
nazývali
filosofy", a nelze jej ve všech
pova236
Hérakleitova kniha
žovat za
autentický; viz str. 133, pozn. 3. Je
že by rozvržení knihy do
bylo
tento údaj naopak
o tom, že Diogenés nebo jeho pramen
na mysli edici
sbírku
v Alexandrii, která se
stoické analýzy
filosofie. Diels zastával názor, že Hérakleitos
nenapsal žádnou souvislou knihu, nýbrž že
vyslovil pouze
sérii
formulovaných myšlenek neboli yvwv-cu. Tento názor
nalezl sice jen málo
možná však obsahuje zrnko pravdy.
Dochované zlomky do
míry vyhlížejí jako ústní výroky vyjádkoncízní a
tudíž i snadno zapamatovatelnou formou;
nepodobají se
ze souvislého písemného díla. Tento názor
naráží na
v
zl. 1 (194), což je po strukturální stránce komplikovaná
která
písemný úvod k
knize. Možná že poté, co Hérakleitos proslul jako mudrc, byla sestavena sbírka jeho
pro kterou byl napsán zvláštní prolog. V každém
byly zlomky, které máme k dispozici
(avšak ne všechny, které jsou zahrnuty v DK, jsou
autentické),
koncipovány
spíše jako ústní apofthegmata než jako
pojednání postupujícího v logicky
krocích; to bylo ve
s Hérakleitovými
využívat stylu
(víz str. 271).3
Shoduje se to
s jeho názory o božském
(205 a 206)
a o neschopnosti
lidí naslouchat pravé
i když jim k tomu napomáhá logos nebo výklad (zjevení), jako je
vlastní. Názor obsažený v úryvku 192, že "hérakleitovci", o nichž se též
Platón a Aristotelés, byli oddanými stoupenci
knihy, je
pouhým dohadem; jeho
tkví v tom, co z
vyplývá, totiž že v Efesu neexistovala "škola"
Hérakleitových
Není znám žádný
Hé-
3
Zajímavou diskusi o celém tomto tématu z
jiného hlediska
C. H. Kahn, The Art and Thought oj Heraclitus, str. 3-9.
4
S tím je v rozporu úryvek 193 Platón, Tht. 179d (DK 66,3):
xat 8ei. <J>ccúA.T) etvat. (se. Í') j.LÓ.X"fl), «A.A.d 1TEQt J,Ltv TÍ')v 'lwvi.av xat
1TÓ.JL1ToA.u. oL -yciQ ToU 'HQaxA.eí.Tou ÉTai.QOL XOQ"fl"'fO'ÍXTL TOÚTOU Tou A.ó-you JLá.A.a
(Srv. tamt. l79e: ... aÚToi.<; JLBV -roi.c;
1T&Qi. TI)v YE<j>ec:Tov.) (Zdaleka není nepatrný [se. spor o pohybující se
237
Vl. Hérakleitos z Efesu
stoupenec
Kratylem,
starším
níkem Platónovým. Kratylos rozvinul pokleslou formu hérakleitismu,
když vyhrotil a spojil
efeského myslitele o nevyhnutelse svým
(v té
zcela
o výnosti
znamu Jmen.
Zvláštní
obtíže
Jak bylo ukázáno výše, Hérakleitos byl ve
znám svou
temnosti. Jeho výroky byly bezesporu
kryptické, a to
Platón a Aristotelés vynaložili, zdá se, jen
málo opravdového úsilí, aby pronikli k tomu, co jimi
ve skuTheofrastos, na
je závislá
doxografická
Nezdá se,
tradice, bohužel založil svou interpretaci na
že by se mu dostala do rukou celá Hérakleitova kniha, ba ani
podle toho, že v
pojednání De sensu je
Hérakleitos - až na pouhé uvedení jeho jména - zcela opomenut)
reprezentativní sbírka samostatných
naopak si
val, že Hérakleitovy
jsou
nebo nekonzistentjako
ní. Výklad dále zkreslili stoikové, když si Hérakleita
starobylou autoritu ve
otázek. V
ohledech sice rozvinuli jeho myšlenky
jako
ve svém ideálu Ój.LOAO')'OUj.L&v w<; 'ijv, života v souladu s
rodou (srv.
195); v jiných ohledech však
upravili
jeho názory tak, aby odpovídaly jejich vlastním
když mu
myšlenku ekpyr6sis, tj. periodického pohlcení
Naše prameny pocházející z doby po zakladacelého
substanci], nýbrž naopak v lónii
pfívrženci Hérakleitovi vedou tuto myšlenku
s velkým úsillm. [Srv. ... s
muži
z Efesu.]) Celá tato pasáž- tak jako
všechny Platónovy poznámky
humorný ráz,
místní údaje nemusely
o Hérakleitovi- má
s Efesem mohl být ironicky spojován každý, kdo
být
použil argument, který by z Platónova pohledu mohl být argumentem héhérakleitovec, kterého Platón
rak:leitovského typu.
znal, totiž Kratylos,
nepocbázel z Efesu, ba ani z Iónie.
238
Zvláštní
obtíže
telí stoicismu, Zénónovi z Kitia,
tuto zvláštní interpretaci
Hérakleita, kterou lze uvést do souladu s
z dochovaných
a již možná podnítil Theofrastos, ale která je
s jinými výroky a v rozporu se základním hérakleitovským pojmem
míry v
viz o tom dále na str. 249 nn. a poznámku
na str. 257.
Pokud jde o Platóna a Aristotela, vyskytuje se u nich jen málo doslovných
z Hérakleita a navíc ani
zájem o to,
aby podali
objektivní hodnocení raných
Platón
se o
žertovným ironickým
tónem a s
na názor, který je mu v dialozích
zován, totiž že "všechno plyne" - 1TÓ.VT<X
nebo 1TÓ.V'Ta
Podle Aristotela (Met. 1,6,987a32) byl Platón v mládí
tím,
jaký
na názor tohoto druhu kladl Kraty los. Dominantní postavení
ve
naší zkušenosti však
na všechny
myslitele. Hérakleitos nebyl
výjimkou,
ba dokonce
onu universálnost
ším a
než jeho
zásadní význam však pro
komplementární myšlenka míry, která je
imanentní, stability, která
trvá a
ji. Je možné, že se Platón
mýlil, zejména vinou nadsazování
pátého století, když zkreslil
na
Aristotelés
platónskou interpretaci
jako
plynutí a šel
v ní
dále. Na jiných místech, kde se o
Aristotelés
je Hérakleitos napadán za to, že svými tvrzeními, že protiklady jsou
"shodné", popírá zákon sporu. Jedná se
o chybnou interpretaci
ze strany Aristotela, který
svá
logická
anachronicky; oním "shodné" Hérakleitos mínil spíše
se nelíšící" než "totožné".
Vzhledem k
vyskytujícím se u
kých hodnocení je
pokusit se o rekonstrukci Hérakleitova myšlení
na
dochovaných pravých
A ani takto si nelze
na více než jen velmi omezené poroproto, že Hérakleitos - ve
s Aristotelovým zjišnepoužíval kategorie formální logiky a
ve zvyku popiso(nebo zhruba stejnou
jednou jako boha, podruhé
vat stejnou
jako jistou podobu látky, jindy jako pravidlo chování nebo princip,
který byl
materiálním konstituentem
Byl v
roz239
VI. Hérakleitos z Efesu
kus metafyzika než v jeho iónských
fyzika zabývajícího se
mechanismem vývoje a
notící
která
jejich základ.
metanež jed-
Hérakleitovo myšlení
(i) Lidé by se
je
snažit
fUndamentální spojitosti
v logu, formuli principu
který je
všem
194 DK 22 B 1 (Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,l32): Tou 8& Aó-yov TOu8' ÉÓVTO<; cXEL
-ylVOVT<U. QV{)(!(J)1TOL XO.L
1T(!ÓO"{)ev
Ó:XOUO"O.I. xai. Ó:XÓ1JO"O.VT6<; TO 1T(!OOTOV· "fLVOJ.LÉV (J)V "fcX(! 'lT<iVTOOV XO.TcX TÓV AÓ"fOV TÓV86 Ó:1Tel(!OI..O"L
SOI.XO.O"L, 1T6LQOOJ.LEVOL XO.L 61T6(J)V XO.I. EQ"fOOV TOI.01JT(J)V
ÓXOLOOV É-yoo 8tT)"fEUJ.LO.L XO.TcX 4>V<TI.V 8t.O.t.QÉOOV
XO.i.
4>Q<itoov oxooc;
Tovc; 8& &>..>..ovc; <iv{)Q<Ímovc; >..av{)<ivet
óxó<Ta &-yeQ{)ÉvTe<; 'lTOtoUO"t oxoo<T1TEQ óxó<Ta
E'lTI.>..av{)<ivovTat.
'
I
I
'\
I
'\
V
I
195 DK 22 B 2 (Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,l33): 8tó 8ei
T<i>
Tou >..ó-yov 8' tóVTo<;
two1JO"tv oi.
1ro>..A.oi. wc; i.8tav
4>QÓVTJ<Ttv. 5
196 DK 22 B 50 (Hippolytos, Ref IX,9,1):
ÉJ.LO'U aA.>..a Tou >..ó-you Ó:XOWO.VTO.<; ÓJ.LOAO"fSLV <TO<j>Óv É<TTI.V EV 'lT<iVTO. dvat.
194 Logos, který je takový, jak jej popisuji, lidé stále nechápou, a to
ani
než jej slyšeli, ani poté, co jej slyšeli.
se všechno
podle tohoto logu, podobají se nezkušeným,
8..0 8ei.
'Y<iQ ó xowóc;· ,-o-u... MSS.
a xowóc; jsou
slova se stejným významem. První z nich je
epickou a iónskou formou slova a také tou, které používal Hérakleitos.
forma byla
uvedena v glose, která posléze nahradila
slovo,
bylo ponecháno na
5
240
Hérakleitovo myšlení
když zakoušejí taková slova a díla, jaká já vykládám, rozebíraje
každou
podle její
a
jaká je; ostatním lidem však uniká, co
když bdí, tak jako zapomínají,
co
když spí.
195 Proto je
se
je však logos
žije
lidí tak, jako by
své vlastní myšlení.
196 Vyslechnou-li ne mne, nýbrž logos, pak je moudré uznat, že vše
je jedním.
Z
tvrzeni je
že Hérakleitos sám sebe považoval za
kohosi, kdo má
ke
o konstituci
jehož jsou lidé
a kdo se
pokouší ji
Valná
lidí není s to rozpoznat tuto pravdu/; která je
tj.
platná pro všechny
a
všem lidem, pokud ovšem používají svou pozorovací a rozumovou schopnost? a nejsou sami
osobního a klamného myšlení. To, co by
rozpoznat, je
6
Lidé jsou pro tuto svou neschopnost napadáni v mnoha dalších dochovaných zlomcích: viz zl. 17, 19, 28, 34, 56, 72. Obsah
194, 195
a 196 však
o nic podstatného. Obdobnými výtkami jsou zahrnuti též jednotlivci - Homér, Hésiodos, Xenofanés, Hekataios, Archilochos a Pythagoras; viz
190 a 255, kde je
kritiky to, že tito
mužové (s výjimkou Pythagory, který si vysloužil zvláštní útok na jiném
srv.
256) usilovali o nesprávný druh
1TOAllj.L<X-frÍ.TJ,
neboli pouhé
a
nesouvisejících
7
Srv. 197 DK 22 B 55 (Hippo1ytos, Ref IX,9,5): om.J)v
axoi]
j.t<i-6-TJCTL<;, T«irr« t:yw 1TQ01'Lj.téw.
které lze
slyšet a poznat,
dávám
Pozorování musí být však
rozumem,
<I>QóV'J}atc;: to vyplývá nejen z úryvku 250, ale i z úryvku 198 DK 22 B
107 (Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,126): X<Xxot j.LaQ1'llQEc; av-frQW1TOI.O"tV ó<j>-6-«Aj.toi. xai. 6>Ta f3«Q(3<iQOllc; IJroxac; txóvTwv.
i uši jsou
lidem špatnými
mají-li barbarské duše.) ,,Barbarskými dušemi"
jsou zde
duše, které nedokážou
nebo ji
interpretovat a které jsou
v omyl povrchními
jevy. Obdobné rozlišení mezi pouhým vnímáním
a rozumovým
Démokritos (str. 529 n.).
výkladem smyslových
241
VI. Hérakleitos z Efesu
logos, který je
jako formuli zakládající
jednotu nebo
což by bylo možné
za strukturální plán jednotlivých
i všech
dohromady. Speciální význam slova Xó-yoc; u Hérakleita je
spjat s obecným významem "míra",
nebo
to,
se tu jedná,
být pouze
vlastní "výklad"
Ginak by rozlišení mezi BJ..Loii a Tou Xó-you v úryvku 196 postrádalo
smysl),
byl logos v tomto výkladu vyjeven a
s ním
splývá.
podle
plánu nebo míry má za následek, že všechny
na první pohled
mnohé a zcela
nespojité- jsou ve
spojeny v koherentní celek (196); jeho
jsou i lidé, a proto je
tomuto celku logicky nutné k
pravidel pro jejich život.
jsou výrazy "formule",
atd. jako
speciální význam Xó-yoc; pro svou abstraktnost
Je
že logos byl Hérakleitem
pojímán jako
složka
a v mnoha ohledech se
kryje s prvotním kosmickým konstituentem,
(viz str. 259).
(ii)
interpretovat
druhy
podstatné jednoty
199 DK22 B 61 (Hippolytos, Ref. IX,l0,5): -6-áXaaaa ooroQ xa-6-aQW'T'<X'T'OV 'X<XL J..LL<XQW'T'<X'T'OV, tx-6-úO"t. J..LEV 1TÓ'T'LJ..LOV xai. O"roT1)QLOV, aV-6-QW'iTOL<; 8& a'JTO'TOV 'X<XL óXé-6-QLOV.
200 DK 22 B 60 (Hippolytos, Ref IX, 10,4): ó8óc; civ ro xáTro J..LL<X
xai. wUT1).
201 DK 22 B 111 (Stobaios, Flor. III,l,l77): voiiaoc; Ú)'t.EL'T\V
E1TOL'T}O"&v 1}8u xai. á-ya-6-óv, Xt.J..LÓ<; XÓQOV, xáJ..LaToc; <Xvá1T<XUO"t.v.
202 DK22 B 88 (pseudo-Plútarchos, Cons. ad Apoll. 10,106e): T<XllTÓ 'T'•
twv xai. 'T'&-6-V'T\'XÓ<; xai. 'TO B)'Q'T})'OQÓ<; xat 'TÓ
xa-6-&u8ov xat véov xat 1''1'\Q<Xt.óv· T<i8e
J..L&T<X1T&O"ÓVT<X
EO"'T'L xaxdva [1TÚALV] J..LE'T<X1TEO"ÓV'T<X 'T<Xfua.
242
,
Hérakleitovo myšlení
199
je voda
i
pro ryby pitná a
ná, pro lidi nepitná a zhoubná.
200 Cesta nahoru a
je jedna a táž.
201 Nemoc
zdraví
a dobrým, hlad nasycení, námaha
202 Totéž je, co je v nás živé a mrtvé, bdící a spící, mladé a staré,
když se to jedno
je tím druhým, a když se proto druhé, je tím prvním.
Tyto zlomky ilustrují
druhy spojení mezi zjevnými protiklady:
(i) Podle úryvku 199 vyvolává táž
u
posuzujících
ve shodném smyslu vyznívá i zl. 13
mají bahno v
<lidé však nikoli>) a zl. 9 (osli dávají
plevám
zlatem, <lidé zlatu
plevami>).
(ii) Podle úryvku 200 mohou být
aspekty téže
k
ve shodném smyslu vyznívá i zl. 58
a pálení, <která jsou za
okolností
špatným>, si žádají
mzdu, když je provádí chirurg) a zl. 59 (úkon psaní v
z hlediska celé
a
z hlediska tvaru každého písmene).
s Toto je, zdá se,
interpretace "cesty nahoru
Theofrastos a
jeho stoupenci vztáhli tento slovní obrat
a
k vzájemné
mezi
masami v rámci kosmického procesu
i
moderních
Shodná slova ,jedna a táž"
a totéž
jsou však použita o zjevných protikladech ve
podobném zl. 59;
z Hérakleita, který patrHippolytos, spolehlivý pramen doslovných
používal dobrou
v níž byly výroky filosofa
do skupin
podle
chápal "cestu nahoru a
jako další ilustraci jednoty
a nikoli jako kosmologickou metaforu, pro kterou
není uvedený obrat zcela vhodný. Je
si
cestu
stezku, která je zvána
kdo žijí
jejím spodním konci
"cestou nahoru", a "cestou
kdo žijí
jejím horním konci.
G. Vlastos (AJP 76, 1955, str. 349, pozn. 26) s touto interpretací nesouhlajejí "banálnosti"; avšak
zl. 59, který se týká psaní, má
sí z
týž ráz.
bezpochyby
243
VI.
Hérakleitos z Efesu
(iii) Podle úryvku 201 jsou dobré a žádoucí
jako zdraví nebo
možné pouze tehdy, pokud rozpoznáváme jejich protiklady, nemoc a námahu; shodný smysl má
i zl. 23 (bez
by nebylo práva).
protiklady podstatným
(i v) Podle úryvku 202 jsou
spojeny
jsou ,.totéž", což je pregnantní výraz), protože jeden
ten druhý a naopak. Ve zl. 126 tak
teplo
jako kontinuum teplého
a chladno cosi, co bychom mohli
a chladného, tedy jednu entitu (tj. teplotu). Shodný smysl má i zl. 57:
noc a den, z nichž Hésiodos
pár
jsou a musely vždy
být podstatným
spojeny a být na
závislé.
druhy spojení
lze dále redukovat na dva hlavTyto
ní typy: (a) i-iii, protiklady, které jsou nedílnou
jednoho
nebo jsou jím
(b) iv, protiklady, které
jsou spojeny na
toho, že
stadia jednoho invariabilního procesu.
Úvahy tohoto druhu (srv. též zl. 103, 48, 126, 99) o
které jsou
chápány jako zcela od sebe izolované a navzájem
protikladné, Hérakleita
o tom, že protiklady nejsou od sebe nikdy
(0 nové,
komplikované
formulaci tohoto názoru Anaxagorou viz str. 476.)
(iii) Každý pár
tedy
jednotu i mnohost.
páry jsou též navzájem spojeny
203 DK 22 B 10 (pseudo-Aristotelés, De mundo, 5,396b20):
oAa xai.
ÓAa, <TUIJ.<J>eQÓf.Levov OLa<J>eQÓIJ.evov,
<TUVcyoov
'IT<ÍV'TWV EV xai.
tvóc; 'IT<ÍV'Ta. 9
9
Slovo <TUAAci\jiLEc; má z textového hlediska mírnou
slovem crovcitjiLEc;, které by znamenalo "stýkající se
otázslovo je
nebo
B. Snell
kou je, zda
ukázal, že je - navzdory
názoru "celé" a ,.necelé", ani
a
mezi typické
páry hérakleitovských opozit a nespadají dokonce ani do
vymezených
na str. 243 n.
244
Hérakleitovo myšlení
204 DK 22 B 67 (Hippolytos, ReJ. IX,l0,8): ó {)eóc;
&Ú<J>QÓV1'J,
XELJ.LOOV {)égoc;, 'ITÓAEJ.LO<; elgt1v1'J, xógoc; X.tv..óc; [-raval!'Tí.a
&'!Tav-ra,
Ó voúc;]· aAAOLOÚ'raL &s OXW<T'ITEQ <'ITÚQ> Ó'ITÓ'TaV <TUJ.LJ.LL'Yll {)ll<.Í>J.La<TLV ÓVOJ.LÓ.,E'raL xa{)'l]
TOU. ['ITÚQ suppl. Diels.]
203 Spojeniny jsou celé a necelé, shodné a neshodné,
a
ze všeho je jedno a z jednoho vše.
204
je den noc, zima léto, boj mír, sytost hlad [je všemi protiklady, takový je smysl];
se tak, jako se
když se smísí
každého z nich.
s kadidly, nazývá podle
"Spojeniny" v úryvku 203 musejí být v první
protiklady: to, co
spojujeme
s noci, je den. (Na tomto
je možné si
jako
povšimnout, že Hérakleitos popisuje to, co my bychom
,,kvalitu", z hlediska prostých
které poté
zahrnout
mezi protiklady; každou
lze pak chápat jako
mezi
protiklady.} Takové "spojeniny" jsou
popsány v jednom
ohledu jako "celé", tj.
jedno kontinuum, v jiném ohledu jako
"necelé", tj. jako samostatné složky. Když uplatníme tato alternativní
hlediska na konglomerát "spojenin",
tomu, že
"vše
jednotu", a také tomu, že z této jednoty (tt tvóc;) je možné
povrchní, nespojitý, pluralitní aspekt
('ITá.vTa).
V úryvku 204 se tvrdí, že mezi bohem a
páry
existuje vztah,
každý z
je
spojen
vztahem automatické posloupnosti; tyto páry, jak
autor glosy,
reprezentují všechny páry libovolným
spojených
vztah je volným predikativním vztahem; zdá se, že Hérakleitos - snad v návaznosti na Xenofana- pojímal "boha" tak, jako by byl
blíže nevymezeným
imanentní
nebo jako celkový souhrn
10
boha nad
a božského syntetického
nad
je Hérakleitem
lidským chaotickým
v úryvku 205 DK 22 B 78 (Órigenés, Contra Cels. Vl,l2): .ft-fioc; 'Y<iQ
av-fiQ<.Í>'IT&LOV J.LSV oóx
'YV<Í>J.La<;, {)s'tov BS
(Lidská povaha nemá
245
VI. Hérakleitos z Efesu
to názor
že generativní látka, která je možná ve
stále
zastoupena, je božská.
Hérakleitos nebyl ve
svém pojetí božstva tak
materialistický, jeho náboženský
postoj byl sotva
než postoj
nespojoval
"boha" s
kultu a uctívání (i když kult jako takový zcela
neodmítal, viz str. 271 n.). Zvláštní pointa úryvku 204 tkví v tom, že
každý protiklad lze
se
k bohu: protože je mír
božský, neplyne z toho, že boj není
tak božský, že není
tak prostoupen
a sjednocujícím konstituentem, mezi
a celý
kosmos je
kladeno rovnítko (str.
241 n., 257).
se zde
podstatným
lišit od logu;
a logos je mimo jiné konstitutivní složkou
která je staví do vzájemného protikladu a která
že
mezi protiklady bude
proporcionální a vyvážená. O bohu je dále
že je
spojujícím prvkem mezi všemi extrémy, tak jako je
prvkem
vonného dýmu (byly totiž chápány
jako
s
druhy kadidel).
jednoho v druhý je
provázena úplnou
jména, což je však klamné, protože se
pouze nepodstatná složka a
konstituent dále
trvá. Tento obtížný výrok implikuje, že zatímco každý samostatný
pár
jednotlivé kontinuum, navzájem spojena jsou též
kontinua, i když odlišným
V tomto smyslu
celková pluralita
jediný, koherentní, vymezitelný celek to, co Hérakleitos nazýval ,jednotou".
pravé poznání, avšak božská je má.) Viz též zl. 79, 82-83 a srovnej s tím
hebrejské pojetí: ,,Jako jsou nebesa vyšší než
tak
cesty mé
cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše" (/z 55,8 n.). V jednom výroku se
praví, že izolovanost, již
protiklady, pro boha neexistuje: 206 DK 22 B 102
Quaest. Hom. ad ll. IV,4): Tel> j.i.&v
xa>..a 1Tiivra xat a-ya.{}a xat Stxata, civ{}QW'Ii'm 8&
j.LSV &.8txa
Ú1TELA 'JÍ<!>aow
St StxaLa. (Bohu jsou všechny
krásné, dobré
a spravedlivé, avšak lidé považují jedny
za nespravedlivé, jiné za
spravedlivé.)
246
Hérakleitovo myšlení
(iv) Jednota
pod jejich povrchem;
je závislá na vyvážené reakci mezi protiklady
207 DK 22 B 54 (Hippolytos, Ref IX,9,5): &Qj..LOv(:q
<f>a-
XQ&Í.'TTWV.
208 DK 22 B 123 (Themistios, Or. 5, p. 69d): <f>úO"t.<; XQÚ1TT&O'{tat.
<f>t.A.el..
209 DK22 B 51 (Hippolytos, Ref IX,9,1): oú
QÓ J.L&VOV ÉWUTci»
1T&Q
xat
207 Nezjevné spojení je
208 Pravá
1TctAÍ.V'TOVO<;
8t.a<f>eÚQJ.LOVÍ.'l') OXW0'-
než zjevné.
se ráda skrývá.
11
U Hippolyta, v tomto
a obvykle spolehlivého
pramene,
ÓJJ.OAO'YÉ&LV (namísto Ój.LOAO'YÉ&L) a '!raA.í.vTQ01TO<;.
emendaci podle Platónovy verze v Symp. 187a, která se vyhýbá
užití ÓJ.I.OAO'YEi.v slovesa, k jehož
zopakování mohlo snadno dojít, protože Hippolytos je
než ocitoval zlomek, dvakrát použil v infinitivu.
Slovo 1TaAÍ.VTovo<; má
tak dobrou textovou oporu jako '!Ta.A.í.v'TQO'!To<; v
a
verzi (pouze druhé
zlomku) a bývá
protože dává zcela srozumitelný smysl. G. Vlastos (AJP
76, 1955, str. 348 nn.) obhajuje '!TaAÍ.VTQO'!TO<; a poukazuje na to, že v paverzi - se vyssáži DL IX,? - shrnující a mnohdy
švav'TWTQ01Ti}<; TtQJ.I.ÓO"ilat. Na první pokytuje slovní spojení 8t<X
hled vyhlíží toto spojení
tak, jako by
základ
v
slovo evaVTLO'TQO"'T'\Í (které by muselo znít
EVctVTI.O'TQO'!TÍ.<X, pokud by bylo odvozeno od adjektiVnÍ formy -TQ01TO<;)
se však
vztahuje k TQ01T<XÍ. z úryvku 218, které byly spojovány Gak to zajisté
Theofrastos, srv. jeho
výklad v DL
IX,8) s "cestou nahoru a
interpretovanou jako
mezi protiklady. Výraz '!TaMV'TQ01TO<; xé.A.ruilo<; v
zl. 6 (293) je
naprosto srozumitelný a neobsahuje
narážku na Hérakleita (srv.
str. 321 n.), a
ne na tento zlomek. K další diskusi
správného
textu viz W. K. C. Guthrie, HGPh I, str. 439 n., pozn. 3.
247
Vl.
Hérakleitos z Efesu
209 Nechápou, jak se
co je v
samo se sebou shoduje
jak to, co
od sebe,
k
napjaté spojení jako u luku a lyry.
V úryvku 207 je formulováno obecné pravidlo; srovnání s úryvkem
208 (kde slovo
neznamená
.. , ale "pravá
i s úryvkem 209
že
pravidlo je pojato tak, aby se vztahovalo na fungování
jako celku,
jako souhrnu všech konstitutivních
jejichž spojení není na první
pohled zjevné. Neviditelné spojení
je ve
ší než jiné,
typy spojení. 12 Úryvek 209, jeden z Hérakleitových
obsahuje charakteristickou
v predikativním vztahu:
k tvJ.LcpéQ&T<XL není
<-ró> 8Lacp&QÓJ.L&Vov, tj. další
specifického protikladu,
nýbrž
8La$&QÓJ.Levóv <TL>, kde ,,cokoli, co
od sebe.. znamená cosi jako "každý nespojitý pár
A tak
se
uvedený smysl výroku podobá smyslu, který je
slovy O'VJ.LcV&QÓJ.L&vov 8w$BQÓJ.L&vov z úryvku 203: na
každý pár
souhrn
lze pohlížet
(a) jako na
heterogenní pár, který je možno analyzovat z hlediska
nebo
nebo (b) jako na pár
k
jednoty
se sebou samým. Na tomto
ke slovu
dodatek:
v tomto páru
tj. tento pár exemplifikuje)
existuje
spojení (doslovný význam slova <iQJ.LOVi:rt) skrze
spojení nebo
13 který
tuto koherenci - tak jako
v
luku a ve strunách lyry,
vyvažované ven
12
Jistý
13
1T<XALVTovoo;
že k nalezení fundamentální pravdy
je
víry a vytrvalosti. V tomto smyslu
210 DK 22 B 18
(Klement Alexandrijský' Strom. II, 17,4):
J.Lit šA.'l'M}T<XL av&A.mtTTOV
o\ne tteuQ'Í}tTSL, av&tsQe'ÚV'I)Tov éóv xai. <'i1TOQOV.
kávané, nenalezne to,
je to nevypátratelné a
Viz též
244 a zl. 22, 86; srv.
zl. 18 (188).
ných
v
napjatý", tj.
stejnou
do
v jednom
automaticky vyvolává rovnocenné
není-li tomu tak, systém se zhroutí.
248
Hérakleitovo myšlení
jež
ramena nástroje,
souvislý, jednotný, stabilní a
fungující celek. Z toho lze usuzovat, že jednota a koherence
by zmizely, kdyby nebyla zachovávána rovnováha mezi
protiklady,
kdyby "teplé" (tj. celkový souhrn teplých substancí)
nabývat podstatné
nad chladným, nebo noc nade
dnem,
tak jako dochází ke
celku jako takového,
ší-li
v
mezi rameny.
(v) Celková rovnováha v kosmu
být zachovávána
pouze za
že
v jednom
vede
nakonec ke
v
tj. existuje-li
neutuchající "svár" mezi protiklady
211 DK 22 B 80 (Órigenés, Contra Cels. VI,42): EL8tvo:t. XQtl 'TÓV
1TÓAEJ.LOV tóv'Ta
xo:l. 8Lx11v
14
xo:T'
xo:t XQEWV .
xo:l. 'YLVÓJ.LEVa 1TÚV'TO:
212 DK 22 B 53 (Hippolytos, Rej. IX,9,4): 1TÓAEJ.LO<; 1r<iv'Twv J.LSV
1TO:T"ÍJQ
'lniv'TWV 8s 13mnAEÚ<;, XO:L 'ToU<; j.LSV {tsm)c;
ToU<; 8& av{tQW1TOU<;, Tovc; j.LEV 8oúAou<; E'lTOLTj<TE 'ToV<; 8t
&Xeu{tteouc;.
211 Je
že boj je
že právo je svárem a že vše se
podle sváru a nutnosti.
212 Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny ukazuje jako bohy,
druhé jako lidi, jedny
otroky, druhé svobodnými.
Svár nebo boj je Hérakleitovou oblíbenou metaforou pro dominantní
postavení
ve
se týká vzájemného
mezi
protiklady;
(s výjimkou
jenž je
býváním podobného k podobnému), jak lze soudit, bylo možné ob-
14
XQ&<Ílv Diels, XQ&WJLSV« MS. Emendace není jistá, lze ji však jen
vylepšit;
písmena navíc mohou souviset s
vynecháním písmen na
kde v jediném vatikánském rukopise stojí
sL 8t namísto
ew&vat..
249
VI. Hérakleitos z Efesu
jasnit jako
mezi protiklady.
jednoho extrému v
se zdá být v každém
ze všech možností tou
,,Boj", jenž
základ všech událostí, je
(211) ve zvláštním smyslu slova (Homér tohoto výrazu užíval,
ve smyslu "nestranný"): je universální a
za odlišná, ba i protikladná
postavení lidí.- dokonce i za posmrtný
smrt v
(212)
mohla z
"bohy", srv. 237 a 239. Je
zván
Bbc1), "ukázaná cesta" (od téhož
jako sloveso BdxVUJ.LL) neboli obvyklé pravidlo chování. Zde se musí jednat o úmyslné
Anaximandrova dikta (110), že
si navzájem platí pokutu za
bezpráví
nabývání
jehož se
v rámci
Kdyby tomu
být tak, že svár- tj. akce
a reakce mezi protikladnými substancemi - ustane, pak by podle
Hérakleita
každého zápasu mezi extrémy dosáhl trvalé nadvlády a
jako takový by byl
Ale tak jako v
dochází
k
lokálnímu pozastavení boje nebo k uváznutí boje na
mrtvém
které je
rovnováhou
sil, tak i na kosmickém bojišti, jak by byl Hérakleitos nucen
se tu a tam vyskytuje
stabilita za
že je
pouze
a že je vyvažována odpovídajícím stavem na jiném
Tato
vládu sváru (který jako pro
Anaximandra
metaforický motiv
o nic
platnou, nýbrž
vztáhnout tento princip na
naší dosavadní zkušenosti, podle níž musejí všechny
nakonec podlehnout
z nich
prozatím
stabilní.
15
Srv. 213 DK 22 A 22 (Aristotelés, Eth. Eud. VII,1235a25): xat
'HQá.xA.et.-roc;
1TOL1)cravn · fic;
-rs {}srov xal.
<iv{}(!W1Twv <i1TóA.oLTO (=ll. XVIII,l07);
"fcXQ &v elvat áQJ.LOVÍ.CXv J.LTt
ov-roc;
xal. j3aQÉoc;
-rci
Civeu {}1)A.eoc; xal. iiQQSVoc;
tvav-rí.wv ov-rwv. (Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: "Kéž by mezi bohy
a mezi lidmi zanikl svár", nebo( by nebylo hudebnf stupnice, kdyby nebylo
vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živých
bez ženského a mužského, jež
protiklady.) Slovo áQJ.LOVÍ.CX je zde použito ve speciálním
smyslu ,,hudební stupnice".
250
Hérakleitovo myšlení
(ví) Podobenství o
ilustruje druh jednoty závisející
na zachování míry a rovnováhy v rámci
214 DK 22 B 12 (Areios Didymos, u Eusebia Praep. evan. XV,20,
a B 91, Plútarchos, De E, 18,392b): 'Tro'TUJLOWL 'TOWL
E'TEQU xat E'TEQU u8a'Ta S'lTLQQEL (= B 12). 16
... axl8VTJO"L xai. ... <TUvá.-yEt ... <TUVL<T'Ta'TaL xai. a'lToAEÍ.'lTEL
... 'lTQÓO"EL<TL %(XL U'lTELO"I, (= B 91 ).
214 Na ty, kdo vstupují do týchž
se valí stále jiné a jiné vody ..•
Rozptylují se a ... spojují se ...
se a odtékají ...
a odcházejí.
Podle platónské interpretace,
a rozvedené Aristotelem, Theofrastem a doxografy,
Hérakleitos toto podobenství o
proto, aby jeho
absolutní kontinuitu
v každé jednotlivé
vše je v
proudu jako
V tomto smyslu vyznívá úryvek 215 (DK 22 A 6 = Platón, Crat.
402a): Aé"fEI, 'lTOU 'HQá.%AE1,'TO<; on 'lTá.V'TU XWQEL xai.
JLéVEI.,
xat 'lTOTUJLoU QOii U'lTEI,Xá.twv Ta OV'TU Aé"(EI, ooc; 8i..c; &c; 'TOV
'lTO'TUJLÓV
av
(Hérakleitos kdesi
že vše ubíhá
a nic
ví, že
v klidu, a
jsoucí
k proudu
pradvakrát vstoupit do téže
O této interpretaci se
Aristotelés v úryvku 216 Aristotelés, Phys. VIII,3,253b9:
xat <f>a<TL T1,VE<; %1.VELaital. 'TOOV ÓV'TWV
'Ta JLEV Ta 8' OÚ, aAAa
'lTÚ.V'Ta xai. &st, &>..>..a >..avitáv&"v ToUTO TTJV 'ÝJJLETéQaV atrritTJ<TLV.
tvrdí, že to není tak, že
jsoucna se pohybují, zatímco
jiná ne, nýbrž že se pohybují všechna a stále, že to však uniká našemu
16
Slova xai. !Jroxat &t a'ITÓ TOOV VyQOOV ava-6vJL..&V'TUL (i duše se
z vlhkosti), která u Areia následují po ooaTa Š'lTLQQ&L, pokládá
za
zl. 12; jsou však
Kleanthova pokusu nalézt u Hérakleita - tak jako u Zénóna - výpar duše; viz
G. S. Kirk, Heraclitus, the Cosmic Fragments, str. 267 nn. Slovesné páry,
které
zl. 91, se u Plútarcha vyskytují na
následujícím po jeho (platónskou terminologií
shrnutí hlavní výpoo
viz dále str. 254.
251
Vl. Hérakleitos z Efesu
vnímání.) Aristotelés zde
to, co se u Platóna
totiž že mnohé
(ty, které se jeví stabilními) musejí
podléhat neviditelným nebo nepozorovaným
Mohl si však
Hérakleitos
myslet, že
skála nebo bronzový kosvého materiálu? Snad
tel neustále podléhají neviditelným
ano; ale nic z toho, co je obsaženo v dochovaných zlomcích, nenaže si to myslel, a jeho
ve smysly,
jsou-li interpretovány
možná
že si to nemysleiY
Parmenidem a jeho zdánlivým
o naprosté klamnosti
který u jeho
vyvolal
ohromení - mohlo být hrubé odchýlení se od zdravého rozumu, jak
máme za to, akceptováno pouze v
že bylo podloženo dostasilnou evidencí. V tomto
si lze
že byl Platón
uveden v omyl pohérakleitovským
a zkreslováním Hérakleitova
na
k níž nakonec dochází;
jeho
omylu byl snad zejména Kratylos, který podle Aristotela ovlivnil
Platóna v jeho mládí (Met. I,6,987a32).
se však s tímto názorem
protože má
pocít, že Platón musí mít pravdu vzhledem k jeho
17
Viz 197, 198. Je pravda, že Melissos ve zl. 8 (537) upozornil na jev
o tom, že
"stabilní"
se
železo se prstem otírá
atd. Tento
je zasazen do kontextu, který snad obsahuje slovní
poukazy k Hérakleitovi
-ró T& it&Qf.LÓV WuXQÓV 'YÍ.veaitaL xal. -ró
WuxQÓV it&Qf.LÓV, srv. zl. 126).
nemáme
domnívat se, že
musí být v tomto
i když
Melissos
být neviditelná. Pokaždé, když prst otírá, otírá neviditelný díl železa;
když však neotírá, jaký
existuje k
že železo se i nadále
Jádrem Melissova
je spíše to, že jevy ukazují, že vše dokonce i to co, je
stabilní- podléhá
totéž muselo
tanout na mysli i Hérakleitovi; už se o
pod prahem viditelnosti
zmínil nebo nikoli, v každém
by je akceptoval pouze za
kladu, že by byly logicky odvoditelné -a
u mnoha
stabilních
logicky odvoditelná není. Cílem Melissovy argumentace bylo
dokázat, že smysly musí klamat; v
mezi
Hérakleitem a ním vstoupil totiž na scénu Parmenidés. Situace se
až s empedokleovskými výrony (str. 399-401).
252
Hérakleitovo myšlení
vzhledem k
jeho života (která je
raná ve srovnání s dobou, ve které žil Areios Didymos, pramen zl. 12),
proto,
že
Aristotela, a
proto, že se Kratylova oprava ("do
téže
nelze vstoupit ani jednou'', Aristotelés, Met. IV,5,1010al3)
zdá být závislá na platónském podání toho, co
Hérakleitos, nebo
na
podobném. Platóna lze však
tom, jak
nechává Sókrata -pro jeho nebo pro své vlastní
názory jejich
a Kratylova oprava není
závislá na
platónské verzi, nýbrž mohla být jednoduše formulována jako kok
verzi. Snad by bylo dále
vzít v potaz všeobecný vývoj
o vnímání a
jakož i význam dalších
z Hérakleita. Ale je tu též otázka
hérakleitovské
dikce zl. 12 s jeho iónskými dativy množného
a s jeho archaickým obratem "stále jiné a jiné vody". W. K. C. Guthrie
jako G. Vlastos v AJP, 16, 1955, str. 338 nn.) sice namítá, že zL 12 je
pregnantní a
paradoxní, a tudíž
hérakleitovský než
platónská verze, ale náš celkový dojem z
je, že vyhlíží zcela
tak, jako by náležel Hérakleitovi, protože je napsán
a nenucenou iónštinou a vykazuje charakteristický rytmus archaické prócitát má platónský ráz a spíše by mohl
zy; naproti tomu výše
být reformulací zL 12 než naopak.
V této
je obtížné dosáhnout jistoty; zde je
vým
podána jedna interpretace, jinou interpretaci hájí
W. K. C. Guthrie v HGPh I, str. 449-454. Dalším uvažováním
o hlubších souvislostech mezi alternativními verzemi je možné posílit zde obhajované stanovisko. Platónská formulace, která
že
není v okamžicích jdoucích po
nikdy táž (a v tomto
smyslu
Kratylos
pravdu), je spojena s kategorickým
prohlášením, že v
se vše podobá
v tom ohledu, že ou8&v IJ-ÉlleL, "nic
v klidu". Areiova formulace obsažená
ve zL 12 je
drastická; existuje sice cosi jako táž
ale ta je
jaksi
Tato formulace staví do kontrastu "totožné"
a
v rámci specifické situace, a proto zapadá do seznamu Hérakleitových konkrétních
shody
Pokud je však
podobenství více než jen toto (jak Platón
je), pak jeho význam netkví v tom, že každý
musí být podobný
nýbrž spíše v tom, že komplexní celek, jako je
,,týž", zatímco se jeho konstitutivní
neustále
253
VI.
Hérakleitos z Efesu
myšlenka, která by se
blízko k Hérakleitovým
rozebíraným níže v oddíle 7.
v tomto
odhaluje
sloves, z nichž se skládá zl. 91 (a která, jak
napovídá kontext a jejich vlastní charakter, popisují proudící
vody se zvláštním
na pravidelnost jejich
ke zl. 12
(v úryvku 214) to, co se ve zl. 12
totiž že jednota
jako celku je závislá na pravidelnosti (též
repeticí
xaL
s níž proudí vody, které ji
tedy
sloužit jako obraz rovnováhy konstitutivních složek ve
Skála,
hora nebo
jsou
statické a setrvají v tomto
stavu možná
dlouhou dobu; to, co má z hlediska Hérakleitovy
teorie vyvážené reakce a sváru význam, je
že se každý
z
musí nakonec
a
tak k udržení konstitutivních složek
v chodu. Mezitím je stabilita,
ké hory vyvažována odpovídající stabilitou
mas
a
nebo aitheru (hora se skládá
ze
na jiném mísvíce o tom viz v následujícím oddíle.
(vii)
aby
je
živý
další
mezi
v rovnováze;
má
jehož
stále znovu uhasínají,
masy,
a zemi.
a zemí se navzájem udržují
neboli aitherický
schopnost
217 DK 22 B 30 (Klement Alexandrijský, Strom. V,l04,l): xóa,.,.ov
TÓVO& (TÓV <XlJ'TÓV
omeTL<; -tJewv OUT&
aX.X.' i)v a&t X<XL
X<XL
mJ{! a&í.twov,
<Í.'ITTÓ,.,.&l1011 ,.,.&TQ<X X<XL
,.,.&'rQ<X.
218 DK 22 B 31 (Klement Alexandrijský, Strom. V,l04,3): 'JT'l)(!Ó<;
T(!O'JTaÍ.· 'ITQW'TOV -tJ<iX.aacra, -tJaX.<i<J0"1)<; os TÓ ,.,_sv T],.,.t<J1J yq
Tó os T],.,.t.<J1J 1TQ1)0"'r'ÍJQ ... <Yil> itáX.aaaa
xat
,.,_&T(!É&Tat. &Lc; TÓV m)Tóv A.ó-yov óxo'i.oc; 'ITQÓ<T-t1ev i)v ft
-yevéa-t1at -yft.
219 DK 22 B 90 (Plútarchos, De E 8,388d): 'JT'l)(!Ó'i -re
TIX 'JT<Xli'TIX X<XL 'JT'l)(! <X'JT<XV'TWV OXW<J'JT&(! XQlKTOU XQ'll,.,.<X'T<X XIXt.
XQ'll,.,.<Í'TWV XQU<TÓ<;.
' I
\
...
- I
254
'
Hérakleitovo myšlení
220 DK 22 B 64 (Hippolytos, Ref. IX, 10,6): ·ni 8& 'tTÓ:V'Ta olaxi.tsL
xs Qauvóc;.
[tentýž pro všechny] 18
žádný
z
ani lidí, ale vždy byl a je a bude:
živý,
cující se podle míry a hasnoucí podle míry.
218 Obraty
nejprve
z
zpola
a zpola žár [tj.
blesk nebo
...
se rozptýlí jako
a obdrží
svou míru v témž
jaký byl
než se stala zemí.
219 Vše je
za
a
je
za vše, tak jako se
zboží
za zlato a zlato za zboží.
220 Veškerenstvo
blesk.
217 Tento
je archetypickou podobou látky.
jako celek je
možné popsat jako
jehož
množství uhasínají a odpovídající množství se znovu
však všechen
vždy byl a vždy bude v tomto stavu (217). Kosmogonii ve smyslu
tudíž u Hérakleita nenalezneme.
být látkou
v tom pojetí, v jakém ji byla voda pro Thaléta nebo vzduch pro Anaximena, a podle Aristotela a jeho
ne ní již
ani neomezený (srv. Theofrastos u Simplikia, In Arist. Phys. 24,1 =
18
G. Vlastos v AJP, 16, 1955, str. 344 nn., obhajuje
slov
"tentýž pro všechny", když staví do kontrastu
každodenní zkušenosti a klamné osobní výplody
kdo
se
logem (srv. 195 atd.). Tak by tomu docela
mohlo být, kdyby
(a to se nezdá
zl. 30
navazoval
na zmínku o klamných
lidí; avšak ani u Plútarcha, ani u Simplikia,
citují první
tohoto zlomku, se sporný výraz nevyskytuje. A co je
Vlastos se
o tom, že Klement,
tohoto zlomku se stoickým
ve snaze
výkladem ekpyrósis (viz o tom více na str. 258-260), se v souvislosti s citátem
stoického pramene, když tvrdí, že slova "tento
u Hérakleita
všeobsáhlý
systém, 'TÓV
á1r<i<Tllc; 'fi\c; orotac; t8í.wc; 1rowv xócriJ.Ov, jak
a nikoli tento konkrétní
Interpolace je zde tudíž velmi
motivována;
viz o tom více v G. S. Kirk, Heraclitus, the Cosmic Fragments, str. 307 nn.
255
Vl. Hérakleitos z Efesu
DK 22 A 5); podle úryvku 218 je
trvalým zdrojem
ních
Pohlížíme-li na
jako na jednu
kosmu, stojíjako jedna ze
mas - na stejné úrovni jako
reprezentující vodu
jako u Xenofana) a
kosmický
byl Hérakleitem
s aitherem (aHhíQ),
ohnivou látkou, která
nebe a obklopuje
tento aithér byl zhusta považován za božský
a za místo, kde sídlí duše. 19
že duše
být
nebo
aitherem, a nikoli dechem, jak se domníval Anaximenés,
k rozhodnutí zvolit jako podobu látky, která
ovládat,
(srv. str. 207). Jak ukazuje úryvek 220,
totiž jeho
a
druh, jímž je
aitherického
a božského blesku - má
schopnost.
je v tomto názoru
reflektováno božství
aitheru v lidovém pojetí;
19
Srv.
221 Aristotelés, De caelo 11,1,284all: TÓV 8' oiiQavóv
xai. TÓV dvw TÓ'TI'OV oL JLSV «QxatOL Toi.<; {)eoi.<; a'TI'ÉVELJ.L<XV W<; ÓVT(X
J.LÓVOV a{)civaTOV.
nebe a
oblast Z toho
du, že je to jediné nesmrtelné místo... ); 222 Inscriptiones Graecae, 2 1,945,6
(Athény, 5. stol.
Kr.): aL{)T)Q JLSV lJroxac;
uwp.[aTa &t
x.a-wv]. (Aithér
jejich duše,
jejich
223 pseudo-Hippokratés' De carn. 2 (DK 64 C 3): 8oxé&L 8é JLOL o xaAÉOJLEV {)&QJLÓV
a{)á:vaTÓV TE &tvat xaL VOÉELV 'TI'cXVTa xai. ÓQi'JV X<XL aXOÚEW xa.i. Ei.
8évat 'TI'á:VTa, tóvTa T& xai. SO'ÓJLEVa. ToUTO
TÓ 'TI'AEWTOV, ÓT&
ÉT<XQá:X{)TJ <i'TI'aVTa,
d<; Ti}v avwTá:TW 1TEQL<f>OQ1\V, xai.
p.m. 8oxé&t ai.{)éQa Toi.<; 'TI'aAawi.c; dQftu{}at.. (To, co nazýváme
"teplem", je podle mého názoru nesmrtelné, myslí vše a vidí, slyší a zná
vše,
i budoucí.
množství tohoto pak vystoupilo poté,
co se všechno dalo do pohybu, na nejvyšší
dráhu, a to je, zdá se
mi, to, co
nazývali aitherem.). Srv. též Euripidés, zl. 839,9 nn., zl. 941
(Nauck2), Hel. 1014 nn.; Aristofanés, Pax, 832 n. Žádná z
pasáží
není
z tak rané doby jako Hérakleitos a úryvek 223
vykazuje vliv Anaxagory a Diogena z Apollónie. V úryvcích 221 a 223 je
však
za starobylé a v poezii 5. století je
zachyceno v tak hojné
že muselo být tehdy již velmi
a široce známé. Lze je srovnat s vírou v božství Slunce, která musí sahat
do pradávné minulosti.
256
Hérakleitovo myšlení
je
že všechen
(i
nižšího, pozemského
druhu) ve své pravidelnosti, s níž pohlcuje palivo a vypouští
zachování jisté stability mezi nimi,
prapravidlo, které je imanentní
vidlo míry v rámci
procesu a jehož
je logos (str. 241 n.). Proto je
pojímán jako pravá konstitutivní složka
která
jejich strukturu a chování - to, co
nejen opozici
nýbrž i jejich jednotu skrze
Kosmos se skládá, zhruba
z mas
(jež je místy prostoupena druhotným
jako v
sopek) a
které obklopuje
obal
aitheru. Tento
jak se
dohadovat na
úryvku 218, Hérakleitos pokládal za východisko
pohybu kosmických
z jeho oblasti, jak se zdá,
který nakonec nasytí
a on sám je
se totiž
"živí" vlhkem) vlhkým výparem vystupujícím z
jak ukáXenofanés, se
v zemi a
v jiných dobách
zal již
a na jiných místech pozvoJna
v
tedy to, v co "se obrací" kosmický
20
aitherický
a
(218).
jsou
20
Vzá-
Nebo
se
obratem z úryvku 219. Povšimsi, že úryvky 217 a 219 svým smyslem diskvalifikují stoický názor
Hérakleitovi periodickou
(leboli pohlcení
oh(který však nalézá podporu u C. H. Kahna, The Art and Thought of
Heraclitus, str. 134 nn.).
je a bude stále živým
cujícím se a hasnoucím podle míry
v rámci podoz obchodní oblasti
nastat situbenství o zboží a
v jeho rozmanitosti) bylo naráz pohlceno
ace, že by veškeré zboží
takže by existovalo pouze zlato a žádné zboží. Theofrastos
zlatem
na toto podobenství narážku, dodává: "Stanoví
a vypoté, co
pro
podle jakési usouzené nutnosti" (Simplikios,
mezený
ln Arist. Phys. 24,4 nn. = DK 22 A 5), snad \te vztahu k
poznámce (De caelo 1,10,279b 14 = DK 22 A 10), že Empedoklés a Hérakleitos nechali
z jeho
stavu ve stav znia
Aristotelés
však možná na mysli cyklus velkého roku
v délce trvání 10 800 let, o
se Hérakleit()s
zmínil (DK 22
A 13); je možné, že
velký rok se vztahoval k cyklu
duší nebo
k
která uplyne, než jedna
257
Vl.
Hérakleitos z Efesu
jemné
mas probíhají
takovým zpusobem, že celkové množství každé z nich zustává stále stejné. Rozpustí-li se
množství
v
rovnocenné množství
se v jiných
v zemi a
tak je tomu i se
v "žár"
takový je, zdá se, smysl úryvku
218. AÓ'YO'i neboli
zustává týž je to míra a pravidelnost
tentokrát kosmologické
velkého rozsahu, na které je
zde kladen duraz.
na této kosmologii je pouze to, že se
vyhýbá analýze na protiklady a otázce vztahu protikladu
k
To lze
tak, že protiklady
jsou využívány v rámci logického zkoumání
zatímco
studiu
velkého rozsahu je možné
se
popisu, a to zejména z toho duvodu, že logos je
spjat s
Spojení mezi
uvedenými druhy analýzy
sice fundamentální pojem míry a
ale
samotný (jak poznamenává
W. K. C. Guthrie, HGPh l, str. 457) je extrém, a nikoli potenciální
jako voda, apeiron nebo vzduch u
(viii) Astronomie. Nebeská
jsou nádoby s
jež se sytí výpary z
též astronomické
mají svou míru
224 DL IX,9-10 (DK 22 A 1): TO OE 'lTEQLÉXOV O'lTOLÓV B<rrLV OU
O'Y]Aoi.· etvat. J.LÉVTOt.
ev
crxá<f>ac; e'lTECTTQ(XJ,LJ,LÉvac;
projde všemi svými stadii; v obou
se údaj mohl stát
byl-li vyložen
Platón (Soph. 242d = DK 22 A I O)
zdrojem
rozlišoval mezi Hérakleitovou simultánní jednotou a mnohostí kosmu a Empedokleovými
periodami Lásky a Sváru. Závšak oba uvedené myslitele jedním dechem jmenuje jako ty, kdo
v jednotu i v mnohost kosmu. Je docela
né, že Aristotelés oba dva spojil dohromady pod vlivem tohoto Platónova srovnání, a duležité rozlišení mezi nimi
Viz též
W. K. C. Guthrie, HG Ph I, str. 455 n. a 458, kde jsou uvedeny další odkazy na literaturu, aD. Wiggins, Heraclitus' Conceptions oj Flux, etc., in:
M. Schofield, M. Nussbaum (vyd.), Language and Logos, Cambridge
1982, str. I nn.
258
Hérakleitovo myšlení
xani xoi.h.ov 'Tt'QÓ<;
at.:o <iitQOL,OJ.Lévac; -rd.:o
A!XJ.L'ITQ<i<; <ivaituJ.LL<i<Tct<; a'Tt'O'Tc.Adv <!>Aó')'a<;, &c; dvat. T<i
&O"'TQ«. ( 10) A«J.L'ITQOT<iT'l}l' && stvat. TTJV Tou 1)h.to-u <!>Aó')'a
xai, itEQJ.LO'T<iT'l}V ...
TE i\At.ov xai. <TEA 'JÍll'l}ll &v W
<TTQE<!>OJ.LSV WV 'TWV <TXa<!>wv· TOÚ<; TE X« Ta J.Li]va 'fi]<;
O"EA'JÍV'l}'> <TX'l}f.L<X'Tl.<Tf.LOU<; ')'lVE<Titat. O"'l"QE<i>oJ.LSV'l)<; tv «UT'fl
xa-ra f.LLXQÓV 'TiJ<> <Txa<!>í]c;.
225 DK 22 B 6 (Aristotelés, Meteor. II,2,35Sal3): ó i\Atoc; ... vso.:o
t<!>' 1}J.LSQ1l
226 DK 22 B 94 (Plútarchos, De exil. ll ,604a): 'Hh.toc;
Íl'ITEQf3'JÍrrETat J.LSTQ« · st i)e J.L'JÍ, 'EQt.vúsc; f.LLV átx'l}c; t'Tt'txo-uQOL
224 Jaká je
toho, co obklopuje <Zemi>,
jsou prý však v tom nádoby obrácené dutou stranou k nám,
v nichž se hromadí jasné výpary, které
plameny -a to
jsou nebeská
a nejteplejší je plamen Slunce ... K
Slunce a
dochází tehdy, když se nádoby
obracejí
a fáze
vznikají každý
tak, že se
nádoba pozvolna
225 Slunce ... je každý den nové.
226 Slunce
svou míru; jinak je vyhledají Erinye, pomocnice Diké (Spravedlnosti).
V žádném z dochovaných
nejsou jasným
ny Hérakleitovy
o
nebeských
Theofrastos, jak
podal
podrobný, i když subjektivní výklad
jeho
jehož
které nevykazují peripatetický ráz,
lze považovat za
je nutno mít na
že
Hérakleitos
exaktním astronomickým detolik pozornosti jako
ním
verze
tohoto výkladu, jejíž
je úryvek 224, je dochována u Diogena; pokud jde o zbývající
výkladu
jsou od
dále
než Slunce,
blíže), viz DK 22 A 1. Nebeská
jsou pevné
nádoby
Tento
je udržován
vlhkých exhalací nebo
z
které se v nádobách jaksi hro259
VI.
Hérakleitos z Efesu
madi a
jako palivo. 21 Toto je
jakým se voda
v rámci vyvážené interakce mezi
masami, která je popsána v úryvku 218,
v
že vlhko se
a proto se musí
vlhkem fyzicky živit, je naivní a lidová·
je tomu
iv
pevných nebeských
nádob, které
rozvinutí lidového mýtu
o tom, že se Slunce každou noc plaví od západu k východu ve zlaté
kolem severního proudu Ókeana (viz 7).
a
fáze
byly
nádob; pravá
(na rozdíl od pouhého mechanismu)
však udána nebyla a Diogenés (DL
IX,ll = DK 22 A 1), vycházeje
stále z Theofrasta, prohlásil,
že Hérakleitos neprozradil nic o konstituci nádob; zdá se, jako by se
spokojoval s adaptacemi lidových
za
'
že byla zachována jeho obecná teorie kosmologické
Uryvek
225 zapadá do Theofrastova výkladu o nebeských nádobách; Slunce
je každý den .,nové" v tom smyslu, že jeho
je každou noc
zcela
Toto
a
pravidelný cyklus, i když takový,
který by mohl
mírné odchylky. Princip míry v
je ilustrován též v úryvku 226, podle
Diké,
21
Theofrastos a jeho stoupenci
Hérakleitovi obvykle dva
druhy
vlhký a suchý. Jedná se s
o nepochopení, které má
v
vlastním pojetí dvojího výparu,
jímž
meteorologické (avšak nikoli astronomické)
Aristotelés, zdá se, rozvinul svou teorii na
Hérakleitových
o
z
a jiných, pevninských vod; z
pasáží
v jeho spise Meteorologica však vyplývá, že Aristotelés pokládal suchý
výpar ze
za
vlastní objev (G. S. Kirk, Heraclitus, the Cosmic
Fragments, str. 273 nn.). I
mohl
výpar - vzhledem
k tomu, že se
považovat za ohnivý; viz str. 263, pozn. 23. Vynoci a dne (a
tak i zimy a léta) jako
vznikajících v
sledku
temného výparu nad jasným a jasného výparu nad
temným, které Hérakleitovi
Diogení'tv theofrastovský výklad, je
Hérakleitos
tak
jako kdokoli jiný, že
toho, že je den, je Slunce, a ve zl. 99 prohlásil, že ,,kdyby nebylo
Slunce, byla by noc".
260
Hérakleitovo myšlení
normality, a tedy i pravidelnosti,
míry v tom, aby se
svítilo v jinou než náležitou dobu.
Slunci v
jeho
k Zemi nebo aby
(ix) Moudrost záleží v
jakým
funguje
227 DK 22 B 41 (DL IX, I): &v 'TÓ uo<J>óv· É'ITL<T'rau{}n:t. ')'VW!J-1JV,
0%1J x:uf3&QV<i1ut. 1Táv'Tn: &t.a 1TCÍVTrov.22
228 DK 22 B 32 (Klement Alexandrijský, Strom. V,ll5,1): &v
'TÓ uo<J>óv
ÓVOIJ-0:.
i..É')'E<T{}o:., otlx. t{}ti..EL x,cd t{}ti..EL Z'T]vÓc;
22
Ó'TÉ'T] %1Jfl&Qvfj<Tat. PIB, ó-r' E')'%1JI$EQV1Í<Tat F, Ó'TÉ'TJ
Diels, DK, <'>1111 %1Jf3EQv&-rm Gigon, Walzer, Ó'TÉ1J %1Jf3EQvc'iTat Vlastos,
0%1J %1Jf3SQVÓ:'Tat. scripsi. Femininum Ó'TÉlJ není fakticky doloženo; O%'T]
zdroj porušení textu. Navržené
vyžaduje, abychom po vzoru Heidela chápali ')'VWJ.LlJV jako
akuzativ ke slovesu
"být obeznámen s pravým poznáním, jak je vše
skrze
vše". Šlo by o rozvinutí Solónova zl. 16 Diehl: ')'liWJ.LO<TÚlll]<; &' a<Pavtc;
xaAS1TWTCXTÓV
VOTJO"CXL I j.LSTQOV, o &1) 1TUli'T(I)V 1TELQO:'TCX j.LoUVOll
obtížné je po vzat skrytou miru poznání, která jediná má
v držení meze všech
Stoikové naproti tomu chápali ')'VWJ.LlJV v Hévýroku jako
slovesa
(srv. KleanHymnus na Dia, 34 n.), jako to, co
jim
známou,
vlastní
božského rozumu; možnost, že
uvedenému
diktu tuto interpretaci, není nikterak
Ale možnost, že to byl
sám Hérakleitos, kdo použil pouhé slovo ')'liWJ.L'T], aniž k
a aniž
komu ')'li<Í>J.L'T] náleží, a že tedy ')'V<Í>J.L'T] tu stojí
jako významový ekvivalent
logu (srv. 220), se
interprejevila jako
Každá z obou možných interpretací má
své obtíže, ale jejich výsledný smysl se
neliší: moudrost záleží v potomu, jak
funguje - a to v každém
zahrnuje porobožskému logu.
261
VI.
Hérakleitos z Efesu
227 Moudré je jedno: být obeznámen s pravým poznáním, jak je vše
skrze vše.
228 Jedno, jež jediné je moudré, nechce i chce být zváno jménem
Zeus.
V úryvlcu 227 je uveden
motiv Hérakleitovy filosofie: nikoli
pouhá zvídavost ve vztahu k
i ta tu byla
nýbrž
že pravý život
je
svázán s jeho celkovým okolím. Moudrost - a tudíž, jak lze snad
usuzovat, uspokojivý život- záleží v
logu, tj. analogické
nebo
prvku
ve
logos je
IJ.ÉTQOV neboli míry, která
že
nevyústí v nesouvislou, chaotickou pluralitu. Absolutního
ní v této
dosáhnout pouze
(228; srv. též 206), který se
proto v jistých ohledech (nikoli ovšem
charakterem
a požadavkem kultu) podobá Diovi
náboženství.
se
svým synoptickým pohledem je tedy to "jediné, jež je (zcela) moudré".
(220) i samotný logos (196) se s touto zcela moudrou
do
míry
nebo
její
aspekty.
Zbývá popsat Hérakleitovy názory o
-jeho duši, zvyklostech a
Pro Hérakleita nebylo však toto téma nikterak odod studia
v obou
oblastech se vyskytují
shodné materiály a shodné zákony. Na tomto
jenž je
též v úryvku 194 (zl. 1),
závisí úryvek 227.
(x) Duše je
vmiká z vlhka a
se
ve vlhko, celkové pohlcení vlhkem je pro duši smrtí.
duše má blízký vztah ke
ohni
229 DK 22 B 36 (Klement Alexandrijský, Strom. VI, 17 ,2): tfmxfiow
i1ó.V«TO<; NlwQ "f&VÉ<Ti1«L, u8aTt. 8s {}áva'TO<; yYJV "f&VÉ<Ti1av
ex -yí'j<; M OOWQ -ytv&T<U, éi; ooaTO<; SE lJrux1).
230 DK 22 B 118 (Stobaios, Flor. III,5,8): «'ÚTl
xat Ó:QW'f'l'J.
262
tfmx'll <To<f>w-rÓ.T'l')
Hérakleitovo myšlení
231 DK 22 B 117 (Stobaios, Flor. III,5,7): &v'T)Q óxÓ'rav JLdtuu.friJ
a-yETO:L ll'ITÓ 1Tal.8ó.;;
u<f>aAAÓJLEVOt;, OUx S'iTatwv
ox'Tl
Ú'yQTJV 'M)v tjrox'T)v šxwv.
232 DK 22 B 45 (DL IX,?): o/uxf).;; 'iTELQaTa i.wv
&v
1r&.uav Š'iTL'iTOQEl.lÓJLEVo.;;
oiYíw
AÓ-yov ŠXEL.
229 Duším je smrtí stát se vodou,
je smrtí stát se zemí; ze
vzniká voda a z vody duše.
230 Suchá duše je
a nejlepší.
231 Opije-li se muž, nechává se vést
hochem, potácí se
a nepozoruje, kam
má vlhkou duši.
232 Hranice duše bys nenalezl, ani kdybys prošel každou cestu: tak
hlubokou má míru (logos).
Anaximenés
vyvozoval kosmologické
z
zenosti duše, kterou si ve
s homérským názorem
jako dech. Hérakleitos se odklonil od této
ve
jiného lidového pojetí duše, podle
je duše
ohnivým
aitherem. Na tomto
vybudoval racionalistickou psychologickou teorii, v jejímž rámci byla struktura duše poprvé (pokud to nebyl
v tomto
dále, než máme za to) uvedena
Pythagoras, kdo
ve vztah nejen ke
ale i ke
jako celku.
Duše ve svém ideálním a aktivním stavu sestává z
v úryvku
229 nahrazuje duše ve
toho, co by jinak bylo možné považovat
za hlavní interakce mezi
masami,
(srv. 218). Plyne
z toho nejen to, že duše je ohnivá, ale navíc i to, že duše hraje
úlohu v rámci velkého cyklu
Vzniká z vlhka (a je-li
obdobou kosmického
ji udržuje
jakýsi
druh vlhkosti- viz str. 259 n.) a zaniká okamžikem, kdy se zcela prove vodu. 23 Aktivní duše je suchá (230), tj. ohnivá. Duše, která
23
Ve stoické reformulaci úryvku 229, ve které je ke
hérakleitovským
masám
vzduch (aby tak
"prvky" poempedokleovského myšlení),
"smrt
je zrozením vzduchu" atd.; v DK je tato reinterpretace
263
VI.
Hérakleitos z Efesu
zvlhne,
v
pití jako v úryvku 231
(který
ilustruje doposud naivní charakter Hérakleitovy psychologie), se stává omezenou ve svých schopnostech a je
toho,
že se její nositel chová
tj. tak, jako by se mu nedostávalo rozumu nebo
sil. Intelekt je tedy
lokalizován do
duše. Duše, která se
podle
pohybovat do všech
má hranice, jichž nelze dosáhnout (232);
této myšlenky není
ani tak otázka
jako spíše
otázka duše jakožto reprezentativní
kosmického
-který ve
srovnání s jednotlivcem
dosahuje nesmírných
Proto bylo možné
si ji jako ne zcela ryzí fragment okolního
kosmického
a v tomto smyslu jako cosi,
do jisté míry
náleží jeho
schopnost (218). To vše je, jak bylo
výše, rozvinutím
co lze
pokládat za lidové pojetí
aitheru (str. 256, pozn. 19);
však byla prostší
a
známka toho, že
duše je ohnivá, jelikož
muselo být
pozorováno, že teplo je spojeno s živým
zatímco mrtvé
bez duše je chladné (v tomto duchu G. Vlastos, On
Heraclitus, in: AJP 16, 1955, str. 364 n.).
jako zl. 76, je však ve vztahu k Hérakleitovi naprosto
Zdá se,
že Hérakleitos - navzdory Anaximenovi - nevzal vzduch jako významný
kosmický konstituent na
výpar z
jehož
tvím se
v
mohl být
termínem
Aristotelés (De an. I,2,405a24 = DK 22 A 15) o Hérakleitovi napsal, že duši
ztotožnil s látkovým principem, totiž s "výparem, z
ostatní
Sám Aristotelés uznával dva druhy výparu, z nichž jeden byl ohnivý, takže "výpar" zde
viz též pozn. 21 na str. 260.
24
Podle autora scholií k Chalcidiovi (zl. 67a v DK)
Hérakleitos duši k pavouku rychle
k té
své
která je poškozena. Duše je popsána jako "firme et proportionaliter iuncta"
a prospojená) s
myšlenka proporce zapadá do rámce
Hérakleitova myšlení. O vztahu duše a
u Anaximena srv. str. 204 nn.
25
Srv. Macrobius, Somn. Scip. 14,19 (DK 22 A 15): "Hérakleitos
kal, že duše je jiskrou z
podstaty" (scintillam stellaris essentiae)
jsou zde
pojaty jako koncentrace aitheru.
264
Hérakleitovo myšleni
(xi)
spánek a smrt souvisej( se
ohnivosti duše.
Ve spánku je duše
od
a proto se jej( aktivita snižuje
233 DK 22 B 26 (Klement Alexandrijský, Strom. IV,14l,2): tiv-6Qw1l"o<; &v eilcl>QÓV1J cl> <i o<; ti1r-re-rcu I': au-r (i> [á1ro-6avwv] <i1l"oo\fl&t.<;, t<i>V 8i; tl1l"T&Tctt. T&-6V&WTO<; ei)&wv [<Í1TO<rf3&<r-6d<; o\fl&t.<;),
tl1l"T&'TctL eiJ&ovTo<;. [Text jako
v DK, podle Wilamowitze.]
234 Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,l29 (DK 22 A 16): -rofuov
áva1rvoí]<; <r1Táoov -rov -6el.ov AÓ)'OV 'X.ct-6' 'HQ<i'XA&LTOV
<ravn<; vo&QOL )'LVÓJ.Le-6a, 'Xetl &v J.LBV U1l"VOL<; A. 'YJ-freti.oL, 'Xet'Tá
8& Š"f&Q<TLV 1ráA.t.v
&v )'<ÍQ -rot<; ií1rvm<; J.LU<ráv-rwv
'TWV t:X.t<r-6'YJTL'XWV 1TÓQWV XWQLt&TCtL TTJ<; 1TQO'i TÓ 1l"&QLÉXOV
<TUJ.Lcl>uta<; ó &v
vou<;, J.LÓV'YJ'i Tf)<; 'Xct'Tá
1TQO(Jcl>wew<; (Jq>toJ.L&V'YJ'i olovel TLVO<; QLt'YJ<;, XWQL(J1}d<; T&
Ct1l"ofjáAA&L i'jv 1TQÓTeQOV elxe
&VVctj.LLV. (130)
i:v 8e
1r<iALV
'TWV t:X.t<r-fr'YJTL'XWV 1TÓQWV
00(J1l"&Q 8L<i TLV WV 1}uQÍ8wv 1rQO'Xl}\flct<; 'XctL T<{l 1T&QLÉXOVT!.
<TUf.LJjaA.rov
&vMeTaL &úvaf.Lt.V .••
233
si pro sebe v noci rozžíhá
když mu vyhasl zrak;
živý se ve spánku dotýká mrtvého a v
stavu spícího.
234 Když do sebe dechem vtáhneme tento božský rozum [logos],
nabýváme podle Hérakleita schopností myšlení; ve spánku sice
pozbýváme
ale
probuzení nabýváme
Když se totiž ve spánku
kanály smyslového vnímání, je
mysl v nás
od sounáležitosti s okolím a jediné spojení, které
jako jakýsi
zachováno, je dýchání;
takto
ztrácí mysl schopnost
kterou
(130) Ale když ze spánku procitne,
vyhlédne kanály
smyslového vnímání ven jako jakýmisi okny, spojí se s okolím
a nabývá rozumové schopnosti...
V nocí zažíhané
z úryvku 233 je
tma byla
ve snách, kdy se zdá, jako by
dozvídáme se též, že "spící jsou
265
tím, co
vidí
.. (zl. 75) a že "to,
Vl.
Hérakleitos z Efesu
co vidíme ve spánku, je spánek" (zl. 21). Toto
je
klamné: viz poslední
zl. 1 (194). Je to individuální,
osobní
které nahrazuje
logu, který je
(195). Ve spánku se
"dotýká" smrti (v úryvku 233 se
vyskytuje typická hérakleitovská slovní hra se
významy slova
chr-reu{hn, "zapalovat, zažíhat" a "dotýkat se");
jeho duše
slabým plamenem, je
vyhaslý, a proto se spící
v mnoha
ohledech podobá mrtvému. Spánek je tedy
stavem mezi
životem a smrtí.
Sextova informace v úryvku 234 je na první pohled
ale
je s ní
zacházet
Sextos
vykládal Hérakleita v duchu skeptické epistemologie a prameny, z nichž
citáty
z Hérakleita, byly navíc
stoicismem.
v pasáži následující po úryvku 234 uvádí
citace rozsáhlého
zl. 1 a zl. 2 (194 a 195). Na
úryvku 229 lze
že
duše se
jistou fyzickou
a
i spojením s kosmickým
duše. Sextos nás informuje, že v
lém stavu je spojení
stykem
s
s "okolím",
s Hérakleitem- a z toho
vyvodit, že je
okolní aithér, nebo spíše prvek logu ve
který je možné si
jako
odnož
aitherického
Zvláštní význam má mezi smysly
zrak, jelikož
a absorbuje ohnivé otisky
Ve spánku
jediný možný styk dýchání; lze si klást otázku, zda je dechem
nasáván
ve stejné
jako vlhkost (avšak srv. pozn. 30 na str.
269), vzhledem k tomu, že "duše vznikají z vody" (229) a
by
se živit vlhkem. Podle jedné pasáže z Aetia, Plac. IV.3,12 = DK 22
A 15 (která vykazuje jistý stoický vliv) se duše živí jak
tak i
výpary;
výpary, pokud existují, by pocházely
z krve a jiných
tekutin a
výpary by byly výpary
absorbované
dýchání a taktéž vlhké. Dochované zlomky nám
v této otázce bohužel nijak nepomáhají.26 Je možné, že vlhká výživa
26
Sextos v dalším výkladu srovnává znovuoživení duševního
skrze obnovené spojení s universálním logem (zde
stoicko-skeptickým slovníkem) s doutnajícími uhliky, které se- jsou-li
blíže
266
Hérakleitovo myšlení
duševního
který již není nadále vyvažován
ohnivými
v
stavu
si ve
spánku podrobuje duši a uvádí jí ve stav podobný smrti. Lze si
povšimnout, že stav myšlení vyplývající z uchopení logu (viz zl. 1,
194) by z psychologického hlediska znamenal, že aktivní, ohnivá
duše se spojila s ohnivým logem, který je konstitutivním prv27
kem objektivní situace, a díky
se
(xii) Ctnostné duše se po smrti
nýbrž
nestávají vodou,
aby se nakonec spojily
s kosmickým
235 DK 22 B 25 (Klement Alexandrijský, Strom. IV,49,3): J.LÓQOL
"fUQ J.LÉtovec;
-rov.
IJ.OÍ.QO:<; A«"fXÓ.VOU<Tt xa{f 'HQciXAet-
236 DK 22 B 63 (Hippolytos, Ref. IX, 10,6):
&'
ta-raa{}at xai. cpúXaxac; ')'Í.vsa{}at
t
xai. ve-
XQWV.
237 k Bodl. ad Epictetum, p. 83 Schenkl (DK 22 B 136):
""'xo:t <iQ1'JÍ.cpa-roL xa{}o:Q<Í>TEQO:t
235
11
voúaotc;
[lepší] smrti dostávají podle Hérakleita
[lepší]
podíly.
k
ohni Je dost
možné, že tohoto obrazu,
kterého užil snad již Xenofanés (str. 223 n.), mohl znovu použít Hérakleitos. Slovo
blíže", jehož podle slovníku Suda
Hérakleitos použil (zl. 122), náleželo možná k témuž obrazu.
27
Chalcidius,
na
Poseidónia,
Hémkleitovi od Sexta
odlišný názor, podle
je duše ve styku
s kosmickým rozumem pouze tehdy, když není ve spánku rušena smysly
(ln Plat. Tim. 251 = DK 22 A 20). Výraz "kosmický rozum" je stoického
a zbytek je
platónský; avšak srv. zl. Blb z Pindara.
267
VI.
Hérakleitos z Efesu
236 tPro toho, který [nebo to, co] je tam, t povstávají a stávají se
strážci nad živými a mrtvými.
237 Duše padlé v boji jsou
než ty [, které hynou] v nemocech.
[lepší] podíly", o jejichž obdržení se
úryvek 235,
musejí náležet
duši,
má být po smrti "vyhozeno
spíše nežli
(zl. 96). Proto ne všechny duše mohou
"smrt" (229), kterou se
ve vodu, tj.
být dušemi, jež jsou ve své
ohnivé. V úryvku 236 Gehož
první slova jsou
porušená) je, zdá se,
o tom, že
duše smrt
a stávají se daimony;
se zde jedná
o rozvinutí proslulé pasáže z Hésioda. 28
k tomuto Hérakleitovu
je možná obsažen v úryvku 237, který, jak
není
doslovným citátem, nýbrž ve verši formulovaným shrnutím, pocházejícím snad z mnohem
doby než Hérakleitos
z DL
IX, 16 =DK 22 A 1 víme, že Skythinos na sklonku 4. nebo na
3. stol.
Kr.
metrickou verzi Hérakleitova spisu).
verš je v
zl. 24, "Bohové i lidé ctí
padlé v boji", ale nové je tu srovnání s
kdo
na nemoc,
které
není dílem pouhé invence z doby po Hérakleitovi.
28
238 Hésiodos, Op., 121 nn. (o zlatém pokolení):
e'lTEi. 81)
-roirro -yévoc; xa.-rci -ya.L' txál.:u$&1 -rol.
8a.Í.f.Lovéc; EL(n At.o<; f.LE')'Ó.Aou
8t.ci JjouA.dc; I scr-fiA.oL, S'lTtx-fioóvtot <jlúA.a.xE<; -fiV'T}'TWV aV-fiQW'lTWV.
(Avšak když
toto pokolení, jsou z nich z rozhodnutí velkého
Dia
daimoni, pozemští strážci smrtelných lidL) Viz též tamt., 252 nn.
nejasný je jiný
výrok dochovaný u Hippolyta;
má jistou souvislost s naukou o protikladech, ale
též
duší (srv. 213): 239 DK 22 B 62 (Hippolytos, Rej. IX,10,6):
a-fiáva.'TOL -fiV'T}'TOÍ., -fiV'T}'TOL a-fiáva.-rot.,
'TÓV exdvwv -fiáva.'TOV
-rov M txeí.vwv Jjí.ov -re-fivew-rec;. (Nesmrtelní smrtelní, smrtelní nesmrtelní, žjjíce jejích smrtí, jsouce mrtvi jejich životem.) Je zajímavé, že jedna
z
tabulek z Olbie, datem z 5. stol.
Kr. (viz str. 47), na
nese vyrytý nápis "Dio(nýsos), Orfikoi" a Jjí.oc; -fi<iva.-roc; f3Loc;. Hérakleitos zde tedy možná
zvláštní význam
života
a smrti, která byla
v exotických mysterijních kultech
bakchického orfického zabarvení.
268
Hérakleitovo myšlen{
Jak mohou být duše
kdo
v bitevní
než duše
kdo
na nemoc?
na tuto otázku by mohla znít,
že duše nemocných jsou zvlhlé a neaktivní a že jejich nositelé se
nacházejí v
stavu podobajícím se spánku. TI, kdo padnou v
jsou naopak skoseni smrtí ve stavu nejvyšší aktivity, kdy
jsou jejich duše
ctnostnou a
V okamžiku smrti ztrácejí oslabené duše nemocných poslední zbytek ohnivosti a stávají se zcela vodnatými, takže
existovat jako
duše; naproti tomu duše
kdo jsou zabiti v bitevní
(zpravidla
v jediném okamžiku), jsou z
ohnivé. Jako
se
tedy jeví
že duše padlých unikají smrti, jíž je pro duši
ve vodu. 30
a- jak se
dohadovat- spojují se
s aitherickým
než dojde k tomuto spojení,
vají
po
dobu v
29
jiný výrok, jak
upozornil W. J. Verdenius,
pokládá, že -fru,.Wc;,
nebo emoce, má za následek jisté vydání
neboli úbytek duševního
(srovnej s tím "metat
blesky'\ "dštít
a síru" atd. v našem vlastním jazyce): 240 DK 22 B 85 (Plútarchos,
Coriol. 22):
J.L<ixeo-i}at xat..e-rróv· 8 ')'O:Q av i}éA.nlJroxi'Jc; wv&i.Tat.
(Je obt[žné bojovat s
to, co chce, kupuje si za cenu duše.)
Ovládnout
je nesnadné, protože duševní
(který by jej
ovládat) je
zmenšen. To je
správné; ve
spravedlivém
nebo emoci
v rámci heroického pojetí boje) by
však tato ztráta mohla být více než vyrovnána
30
Ve zl. 98 je o duších
že
v Hádu": také z
slov
duše existují po smrti
Místní
lze usuzovat, že
"v Hádu" není
chápat
Smysl tohoto
smrt, jsou
kryptického výroku je snad ten, že duše, které
obklopeny suchou látkou Ginak
názorem totiž
bylo, že
registruje
které jsou sušší než
orgán (pseudo-Hippokratés, De carn. 16; Aristotelés, De sensu, 5,444a22). Je ovšem
možné, že zlomek zcela
že duše je podle jednoho
lidového názoru dechem, že pach je vdechován s dechem a že
je tedy
smyslem, který duše používá poté, co ostatní orgány zanikly
s
Je-li tomu tak, uvedený výrok by mohl mít ironický
nebo
by mohl být
proti
duše jako dechu.
269
Vl.
Hérakleitos z Efesu
podle hésiodovského vzoru.
uvedeného tu však lze
jakoukoli
individuálního
ba i
v
aitherického
množství tohoto
jsou
vtahována do kosmologického procesu a procházejí
nami uvedenými v úryvku 218 (o možnosti jistého
duší viz
pozn. na str. 257). Nezdá se tedy, že by Hérakleitos byl v tomto
jakkoli zavázán Pythagorovi.
(xiii) Zvyklosti
a nelogické, i když
cestu k
náboženství jsou pošetilé
ukazují
241 DK 22 B 5 (Aristokritos, Theosophia, 68): ?ux.ac:xtQOVTQL o'
áAAwo; <c:xlJ.Lc:x> aÍ:J.LO.TI. J.LLO.LVÓJ.LBVOL otov ei: no; eto; 'lr1JAOV
a'lTovttOL70. J.LO.Í-V&<Tilo.t o' Civ ooxot"fl, EL no;
C:XUTOV aVilQW'lTWV Š'lrL<j>Qá<TO.LTO OÍÝTW 'lTOLÉOVTC:X, xai. 70'i.c;
<i-yáAtJ-C:X<Tt os TOUTŠotat.v EUXOVTO.L, óxoi.ov &i: ne; OÓJ.LOL<TL
A&<TX'JlV&'ÚoLTo, ou n )'Lvooaxwv
m)o' i\Qwc:xc; oi:nvtc;
&Lat.. [<o.tt-Lo.> D. S. Robertson.]
242 DK 22 B 14 (Klement Alexandrijský, Protr. 22): Ta vot-Lttót-Leva xc:x-r' <ivilQOO'lTOuc; J.LU<T7'ÍJQLC:X QVLEQW<TTL J.LUeUVTC:Xt..
243 DK 22 B 15 (Klement Alexandrijský, Protr. 34): st J.LTt -ydQ
Awvúaql 'lTOJ.L'lTTtV š'lTot.oilVTo xat UJ.LVEov
c:xLootot.aLv,
<ivat.otaTaTa dtnaa-r' áv· rou..oc; 8& 'At8'Tlc; xal. At.óvuaoc;,
ÓTÉ(tl J.L«LvovTaL xai. A'Jlvattouaw.
244 DK 22 B 93 (Plútarchos, De Pyth. orac. 21,404e): ó
J.LO.VTEióv tan TO šv Aei\<j>oio;
0'1') J.LC:X t vet..
241
oms
TO
AÉ)'Et. omE XQÚ'lrTEt. <iAA<i
se
od (prolité) krve tím, že se
krví,
tak jako by se
kdo vstoupil do bláta, omýval blátem;
zdál by se šíleným, kdyby ho
z lidí zpozoroval
takovém
Též se modlí k
sochám, jako kdyby
rozmlouval s domy a
jaká je pravá povaha
a
270
Hérakleitovo myšleni
242 Mystéria uznávaná mezi lidmi se slaví bezbožným
243
kdyby to nebyl Dionýsos, na jehož
konají
a zpívají hymnus na mužský úd,
by tu
jeden a týž je Hádés a Dionýsos, k jehož
šílejí
a slaví Lénaje.
244 Vládce, jehož
je v Delfách, ani nevypovídá, ani nezatajuje, nýbrž
Hérakleitos jako
ním již Xenofanés antropomorfismus a idolatrii soudobého olympského náboženství.
slova úryvku 241 však prozrazují,
božstva, ba
ani
jeho
atributy, zcela neodmítal. V úryvku 242 je
obsažen
že mystéria by nemusela být naprosto bezcenná,
kdyby se slavila náležitým
Úryvek 243
tomu tak
být: rituály tohoto druhu mohou v
mít (a náhodtaké
mají) pozitivní hodnotu, protože
vedou lidi
k
logu. Není znám pfesný
na jehož
}sou
zde Hádés a Dionýsos
ale první z nich
smrt, druhý kypící život; a je to
ní
významných
(srv. 202, 239), které
brání tomu, aby se dionýsovský kult stal zcel<t nestoudným. 31 V úryvku 244 je chválena metoda používaná Apollónem v jeho delfských
protože znamení odpovídá povaze fundamentální pravdy,
pravdy obsažené v logu, možná lépe než
explicitní
(srv. 207-209). Hémkleitos
v úmyslu pomocí tavlastní
a temný styl vyjadkovéto paralely ospravedlnit
3! že by se mohlo jednat o narážku na orf:1cké/dionýsovské
bylo
v pozn. 28 na str. 268; další z tabulek pocházejících z 01bie,
se zkratkou jména "Dionýsos", obsahuje slova ,.válka mír pmvda
klam", znovu s hérakleitovským názvukem.
32 Srv. 245 DK 22 B 92 (Plútarchos, De Pyth. orac. 6,397a): l:í.j3u"-Aa
as
J.t<XI.VOJLéVq> O"TÓJL<XTI. xa-6-' 'HQáXAELTOV <i'YéAaO"T<X xai. U'K.<XAAW'JTI.(J"T(X xai. &J.t'ÚQI.(J"Ta 4>-6-e'Y'YOJ.téV'Tl
iTwv itt.xvei.TaJ.
TU <!>wvfl a..a TÓV -6-eóv. (Sibylla, která podle Hérakleita šílícími ústy
271
Vl.
Hérakleitos z Efesu
(xiv) Etické a politické rady; sebepoznání, zdravý rozum
a
jsou ideály, které podle Hérakleita mají
zvláštní základ v jeho výkladu
jako celku
246 DK 22 B 101 (Pl6tarchos, Adv. Col. 20,1118c): š8t.tTJ<TÚf.1.TJV
247 DK 22 B 119 (Stobaios, Flor. IV,40,23): -lj{}o;;
8alf.1.WV.
248 DK 22 B 43 (DL IX,2):
XQTJ crj3evvúv<n f.1.&.AA.ov Tj 'lTUQ-
x<ii:qv.
249 DK 22 B 44 (DL IX,2}: f.1.ÚXE<T{}m, XQTJ 'TOV 8f}f.1.0V v'lT&Q ToU
VÓf.1.0U oxro<T'lTEQ Teíxso;;.
250 DK 22 B 114 (Stobaios, Flor. III,l,l79):
vólp AÉ"'fOVTa<;
L<TXUQltso-{}cu XQTJ T<i>
'l'l'ÚV'Trov, oxroo-'lTEQ VÓf.1.lp 'lTÓAL<;
xat 'lToAv LcrxuQoTÉQro;;· 'TQé<J>ov'TaL 'Y<iQ 'lTÚV'TS'> oL
'lTEWL VÓf.1.0t. 'Ú'lTO évo<; 'ToU {}&L()'\)" XQ<l.'T&I.
'TO<TOÍ>'TOV ÓxÓ<TOV MMA.sL xat
'lTci<Tt. xat 'lTSQt.'YlvsTaL.
vyslovuje
neradostné,
a
díky
boha
svým hlasem tisíc let.) Je nemožné
jak velká
tohoto zlomku je doslovným citátem.
H. Frankel se domnívá,
že citát sahá pouze po slovo lT'TÓf.1.et7t.. Já sám se dohaduji, že uvedená
až po slovo <J>{)-e-y'YOJ.LÉVTJ (s
výjimkou slov xai.
xat CtJ.LllQWTa) náleží
Hérakleitovi, zbytek je volnou parafrází Plútarchovou. Výrok
dojmem, jako by
nemetodu exegeze, ale
výklad je nemožný.
I Hérakleitos bezpochyby kombinoval hutnost gnómického stylu s nejasností
stylu; skrytý význam svých
zesiloval slovními
VÓ(t> v úryvku 250, a etymologickými opisy. Podobné užívání jazykových
lze pozorovat
u Aischyla, jehož cbórický styl,
v Oresteii, vykazuje jisté rysy
pn1mznosti s Hérakleitem.
272
Hérakleitovo myšlení
246
247
248
249
250
Hledal jsem sebe samého.
Povaha je
daimonem.
Zpupnost je
hasit více než požár.
Lid má bojovat o zákon jako o hradbu.
Ti, kdo mluví s rozumem, musejí se opírat o to, co je všem spotak jako se polis opírá o zákon a mnohem
všechny lidské zákony jsou živeny jedním zákonem, který je
božský; má totiž tolik moci, kolik si
na vše a stále
má navrch.
Hérakleitovy etické rady jsou svou formou gnómické a svým obecným obsahem
podobné radám
a
jsou
a
s
dávkou nevybíravostiY Vyzdvihují
která sama
závisí na správném posouzení vlastních schopností. Avšak tento druh
rad Gejichž srovnání s delfskými maximami "Poznej sebe samého"
a
se
nabízí) má u Hérakleita hlubší význam, protože se zakládají
to
není, ale
to
vyplývá z úryvku 194 atd.) na jeho
teoriích a protože
jsou motivovány jeho
že moudrým a
aktivním se
stát pouze tehdy, porozumí-li
(viz 194, 196, 227, 234). A to je
mravní poselství Hérakleitovy filosofie, v níž je etika poprvé
propojena s naukou
o
33
Hérakleitos se
kritickou povahou
a svými invektivami si jen
mohl vysloužit oblibu u svých politováníhodných
srv.
251 DK22 B 29 (Klement Alexandrijský,
Strom. V,59,5): O:LQeUVT<U. -ydQ ev <ivri. <i1T<iVTWV oL &QWTOL, 'XAÉO<;
<iévaov {}v'TjTwv· oL M 1roX.X.oi. xsxÓQTjVTO:L oxwrr1TSQ xTÍjvsa. (Ti nejlepší si volí jednu
namísto všech,
slávu mezi smrtelníky;
je nasycena jako dobytek.) Jeho politické smýšlení bylo, zdá
avšak
se, antidemokratické,
snad spíše z empirickych než z ideologických
,,Jeden je mi za deset tisíc, je-li nejlepší", prohlásil (zl. 49), a Efespílal za to, že jeho
Hermodóra poslali pro jeho
zdatnost do vyhnanství (zl. 121).
byl sám ur()zeného
odmítal
výsady s tím spojené (191).
273
Vl. Hérakleitos z Efesu
.,Hledání sebe s&mého" (246) vede tedy, jak lze usuzovat, k odhalení toho, že duše dosahuje mimo sebe (viz 232, 234). Úryvek 247 je
názoru
u Homéra, že jednotlivce
nelze
za to, co koná. Slovo 8atj..Lwv zde znamená jednoduše
{)Sobní
ten je
jeho povahou, kterou má do jisté
míry ve své moci, a nikoli
a
vrtkavými silami, které
jakéhosi .,daimona"
každému jednotlivci náhodou nebo osudem. Helena podle tradice vinila
ze své slabosti Afroditu, ale pro Hérakleita (tak jako
již pro
Solóna, který se ohrazoval proti morální bezmocnosti hérójské mentality) bylo tím podstatným rozumné a prozíravé chování. Úryvek
248 nemá žádný zvláštní podtext;
o tom, jak
mnohdy byla praktická stránka Hérakleitovy etiky, a také o tom, že ne
vždy Hérakleitos promýšlel lidské chování z hlediska ohnivé
nosti duše
by totiž
mít za následek zvlhnutí duše, a nikoli její vzplanutí). Mnohem hlubší význam má naopak úcta k zákonu
vyžadovaná v úryvku 249,
je
slovníkem; ve
úryvku 250 (který je vhodné srovnat s úryvky
194, 195 a 196) se pro ni nabízí
Lidské zákony jsou živeny božským universálním zákonem; jsou v souladu s logem, formujícím konstituentem kosmu. Výraz "živené" je použit
devším, avšak nikoli
v metaforickém smyslu; spojení mezi
lidskými zákony a logem je
i když ne bez materiálního základu, protože dobré zákony jsou dílem moudrých lidí s ohnivými
dušemi {230),
jejich zásluhou
jako
Hérakleitos - vlastní povaze vztahu mezi lidmi a
Navzdory
nejasnosti a
v otázkách interpretace se
ukazuje, že Hérakleitovo myšlení se
celkovou jednotou,
která se (možná pro nedostatek informací o Anaximandrovi) jeví jako
naprosto nová.
všechny aspekty
jsou
systeobjevu - že veškeré
maticky, ve vztahu ke
jsou pravidelné a vyvážené a že
této rovnováhy je
spokonstituent
jenž byl
jako jejich logos.
Lidské chování jako
ve
- se
týmž
274
logem; duše sestává z
jehož
(jakožto
celkového
uhasíná.
logu, pravé konstitucí
je
nezbytné, nemá-li lidská duše v
osobního nerozumu jednotzvlhnout a stát se neaktivní. Hérakleitovo pojetí vztalivce
hu duše ke
bylo
než pojetí Pythagorovo,
bylo
byl jím
který
celkem bez
Aristotelés.
odezvy až do doby, než se jím vydali atomisté a
V mezidobích se zásluhou
Sókrata a Platóna rozvinul nový
trend
k odmítání
275
"
v
FILOSOFIE NA ZAPADE
První dva filosofové, o nichž víme, že
v
obcích
jižní Itálie, byli dva emigranti z Iónie, Xenofanés a Pythagoras, jejichž akmé spadá
na konec šestého století
Kr.
filosofie, které se rozvinuly v jižní Itálii, byly
svou motivací
Zatímco
i svou povahou velmi odlišné od filosofií
ponoukala intelektuální zvídavost a nespokojenost se starými mytologickými výklady, aby se pokusili o systematický fyzikální výklad
byl impuls, z
pythagorejství,
metafynáboženské povahy a eleaté Parmenidés a Zénón
víry v samu existenci
zické paradoxy, jež podetínaly
ho
Jediným velkým myslitelem na
který
v iónské tradici zkoumání
v duchu veskrze podobném iónskému, byl sicilský filosof Empedoklés. Byl však hluboce
jak pythagorejstvím, tak Parmenidovým myšlením; a jeho systém je
poznamenán metafyzickými a náboženskými zájmy,
tak jako
bujnou (nemáme-li
bizarní) a povýtce osobitou obrazotvorností.
že tyto rozdíly mezi
Je lákavé vyslovit
a iónskou filosofií souvisejí s odlišnými
a politickými
nevzájem vzdálených
životními podmínkami v
ho
snad, že jsou
jejich funkcí. Jisté je, že jižní Itálie
týkajících se smrti a uctía Sicílie byly domovem mysterijních
božstev, zatímco v obcích iónského
o pování
toho
neslyšíme. A bylo též poznadobné náboženské
menáno, že
obce byly chronicky
stabilní
typickým politickým hodnotám
polis
a oddanost jejich
byla
než jinde v
(války mezi
a italskými státy byly
trpké,
vedly k deportacím celých skupin obyvatelstva a ke srovnání jejich
se zemí:
277
Vl.
Hérakleitos z Efesu
Sybaridy r. 510
Kr. bylo nejproslulejší z
Ale
už je tomu s pravdivostí
spekulací jakkoli, faktem je, že to
bylo v jižní Itálii, a nikoli v Iónii, kde se zrodily dva
prvky moderního chápání filosofie. Pythagoras je archetypem filosofa považovaného za mudrce, který
lidi
smyslu života
a smrti, a Parmenidés je zakladatelem filosofie chápané nikoli jako
primární výzkum
(jenž je dnes doménou
nýbrž jako druhotného studia toho, co to znamená
že
existuje nebo je v pohybu nebo je mnohostí. Je
že tyto dva
zájmy byly od
spjaty se
rozdílnými myšlenkovými
typy, že však oba
charakteristické pro jedno a totéž povolání:
filosofii.
278
VII
PYTHAGORAS ZE SAMU
Doklady
252 Platón, Resp. 600a-b (DK 14,10): 'AXX<i 81) st f.L'l)
-r1.ai.v
airró'>
X&-ysTaL
-ysv&a{}m., oi. tx&i.vov 1)-yó:'lTWV t'lTi.
xat TOL'>
'ÚO"'TÉQOL'> ó&óv nva 'lT<XQÉ8oaav
'Of.L'flQLXTJV, W<T'lT&Q
IllJfta-yÓQ<X'i airró<; T&
E'lTL 701ÍT<p TJ'Y<X'lT'IÍ{}'fl,
xat oL U<TT&QOL iln xai. vilv IllJfta-yÓQ&LOV TQÓ'lTov E'lTovof.LÓ.tovTE'i Tou
'lT11 8oxoooc.v dvat tv TOL<;
&XA.m.c;;
253 Platón, Resp. 530d (DK 47 B 1): Kw&vsúst,
<X<J7QOV0f.LL<XV Of.Lf.L<XT<X 'lT&'lT'fl'Y&V, W<; 'lTQO<;
<j>OQUV ii>Ta 'lTayfjvat., xai. amat. aAATJAWV
E'lTWTfJf.Lnt dvat, w<; ot T& IllJfta-yÓQ&toí. <j>a<Tt
fXaúxwv,
'
I
"
I
252 Ale
lidi
ne na
'
W'i 'lTQÓ<;
,
I
&V<XQf.LOVLOV
TLV&<; ni.
ih
se o Homérovi, že se za svého života stal pro
a vychovatelem
v soukromí, pokud už
A
ho tito lidé rádi za to, že jim
a
pak
generacím jakýsi homérský
života? A nebyl takový i Pythagoras, který byl
tomu
milován a jehož následovníci se
bem života, který
dnes nazývají pythagorejský, zdají být
jaksi odlišní od ostatních lidí?
253 Zdá se,
jsem, že jako jsou
pro astronomii, tak
jsou uši
pro harmonii, a že tyto
jsou si navzájem
jakýmisi sestrami, jak tvrdí pythagorejci, a my s nimi, Glaukóne, souhlasíme.
279
Vll.
Pythagoras ze Samu
Úryvky 252 a 253, které
jediné
Platónovy jmenovité
zmínky o Pythagorovi a pythagorejcích, ukazují
pythagoreismu: jednu náboženskou a etickou, druhou filosofickou a
Jaký vztah tyto dva aspekty pythagorejského
zaujímaly? Pocházejí oba z Pythagorova vlastního myšlení? Tyto otázky
menávají náš výklad zde i v kapitole XI, protože jsou
pro
bádání o pythagoreismu už více než jedno století, k
lze uvést
jako
i tituly typu Mysticism and Science in the Pythagorean
Tradition od F. M. Comforda a Weisheit und Wissenschaft od Waltera
Burkerta (toto mistrovské dílo
bádáni o antice je dostupné i v dobrém anglickém
který vyšel pod
krotkým
názvem Lore and Science in Ancient Pythagoreanism). Spory o tyto
otázky se
tak dlouho zejména proto, že doklady jsou
ným
neuspokojivé. A za tento stav je do
míry zodPlatón,
jen
Je
známo, že Platónova vlastní metafyzika je hluboce poznamenána myšlenkami, které pokládáme za pythagorejské,
on sám to
dialog Faidón
reprodukuje autenticky pythagorejskou
eschatologického
o osudu
duše
etických a náboženských
a uvádí tuto
v pythagorejském kontextu filosofické rozpravy mezi
(Bumet
podal
návrh, podle
.,byl Faidón
pythagorejskému
ve Fliúntu", viz Early Greek Philosophy, str. 81,
pozn. 1.) Ale
proto, že Platón
zpracovává pythagorejské
motivy, musí být historik
filosofie opatrný, chce-li
užívat Faidóna jako zdroj informací dokonce i o pythagoreismu raného
století
Kr., natož pak jako pramen Pythagorovy vlastní
filosofie.
by však bylo chybné a v každém
nemožné, abychom nedovolili Faidónovi a jiným Platónovým
náš obraz raného pythagorejství.
tak jako zabarvil naše chápáni Pythagory, poznamenal nebo
poškodil Platón obrovské množství toho, co
o Pythagorovi napsali nebo co si o
mysleli.
vlivná byla Platónova obhajoba numerologických koncepcí v Timaiovi, Filébovi a v podosti nejasných "nepsaných naukách'' (viz k tomu
W. D. Ross, Plato's Theory oj Ideas, Oxford 1951, kap. IX-XVI).
Tyto myšlenky udávaly v Akademii tón pro metafyziku "pythagorejského" stylu. Platónovi žáci tento styl rozvíjeli daleko
280
Doklady
než sám Platón, nakolik lze
vysoudit z pseudo-platónské Epinomidy a z toho, co víme ze
Speusippa a Xenokrata. Tito žáci
žádný zájem na tom, aby rozlišovali své vlastní platonizující
od nauky samotného Pythagory.
rozvíjení pythagorejských
platonismu
nikdy neJejich charakteristický
Kr. ho znovu oživovali "novopostrádal sympatizanty a od 1. stol.
pythagorejští"
jako Moderatos a Núménios. To, co
auéry nabízí jako autentickou metafyzickou nauku
dokonce Pythagory samého (viz
Sextos Empeirikos, Adv. math. X,248-309), není než tento typ platonismu.
této platonizující interpretaci pythagoreismu projevil zásadní odolnost pouze Aristotelés, a to svým vlastním
totiž
ukázat, jak primitivní a zmatený typ myšlení pythagorejství
vuje a jak se ve
odlišuje od platonismu, který ho využívá.
objektivním informacím
K Aristotelovým obsažným a
o pythagorejské metafyzice a kosmologii pátého století se vrátíme
v kapitole XI. V této kapitole budeme využívat jen zlomobsahují informace
ky z jeho monografie o pythagorejcích,
o samotném Pythagorovi a o velmi raných pythagorejských naukách
a tradicích.
vzniklo
vaPythagoras sám nenapsal nic. 1 Z tohoto
kuum, které bylo posléze
obrovským množstvím
z nichž jsou mnohé jako historický doklad o
vlastní nauce zcela bezcenné. Tato literatura zahrnuje zprávy o pythagorejské
fyzice, etice, politické teorii i metafyzice, Pythagorovy biografie
pojednání (mnohé z nich se dochovaly), jejichž autora
ství bylo
raným
dnes jsou všech1
254 Josefus Flavius, ContraApionem, 1,164 (DK 14,18): m!roii (se.
Uu{ta-yó(!ov) ..-.&v oov ooosv ó..-.oXo-ycimu
1r&(!L airróv WTO(!"Ý)xa<rL, xai. Toirrrov
1roXA.ot 8& Ta
EQ..-.L1r1TO<;.
(Neexistuje žádný spis, o kterém by se
soudilo, že je
Mnozí
však o Pythagorovi vykládají a z nich je
Hermiptaké
pos.) Tento skeptický náhled na Pythagoru jako autora sdílel
Plútarchos (De Alex. Magn. fort. 328a) a Poseidónios (Galénos, Plac.
Hipp. et Plat. 459 Muller), ale odmítal jej Diogenés Laertios (VIII,6): srv.
texty v DK 14,18-19.
281
Vll.
Pythagoras ze Samu
ny (s výjimkou
Filolaa a Archyty) pokládány za
pseudonymní fikce pozdního
Z této nesmírné záplavy materiálu se nás budou týkat jen
hlavní Životy, jejichž autory jsou Diogenés Laertios, Porfyrios a Iamblichos. Všechny sice
kompilace z
éry, avšak obsahují
s velmi
hodným materiálem i
a výtahy z
v
350-250
Kr. a
k velmi starým tradicím o Pythagorovi a pythagorejcích,
z Aristoxena, Dikaiarcha a Timaia Gehož citují také historici).
Rané informace o Pythagorovi
Vzhledem ke stavu
je obzvláštní
že se dochovalo nemalé množství zpráv o Pythagorovi a jeho následovnících u
v 5. století. Tyto zprávy
obraz, který se skládá
ze
hlavních
(i) Pochybná reputace mudrce
255 Hérakleitos, DK 22 B 40 (DL IX, I):
ou 8t8úuxs..- 'Huí.o8ov -ydQ &v
atrrí.c; TS Esvo<!>úvsú TE xat 'Exo:Tal.ov.
vóov e:xet.v
xat lluita-yÓQTJV
256 Hérakleitos, DK 22 B 129 (DL VIII,6): lluita-yÓQTJ'i MvTJ<TÚQXOU ÍATTOQÍ.TJV -1\<TXTJ<TEV dvitQCÍ)'lTWV iJ-ÚAt<TTO: 'lTÚVTwv xai.
TO:lJTO:
f:aUTOU <To<!>í.ytv, 'lTOA1.l3
l-"0:{tÍ.ytV, XO:XOTE}(VLTJV.
2
Rozsáhlou sbírku pseudonymní pythagorejské literatury publikoval
H. Thesleff, The Pythagorean Texts oj the Hellenistic Periods.
3
Na
naší emendace T«Vr« mají rukopisy Taúrac; TÓ.<; ouy"YQ«<!>úc;, "tyto spisy".
odkazy na specifické spisy
však sotva mohou
v úvahu. Obrat
toho nezní hérakleitovJe také pochybné, zda
znamesky a ruší rytmus
z
jak se obvykle
na
rukopisného
nat
282
Rané informace o Pythagorovi
257 Hérodotos, Hist. IV,95 (DK 14,2): wc; &t S"fW 7rUv-&<ivoj.L«L
Twv TÓV 'E>.":qcr'JTOVTOV xo:t IIóvTov oi.xsóvTwv 'EAA'Í)V wv,
'TOV
TOÚ'TOV CÓVTO: avaQW'JT'OV OOUAl:ÍI<TO:C. tv
ot
I<ij.Lq>, OO'UA&OOO:L
IIu-&O:"fÓQlJ T<i> Mv1]0"áQxou· ... ch& 86
xo:xoj3twv T& tóvTwv TWV 0Q1]Lxwv 'to:i. inr«c1>QOV&O"TÉQWV,
Tóv
Toihov
8Lo:tT<iv T& 'l<i&o: xo:t
i){)eu j3o:{)úr&Q« ft xo:Ta 6Q'Í)Lxo:c;, otu "EAA1]0"L T&
O"O:VTO: xat 'EA.A'Í)V wv OU T<i> acr{tsv&O"T<iTq> cro<!>LO"T'fi
"fÓQ1J, XO:TO:O"X&U<iO"o:O"{to:L av8Q&WVO:,
TÓV 'JT'O:V&ox&ÚOVTO:
'TWV aO"TWV 'TOiJc; 'JTQÓ>Touc; xo:t &UwXÉOV'TO: ava&c.&ácrx&tV wc;
OUTE <XUTÓ<; om& ol O"Uj.L'JT'ÓTO:t o:moii Om& ol tx ToUTWV atd
'YLVÓj.L&VOt a'JTo{tav&oV'TO:L, &A).'
tc; XWQOV TMOV tva
ai,&i. 'JT&Qt&ÓVTE'i
'Ta 'JI'<iVTO: a"fet-&<i.
258 16n z Chiu, DK 36 B 4 (DL 1,120): vlw11 8' ó Xi.óc; <1>11crL 'JT&Qt
o:moii (se. «<>&l?&xú&ou)·
fuc; Ó fLEV
'I'& X&XO:O"j.LÉVOc;
XO:L o:woi.
XO:L
tJroXfl T&Q'irVÓV
j3loTOV,
&Ln&Q IIu-3-a"fÓQTI'> thúj.Lwc; cro$óc;, <oc;> n&Qi. 'lT<iVTwv
aV-3-QW'JI'WV "fVÓ>j.LO:c; &t&e XO:L
(= 45)
255 Znalost mnoha
mít rozum. Jinak by tomu
Hésioda a Pythagoru i Xenofana a Hekataia.
256 Pythagoras, syn
se
zkoumání nejvíce ze
všech lidí; a když si takovéto
vybral,
si je jako
svou moudrost,
podvodnost.
257 Jak jsem slyšel od
žijí u Helléspontu a u
byl tento Zalmoxis
který byl otrokem na Samu,
a to otrokem Pythagory, syna Mnésarchova .... Thrákové tehdy
tato slova pocházejí od
který
najít doklad Pythagorovy autorské aktivity. Slovo
To:Vro: je
ve významu "tyto kvality" jako zájmeno odkazující
k výrazu uo$LT)V XTA.
4
K emendaci rukopisného
bach, in: PCPS 5, 1958-1959, str. 36.
283
ó cró<j>o<; viz F. H. Sand-
Vll.
Pythagoras ze Samu
žili
a nevynikali obzvláštní inteligencí, zatímco Zalmoxis
poznal iónský
života a
mravy než thrácké,
protože se stýkal s
a mezi nimi i s Pythagorou, který nebyl nejslabším z
Zalmoxis si postavil halu,
v níž
a hostil
a
je, že on, jeho hosté
nýbrž
na takové místo,
a ani jejich potomci
kde budou žít
a užívat všeho dobrého.
258 Ión z Chiu o
[tj. o Ferekydovi]
"Tolik vynikal v mužnosti a
a nyní, když
se jeho duše
blaženému životu -jestliže byl Pythagoras, který nade všechny ostatní
poznal a prozkoumal názory lidí, opravdu moudrý."
V úryvku 256 je Pythagoras ironicky
jako ukázkový
tel dychtivé a kritické badatelské praxe, která byla pro iónské intelektuály charakteristická a jíž Hérakleitos nijak nepohrdal (srv. B 35:
,,Muži,
milují moudrost [<f>t.Xoo-ó<f>OU';], musí probádat mnoho
Pythagorovo zkoumáni však jednoduše
v tom, že
znalosti, které nalezl u jiných, vybíral a
využíval.
a hlavní
triády, tj. "podvodnost", dále podkopává kredit
zejících dvou: Pythagorova moudrost byla podvodná, jeho mnohobez
(255).
úryvek 256, že Pythagoras
se vydával za
který provozuje i.o-TOQL1'), zkoumání, nebo byl
v každém
v takovém
nahlížen? Anebo on sám tvrdil,
že je "milovníkem moudrosti" (srv. znovu Hérakleitos, zl. 35)?
Verše Ióna, který psal v
pátého století,
v úryvku 258
Hérakleitových slov z úryvku 256. Ión se však zdá být
více
tomu, aby
že Pythagoras byl opravdovým mudrcem, a aby
o posmrtném
které mu
Také Hérodotos naráží na otázku, zda byl Pythagoras šarlatán, a to
jak dvojsmyslným
slov v úryvku 257 ("nebyl nejslabším
z
tak
jeho jména do kontextu pasáže,
která
Zalmoxida jako
Ve zcela odlišném tónu vyznívají vroucná slova Empedokleova:
259 Empedoklés, DK 31 B 129 (Porfyrios, Vita Pyth. 30): TOÚ'rov;
xat. 'E!J.'rrS&oxXi}'i
1\t-ywv 'n'SQL
(se. flu{}a'YÓQO'U)·
&É 'TL'i
'XSÍ.VOt.O"t.V UV1\Q 'rrSQt.<Í>O"LIX et8<Í>'i
284
Rané informace o Pythagorovi
TE
ao<!>wv <T' >
O<; 81'! JJ.'ÍJXI.O'TOV 1t'QU1t't8rov
'li"AOUTOV"
Ó'li"'li"ÓT& ')'lXQ 1t'<Í<Tti<TLV
Q&i.a ')'& TWV óvTrov 'IT<ÍVTrov l..eúaaeaxev
T& 8éx' aV-&QW'lTWV
T• eLXOO'LV
259 Také Empedoklés o tom vydává
když o
.,Byl mezi nimi muž vynikajících znalostí, mistr všech
moudrých
který získal
bohatství v síle mysli: kdykoli se totiž
veškerou silou své mysli, snadno
každou ze všech existujících
v deseti, nebo dokonce dvaceti lidských generacích."
jako Hérakleitos i Empedoklés
dojem, že
neexistovalo žádné téma, o kterém by Pythagoras
a že
jeho metody nebyly
racionální
Obrat "všechny
druhy moudrých
že Pythagoras byl mužem praktických dovedností a ostrovtipu
jako teoretikem. Uvidíme posléze, že toto téma se
rozvijelo v
o Pythagorových zázracích a ve zprávách o jeho
v Krotónu.
(ii)
o reinkarnaci
260 Xenofanés, DK 21 B 7 (DL VIII,36): 1t'&Qt 8& TOU &l..l..oT'
&l..l..ov ')'&')'&vi'Ja-&at Eevo<!>áv'T)c; &v
1t'QO<TJJ.UQTUQ&i.,
i)c; <iQX'ÍJ,
vilv airr' &l..l..ov
AÓ')'OV, 8&í.i;ro 8& xél..eu3ov.
o & 'lT&QL
(se. llu{)a')'ÓQOll) <I>'TJ<TLV
xaí. 'li"OTS JJ.LV aTU<!>&I..ttov.évou mcúl..axoc;
<!>aatv Š1t'Ot.XTLQ!Xt. xat TÓ8& <!>áa{)aL
llafuat. JJ.'T)8Š Q<Í'lTLt',
i) <!>í.I..Oll
""'X'ÍJ,
rov <!>{)&')'t<XJJ.SV'T)<; atoov.
5
2 a 3 je oproti
Persephone, str. 208.
285
prohozeno, viz G. Zuntz,
Vll. Pythagoras ze Samu
261 Hérodotos, Hist. 11,123 (DK 14,1): 'lTQWTOI. ot xo:i. TÓVO& TÓV
Aó-yov Ai.-yú'lTTtoi. dow ot &L'lTóv-rec; w<; áv-3efimou tlrux1)
á{}ávo:TÓ<; tcrn, TOU (J"(Í)j.LO:TO<; ot xo:-ro:<j>{}í.voVTO<;
UAAO
'(\>OV o:i.&i.. "fi.VÓ!J.EVOV
Š'tT&d.v 8&
'tTEQtéA{}ll
T<Í X&QcrO:Í.O: xo:i. Ta -3o:Aácrm,o: XO:L T<Í 1T&TEI.l1<Í o:trn<; &c;
áv-3QW'lTOtJ crWIJ.O: "fi.VÓJ.I.&VOV
'TTJV 'tT&Q1/rlAtJ(J"I.l1 8&
o:\rrfl "fLvecr{}o:l. tv T(!tcrXLAi.mcrt šncr1.. Totrrq>
AÓ"f(t) ewl.
ot 'EAA'ftv wv txu'ftcro:v-ro, oi. J.I.EV 1TQÓT&QOV oi. 8e WT&QOV, wc;
i,8i,q> Š(J)tJ'TWV ióvn· 'T'WV
ei.owc; T<Í oUVÓj.LO:TO: oU "fQá<J>w.
260 O tom, že se
rodí
jako
jiný, vydává
tví Xenofanés ve své elegii, která
takto: "K jinému výkladu nyní zas
a ukážu cestu." A to, co o Pythagorovi
vypadá takto:
že když kdysi míjel
který
bil
pocítil lítost a pravil: ,Zastav a nebij ho, protože je to
duše
kterou jsem rozpoznal, když jsem zaslechl její
hlas.'"
261
byli nadto první,
vyslovili myšlenku, že duše
je nesmrtelná, a že když
zaniká,
do jiného
živého tvora, který se
narodil. A když pak projde všemi
tvory pozemskými,
i
vstupuje
do
když je
na
Tento cyklus trvá
tisív
ce let. Existují i
Rekové,
tuto nauku
-jedni
jiní
jako by byla jejich vlastním vynálezem.
Znám jejich jména, ale neuvedu je.
Ani jeden z citovaných
Pythagorovo jméno, ale oba
pojednávají
o
Hérodotos mohl mít
na mysli také Empedoklea (srv. 401). Xenofanova poznámka je žert,
ale jak poznamenal J. Bames, ,.žert nemá žádnou pointu, pokud jeho
nebyl
stoupenec transmigrace" (The Presocratíc Phitéto nauky
losophers, 1, str. 104). Hérodotos
ale i když víra v reinkarnaci by mohla být cizím importem do
z Indie, centrální Asie jižního Ruska), metempsychóza - na rozdíl od metamorfózy do
- není v egyptské
a ikonografii doložena. Hérodotos
toho
egyptské
ryze
myšlenkám a
286
Rané informace o Pythagorovi
Úryvky 260 a 261 zvyšují
s úryvkem 258
nost
že to byl sám Pythagoras, kdo formuloval
o reinkarnaci za pomoci termínu ""'X'ÍJ, duše.
Faidón ukazuje, jak pružný dokáže výraz $ux1] být,
znamená
"princip života'\
"mysl" a
také ,,osobnost". Pythagoras
odkazoval k základní "osobnosti", k
využíval i význam "životní princip". Ión v úryvku 258 (srv. 257} naže Pythagoras se zabýval úvahami o blaženém osudu, který
na
lidské duše
po smrti. Jak se tato koncepce vztahuje
k
cyklu transmigrací a zda to
i
soudný
den, to jsou otázky, které lze nejlépe zvážit ve
dalších
mých
o pythagorejském
(viz str. 308 n. níže).
(iii} Spojení s orfickými kulty a spisy
262 Klement Alexandrijský, Strom. I, 131 (DK 36 B 2; 15): "lwv 8&
ó Xi.oc; &v Toi.c; TQt.a')'JLOi.c; xat IIU'3a')'ÓQaV ei.c; 'OQ<f>éa &veVB')'Xei.v Ttva Í.<TTOQSL. 'E1Tt.')'ÉV'YJ<; 8& &v Toi.c; 1TEQL TTJ<; etc;
'OQ<f>éa <<iva<f>EQOJLÉVT)c;> 1TOt.'ÍJ<TEw<; KéQXW'iTO<; Etvat. AS')'Et.
TOil Ilu-3a')'OQELO" Ti)v etc; uAt.8ou
xat TÓV Í.SQÓV
Xó-yov, Tóv 8& 1TÉ1TAOV xai. Ta <f>uu1.xa BQoVTí.vov.
263 Hérodotos, Hist. II,81 (DK 14,1): ou JLSVTot.
')'E Ta LQ&
éu<f>ÉQE'T(lt. ELQtvea ouM <T\J"(XaTa-3Ó:1TTSTaÍ. u<f>t.· OU ')'aQ
o<TLOV. ÓJLOAO')'ÉEL6 &e 'Tama 'TOL<TL 'OQ<f>t.xoi.<Tl. xaXeoJLÉVOL<TL
xai. Baxxt.xoi.<Tt., toil<TL 8& At')""iTTÍ.OLO'L xai. IIU'3a')'OQSÍ.OL<TL.
ou8t ')'aQ 'TO'Ó'TWV 'TWV ÓQ')'Í.WV JLE'TÉ)(OVT(l O<Tt.ÓV &O'TL &v etQLVSOL<Tt. EÍ:JLaO'L -3a<f>-3fJvaL.
8& 1TEQL a'Ó'Twv LQóc; Xó-yoc;
AS"fÓJLSVO<;.
262 Ión z Chiu ve svých Triagmoi vypráví, že také Pythagoras
suzoval
O poezii
6
K textu druhé
spisy
Avšak Epigenés ve své knize
Orfeovi tvrdí, že Sestup do Hádu a Po-
viz W. Burkert, Lore, str. 127-128.
287
VII.
Pythagoras ze Samu
svátné slovo jsou dílem pythagorejce Kerkópa, zatímco Pláš(
a Fyziku
Brontinos.
263 Avšak
nikdy nenosí do
a nenechávají se
v nich ani
to je bezbožné. 1Jto zvyky jsou
v souladu s
které jsou zvány orfické a bakchické, ale ve
jsou egyptské a pythagorejské. Je totiž bezbožné
pro kohokoli, kdo má
na
aby se nechal
ve
šatech. Existuje posvátný
který
o
pojednává.
V pátém a
století existoval
orfických "knih" (srv.
Euripidés, Hipp. 953-954; Aristofanés, Ran. 1030-1032; Platón,
Resp. 364e): naší omezené znalosti
básní je
§ 4 v kapitole I. Tyto písemnosti
jejich
Orfeovi
proto, aby využili reputace básníka, který žil podle obecné víry
Homérem. Není o mnoho
že je sepsali pythagorejci, ale z úryvku 262
vyvodit, že jejich obsah musel mít
s pythagorejskou naukou
body. 7
Úryvek 263 ukazuje, že také v otázkách kultu musela existovat
podobnost mezi zvyky pythagorejskými a zvyky popisovanými jako orfické. I když je
to, co je pokládáno za "orfický" rituál, nejasné,
že jméno Orfeus bylo
nejmenším od pátého století spojováno se
(T&A&Tal), které zahrnovaly iniciaci do mystérií
poda jejichž
bylo
život
smrtí i po ní. Hérodotos podle všeho tvrdí, že to nebyl Orfeus,
nýbrž Pythagoras, kdo si
z egyptského kultu a
takovéto
7
Na
Diogena Laertia, VIII,& (&vl-a 'll"0\.'1)cravTa <ivev&"JX.&i.v
ei.<;
se zdá být
že to, co
Ión na mysli, byla
že tyto
sepsal sám Pythagoras, který je nechal kolovat pod
Orfeovým jménem. Epigenés (žil
ve
století
Kr.) si byl jist, že Pythagoras nic nenapsal, a proto
autorství
na jeho druhy,
se mu zdáli být
vhodnými náhradními objekty.
288
Historický kontext Pythagorova života a díla
Mezi orfiky a pythagorejci byly
také rozdíly.
klad orfici opírali autoritu své nauky o knihy, zatímco pythagorejci se
psanému slovu vyhýbali. Pythagorejci
sektu (nebo sekty), kdežto výraz "orfikové", jak se zdá, obvykle
jednotlivce,
používali
technik. V dokladech
z pátého a
století orfici a pythagorejci nebyli
ztotožani
úzce spojováni.
je
chápat je jako
náboženská hnutí, která si od sebe v rozsáhmyšlenky a praktiky.
lé
vyslovit
jaké tyto
asi byly. Orficí
že
je
druhem
v
je duše držena
(<T«i>ts-ra&.: odtud slovo <T<i>i.J..a,
tak dlouho, dokud nezaplatí za
své
pokutu (Platón, Crat. 400b-c). Tvrdili, že
rituálu mohou
a oprostit jednotlivce i
od zlých
jichž se dopustili (Platón, Resp. 363c-e). Nejedli
a
lidi, aby se vyhýbali prolévání krve (Euripidés, Hipp. 952;
Aristofanés, Ran. 1032; Platón, Leg. 782c). Všechny tyto myšlenky
v raném pythagoreismu.
a praktiky zaznívají a nacházejí svou
Orfické
dále obsahují komplikované kosmogonie, které byly
využitím hésiodovského materiálu a které se vyjadmytickou formou (viz str. 35-51).
z pythagorejských akúsmat prozrazují stopy mytologických spekulací tohoto
druhu. 8
Historický kontext Pythagorova života a díla
Nastal
zasadit dosavadní obraz Pythagory a jeho
ríckého rámce, který se opírá o
doklady.
8
do histo-
se tématem tohoto odstavce zabývá W. Burkert, Craft
versus Sect: the Problem of Orphics and Pythagoreans, in: Jewish and
Christian Selfdefinition, vyd. B. E. Meyer- E. P. Sanders, London 1982,
III, str. 1-22.
289
VII.
Pythagoras ze Samu
(i) Aristoxenos o
264 Aristoxenos, zl. ll A Wehrli, DL VIII, 1 (DK 14,8): ... Ilvfia'YÓQa<; Mv'Tl<TciQxou OC:X'X'T1.lALO"(A:ú<J>ou, w<; <l>'Tl<TLV "EQ!J-L'lf'lTO<;
ft w<; AQL<T'Tói;evo<; TUQQ'T]VÓ<; <i'lfó !J-L<'i<; -rwv v'JÍcrwv,
&c;
'Ait11va'LoL TUQQ'TlVOÚ<;
265
Aristoxenos, zl. 14, DL 1,118 (DK 14,8): 'AQL<TTÓi;evo<; o' ev
'1TEQL Iluita-yÓQOU xat Twv "(V WQLIJ.-WV auTov <l>'Tl<TL vo<T'JÍcrav-ra auTÓV (se. <l>eQeXÚ011V) Ú1TÓ Ilvfia'YÓQOU Ta<J>i'jvat
&v
266 Aristoxenos, zl. 16, Porfyrios, Vita Pyth. 9 (DK 14,8): "f&')lovóTa o'
ETWV TE<T<TC:XQci'XOVTC:X, <l>'Tl<TLV ó 'AQt<TTói;svo<;, xai.
ÓQWVTa Ti]v TOU IloA.uxQci'Tou<; 'T1.!Qavví.oa cruvTov WTÉQC:XV
crav W<T'Te xaA.w<;
<iVOQt -ri]v
'Te
xat OE<T'lTO'TeLC:XV [!J.-1']] Ú1TOIJ.-ÉV&t.V, omw<; o-i] -ri]v d<; 'haA.wv
ii'1TCXQ<TLV 'lrot'JÍ<TC:X<Titm,.
267
Aristoxenos, zl. 18, Iamblichos, Vita Pyth. 248-249 (DK
14,16): KúA.wv, <ivi]Q KQO'TWVLá'T'Tl<;, ')IÉVEL IJ.-Sv xat oói;'!l xat
'1TQWT&Úwv -rwv 'ITOAt'TWV, &A.A.w<; oe xaA.E'lTÓ<; 'TL<; xat
xai.
xai. 'T1JQC:XVVLXÓ<; TO -t]{)-o<;, 'ITii<T<x.v
'1TC:XQC:X<TXÓIJ.-EVO<; '1TQÓ<; 'TO 'XOLV WVí\<TC:XL 'TOU IluitC:X')IOQBLOU
xat 'ITQO<T&Aitwv '1TQO<; aÚTÓV 'TOV Ilvfia"(ÓQC:XV
'i1&11
óv'Ta,
&ta -rd.<; '1TQOELQ11!J-Éva<; aLTLa<;. ')IEVOIJ.-ÉVou oi; TOÚTou 1TÓAEIJ.-OV LcrxuQÓV
70 xat amó<; xat ol <J>i.A.oL amou 'ITQO<; mhóv 'Te -róv Ilu{)-a"(ÓQC:XV xat -roú<; f:'Tai.QOU<;, xat oihw <T<J>o&Qá. 'TL<;
xai ii'XQC:X'TO<; 1Í <!>LAO'TI,IJ.-LC:X amou 'TE 'TOU KúA.wvo<; xat 'TWV
J.LE'T'
Te'TC:XJIIJ.-ÉV wv, W<T'T& Ota-rE'LvaL IJ.-ÉXQL -rwv 'TEAEu-rai.wv Iluita"(OQELWV. ó IJ.-SV oov Iluita"(ÓQC:X<; otd. -raÚ711V
-ri]v at-rí.av li'lfiiA.{)-Ev d<; -ró Me-ra'lfóvnov, x<ixel, AÉ"fETC:XL
'XC:XTC:X<T'TQÉ$C:XL 'TOV
264 ... Pythagoras, syn rytce gem Mnésarcha, byl rodák ze Samu
(jak
Hermippos), anebo Tyrrhén pocházející z jednoho
290
Historický kontext Pythagorova života a dila
z
kterých se zmocnili
poté, co Tyrrhény vyhnali (jak
Aristoxenos).
265 Avšak Aristoxenos ve své práci O Pythagorovi a jeho druzích
že když Ferekydés po nemoci
Pythagoras ho pona Délu.
266 Aristoxenos
že když bylo Pythagorovi
let,
že Polykratova tyranis je
na to, aby mohl svobodný muž snášet takové
a despocii, a odcestoval
z tohoto
do Itálie.
267 Kylón, který pocházel z Krotónu, vynikal nad své
rodem, slávou i bohatstvím. Jinak to však byl
obtížný,
a tyranské povanásilnický, se sklonem k vyvolávání
hy. Kylón vykazoval veškerou horlivost ke sdílení pythagorejského
života a dosáhl i
se samotným Pythagorou, který byl tehdy již starý muž, ale byl odmítnut jako
nevhodný kandidát, a to z výše
Když se to
stalo, Kylón a jeho
zahájili urputnou válku proti Pythagorovi a jeho
a rivalita Kylóna a
se postavili
na jeho stranu, se stala tak mocná a nezkrotná, že
až
po poslední pythagorejce. Z tohoto
Pythagoras odešel
do Metapontu a tam, jak se traduje, také
Aristoxenos,
žák a odborník na teorii hudby, pocházel
z Tarentu, tj. z
v
se pythagorejci udrželi mnohem déle
než kdekoli jinde v jižní Itálii a v
byl
Archytas
po mnoho let první poloviny
století
politickou postavou {DL VIII,79). Aristoxenos sám znal mnohé z "poslední generace"
tzn. ty,
udržovali
následnickou linii
rozehnaných italských komunit z pátého století {DL VIII,46 = 421,
Iamblichos, Vita Pyth. 251). Smíme
že
jak
z ústní tradice, kterou tito pythagorejci uchovali, tak ze vzpomínek
svého otce Spinthara (lamblichos, Vita Pyth. 197).
Aristoxenovy informace v úryvcích 264-267 nelze
ani vyvrátit. Jeho zásluhou je, že
a
bem pojednává o
Pythagorovy biografie, kterou ostatní
zpracovávají
K údajnému vztahu Pythagory k Ferekydovi jsme se již
(str. 72 n.).
je zmínka
o
spojení s ostrovem Samos a o jeho emigraci
291
Vll.
Pythagoras ze Samu
Polykratovy tyranidy, která
trvala
od let 540 až
532 zhruba do roku 522
Kr. (Dosáhnout
dat Pythagorovy biografie není možné:
odhady jednotlivých
si navzájem
a komplikuje je detailní a zcela
chronologie Pythagorových cest po
- viz
Iamblichos, Vita Pyth. 11-19.) Krotón byl
cílem
Pythagorovy cesty,
nejproslulejší jihoitalské
které vynikalo
na olympijských hrách. Pythagoras možná znal Polykratova
Démokéda,
známé
krotónské
"školy" (Hérodotos, Hist. III,l25, 131-132). Není
také pochyb o tom, že
Pythagorova života získali jeho následovníci ve
velký politický vliv a velmi malou oblibu,
Aristoxenos, jemuž leželo na srdci, aby
Pythagoru jako netyranidy, tuto
bagatelizuje. Aristoxenos
potvrzuje, že pythagorejci rozsáhle
kontrolovali
období 500--450
Kr. ijinájihoitalská
(Krotón v této
nakolik lze soudit na
mincí,
dominantní stát celé oblasti) a že nakonec
jejich pád (k tomu
došlo okolo r. 450, srv. Polybios, Hist. II,39, s Walbankovým komenbyl Aristoxenos informován o osudu dvou
katastrofu
tj. Archippa a Lysida.
268 Aristoxenos, zl. 18
Iamblichos, Vita Pyth.
249-251 (DK 14,16): oL &e KuA.wv&LoL A&'YÓJ.L&VOL 81..sTéA.ouv
1T(!Óc; Ilu{hx-yoesí.ouc; crTa<TL<itoVT&c;
1réiuav
voL 8UO"J.LÉV&Lav. <iA.A.' OJ.LWc;
J.LÉXQL nvóc;
Twv
lltrfta'YOQ&Í.Wv xaA.oxa'Ya{H.a xat
TWV 1róA.ewv airrwv 13oúA1lO"Lc;, <i>uTe inr' éxdv wv oi.xovoJ.L&i.crih:n j3oúA.eu{)aL T<i
1T&Qi. T<ic; 1TOALT&lac;. TÉAoc; 88 de; TO<Toirrov
Toi.c; av8e<icrw, WO"T& tv T'fi MtA.wvoc;
tv KeóTWVI.. O"UV&8Q&UÓVTWV Twv lltrfta'YOQ&twv xat j3ouA.euoJ.LÉV wv 1T&Qt 1ToALTLxwv 1TQ<X'YJ.LÓ:TWV il<f><i$avT&c; TTJV otxtav xaTéxaUO"av
To\)<; <iv8Qac; 1TATJV 8usi.v, 'AQXL1T1TOU T& xai. Ailcr1..8oc;. omo1..
88 V&WTQTOI.. ÓVTS<; xat e'ÚQW<TTÓT<XTOL
1TWc;. "{&VOJ.LÉVOU 88 TOlrrOU
AÓ'YOV oooéva 1T01..1l<TaJ.LÉV wv
Twv 1róA.ewv 1T&Qi. Tou <TUJ.LI3<ivToc; 1r<i{)ouc;
Tf)c;
oi. lltrfta-yÓQ&LOL .••
292
Historický kontext Pythagorova života a díla
... Twv && &úo Twv 1T&QL<Twi)tvTwv, O:J.L<f>oTSQWV TaQttVTtvwv
ovTwv, ó IJ.SV AQXL1T1TO<; O:vsxwQ'Tl<T&v si.<; T<iQC:XVTa, ó 8&
AfuL<; J.LL<T-Tjo-a<; Ti)v ÓAL"fWQLaV 0:1TTJQ&V sLc; Ti)v 'EAA<i&a
xat sv
8LtTQI.jj& Tfl IIeA.o1Tovv'Tl<TLaxfl,
de;
9-Tjjja<; J.L&T<t)XÍ.<TC:XTO <T1TOU8fJ<; 'TI.VO<; "{EVOJ.LSV'Tl'i, <J'Ó1TEQ
s-yÉvsTo 'E1TOtJ.L&Lvwv&ac; O:xQO«Ti)<; xat 1T«TÉQC:X TÓv Auo-w
&xáA&<TEV. w&s xai. TÓV jjLov X<XTS<TTQE$EV. ot &s AOI.'JTOL TWV
Ilui)c:x-yoQsl.wv O:i)Qm<T{}ÉvT&c; de; TÓ 'P-Tj-ywv thesi
J.L&T' aAATjAWV. 1TQOLÓVTO<; && ToU XQÓVOV xai. TWV 'JTOAI.T&UJ.L<ÍTWV S'JTL TÓ xsi.QOV 1TQOjjC:XLVÓVTWV a'JTÉ<TT'Tl<T<XV TTJ'i 'lTaAÍ.ac; 1TAi)v AQXÚ'TOU Tou TaQ<XVTÍ.Vou. 9
268 Kylónovci (jak byli zváni)
ve svých sporech s pythagorejci a projevovali
nim všechny druhy
Po
však
mravní ušlechtilost
a
i
samotných
aby byly jejich politické záležitosti spravovány
jimi. Avšak nakonec kylónovci
vedli své úklady tak daleko, že když se pythagorejci sešli k pov
v Krotónu a projednávali politické
záležitosti, zapálili
a upálili v
všechny
s výjimkou Archippa a Lysida. Ti
prorazili ven,
byli nejmladší a
Když se to stalo a
tomuto
žádnou pozornost, pythagorejci se
starat.... Co se
dvou,
o politické záležitosti
(oba pocházeli z Tarentu), Archippos se vrátil do
Tarentu, ale Lysis byl znechucen nevšímavostí
a odešel do
Tam strávil
v Achaii na Peloponnésu, potom
do Théb, kde o
projevili jakýsi zájem. Tam se stal
jeho žákem Epameinóndas, který ho nazýval "otcem". V Thébách také Lysis
Zbylí pythagorejci se shromáždili
v Rhégiu a zde spolu strávili
dobu. Když však
po-
9
ti
K textu posledních dvou
jejichž
je v našem podání oproviz K. von Fritz, Pytlulgorean Politics in Southem
Italy, str. 13 a 103-104.
293
Vll.
Pythagoras ze Samu
a politická situace se dále zhoršila, opustili s výjimkou
Archyty z Tarentu Itálii.
(ii) Pythagorovo
v Krotónu
269 Justinus podle Pompeia Troga, Hist. Phil. Epit. XX,4,1-2
a 5-8: Post haec Crotoniensibus nulla virtutis exercitatio, nulla
armorum eura fuit. oderant enim quae infeliciter sumpserant,
mutassentque vitam luxuria, ni Pythagoras philosophus fuisset
... quibus omnibus instructus Crotona venit populumque in luxuriam lapsum auctoritate sua ad usum frugalitatis revocavit.
laudabat cotidie virtutem et vitia luxuriae casumque civitatium
ea peste perditarum enumerabat tantumque studium ad frugalitatem multitudinis provocavit, ut aliquos ex his luxuriatos incredibile videretur. matronarum quoque separatam a viris doctrinam et puerorum a parentibus frequenter habuit.
270 Dikaiarchos, zl. 33 Wehrli, Porfyrios, Víta Pyth. 18 (DK 14,8a):
S1TEL && TTJ<; 'hnA.w<;
ó
'X.CXL ev KQÓTWVL é-yéveTo, <l>TI<TLV
W<; UVOQÓ<; u<J>LXOf.LEVOU 1TOAU1TAUVOU 1"1:: xni.
-ri}v totav <J>úrrLv Ú1T<) Tf!<; TÚXTI'> &tJ xsXOQT)'YTif.LÉvou, T'JÍV Te -y<iQ l&éav dvnL eA.ev3éQLOV xnt
f.LÉ'YITV xciQLV 'T& 1TAEÍ.<T'TT}V ?CITL XÓ<Tf.LOV S1TÍ. 'TE 'TTJ<; <J>wvfJ<;
xal. Toií -Jí-3ou<; xat S1TL 'TWV &A.A.wv á1Táv'Twv
ofuwc;
ot.a-3eLVO:L 'Ti}V KQOTWVLQ'TWV 1TÓALV, W<T'T, E1T&i. TÓ TWV -y&QÓV'TWV UQXSLOV
1TOAA<i xai, xaA<i OLO:A&Xxo:t
{}&í.c;, 'TOL<; VEOL<; 1TciALV
E1TOL'Í\<TO:'TO 1TO:QCXLVÉ<TSL<;
Ú1TÓ 'TWV UQXÓv-rwv xsA.sua{}&í.o;, f.L&T<i && TaÚTa 'TOL<; 1TO:L<TLV
éx 'TWV OLoarrxnA.sí.wv t:X{}QóOt.<; auveA.-3ofuLv, EL'Ta -rnl.c; yu<E1TEL> xnl. -yuvaLx&v <TÚAAo-yoc; a1i'T0 xa7&<TXEUcirr-3T).
269 Poté [tj. po
u
jménem Sagras] se Krotónští vzdali
v mužných ctnostech i
se
mít
totiž v nenávisti to,
se s tak
výsledkem chopili,
a kdyby nebylo filosofa Pythagory, oddali by se životu plnému
.... Pythagoras
do Kro tónu vybaven všemi
mito znalostmi [tj. moudrostí Východu a znalostí spartských
294
Historický kontext Pythagorova života a díla
a krétských
a
svou autoritou, že se lidé propadlí životu v
vrátili k prostým
Vychvaloval
totiž
ctnost,
života
v
a žalostný osud obcí, které propadly následkem této
nemoci zkáze. Vyvolal
v
lidech takový zápal po prostém
že nebylo možné
že
z nich
byli
oddáni luxusu. Poskytoval také
vdaným ženám
od jejich
a
od jejich
270 Dikaiarchos
že když Pythagoras
v Itálii a dorazil do
Kro tónu, byl
jako velmi zcestovalý muž s
schopnostmi, jehož osobní charakter
vybavila.
Jeho chování totiž bylo svobodné a vznešené a jeho hlas, mravy
Náa vše ostatní vykazovaly kouzlo a soulad v neobvyklé
Pythagoras
obec Krotón, když poté, co
vládnoucí radu starších mnoha
rozmluvami,
na žádost
nejprve
mladíky radami
sobenými jejich
se
na chlapce,
k
na
ze svých škol, a posléze i na
ženy, když svolal i jejich
Úryvky 269 (opírající se o Timaia, sicilského historika z
stoleKr.) a 270 (založený na Dikaiarchovi, který byl
jako
tí
Aristoxenos
žák)
spíše jako výtahy z ,,Života svatého Pythagory" než jako
historie.
tyto zprávy mohou
obsahovat
pravdivé jádro. Jedna vcelku
interk
že "když Pythagoras dosáhl vrcholu svých
pretace
sil a slávy jakožto sofos, byl
požádán o to, aby krotónské
athénského areopagu demonstroval své schopnosti.
byl pozván
jako Epimenidés do Athén), aby
vše, co
dovede, aby obnovil ve
morálku [která byla podle Justina po
porážce v
u Sagry nízká]" (J. S. Morrison, in: CQ
6, 1956, str. 144-145). Je
co je pravdy na tvrzení, že
Pythagoras se
obracel na mladíky, chlapce a ženy. Snad
tento
... odrážet archaickou organizaci
do
jakýchsi
cy./. Burkert, Lore, str. 115). V každém
nelze
pochybovat o tom, že kolem Pythagory se
hetairie mladých
295
VIJ.
Pythagoras ze Samu
271 Timaios, zl. 13a Jacoby,
Plat. Phaedr. 279c: <f>'ll<TL 'YoUV ó
TL!J.<HO<;
Tfl {} oiYrw· "'1TQO<TLÓVTWV 8' ovv airr4> TWV
VEWTéQWV X<XL
WV
OÚ?G EUihJ<; <TUVEX<Í>Q'Il<TEV, aXX'
&ei.v xai. Ta<;
xowa<; elvat. TWV
eha j.L&Ta '1TOAAa <f>'ll<TL· "xai.
'1TQWTOV Q'lliliJvaL xaTd TTJV "haXLav oTL ,xoLva Td TWV
't'LAWV '."
272 Justinus podle Pompeia Troga, Hist. Phil. Epit. XX,4,14: Sed
CCC ex iuvenibus cum sodalicii iure Sacramento quodam nexi
separatam a ceteris civibus vitam exercerent, quasi coetum
clandestinae coniurationis baberent, civitatem in se converterunt.
271 Timaios
v osmé knize toto: .,Když tedy k
kdo z
a
se stát jeho
nesouhlasil
Pythagoras ihned, nýbrž pravil, že každý
musí sdílet
majetek s ostatními." Posléze po výkladu
o mnoha dalších
"A
nim bylo v Itálii poprvé
že ,
jsou
272 Avšak
stovky
byli mezi sebou spojeni
hou jako
bratrstvo a žili
od ostatních
jako by
tajný spolek
[tj. Krotón] pod svou kontrolu.
Polybiova narážka na "klubový
(<TUvé8QL<X), který
pythagorejci v
italských
(Hist. Il,39,1),
že
jejichž pomocí získávali moc i jinde, se podobaly
které popisuje úryvek 272. Existence hetairií jako
náboženských
které byly
zvláštnímu a
života, pomáhá
tak
fenomény, jakými jsou forma
a obsah akúsmat, povinnost
kterou museli
zachovávat, a doklady charakteristicky pythagorejského rituálu. Heslo
xowd Ta TWV <f>LXwv
jsou
má svou
v anekdotách o pythagorejském
které vykládal Aristoxenos a jiní (lamblichos, Vita Pyth. 233-237 = zl. 31 Wehrli; srv.
Vita Pyth. 127, 239).
296
273 Aristotelés, zl. 191 Rose, Ailianos, Var. hist. 11,26 (DK 14,7):
Aé-yst inró -rwv KQo-rwvta-rwv -rov Iluita-yógav
'A1róAAWV<X 'Y1TEQj3ÓQELOV 1TQO<T<X'YOQEÚe<T-fr<Xl•. xax.Ei.va 8e
1TQO<TE1TLAÉ'YEL ó -roii Nt.xo,.uixov on -rf]-; m1Tf]<; 'ÍJJ.LÉQ<X'>
1TOTE xat X<X'fd 'TTtV mh'l'tv wgav xat &v ME'T<X1TOVTÍ.q» w${}1\
Ú1TÓ 1TOAAOOV xai. tv KQÓ'TWVL. <xai. tv
86 ev> -r<P
<i'YOOVL
-frEÓ.'TQ{t) X<XL 'TWV J.L'f\QWV Ó Ilv-fra'YÓQ<X<; 1T<XQÉ$TJVE TÓV ihegov XQ11<TOiiv. AŠ'YSL 8& ó aÚTÓ<; xal.
on inró 'TOii Kóua Toii 1TOT<XJ.Loii. 8Lt:x.j3aí.v wv 1TQO<T&QQTt-frTJ·
xai. 1TOAAOÚ<; $TJ<TLV a%TJ%0SV<XL TTtV 1TQÓO'QTJ<TLV T<XÚTTJV • 10
274 Aristotelés, zl. 191 Rose, Apollónios, Hist. mir. 6 (DK 14,7):
1TÓ.ALV 8' &v
w<; <!>TJ<TLV 'Agi.(J'TOTÉATJ<;, <1TQOVO''Í)J.L1)VE TTtV A.evxi}V cigx'Tov. xai. ó aÚTÓ<; 'Agc.OTo'TÉATJ<;>
-ygá.<j>wv 1TEQi. aÚToii 1TOAAa JLEV xai. ciAAa AÉ'YEL xai. "'Tóv
tv
<!>TJ<TÍ.V, 8á.xvoV'T<X .fravá.<TLJLOV o$c.v aÚTÓ<;
8á.xv WV a1TS%TELV&V". %<XL TTtV 'YLVOJ.LÉV'f\V 8e O'TÓ.<TLV TOÍ.<;
Ilv-fra'YOQSÍ.OL<; 1TQOEL1TEÍ.V. 8Ló xai. d<; MeT<X1TÓVTLOV a1Ti)QEV
Ú1TÓ JLTJ8EVO<; .frEWQ'f\-fret<;.ll
273 Aristotelés
že Krotónští nazývali Pythagoru hyperborejským Apollónem. K tomu
syn [tj. Aristotelés] dov tentýž den
dává, že Pythagoras byl kdysi mnoha lidmi
a v tutéž hodinu v Metapontu a
v Krotónu. A v Olympii
her Pythagoras vstal v divadle a ukázal, že jedno
z jeho stehen je zlaté. Tentýž autor také vykládá, že když
jménem Kosa(s), byl od (boha)
pozdraven
a mnozí lidé prý tento pozdrav zaslechli.
274 V Kaulónii zase, jak
Aristotelés,
bílé
A týž Aristotelés, který zapsal mnoho jiných tako-
°
1
11
K
viz Ailianos, Var. hist. IV, 17.
Dielsem na
srovnání s Iamblichem, Vita Pyth.
142.
297
Vll.
Pythagoras .ze Samu
vých zpráv, vypráví, že "v Tyrrhénii zabil hada, jehož kousnutí
bylo
jedovaté, tím, že ho sám kousl".
prý
také
že nastane politický rozbroj. Z tohoto
vodu prý odcestoval do Metapontu, aniž ho
nepramenil z toho, že by byl pouhý
kouzelník okultista, který se obrací jen na lidi slaboduché a nejisté.
Avšak úryvky 273-274
že si nárokoval a snad i
vlastnil
duševní schopnosti. Už od antiky byl v každém
srovnáván s
postavami z pozdní archaické doby, jakými byli Aristeas, Abaris a Epimenidés, jimž obecná
víra
mnoho neobvyklých spirituálních
budoucnosti,
moci nad zlem,
a tajuplných mizení a znovuobjevení. Pythagorovo jméno se v Metapontu
dostalo do souvislosti s exotickým cestovatelem Aristeou,
kterého Hérodotos spojuje se zavedením kultu hyperborejského
Apolióna
do tohoto
(Hérodotos, Hist. IV,l5; srv. W. Burkert, Lore, str. 147 n.). Na
tohoto druhu je Pythagoras
od
nazýván šamanem. Je
pochybné, jak dalece
lze historicky prokázat
vliv šamanistických kultur z centrální
Asie na archaické
a v jakém rozsahu
instituce, která
byla centrální pro život politicky primitivních
objasnit skutky
mudrce v daleko
bohatého
2
a mocného
státu}
"Akúsmata"
pozdní
zachovali sbírky maxim, které
pythagorejského
Tyto výroky byly
což
i jejich jméno akúsmata ("slyšené
12
jako
Po
Šamanistickou interpretaci prosazoval E. R. Dodds,
a
iracionálno, kap. V. Tuto pozici by snad bylo možné rozvinout
dále,
kdyby bylo využito teoretické práce I. M. Lewise, Ecstatic Religion, Harmondsworth 1971.
298
j
''
í
"Akúsmata"
pythagorejském
se
žádalo, aby si je uložil
do
obsahovaly
katechismus nauky i praktického jednání. Jiným jménem se jim
také symbola,
slova"
"znamení", z
vyplývá, že jim byla
schopnost
zajistit
uznání jeho nového statusu ze strany jeho
a
a to v tomto
i ve
následujícím. Mnohé výroky
z dochovaných sbírek jsou
velmi staré, i když jejich
ne ní
možné
Akúsmata byla
již ve
tém století
Kr.,
ze strany jistého Anaximandra z Milétu,
jenž byl znám Xenofóntovi (srv. slovník Suda, s. v.
=
DK 58 C 6; Xenofón, Symp. 3,6).
proto do
míry
a
je do této kapitoly
životu a myšlení samotného Pythagory,
se na
spolehnout s úplnou jistotou.
(i) Pravidla abstinence
275 Aristotelés, zl. 195 Rose, DL VIII,34-35 (DK 58 C 3): <l>'l\o-1.
8' 'AQL<TTOTSA'Tl'>
T0 1T&QL 'TWll llv{}-a-yoQi:Í.Wll 1T«Q«')'')'ÉAA&LV a.'ÓTÓll cX1TSX&<T{}a.L 'TWV ?CUÚJJ..Wll 1íTOL on a.L8oi.ot.<; ewi.v
OJJ..OI.Ol. 'i\ on ':At&ov 'Tl"ÚA<X.l.<; (&')'Óli<X.'TOV -y&Q p..óvov)· 'i\ OTL
<!>{}dQEI. 1í on 'Tfl 'TOU OAOV <j>w&t. OJJ..OI.OlJ• 'i\ on ÓAL')'«QXLxóv· xA. TIQOUll'T«t. -youv a.l!Toi<;. Ta &s 1Te<TÓllTa. p..il civa.t.QE\.cr{}m., 'Ú1TEQ ·rou t{}ít&u{}a.t. JJ..il cixoA.<io-Twc; tcr{}t&w f) oTL
'TEAEVT'fl nvoc;· xai. AQL<TTo<\><iv'Tlc; 8& 'TWll ÝJQWWll <\>T]rri.v
etvat. -rci 1TÍ1T'TOV'Ta.,
Toi.c; 'HQW<Tt.
Jl. 'fi&E ')'e'Ú&cr{}' a'T'T, &v
'TTJ<; 'TQ«1TÉt T]'i X«'T«1TS<T1}.
O:A.ex'TQUóvoc; p..'l'J &1TTecr{}a.t.
on
ToU M'Tivoc;
xa.i. Í.XÉ'T'fl<;' 'TO &' -fiv 'TWll a-ya{}-&v· T0 'Te MT]VL Í.eQÓ<;•
<TT]p..«i.ll&L -yO:Q Ta<; WQ«<;, xa.i Tó p..ell A.zvxoll Tftt; ·nx-ya{}ov
,-o Se p..&A.all Tou xa.xoiJ. Troll txihíwll p..i) &.'i!'Tecr{}a.t.,
ocrm. LEQot· p..il -yO:Q &dll -rci a.l!T<i TE'Táx{}a.t. {}eoic; xa.i. civ{}Qw1Tot.c;, w<T'ii'&Q ol!8' &A.ev{}&Qot.c; xai. 8oúA.m.c;. (35) &QTOV
JJ..il xa.Ta.')'WELV, OTL
[se. <iQTov] oL 1T<iAat. TWV <\>tA.wv
xa.{}<i1TEQ
xa.i. vull oL 13<iQ(3<XQOL'
8t.at.Q&Lll, oc; <TVllÚ')'EL <XV'TOÚ<;• oL 8& 1TQO<; 'Tilv Bll ':At.&ov XQÍ<TLV, oL
8' de; 1TÓA&p..ov 8&t.Ai.av 1TOL&í.v· oL 8&,
ci1ró 'TOVTov
<iQXS'T<Xt. 'TO OAOV.
299
Vll.
Pythagoras ze Samu
275 Aristotelés ve své práci O pythagorejcích
že Pythagoras
vybízel, aby se lidé vyhýbali
a to
jejich podobnosti s varlaty, nebo
tomu, že
brány Hádu
(bob totiž pochází z rostliny, která jako jediná postrádá kolínka), nebo
jejich škodlivosti, nebo
jejich podobnosti
s povahou veškerenstva, anebo
tomu, že jsou oligarchické
(užívají se totiž
pomocí losování). Pythagorejtaké nebylo dovoleno sebrat to, co spadlo ze stolu, a to
proto, aby si zvykli jíst
anebo z toho
že to
bylo
mrtvému. Také Aristofanés tvrdí, že to,
co spadne ze stolu, náleží
když ve svých Héróích
"Neokoušejte již to, co doma spadlo ze stolu ... Nebylo jim též
dovoleno dotýkat se bílého kohouta,
tento
je
a
prosebníka a prosba byla pokládána za dobrou
Byl
i proto, že ohlašuje
hodiny a bílá barva
k povaze dobra, zatímco
k povaze zla. Nebylo jim
dovoleno dotýkat se ryb, které byly
pokládány za posvátné,
prý nesmí být
týž pokrm lidem i
tak, jako to není žádoucí v
a
lámat chléb, protože v dávných
se
scházeli k jednomu chlebu
jako to
dnes
a
ho ani
spojuje. Jiní to
odkazem na soud v Hádu, další
že
v boji, a
další to vykládají tím,
že
vesmír.
z
pravidel (stran
kohouta a ryb) se podobají
rituálním
které byly ukládány
kých mysterijních
když se
k
na
V jiných
(drobení, chleby) byl Aristotelés
v právu, když srovnával tyto lidové zvyky s barbarskými praktikami.
je
významné, že
která
jsou tak
a
Pythagorejci
sami
více jasno v tom, jaké
musí zachovávat, než v jejich racionálním
výkladu. Za zmínku stojí zejména
že pravidla
v úryvku 275 neukládají úplné vegetariánství, které
rozený
nauky o transmigraci (srv. DL VIII,l9, tj. Aristotelés, zl. 194 Rose, který ukazuje, že bylo zakázáno jíst pouze
300
.. Akúsmata"
Ve
neexistují žádné doklady z pátého
století
pythagorejské odmítnutí
která osbod mnoha náboženských aktivit
polis,
v jejichž záležitostech sehráli pythagorejci jižní Itálie tak významnou úlohu. Rozpory v pramenech ze
století ukazují, že tato
otázka se v pythagorejském hnutí musela stát velmi kontroverzním
tématem.
(ii) Jiné zákazy
276 Aristotelés, zl. 197 Rose,
Vita Pyth. 42 (DK 58 C 6):
'liv 88 xat ah.Ao d8o<; TWV :SlJJ.1.(3ÓAWV TOI.olYrOV,
.,,lJ')'ÓV JJ.TJ
lnrf:Q(3aÍV&I.V", TOlJTÉ<rrl. J.l.TJ 1TA&OV&%T&tV, ,,JJ.TJ TÓ 'JriiQ Tfl
<T'X<XAW&I.V", 01T&Q 'liv J.l.TJ TÓV ávo1.8ouvTa xai. ÓQ')'L,ÓJ.l.&VOV xw&i.v A.ó')'ot.<; 1T<XQ<XT&-6-TJ')'JJ.ÉVOI.<;, "<TTÉQ>avóv T&
J.l.TJ TÍ.AA&t.v", TOWÉ<TTL ToU.. VÓJJ.O"'> JJ.Tt AlJJJ.aÍ.veu-&av <TTÉ<f>avm ')'<iQ 1TÓA&WV
1T<ÍALV 8'
ŠT&Q<X TOl.afua "JJ.TJ
X<XQ8í.av tu-6-í.e1.v", oLov JJ.Tt AlJ1TetV talJTÓV áví.at.<;, "JJ.TJ8'
É1Ti. xoí.vtxo<; xa-&t,eu-6-m.", oLov JJ.TJ tXQJ'ÓV tfJv, "JJ.TJ8'
tX1T08TJJJ.OUVT<X É1TI.<TTQÉ<j>&<T-6-m.'', JJ.Tt ŠX&<T-6-<XI. TOU (3í.olJ TOÚTOU tX1TOil'VÍJ<TXOVT<X.
276 Existoval však i jiný druh symbol, 13 která vypadala takto: ,,neváhu", to znamená
ziskuchtivý"; "nerozhrabávej
to znamená
ostrými slovy
kypícího
,,neotrhávej
to znamená
zákony, které jsou ozdobami
Nebo
"nejez srdce",
to znamená "nerozdírej se zármutkem"; "nesedej na mírku obilí", to znamená "nežij v lenosti"; "když jsi na
neobracej
se'\ to znamená "když umíráš, neulpívej na
Tato akúsmata (z první poloviny dlouhého
který uchoval
jako moudrosti z
jsou vybrána a interpretována tak, že
natolik nekompromisní puritánskou eti-
13
Jiné druhy symbol ilustruje úryvek 281.
301
Pythagoras ze Samu
Vll.
ku, že by byla pro
sotva
Taková
14
nikdy nebyla
tak, aby byla chápána
ale
z uvedených
ty, které se týkaly
života a smrti) odrážejí specificky pythagorejské zájmy; maximy vykládané tímto
proto mohly mít
širší využití.
a "harmonie"
(iii)
277 Iamblichos, Vita Pyth. 82 (DK 58 C 4): 1T<ivTa: M ,-<i oiJTwc;
<xa:AoÚfJ..eva:> 'AxoÚ<TfJ..<XTa: Ot.'ÚQTJ7<XL etc; TQLa: ELOTJ· T<i f.J..EV
')'UQ a:úniw TL
<TTJfJ..<XlveL, 'Tu oe 'TL f.J..ÚAL<T'Ta:, TU oe -ri. oe'L
I
\
I
'\
'\
'f'
I'
A
1"
1TQ<XT'T6LV TJ f.J..T] 'lTQct'T'TELV. Tct f.J..EV 0\.IV TL S<TTL TOLct'UTct, OLOV
TÍ.
cti. f.LctX<ÝQWV vfta-OL; i]Aw<; xcti, <TEA'Í)VT]. TL
'TÓ
J1eA<!>o'L<; fJ..ctVTELOV; 'iSTQctX'TÚ<;· 01TEQ
'J] <ÝQJ.LOVL<X,
U
cti.
TU oe TÍ. fJ..ÚAt<TTa:, otov TÍ. TÓ
-&úeLV. TL Tó a-o<l>wTa:Tov; &Qt.-3f.J..óc;, osúTeaov oe ó To'Lc; 1TQ<i'Yf.J..ctm. T<i ÓVÓfJ..ct'Tct {}Éf.J-6VO<;. 'TÍ.. <TO<!>W'TO.'TOV 'HÍ)V 1TctQ' -.)f.J..LV; Í.
O.TQtXTÍ. TÍ. x<iAAL<TTov; <ÝQfJ..OVÍ.o.. Tl XQ<ÝTL<TTov; ')'VWfJ..TJ· TÍ.
&QL<TTov; GÚOO.Lf.LOVÍ.o.. TÍ. OE &X.T]{}Éa-To.Tov X.é-yeTo.L; on 1TOVTJQOt OÍ. aV-3QW1TOL.
277 Všechna <takzvaná> akúsmata se rozpadají do
skupin: první
z nich
co
je, druhá
co má
vlastnost v nejvyšším stupni, a
vymezuje, co je
nebo
ze skupiny "co
je" jsou takovéto: Co jsou ostrovy blažených? Slunce a
Co je
na v Delfách? Tetraktys, která
harmonii, v níž zpívají Sirény.
ze skupiny "co má
vlastnost
v nejvyšším stupni" jsou takovéto: Co je
Co je
ale hned na druhém
je to ten, kdo
dal jména. Co je
z
které
14
Jiní
však zaznamenávají akúsmata, která podle všeho nejsou
než primitivní
typu "plivej si na
vlasy a nehty" nebo
nazouvání bot
pravou nohou, ale
mytí nohou
levou"
(z Iamblicha, Protr. 21 = DK 58 C 6).
302
"Akúsmata"
I
jsou v naší moci?
Co je
je
Znalost. Co je nejlepší?
Že lidé jsou špatní.
Harmonie. Co
Jaká
platí za
Není známo, kdo byl za tuto trojdílnou klasifikaci
zodpomoderní odborníci ji
Aristotelovi.
klady z
skupiny, kterou Iamblichos uvádí, jsme již probírali
(275-276). Jeho
ze skupiny druhé,
jsou jakožto formy mudrosloví staré, se zdají být
pozdní filosofií,
a to obsahem i terminologií.
pythagorejské jsou
z první skupiny, které
co
je.
je
15
mezi nimi výrok, který se týká delfské
pramenem moudrosti, která postihuje všechny
je tetraktys, to jest
první
která jsou pojata jako spojená
vztahy. Význam tetraktys
jako význam
vyžaduje interpretaci (srv. Hérakleitos 244), i když její náznak je již dán: z prvních
lze
harmonický
kvinty, kvarty
a oktávy (srv. akúsma o kráse). 16 Centrální
15
Pythagorovo
metaforickým
i
VIII,8 (DK 14,3): <f>TJ<Tt
mohlo být delfskému Apollónovi zavázáno
viz 278 Aristoxenos, zl. 15 Wehrli, DL
xat ó
A_aJ3si.V TÓV
<f>oi.<;. (Avšak také Aristoxenos
etických nauk od delfské
lézt
uctívání Apollóna
též 273).
Td. 'iTAEWTa -rwv 'l'J{hxwv
'iTCtQd. E>E!-1-I.O"'TOXAEÍ.ac; TTJ<;
.6.eA.-
že Pythagoras
ze svých
Themistokleie.) Takové nauky mohly nav Krotónu a Metapontu,
oddaných
(viz W. Burkert, Lore, str. 113-114; srv.
16 Viz dále 279 Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,94-95: xat -rofuo
oL
!LEV
A.é"f&LV TÓ
8é T& 'iTÓ:lJ'l',
TOV <f>U<Tt.XWTCtTOV Ó!-1-VÚVCtL OQXOV
oirrú><Tt, "m) 1-1-d. -rov
'iTCtQ<t8óVTa TETQ«XTÚV, I 'iTTJ'YTiV
d.eváou <f>oosw<; (!ttw!-1-Ú -r'
oU<Tav", -rov !LEV
AÉ"fOVTEc;
(-roirrov "fd.Q
T&TQ«XTIJV 8&
·nva, &c;
'TE<T<TÓ:QWV TWV 'iTQWTWV
<TU')'XeL!-1-EVO<; 'TÓV TEAELÓTCtTOV
Ó:'iT'ÍJQTt.tsv, W<T'iTEQ TÓV 8éxa· &v "fd.Q xai.
xai. TQí.a xai. TÉ<T<T«Qa
Béxa "fLVETCtt..
TE o"ÓTo<; ó
'iTQWTTJ T&TQax'TÚc;, 'iTTJ"fTi
ex
303
Vll. Pythagoras ze Samu
pro rané pythagorejce lze zahlédnout v odkazu na Sirény. jejichž
Platón
s hudbou sfér, v nichž se pohybují nebeská
(Resp. X,616l:r-617 e. srv. úryvek 449 níže). Harmonie neboli
pro
obecný, ba dokonce kosmický význam.
o harmonii a numerickém
s velkou
Toto
dobností pochází od samotného Pythagory.
v
Platóna a Aristotela byla aplikace
teorie na hudbu
centrálním zájmem
Je také
v Pythagorovi
myslitele, jenž dal
k fascinaci myšlenkou harmonie pojaté
jako princip
ve
což nalézáme u
tak rozdílných,
jakými byli Hérakleitos (207-209), Empedoklés (viz zejména
348-349, 360, 373-374. 388) a Filolaos (424. 429).
výslovný
doklad, že Pythagoras objevil
že základní hudební vztahy
v
mohou být
jednoduchými
nacházíme pouze u pozdních a
v poslední instanci mohou záviset na Xenokratovi (zl. 9 Heinze, Porfyrios, ln Ptol. 30,2 n.). aniž by se tak však jejich tvrzení stalo
Aristoxenos nespojoval fyzikální
této myšlenky (za pomoci bronzových
s Pythagorou. nýbrž ji
aeváou <fnJo"ew<;
ÓtQtJ.OVÍ.av ot.otxeím:u,
X.a'T' a\rroiJ<; Ó
'lÍ
os ÓtQtJ.OVÍ.a O'Ú<M"T)tJ.á
XÓO"tJ.O<;
'TQLWV O"UtJ.-
<j>wvtwv. Tf)<; Te otá TeamiQWV xat Tf!<; otá 1révTe x.at Tf)c; otá 1raawv,
TOÚTWV OE TWV TQLWV O"UtJ.<j>WVt.WV aL ava..Ao-yí.a.t.
TOL<; 1TQO-
xav
&úo
xav
TQÍ.U xav
-réaaa.Qa.. (A toto
pythagorejci
ve zvyku
že "všechny
se podobají
zatímco jindy
skládali tuto
"Nikoli, pfi
který
naší
tetraktys, jež obsahuje pramen a kofen
"Tím, který
dal", míní Pythagoru, protože ho zbožštili, a mluví-li o tetrak.tys, mají na
mysli
které se skládá ze
prvních pfirozených
a vytváfí
nejdokonalejší, jakým je napfíklad
deset, ježto jedna, dva.
tfi a
dávají dohromady deset. Toto
vytváfí první tetraktys a je
zváno "pramenem
pfírody", ježto je podle nich celý vesmír
dán podle harmonie; harmonie je pak skladbou tfí
tj. kvinty,
kvarty a oktávy, a
tfí
se nalézají ve výše
ných
tj. v
dvojce, trojce a
-réTT«QO"W dQt.-8tJ.o'Lc; E'Ú(!í.axovTat,
304
-rs
I
"Akúsmata"
val pythagorejci z
pátého století - Hippasovi (zl. 90 Wehrli,
Schol. in Plat. Phaedr. 108d = DK 18,12). Rozpor v pramenech je
v tomto
nejspiše tím, že již ve
pythagorejci
názory na
a teoretického
ve
své vlastní tradici:
280 lamblichos, Comm. math. scient., p. 76,16-77,2 Festa: 8-úo 8'
Tf)c; 'ITaAt.'Xftc; <!>t.AOO"o<!>í.ac; d8TJ, 'X<XAOUJLÉVTJ<; 88 Ilu-&a)'OQt.'Xftc;. 8-úo )'ciQ i) v )'ÉV'fl 'X<XL TWV j.L&T<XX&LQLtOJLÉV WV
a'in"1'Jv, oL JLEV a-xoUO'JL<XTI.'XOÍ., oL 8& JL<X-&TJJL<XTL'XOÍ., TOÚTwv
8& oL JLEV a-xOUO'JL<XTL-xot WJLOAO)'oiJvTo Ilu-&a-yóQet.ot. etvat.
li1TÓ TWV tTÉQWV, TO'Uc; 8& j.L<X-&TJj.L<XTL'XOUc;
oUX Wj.LOAÓ)'OUV, ovT& T'T)v '1TQ<X"YJL<XTElav a1hwv elvat. Ilu-&a-yÓQOU,
allci 'hr'1TciO'OU. TÓV 8' l'1T'lT<XO'OV oL j.LBV KQOTWVWTTJV <!>aO'Í.V, oL 8& M&Ta'lToVTi.vov. oL 8& 'lT&Ql. Td: JL<X-&'ÍJJL<XT<X Twv Ilu-&a-yoQ&í.wv ToÚTouc; T& ÓJLOAO)'OÍIO't.V &lvat. Ilu-&a)'OQ&louc;,
-xal, amoí. <f>aO'LV fTL j.Léillov, -xal. &. AÉ'YOUO'LV amoL cXA1)-&i)
eLV<XL.
..
280 Existují dva druhy italské filosofie, která je zvána pythagorejská. Ti,
ji
byli totiž dvojího druhu, a sice
akúsmatici a mathématici. Z nich byli akúsmatici od ostatních
uznáváni jako pythagorejci, avšak sami mathématiky jako
pythagorejce neuznávali a domnívali se, že jejich nauka nepochází od Pythagory, nýbrž od Hippasa (o Hippasovi jedni
že pocházel z Krotónu, druzí, že byl
Avšak ti
z
se zabývali
(mathémata), uznávají,
že akúsmatici jsou pythagorejci, a tvrdí, že oni sami jsou jimi
více a že to, co o
sami
je pravda.
následuje
(které chce budit dojem, že pochází od majak už od
mezi Pythagorovými stoupenci existovalo
na starší muže,
se zabývali politikou a
pythagorejství jednoduše jako
života
svými
akúsmata), a na muže mladší,
více volného
a schopností ke studiu. Dozvídáme se, že mathématici neuznávali Hippasa a
samému Pythagorovi nauku, kterou mu
akúsmatici upírali.
305
VII.
Pythagoras ze Samu
Tvrzení, že pythagorejská spekulace o
a
pochází od
Hippasa, je vysoce
Ale nikdo by s ním nemohl
kdyby se Pythagorovo jméno pojilo
s objevem harmonických
jako
s vírou v reinkarnaci.
se zdá následující
(1) Numerické
které
úryvek 279, byly známy již
v
byly výsledkem pozorování rozdílu
v
jednotlivých strun, které
stejné
a jejichž délky
se lišily podle
v tetraktys. (2) Pythagoras
aplikovatelnosti
na hudební intervaly
obecný význam. (3)
raní pythagorejci typu Hippasa mohli usilovat
o to, aby pro tuto aplikovatelnost nalezli nové a
(odtud pochází známá historka o muzikálním
viz
Iamblichos, Vita Pyh. 115 n.; Macrobius, Somn. Scip. II,l,9 n.; viz k tomu
W. Burkert, Lore, str. 375-377).
Akúsma o delfské
obsahuje
mystický
že
vykazuje
a racionalitu. Tato nauka
jak metafyzické,
kosmologické a matematické rozvíjení ze strany lidí rafinovaných,
tak
numerologické kombinování ze strany lidí
což jsou
skupiny, které se navzájem
tyto tendence byly v pozdním pythagorejském myšlení
což je
jen
pokud byla tato nauka
Pythagorova vlastní.
(iv) Osud duše
281 Aristotelés, zl. 196 Rose, Porfyrios, Vita Pyth. 41 (DK 58 C 2):
&A.e:ye OÉ 7LV<X
f.L1J<T7L'X.<{> 7QÓ1T(t) <T1Jf.Lf30At%W<;, & ol) É1TL
1TAÉov 'AQt<TTOTÉA'fl<; a:vé-yQatlmv, olov OTl. TTJV
J.LBV Š'X.Ó:AeL &tv<XL KQÓVO'lJ OÓ:%Q1JOV, Ta<;
o& UQ%T01J<;
'Pta<;
XeLQ<X<;, TTJV o&
Movawv AÚQ<XV, TOiJ<; 8& 'lTX.<XV'ÍJT<X<;
'X.ÚV<X<; Tft<; IleQ<TE<VÓV'fl<;, 'rOV o' Š% X<XA%0U 'X.QO'UOJ.LÉV01J "fLVÓJ.LEVOV -tlxov <Vwvl)v &tvat 'TLVo<; 'TWV oaLJ.LÓV wv šva'lTELX.'TIJ.LJ.LÉV'fllJ T<{> X<XA'X.<{>.
282 Aristotelés, zl. 196 Rose, Ailianos, Var. hist. IV, 17 (DK 58 C 2):
'TÓV <TeL<T!J-ÓV É'YEVE<XAÓ-yeL OUOŠV aAAo dvaL
TWV
Te-avew'TWV,
oe tQL<; &q,aaxev W<; au-yl) TOU
306
ft
<TÚVOOOV
Š<TTL
"Akúsmata"
xat ó
Tóvwv.
w<Ttv
cJ>wvr) Twv XQELT-
283 Aristotelés, An. post. II, ll, 94b32-34 (DK 58 C 1): et
... et
OL IIu11a-yÓQBLOL cl>«<TLV,
T«QT<ÍQ(t>,
cJ>ol3wvT«L.
<Í1TeLA
281 [Pythagoras] pronášel
mystickým a symbolickým
z nichž
zapsal Aristotelés.
že naslzou Kronovou,
rukama Rhey,
zýval
Pleiády lyrou Mús a planety Persefoninými psy; zvuk
lého bronzu pak prý podle
byl hlasem božské síly (daimón),
která byla v bronzu
282
také, že
nemá
v
jiném než v setkání mrtvých, že duha je
slunce a že
která
vpadá do našich uší, je hlasem
jsou
než my.
283 Pokud
zdali se to
jak
pythagorejci,
pohrožení
jsou v Tartaru, aby se báli?
S pomocí svého skrupulózního chování (275-276) a hlubšího pocho(srv. 277) musel pythagorejský
pení
doufat, že po smrti získá pro svou duši blaženost. Úryvky 281-283
s akúsmatem 277, které se týká
blažených)
jako mnoho praktických maxim (srv. Iamblichos, Vita Pyth. 85) obramysl k myšlenkám
na smrt.
cejí
Tyto výroky zakládají systematicky racionalizující interpretaci mýtu
v názvosloví
kterou široce
rozpracovávají ve službách charakteristické eschatologie. Mytické
osobnosti a události jsou vykládány jako rysy
okojako
nýbrž je pojímán
lo nás, který však není chápán
jako
divadlo
neviditelnými bytostmi, které hrají drama života a smrti. Toto schéma není dnes jako celek zcela srozumitelbody jsou
Slunce a
které
né, ale jeho
stavují místo
pro blažené, a podzemní oblast
(srv.
eleusínskou eschatologii v homérském hymnu na Démétér, Hym. Cer.
480-482). Odráží se též ve známé
na
Théróna z AkraKr. složil básník Pindaros:
gantu (na Sicílii), kterou r. 476
307
VII. Pythagoras ze Samu
284 Pindaros, Olymp. II,56-77:
{}avóvrwv !LEV ev{}áo' a\rri.x' <hráAa!LVOL <j>QŠVe<;
1rOLVa<; iheL<Tav - Ta 8' &v
áLó<;
aii.I.TQá xaTá -yii<;
n<;
. 60 AÓ"fOV <!>Qá<rm.o; ává'YX<l-·
waL<; 8& VÚX'Te<T<rtv aLeí.,
Q'li'OVÉO"TEQOV
WaL<; 8' lX!LÉQaL<; aALOV
Š<rAOL 8ŠXOVTQL f3i.O'TOV,
oU
X{}óva 'Ta-
QÓ:<rO'OVTe<; tv XEQÓ'i
ooos 1i'ÓVTLOV OOWQ
65 xec.váv 1raQá 8tai.'Tav, áA.A.á 1raQá !LBV TL!LÍ.OLc;
aewv OL'TLVe<;
el.lOQXÍaL<;
a8aXQlW VŠ!LOVTaL
atwva, TOi. &' lX1i'QO<rÓQQ'TOV óxxšovrt 1róvov.
OO'OL 8' Š'TÓA!La<Tav ŠO''TQÍ<;
!Lei.vavre<; á1ró 1r<Í!L1rav á8txwv
70 ljroxáv, lheLA.av át.ó<; ó8óv 1ra(!á KQóvou 'TÚQO'LV'
viiuov wxeavi.8e<;
!LaX<ÍQWV
a'Ú(!ac. 1re(!L1rVŠOL<TLV· avae!La 8& XQUO'Oil <I>At"feL,
'Ta !LEV XeQ<Tóaev á1r' á-yil.a&v 8ev8Qiwv,
o' aA.A.a <j>éQf3ec.,
OQ!LOLO'L 'TWV xtQa<; áva1rA.txovn xai. O''Te<j>ávau<;
75 f3ouil.ai.c; ev óQaai.m. 'Pa&a!Láv{}ua<;,
ov 1ra'T'i)Q
!LÉ"fac; éToi.JJ.ov
1rÓ<rt<; Ó 1r<ÍVTWV 'Péac;
1r<ÍQeOQOV,
lnrŠQ'TCX'TOV ŠXOÍ.O'a<; {}QÓVOV.
284 Ti ze
jejichž mysl podlehla nezákonnosti, platí pov tomto
království
kutu ihned zde [na zemi] -ale
soudí dole pod zemí ten, kdo vynáší soud s neúprosnou nutnosna které stále
Slunce a mají stejné dny a stejné
tí. Ti
život bez útrap, nerozrývajíce
noci, dostávají
skrovné
mocí svých paží zem ani
vodu; v
tomnosti
všichni,
se
dodržováním
sah, mají
život bez slz, kdežto ostatní musí snášet lopotu, na niž nelze pohlédnout. Ti pak,
pobyli v obou
a
odvahu udržet své duše prosté všech bezprávných
308
završí Diovu cestu ke
kde
vánky
ovívají ostrov blažených a zlaté
na souši
z
jiné pak živí voda.
z
ovíjejí své ruce a
a to podle spravedlivých rozhodnutí
Rhadamanthya, jehož má jako
vedle sebe v pohotovosti velký otec, manžel Rhey, jejíž
vyniká nade všechno.
napsána jako úryvek 410
zadavatele se specificky pythagorejskými názory.
mezi soudem, trestem a reinkarnací
v mlze, úryvek 284
s úryvky 281-283
že
Pythagoras
eschatologii, která obsahovala následující body: (1)
po smrti se duše stává
božského soudu; (2) špatné lidi
v
trest (snad provázený
na
osvobození: 410), ale (3) pro dobré je vyhražen lepší osud,
se
mohou nakonec dostat na ostrovy blažených, pokud se ovšem dokázali držet stranou špatnosti i na onom
a
následující inkarnace na tomto
(Platón, Gorg. 523a-b).
Tato
níže - pro
byla
285 Porfyrios, Vita Pyth. 19 (DK 14,8a): &
Toi.<;
crovoixn, ou8t st<;
<I>Q<i<TctL
xat -ydQ oi.J8' Tj
TUXoilrra -tjv 1TctQ' amoi.c; <Tt.ro1f'lÍ. IJ.Ó.AL<TTct IJ.ÉVTot. -yvwQLIJ.ct
1TctQ<i 1Téi<Tt.V
1TQW'TOV j.LEV wc; a-aó.vct'TOV dvctL $1}<TL
'TTJV tlrox1]v, EL'Tct
&t<; aAAct 'YÉV'T)
1TQÓ'> 8& TO'Ú'TOt.c; on xctTd 1T&Qt.Ó8ou<; nvd<> Td -y&VÓIJ.&V<i
1TO'TE 1TÓ.At.V -yLvE'Tctt., véov 8' oil8tv a1TAW<;
xat O'Tt.
1TCÍVTO. T<i 'YLVÓj.L&Vct
Ój.LO'Y&ll'ft 8ei.
<j>ai.v&'Tctt. -ydQ de; TTJV 'EAAÓ.8ct Ta 8ó-yj.Lct'Tct 1TQWTO<; XOj.LÍ.<TO.t.
Tctfuct Ilvtlct-yÓQct<;.
285 To, co
svým
nikdo
s jistotou,
kterou zachovávali, byla
Všem
lidem se
stalo
známo toto: za prvé
že
duše je nesmrtelná; dále, že
do
pak že
které se odehrávají, probíhají v
cyk309
Vll.
Pythagoras ze Samu
lech znovu, takže nic není zcela nové; a
že všechno,
co se objevuje jako
je
pokládat za
Pythagoras se zdá být totiž první, kdo tyto nauky
do
Úryvek 285 (který pochází
z Dikaiarcha) shrnuje obraz Pythagorovy nauky, který potvrdilo i naše studium
koli vynechává jeden dva body, na které jsme položili
(zejména myšlenky o
a harmonii), a obsahuje jiné, které jsme
dosud
pythagorejské
(srv. Arístotelés,
zl. 192 Rose= DK 14,7; DL VIII,l5)
víru v cyklický návrat všech
a událostí (srv. Eudémos u Simplikia, ln Arist. Phys. 732,30 =
DK 58 B 34).
jako jiné prameny ani úryvek 285 neposkytuje
žádnou narážku na jakýkoli
který by Pythagoras pro
ze svých nauk nabídl. A
jako ony i úryvek 285 skýtá jen
malou oporu k tomu, abychom v obsahu Pythagorova myšlení rozpoznali
filosofického
Musíme proto vyvodit, že Pythagoras byl filosof jen potud, nakolik byl mudrc (srv. str.
277 n. výše). Pokud však na
pohlédneme v širší
byl
jeho
k
myšlení originální, atraktivní a trvalý.
310
VIII
/
PARMENIDES Z ELEJE
"'
Casové
a život
286 Platón, Parm. 127a (DK 29 A ll):
oe o1) ó :Avn4>wv
TÓV Tiu-&óowQOV on li4>í.xoLvTÓ 1TOTE d.:; Tiava-&iJvaLa nt J.LE"fdAa ZiJvwv TE xai. llaQJ.LEVÍ.01J<;. TÓV J.LBV
TIIXQJ.LEVL01]V EU J.LcXAIX o-ft 1TQE<Tf3'ÚT1]V etvm.,
1TOALÓV, %1XAÓV oe 'X.U"(a-&óv TTJV oi!JLV, 1TEQL
J.LÚAL<T'TIX
%!XL
ZiJvwva oe E"f"f'Íl<; E'TWV TE'T'TIXQcX%0VTa TÓTE
EtvaL, EllJ.LTJ%1] oe xai. XIXQLEVTIX lodv· %!XL
a'ÚTÓV
1TIXLOL%d: TOU llaQJ.LEVLOOU "fS"fOVÉVaL. %1XTIXAÚELV oe aÚTOU<;
1TIXQU
E%TÓ<; -rdxou<;
ot
OTJ %!XL
TÓV TS kW%QdT1] %!XL QAAOU<; 'TLVU<; J.LET'
mhoiJ 1TOAAoilc;, E1TL{}UJ..LOUVT<x.;; &xowaL Twv Tou ZiJvwvo<;
"fQIXJ.LJ.LIXTWV - TOTE "f!XQ IX\JTIX 1TQWTOV 1J1T E%ELVWV %0J.LL<Ti}TJVIXL - kW%QcX'T1] OE Etvm. TÓTE <T<j>ÓOQIX VÉOV.
ev
I
I
'
' \
,...
287 DL X,21-23 (DK 28 A 1): 3Evo<f>civou.:; o& oL'JÍxouue
TiaQ1
J..LEVÍ.01J'> llúQ1]T0'> 'EX.EcXT1]'> ( TOUTOV E>Eóc1>QIX<T'TO<;
7iJ
'E1TLTOJ.L'ÍI
4>1J<TLV Q%0W!XL). OJ..LW<; o'
Ó.%OÚ<Ta<; xai. Sevo<f>ávou<; OÚ%
am<t>. exm-
ev
llLoxatm -rit>
w<;
kW'TLWV, UVOQL 1TÉV'Tl'Tt j.LÉV, xaX.<t> o& %(XL
<t> %(XL
J.LiiX.X.ov -ftxoX.oú{}1]<TE xai. li1To{}avóvTo<;
loQÚ<TaTo
"(Évou<; TE Ú1TÚQXWV AIXJ.L1TQOU xai. 1TAOÚTou, xaL ú1r' 'AJ.LEL-
VWV1]<TE o& xai.
1
Theofrastos musel mít na mysli Xenofana, ale Diogenés píše, jako
by se jednalo o Parmenida.
311
VIII.
Parmenidés z Eleje
vtou, aX.X.' oox V'iTÓ
El<; 'JÍ<TU)(Í.O.V 'iTQO&TQ<Í.'iTTJ .. .
3& %O. Ta TllV
%<XL
ÓAU!J..'iTtá.3a. .. .
X.&-ye-ra.t 3& -xa.i. VÓ!J..OU<; {h:i.va.t -roi.<; 'iTOAÍ.Ta.t<;, w<; <f>TJ<TL
T<!> Il&Qi. <f>th.oaó<f>wv.
286 Antifón pak vskutku
že podle Pythodórova podání zavítali
kdysi Zénón a Parmenidés na Velké panathénaie. Parmenidés
byl prý již dosti stár,
ale na pohled krásný
a ušlechtilý. Bylo mu prý okolo šedesáti
let. Zénónovi bylo
tehdy ke
byl štíhlý a pohledný a
se, že je Parmenidovým
Ubytovali se prý u Pythodóra za hradbami v Kerameiku. A
tam
také Sókratés a spolu s ním
mnozí další, protože
slyšet
Zénónova spisu,
který Zénón s Parmenidem tehdy poprvé
od Athén.
Sókratés byl prý tehdy
velmi mlád.
287 Xenofanovým
byl Parmenidés, syn
z Eleje (Theofrastos o
ve své Epitomé
že poslouchal Anaximandra). Ale
byl Xenofanovým
nenásledoval ho. Podle Sótióna se stýkal také s pythagorejcem
Ameiniou, synem Diochaitovým, který byl sice chudý, ale dobrý a zdatný. Toho prý Parmenidés následoval více. Když Ameinias
dal mu Parmenidés, který sám pocházel ze slavného a bohatého rodu, postavit héróon. A byl to také Ameinias,
a nikoli Xenofanés, kdo ho obrátil ke kontemplativnímu životu ... Jeho akmé spadá do šedesáté deváté olympiády [okolo 500
Kr.] ...
se o
také, že pro své
zákony, jak praví Speusippos ve spise O filosofech.
už Parmenidés a Zénón
navštívili Athény a setkali se s mladým Sókratem, nebo ne, Platónovy údaje o jejich
nemusejí být
že Platón tyto údaje uvádí, v každém
že mu šlo o chronologickou
Sókratés
byl
sedmdesátník, když byl r. 399
Kr. popraven, což
znamená, že se narodil r. 470/469.
že slova a<f>ó3Q« v&ov, "velmi mlád'\ znamenají, že mu bylo okolo dvaceti, pak
k setkání mohlo dojít v r. 450
Kr. Parmenidés by se pak byl musel
narodit okolo r. 515
Kr. a Zénón okolo r. 490
Kr. Je sice pravda, že datum, které uvádí Diogenés a které
pochází
312
Parmenidova hexametrická
od Apollodóra, se s touto datací
neshoduje; ale jak ukazuje
Burnet (Early Greek Philosophy, str. 170), Apollodórova datace záviKr.), které Apollodóros
sí pouze na datu založení Eleje (540
jako Xenofanovu akmé: Parmenidés se narodil v tomto roce, tak jako
se Zénón narodil v roce akmé Parmenidovy.
snad pozdní
dialog není
pramenem pro chronologii, sotva lze pochybovat o tom, že je
než chronologie
Apollodórova.
Ostatní informace, jak je shrnuje úryvek 287,
pocházejí z raných
a mohou být docela
pravdivé, zejména
Sótiónovo podrobné
Byl-li tím, kdo obrátil Parmenida na
filosofii, opravdu pythagorejec, pak
mnoho tomu, že by
se Parmenidés ve svém zralém myšlení nadále zabýval pythagorejskými myšlenkami, snad s výjimkou popisu rození jako
"neblahého" (306) a
o osudu duše, o
se krátce a
Simplikios v souvislosti se zl. 13 (ln. Arist. Phys. 39,18).
že Parmenidovým
byl Xenofanés,
Theofrastos od Aristotela, který ji
odvodil z jedné
možná ne zcela
poznámky v
dialogu Sofistés
(viz 163 s diskusí na str. 213 nn.). U Parmenida
existují ohlasy - a nejenom slovní - Xenofanovy theologie (170
a 171) a epistemologie (186-189). A
Parmenidovo rozhodnutí vyložit svou filosofii formou
mohlo být docela
vyvoláno
Xenofana, jenž druhou
své dlouhé dráhy
strávil na Sicílii a v jižní Itálii.
t
Parmenidova hexametrická
Parmenidovi se
jediné "pojednání" (DL I,l6 = DK 28 A l3).
Podstatné zlomky tohoto dílasložené v hexametrech - se dochovaly z valné
díky Sextu Empeirikovi (prooimion) a Simplikiovi (který do svých
k Aristotelovu spisu O nebi a k jeho
Fyzice
další úryvky "vzhledem k vzácnosti tohoto pojednání").
i moderní kritici jsou zajedno, pokud jde o nízké
Parmenidových vloh jako spisovatele. Parmenidés nemá dar snadného
a jeho zápas o
nových, obtížných a vysoce
abstraktních filosofických myšlenek do metrické formy má
za
313
,,
VIII.
Parmenidés z Eleje
následek neprojasnitelnou temnost, zejména syntaktickou. Ale na
druhé
v
argumentativních pasážích své
Parmenidés dosahuje jisté neobratné velikosti.
uvedená prooimiem se rozpadá do dvou
První podává
výklad o
srdci
zakulacené pravdy" (288,29).
Argumentace této
je radikální a silná. Parmenidés tvrdí, že
v každém zkoumání existují
a pouze
logicky koherentní
možnosti, které se navzájem
že
zkoumání existuje, anebo že neexistuje. Z epistemologických
druhou možnost jako nesrozumitelnou. Poté
smrtelníky, že svými
ukazují, že nikdy nevolí mezi
cestami,
cestou ,jest" a cestou "není", nýbrž že sledují
bez rozlišení.
V
oddílu této první
provádí
jediné jisté
cesty, cesty "jest", a pomocí
deduktivního postupu dokazuje, že existuje-li cosi, pak to
vznikat ani zanikat,
vat se ani pohybovat se ani podléhat jakékoli nedokonalosti. Parmenidovy argumenty a jeho paradoxní
nesmírný vliv na
filosofii; jeho metoda i jeho vliv byly právem
nány k
a vlivu Descartova cogito.
Parmenidova metafyzika a epistemologie neponechávají žádný
prostor pro kosmologie, jaké budovali jeho iónští
ba
bec pro jakoukoli víru ve
jak nám jej odhalují naše smysly. Nicve druhé (a mnohem
dochované)
podává Parmenidés výklad o
v nichž není pravé
spolehlivosti". Status a
tohoto výkladu jsou nejasné.
Prooimion
288 DK 28 B 1 (Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,3,1-30; Simplikios, De caelo, 557,25 nn., 28-32):
Í:'ii"'ii"OL Tat f.LE <f>&QOV<TLV ocrov T' Š'ii"\. -fruJ.Lóc; LxcivoL
'ii"&f.L'ii"OV, S'ii"EÍ. f.L' se; ó8óv f3ijcrav 'ii"OAÚ<fJTJJ.LOV &-youO"aL
oatJ.Lovoc;, 11 xaT<i 'lrciVT' <icrTTI 2 <f>éQEL si.oÓTa <f>wTa ·
2
Ke
&0"1'11 viz A. H. Coxon, CQ N.S. 18, 1968, str. 69;
314
Prommion
1"'fl
1
f
l
<!>&QÓIJ.'TlV' 1"'fl 'Y<iQ j-LE 1TOAÚ<J>Q«<M'OL <J>éQOV L1T1TOL
5 &QI-L« TLT«Í.VOU<Tat, XOUQ«t. &' ó&óv
&' év xvoÍ.lJ<TLV LEL O"Ú(!t.'Y'YO<;
aL{}ój-LEVO<; (&owi<; 'Y<iQ
8LVWTOWLV
XÚXAOI.<; <ij-L<j>OTÉ(!WitEV), ()Te 0"1TEQXOÍ.<XTO 1TÉj-L1TELV
'HA.t.á&e<; xoiJQm., 1TQOAt.1Tol1<TaL
Nux,-ó<;
10 d<; <J>áo<;,
XQ<iTwv &1ro XEQ<TL xaAÚ1TTQ«<;.
ilvita 1TÚA«L Nux,-óc; TE xat "HI-L«TÓ<; ewL xeA.eúitwv,
xaí. <T<j>a<; Ú1TÉQitUQOV
xat A.át.voc; oooÓ<;.
«ÚT«L &' ai.-&ÉQL«L 1TATJVT«L IJ.E'YáAOI.O"L &QÉTQOI8'
Twv &e dí.x11 1TOAÚ1Tot.voc; ilxet. XATJi&a<;
15 T'TlV &'ÍJ
XoUQ<XI. j-L«A«XOi<TL AÓ'YOLO"LV
1TELO"<XV É'TTL<j>Q«8ÉW<;, W<; <T<j>LV (3«A«VWTÓV ÓXTJ«
<i1TTE(!ÉW<; WO"ELE 1TUAÉWV a1TO' Tai. &e &QÉTQWV
X<i<rj-L'
1TOÍ.110"«V <iva1TT<ij-LEV<XL 1TOAUX<iAXOU<;
év
20 'YÓIJ.<j>OL<; X«L 1TEQÓV1JO"LV <iQ'Tj(!ÓTE' T'fl
Q« 8t.' <XÚTÉWV
Lituc; ilxov xoiJQ«L xa,-'
&QI-L« xai. L1T1Touc;.
xaí. j-L& -&e<i 1TQÓ<J>QWV Ú1Te8étaTO, xeiQ« &e XELQL
ŠAEV, J>&s 8'
<j>áTO X«Í. IJ.S 1TQOO"'TJOO« •
xoiJQ' <i-&aváTOL<TL <TUVáOQO<;
25 L1T1TOL<; T«Í. <T& <J>éQOU<TLV Lxávwv
&w,
X«iQ', É1TÚ oUrL O"& !J.Oi(!«
1TQOlYrr&!J.1T& V&ÉO"{}aL
T1}v8' óMv
-yd.(! <i1r' avitQW1TWV ÉXTÓ<; 1T<iTou
<iA.A.<i
T& &í.x'T} T&. XQ&W 8é <T& 1T<iVT« 'Tl'Uité<T-&m.
AA 'Tl{}&í.'Tjc; eUXUXAÉ0<;3
i)TOQ
30
J3QOTWV 8óta<;, mic; oúx
1TWTI.<; <iA'T}it'l}c;.
<iA.A.' ŠIJ.1T'TJ'i xai. Tafua !J.«-&'l}<TE«L, W<; T<i &oxouvTa
XQí'Jv &oxÍ.!J.W<; etvat. &t.<i 1T«VTÓc; 1r<ivTa 1T&QWVT«.4
w
,j
J
I
I
A. P. D. Mourelatos, The Route of Parmenides, str. 22 n., 31.
3 &UxuxA.éoc; Simplikios, toto
hájí H. Diels, Parmenides' Lehrgedicht, Berlin 1897, str. 54-57; einrEt.itéo.;; Sextos (lectio facilior), toto
má dnes
A. P. D. Mourelatos, The Route of
Parmenides, str. 154-157.
4 1TEQWVT« Simplikios A; 1T&Q c)..,-a DEF
315
VIII.
Parmenidés z Eleje
288 Klisny, které mne nosí až tam, kam dosahuje impuls mého srdce, byly mým
když se mnou vstoupily na proslavenou cestu
která vede
muže po všech
tech. Po ní jsem se ubíral,
po ní mne vezly
klisny, jež táhly
zatímco dívky ukazovaly cestu. Rozpálená
náprava v pístech
jako
ji z obou stran svírala
zaoblená kola, když mne
provázet
dcery Slunce, jež vyšly z
Noci na
a svýma rukama
závoje se svých hlav.
Tam jsou brány cest Noci a Dne, jež objímá
a kamenný práh. Brány, jež sahají vysoko do vzduchu, jsou
velikými
od nichž má
trestající Spravedlnost. Tu dívky
laskavými slovy a
ji
aby odstranila ze
závoru se
která se
zející propast,
v ložisku bronzovými
jež byly
nýty a
by. Tudy,
mezi nimi po vozové
vedly dívky
a
A
mne
uvítala, uchopila mne pravou rukou za
pravou ruku a oslovila mne touto
jenž
zíš do mého domu po boku nesmrtlených vozatajek a klisen,
které vezou,
zdráv!
to nebyl zlý osud, co vyslalo
na tuto cestu vede mimo stezky lidí -, nýbrž právo
a spravedlnost. Je
aby ses
vše: jak
srdce
zakulacené pravdy, tak
v nichž
není pravé spolehlivosti.
máš
i toto: jak by to, co
je
mohlo být pokládáno za jisté, pronikajíc veskrze
všemi
Parmenidovým hlavním cílem v
je pozvednout nárok
na poznání pravdy, které leží mimo
dosah
Tento
nárok je
dramaticky
do
míry z Homéra a Hésioda, a to v odpovídající dikci a metru.
se
na to, že Parmenidova
k bohyni
magická putování
Jak jsme však poznamenali výše (str.
298), jsou doklady o šamanistických tradicích v raném
sporné.
Sextos, jehož následuje
moderních
chápal Parmenidovu
jako alegorii osvícení, jako jakési
z noci
316
Prooimion
do
poznání. Avšak Parmenidés svou cestu v
již
zahajuje, jak se sluší na "muže, který ví". Pointu
jí spíše
které je
a cíl cesty, což jsou dva
momenty (pomineme-li popis vozu a jeho pohybu), u nichž básník
prodlévá. Parmenidés se snaží opustit
známý
zkušenosti, kde se
den a nockterou
zákon "spravedlnosti", jak by uznal také Anaximandros (110). Místo toho se
vydává na cestu myšlení ("vozová cesta"), která vede k transcendentnímu pochopení
pravdy i smrtelného
žitá je jeho zpráva o
na
k dos<1žení tohoto cíle: zábrana
uniknout z
smrtelného
je ohromná, ale
ustupuje "laskavému výkladu".
Motivy brány Dne a Noci a božského zjevení,
podle
z Hésiodovy Theogonie, jsou vybrány se
nesmírnou propast, která v Parmenidových
racionální
zkoumání od
lidského chápání, a
toho, co mu
jeho vlastní rozum odhalil (srv. k
Hérakleitos,
205, 206, 210). A náboženské zjevení
vysokou vážnost filosofie a
nárok na autoritu - nikoli však na autoritu
mimo diskusi:
rozumem vyvrácení, které jsem podala a které
je
velkého sporu",
(294).
289 DK 28 B 5 (Proklos, In Plat. Parm. l, p. 708,16 Cousin):
. . . tuvóV 8é f.LOL
O'TI"'TI"o{}ev
289 Bod, z
hodlám
znovu a znovu vracet.
Tó{}L
-ydQ 'TI"<ÍAW
je
k
se totiž budu
\
Úryvek 289 se hodí za prooimion (288) a
úryvek
291,
pokud je jeho smysl ten, že
obsažené v úryvcích
296-299 vycházejí z volby
v úryvku 291 jako ze svého spozákladu. 5
5
S úryvkem 289 lze srovnat úryvek 290 z Hérakleita (DK 22 B 103,
Porfyrios, Quaest Hom. Ad ll. XIV,200).
&.QX"l xat 'TI"ÉQ<X<;
xúxXou.
317
VIII.
Parmenidés z Eleje
Pravda
(i) Volba
291 DK 28 B 2 (Proklos, ln Plat. Tím. 1,345,18; Simplikios, ln
Arist. Phys. 116,28,3-8):
st &' &:y'
'XÓJ.LLO"<XL &e m) J.Lú{)ov a'X.OÚ<Ta<;,
a'L'ITEQ ó&ot J.LoUVaL &t,'IÍ<TLÓ<; d<TL vofJ<TaL·
..
.,
"
't
' "
..
,.
'T} J.LEV O'ITW<; EO"TLV TE 'X.CXL W<; OU% E<TTL f.L'T} ELVCXL,
'tTEL-fi-oU<; É<TTL 'XÉAEl)'{)o<;
5
'"IÍ
&' w<;
('AA.'T}-fi-EÍ1J
TE 'X.at w<; XQEWV
"(UQ Ó'IT'T}&EI.),
1-L'"IÍ
EtvaL,
TTJV &1'J TOL <PQá'W 'tTO:V0:'7TCtJ.frÉo: ŠIJ-J.LEV aTO:Q'7TÓV·
oiYr& 'YáQ &v "fVOÍ.'T}<; Tó "fE
f.LiJ
tóv (oiJ 'YiiQ avu<TTóv)
oiYr& <PQá<To:L<;.
291 Nuže tedy, já ti
(a ty si s sebou odnes výklad, který uslyšíš), jaké jediné cesty zkoumání lze myslet. Jedna, že [to] jest
a že je nemožné, aby [to] nebylo; to je cesta
(nenásleduje Pravdu). Druhá, že [to] není a že je
aby [to] nebylo; o té prohlašuji, že je to naprosto nezbadatelná stezka:
poznat to, co není se to
nedá provést -, ani to
specifikací jediných cest zkoumání, které lze uvažovat.
se
že uvedené
cesty jsou logicky
exkluzivní: vydáš-li se po jedné, nevydáš se po druhé.
zjevné je, že jsou exkluzivní, protože jsou kontradiktorické (srv. 296,16
,,Rozsudek nad tím
v tomto: jest, nebo není.").6 Co je však
(Na kruhu jsou
a konec
menidés
o
zakulacené
nit, že jeho vlastní myšlení je kruhové.
6
vzdor tomu, že Parnemusí zde
mí-
Obtíž: Parmenidés dále
pro první cestu, že ,je nemožné,
aby [to] nebylo", a pro druhou ,je
aby [to] nebylo", což nejsou
kontradiktorické
možná, že tato
charakteristiku obou cest, nýbrž
jejich
nost.
3 by
první cesta je cesta ,jest"; z toho
plyne, že
318
Pravda
ono "[to]", které jsme v našem
doplnili jako gramatický
Parmenidova slovesa estin?
jakýkoli
zkoumání jakémkoli zkoumání musíme
že
náš
je, nebo že není. Výklad slovesa estin samého, které zde
ale
jako ,jest", je
Lze
je
opsat dvojím
existenciálním ("existuje") a predinebo
jiným]). K tomu, abychom se mezi
kativním (,je"
mohli rozhodnout, musíme vzít v úvahu arguroli, zejména argument
menty, v nichž sloveso estin hraje
proti negativní
zkoumání na
5-8 citovaného úryvku
(291).
Rozbor tohoto argumentu bohužel nevede k definitivnímu
se jeví nemožné znát nebo ukazovat to, co neexistuje: nikdo neznát pana Pickwicka nebo jej ukázat
jinému. Ale predikativní výklad Parmenidovy premisy je také možný: zdá se nemožné znát nebo ukazovat
co není
nebo není
jiným, tj.
co nemá žádné atributy a
nenáleží žádné pravdivé predikáty.
je úryvek 296,5-21, kde se užívá analogické premisy - "nenení dovoleno
nebo myslet, že [to] není", 8-9- v argumentu proti možnosti vznikání zanikání. Parmenidés zde poukazuje na to, že pokud vzniká
muselo to
nebýt - a v onom
by tedy bývalo pravdivé
o tom "není";
to však zakazuje premisa; proto
existovat vznikání. "Vznikat" v tomto
kontextu
znamená
existovat<'. ,,Není" zde tedy znamená
"neexistuje".
Ve verši 296, lO však Parmenidés hned
tím, že
to, co neexistuje
hypoteticky), jako "nic" (srv. 293,2).
že neexistenci chápe jako nebýt naprosto
tj. jako
To
to, co nemá žádné atributy; a tedy že existovat pro
ve
ti znamená být
nebo být
jiným. Když
297,22-25; 299,46-48) užívá participia eon, ,jsoucí", je daleko snazší vykládat je jako
nebo jako ,,to, co je
než
pouze jako
existence. A
to, že
je-li
pro
pak nenastává
5.
že to není. A
319
mutatis mutandis
VIII. Parmenidés z Eleje
tomu náleží
pravdivý predikát
"zaujímá prostor"). Je-li
tato interpretace správná, pak je Parmenidovo užití slovesa estin zároexistenciální i predikativní (jak tvrdili KR), ale není proto zmatené (jak dovozovali KR) .
.z nepoznatelnosti toho, co neexistuje, vyvozuje Parmenidés
že negativní cesta je "nezbadatelná", tj. že negativní existenciální výžádnou
myšlenku. Tento argument
žeme formulovat
libovolný
zkoumání
pana Pickwicka).
,Pan Pickwick neexistuje' pak
žádnou
myšlenku.
kdyby to byla
myšlenka, muselo by být možné seznámit se s jejím
panem Pickwickem. Ale tuto možnost nemáme, leda za
pokladu, že pan Pickwick existuje - což je
to, co naše
popírá." Takováto úvaha - v té
oné
pro mnohé
filosofy, od Platóna po Russella, nesmírnou
Její
je
paradoxní, ale
jako všechny dobré paradoxy nás nutí, abychom prozkoumali
naše
jichž užívá v tomto
mezi významem, referencí a existencU
7
Vydavatelé
291,8 zlomkem známým pouze
z jiných
292 DK 28 B 3 (Klement Alexandrijský, Strom. Vl,23;
Te 'X<XL stvat. (Nebof být
Plótinos, Enn. V,l,8): TO 'YUQ amó vosi.v
myšlen a být je totéž.)
jej tímto
Giní jej však
kládají: "Myšlení a bytí je totéž"), zní
jako by sem
verš
293,1 ukazuje, že Parmenidés v kontextu argumentu proti negativní
rozvíjí úvahy o tom, co
být myšleno, ne jen o tom, co
být poznáno. Ale je-li tomu tak, pak je
že ani Proklos, ani
Simplikios tento zlomek na konci úryvku 291 necitují. A není také patrné,
tento zlomek
k úvaze
ve verších 291,6-8. (Jestliže
zde noein znamená "poznávat", jak si myslí
C. H. Kahn [Review of
Metaphysics, 22, 1968-1969, str. 700-724], pak by snad úryvek 292 jen
jiným
totéž co verše 291,7-8. Ale Parmenidés užívá slos prostými slovesy
[293,1; 296,8; srv.
veso noein
anónymon, 296,17], a tak je musíme
jako ,,myslet".)
320
j
t
j
Pravda
(ii) Smrtelný omyl
293 DK 28 B 6 (Simplikios, ln Arist. Phys. 86,27-28; 117 ,4-13):
XQTJ 70 AÉ')'&LV 7& vos'Lv 7' tov ŽJ.LJ.L&VatJ.L'T)Mv 8' oúx
-rá u'
')'<ÍQ u' a<j>' óooi)
a'Ó7aQ E7TSL7' Q7TO 7f}<;, ilv
•
r
J
'
(
'
'
OTJ
')'<ÍQ elvat,
&vw')'a.
<sLQ')'W>,
13QOTOL eloÓTS<; OUOEV
5 7TA<Í'T'TOV7a!., OÍ.XQaVOL· awrtxavÍ.'ll ')'QQ
U7'JÍ{f&uLv t%vEL -rrAax7ov vóov· oL OE <j>oQOVVTaL
xw<j>oi.
ru<j>A.oí. 7e,
iiXQL7a <j>vA.a
ol<; 70 7TÉASLV T& xai. OÚ% &tvaL Ta'ÓTOV VEVÓJ.LLUTaL
xou
-rráv7wv OE
tuTL
•
293 Co se má vypovídat a myslet, musí být jsoucí; jsoucno totiž je,
kdežto nic není. To ti kážu uvážit,
to je první cesta zkoumání, od které odvracím; pak také od té, po níž bloudí smrtelnic, dvojhlavci. Bezradnost totiž
bludnou
níci,
mysl v jejich prsou a oni jsou unášeni jako hluší a slepí, užaslí,
nesoudné davy, majíce za to, že být a nebýt je totéž a není totéž,
a ve všem je pro
cesta, která se obrací do
Parmenidovo shrnutí námitek proti negativní
1-3), jež v podže každý
myšlení musí být
potvrzuje navzdory své nejasnosti, že odmítnutí cesty .,není" je motivováno starostí o to, co je možným obsahem
myšlení.
Následuje varování
druhou nesprávnou cestou, která je ztotožs cestou zkoumání, po níž se ubírají smrtelníci. O této
nebylo v úryvku 291 zmínky a není obtížné uhádnout
v
vymezovala logicky koherentní alternativy, mezi nimiž se rauvažující badatel musí rozhodnout.
cesta je
ta,
na níž se
ocitne, pokud
jako
toto
rozhodnutí
(293,7), protože neužije svých kritických schopností (293,6-7).
pak shledá, že
nebo
zárože
je i není
tím, že uzná
a vznik); a tak
bude
bloudit od jedné z cest rozlišených v úryvku 291 ke
druhé. Jeho kroky se budou ,,obracet do
tj. budou kontradiktorické. Ovšemže bude poznávat, že ,jest" a .,není" nejsou to-
321
VIII. Parmenidés z Eleje
též. Ale protože se mezi
alternativami nerozhodne, bude
s nimi zacházet, jako by byly totéž.
Nedlouho po úryvku 293
následoval zlomek,
v
Parmenida vyzývá, aby se zamyslel (na rozdíl od
z óryvku 293) nad
vyvrácením druhé cesty:
294 DK28 B 7 (Platón, Soph. 237a, 258d, verše 1-2; Sextos Empeiríkos, Adv. math. VII,lll,l14, verše 2-6):
oU )IUQ
'TolrrO oap.:fi d.vat. J.Li} EÓV'Ta·
a>..A.a cro Tftu&'
a<t> óoou
s'tQ'YE vó11J.L«
J.L'TjOÉ u' &-3o<; 'lTOA'Ú'lTELQOV óoóv X<X'TU 'T'lÍVOE
VWJ.L«V (X(J"%0'lTOV OJ.LJ.L<X %<XI. TIX11E<TU«V «%OU'TjV
s xat ')'AW<T<Tav, XQ\.vm. 8& AÓ')'ql 'lTOA'ÚO'TjQLV &>..a-yxov
EJ.LÉ-3ev (!11-3évT«.
...._
294
"!!1
"
'\
'
I
'
\
nikdy nelze
dokázat, že
které nejsou, jsou,
nýbrž od této cesty zkoumání musíš odvrátit svou mysl a nesmíš dovolit, aby
zvyk, který
z bohaté zkušenosti, donutil sestoupit na tuto cestu a vodit po ní bezcílné oko, sluch
plný
i jazyk. Ne, nýbrž
rozumem vyvrácení, které
jsem podala a které je
velkého sporu.
(iii) Znamení pravdy
295 DK 28 B 8,1-4 (Simplikios, ln Arist. Phys. 78,5; 145,1):
J.LÓVO<; o'
J.LU-30<; ÓOOÍ.O
A&t'lTE'T«L W<;
'T<X'Ú'Tll 8'
<T'Ý)J.L«'T'
'lTOAAd J.LáA', W<; cX')'EV'Jl'TOV &óv xat avwh.e-3QÓV EO"'TLV,
J.Louvo')'evé.; ,-e xa.t. d'TQBJ.LE'> 1)8& 'Téh.ewv. 8
8
0:,-&A.e<rrov Simplikios: k emendaci viz G. E. L. Owen in:
R. E. Allen- D. J. Furley (vyd.), Studies in Presocratic Philosophy, II, str.
76-77, který
vyvrací
Š<T'Tt 'Y<iQ oVAOJ.L&A.É<; Te xat
dTQEJ.LÉ'> ... (Plútarchos),
v DK a KR.
322
Pravda
295 Zbývá
jediný výklad o
že [to] jest. Na této
je
velké množství znamení, že jsoucno je nezrozené a nehynoucí,
celé, jednorodé,
a dokonalé.
Jestliže se musíme vyhnout
"není", naší jedinou badatelskou
cesta "jest". Na první pohled by se zdálo, že zvolíme-li
tuto alternativu,
se nám
mnoho možností zkoumání: požadavek, že každý
našeho zkoumání musí existovat,
nijak neomezuje spektrum toho, co o tomto
me vyzkoumat; a argument, podle
to, co lze myslet, musí exiszkoumání
tovat (293, 1-2), vyvolává dojem, jako by rozsah
byl
a zahrnoval
tak kentaury a chiméry, jako krysy
a hostince. Parmenidovi se však
pouhých 49
zredukovat toto
možností na jednu jedinou.
"znamení''. která Parmenidés
v úryvku 295, ve
další formální požadavky, kterým musí každý
zkoumání
a drastickým
omezují (srv.
metaforu pout v úryvcích 296 a 298 níže) interpretaci toho, co je
s
že
existuje. Výsledkem Parmenidovy následující argumentace ve
je jakási forma
monismu: s jistotou z ní vysvítá, že cokoli, co je, musí mít jednu
a touž povahu; a lze pochybovat o tom, zda
s výjimkou
jako celku
tuto povahu mít.
(iii) (a) Nevzniklé a nehynoucí
296 DK 28 B 8,5-21 (Simplikios, ln Arist. Phys. 78,5; 145,5; navazuje na 295):
5
OÓ&É 1rO'T,
oó8'
ÓJ.LOU 1réiv,
<ruvsxto;· 'TÍ.va -yciQ -yévvav 8t.tT)rrsat aln-oii;
VÚV
n'fi 1TÓ1JEv
oó8' bc. 1-L'l't
cpcirr{}-m, rr' oó8& VO&iv·
-yciQ <j>a'TÓV
&unv <Yrrwo;
VOTJ'TÓV
&rrn. 'TÍ. 8' &v J.LLV xat XQáoo; <i>QO"SV
10 Ú<TTEQOV fJ 1rQÓO"{)-EV, ToU J.LTJ8EVÓc;
cpiiv;
oiYrwc; fJ ncij.Ln«v n&Xávat XQE<Í>v
fJ oóxL
9
oó8É 1rO'T,
j.L'l)
1rW'TWc;
-yí.-yv&rr-&aí. TL 1r«Q' aln-ó· TOU EÍ:VEXEV oirr& -y&várr-&at
323
VIII.
Parmenidés z Eleje
oúr' ÓAAUO"fi"<XL avftxe dÍ..%'T] X<XAá.a-aa-a
15
a}\}\'
8e
%QWL<; 'iTEQi. TOÚTWV EV T(i>8'
ft
8' O'UV, W<T'iT&Q avá.-yx'T],
TI)v J.l.EV eav aVÓ'T]TOV aVWVUJ.LOV (oo -y<iQ <iA'T]{)-1').;;
ó8ó<;), TTJV 8' wa-T&
%<XL
dvm..
m!><; 8' &v
'iTÉAOL TÓ eóv; 'iTW<; 8' av %& -yÉVOLTO;
d 'Y<iQ
oU%
oú8' d 'iTOT&
TW<; -yévsa-L<; J.LSV
%<XL Q'iTUO'TO<; oA.s{)-QO<;.
296 Nikdy nebylo ani nebude, protože jest nyní
celé, jedno,
souvislé.
jaké zrození pro
budeš hledat? Jakým
bem a odkud vyrostlo? Nedovolím ti, abys
nebo myslel, že
z nejsoucího:
není dovoleno
nebo myslet, že [to]
a jaká
by je mohla nutit, aby vyrostlo spíše poznež
pokud
z
Musí tedy být
úplnebo
ne. Síla
aby z nejsoucího
vzniklo
vedle
Proto Spravedlnost
neuvolnila pouta, aby mu dovolila vzniknout nebo zahynout,
nýbrž
je drží. Rozsudek nad tím
v tomto: jest,
nebo není. Je tedy rozhodnuto, a to s nutností, že jedna cesta
nemyslitelná a bezejmenná
to není pravdivá cesta), zatímco druhá cesta jest a je pravdivá. Jak by mohlo jsoucí
být potom? A jak by mohlo vzniknout?
kdyby vzniklo,
není, a kdyby
být v budoucnu, také není. Takto vyhaslo
vznikání a po zániku není ani slechu.
že to, co jest,
9
(jak ukazuje
21) je dokázat,
ani vzniknout ani zaniknout. 10 Parmenidés se
následuje Karstena a Reinhardta,
opravují J.l.'Ít
na ToU.
10
Zdá se, že na 5-6 zachází Parmenidés
dále. Tvrzení "nikdy
nebylo ani nebude, protože jest nyní
celé" nemíní, jak se zdá, jen
tolik, že to, co je,
existovat, nýbrž znamená, že nebude
existovat v budoucnu. Parmenidés
chce tomu, co jest,
psat existenci ve
která není podrobena
rozdí-
324
Pravda
spokojuje pouze
explicitních
proti vznikání, pože by bylo možné sestavit rovnocennou parakládaje za
lelní argumentaci proti zanikání. Rozvíjí
dvojí úvahu, odpovídající podvojné otázce: "Jakým
a odkud vyrostlo?"
7).
že jediná rozumná
na otázku ,.odkud" by
mohla být: ,,z
a odmítá ji jako
na
argumentu proti ,.není" 7-9). Když pojednává o otázce ,.jalé', dovolává
se principu
že cokoli, co vzniká,
v
musí obsahovat
princip rozvoje
který
k výkladu jeho vzniku. Jestliže však
neexistuje, jak by
mohlo obsahovat takový princip?
{íii) {b) Jedno a souvislé
297
DK 28 B 8,22-25 (Simplikios, In Arist. Phys. 144,29; navazuje
na 296):
o-U8e 8t«L(!ETÓv to·nv, E'lTEL 'lT<iv E0'7LV Ój.J.,oí:ov·
o-U8é TL Ti\ j.J.,<iAAOV, TÓ XEV EL(!'YOL JLLV 01JVÉX&O".fi<XL,
o-U8é Tt. ;xetQÓTeQov, 'l'Tav 8'
Š0'7LV
T<i>
'l'Tav š0'7tv· tóv -y&Q tóvn
297 Není ani
protože je celé stejné; ani jej není zde více
a jinde
by mu to bránilo držet
nýbrž je
plné jsoucna. A tak je souvislé:
jsoucí se blíží jsoucímu.
Má zde Parmenídés na mysli prostorovou nebo
souvislost?
Zcela
se snaží ukázat, že to, co jest, je souvislé v každém
ru, který zaujímá; ale úryvek 296
již
že by
Jde tedy pouze o to, že jakýkoli
mohlo existovat v
zkoumání se musí
souvislostí, anebo Parmenidés
pozvedá vyšší nárok a tvrdí, že
je jedna?
lze odolat
tezi,
není jasné, na
dojmu, že míní druhou,
se cítí k tomuto tvrzení
(možná, že by argumentoval
žádného druhu. Není však zcela jasné, jak
296
325
tento
v úryvku
VIII.
Parmenidés z Eleje
totožností toho, co nelze odlišit: neexistuje nic, co by nám
dovolovalo rozlišovat cokoli jsoucího od
jsoucího). Táž
se týká i
298 a 299 a
v jejich
se
vnucuje týž
(iii) (c)
298 DK 28 B 8,26-31 {Simplikios, In Arist. Phys. 145,27; navazuje
na 297):
a-\rniQ Q%Í.l1'l1TOV J.L&')'á:Awv
7TEÍ.Q«<TL
8&<Tf.LWV
iiV«QXOV ii'1T<XU<T'TOV, É'1T&L ')'ÉV&<TLc; X<XL o)\&-fl"QO'i
'Tilh.& j.L<ih.'
'TalYTÓV 7'
Q'1TW<T&
M
'1TÍ.<TTtt; clA'lliliJc;.
ev 'T«lYr<P T& j.LÉVOV xa{)-' éalJ'TÓ 'T& %&L'TCXL
t-LEV&i.· %QCXT&Q'I') ')'cXQ 'Av<i')'%'11
30 XOUrW<;
SV
8&<Tj.LOLCTLV
TÓ 1-LLV ctt-L<f>i.c; &ÉQJ'&L.
298 Nehybné v mezích velikých pout je bez
a bez konce,
vznik a zánik byly zahnány do velké dálky a pravdivé
je
tímtéž na témže
a
o
a tímto
bude setrvávat
i pak. N
mocná N utnost je drží v poutech hranice, která je
kolem dokola svírá.
26-28
následující argument:
(1) Není možné, aby to, co jest, vznikalo nebo zanikalo.
Tedy {2) existuje beze
v poutech meze.
Je potom
v
29-31
Budeme-li je konstruovat takto, budou tyto
teze (1):
teze (2).
bohatší
(2a) je drženo v poutech meze, která je svírá kolem dokola.
Tedy (2b)
tímtéž a na témže
a
o
Pojem meze, jehož zde Parmenidés užívá, je nejasný. Snazší je pochopit jej jako prostorovou mez; z teze (2a) pak logicky vyplývá teze
(2b ). Ale
by
této interpretaci
teze (2a) vyplývat z teze
(l)? Možná, že "v poutech meze" je spíše metaforický
jak
o
V tezi (2a) by pak Parmenidés
že to, co
326
Pravda
jest, nemá žádnou možnost být
li jiném ohledu - od toho,
už
nyní jest.
nebo v jakémko-
(iii) (d) Dokonalé
299 DK 28 B 8,32-49 (Simplikios, In Arist. Phys. 146,5; navazuje
na 298):
oiívexEv 11 oox Ó.TEhEírnrrov To &ov {)ÉJ.LL<; ELvo:t.·
-yd:Q mJx. É1Tt.&euÉc;· (J.L'J')] SOV &'
'ITO:VTO<; s8ei.TO.
Tmhov 8'
voel.v TE xaL ouvexev
VÓTJJ.LCt.
35 m) -yd:Q &veu Toíl
tv 4> 'ITE<!>o:TWJ.LÉVov ÉO"TÍ.v,
SÚQ"JÍO"EL<; TÓ VOELV" oOOSV -yd:Q <1]>
1}
<ihXo
Toíl EóvToc;, É'ITd TÓ 'YE Moi.Q'
Ó.XÍ.VTJTÓV T,
T<i> 'IT<ivT' ÓVÓJ.LCtO"Tett., 12
000"0:
XO:TÉ{)EVTO 'ITE'ITOL{)ÓTEc; ELVetL Ó.hTJ{}i],
40 'YL'YVE(J"{}etí. TE xo:i. OAhlKT{)CtL, dvetL TE xai. ooxt,
%Cti. TÓ'ITOV ahhá.O"O"ELV OLá. TE XQÓCt <J>avov
mhd:Q É'ITEL 'ITELQO:<; 'ITÚJ.LetTov, TETEhEO"J.LÉVov ÉO""TÍ.,
'ITÚV"To{)ev SÚXÚXhou O"<J>O:Í.QTJ<; ÉVethÍ.'YXLOV
J.LEO"O"óaev i.O"o'ITo:AÉ<; 'IT<ivTn· To -yd:Q oiJTE TL J.LEI.tov
45 OUTE TL
'ITEhÉVCtL XQEÓV ÉO""TL T"fll} T"fl.
TÓ XEV 'ITCtOOL J.LLV Í.XVELO"{)O:L
oUTE -yd:Q mJx. ÉOV
av
EL<; OJ.LOV, OUT EOV EO"TLV O'ITW<; ELTJ %EV EOVTO<;
T"fl J.L<'ihhOV Tfl o'
É'ITEL 'IT<iV ÉO"Tt.V <irruhov·
ot -yd:Q 'ITÚVTo{)ev LO"ov, ÓJ.LW<; BV 'ITdQO:O"L X'ÚQEL.
l
" ' ' ' "
U
V
'I
299 Proto je správné, že jsoucí není nedokonalé;
není takové,
aby se mu
nedostávalo- kdyby takové [ne]bylo, nedostávalo by se mu všeho. Totéž je myšlení a
myšlenky.
11
tomto
K ouvexEv ve smyslu "proto" srv. Toii etvexev, 296,13. Mnozí na
dávají
významu ,.protože", který je v epickém užití
12 óvÓJ.LO:O"TetL Simplikios (In Arist. Phys. 87,1) E; oVOJ.LCt
DF.
Srv. A. P. D. Mourelatos, The Route of Parmenides, str. 180-185;
M. F. Burnyeat in: Philosophical Review, 91, 1982, str. 19, pozn. 32.
327
VIII. Parmenidés z Eleje
nenajdeš myšlení bez jsoucího - ve všem, co bylo
no.
není ani nebude nic jiného mimo jsoucno, protože
Sudba je spoutala, aby bylo celé a nehybné. A tak bylo nazváno
všemi jmény, která smrtelníci ustanovili v
že jsou pravdivá: vznikat a zanikat, být a nebýt,
místo a
jasnou
barvu. Avšak protože existuje nejzazší mez, je završené, podobno mase ze všech stran
zaoblené koule, od
na
všechny strany stejné.
nesmí být ani o
ani
o
menší na této nebo na oné
není ani nejsoucí- to by mu bránilo dosáhnout stejnosti - ani není jsoucí
tak, že zde bylo jsoucího více a jinde
je totiž celé neporušené.
je ze všech stran samo
rovné a
ve svých mezích.
13
V tomto dlouhém a obtížném
oddílu Pravdy je spojeno
shrnutí celé první
s argumentem odvozujícím dokonalost
z její
(tento argument je vyložen na 42-49,
které bývají
- tak i v KR - pojímány jako sled myšlenek odlišný jak od
32-33 [obvykle
k úryvku 298], tak od
34-41). Parmenidés nejprve
hlavní argument:
že to, co je, je-li omezené
být
a nebýt
být nedokonalé (32-33). Pak nás
vede
k
východisku: myslíte-li na
zkoumání, musíte myslet na
jsoucího (34-36). Mohli byste
že
myslet také na
mimo to, co již vzniklo.
Ale argumentace ukázala, že to, co je, existuje
a beze
nikdy se to nenachází v procesu vznikání (36-38). Takže výrazy jako
"vzniká•' a
se", jichž užívají smrtelníci, se ve
mohou vztahovat (navzdory mylným intencím
k úplné a
(38-41). Opravdu, ze
že to, co
je, je vymezené
vyvodit jeho dokonalost (42-44).
jeho
nejenom možnost, že by bylo podrobeno vzniku a
nýbrž jakoukoli
jeho
(44 49).
13
Nebo: "v
je myšlení
328
Znovu stojíme
obtížnou volbou mezi doslovnou a metaforicsi argument žádá, pouze
kou interpretací "meze". Znovu je tím,
jakási podoba
(srv. 296,14-15). A znovu lze
zapomenout na prostorové konotace tohoto slova (viz epitheton pymaton,
"nejzazší"). A lze si
že Parmenidés uvažuje násleje-li
jak
rozlehlá, tak
pak musí
být ve své prostorové rozlehlosti omezená. Nakonec se musíme smís obojím, doslovným i metaforickým
tohoto termínu.
který není
A tak sledujeme-li cestu "jest", vede nás to k
o nic
udivující než ten, k
nás
úvaha o
"není". Parmenidova výsledná pozice v úryvku 299 je totiž dvojnáparadoxní. Parmenidés nejenže popírá logickou koherenci
hokoli, co je
našeho
o
ale tím, že veškerou
koulí, zavádí pojem, jehož vlastní logická
koherence je také pochybná. 14
(i) Status Parmenidova výkladu
300 Simplikios, In Arist. Phys. 30,14
úryvku 299, srv.
In Arist. Phys. 146,23): J.I..&T&J\:8-wv 8& cbró Twv VO'l'JTWV e1rt Ta
aL<T'frTITa ó llaQJ.L&vt81lc;, TíTm <i1ró <iATI-fr&tac;, wc; a\rróc;
<1>11ow, e1rt
ev otc; Aé)'&t. (DK 28 B 8)
50 ev Tip <TOl. 1T<XÚ<il 1Tt.<TTÓV AÓ'yOV iJ&E VÓTI J.L<X
<iJ.L<!>tc; <iA.'l)-fr&t'Tlc;·
8' <i1ró Tooo& (3QoT&tac;
J.Láv.frav& 'XÓ<TJ.LOV
e1réwv <i1T<XTTIAÓv <ixoúwv.
300 Parmenidés
lového vnímání
od
jak se sám
14
myšlení k
od pravdy k
smys-
Což za hranicemi koule nemusí
existovat prázdný prostor,
o tom, že
mají-li plnit funkci mezí? Tato námitka by nás mohla
za koulí, kdyby nás jeho
Parmenidés nemohl považovat
nekritické využívání metafory meze (tj. toho, co my bychom pokládali za
metaforu) nevedlo k
že ji
za koulí považoval.
329
Vlil.
Parmenidés z Eleje
když píše: "Zde
ku o
od této chvíle poznávej
slouchaje klamnému
mých slov."
výklad a myšlensmrtelných lidí, na-
Výklad
bude nespolehlivý a klamný
zejména
proto, že bude prezentovat
která jsou sama naprosto zmatená,
jako by byla v
(srv. 293). Druhá polovina
nepodávala
pouhý popis analýzu
o kosmu. Obsahovala rozpracovanou a osobitou theogonii a kosmologii, upomínající
na
Hésioda a
na Anaximandra. Jak uvidíme, Parmenidovým cílem
není
taková, jaká
jsou, nýbrž
taková, jaká by mohla nejlépe být. To však
jeho výklad klamným
v jiném smyslu: tento výklad totiž poskytuje
o
nosti, která je
ne
Abychom lépe
obecné souvislosti mezi Parmenidovou
kosmologií a
musíme si povšimnout posled15
ních dvou
úryvku 301:
301 DK28 B 1,28-32 (Simplikios, De caelo, 557,25; z úryvku 288):
XQEW 8é cre 'TrcXV'Ta 'ITUitécritaL
TJj..LSV 'AX:qiteí:qc; SÚXUXAÉO<; <i'TQEj..LS<; tJ'TOQ
30 -r'JM flQO'TWV 8ól;ac;, 'Tatc; oux ihn 7rÍ.<:rTL<; <iATJit'l'Jc;.
<XX.X.' Šj..L'ITTJ<;
Tafua j..Lait'l'JcreaL,
w<; T<i 8oxouVTa
XQTtV 8oxÍ.j..LW<; EtvaL 8ui 'IT<XV'TÓ<; 'ITÓ:V'Ta '1TEQWVTa.
301 Je
aby ses
vše: jak
srdce
zakulacené pravdy, tak
v nichž není pravé spolehlivosti.
máš
i toto: jak by to, co je
mohlo být pokládáno za jisté, pronikajíc veskrze všemi
15
Text,
a interpretace
potíže: viz A. P. D. Mourelatos,
The Route of Parmenides, kap. VIII. Hlavní potíž
v tom, že
31-32 se pokoušejí, jak se zdá, zachránit
což
je v
rozporu s tvrzením 30, že v
není žádná
pravda.
v tom,
obsah
na 31-32
jako klam, jak je to také
prezentováno v úryvku 300 (srv. Hésiodos, Theog. 26-27 jako vzor pro úryvek 301).
330
Verše 31-32 je
vykládat jako stanovení podmínek, za nichž
je možné zajistit
existenci
smrtelného
že
totiž dokonale prostupují vším. Tato podmínka je
s požadavkem Pravdy, že každý
zkoumání existuje
Co Parmenidés pokládá ve verších 31-32 za mylné, není stanovení
mylné je její tvrzení, že této podtéto podmínky ze strany
smrtelného
Z toho plyne, že
mínce mohou dostát
kosmologii druhé
je
jako reinterpretaci
v
smrtelníci, pomocí
které jej vykládají
ale
tak, aby bylo
zadost podmínce pronikání vším.
a noc
(ii)
302 DK 28 B 8,53-61 (Simplikios, In Arist. Phys. 39,1; navazuje na
300):
')'UQ
8úo ')'VWj.LO:<;
TWV j.LÍ.o:v
XQe<Í>v tunv- tv
7re7rAO:VTJJLÉVOL etuí.v55 T<ivrí.o: 8' txQÍ.vo:vTo 8Éj.Lo:<; xo:i.
oo
XWQL<; <i7r'
TÚ JLEV
'ili)Q,
Tl7TLOV OV, JLÉ')'' SAO:<j>QÓV, i:W'IYT<í> 7TÓ.VT00"6 TW'ÓTÓV,
T<í> 8'
j.L'l) Tw\rróv· UTUQ xaxdvo xo:T' o:mó
TUVTLO: vúxT' a8o:fj, 7l'V'XLVÓV 8éj.LO:<;
Te.
60 TÓv uot.
oo
t-yw
8táxoO"JLOV šotxÓTo: 7rÓ.vTo:
7TOTÉ TÍ.<; 0"6 f3QOTWV ')'VWJ.LTJ 7rO:QEAÓ.0"01J.
303 DK 28 B 9 (Simplikios, In Arist. Phys. 180,8):
mh<iQ E7l'Et.lli} 7rclVTo: <j>áo<; xo:i.
xo:t Td xo:Td u<j>ETÉQO:<; Buv&.J.LeL<;
ÓVÓIJ.O:O"TO:t.
'TOLO"Í. TE x.o:i. 'TOL<;,
7TÓ.V 7TAÉOV ÉO"'TLV Ój.LoU <j>áeo<; 'XO:L VUX.'TÓ<; a<j>Ó.VTOU,
tuwv UJL<j>O'TÉQWV,
302
JLÉTo: JLTJMV.
se ve své mysli rozhodli, že pojmenují
formy, z nichž
jednu
jmenovat
v tom zbloudili; rozli-
16
(a) ,,z nichž jednu jmenovat
(tj.
ná je ta druhá); inkriminovaná strar.a této dvojice je pak
331
správ-
V/ll.
Parmenidés z Eleje
šili je jako protiklady podle vzhledu a stanovili pro
znamení,
která jsou navzájem rozdílná: pro jednu aitherový plamen
který je jemný, velmi lehký, v každém
se sebou totožný,
avšak s tím druhým netotožný; a pak ono druhé, o
pravý
opak, temnou noc, svým vzhledem hustou a
Já ti vylícelé toto
takže
nikdy žádné
poznání smrtelníku
303 Ale protože všechny
byly nazvány
a noc, a co odpovídá jejich silám, náleží
i
všechno je plné
i nezjevné noci, obou
není nic, co by
lo
v jednom z nich.
Úryvky 302-303
specifickou hypotézu, jejímž
tvím se Parmenidés snaží
co je možné, pro záchranu
Tvrdí, že jsou
na základech víry ve
základní a
neredukovatelné smyslové formy, jimž je
cosi, co se podobá
kterou Pravda požaduje pro
zkoumání, a jež
dohromady
podmínku stanovenou v úryvku 301,31-32, totiž podmínku, že prostupují celou
nost. Ostatní
jsou pojímány
jako projevy
nebo noci
(anebo možná obou) a
se specifickými schopnostmi spojovanými s jednou nebo druhou formou.
Fikce jakéhosi arbitrárního rozhodnutí zavést jména
a "noc" se
chápala jako
jak mohou smrtelníci
v takovýto
je, že
dramatickou formou
epistemologickou charakteristiku jes nocí, v souladu s Aristotelovým názorem (chybným: viz 303), že Parmenidés ,,klade teplé na stranu jsoucího a to druhé na stranu nejsoucího" (Met.
986b34), anebo s ne-bytím
návrh). (b)
jmenovat jenom jednu z nich
tak KR v souladu se Simplikiem; avšak
smrtelníci se
vzato vyhýbají tomuto omylu -jejich
je plná
protikladných
jak
uznává úryvek 302. Srv. dále
A. A.
Long in: R. E. Allen- D. J. Furley (vyd.), Studies in Presocratic Philosophy, II, str. 82-101; A. P. D. Mourelatos, The Route oj Parmenides, str.
80-87; D. J. Furley in: E. N. Lee et alii, Exegesis and Argument (Phronesis, Suppl., sv. I), str. 1-15.
332
jich víry. Smrtelná
neodrážejí objev objektivní pravdy: jedinou alternativou je interpretovat tato
jako výsledek konvencí,
jež vypracovala lidská mysl. Z toho plyne, že nic na
by
mít smrtelníci
konvence anebo
by jim
dávat onen specifický obsah, který jim dali.
konvencí lze proto
pouze jako arbitrární fiat.
Parmenidés byl v užití
a noci k výkladu
docela systematický,
podle
305-307 (viz níže)
a podle Plútarchova
(které také
hlavní témata,
o nichž Parmenidés pojednával; srv. zl. ll, Simplikios, De caelo,
559,20):
304 Plútarchos, Adv. Col. lll4b (DK 28 B 10): oo; -ye xai.. &táxorrJ.LOV 'ITE.'ITOLTJTat xat <TTotxel.a
TÓ AaJ.L'lTQÓV xai. rrxoTewóv Š'X
Ta <j>atVÓJ.LE.Va 'll"cXVTa 'XClL &ta
a'lTOTsAsl.· xai.. )'aQ 'lTE.QL )'TJ'> eLQTJ'XE. 'lToAAa xat 'lTSQL O'UQavou xat 'J\.Hou 'X<XL CTSÁ'lÍV'l"J'i
)'ÉVS<Ttv
&<1>1\"YTJTClt" xai. ou&f:v &QQTJTOV OO<; d·v-qa &Qxal.o<; iv <J>lXTtOxat <TUV-3d<; )'Qa<!>1)v t&tav, OU% aAAOTQLCllJ &ta<J>oQ<Í>V -rrov ?CUQLwV 'ITaQi)xsv.
304 Parmenidés také
a smísiv jakožto prvky
a tmu, odvozoval z nich a skrze
všechny
totiž mnoho o Zemi, o Nebi, Slunci a
a vyklájevy.
dá také o vzniku
A jak se
na dávného
filosofa, který složil vlastní spis, a ne kompilaci spisu
jiného, neponechal žádné
téma
Parmenidés sice pro svou volbu
a noci jako kosmologických
nenabízí žádné racionální
byl si však
že následuje Hésiodovu Theogonii, 123 nn. (32 výše),
která byla
vzorem jeho pojednání o
Lásky (zl.
13; srv. 31,116-122) a Války a Sváru (Cicer(), De nat. deor. 1,11,28 =
DK 28 A 37; srv. Theog. 223-232).
333
VIII.
Parmenidés z Eleje
(iii) Kosmologie
305 DK 28 B 10 (Klement Alexandrijský, Strom. V, 138):
drrn o' aLÓEQÍav 'TE <f>úrrw 'TÓ. 7' ev
'ITÓ.V'TO:
<T'JÍI-l.a'Ta xo:i. xaÓaQ<'ic; Eúauyéoc;
AIXI-l.'ITÓ.ooc;
aÍ.OT)AO' xai. Ó'IT'ITÓÓEV
'TE XÚ%AW'ITOc; 'ITSÚ<TlJ 'ITEQL<!>ot.'TO' <TEA 'JÍVT)c;
xai. <f>úrrLv, eL8'JÍrrEtc; OE xai. oVQavóv <il-l.<f>i.c; šxov'To:
5
'T'E xat
wc; 1-l.LV &'YOU<T<a> E'ITÉ8T)<TEV 'Avá-yxT)
306 DK 28 B 12 (Simplikios, In Arist. Phys. 39,14 a 31,13):
aL 'YUQ <T'TELVÓ'TEQO:L (se. <T'TE<!>ávat.) 'ITATJV'TO:L 'IT1JQÓc;
aL o'
UXQ'JÍ'TOLO,
'TQ'L<; VUX'TÓc;, 1-l.E'rd 8E <j>AO'YÓc; Le'TO:l. atrro:.
&v of: 1-l.É<T<p 'TOÚ'Twv 8ai.I-Lwv 1\ 'ITÓ.V'Ta
'ITÓ.V'TWV 'YUQ <T'TU')'EQOLO TÓXOU xai.
5
•
ti.QXEL
'ITÉI-l.'IT01J<T' ti.Q<TEVL ÓTJAU 1-l.L'YTJV 'T'Ó 'r, EVO:V'TLOV aVTL<;
&Q<TEV ÓT)AU'TÉQ<p.
307 Aetios, Plac. II, 7,1 (DK 28 A 37): llaQ!-LEVÍ.OT)<; <TTE$ávac;
st-
vat 'ITEQL'ITE'ITAE'YI-l.Évac; E'ITO'AA'JÍAouc;, Ti) v !-LEV ex 'TOU
dQO:LoiJ, 'Tijv OE &x 'Tou 'ITuxvou· 1-l.LXTdc; OE &A.A.ac; Ex <!>w'Tóc;
xat <TXÓ'Touc;
'TOÚ'Twv. xai, TÓ 'ITEQLÉXOV
'ITÓ.rrac; 'TeLxouc; OÍ.XT)V <T'TEQEÓV ll'ITÓ.QXELV, v<!>'
'IT1JQ<Í>O'T]<; <T'TE$Ó.V'T],
xai. 'TO 1-l.E<TIXÍ.'Tfi''TOV 'ITIX<TWV <T'TEQEÓV, 'ITEQL o 'ITÓ.At.V 'ITUQ<Í>OT)<;
(se. rrn:<l>ávT)). 'TWV OB <TUI-l.j..LL'YWV 'TTJV 1-l.&<TQ'L'T'Ó.'TT)V tX'ITÓ.<TO'L<;
<UQX'JÍV> 'TE xai. <IXLTLO'V> XLV'JÍ<TEW<; XO'L 'YEVÉ<TEW<; lJ'ITÓ.QXELV, í]vTLva xai. 8aí.I-Lova xu[3&QVTJ'TLV xai. xA.noouxov Š'ITovol-l.átEL dÍ.X'TJV 'TE xai. 'Avá'YX'TJV. xai. 'Tijc; !-LEV -yijc; a'ITÓXQL<Tt.v eLvat TÓV
oLd [3LaLO'TÉQaV au'Tijc;
'ITLAT)<TLV, 'TOU OE 'IT1JQÓ'i ava'ITVoijv 'TÓV í]ALOV xo:t 'TOV 'YO'AQ'XÚ%AOV. <TUI-l.l-l.L'YTJ o'
U!-L<!>oi.v &LVIXL 'T'TtV <T&A'JÍVT)V,
'fOU 'r. UÉQO<; xat 'TOU 'ITUQÓc;. 'ITEQL<T'TÓ.V'TOc; o' UVW'TÓ.'rú>
'ITÓ.V'TWV 'TOU aLÓÉQO<; V'IT' amq, 'T'Ó 'IT1JQW8ec; 'Ú'ITOTO:'YTJVIXL
O'ITEQ xexA. 'JÍXaJ.L&V OVQavóv, ixP' <P
Ta 'IT&QÍ.'YEta.
334
305 Máš poznat
aitheru a všechna znamení [tj.
dí] v
a
díla
svítilny
Slunce, i odkud
vznikly; a máš se
o
dílech
s kulatýma
a o jeho
a máš poznat také obklopující
nebe, odkud vzniklo a jak je svým
Nutnost spoutala,
aby drželo hranice
306 Užší prstence jsou
nesmíšeným
ty, jež následují po nich, jsou
nocí, ale je do nich vysílán podíl
plamene; a
nich je
která všechno
vládne nad neblahým rozením a
všeho, posílajíc ženské, aby se mísilo s mužským, a naopak zase mužské, aby se
mísilo s ženským.
307 Parmenidés
že existují prstence opletené jeden okolo druhého, jeden z
a jiný z hustého, a že jsou mezi nimi jiné,
které jsou smíšené ze
a tmy. To, co je všechny obklopuje
jako hradba, je pevné; pod tím je
prstenec; a
to, co se nachází
nich všech, je pevné, a okolo toho
prstenec. Zcela
smíšených
je
[prvotní
pohybu a vznikání- ten nazývá Spravedlností
a Nutností, bohyní, jež všechno
a
Vzduch je
prý
se
vlivem jejího
mocného tlaku; Slunce je výdechem
a
dráha;
je prý smíšen z obojího, vzduchu a
Docela
nade vším stojí kolem dokola aithér, pod ním je
vý útvar, jejž nazýváme Nebem, a pod ním už je oblast
Úryvek 305
úvodu k podrobnému výkladu o nebi.
Je plný
Pravdy,
když mluví o "obklopujícím" nebi (srv.
289,31), o ,,hranicích
(srv. 298,26 a 31; 299,42 a 49) a o tom,
jak "Nutnost spoutala" nebe (srv. 296,14; 298,30-31). Tyto ohlasy
mají asi
že chceme-li se pokusit o záchranu
smrtelnaše popisy
jež tyto ohlasy vynalézají, se musejí co
možná
užitým v našem výkladu pravé
Sporé dochované doklady o
astronomickém systému
jsou tak krátké (306) a tak temné (307), že je nemožné
rekonstruovat koherentní výklad o jeho podivuhodné teorii
Celá konstrukce byla vybudována ze základních forem
335
VIII. Parmenidés z Eleje
a noci, jak o tom
pojednávající o
další
verš,
308 DK 28 B 14 (Plútarchos, Adv. Col. 15,116a):
1TSQL 'YO:i.o:v aAWJJ.SVOV aAAÓTQLOV
308 Za noci zjevné, cizí
<f>roo;
bloudící okolo
Zdá se, že tato teorie byla
vlivná. Filolaos (446-447 níže)
možná následoval Parmenida, když umístil
jak na okraj universa, tak do jeho
a Zemi odstranil z místa, které jí bylo
(ale Parmenidés si mohl
A Platón rozvinul svou vlastní verzi tohoto schématu,
božstva, v mýtu o Érovi z Ústavy (617-618). Parmenidés naopak
za leccos
Anaximandrovým prs(125-128),
Hésiodos
o
jimiž je
nebe" (Theog. 282).
božstva jako první
kosmogonického míšení je
odkazem na její
animálním rozmnožování
(306,4-6), které, jak víme, bylo jedním z témat této
(srv.
304). Z Parmenidovy embryologie se dochovala jediná
309 DK 28 B 17 (Galénos, In Epid. VI,48):
JJ.BV x.oúQouo;, Xo:wi.ut &s x.o'ÚQo:o; ...
309 Napravo chlapce, nalevo dívky ...
zájem o tyto otázky mohl být podnícen krotónskou létradicí; jeho pojetí
lze srovnat s Alkmaiózhruba
starou):
novou teorií zdraví
17
Viz
pokusy: K. Reinhardt, Parmenides, Bonn 1916, str.
10-32; H. Frankel in: R. E. Allen- D. J. Furley (vyd.), Studies in Presocratic Philosophy, II, str. 22-25; J. S. Morrison,Journal ofHellenic Studies,
75, 1955, str. 59-68; U. Holscher, Parmenides: Vom Wesen des Seienden,
Frankfurt a. M. 1969, str. 106-111.
336
310 Aetios, Plac. V,30,1 (DK 24 B 4): :A.Axf..L<XLrov Tí)c; irys.sí.ac; stvaL <TUV6'X'TL'XTJV 'TTJV "Í<TOVOf..LÍ.<XV« 'TWV 8uváf..LSWV, lryQOU,
ljroxQOU, .frEQf..LoU, 'Ji'LxQofi, ')'AU?G&oc;; xui. 'TWV AOL'Ji'WV,
'TTJV 8' &v
"f..LOV«QXÍ.UV.. VÓ<TOU 'Ji'OI.'fi'TL'X'Ý)V• <j>-fi"OQO'Ji'OI.OV ')'UQ E'XCf'TEQOU f..LOV«QXLUV. 'KUL VO(J'OV <TUf..L'Ji'I.'Ji''TELV W<;
f..LBV ú<l>' o'Ó
'ft .frSQJ.LÓ'T'fiTO<; fj tlroXQÓ'T'fi'TO<;, wc; 8&
o'Ó 81.a 'Ji'Aí)-froc;; TQo<l>í)c; fj &v8e1.av, wc; 8' tv otc; fj <'ITEQi.
Diels> utf..L<X fj J.LUEAÓV fj
&yyí.ve<T.frat. 8t -romot.<;
'Ji'O'TE x<ix 'TWV
<XÍ'TLWV, v8á'TWV 'Ji'OLWV fj XWQ«<; fj
'XÓ'JTWV fj Ó:Vá')'X'fl<; fj 'TWV 'TOVrOL<; 1TUQ<X1TA'fi(J'LWV. 'TTJV 8'
U')'LELCfV 'T'fiV <TUJ.l.f..LE'TQOV 'TWV 'JTOLWV %QCf(J'I.V.
'\
I
t
'\'t
\
I
t
A
'\1
..,
T
':'
..,
310 Alkmaión považuje za pouto zdraví "rovnoprávnost" sil: vlhkého a suchého, studeného a teplého,
a sladkého atd., zatímco "samovládu" jedné z nich považuje za
nemoci;
samovláda jedné z obou je zhoubná. Nemoc vzniká
z
tepla nebo chladu,
z velkého množství nebo
nedostatku stravy a jejím sídlem je
krev, morek nebo mozek. Vzniká v nich
iz
z
tekutin, z
z
z
podobných
Naproti tomu zdraví je
kvalit.
Není jasné, zda je Parmenidova božská první
více než
metaforou vzájemné
protikladných forem, jakkoli v ontologii
302-303 nezbývá pro takovou
místo. Co je na
jeho kosmogonii jasné a
je obecná
že
není
(jak se domnívali
výsledkem
z
jednoty,
nýbrž interakcí a harmonií protikladných sil. Této
se chopí
Empedoklés a (ve specificky pythagorejské
Filolaos.
(iv) Teorie smrtelného myšlení
311 Theofrastos, De sensu, 1 nn. (DK 28 A 46): 1TEQl 8' ala.friJ<Tew<; ul f..LEV 'Ji'OAAUÍ xui. xu.fró}\ou
8-ú' ei.<nv· oL J.LEV
-yaQ T<i> ÓJ.LOÍ.ql 'Ji'Otofuw, oL 8& -r<i> &vav-rí.ql. II<XQJ.1.EVÍ.8'fl<; f..LEV
xui. 'EJ.1.1TE8ox}\í)c; xai. IIAáTwv T<'i> Óf..LOLql, oL 8& 'Ji'SQI. 'Avaxui. 'HQáxAEt.'TOV -r<'i> tvc.;v'TÍ.{{) ..• (3) II<XQJ.LEVW'fl<;
f..LEV ')'QQ OAW<; oú&tv <i<I>WQL'XEll a}\}\a J.LÓVOV OTL 8uoi.v Oll337
VIII. Parmenidés z Eleje
TOLV (TTOLXEÍ.OLV 'X<XT<i TO
EO"TLV TJ "fVWO"L<;. ed.v
-y<iQ Ú1TEQ<XLQ11 TO -3EQIJ.OV TJ TO tVtJXQÓV, <iAA 'fl V -yí.verr-3cn
TTjV 8t.áVOL<XV,
81': %<XL xa-3cxQWTÉQCXV TTjV 8Ld TÓ -3EQIJ.ÓV• OÚ 1-LTJV cXAA<i 'XCXL TCXÚT'TJV 8el.0"-3cxí. TLVO<; (Tl)!J.J.LETQÍ.<Xc;·
(DK28 B 16)
ooc; "fd.Q É'X<iiTTOT' ( <P'fliTÍ.V)
'XQUO"L<; !J.EAÉWV
'lTOAlJ'lTA<i"f'XTWV,
TW<; vóoc; av-3Q001TOWL '1TCXQÉO"T'fl'>t&V· TO 'Y<iQ CXÚTO
01TEQ <PQOVÉEL !J.EAÉWV <Pwt.c; cXV-3Q<Í>1TOLm:.v
xcxi. 1TUITLV xcxi. 'lTCXVTÍ.· To -ydQ 'lTAÉov SO"TL VÓ'fl!J.CX.
TÓ "fUQ cxi.rr-3&ve<T-3CXL ')t(XL TÓ <PQOVELV ooc; TCXÚTÓ AÉ"fEL· 8t.ó
">tai. TTJV 1-LVTJI-L'flV xai. TTJV A'Í)-3'f1V <i1ró TOÚTwv -yí.verr-3cxt. 8t.d
Tf)c; 'XQ<i<Tewc;· &v 8' lrr<i,wrrL TU
'lTÓTEQOV
<f>Qovel.v TJ oií, xcxi. TÍ.c; Tj
oú8ev
8t.ooQL'XEV. on 8e xcxt
T4l
">ta-3' aÚTÓ 'lTOLEt TTJV cxlu-3'fl<TLV, <PcxveQÓV tv otc;
<P'fl<TL TÓV VB'XQÓV <PwTO<;
'XCXL -3EQ!J.oU xcxi. <Pwví'Jc; OÚ%
cxtrr-3<iverr-3at 8ta TTJV
TO'IJ 1Tl.lQÓ<;, tJil.lXQOU 81': xcxi.
o-t.w1Ti]c; xcxi. 'TWV tvcxvTí.wv ai.rr-3&verr-3m•. xcxi. oAwc; 81': 1rdv
TO OV EXELV 'TLV<X "fVWO"LV.
'
311
n
"
'
,..
na smyslové vnímání je
vzato dvojího
druhu: jedni je vykládají
podobného na podobné,
druzí
protikladného na protikladné. Parmenidés,
Empedoklés a Platón je vykládají
podobného, stoupenci Anaxagory a Hérakleita
protikladného ... (3)
Parmenidés vcelku nic nedefinoval, leda to, že existují dva prvky a že poznání závisí na
jednoho nebo druhého. Nemyšlení se
podle toho, zda
teplé, nebo studené; lepší a
je poznání
teplým, což neznamená,
že také ono
jistou
jak je v každém
smíšení
tvrdí, "tak
je lidem
mysl;
to, co myslí, je u lidí totéž, totiž
jejich
a to u všech i u každého;
to, co
18
je myšlenka. "
totiž, že myšlení a smyslové vnímání jsou totéž. Proto i
a
vznikají podle výkladu o míšení z týchž
ale nikdy
nevymezil, zda
myšlení bude, nebo nebude existovat, bude-li
338
ani jaký pak bude jeho charakter. Že však vykládá smyslové
vnímání také
protikladného, je
tam, kde
že mrtvola nevnímá
teplo nebo zvuk, protože ji opustil
že však vnímá jejich protiklady, tj. zimu,
atd.
A dodává, že
všechno, co je, má
poznání.
Zl. 16 získá pointu, budeme-li jej chápat jako
odmítavý
ke smrtelnému
V
bylo ryzí myšlení v jistém smyslu
s bytím, které je jeho
Ale smrtelné
je pouhý výplod lidské mysli, bez základu ve
Smrtelné myšlenky jsou nyní
"vyloženy" pomocí týchž
forem, které jsou jejich výmyslem, jako funkce
a noci
v Jidském
312 DK 28 B 19 (Simplikios, In Arist. De cae/o, 558,8):
oihw TOL xa-r<i
-rá3e xai. wv
xat J.LSTé1TEtT' U1TÓ -roooe TEA&m'llo-01xn.. TQa<f>&VTa·
TOL<; 3' ÓlloJ.L' <iv{)-Qw1Tot X<XTé{)-evT' Š1Tt0"1}J.LOV éxáO"T(t>.
313 DK 28 B 4 (Klement Alexandrijský, Strom. V,l5,5):
.Asfuo-e 3' OJ.LW'i a1TsÓvTa VÓ<t> 1T<XQEÓVT<X f3ef3aí.wc;·
-yd.Q
Tó šóv Too šóvToc;
olhe O"XL3VáJ.LEllOV 'lTáVT'{l 1TáVTW<; X<XTd XÓ<TJ..LOll
olJTE
0"\JVLO"TáJ.LSVOV.
312 Tímto
podle
vznikly tyto
a nyní jsou
a potom v budoucnu, až dozrají,
jim dali lidé jména,
aby odlišili jedny od druhých.
18
Nebo:
to, co je plné, je myšlenka". O
a výkladu
zlomku se mnoho diskutuje. Viz
W. C. K. Guthrie, HGPh II, str.
67-69, s diskusí a odkazy na odbornou literaturu.
339
VIII.
313
Parmenidés z Eleje
však na
jež
že jsou
jsou spomysli;
si
jsoucí od doteku
se jsoucím, ani tím, že je rozptýlíš všude všemi
podle
[tj. kosmického
ani tím, že je sestavíš dohromady.
možná v úryvku 313
výklad o obsahu smrtelných
(jehož
je úryvek 312) nejasnou výzvou ke
kontemplaci pravdy.
byl tento propracovaný výklad
do
tajemstvím:
se snaží zachránit fenomény, jak
to jen jde, ale ví a
nám, že je to nemožný podnik. Možná, že
Parmenidés
neodolal a
využil
obsažené
v hésiodovské myšlence: "Umíme
mnoho lží, jež se podobají
a umíme také
pravdu, když chceme" (Theog.
27-28).
340
IX
ZÉNÓN Z ELEJE
v
Zivot
doklad pro dobu Zénónova života
táž pasáž z Platónova Parmenida (286), která vymezila i data o ParmenidoNa
tohoto dokladu se zdá, že se Zénón narodil
Kr. To je však
v rozporu s údajem Apollookolo r. 490-485
dóra, který Zénónovu akméklade do let 464-461 (DL IX,29 = DK 29
A 1: text je bohužel mezerovitý). Již jsme však
že Apollodórozávisí
na datu založení Eleje.
tento
va datace
autor možná náhodou udává datum, které je pro dobu vzniku Zénónojen o
let
pozdní, pokud ho ovšem filosof
va spisu
sepsal Gak se tvrdí v úryvku 314) ve svém mládí.
O
je známo jen málo. Diogenés Laertios nás informuje (DL IX,28 = DK 29 A 1: tato pasáž
v úryvku 286), že miloval Eleu,
skrovné a zdatné
jen ve
zdatných
a dával jí
okázalostí
Athén", které
nenavštívil, nýbrž žil po celý život jen ve svém
rodném
V jediném kontextu, v
se jeho jméno samo opavyskytuje - to znamená v
o
filosofa na spiknutí proti jakémusi tyranovi a o jeho odvaze, kterou prokázal
ní (viz DK 29 A 1, 2, 6, 7, 8 a 9) -.se detaily od sebe liší natolik, že
nelze rekonstruovat.
reálnou
spis
314 Platón, Parm. 127d-128a: Tóv
IwxQii'T"l <ixo'Ú<Tavm
'TTáAI.V n: xeA&iknu. 7'1)V 'TTQW'T"lV inró.freow 'TOU 'TTQWTOV
AÓ'YOV &va'YVWVCn, xai. ava'YVW<T-fr&ÍAT"l<>. ll&<;, <jlávaL, @
341
IX. Zénón z Eleje
ZT)vwv, Toího AÉ')'El.<;; eL 1roXX<i 6rrn T<i óvTa, w<; &Qa 3Ei.
<XUTU Of.LOL<i T& ELV<XL xat CtVÓf.LOL<X, TOÚTO 36 31'] a3uvaTov·
"-
o,
<;
'O
I
'V
ff
\
U
'O
1
.,.,
OUTE ')'<XQ T<X <XVOf.LOL<X Of.LOl.<X OUTE T<X Of.LOL<X <XVOf.LOL<X OLOV T&
dvat; oox oiYrw AÉ')'EL<;;
OiYrw, <f>ávat TÓV ZT)vwva.
OUxouv si.
Tci TE avÓf.LO&.a Of.LOL<X &tvat. xai. Ta
Of.LOL<X civÓf.LOL<X, a3úvaTov 31'] xai. 1TOAA<i dvat.; d
1TOAA<i &tT), 1T<irrxot. &v T<i a3lÍV<XT<X. &.Qa TOUTÓ ŠO"'l"LV
AOVT<XÍ. (J"OlJ oL AÓ')'Ot., mix aAAO Tt
'll
')'UQ
o J3oú-
3t<Xf.LclX&0"-3aL 1T<XQCt
1rcivTa T<i AE')'Óf.LEV<X w<; ou 1TOAAci tun; xai. TOlÍTOlJ auTou
OLEL O"OL TEXf.LTJQI.OV dvat Í::X<XO"'t"OV TWV Xó-ywv, OOO"T& xai.
i]yfl TOO"<XUT<X TEXf.LTJQL<X 1T<XQÉX&0"-3at., OO"OlJ0"1TEQ AÓ')'OlJ<;
')'É'YQ<X<f>a<;, w<; oux
&<TTL
1TOAAci;
oiYrw
AÉ')'&L<;,
'll
Š')'W oux
ÓQ-3w<; X<XT<Xf.L<Xv-3<ivw;
Oux, <iAA<i, <f><ivat. TÓV ZT)vwva, xaAw<; O"lJvfJxa<; oXov TÓ
')'Q<if.Lf.L<X
o J3olÍA&T<XL.
314 Poté, co to
Zénónovo
z vlastního spisu]
Sókratés vyslechl, požádal ho, aby znovu
první hypotézu prvního argumentu. Když pak byla
"Jak má
být chápáno to, co
Zénóne? Jestliže jsou
mnohé, pak
podle tebe musí být podobné i nepodobné, což je však nemožné - není totiž možné, aby byly nepodobné
podobné, ani
aby podobné byly nepodobné. Chceš
toto?"- .,Ano",
Zénón. - "Jestliže je tedy nemožné, aby nepodobné
byly podobné a podobné byly nepodobné, zda-li není
nemožné, aby byly
mnohé? Kdyby totiž
byly mnohé,
by se s nimi nemožnosti. Zdalipak chceš svými argumenty
jiného než polemicky tvrdit proti všemu, co se
soudí, že
nejsou mnohé? A považuješ každý ze svých arguza
tohoto
takže se domníváš, že podáváš
tolik
kolik jsi napsal
že mnohé
neexistují? Argumentuješ tímto
anebo tomu nerozumím
- .,Ne'',
Zénón,
celého spisu jsi pochopil
Pojednání, které Platón
literární výtvor,
je
považováno za jediný Zénóseznam
filosofových
který
342
spis
se zachoval v slovníku Suda (DK 29 A 2), je naprosto
ný. Názory na formu a strukturu Zénónova spisu se liší,
nikdo
nepochybuje o tom, že se jednalo o filosofickou knihu
která udivovala svou duchaplností. Z úryvku 314 (viz též 315-316)
lze
vyvodit, že spis jednoduše
sbírku arguz nichž každý
napadal tezi, že
jsou mnohé, tím,
že z ní vyvozoval kontradiktorní
Ale tento
lze zpochybnit na
zpráv o zénónovských argumentech, které je neani jako antinomie, ani jako argumenty
proti
že
jsou mnohé: viz zejména Aristotelovy
zprávy o známých paradoxech pohybu (viz 317-326 níže). Této potíži lze
jednou z
možností. (a) Forma spisu, na
odkazuje
úryvek 314, vypadala tak, jak jsme o tom
výše. Avšak Zénón
jednu další knihu, která obsahovala paranapsal
doxy pohybu, paradox prosného zrnka (Aristotelés, Phys. 250a19 =
DK 29 A 29), paradox místa (Aristotelés, Phys. 210b22 n., 209a23 n.
=DK29 A 24) a nepochybné í
dafší. (b) Zénón napsal pouze
jednu knihu, ale naše
o její
musí být mylné. Tato
kniha snad zahrnovala argumenty, jejichž hlavním
nebyla pluralita, nýbrž pohyb. Filosof možná nestruk:turoval všechny své argureductio ad absurmenty jako antinomie, nýbrž užíval i jiné
formu spisu
anebo neuvádí
dum. Platón
popis Zénónových
nýbd,
interpretaci
dezinterpretaci) jejich základního,
ne vždy explicitního
cíle. (c) Existovalo jedno jediné zénónovské pojednání, jehož všechny argumenty
explicitní antinomie plurality. Ostatní
paradoxy, které
(a),
tuto formu.
Achilleus (322) mohl být
k tomu, aby dokázal, že pokud mnohé
existují, musí být jedny rychlejší i poinalejší než druhé (za pozornost stojí
slov v
referátu, který
že
k formulaci argumalebné figurky Achillea a želvy nemusely
mentu, který Aristotelés uvádí).
Netušíme také, podle jakého
principu Zénón argumenty ve své knize knihách
existují moderní pokusy, které se snaží rozlišit
architektonickou strukturu nebo
odhalit v rozvíjení
celkovou strategii. Podle jedné populární koncepce (akceptované v KR)
paradoxy pohybu, o nichž pojednává Aristotelés, dva páry: jeden pár
343
IX. Zénón z Eleje
(Stadion, Achilleus) stál na
že prostor a
jsou donedruhý (Šíp, Pohyblivé
na tom, že
a prostor se skládají z
minim. V každém z
jeden
argument vedl k absurditám v
pohybu
nakolik byl
uyažován jen sám o
druhý pak k absurditám v
pohybu
nakolik byl uvažován jako relativní
pohybu
jiného.
a
schéma, které bere do úvahy
úryvky 315-316
jako úryvky 318-326, publikoval
v téže
G. E. L. Owen (Studies in Presocratic Philosophy, II, str.
143-165). Takováto schémata jsou
ale žádné
z nich se neopírá o
autoritu a nedokáže
odolat kritickému zkoumání. Zejména návrh, že
z
pohybu stojí na
že prostor a
nejsou
telné, narazil na ostrý nesouhlas (viz
D. J. Furley, Two Studies in the Greek Atomists, str. 71-75).
Dochované antinomie
315 DK 29 B 3 (Simplikios, ln Arist. Phys. 140,28): 'lnih.t.v -y<iQ
iht. BL 'iToA.Xá SO''Tt., Ta ama
SO'TL xai.
U'iT&t.Qa, 'YQá<I>&L 'l'<XVr<X xa'l'a
ó Z1)vrov·
"st 'iToA.Xá SO'TLV, avá-yXTJ Torrama &lvat. ooa
'iTXetova a\".wv
&XáTTova. et
ToO'am& &rrnv
ooa SO'TL, 'iTB'iTEQdO'f.I.ÉVa &v EtTJ."
"et 'iToXX& &rrnv, &'iTeLQ« Ta ovTa trrTtv·
-y&Q
'l'WV ovTro'v trrTL, xai. 'iT<ÍXLv &xstvrov
xat oiYrroc; ii'ITEt.Q<X Ta ovTa SO'TL."
315 Když totiž
dokazuje, že jsou-li
mnohé, byly by zároomezené i neomezené, píše Zénón doslova toto:
"Jestliže jsou
mnohé, je nutné, aby jich bylo
tolik,
kolik jich je, tj. ani více, ani
Avšak kdyby jich bylo tak
mnoho, kolik jich je, byly by omezené.
Jestliže jsou
mnohé, jsou neomezené,
vždy
jsou mezi nimi
další a mezi nimi
další. A tak jsou
neomezené."
344
Dochované antinomie
Úryvek 315
jediný
fragment, který je bezesporu
autentický a který se nám dochoval
Hádanka, kterou
kládá, bývá
pokládána za
záhadnou.
má
každá
argumentu nemalou sílu, takže dokáže zneklidnit.
klad druhá
na myšlence, že jakékoli dva
souboru musí být
pokud mají být
a ne jednou. Proti tomu lze namítnout, že princip,
který to stanoví, platí jen tehdy, je-li aplikován na
soubory, jako jsou množiny
Se Zénónem by
vcelku
poprávu taková námitka nemusela pohnout, pokud bychom ho nedokázali
o jiných podmínkách nespojitosti pro trojdimenzionální objekty a neukázali mu,
a jak se liší od podmínek nespojitosti pro body. Na jeho otázky však nebudeme s to vymyslet dobré
pokud se
do toho druhu filosofické reflexe, který
jedním, a ne mnohým, a který se v nás snaží
6ryvek 315 vyprovokovat.
316 DK 29 B 2 a 1 (Simplikios, In Arist. Phys. 139,9 a 140,34):
(a) &v 8-i) 'TOÚ'Tq> 8dxvuaw, on o'Ó
l.t'lÍ'TB
!J-'lÍ'TB
éa'Tt.V, oú8' &v
ToiYro. "et 'Y<iQ
&A.A.q> óvrt, <f>TJO"L,
oú8tv &v v-ei.tov 1rm:T]aet.ev·
')'<iQ
1TQOO"J'BVOj.tÉvou M, oúMv
otóv 'TE
xai.
&v i18TJ TÓ 1TQOO"')'LVÓj.tevov oú8&v
BL 8&
'TÓ
ŠAO:TTOV ŠO"TL
1TQOO"')'LVOj.tÉVO\l
8fjA_ov
OTl. 70 1TQOO"J'f:VÓj.tf:VOV ooo&v
oú8& 'TÓ Q1TO')'BVÓIJ-eVOV."
xat 'Ta"iiTa
TÓ &v <ivat.QWV ó Z1]vwv AÉJ'BI., <i>..A' oTt.
ŠX&L
'TWV 1TOAAWV xai. <i1TelQWV 1
1TQÓ
'TO"ii AO:j.t(30:VOj.tÉVO\l <ieí. 'TL dvat. 8t.d Ti]V š1T' a1T&LQOV TO!.t'JÍV• o Seí.xvuat
on oúStv ŠXBt
šx 'TW
'TWV 1roXXwv
Tawóv &tvat. xat
(b) TÓ 8& XO:T<X.
(se. a1TELQOV
1TQÓT&QOV
xo:T<i Ti)v awi)v
')'<iQ on ei.
ŠXOL
I
2
MSS; a1TBLQOV H. Frankel.
šx ToU transposuit post 1roA.Xwv Frankel.
345
IX.
Zénón z Eleje
J.LÉ')'&{)o<; To ov, m1&' &v &L'T), E1T<i')'&t "&t &&
xai. 1T<iXO<; xai. á1TéX&tV nilTou 'TO
Š%<X<T'TOV J.LÉ')'&{)ó<; 'Tl.
't"
U
ává')'X'T)
"''I
'1.
\
,.,
t
I
"t
\
&T&QOV C:X1TO 'TOU &'T&QOU. %<XI. 1T&QI. 'TOU 1TQOUXOV'TO<; O C:XUTO<;
X.Ó')'O<;. xa.i. ')'d(! ex&Lvo ši,;&L J.LÉ')'&{)o<; xai, 1T(!oél;&t nil'TOU 'Tt.
OJ.LOI.OV
,
o'l'j TOUTO ti1Tnl; 'T& si.1T&LV xai. <iei. X.é')'&tv· oil&&v ')'Ó:Q
.........
'"
"
",.
\'{Cl
'
<XUTOU 'TOI.OU'TOV &<TX<X'TOV &<T'TI:X.I. OU'T& &'T&QOV 1TQO<; S'T&QOV OU%
Š<TTnt. omw<; d, 1TOX.X.á errnv, <ivá')'X'T) aiJTd J.LLXQÓ: T& stvnt
xai.
o&
J.L&')'áX.a ·
J.LLX(!cX J.LEV W<TT& J.L'l'J
W<T'T& ti1T&LQ<X
J.LÉ')'e{}o-;, J.L&')'Ó:Aa
dvat."
316 (a) V tomto argumentu [tj. v argumentu dokazujícím, že mnohost je velká i malá] dokazuje, že to, co postrádá velikost, masivnost a objem,
existovat. "Nebot'",
"kdyby
to bylo
k
jiné jsoucí
nemohlo by ji to
šit,
nemá-li
žádnou velikost a je to k
pak to
k velikosti. A tak to, co
je ve
nic. A jestliže se
ubývání nezmenší
a
je
že
i ubrané bylo niA toto Zénón
proto, aby zrušil jedno, ale z toho
že každá z mnoha
má velikost,
vadž
tím, co je vzato, je vzhledem k
vždy
jiného. To dokazuje, když
podal
že
nic nemá velikost, ježto každá z mnohých
je se sebou totožná a jedna.
(b) Neomezenost co do velikosti dokazoval
než v úryvku 315], a to stejnou
metodou.
Poté, co nejprve dokázal [viz (a)
že pokud
nemá
žádnou velikost,
to ani existovat,
takto:
"Jestliže
je, je pro každou nutné, aby
velikost a masivnost a aby jedna její
byla vzdálena od druhé. A tentýž argument platí i pro
která je
ní,
i ona bude mít velikost a
její
bude
ní. Vyjde
však nastejno
to jednou a
to stále,
žádná její
nebude poslední a žádná
nebude prosta vztahu k
jiné. - Pokud jsou takto
mnohé, jsou
malé i velké:
tak malé, že nemaji velikost, a tak velké, že jsou neomezené."
346
Dochované antinomie
1)'to zlomky, které
jako jediné ze Zénónovy komplikované
antinomie, cituje Simplikios, aby dokázal
body, jimiž se v rámci argumentace zabýval ve svém
k
Fyzice.
toho
o
antinomie dost, abychom ji mohli s
tou
zrekonstruovat.
V první
antinomie se Zénón pokusil dokázat, že pokud existují mnohé
jsou tak malé, že jsou bez jakékoli velikosti. Z tohoto
se nedochovalo nic. Vše, co máme k dispozici, je Simplikiovo
(na konci úryvku 316(a)), že Zénón vyvodil
z premisy, podle které každý
plurality musí být totožný
sám sebou a musí být jeden - a tak (pokud se smíme dohadovat) nemít
nutné pro velikost (srv.
argument v úryvku
538). Poté následovala první zachovaná sekce argumentu (316(a)),
která
první
a
cestu pro
druhou: pokud
nemá žádnou velikost, potom
bec neexistuje - což
že mnohé
existuji.
Úryvek 316(b) uchovává druhou
antinomie, která
že pokud mnohé
existují, musí mít každá z nich
velikost.
následujícího argumentu, který operuje s regresem,
je
temná, a proto je nejasné, jak to Zénón mohl myslet s vyvozením
že
která má velikost, musí mít
objem.
že argument ho
tvrdit (1), že jakákoli velikost má
z toho vyvodil (2), že celek
pozitivní velikosti je sám
a došel tak k
(3), že velikost jakéhokoli
plurality
je
Tento
je absurdní,
jako byl absurdní záprvní
antinomie, která tudíž není v pravém smyslu antinomií, nýbrž dilematem.
"Tento argument''.
J. Bames, "je
chybný a nenalezl
v moderní
žádné seriózní zastánce.
jeho oponenti tonou ve zmatcích a nejsou s to se shodnout ani na tom, kde je
hlavní
- hledat" (The Presocratic
Philosophers, I, str. 244). Zde platí totéž co v úryvku 315, ale v tomto
je
uznat
s
že každá diagnóza
vyžaduje hlubokou a pronikavou obeznámenost s filosofickými problémy
V
toho pouhý
pokus lokalizovat
"chybu" na
Zénóna
plodnou
na para347
IX. Zénón z Eleje
dox. ani
nebude
to poznamenat. že teze (2) není
Stojí však asi za
pravdivá a je neplatná pro
které konvergují k nule jako
2
.:_.
4
8
.
Y úryvku 316(b)
Zénón na mysli
takovou
Jeho argument by
mohl být snadno reformulován tak,
aby
o níž platí teze (2),
takovou, která vyúsv
stejné velikosti. Naši kritickou pozornost je proto lépe zana tezi (1) a na její nárok (který nyní
se
že pokud je
velikost
musí obsahovat sled
který sestává z
mnoha
Zénónovým
v úryvku 316 je teze, že existují mnohé
Neuchovávají si však jeho argumenty stejnou
i proti Parmenidovu pojetí reality? Parmenidés totiž chápe realitu jako jedinou
i
což ho
zranitelným
antinomie.
Parmenidovy koncepce bývá
že
Zénón nepokládal
jen za
rozprostra(!J.É'Ydtoc;), ale i za
masivnosti ( 'TJ'á.xoc;)
objemu
(ó-yxoc;).
jeho argument
a
že pouhá
je
pro vznik regresu. Tvrdívá
se také, že eleatský monismus
reality popírá. To se
však zdá být
chybné. Je
vyhnout se
že úryvek
316 ve
podrývá Parmenidovu Pravdu a že Zénón si toho
byl dokonale
Snad nalezl
v myšlence. že zdravý rozum a parmenidovská metafyzika mohou být
do
týmiž dialektickými operacemi.
Paradoxy pohybu
317 Aristotelés, Phys. VI.9,239b9 (DK 29 A 25): TiTTctQE'> 8' Ei.rri.v
ot A.ó-ym. 'TTEQi. XLV'JÍrrewc; Z'JÍvwvoc; ot 'TTctQtxov-rec; T<ic;
8UO"xoA.í.ac; Toi.c; A'Úou<TLV.
317 Zénónovy argumenty o pohybu, které
je pokoušejí
jsou
348
obtíže
kdo se
Paradoxy pohybu
Tato zvláštní skupina
dosáhla
již v
proslulosti, které se
dnes. Tyto paradoxy byly pokládány za zvláštní typ
nevíme, zda sám Zénón zamýštakto. Náš výklad se pouze pokouší
lel, aby byly chápány
ukázat strukturu každého hlavolamu a jeho nápadné rysy. Pro pofilosofické zkoumání
odkazujeme na
bibliografii.
(i) Stadion
318 Aristotelés, Phys. VI,9,239b ll (DK 29 A 25;
úryvku 317): ...
ILtv ó
Tov
xLvsw-fraa. 3t.a To
'ITQÓT&QOV de; TO ÍÍILLCTU O&i.v <iq)LXÉCY-fral. 'TO <J>&QÓIL&VOV i\
1TQO<; TO TÉAo<; ...
319 Aristotelés, Top. VIIT,8,160b7 (DK29 A 25):
'YUQ Aó-youc;
švavTÍ.OU<; Tai.c; oót;atc;, xa-fró.'IT&Q Z-qvwvoc;, OTL
tvMxsTal. xt.vsw-frat. o-OOt To cr'Tó.otov OLSA-frei.v.
320 Aristotelés, Phys. VI,2,233a21 (DK 29 A 25): &to 'xat ó
Z"JÍvwvoc; Aó-yo<; lji&Vooc;
To J-LiJ švotxscr-fra&. Ta
iiTr&LQ« OL&A-fr&i.v i\ &ljlacr-frat- 'TOOV a'JTsLQWV xa-fr'
šv
XQÓVq>. 8txroc; 'Y<iQ AÉ-ys-rat xai, TO J-LfJxoc;
xai. ó XQóvoc; iiTrSLQOV, xai. oAwc; Tréiv To crovext.,, iíTot. xa-ra
Ot.aÍ.Qé:CYLV i\ TOL<; &crxó.TOL<;. TWV ILSV
KaTa TrOCYÓV aTreí.QWV mm tvoéxsT«L &ljlacr-fraL tv Tré:Tr&Q<XCYJ-LÉVq> XQÓV<p, TWV
8& xaTa &taí.Q&<Ttv tvotxsTat· xai, -ydQ awóc; ó XQóvoc;
iiTrSLQO<;. w<T-re &v Tip <iTreLQq> xai,
év Tip Tr&Tr&Q<X<TtLÉV<p
3ttévat To iiTr&LQOV, xai. iiTrT&<T-frat
... , ,
_",
,....
,
'TWV <X'lTSLQWV Tot,<; aTr&LQOL<;, OU 'TOL<; 'IT&Tré:Q<X<Ti-Lé:VOt.<;.
318 ... První paradox tvrdí, že pohyb neexistuje,
to, co se
pohybuje, musí nejprve dojít do poloviny své dráhy, než dojde
k cíli...
319 Máme totiž mnoho
obecnému
argument
že pohyb je nemožný a že nelze
stadion.
349
IX.
Zénón z Eleje
320 Proto také
argument obsahuje chybný
že
je nemožné projít
nebo
do kontaktu
s každou jejich
v
Jsou totiž dva významy,
v nichž se o délce,
a
o
kontinuálním
že jsou
.. :
jsou tak zvány s ohledem na
nost, anebo s ohledem na své hranice. Není sice možné v kodo kontaktu s
nými, ale je možné
do kontaktu s
s ohledem na
protože v tomto smyslu je sám
A tak shledáváme, že
strávený
dem
není
nýbrž
a ke kontaktu s
nedochází v
nýbrž [co do
výklad o této hádance
známé též jako Dichotomie) je
a náznakovitý. Je dokonce nejasné, zda
úloha
na stadionu
v tom, že má dosáhnout
vzdálenosti
polovinou dráhy (a pak
vzdálenosti
touto polovinou atd.), anebo
vzdálenosti za polovinou dráhy (atd.).
z Aristotelova
odvodit následující
argument:
(1)
Aby
dosáhl svého cíle, musí se dotknout
v
- bod.
.
v
l
l
mnozstv1
u, k tere- JSOU
serazeny
v sek venct. -,
-.
-l , ...
2
(2)
Není možné dotknout se
nem case.
Proto
svého cíle dosáhnout.
'
(3)
4
8
množství
v
v
Aristotelés se domnívá, že tomuto absurdnímu
(3)
snadno
tím, že odmítneme tezi (2):
je
a
aby
vzdálenost a dotknul se
které
nejejí
321 Aristotelés, Phys. Vlll,8,263al5-18, b3-9: <iA.A.' am"fl
A.-úO'L<;
'1T(!O<;
txav<Í><; f!XBL ('i]QWTá'TO
350
'YdQ
zi.
'1T8'1TB-
Paradoxy pohybu
QCUTJ.LÉV<p
evotxsTat
<iQL-frJ.L'í\O"at),
1TQÓ<> of: -ró 1TQii'YJ.La xai. -r'l'Jv ah:r').frstav oux í.xavwc; ..•
WO''re AeXTÉOV 1TQÓ<; TÓV EQWTWV'r<X eL evoéxe'r<XL
Ol.t:/;sh.itsl.v
XQÓV<p
J.L'IÍXSL, on
wc;,
o'
wc; OU.
J.LBV ')'<iQ OVT<X OU%
OUV<ÍJ.L&I. o&
tvoéxeTaL· ó 'Y<iQ <TUvsxwc; xwoÚJ.Levoc; xaT<i <TUJ.LI3e(3Tptóc;
Oteh.i)A.u.frev, Ó.'rrAWc; o' ou·
'Y<iQ Tfl
'YQ<XJ.LJ.Lfl
'l'JJ.LÍ.<T&<X etvat, 'll o' OU<TÍ.<X E<TTLV É'TÉQ<X xai.
TO' eLV<XL.
.
321 Ale i když je toto
tazateli (padla
totiž otázka, zda je možné projít nebo
v
je
vzhledem k
a prav... Takže když se
zeptá, zda je možné projít
v
nebo ve vzdálenosti, musíme
že
tým
to možné je,
pak nikoli. Pokud totiž tyto
existují v aktu, možné to není, pokud však jen v potenci,
pak ano, když totiž
v
pohybu prošel nekoavšak nikoli bez dalšího
Protože pro
je akcidentální, že má
mnoho polovin,
ježto její podstata a bytí
v
jiném.
Aristotelés nyní
s dalšími myšlenkami.
v úryvku 320
dává Zénónovi
která je
ad hominem.
Avšak tezi (2) nelze zamítnout tak snadno, pokud ji reformulujeme
v následujícím smyslu:
(2') Není možné splnit úlohu, která
ho množství
v
Aristotelés odpovídá na reformulovaný argument poukazem na to, že
teze (2') by byla pravdivá pouze v
kdyby
mnoho
znamenalo
mnoho
existujících
se totiž domnívá, že výrok by byl pak pravdivý,
podle jeho soudu nelze realizovat
fyzických
které by mohly být považovány za
do kontaktu s" každým bodem aktuálního
(Phys. 263al9-b3). Ve
však, jak Aristotelés
351
IX. Zénón z Eleje
teze (1) vyžaduje slabší interpretaci
množství
musí
vzdálenost, kterou
jejichž existence je pouze potenciální
jak bychom
mohli
vzdálenost, kterou lze jednoduše matematicky vyjádjako vzdálenost
podle
2
2. ,
4
8
,... )
Jestliže pak
toto slabší
teze (2'), je teze (2') chybná.
Aristotelovo druhé
odhaluje základní potíže, které paradox
vyvolává a které jsou stále
intenzivní a dosud
diskuse. Filosofové se
nemohou shodnout na tom, zda je
nemožnost
fyzických
(pokud to je
nemožné) nemožností logickou, anebo pouze nemožností fyzickou, a v
v obou
tato nemožnost
(ii) Achilleus a želva
322 Aristotelés, Phys. VI,9,239bl4 (DK 29 A 26): &sirrEQ0<;3' óxcxAOÚf-LEVO<; AXLAABÚ<;.
3'
OTL TO J1Qa8ÚTaTOV ou8é'ITOTE xcxTcxA 1l<P-ft1'JcreTat. -ftéov Ú'ITo Tou T«XÍ.c:TTOlJ·
-ftev 'Y<iQ Ó:V«"fXCXLOV eA.-fte'LV TO 3t.&xov c){)sv WQf-L'Jl<Té: TO
<PW"fov, W<TT, O:eí. TL 'ITQOÉXELV ava'Yxcxl.ov TO J1Qcx3ÚTEQOV.
88 xai.
ó aúTo<; AÓ'YO<;
8t.XOTOf-LELV, 8t.cx<PéQEL
&' ev
3t.aLQELV f.LTJ &txa TO 'ITQOO"ACXf-LJ1CXVÓf.LEVOV f-LÉ'YEilo<;.
322 Druhým paradoxem je takzvaný Achilleus.
v tom, že
nejrychlejší
nikdy
v
nejpomalejšího tvora,
pronásledující musí nejprve dosáhnout
bodu, odkud
pronásledovaný, takže ten pomalejší musí
být vždy o
Tento argument je založen na témže
principu, na kterém závisí
se od
odlišuje
v tom, že
velikost není
na poloviny.
Zatímco od
bylo v úryvcích 318-319 požadováno, aby dosáhl
sledu
poloviny, Achilleus musí
k bodu, z
želva odstartovala, a
k bodu, jehož želva
dosáhla
doby, kdy
k jejímu výchozímu místu, a tak
dále ad infinitum.
že pronásledovatel a pronásle352
Paradoxy pohybu
dovaný
stejnou rychlostí, pak Achilleova série
geometrickou posloupnost, která konverguje k nule. Proto
také Aristotelés poznamenává (Phys. 239b24-5), že Achilleus
stavuje pouze zábavnou verzi Stadionu.
(iii) Šíp
323 Aristotelés, Phys. VI,9,239b30-3, 5-9 (DK 29 A 27): (a) TQÍ:ro.:;
o' ovúvQTr&&Lo;, oTL it oLO"Too; <f>sQOJ.LŠVll i:uT11xsv.
o& 'll"CtQcl TÓ
TÓV XQÓVOV <T\Ty'X.&tO"iletL
TWV vúv·
J.LiJ
"JclQ TOÚTou o'Ó% i:O"TetL ó O"UAAO"JLO"J.LÓ<;.
(b)
'll"CtQCtAO"JÍ.t&TetL. st "JclQ atd., <f>TJO"Í.V,
'll"iiV [1) %1.V&LTetL] 3 OTCtV
'X.CtTcl TÓ wov,
o' a.tst TO <f>sQÓJ.L&VOV SV
VÚV, cl'XlVllTOV 71)V <f>&QOJ.LŠV'TIV &tVetL ÓLO"TÓV.
Tofuo o' šO"'Ti. \f#&Uooc;· oil "'<iQ <nYyxsLTa.t ó xQóvoc; tx Twv vúv
TWV clOLCtLQihwv, WO"'ll"&Q mio' aAAO J.LŠ"J&-8-oo; oooév.
ot
324 DK 29 B 4 (DL IX,72): Z1)vwv
AŠ"JWV "'TÓ xt.voÍlJ.L&vov oih' tv <!>
SV <!> J.L"f) i:O"TL."
ot
-riJv xÍ.V'TIO"tv <ivett.Qst
TÓ'll"q> 'X.LV&t'TetL <riYr'
323 (a)
paradox
v tom, že pohybující
že
se skládá ze
se šíp je v klidu. To vyplývá z
samých "nyní". Pokud totiž tento
neplatí, nevyplyne
ani výše
(b) Zénón argumentuje
Jestliže totiž, jak
všechno trvale
v klidu, když je v tom, co mu
odpovídá, a jestliže se to, co se pohybuje, nachází vždy v "nyní", pak
se šíp v pohybu nepohybuje. To je však chybné,
se
skládá z
"nyní"
tak málo jako kterákoli jiná
velikost.
324 Zénón ruší pohyb, když
"To, co je v pohybu, se nepohybuje ani v
na
je, ani v
na
není."
3 1) XLVEtTetL seclusit Zeller; cf. Ross ad loc.
353
IX. Zénón z Eleje
Zpráva v úryvku 323 (b) je
nejistá a
velmi
Neprozrazuje totiž, že argument zvaný Šíp byl
první
antinomie, kterou Zénónovi
úryvek 324 a kterou si
Diodóros Kronos (Sextos Empeirikos, Adv. math.
X,87). Zde je rekonstrukce argumentace, kterou Aristotelés sumanzuJe:
(1)
Cokoli zaujímá
místo, které
odpovídá jeho vlastní
v klidu.
velikosti,
to, co se pohybuje, zaujímá
místo, které od(2) V
povídá jeho vlastní velikosti.
Tedy
to, co se pohybuje,
v klidu.
(3) v
Nuže
(4) to, co se pohybuje, pohybuje se vždy v
Tedy
(5) to, co se pohybuje, je vždy - po celou dobu svého pohybu v klidu.
Aristotelés vznáší námitky proti vyvození teze (5) z tezí (3) a (4).
Vykládá Zénóna tak, jako by chápal "nyní" v témže smyslu, v jakém
mu
on sám, totiž jako
pojatou jako
okamžik. Navrhuje také, že
tomuto
platnost
jen tehdy, pokud se Zénónem
že
perioda je souhrnem
které jsou v ní obsaženávrh je však chybný a
za
ny. Tento
chybnou
že podle Zénónova
nejsou v Šípu
a prostor
argument totiž nevyžaduje žádnou
stran struktury
a prostoru; vše, co
k platnosti svého
v tom, že to, co
je o
pravda v každém okamžiku
periody, je pravdou o tom v
celé této periody
už okamžiky jsou, nebo
nejsou
Paradox ve
výzvu
že pohyb se musí odehrávat - pokud se
odehrává v
To ukazuje, že tuto
je
se
myšlenkou, že to, co se pohybuje,
v
žádnou vzdálenost. Snad jsou zde
díle
354
Paradoxy pohybu
koncepce "nyní": jedna, která chápe "nyní jako
trvání",
a druhá, která je chápe jako
okamžik, jako by to byla
hranice
minulost od budoucnosti. Je-li tomu tak, neubírá
to Zénónovu argumentu v žádném ohledu na
totiž
mezi takové argumenty, které nás nutí k rozlišení. A jak ukázal
J. D. Lear (in: Phronesis, 26, 1981, str. 91-104),
mezi
alternativami závisí na hluboce
sympatiích, které urtu kterou filosofii
(iv) Pohyblivé
325 Aristotelés, Phys. Vl,9,239b33 (DK 29 A 28): 7É'T<XQTO<; o' ó
-rwv &v <naoí.<p %LVOllJLévwv
&vav-rí.a<; tawv ó-yxwv
'rr<XQ' i:aoll<;, 'TWV !J..EV
TéAOll<; TOU <TT<XOÍ.Oll TWV o' a'!rÓ
JLÉ<TOll, ta<p
&v<!> <TllJLJ3aí.vew otET<XL taov elvat XQÓvov T<!> OL'rrA<X<TÍ.<p TÓV ÍÍJLL<TllV.
o' ó 'rr<XQ<XAO')'L<TJLÓ<; &v -r<J>
7Ó JLEV 'rr<XQa %LVOÚ!J..eVOV 'TO os 'rr<XQ' 'l'JQEJLoUV 'TO taov JLÉ')'e.fro<;
7<Jl W<p T<iXeL 'TÓV taov <f>BQE<T-fr<XL XQÓVOV. 'Tomo
o' &a-rt \fleuoo<;. otov
oL éa-rooTE<; i:ao1. Ó')'%01. &<f>' wv
Ta AA, oL o' &<f>' wv 'Ta BB liQXÓIJ..eVOL a'lrO 'TOU !J.É<TOll,4 L(TOL
TOV liQL.frJ-LOV TOÚTOL<; ÓVTe<; %{XL 'TÓ IJ.É')'e-fro<;, ot o' &<f> wv Ta
a'!rÓ TOU &ax<iTOll, L(TOL TOV
ÓV'Te<; TOÚTOL<; %<XL
'TO JLÉ')'e.fro<;, %{XL LaOT<XXEL<; 'TOL<; B. <Tll!J.J3<XÍ.Vel. o-i) TÓ 'rrQW'TOV
B &a.ta
'T<Jl taxá'T<p elvaL %<XL 'TÓ 'Ti'QW'TOV
'rr<XQ' cXAA"lA.a %LVOllj-LÉVWV.
%<XL TO
'rr<XQa '!ráv'Ta [Ta AP
11Av3ÉvaL, -ró os B 'rr<XQa Ta 1] J-LÍ.<T"l· wa'Te ií J-LL<TllV etvaL 'TOV XQOvov· Laov ')'<XQ e%aTEQOV eanv 'rr<XQ' uexaa'Tov.
&a.ta os <Tlla.tJ3aívet 70 'rrQW'TOV B6 'rr<XQO: 'rr<iVT<X Ta
'rr<XQEA11All-frÉvav
')'aQ
'TO 'lrQW'TOV
xoi TÓ 'rrQWTOV B
TOL<; &vav'TÍ.ot<; &axáToL<; [taov XQÓvov 'rr<XQ' &xaa'Tov
rr
ot
,
'
-...
'
r,
r
1
'
,.
r
4
r
Post !J.É<TOll habent FJ2K -rwv A: om. EHIJI, D. Ross; cf. Simplikios,
In Arist. Phys. 1017,4.
5
Ta A: E2FJK, Simplikíos, In Arist. Phys. 1018, 1, Alexander apud
Simpl. 1019, 28; Td B: E 1HI; seclusit Ross.
6
To
B Comford: -ró AB E; -ra B cett.
355
IX. Zénón z Eleje
')'LVÓJ.Levov Twv B orrov 'lTSQ Twv A, oo<; 4>'Tl<TL),1 f,L(x To &J.Lcl>óTSQ« i:rrov XQÓvov 'JTO:Q<i Ta A ')'L')'Vsrr-&aL. ó J-1-EV oilv A.ó')'o<;
oÓTó<; E<TTLV, (TUJ-1-(3atvsL 8t 'JT<XQ<i TÓ ei.Q'T]J-1-évov t!IEilflo<;.
diagram u Simplikia, In Arist. Phys. 1016,14:
326
a
A
B
AAAA
E
r
a
E
325
Ó'yXOL S07cJYrE<;
Ó')'?GOL XI.VOÚp.&VOI.
Ó')'?GOt XLVOÚp.EVOL
,.m; a ent TO E
cinó ToV E
TO
a
ToV <TTa8í.ou
TÉAoc; Toii <TTa8íou
paradox pojednává o stejných
která se pohybují
na stadionu podél stejných
stejnou rychlostí z
strany,
jedna
se pohybuje z konce stadionu
k nám] a druhá ze
od nás]. Z toho, jak myslí,
vyplývá, že polovina
se rovná (svému] dvojnásobku.
Klamný úsudek
na
že
které se pohybují stejnou rychlostí podél pohybujícího se
a podél
sa v klidu o stejné velikosti,
pro
pohyb stejný
Ale to je omyL
stojící stejná
A,
A ... , nechme
B, B ... , která se jim rovnají
a velikostí, vyjít ze
a
C, C ... , která se rovnají
A]
a velikostí a
B rychlostí, vyjít z konce. Dochází k tomu, že první B a první C
ke konci v tutéž dobu, kdy se pohybovala podél sebe
[tj. B a C]. Nastává také to, že C [tj. první C] prošlo podél všech
[B], avšak B [tj. první B] jenom podél poloviny [A], takže
je
každé je podél každého
dlouho. Dochází
k tornu, že první B prošlo podél všech
typu
C; první C a první B totiž budou v témže
na
koncích,
se pohybují ve stejném
podél
typu A. Toto je tedy jeho argument, který se zakládá na výše
uvedeném klarnu. 8
7
Seclusit Ross.
8
Jak
hranaté závorky v
356
(a v našich poznámkách
Paradoxy pohybu
= stojící
B =
pohybující se z D k E
32()
A
AAAA
D
-E-
cccc
E
C
D
pohybující se zE k D
= startovní bod
E =cíl
Diagram v úryvku 326
výchozí pozici
(která k
ve
jež Aristotelés uvádí
ve své ilustraci Zénónova argumentu. Aristotelés
aniž nás na to však
že
A se nacházejí ve
stadionu a že první
C
v témže
bodu
jako první
B. Potom se
na následující pozici, kterou
musí dosáhnout, pokud platí
klad o jejich velikosti, rychlosti a
formulovaný v první
úryvku 325, totiž na pozici, v níž jsou všechny
vyrovnány ("první B a první C
ke konci
jedna
ke konci druhé
v tutéž dobu"). Aristotelés
je
jednoduché pravdy: když první C minulo všechna
B, první B (i) minulo jen
A, ale (ii) všechna
C. Zénónova chyba
podle Aristotela v tom, že nadále
že každé pohybující se
musí strávit
dlouhý
naproti každému
které míjí. To ho
k
že
první B
k tomu, aby minulo polovinu
A, jen
polovinu
který
první C, aby minulo všechna
B. Avšak z (i') a (ii) vyplývá, že (ii')
jejž první B
aby minulo polovinu
A, je také polovinou
jejž
buje, aby minulo všechna
C. Proto
prvního
B podél poloviny
A vyžaduje jak stejný
tak
polovinu
jako jeho
podél
C.
<n
textu), úryvek 325 je plný nesnází a
se
k
touto pasáží zabývají
H. D. P. Lee, Zeno of Elea, Cambridge 1936,
str. 83-102, W. D. Ross,Aristotle's Physics, Oxford 1936, str. 660-666.
neuspokojivý výklad
poznámek,
které byly
pro ústní prezentaci, k níž
sloužit jako
i diagram typu 326.
357
IX. Zénón z Eleje
Odborníci se
domnívají
KR), že Zénón,
o tom
Aristotelés nemluví, musel
že jeho
jsou velmi
malá a
a že každé z nich
jen velmi malý a
litelný
aby minulo
v klidu. Paradox pak
silnou
námitku proti této
každé B musí minout každé
Cv
Aristotelova vlastní verze argumentu plodí
problém, než on sám
který
Zénónovi, vypadá jako banální chyba. Aby nás však Zénón donutil
k
v úryvku 325,
nás pouze
k
že pokud se
pohybuje podél n
o velikosti m, urazí vzdálenost o mn jednotkách; jednoduchá aritmetika potom ukáže, že pohyb na vzdálenost mn jednotek si vyžádá polovinu
jehož je
pro
rychlý pohyb na vzdálenost 2mn jednotek. Této koncepce
pohybu se nelze snadno vzdát ve
relativní teorie. Jestliže je totiž vzdálenost, po níž se
pohybuje,
pouze funkcí jeho pozic ve vztahu k ostatním
existuje
ký absolutní
bod pro to, abychom
pohyb
jemu?
Srovnání se Šípem
samo za sebe. Oba paradoxy ukazují obtíže, které má naše
nereflektivní myšlení s pohybem.
že pokud je reálný a
zkušenosti, musí se
odehrávat v
okamžiku a podléhat absolutní
Alternativou, která je
v každém z obou
je
pohyb
sa záležitostí relativní pozice,
jsou to jeho vlastní
a následující pozice v
okamžicích (jako je tomu snad
u Šípu), nebo jeho pozice, které jsou relativní k pozicím jiných
(jako je tomu snad u Pohyblivých
Avšak tak onak, pohyb
už potom není
zkušenosti a jako takový
postrádá realitu, kterou jsme u
Zénónovy cíle
327 Platón, Parm. 128c (DK 29 A 12): ... šcr-n. 8& TÓ -ye a A. TJ-8-E<;
T<XilTa [Ta 'YQCÍJ.LJ.L<XTa] ,.<t> llaQJ.Leví.o<W A.ó-yql
'trQÓ<; T01)c;
'XWJ.L<pOeiv CÍle;, st
&cr·n,
1r<icrxew T<t> AÓ'Y'P xai.
1roA.A.a xai. -yeA.oia
,.,,c;
358
Zénónovy cíle
TLa airr0.
oi) aOv Tofuo 'TÓ 'YQáj.Lj.LU 11'QÓ<; 'TOU<;
A.é')'OVTa<;, x.ai.
Tofuo
01]AOUV, <Í><;
amwv
st 'il'OAAá
Lx.avw<;
ot<i Totam'Y]v
Tam& x.at 1l'Adw,
')'f:AOtÓTSQU 1l'á<TXot.
Tl ToU &v eLVUL, eL TL<;
<J>tA.ovtx.lav
véou
av
wó
OVTO<; Ej.LOU E'YQá$1] ...
327 ...
je tento spis
obranou Partl}enidovy myšlenky proti
se ji pokoušejí
tvrzením, že pokud
existuje jedno, vyplývá z toho pro tuto myšlenku mnoho
ných
které
proti ní. Tento spis je tedy polemikou proti
tvrdí, že existuje mnohost, a oplácí jim stejnou a
chce ukázat, že pokud by to
prozkoumal
vyplynuly by z hypotézy, že mnohost existuje,
než z
že
existuje jedno. V tomto
duchu jsem ho tedy napsal,
když jsem byl
mladíkem ...
Platón v Parmenidovi
nemalý prostor (127d-128e) diskusi
o východisku Zénónovy práce,
proto, že Zénón sám své
nedal
najevo. Platónovo tvrzení v úryvku 327 je
obvykle
i když ne
Je možné, že
ze Zénónových
paradoxy pohybu) nebyly
speciálproti
že existuje množství
Všechny
napadají zdravý rozum a Platónovým základním stanoviskem bylo,
že Zénón bránil Parmenida proti uraženému zdravému rozumu. 9 Monismus sice nebyl Parmenidovým centrálním tématem, ale
jsme (str. 323-325), že
formu monismu Parmenidés
zastával. Je pravda, že
Zénónovy argumenty ve
9
KR zastávali kdysi velmi
názor, že Zénónovým hlavním
nebyl zdravý rozum, nýbrž
škola filosofických
pythagorejci. Neexistuje však žádný solidní doklad, že pythagorejci této doby
toho, že hlásali harmonii) zastávali
zvláštní filosofické názory o pluralitách
obsahovými složkami vesmíru, nebo že Zénón
takovou zvláštní pozici na mysli.
359
IX. Zénón z Eleje
podkopávají pannenidovské pozice
jako zdravý pluralistický
10
rozum (str. 346-348).
bychom však z toho vyvozovat
že Zénón nebyl pannenidovec, protože jím asi byl, ale spíše svou
metodou než naukou. Jeho paradoxy je tudíž
interpretovat jako
10
Není
že Zénón
napadal monismus,
jak podle Simplikiova
Eudémos: 330 Eudémos
u Simplikia, In Arist. Phys. 91,12 (DK 29 A 16): xai. Z'l'tvwvá. <f>am.
AS')'&LV, st ne;
TÓ sv a:rro8oL'J} TL 1TOTS
T<i OVT<X AS')'&LV.
(Zénón prý vykládal, že když mu
dokáže
co je jedno, bude
s to vyložit existujíc{
331 Simplikios, ln Arist. Phys. 99,1 (DK 29
A 21): &v ó
Z'l'tvwvoc; AÓ')'O<; &A.A.oc; TL<;
OÓToc; stvat 1T<X(!'
ŠX&i.vov TÓV Šv j3Lj3Ai.(t> <{>&(!ÓJL&VOV, OÚ X<XL Ó fiA.ciTOOV
fi<XQJL&VÍ.8U
JLSJLV'JlT<XL. &xsi.
')'<i(! oTL 1roA.A.O. oiJx
8&Í.XVU<TL j3o'J}-6wv &x nro
d.VTt.X&LJLÉVOV
ll<X(!JL&Ví.8u sv stvaa. AÉ')'OVTL' ŠV"rai}{}a M, wc; ó EU..
8'T]JLÓ<; <f>Tirrt, xai. áV'ÍJQ&L TÓ fv (Ti)v ')'<i(! UTL')'JL'l')V <Ílc; TÓ ev Aé')'&L), T<i
at -n-oA.A.d: etva:t <TtfYXWQSi:. ó JÚVTOt
xat tVTai}{}a TOU
Z'l'tvoovoc; Wc; Tá 1roA.A.O. ávaLQoitvToc; JL&JLvi'Ju{}aL Tóv Eií8'J}JLOV ol:&Tat.
"ooc; ')'<i(! LUTO(!&i., <f>Tirrtv, EOO'J}JLO<;, Z'l'tvwv ó ll<XQJL&vl&ou ')'V<Í>QLJLO<;
8&Lxvúva:L, O-rt. JL'l') otóv T& T<i ÓVT<X 1TOAA0: stvaa. Téi> JLTI8&v
&tva:L &v Toi.c; aOO-w
Ta 8& 1roA.A.O. 1TA.i'J-6oc; stvat tvá8wv."
argument se v této pasáži, jak se zdá, odlišuje od argumentu uvedeného
v jeho knize, o níž se
Platón ve svém Parmenidovi. Tam totiž ar-
gumentoval z
úhlu pohledu ve
Parmenidova
že
existuje pouze jedno, a ukazoval, že mnohost neexistuje; avšak zde, jak fíká
Eudémos,
dokonce i jedno [hovofí totiž o bodu jako o jednu)
a pfipouští, že mnohost existuje. Alexandros se ovšem domnívá, že také zde
se Eudémos
o Zénónovi jako o mysliteli, který
mnohost. Praví totiž:
druh Zénón, jak ffká Eudémos, se pokoušel
ukázat, že není možné, aby existovalo mnoho
protože mezi existujícími
neexistuje žádné ,jedno' a protože mnohost není než množství
jednotek.") Alexandrova alternativní interpretace Eudéma je
správná (srv. Simplikios, ln Arist. Phys. 97,13 = DK 29 A 21):
Eudémos totiž
Zénónovi pouze myšlenku, že nelze podat žádný
koherentní popis jednotek, z nichž se podle všeho musí skládat mnohost.
Protože pokud jsou jednotky
Gako body), nemají žádnou reálnou existenci, ale pokud jsou
Gako
vnímatelné
nejsou jednotkami, nýbrž mnohostmi (srv. 316 (a) výše).
360
Zén6novy cíle
na to. že
filosofické tezi, která vede se zdá
vést k absurdním
neexistuje žádná rozhodující námitka zranitelný
a pokud existuje, je v tomto ohledu zdravý rozum
jako eleatská logika. Pokud by Zénón
obecnou zásadu, bylo by to
veskrze parmenidovské nabádání (srv. 294 výše):
"Nemysli jen na
své kritické síly k
které
Tuto interpretaci by mohlo podporovat i Aristotelovo hodnocení Zénóna:
328 DL VIII,57 (DK 29 A 10):
8' &v
<f>'Tl<TL 'ITQW'T"OV 'EJL'IT&8ox>..&a Q'TlTOQL%1)v EÚQ&LV, Z'ÝJvova 8&
8t.aAS%TL%TtV.
328 Aristotelés v Sofistovi
že Empedoklés jako první vynalezl
rétoriku, zatímco Zénón dialektiku.
Aristotelés na mysli
druh filosofického tázání.
Dialektikou
jaký
Sókratés v raných Platónových dialozích: tazatel vyláká z tázaného souhlas s endoxon, tj. s
uznávaným názorem,
každým nebo
lidí odborníky a jehož jsou
který je
pak jeho zastánci nuceni se vzdát,
už
tomu, že ho tazatel
které
dovede ad absurdum. nebo dokáže, že odporuje jiným
podezírá motivy nebo taktiku tazatele,
tázaný zastává. Pokud
bude mít sklon pokládat ho za pouhého polemika (antilogikos), což je
to, co
Platón na mysli, když ve Faidrovi
Zénóna tímto
329 Platón, Phaedr. 261d (DK 29 A 13): TÓV
'E>..sanxóv IIaA.aJL'Il8'Tlv AÉ)'OV'T"a
i:<TJL&V -r&xvn W<TTS <f>aí.vsu{}at.
'Ta ama OJLOLa xat Ó:VÓJLOLa, xat &v xat 'ITOAAá,
JLÉVOVTÚ T&
%<XL <f>SQÓJLSVa;
329 Což nevíme, že elejský Palamédés argumentuje s takovou obratností, že se tytéž
zdají být jeho
podobné
i nepodobné, jedny i mnohé, v klidu i v pohybu?
361
IX. Zénón z Eleje
vliv
Není jasné. zda Zénónovo dílo
a ovlivnilo filosofii Melissa a Anaxagory. anebo zda tomu bylo naopak. Mnohem
. dopad
na
a
atomismus, jak
o tom
níže (str. 523-526). Co se
lze poukázat
na kuriózní
spis O nejsoucnu, který je
poznamenán zénónovskými
metodami a obsahuje
specificky zénónovských myšlenkových
Také Prótagorova obhajoba snahy
ke každému tématu kontradiktorní argument
musela být
inspirována Zénónem.
zájem o Zénóna se v jeho filosofickém
objevil až
a vyústil
v sofistikované a odstrašující antinomie, které
posledních
stran Parmenida plodnými argumenty stran pohybu, místa
a
(inter alia). Tyto argumenty musely poskytovat mnohé
ty také Aristotelovi ve Fyzice, když se
tématy
sám zabývat. Pojednání o
pohybu ve Fyzice však závisí i na Zénónovi, a to
a totéž
ukazují i argumenty proti pohybu, které používal
hellénistický
dialektik Diodóros Kronos (Sextos Empeirikos, Adv. math. X,85 n.).
Filosofové se
nikdy nezabývali Zénónovými paradoxy innež ve 20. století, kdy jimi byl v jeho první
fascinován B. RusseL Ze všech
je dnes nejvíce života
v Zénónovi.
362
X
EMPEDOKLÉS
Z AKRAGANTU
v
Casové
332 DL VIII,51 (DK 31 A 1): 'Ej.L1n:8oxA.ftc;, roc; <f>11ow '11T1ró(3oToc;, MéTwvoc; itv utóc; ToU 'Ewrr&8ox>..éouc; 'AxQ<X')'<XVTLvoc; •.•
AÉ')'&L 8t xai. 'EQ<XT00'-3-ÉvT}c; év TOL<; 'O>..uwrrwvtxat.c; Ti)v
1TQW'TT}V 'X<XL i;j380j.LT}'XOO'Ti)V ÓAUj.L1Tt.ci8a Vel!L'XT}'XÉV<XL TÓV
Tou MéTwvoc; 1T<XTÉQ<X, JLcXQTUQL XQW!L&voc; 'AQLO'TOTÉA&L.
'A1TOAAÓ8WQO<; 8' ó ')'Q<Xj.Lj.L<XTL'XÓ<; ÉV 'TOL<; XQOVL'XOL<; <1>11'
O'L W<;
itv j.LEV MéTwvoc; utóc;, &lc; 8t 8ouQlou<;
V&WO'Tl1Tavn:>..wc; É'XTWJLÉVouc;
<ó> r>..ail'Xo<; ÉA-3-&Lv <f>110'Lll.
et-3- inro(3ác;·
ol 8' WTOQOUVT&c;; wc; 1Te<f>&U')'wc; otxo-3-zv
zle; T<ic; IuQ<X'XOÚO'ac; JL&T' &xzí.vwv É1TOAÉJL&L
1TQÓ<; A-3-T}VcXOU<; Éj.LOÍ. <')'&> Tf:AÉW<; a')'VO&LV
8oxoilO't.v· 'i\ ')'<iQ
itv 'i\1T<XV'T&AW<;
inr&Q')'&')'T}Q<XXwc;, o1T&Q
<f>aí.v&T<XL.
'AQLO''TOTÉAT}<; ')'<iQ a'Ó'TÓV, ŠTL Te 'HQ<X'XAeL8T}<;,
ÉTWV <!>110'L 'T&'T&A&U'TT}'XÉV<XL.
333 DL VIII,74 (DK 31 A 1): 'ilx!Late 8& xa'T<i Ti) v T&TcXQTT}V xat
Ó')'80T}'XOO'Ti)v ÓAUj.L1Tt.á8a.
334 Aristotelés, Met. 1,3,984all (DK 31 A 6):
K>..ato!LÉVLO<; j.LEV T'fi Í'JAL'XÍ.Q- 1TQÓT&QO<; wv
1T&8ox>..éouc;) TOL<; 8' ŠQ')'OL<; W'T&QO<; •.•
363
8t ó
(se.
X. Empedoklés z Akragantu
335 Simplikios, In Arist. Phys. 25,19, podle Theofrasta (DK 31
A 7): 'EJ.L"'Te&oxXi)c; ó 'AxQa')'avTi.voc; ou "'To:>.:u xaTó"'Tw Tou
')'E')'ovwc;, IlaQJ.LEVí.&ou && tTIXwn'Jc; xat "'TAT]O"L<XO"TTJ'i 'X<XL eTL J.LciAAOV T<Í>V Ilu{)a')'OQEÍWV ..•
336 DL VIII,58 (DK 31 A 1): <1>11o-i. && :SáTUQO'i tv Toi.c; Bí.o1.c; on
xai. L<XTQO'i
xat Q'JÍTWQ &Q!.O"TO<;. roQ')'Í.<XV ')'OUV TÓV AeovTLVOV amoi) ')'EVso-{}al. J.L<X{}T]T'JÍV.
332 Empedoklés byl, jak praví Hippobotos, synem Metóna, syna
Empedoklea, a pocházel z Akragantu ... Eratosthenés ve svých
Olympijských
že
otec
v jednasedmdesáté
a jako
pramen uvádí Aristotela.
Gramatik Apollodóros ve své Kronice
.,Byl synem Metóna
a Glaukos o
tvrdí, že
do Thúrií velmi brzy po jejich
založení." A
"Ti, kdo
že byl vyhnán ze své
obce,
do Syrakús a bojoval na
syrakúských proti
se po mém soudu naprosto mýlí.
v té
již nežil, anebo by musel být
starý, což je neprav... Aristotelés o
- a
to i Hérakleidés -,
že
v šedesáti letech.
333 Jeho akmé spadá do osmdesáté
olympiády.
334 Anaxagoras z Klazomen, který byl sice
starší než Empedoklés, ale
než on ...
335 Empedoklés z Akragantu se narodil nedlouho po Anaxagorovi,
byl ctitelem Parmenida, s nímž se stýkal, a
více se stýkal
s pythagorejci...
336 Satyros ve svých Životech tvrdí, že byl také
a vynikajícím rétorem.
i Gorgias byl prý jeho žákem.
Pokud se Anaxagoras narodil okolo r. 500
Kr. (viz str. 454 níže)
a Gorgias okolo r. 485 (srv. DK 82 A 6, 7), pak Empedoklés mohl žít
zhruba mezi lety 495-435. Tato data se
shodují s tím, co
Theofrastos o Empedokleových filosofických závislostech (335),
is
o jeho
Thúrií (založených r. 445/444
Kr.).
Tento
vedl Apollodóra (kterého
následuje Diogenés v úryvku 333) k tomu, aby Empedokleovu akmé
364
Život
kladl do let 444 441
než je
Kr., tedy
o desetiletí
...,
Zivot
Empedoklés byl
jako Pythagoras a Hérakleitos oblíbeným
apokryfních biografických
(srv. str. 234 n.).
množství je jich dochováno u Diogena, který je
z rozmanitých
se týkají
Empedokleovy politicnebo jeho smrti. Pouze první skupina však
obsahoké
vat
zrnko pravdy,
lidské
stavivosti bylo vždycky
o
skoku do Etny
(DL VIII,67-72 = DK 31 A 1).
se o
s odvoláním na Aristotela, že byl horlivým demokratem (DL VIII,63 = DK 31 A 1); slyšíme, že prý odmítl stát se ve své obci králem a že rozpustil jinak neznámou organizaci, která se nazývala Tisíc (DL VIII,63 a 66 = DK 31
A 1; srv. Plútarchos, Adv. Col. 1126b = DK 31 A 14). Zdá se
že
v tomto
máme
sebou
jiného než chybný a
výklad Empedokleových vlastních slov z jeho básní,
jež by
mohly spíše
že zastával antidemokratické názory (jak poznamenává historik Timaios, ap. DL VIII,66 = DK
31 A 1). V každém
soudit, že Empedoklés hrál jako
demokrat v politickém
své obce
roli, jak to lze
u muže z
rodiny,
se zajímal o
a který v
donaše prameny (336; Aristotesáhl jisté dokonalosti, jak o tom
lés šel dokonce tak daleko, že jej nazval vynálezcem
ní, 328). O jeho
(336; srv.
Celsus, De
med. Prooem. 2,11; Galénos, Meth. med. I,1) se
soudilo, že
byla
odvozena z
na
schopnosti, jež si
Empedoklés
ve svých básních (399,9-11; 345,1-2,9) a jež nepozavdaly
ke vzniku smyšlených anekdot, jakou je
o
ženy, která
dýchat (DL VIII,60-6I = DK 31
zjevný obdiv k
(srv. též 409,1)
A 1).
je
sebeobdivem.
365
X.
Empedoklés z Akragantu
Spisy
337 DL VIII,77 (DK 31 A 1): ni JLEV ouv IT&Qi. <J>úa-ewc;
xai.
ol Ka.aaQJ.LOL de;
-r&í.vou<TL 'lTBVTO:XL<TXLALa, ó 8& 'la-rQL:X:Óc; A.ó-yoc; de;
'lT&Qi. 8& -rwv TQO:"'(q>8u;,v
'1TQO&LQ'JÍ%0:J.LBV.
338 Suda, s. v. 'EJ.L'lTB8oxA.fJc; {DK 31 A 2): xal.
8t' t1rwv
IIBQL <J>úa-ewc; 'TWV ÓV'TWV f3t(3A.ta 13 (:x:ai.
wc; 8t<TxtA.ta), 'la7QL:X:c:i :x:a-ro:A.o-yá.8TJV xai. &A.A.a 'll"OAAÓ..
337 Jeho spisy O
a
na 5000
a jeho Výklad
o
na 600. O jeho tragédiích jsme
výše [DL
VIII,58].
338 A napsal ve verších O
ve dvou knihách (asi
2000
v próze
a mnohé jiné spisy.
Dochované zlomky pocházejí z básní nazvaných
však nikoli Empedokleem samým) O
a
I stávajíci
zlomky z
O
úryv337 a 338) 1
než
celku a zlomky z
1
Lze
pochybovat o tom, zda ostatní spisy
v úryvcích
337-338 (nebo u DL Vill,57-58)
existovaly;
tak
být
mylné i to, co se v
úryvcích
o obou autentických básních. Tzetzés ve zjevném rozporu s úryvkem 338 cituje jeden zlomek (397), který
podle
pochází z
knihy O
(Chil. VII,514); badatelé nyní
zastávají názor, že
O
knihy a
knihy
jak
potvrzuje i odkaz na "druhou knihu
v nedávno
palimpsestu Héródiana (zl. 152 uM. R. Wrighta, Empedocles: The Extant Fragments; viz obecnou diskusi na str. 17-21). Byly též vysloveny pochybnosti
nad tím, zda
byly (jak lze dovodit z kombinace
337
a 338) tou delší z obou básní. Diels proto v úryvku 337 emendoval 'lT&V-ra:x:L<TxLA.ta na 'lráv-ra TQt.a-xi.A.ta, "celkem 3000" (Sitzungsber. der Berlin. Akad. 63, 1898, str. 398);
je
který vyslovil G. Zuntz (Persephone, str. 236-239), že v úryvku 338 vypadla slova
-y'. :x:at. Š<TTLV Š'lTTJ roc; TQL<TXLALQ.. :x:ai. -roVe; Ka.frO'QJLOÚ<;, J3tj3A.ta (tj.
366
Spisy
jsou
jsou zlomky z Empedoklea rozsáhlejší
než zlomky z kteréhokoli jiného
a poskytují nám tedy
solidní bázi pro interpretaci. Jen velmi málo z nich je v pramenech
k jedné z obou básní, natož pak k
knize.
je
možné
z nich mezi
díla - ne vždy se stejnou
mírou spolehlivosti, která je vysoká v
(viz M. R. Wright, Empedocles: the Extant Fragments, kap.
IV). Mnohem
je rekonstruovat
posloupnost
v rámci
nebo vytušit celkový plán jednoho každého z obou
V této kapitole
zlomky
v
které podle
nás
co nejvíce odpovídá Empedokleovu vlastnímu
Empedokleovo rozhodnutí psát v hexametrech lze
snáze
než v
Parmenida. Za prvé, Empedoklés Parmenida napodoboval Gak
Theofrastos, 335). Zlomky z
O
ukazují,
že v otázkách metafyziky a kosmologie jeho spisování
z hlubokého ponoru do Parmenidova myšlení, a to jak v tom, co odmítal, tak v tom, co tvrdil; tomu odpovídá, že v Empedokleových
verších se
vyskytují doslovné ohlasy Parmenidovy
Neproto, že si vybral týž slovesný
jako jeho starší
a že
jako on spojoval didaktický nárok s epickým žánrem. Za druhé, pro neparmenidovský
- pád
a praktiky nezbytné k jeho
- se
hodí epický
zpracování v hésiodovském stylu, kterému je Empedoklés
v
poplatný. A za
se v rozporu
s Aristotelem shoduje s Plútarchem v obdivu k Empedokleovu básnickému nadání. 2 To se lépe ukazuje na
než pomocí
O
3 knihy, 3000
2 knihy, 2000
2 339 Aristotelés, Poet. I,l447bl7 (DK 31 A 22): orosv 8t xowóv
trrTLV '0J.L1}Q<p xat 'EJ.L1T&8oxAEÍ. 1TATJV TÓ f.LÉTQOV, 8tó TÓV J.LSV 1TOLTJTTJV 8í.xaLOV X<XAEÍ.V, TÓV 8& <jro<rwAÓ-yov J.LaAAOV 'i\ 1TOLT)T1}V. (Ho-
mér a Empedoklés nemají nic
metra; proto je správné
jednoho nazývat básníkem, ale druhého spíše badatelem o
než
básníkem.) 340 Plútarchos, Quaest. conv. 683e (DK 31 B 80): xai. J.LáALUT<X Toii liv8Qó<;
X<XAAL')'Qa<!>la<; i!vexa Toi.<;
367
TWV
X. Empedoklés z Akragantu
Stojí
za povšimnutí, že Empedoklés k tomu, aby
a zvýraznil složitou jednotu své vize
využil v rámci zvoleného
slovesného média
dvou
užil novým
homérské techniky opakovaných
a
a
osobitým
užíval
a metafor.
O
obecné principy
341 DK 31 B 1 (DL VIII,60):
llatXT<XVÍ.T], m) 8f: 'XAWL, 8at$QOVO<; :A-yxhew uté.
341 Ty pak, Pausanie, moudrého Anchita synu, slyš.
O Pausaniovi, jemuž je
(navzdory
O
adresována, není známo nic
DL Vlll,6?-69).
(i) Obrana
342 DK 31 B 2 (Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,l23):
5
U'TELVW1rot J.LSV ')'aQ '1T<XAÚJ.LO:L 'XO:Ta -yui.o: XéXUV'TnL·
'1TOAAa 88 8stX' Šp.'1TO:La, Tá -r' aJ.LJ3A'ÓVOtXTL J.LÉQt.p.vac;.
'1TO:VQOV 8' SV tw'fi<TL J3í.ou p.éQO<; ditQ'JÍ<TO:V'TE<;
W'X'ÓP.OQOL 'X0:'1TVOLO 8í.'XT]V <iQit&v-rec; a'1TÉ'1T'TO:V
p.óvov '1TEL<T-3év-rsc;, o'T<p '1TQO<TÉXUQ<TEv iíxo:<T-roc;
000"'1TEQ av.fi-TJQOL<; XQÓ>f.LO:O"L TU '1TQá')'p.otTot ')'OlVOÚV si.oo.fró'TO<;, Ó:l\l\' Š'XUO"'TOV
'TLVÓ<; 8uváf.LSW<; 81)1\.WjJ.ot '1TOLOÚV'TO<; otov
Ó:f.L<J>LJ3L!ÓTTJV xitóva TO 'Tfl tlmxfl 1T&QL'XSÍ.J.L&VOV <TOOJ.I-0:, 'XotL vs<J>sl\1\'Y&QÉ'T'l\V Tóv <i&Q« Xott 1TOl\"Ualf.L<XTOV TO .q'Tt'aQ. ( •••
protože
Empedoklés nemá ve zvyku
epitety jako
barvami, nýbrž každý výraz u
vyjevuje podstatu
moc
"smnelná okolní
o
obklopujícím duši,
o vzduchu a "krevnatý útvar" o játrech.) K diskusi viz dále
W. C. K. Guthrie, HGPh II, str. 134--136, a
J. Bollack, Empédocle, I, str. 277-323.
368
O
obecné principy
-
'
SUQSLV;
OÚ'rooc; oiíT' S'ITt.8SQ'XTU 7á.8' av8QáOW oiíT' Š'ITCIXO'OO'Tá.
oUrS VÓql 'ITSQLA1]'IT7á.. c:nJ 8' oOv, Š'ITd W8' ŠAt.á.0"-31]<;,
'ITSÚO"sc:u • ou 'IT A.sióv -ys 4 (3QO'TSL11 f.L f)no; ÓQOOQSV.
343 DK 31 B 3,9-13 (Sextos Empeirikos, Avd. math. VII,125):
ciA.A.' &-y' &-3QSL 'IT<i01l 'ITCIAá.j.Lll, 'IT'fl 8f)A.ov
10
nv' ót!Jw
'ITWT&t. 'ITAéov TJ xa7' cixovijv
TJ <ixo1)v Š'ITwmnrov U'ITEQ 7QCIVCÍ>IJ..a7a -yA.ro0"0"1]<;,
n TWV &A.A.oov, Ó1TÓ0"1l 'ITÓQO'i EO"Ti. VOTJO"at,
"fULOOV 'ITLO"TLV
VÓ&t. 8' 'ÍJ 8f)AOV
342
síly, jež se rozlévají po údech, jsou hubené, zatímco
jež otupují myšlení, doléhá mnoho. Lidé
každý za
jen malou
života, rychle
vznesou se jako dým
jen o tom jediném, na co každý z nich naa odletí,
razil, když byli
všemi
kdo se tedy
chlubit, že nalezl celek? Tímto
nejsou tyto
pro lidi
ani viditelné ani slyšitelné ani uchopitelné myslí. Ty tedy, protonesahá.
že jsi pronikl sem, zvíš: dál smrtelný
343 Nuže
a vší silou pozoruj, jak je každá
aniž bys
více zraku než sluchu nebo
sluchu vice než
zprávám jazyka, ani neodpírej
žádnému jinému z
kudy vede cesta k pochopení, nýbrž chápej
každou
tak, jak je
na
jej invokace
Músy ve zl. 3,1-8) a ohlasy Parmenida
"smrtelný
v úryvku 342; srovnej také 343 s 294)
klad, že Empedoklés uznával v
díle radikální epistemologickou výzvu kosmologii, která ho zavazuje, aby hned na
vymezil svou vlastní pozici. Empedoklés na ni odpovídá v
hé3 TLo; &Q' H. Friinkel: ·'ITci<; Bergk, Diels
4 'ITA&i.óv -y& Sextos: 'ITA.Éov
Stein, Diels
369
X. Empedoklés z Akragantu
rakleitovském duchu. Stýská si na velmi omezené chápání
jehož
lidí dosahuje
(srv. str. 241 n. výše),
ale slibuje, že budeme-li s pomocí jeho
užívat veškerých smyslových dat dostupných
dovedou nás (v rozporu s Parmenidovým tvrzením) k jasnému poznání každé
(srv.
194,197, 198).5
(ii) Síla poznání
345 DK 31 B 111 (DL VIII,59):
<f><iQJL«X« 8' o<T<T« -yE-yii<TL xaxwv xat
&A.xaQ
'lTEÚ<rl},
JLOÚVq> <TOL
XQ«VÉW 'Tcl8E 'lTclV'T«.
'lT«Ú<rEt.<; o' aXUJLci'TWV
OL -r'
-yai.av
ÓQVÚJLEVOL 'lTVOtaWL X«'Ta<!>{hvú{}ov<TL
5 xat 'lT<iALV, T]v Mt&Al}<T-\}a, 'lT«ALV'TL'T« 'lTVEÚJL«'T<a>
·
o'
xEA.atvoil xatQwv avxJLóv
0& xat
«VXJLOLO -\}eQf'.tOV
QEÚJL«'T« 0EV8QEÓ-\}QE'lT'T«, 'Tli 'T' at{}éQL V«LE'TÓ:OV<Tt,V,
0'
1\í,oao
tt
345 Máš se
o všech lécích proti nemocem a o
proti
jen pro tebe chci splnit toto vše. Zastavíš sílu neúnavných
jež se
po zemi a svými poryvy pustoší pole, a naopak, budeš-li chtít,
vánky na oplátku
Z
lidem v pravý
sucho a z letního sucha
zavlažující proudy, jež bydlí ve vzduchu. Sílu muže,
jenž
z Rádu.
5
Verš 10 možná obsahuje implicitní kritiku úryvku 344 z Hérakleita,
DK 22 B 10la (Polybios, Hist. Xll,27): ó<l>-fiaAJLOi. (Twv] w'Twv aXQLjjé<TTEQOL JLcXQ'T"QE<;.
jsou
než uši.) Hérakleitos
chce ale možná
pouze tolik, že
na vlastní
je lepší než
informace jen z doslechu; srv. však str. 265 nn.
370
O
obecné principy
schopnosti
jsou omezené, ale Empedoklés slibuje,
že jej
schopným
které lze popsat jen jako kouzelnické,
vlastni diskuse o
živlech (v. 3-8) a o složeni a funk(v. 1-2, 9) jsou v
básni ryze filosocích lidského
fické.
(iii)
346 DK 31 B 6 (Aetíos, Plac. 1,3,20):
7É<T<T<XQtl 'YUQ 'lrCtV"TWV QLtWJL<XTa 1rQW"TOV <i'x.ou&·
Ze\J<; CtQ'YTJ'> 'HQ'TI T& <J>eQto-(3w<; 1]&' 'A ..&wveu<;
NfJ<T"Tl<; -&' 11
TÉ"'f"'f&L 'X.QOÚVWJLa (3Qó-r&wv.
347 Aristotelés, Met. 1,4,985a31-33 (DK 31 A 37): &n 8& -rci
w<; tv
'ÚA1]<; &t&&L A&'YÓJJ.&Va <T"TOLX&'La TénaQa 7rQWTO<; eL7r&V.
346 Nejprve poslyš o
všech
votodárná Héra, Aidóneus a Néstis, jež slzami
prameny.
347 Navíc jako první
že prvky, o nichž
látky, jsou
cích v
Zeus, žismrtelné
jako o prv-
jsou nyní
zavedeny. Jméno, jež jim Empejako základní a navzájem
prvdoklés dal, je
ky, z nichž jsou
všechny ostatní
(srv. Parmenidovo
a
302-303). Zdá se (podle úryvku 347), že myšlenka
pochází od Empedoklea. Své
prápodává Empedoklés v úryvku 355. Tím, že je
charakterizuje jako bohy, chce Empedoklés
co je
zdravého na
o božství, a
jim
prozatím nespecifikované síly a vlastnosti, jež je
hodny posvátné
úcty. Néstis je
voda, ale už v antice neexistovala shoda ve
Theofrastos
Dia s
výkladu ostatních
Héru se vzduchem a Aidónea (tj. Háda) se zemí (Aetios, Plac.
1,3,20).
371
X. Empedoklés z Akragantu
(iv) Cyklus
348 DK 31 B 17,1-13 (Simplikios, In Arist. Phys. 158,1):
8t.1TA'
TO'TE
-ydQ Ev
JJ-ÓVOV etvcu
bc 71'AEÓVWV, TOTE 8'
8t.&<J>u 71'AÉov'
Elvut..
8m1) 8t. -3V'l]Trov -y&vE<TL<;, 8ot1) 8' <i1TÓAEt\jlt.<;·
'l"'i]v
-ydQ 71'<iVTwv O'Úvo8o<; TL?GTEL T' ÓAÉ?GEt TE,
5 'lÍ
71'<Í.ALV 8tu<f>uov-tvwv -3Q&<j>-3Ei.rru OLÉ71'T'l].
%UL Tufu' d).).árrrroVTu
oóOuv-a A'ÍJ"fEL,
áA.AoTE v-ev <lltAÓT'l]TL <TUVEQXÓJJ-EV' d<; &v á7ruvTu,
áAAOTE 8'
8tx'
<J>oQSÚJJ-EV<X NEL?GEO<; sx-3et.
<oUrW<;
JJ-Ev Ev É% 71'AEÓVWV fJ-&JJ-á{}'T]%& <j>ÚE<T-3<Xt>
10
7r<Í.At.V 8ta<j>úvTO<; évo<; 1TAÉov' É%TEAÉ-30U<Tt.,
T'fl fJ-EV -yL-yVOVT<Xt TE %UL oU <T<j>L<TLV ŠJJ-1TE8o<; ai.rov·
'Ó 86 8t<XAA<Í.<T<TOVT<X 8L<XfJ-71'EQB<; oOO<XfJ-G A'ÍJ"fEL,
T<XÚTlJ 8' ai.ev Š<X<TLV a?GLV'T]TOL %<XT<l %Ú%Aov.6
uv
ot
uv
348 Pronesu dvojí
Jednou totiž z mnoha srostou [se.
a jsou jenom jedno, podruhé se zase z jednoho rozrostou
v mnohé. Dvojí je zrod smrtelných
a dvojí je jejich zánik.
jeden je plozen a huben
všech
zatímco
ten druhý je posílen a odlétá
když se zase
A tato
vzájemná
nikdy neustává. Jednou se
Láskou vše sbíhá v jedno, jindy je zase vše rozchváceno
telstvím Sváru. A tak nakolik se
z mnohého v jedno a nakolik
mnohé
když se jedno roznatolik vznikají a jejich
je nestálý; nakolik naopak
nikdy neustávají v
vzájemné
natolik povždy
jsou,
v
,
Uryvek 348 nás seznamuje se základní naukou Empedokleovy
filosofie.
tohoto textu je
narážka na Parmenida
Verše 7-8 a 10-13 jsou
totožné s verši 5-6 a 9-12 zl. 26,
který je
dochován u Simplikia, InArist. Phys. 33,19. Výše uvedený
verš 9, kterého je
pro
smyslu, je verš 8 ze zl. 26, který
Diels.
sem
6
372
O
obecné principy
a jeho rozhodné
"dvojí
(srv. 295,1), ,jednou" (srv.
296,5), "rostly" (srv. 296,7) atd. Úryvek
vrcholí tvrzením
zachovat cosi z Parmenidova
(v. 12-13), jehož smyslem je
metafyzického stanoviska.
na
Verše 1-5
o podvojném proZlomek lze
jednoho z mnohého a mnohého z jedna
cesu, jejž
(v. 1-2; tento proces je dále popisován v temných verších 3-6). Verše
6-8 tvrdí, že tento podvojný proces se
opakuje a
jí to
se
Lásky a Sváru. Na tyto dva momenty
navazují verše 9-13, jež je staví proti
v
a
hérakleitovském
Verše 9-11 vyvozují z dvojího zrození
že
vznikají a (nebo: ale) že jejich život není stálý; verše 12-13
tvrdí, že díky svému
mezi jednotou
a mnohostí jsou
povždy
Empedoklés svou nauku nikde
Zdá se proto, že
nejlépe
pochopíme-li tuto pasáž jako nabídku hypotézy,
jejímž cílem je
rozporuplné názory, že zrození, smrt
a
vzato
existují, avšak že bytí, jak
Parmenidés,
je
a povždy trvající
myšlenka tohoto
je následující: nakolik se podvojný proces popsaný ve vervrací, natolik mají
jež se v tomto procesu
ších 1-5
(Jednotu a mnohost volí Empedoklés
nacházejí, jistou
jako nejjednodušší myslitelné póly, mezi nimiž
probíhat
Tak jako u Hérakleita i zde "existuje lokální
na",
s J. Bamesem, "ale globální stálost" (The Presocratic
Philosophers, II, str. 13).
O
koncepci
návratu se
jako
o "kosmickém cyklu". Tato koncepce je tu
jako
naprosto obecná metafyzická teze. Svou
a
aplikaci nachází
v
teorii zrození
tak i pro životní cyklus
(jako
a smrti universa, ale platí
ve zl. 26).1
7
Je proto v
chybné pokoušet se vykládat verše 3-5, jako by
se týkaly specificky vzniku a rozpadu universa nebo
tvoruniversa, jak mnozí badatelé
A je afortiori omylem opírat
by
373
X.
Empedoklés
z Akragantu
(v) Hybné síly a materiál cyklu
349 DK 31 B 17,14-35 (Simplikios, In Arist. Phys. 158,13;
vání úryvku 348):
aAA' &-ye JJ.:úitov xAilitv J.L<iit'T) -yáQ 'TOt
15
-ydQ X<XL 'lTQLV
'lTt<j><X"Ú<nGWV 'lTeLQ<X'T<X f.LÚ{}wv,
&t'lTA' ÉQéw- 'TO'TS f.LEV -ydQ ev 'llUSTtit'T) f.LÓvov dvat
tx 'lTAeóvwv, 'TO'TS &' a'Ú &té<j>u 'lTAéov'
tvóc; Etvm.•
'lTilQ xai.
xai. -yaia xai. TtÉQO<; &'lTAeTOV fulso<;,
Neixó<; ,.. OÚAÓf.LeVOV &t.xa 'TWV, a'TáAaV'TOV Ú'lTclV'TTJ,
20 xal. cfltAÓT'T)<; tv Toi.utv, LO'"'T) f.LTJXÓc; Te 'lTA<iToc; Te·
1
71 JV 0'"1) vóq> &ÉQXW, f.L'T)&' Of.Lf.L<XtO'"tV 'Ý]uo
ÍÍ'Tt<; X<XL itV'T)'TOLul. VOf.LL,E'T<XI.
&QitQOL<;,
'Tfl Te <f>í.Aa <f>QOVÉOUO'"L X<XL &Qitf.LL<X
TeAofuL,
r'T)itOO'"ÚV'T)V xaMovTe<; S'lTWVUf.LOV 1]&. A<f>Qo&t'T'T)V'
o tyto verše tvrzení -jak
KR a jak
D. O'Brien (Empedocles'
Cosmic Cycle) a M. R. Wright (Empedocles: The Extant Fragments) -,že
Empedoklés
a zánik jednoho
když
tají z mnohého v jedno (o
verš 4), a
a zánik
jiného, odlišného
když se
z jednoty zase
v mnohost
(v. 5).
3-5 musíme
ve
9-11. Podle toho, co
Empedoklés
že
všech
vede ke zrození
jedna a k zániku mnohého (v. 4) a že jejich
vede ke
zrození mnohého a
jedna (to jsou v. 3-5, nikoli 1-2, jež
pojmy zrození a zániku, jichž
využívají v. 9-11).
(v. 4) vyložíme
nejlépe jako
akuzativ, který se vztahuje
ke
)'ÉV&O'L<; a k a'lTÓA&t\fn.<; (v. 3) a který je
konstruovat jak s TL:IGT&L, tak
s ó>..éx&t; a
je
i i) (v. 5): ,,Jedno zrození [jednoho] se
rodí a [což je totéž] jedna smrt [mnohého] zaniká, když se všechny
sbíhají; když se
je živeno jiné zrození [mnohého]
a [což je totéž] umírá [doslova: odlétá] jiná smrt [jednoho]." (Srv.
W. K. C. Guthrie, HGPh II, str. 153 ad loc.) Byl také vysloven názor, že
Empedoklés vyhrazuje slovo ,,smrtelné" (v. 3) takovým složeninám
které nedosahují naprosté jednoty
349,22; 388,3) a že by
nerad popisoval jedno (ve smyslu Sfaira, 357-358 níže) nebo mnohé (ztos prvky) jako smrtelné. Ale v úryvku 360,14 se
smrtelnost; a Sfairos je
smrtelný.
374
O
25 T'l)v
oiJ 'TL<>
obecné principy
IJ.E'Ta 'Toi.cnv é}\Luuo!J.&V1JV oeoá1JxE
{}V1]'TÓ<; chrinr mJ o• axouE }\ó-you CT'TÓ}\ov oUx a'1Tft'T1]}\Óv.
'T<Xtrra -ydQ lua 'TE 'lTcXVTa xat í'J}\Lxa -yévvav šaut,
'Tt!J.TJ<; o' a}\}\1]<; &.}\}\o j.tÉO&L, 'lTcXQft o' -tj{}oo; éxáu'Tq>,
j.J.ÉQ&L XQ<l'TÉOUCTL 'lTEQL'lT}\Oj.tÉVOLO XQÓVOLO.
30 xat '1TQO<; 'TOL<; oirr' &.Q 'TL S'lTL'YÍ.'YVET<ll. ouo· a'lTo}\'ÝJ'Y&L·
33 '1Tfl
8é
'TWVO'
XE
31 ei.Te -y<XQ &<f>{}&LQOV'To
'TO 'lTUV TL XE; XftL 'lTÓ{}ev s}\{}óv; 8
32 'TOlrrO o'
aAX airr'
35
-yí.'YVE'Tftl.
&v -tjuav.
Tairra, oL' a}\}\'ÝJ}\wv o& atov'Ta
a}\}\o'TE &_}\}\a xat TJVEXE<;
a tf: v
OIJ.OÍ.ft.
349 Nuže
a slyš má slova,
moudrost.
Jak jsem
již
když jsem stanovil meze svých slov, pronesu dvojí
Jednou totiž z mnoha srostou a jsou jenom jedno. podruhé se zase z jednoho rozrostou v mnohé a voda
a nesmírná výšina vzduchu, a bídný Svár,
od
a
nich, stejný v každém
a
nich Láska, stejná
nadél i
Musíš na ni
svou myslí, a ne na ní viset
užaslýma
Je to ona, o níž se soudí. že je vrozena i smrona, díky níž mají [lidé]
myšlenky a kotelným
nají souladná díla, ona, již zvou jménem Radost
Afrodité.
Žádný smrtelný muž
jak mezi nimi
ty však
naslouchej neklamnému
mého výkladu.
jsou si rovné a stejného
ale každé náVšechny tyto
leží jiný
každá má jinou povahu a každá vládne
v
nich již nic dalšího
ani neubývá. Jak by také mohly zcela zaniknout, když není nic, v
by
nebyly?
jen kdyby stále zanikaly, nemohly by dále být.
A co by mohlo rozhojnit toto veškerenstvo? Odkud by to mohlo
Ne, jsou
jen tyto
ale probíhají jedny druhými,
a tak se stávají pokaždé
jiným, a
jsou
a navždy stejné.
8
33 ante 31 transposui
375
X.
Empedoklés z Akragantu
Empedoklés nyní
sestupuje z výšin abstrakce, kterou
stavoval zlomek 348, aby prvky, jež jsou zahrnuty v cyklu zrození,
ztotožnil se
a aby o nich jakož i o Lásce a Sváru, jež
jsou hybnými silami cyklu, vyslovil
názory.
. Pokud jde o tyto hybné síly,
Empedoklés nejvíce místa
hymnu na Lásku. Tento hymnus má význam z hlediska teorie poznání. Lásku nelze
v jazyce, který je plný parmenidovských reminiscencí, vyzývá Empedoklés Pausaniu, aby na její
usoudil z jejích
v lidském
Ve verších 19-20 Empedoklés
že Svár je ve sporu s
zatímco Láska je s nimi
v souladu.
o jejich stejnosti
rovnosti, nechce tím
že Láska a Svár jsou
Význam této myšlenky se znovu
ve verších 27-29 druhého odstavce, kde
Empedoklés formuluje svou teorii
nadvlády
(srv.
365-366) a Lásky a Sváru (srv. 359). Tato teorie stanovuje mechanismus, který
neustálou
zachovává globální stabilitu. Základní myšlenka tohoto mechanismu pochází od Anaximandra (110
a 111) a Hérakleita (211, 217-219). Empedoklés
tohoto mechanismu, o
se jeho
jí a jejž Hérakleitos
implicite popírá, když
nadvládu
ohni: každý z
který se podílí na
musí být roven každému jinému (srv. str. 156 výše); a má-li být celý proces
Láskou
a Svárem, musejí být tyto
síly v
smyslu rovnocenné všem
dohromady. Jak
tyto rovnosti chápat, to Empedoklea zajímá mnohem
než formální požadavek, že musí
existovat rovnocenné prvky a rovnomocné síly, jež je ovládají.
V posledních verších úryvku 349 (30-35) Empedoklés
v
podle jeho soudu '
jiná podstatná
jeho nauky
o
prvcích:
že se navzájem mísí {.,probíhají jedny druhými"), a
tak smrtelné složeniny,
se
obejít bez myšlenky - která
potíže Parmenidovi (296) -, že
existuje jakýsi absolutní vznik nebo absolutní zánik.
této
nauky jsou rozpracovány do podrobností ve zlomcích následujícího
oddílu.
376
I
O
obecné principy
(vi) Zrození a smrt
350 DK 31 B 8 (Plútarchos, Adv. Col. IO,llllf):
aAAO &é TOL
<J>úo-t<; oOO&liO<;
cX'li'QVTWV
-8v'T]TWV, oooÉ 'TL<; OÚAOj.LÉliOU {}a.vá:mto T&A&lTT'i),
CtAA<i j.LÓ11011
T&
T& j.LL'YÉliTWll
<J>úo-L<; 8' É'li'L TOi.<; óvo j.Lá:,&T«L
v.
351 DK 31 B 9 (Plútarchos, Adv. Col. 11,1113a-b):
ol 8' oT& tJ..Ell xaTd: <!>&Ta tJ..L'YÉVT' do; at-8éQ' Í:<xwVTm.>9
TJ X«Ta -8'T]QW11 cX'YQOTÉQWll 'YÉVO<; TJ XUTa -3Ctj.L11Wll
iJs xa.T' olwvwv, TÓT& tJ..BV To <AÉ'Youo-t> 'Y&véo--3a.L, 10
8' a'li'OXQLv-3&o-t, TO 8' ai'J 8uo-8aí.tJ..oVa 'ii'ÓTJ.LOV·
5 TJ -8Éj.LL<; <OÚ> X«AÉOU<TL, VÓJ.Lq> 8'
XClL UÚTÓ<;.
eme
352 DK 31 B ll (Plútarchos, Adv. Col. 12,1113c):
VJÍ'li'LOL' ou 'YáQ o-<J>w 8oALXÓ<J>QoVÉ<; dm. tJ..ÉQLtJ..V«L,
ot &iJ 'YÍ.'YV&o--8a.L 'lráQo<; oux éóv ÉA'lrí.,ouo-tv
i'J TL
T& xai.
a'lrá:VT'U.
353 DK 31 B 12 (pseudo-Aristotelés, MXG ll,975bl):
fx T& 'YUQ
ÉÓVTO<; CttJ..'Í)X«VÓll
'Y&VÉo--3a.t
xat T' ÉÓV
Uli'Í)VlKTTOll xai. a'li'lKTTOv·
a.t&i. 'Yd:Q T'fi 'Y' fo-TUL, OX'U XÉ TL<; attv
350 Ale
ti
jiného: žádná z veškerých smrtelných
nemá zrození a žádná nemá ani konec v bídné smrti, nýbrž jest
jenom mísení a vzájemná
toho, co se mísí - avšak lidé
to nazývají zrozením.
351 Když se [se.
smísí do podoby muže a
na vzduch
anebo když se smísí do podoby rodu divokých
nebo rostlin nebo
tehdy [se. lidé]
o tom, že se rodí; a když
se
nazývají to zase
osud. Nedávají tomu
jména, která jsou správná - však i já sám
vám zvyku.
9
10
Diels dubitanter: J.wysv <f>wo; aL-3éQL lac. 6-8 litt. codd.
Reiske: Tóv lac. 7-8 litt. codd.
377
X.
Empedoklés z Akragantu
352 Pošetilci!
jejich myšlení nesahá daleko.
totiž, že to,
co
nebylo, vzniká anebo že
umírá a naprosto
hyne.
353
je nemožné, aby
vzniklo z nejsoucího,
jako je
neproveditelné a neslýchané, aby zaniklo to, co jest. Vždycky
to totiž bude tam, kam to kdo zrovna postaví.
Nový
jiného.., 350) je
týkající se jazyka,
jako útok proti
,.zrození" a ,.smrt" (verše
349,30-5 jsou formulovány
pomocí slovesných
od
nichž jsou tato substantiva odvozena). Úryvky 352-353 ukazují, že
Empedoklés namítá proti
"zrození", "smrt" apod. proto, že
ve svém
významu implikují
z nejsoucího
a zániku do nejsoucího. Jinde (351,5) se spokojuje tím, že
slov
užívá, aniž by se cítil vázán
implikacemi,
v úryvku
348, ll, kde
o tom, že
vznikají - totiž natolik, nakolik
z mnohého
v jedno a z jednoho se
v mnohé.
Záhy poté, co citoval úryvky 350-352, cituje Plútarchos jiný zlomek, o
proto
že náleží do téhož kontextu
O
354 DK 31 B 15 (Plútarchos, Adv. Col. 12,1113d):
civ
c:ro<j>óc; <!>Qec:rt
<Í><; O<j>QO: J.I.ÉV TB (3LWCTL, TO 81') (3ÍOTOV %0:.AÉOl.lCTL,
TÓ<j>QO: J.I.EV oVV elc:rl.v, xo:l. c:r<j>tv 'lHiQO: 8eLAd: xo:i. éc:r{})\á.,
"iTQLV 8& "'TÓ.'Yev Te (3QOTOL xo:t <É"'TBL> )\úfrev, oiJ8&v &Q'
,
BLCTLV.
354 Muž, který je v
moudrý, by se ve své mysli nedohadoval, že pokud žijí - ve smyslu, toho, co nazývají životem -,
potud také jsou a existují pro
špatné a dobré
zatímco
než se
a poté, co se rozpadnou,
nejsou.
Empedoklés
že
tomu, co znamená .,život''. je také chybné a že Gak
tyto verše vykládá
Plútarchos)
,
naše existence sahá
"zrození" a za .,smrt". Uryvek 354 tak poukazuje k nauce o
kterou vykládají Empedokleovy
souvislost mezi ní a teorií mísení
je za
378
J
O
obecné principy
ného stavu našich
dek vyložený v úryvcích 350-351.
srozumitelná než
(vii) Mísení
355 DK 31 B 21 (Simplikios, ln Arist. Phys. 159,13):
d:A.A.' a'Ye, TWVO' ÓÚQWV 7TQOTBQWV
d TL xai. tv 7TQOTÉ(!Ol.<TL
É'l'I'LfLÚQTVQa OBQXSU,
J.l.OQ$1),
i)tf..wv J.l.EV -frE(!J.l.ÓV ÓQÓ.V xai. AaJ.1.7TQOV a7TÚVT1l,
aJLI3QOTa 0' O<T<T' EL8EL TE ?<.ai. lXQ'YÉTL 8EÚETaL aúyfi,
5 OJ.1.13QOV 8' &v 7TÓ.O'I. ovo<J>óEvTá TE QL"fO.AÉov TE·
0' (lL'T)t; 7T(!O(!ÉOU<TL -frEAEJ.l.VÚ TE xai. <TTEQ&W7TÚ.
M
8LÚJ.l.OQ$a xai. avl>Lxa 7TÚVTa 'lTÉAOVTaL,
O'l)v 8' li3'T) tv 4>LAÓTT)TL xai. aAA'JÍAOL<TL 'lTO-fr&i.TaL.
tx TWV 7Táv-&' ooa T' iív oua T'
xai.
07TL<T<TW, 11
10 OÉV8Q&á T'
xai. aVÉQ&<; i)&e -yuvai.X&t;,
-fri\Q&'> T' oLwvot T& xai. ú8aTo-frQÉJ.l.J.l.OVE<; tx{)U.;.
xaí. TE -frEoi. &of..LxatwvEc; TLJl.'fi<TI. <I>&Qt.<TTOL.
"faQ
Tama, OL' aAA'JÍAWV Oe -&&ovTa
')'Í.'YliETaL lXAAOLW'lTá. TÓ<TOV OLa X(!TJ<TL<; aJ.l.ELI3EL.
356 DK 31 B 23 (Simplikios, ln Arist. Phys. 159,27; následuje po
355): xai. 7raQáOEL'YJ.l.a l)f;
7raQÉ-frETO TOU tx Twv
'YLVE<T-frat. Ta 8t.á$oQa·
W<; 8' Ó7TÓT0.11 'YQa$ÉE<; ava-&i)J.LaTa 'lTOL'X.LAAW<TLV
lXliÉQE<; lXJ.1.$L TÉXV'T)<; il'lTÓ Jl.'JÍTI.O<; W 8E8aw7E,
oi:T'
oOv J.l.ÚQtVW<TL 7TOAVXQOa $áQf.t.a'X.a XEQ<TÍ.V,
<iQJ.l.OVÍ.11
Ta J.l.Ell 7TAÉW, ai\A.a
o'
5 bt TWV ELOEa 'lTlX<TLV aAÍ.'Y'X.La 'lTO(!<TÚliOU<TL,
&éVOQBá TE XTLtOVTE xai. aVÉQa<; TJOE ')'UVO.L?<.a<;
-fri)Qa<; T' OLWVOÍJ<; TE xai. OOaTO-frQÉJ.l.J.l.Olla<; LX{)i;.;
xat TE -&eouc; oof..Lxatwvac; TLJ.l.TI<TL
J.l.'JÍ <T' a'l'I'ÚT'T) $QÉVa 'X.aLVÍJTW af..f..o-frev etvaL
11
Twv ... Ó1TW<TW coníecit Wright ex Arist. Met. 1000a29; tx
TOÚTwv -yaQ 1ráv-fr' ...
Simpl.
379
X.
Empedoklés
z Akragantu
10 -8-V'l"JTWV, oo-o-a "(6 Oi'JA<X "(E"(ÚX<XO"LV
'1T'l"J"f'ÍJV,
aAA<i
Tairr' [o--8-L, -8-EoiJ 'iTÚQ<X f.Lir\)-ov axoúm:x<;.
355 Nuže
a
na
mých
jestliže
jim snad
scházelo na kráse: na Slunce, které je na
pohled horké a všude
na všechno nesmrtelné, 12 co se
koupe v teple a- v jasných paprscích; na
který je ve všem
temný a chladný; ze
pak vzcházejí
s
a pevným tvarem. V Nesváru mají všechny
podobu a jsou
v Lásce se scházejí a navzájem po
touží. Z nich
pochází vše, co bylo, co jest a co
bude - vyrostly z nich
stromy a muži i ženy,
ptáci a vodou živené ryby a také
bohové, jimž náleží nejvyšší
jsou
tyto
ale probíhají jedny druhými a berou na sebe
podoby: natolik je mísení
356 A nadto uvedl jasný
toho, jak z týchž
vznikají
,,Jako když
zdobí
dary [tj. votivní
-muži rozumem
ve svém
Když berou do
rukou
látky a
mísí
množství jeda menší množství jiných,
z nich tvary, jež jsou
podobné všem
tak stromy a muže i ženy,
ptáky i vodou živené ryby a také
bohy, jimž náleží
nejvyšší
se tedy tvá mysl nedá
klamem
a nedomnívá se, že existuje
jiný zdroj všech smrtelných
jež jsou zjevné a jichž je bez
Ne, nýbrž toto máš
jsi vyslechl
která pochází od boha."
Úryvky 355 a 356 jsou zajímavé
proto, že ukazují Empedoklea pracujícího s
argumentace, než byly
metafyzické úvahy
352-353. Aby
své
se základním stavebním materiálem, z
jsou
12
jsou
vánky a vzdušný prostor; Empedoklés
možná naráží na racionalistický výklad ambrosie, "potravy nesmrtelných",
jako par, jež jsou stravovány Sluncem, což implikuje, že je Slunce zaplavuje svým teplem a
380
Sfaíros a kosmos
ny
dovolává se naší smyslové zkušenosti s jejich základními
kvalitami jako s
vše pronikajícím a krásným, co je
ve
kolem nás (355,1-6). Aby
myšlenku, že nesmírnou
rozmanitost
je možné
vyložit pomocí teorie mísení
tak malého
uvádí v homérském stylu analogii s malíkterý
imaginární
z malého
barviv, jež jsou ve
svých potencialitách mnohobarevná (356). Tyto
pasáže se nachána konci prvního oddílu celé
který
zely
uceleným výkladem teorie cyklické
zejména
nakolik platí pro živé složené bytosti, a to ve verších, jež
všechny opakují nebo
známé již z
348 a 349
(zl. 26).
Sfairos a kosmos
Je nejasné a
rozsáhlé diskuse, jak Empedoklés rozvrhnu}
látku následujícího oddílu
O
obecným popisem cyklu
jak se odvíjí na úrovní kosmu (zhruba zl. 27-36 DK), a
podrobnou, v dochované
však
velmi zlomkovitou kosmogonií a zoogonií (zhruba zL 37-70 DK).
(i) Sfairos
357 DK 31 B 29 (Hippolytos, Rej. VII,29,13): xat 'ITEQL J.LEV ToU
?GÓO'J.LOU tSéa<;, ó-rroí.« -ri.<; sanv ú-rró Ti)<; <f>t.Ai.a<; ?GOO'f.tOVJ.Lév'TJ, AÉ')'Et Towfuóv nva TQÓ-rrov·
Ol) -y<iQ <i-rró vw-rOLo &Jo xA.ó.&oL <ii.O'aov-rctL,
Ol) -rró8cc;, Ol) {}o&. -youv', ou J.L'l'J&za -yevv'l'JevTa
&A.A.<i "u<l>«i.Qo<;
xat kroc;
airnp.
358 DK 31 B 27 a 31 (Simplikios, In Arist. Phys. 1183,28}: Eui>'T)J.LO'> 8& TTJV Ó.XtV'T)O'LctV sv TÍl Ti)<; <j>LAL<X<;
X<XTÓ. TÓV O"<j><Xi.QOV ÉXOÉXETUL, É'ITEL8av &:rr<XVTct O"V'YXQL{}fl·
OlÝT' 1]e.Atow 3Lst8znu wxÉ« -yvi.a
«>..>.. •,
<!>'T)crL v,
otYrW<; Ó.QJ.LOVL'T]<; 'ITVXLVcp %QV<j>cp
<T<j><XLQO<; %V%AOTEQTJ<; J.LOVL1J 1TEQI.'YTJ{}d ')'ULWV.
wc;
381
X.
Empedoklés z Akragantu
8& 'lTáXt.v 'TOU veí.xou<;
%LV'l'J<TL<;
EV
'T<P
1TÓ:V'T<X "YUQ
'TÓ'TE 1r<iXLV
"YÍ.VE'T<XL·
'JTEXE
-yui.a {)wi.o.
359 DK 31 B 30 (Aristotelés, Met. III,4,1000b12): xai. &j.La 8s
amfj<; Tfj<; j.l.ET<Xf3oXfJ<; <XLTLOV oó{)sv Xt-yet., <XXX' -i'J OTL omw<;
1ré<!>vxev·
aln-d:Q E1TEL j.l.É-ya vei.xo<;
j.l.EAÉE<T<TLV
S<; TLj.l.Ó:<; 'T' cXVÓQOU<TE TBXELOj.l.ÉVOLO XQÓVOLO,
o<; rr<!>t.v cXj.l.OLf3ai.o<; 1rX<X'TÉO<; 1T<XQ' iX'Í)X<XT<XL OQXOU •••
357 A pokud jde o tvar kosmu, popisuje následujícím
jaký je, když je
Láskou: ,;ze zad mu neraší
nemá nohy, ani hbitá kolena, ani plodivé údy", nýbrž ,,byl to
Sfairos [koule]" a je rovný sám
358 Eudémos chápe nehybnost [o níž
Aristotelés ve Fyzice,
252a9] tak, že se vztahuje na Sfaira za vlády Lásky, když jsou
všechny
- "zde nelze rozlišit rychlé
údy", nýbrž, jak praví, "takto je
v hustém skrytu Harmonie, okrouhlý Sfairos,
se ze své
samoty••.
Ale když pak
Svár, vzniká ve Sfairu
pohyb: "Všechny údy boha se jeden po druhém
viklat."
359
však neudává žádnou
samotné
leda, že
je tomu od
tak: "Když pak
v údech vyrostl veliký
Svár,
se domáhat svých práv,
se naplnil
který je
jim
širokou
... "
Když jsou
dokonale v celém svém rozsahu sjednoceny
Láskou, dávají vzniknout Sfairu, kterého Empedoklés Gak
Simplikios, ln Arist. De an. 70, 17)
jako boha" (srv. 358). Empepopis Sfaira, který
prozrazuje vliv Xenofanova
útoku proti antropomorfním
(viz str. 216 nn.),
napodobuje Parmenidovy verše 299,42-44. Jeho Sfairos se liší od Parmenidova svou smrtelností; možná chce Emedoklés
že Parmenidovo pojetí dokonalosti je v
správné, jen
jako
obecný stav bytí.
382
Sjairos a kosmos
(ii) Vír
360 DK 31 B 35 (Simplikios, ln Arist. De caelo, 529,1 verše 1-15;
In Arist. Phys. 32,13, verše 3-17):
Qll'raQ É"fW 'lTQAtVOQ<TO<;
1TÓQOV Uj.l.VWV
-róv 'lTQÓT&QOV
.Aó"fov
xel.vov· t1rd Net.xo<; JLSV tv&Q-ra-rov tx&To
ot
OÍ.V'fl<;, &v
<I>LAÓT'fl'i <TTQO<j><i.AL"f"fL
5 EV Tll 01) TÚO& 1TÓ:VT«
j.l.ÓVOV &lVQL,
mJ% a<j>QQ, aAAa {}EA'J}j.l.a (J"UVL<TTÚj.J.&V' Q:)\)\o{}EV QAA«.
TWV o& TE
XEI.T'
j.l.lJQl« {}v'J}TOOV·
'lTOAAa O' Qj.I.L?CT'
?C&QQLOIJ.SVOI.<TLV
Ó<T<T' ŠTL Nsi.xoc; ŠQlJ?CE IJ.&TÚQ<TLOv· o'Ú "faQ
10 'lTW 'lTéiV
é1r'
xlmAOlJ,
a.A.Aa Ta
T' &v&IJ.LIJ. ve IJ.&Aéwv -ra O& -r'
OO'O'OV
aL&v 'Ú'lTE?C'lTQO{}éoL, TÓO'OV aL&v É'lr'ÍIEL
ÓQIJ.'ÍJ•
1)mó<j>QWV <I>LAÓTTI'TO<; aj.J.Ej.l.<j>SO<;
allJia os {}v'l'jT' &<f>'úov-ro Ta 'lTQLV IJ.Ó:{}ov aitávaT' elvaL,
15 twQá TE Ta 'lTQLV O::><:Q'J}Ta
TWV o& 'TE
xd-r'
j.J.lJQLQ itV'J}TOOV
'lT«VToíaLc; Lo&ncrw <iQ'JlQÓT«,
ev
o'
360 Já se však obracím
abych ve svém
došel na onu
cestu, kterou jsem
prve, když jsem
jeden výklad
po druhém. Když Svár
do nejnižší hlubiny víru a když
víru vznikne Láska, tu se všechny tyto
scházejí,
aby byly jen jedním, ne hned, nýbrž spojují se
z
ných
jak se jim chce. Jak se mísily,
se
plemena smrtelných bytostí; ale mnohé
nesmíšené mezi
jež se mísily - všechny ty, které Svár
zadržoval,
se dosud nestáhl celý
do nejzazších konkruhu, nýbrž v
údech
zatímco z jiných vystoupil. O kolik pokaždé ustoupil, o tolik pokaždé postoupilo
nesmrtelné úsilí bezvadné Lásky. Hned pak rostly smrtelné
jež se
být nesmrtelné.
tím
a nesmíšené
navzájem své cesty. Jak se mísily,
nula se
plemena smrtelných bytostí skloubená do všemožných podob - podivná na pohled.
383
X. Empedoklés z Akragantu
Tak jako úryvky 358-359 popisují dobu, kdy je
Lásky v cyklu poprvé oslabena, vypráví úryvek 360 o
která se nachází
na
pólu cyklu, kdy Svár, poté co dosáhl vrcholu své
moci,
ustupovat
Láskou, která se
od
kosmického víru (do
byla
až po jeho
hranice. Poté co
Svár
Láska je
spojovat. Hlavním výkonem Lásky v této
cyklu je
zoogonie,
"neplemen smrtelných bytostí" (tj. složenin). Kosmogonie ve
vlastním smyslu byla
dílem Sváru v
jeho vlákritickému bodu popisovanému v úryvku
dy, jež
360. Vír
se
stal
formace
mas (viz 365)- což znamená, že základní struktura universa, ne-li jeho
podoba, je ustavena již v
ním okamžiku vlády Sváru a že tuto vládu nelze považovat za dobu
nahodilého, chaotického pohybu
víry jsou
útvary). Empedokleova metafyzická nauka o
Lásky a Sváru tak
skýtá
výkladové možnosti. Dokáže
jak
ní, které je základem kosmogonie (cosi, co
a ani nemohla
Parmenidova kosmogonie, v níž je Láska jedinou
kosmickou
viz str. 335 n. výše), tak
z nichž sestává
živý
(cosi, o
pojednávali velmi
zastávající myšlenku, že základním kauzálním mechanismem, který
sobí v kosmu, je
jedné
se však Aristotelés
jako by se domníval, že Empedoklés zastával hypotézu odlišné kosmogonie (nejenom zóogonie) v
kritickým bodem i v
po
13
Tato interptetace kosmických rolí Lásky a Sváru má celkem vzato
oporu v Aristotelovi; 361 Aristotelés, Met. I,4,985a25 (DK 31 A 37): oTav
')'d.Q dr; -rd. <rroLxei.a 8LW'T"Tj'T«L To 'iT<iv
-rov Netxouo;, -ró-rs -ró
"TtUQ sL<; sv O"U')''XQLV&TaL xai. 'TWV &.A.A.wv O"'TOLX&Lwv iíxao-Tov· OTav 8&
'iTÚALV
'T'i)<; «PLA.Lar; <roVÍ.WO"LV EL<; TÓ
ava')''XIXWV
txá.<rrou 'Td.
J.l.ÓQL« 8L«'XQÍ.Veo--6m 'iTá.ALV. (Nebof kdykoli se veškerenstvo rozestupuje
v jedno a
tak i každý z osLásky prvky spojují v jedno,
Sváru,
se
v prvky
tatních
A když se pak zase
se zase z každého
384
Sfairos a kosmos
362 Aristotelés, De caelo, 111,2,30lal4 (DK 31 A 42): &x 8t.EO''TWTWV 8& xa.t Xt.VOUJ.LÉVWV
EUAO)'OV 'li'OLeLV 'TTJV )'ÉVEO'I.V. 8t.ó xa.t 'EJ.L'lT'e8oxA'Ý}<; 'li'«(!«A€Í.'li'EL 'TTJV
'T'Ý}<; <I>LAÓT'TJTO<;· ov )'lX(! &v 1'J8úva.To O'UO''T'Ý}O'<X.L TÓV oVQa.vóv
xexwQL<TJ.LÉvwv
xa.'Taaxeuó.twv, O'Ú)'x(!L<rLV 8& 1toul>v
8L<i 'TTJV <f'LAÓ'T'TJT<X. ·
8&.«XE%(!LJ.LÉVWV )'lX(! <TUVÉ<T'T'!J%EV Ó
xóc:rJ.Lo<; Twv O''TOLXeí.wv, ci'>c:r'T' ó:va.)'xa.i.ov )'í.vec:ri)a.L
tvo<;
%0.t O"U)'XE%QLJ.LÉVOU.
362 Není rozumné
vznikání z toho, co je
a v pohybu. To je
Empedoklés pomíjí vznikání za vlády
Lásky. Nebyl by totiž schopen sestavit
kdyby jej musel vyz
a spojovat je
Lásky;
kosmos sestává z
takže
musel
vzniknout z toho, co je jedno a spojené.
Avšak jestliže Empedoklés (jak se mu vytýká v úryvku 362) nepodal
úplný popis kosmogonie v
po kritickém bodu,
tak
proto, že v žádnou takovou
Vezmeme-li v úvahu
další kritickou výtku, kterou Aristotelés Empedokleovi adresuje, rozpoznáme zdroj jeho omylu:
363 Aristotelés, De caelo, 11,13,295a29:
8& 1tQÓ<; 'EJ..L'lT'&8oxA.éa
x&v txel.vo 'Tl.<; ei.'lT'et.ev. O'Te )'<iQ T<i O''TOLXEi.a. 8t.El.O"'T'lÍXEL
XWQt'> 'ÍJ'li'Ó 'TOV Nei.xou<;, 'TÍ.<; ai.'rí.o: 'Tfl 'Yfl 7'Ý}<; J.LOV'Ý}<; -tjv; ov
)'lX(! 8-i) xat 'TÓ'Te ai.nó.c:re'Tm. 'TTJV 8í.v'T)v. a'To'Itov 8& xo:l. 'TÓ
JLTJ c:ruvvoel.v OTL 'li'QÓ'TEQOV
8L<i 'TTJV 8í.v'T}<rLV é<f>éQ&'To 'Ta
j.LÓ(!LO: 'T'Ý}<; )''Ý}<; 'li'(!Ó<; TÓ j.LÉ<TOV, vVV 8&
Tí.v' «LTÍ.O.V
1tÓ:V'TO: 'T<i (3ó.QO<;
<l>éQET«l. 'li'QÓ<; O:VT'lÍV; OU )'<i(! il )'E
8í.v'T} 1tA'TJO'WtEL 'li'QÓ<;
363 A
bychom mohli proti Empedokleovi vznést také následující námitku: jestliže se prvky rozestoupily
Sváru, co
[potom] bylo
nehybnosti
jako
udat zase vír. A je
podivné, že si
muje ani následující obtíž: jestliže prve unášel vír
do
co je nyní
toho, že se vše, co má
385
X.
tíži, pohybuje
ce
vír
Empedoklés z Akragantu
k ní?
do našeho sousedství se
Aristotelés
že vír nemá poté, co Svár v
kritickým bodem dosáhl dokonalého
již co dalšího
na práci (protože již není co
Empedoklés by
lit - což
-, co drží prvky
v
která
následuje po kritickém bodu. Simplikios se
domnívá, že Aristotelés
ke svému soudu jen na
a cituje
úryvek 360, aby ukázal, že vír
nadále i v
rostoucí
vlády Lásky po kritickém bodu (viz ln Arist. De cae/o, 528,11-14;
530,16-22). V obou úryvcích 362 a 363 Aristotelés nedokázal ocenit
kauzální a strukturální kontinuity, kterou Empedoklés klade
mezi fázi
a fázi po kritickém bodu.
Nikdo jiný ze
píší o Empedok1eovi, neexistenci dvou kosmogonií: v
av
po
kritickém bodu.
se však
za to, že s nimi
jiný Aristext:
364 Aristotelés, De gener. et corr. II,7,334a5 (DK 31 B 54):
xai. Tóv xÓCTJ.LOV
<!>'lJcrtv s1rí. Te Toil
vUV 'X<Xt 1TQÓT€Q011 É1Tt
Ó.f.L<X
os
364 A
tvrdí, že se kosmos nyní, za vlády Sváru, nachází
v témže stavu, v
se nacházel
za vlády Lásky.
Avšak Empedoklés má
na mysli jen to, že základní
které nastolil vír,
i za rostoucí Lásky.
jinak než jako
(Zvláštní kontrast mezi nyní a tehdy si nelze
omyl: je ve zjevném rozporu s úryvkem 363, který
kládá, že nyní se nacházíme v
vlády Lásky po kritickém bodu, jak v každém
napovídá jeho
se zóogonií.)
(iii) Kosmogonie: první stadia
365 Aetios, Plac. II,6,3 (DK 31 A 49):
at{)éQ<X 1TQWTOV 8L<X'XQL{)i}VO'.L, 8t::'ÚT€Q011
386
TÓV
8& TÓ 1T'ÍiQ,
.P
Sfairos a kosmos
'T'l'jv "fftV,
.qc;
1TEQ'-O"<fl'-"f'YOJ.LÉVT)<; T"(j QÚJ.Lll Tftc; 1T&QL<flo(!{ic; av<XjlAW<XL 'TO OOWQ.
366 Pseudo-Plútarchos, Strom. u Eusebia, Praep. evan. 1,8,10 (DK
31 A 30): 'EJ.L'iTEOOXAft<; o 'AXQ<X"f<XV'TLVO<; ... EX 1TQ<ÓTT)<;
<flTJO"L T"ijc; 'TWV O"TOLXELWV XQÚO"&Wc; Q1TO%QL{}ÉvTc:x TOV aÉQC:X
1T&QLXu{}ftvc:xt XÚXA<t>• f.L&'Tá 8& 'TOV aÉQ<X 'TO 1TUQ ÉXOQC:Xf.LOV
XC:XL OU% exov E'T&QC:XV XWQC:XV <XVW &XTQ&X&LV U'JTO 'TOU 1T&QL
TOV aÉQC:X 1TÚ"fOU.
'
,
V
!
f
"!!
I
!
I
f
'
...
'
367 DK 31 B 27 (Plútarchos, De fac. in orbe lun. l2,926e):
mJ,-'
O&OLO"%&'TC:XL14 a-yXc:xov dooc;,
m)ot J.LEv
<XtT)<; Xác:TLOV J.LÉvoc;, 15
{}áX.c:xc:TO"<X.
365 Empedoklés
že jako první se
vzduch, jako druhý
po
a z ní, protože byla
svírána silou rotace, vytryskla voda.
366 Empedoklés z Akragantu ... tvrdí, že vzduch, který se
z prvotní
se rozlil kolem dokola; po vzduchu se
vyvalil
a protože jinde nebylo místo,
pod
pevný obal okolo vzduchu.
367 Tam není
ani
podoba Slunce, ani srstnatá moc
ani
aitherem (jasný vyšší vzduch,
s pamatým nižším vzduchem, zvaným aér, v úryvku
366) se
(srv. 349,28-28)ním víru vyvolaného Svárem, s nímž je zde
spojovat zmínky
o rotaci.
je tímto
ustanovena základní struktura
našeho
doposud neexistuje ani Slunce, ani žádný rozdíl mezi
suchou zemí a
na zemském povrchu.
Každý ze
14
15
8eoíc:Txe-rc:xt Karsten: o&8í.ne-rc:xL codd.
JLÉvoc; Bergk: 'YÉvoc; codd.
387
X.
Empedoklés z Akragantu
(iv) Kosmogonie:
368 DK 31 B 38 (Klement Alexandrijský, Strom. V,48,3):
eL 3' &:ye 'TOL
'TI'QW'T,
ti>v ilALO<; <iQXÝJV
·niX.X.á. 'T& 8ftX.' 16 13-yévov'To ·ni vfiv
&-rravnx,
-yaiá. 'Te %<XL 'TI'ÓV'TO<; 7rOA'\J%Úf.LWV
Ú"fQO<; a-i}Q
TL'Tav -i}8' aiAh)Q o-<j>t-y-ywv 7r&QL xúxX.ov &-rrav'T«.
369 Aetios, Plac. II,6,3 (DK 31 A 49; navazuje na 365):
-fruf.LL«-fi-ftvaL Tov aÉQ«, xaL -y&véo--ftat 'TOV f.LSV oÚQavov
'TOu aL-fi-ÉQO'i, 'TOV 8t
šx 'Tou 71"\JQÓ'i, 7rLA'fl{}ftvat. 3&
'TWV aX.X.wv 'Ta 'TI'EQL"f&L<X.
oil
ex
370 Pseudo-Plútarchos, Strom. u Eusebia, Praep. evan. 1,8,10 (DK
31 A 30: navazuje na 366): &tvm. 3& XÚXAq> 7rEQL 7-i}v -yftv <J>eQÓf.L&V« 8úo -i}j.LLO'<j>al(!L<X TO f.LSV xa-fróX.ou 7rUQÓ'i, 'TO 8&
f.LLX'TOV
aÉQO'i xat oX.t-yo'\J 'TI'UQÓ'i, o7r&Q ot&'T<XL T-i}v VÚX'T«
dva1.. 'TTJV 8& cXQXTJV 'Tft<; %LV"Tlo-ewc;
a-rro 'TOU 'T&'TUXT)XÉV<XL xaT& <n> Tov a-freoLO'f.Lov
Tou 'TI'UQóc;. o 8&
T'I'Jv <J>úo-Lv oux šo-T" -rrVQ. «>..>..a 'Tou 7rUQoc;
cXV'T<XVá.XA<XO"L<; Ój.LOL<X 'T'ÍJ a<j>' u8a'Toc; "fLVOf.LÉVTI· O"eA"TlVT)V
8É <j>T)O"LV 0"'\JO"'TftV«L xa-fr' É<X'U'TTJV Š% 'TOV a-rroA T)<j>-fi-ÉV'TO<;
aÉQO'i imo Tou 7rUQÓ<;. ToiJ'Tov -yd(! -rra-yftvat xa-frá.-rr&Q xai.
TTJV
TO OS <j>wc;
a-rro Tou 'Ý}ALO'\J. (Srv.
Aetios, Plac. 11,20,13 = DK 31 A 56.)
371 Aristotelés, Meteor. II,3,357a24 (DK 31 A 25) a II,l,353bl1:
(a) Óf.LOÍ.Wc; 8& -y&Aoi.ov %<XL d ne; d-rrwv
-yftc; L3QW'T« {}á.X.ao-o-av
Ote'T<XL TL o-a<j>éc; dQT)XÉV<XL, xa{}á.-rr&Q 'Ej.L-rr&3oxX.ftc;.
(b)
8' <XlJTWV -fi-&Qf.L<XLVOf.LÉVT)'i <j>ao-i.V Ú7r0 ToU 'Ý}ALOU
'Tft<; -yftc; otov L8QWT« -yt-yv&o-{}aL, 3Lo xai. cXAf.LUQdv etvav
xat -ydQ ó L3Q<i>c; cXAf.LUQÓc;.
16
Coniecit Wright: 7rQ6h' i]X.tov <iQXÝJV I tl; ti>v OÝJ codd.
388
Sfairos a kosmos
372 Aristotelés, De gener. et corr. II,6,334a1: 8LÉXQLV& JJ.EV -y<iQ TO
Nsi.xoc;, 1']vtx{)-'TI 8' civw ó atih)Q
inro ToU NE:i.xouc;, <i.A.A'
ÓTe JJ.ÉV <1>11ow W<T'ITSQ a'ITÓ
(DK 31 B 53)
oiJTw -y<iQ <TUVÉXUQ<TS {)-éwv TOTÉ, 7ro.A.A<ixL 8' ci.A.Awc; oTs
M <!>1J<TL 'IT&<j>uxévm. TO "TTiJQ civw <l>éQs<T{)-at, ó 8' aL{}-'l'JQ,
<!>1JcrÍ., (DK 31 B 54)
JJ.UXQ'fi<J"I, XUTU X{)-Óva
QLtat.c;.
368
369
370
371
372
tedy a já ti
nejprve, z
na
vzniklo Slunce a všechny ostatní zjevné
na které se nyní díváme,
a
plné vln i vlhký vzduch a Titán aithér, který všechno
dokola svírá.
Z vody se
vzduch a ze vzduchu vzniklo nebe, Slunce
vzniklo z
a
okolo
se tlakem
z
ostatních.
Kolem dokola
se
hemisféry, jedna je
z
a druhá je smíšená ze vzduchu a z trochy
to je podle jeho názoru noc. K
pohybu došlo proto, že se na urnáhodou nahromadil
který tam
tlak.
není
ale odraz
podobný odSlunce svou
razu na
se prý
ze vzduchu opušZtuhl prý
jako kroupy.
má prý
od Slunce.
(a)
je, když
že
je pot
a domnívá se, tak jako Empedoklés, že
jasného.
(b)
z nich tvrdí, že ze
když ji
slunce,
vzniká jakoby pot a že to je
je slaná,
pot je
také slaný.
[prvky] rozlišil Svár, aithér nebyl vynesen do výše Svárem, nýbrž Empedoklés
tvrdí, že k tomu došlo jakoby náhodou takto
ale
zase jinak"-, zatímco jindy
že
se
vznáší
ale aithér ,,se dlouhými
pod zem''.
Úryvek 368 ohlašuje druhou fázi kosmogonie. Jejím ohniskem bylo
Slunce. Nejprve dochází k
denní a
hemisféry,
když mlžnatý vzduch vrazí do oblasti, která byla doposud zcela ovládána
Slunce je pak vyloženo jako odraz
(možná analo389
X.
Empedoklés z Akragantu
gií k
svitu); tento odraz
vrhá
"v jediném
záblesku" (J. Bumet, Early Greek Philosophy,
str. 238; Plútarchos, De Pyth. orac. 12,400b = DK 31 B 44)
na
hemisféru, ze které vychází (navzdory Aetiovi, Plac.
IJ,20,13 = DK 31 A 56). Výklad ostatních nebeských
je konPak následuje
a
v její
Tyto události - na rozdíl od událostí, o nichž pojednávají úryvky
365-366- je
klást do postkritické periody cyklu.
slyšíme
o stromech rostoucích {tj. o
u
smrtelných
než došlo k rozlišení noci a dne (Aetios,
Plac. V,26,4 = DK 31 A 70). K téže rané fázi této periody musíme
sdružování rozdílných
jako je pronikání aitheru do
Aristotelés se podivuje tomuto pronikání
jehož
považuje za
Uniklo mu, že jde o
vlivu Lásky, jenž
je jednou z podmínek
života na zemi. Lze
kládat, že kosmogonie byla popsána
pomocí fyzikálních
a biologických
s neustálými poukazy na náhodu a že obsahovala jen málo
na Lásku, dokonce Svár.
(v) Zóogonie
Zdá se
že poté, co svému
že zóogonie je výsostnou doménou Lásky, obrátil se Empedoklés nejprve
k výkladu o vzniku
(srv. Aristotelés, De caelo,
300b25 nn. = DK 31 B 57; úryvek 374
v básni
úryvku 381: viz Simplikios, In Arist. Phys. 300,20; 381,29). Dochovaly se zlomky o krvi a mase a o kostech.
jichž se
v nich užívá,
odrážejí pythagorejský vliv.
373 DK 31 B 98 (Simplikios, In Arist. Phys. 32,6):
'lÍ 8e x-fi-rov -roúroL<TLv
w-'Tl
(TlJvéxvQ<TE
'H<!>aí.<T'Tcp T, Ó!J.(3Qcp TE xaL ai.-fi-éQL '1TaJ.L<!>avówvn,
ev
KÚ'rrQWoc; ÓQJ.LL<T-fi-ei.cra TEAEÍ.oLc;
ALIJ-ÉVE<T<TLV,
dT' óA.t')'ov J.Lettwv etT'
'lTAEÓvecrcrw
ÉX 'TWV at1-1.á TE ')'ŠV'TO xai. QAA'T}'š et8ea craQXÓ<;.
390
Sjairos a kosmos
374 DK 31 B 96 (S.impJ.ik.ios, ln Arist. Phys. 300,21):
'lÍ St x-3-wv E1TÍ1}(!0<; tv EOOTÉ(!VOL<; xocivm<TL
Ta<; Mo Twv óx-rw IJ.OLQciwv Acixs NTjaTL8oc; ai:yA1}'i,
TéaaaQa. s· 'H<fla.íaToLo· Ta a· óaTéa. AEUxa -y&vovTo
XÓAA1\0"W a(!1}QÓT<X iJ&0"1T&O"Í1]it&v.
373
se s nimi spojila v
stejném
s Héfaistem
[tj.
vláhou a
vzduchem [tj. aitherem], když zakotvila v dokonalých
[tj. Lásky]; její
množství bylo
o málo
anebo menší než ostatních
Vznikla z nich krev a
druhy masa.
374
ve svých širokých výhních dva z osmi
lesklé Néstidy a
díly Héfaista; tak vznikly bílé kosti,
božsky spojené lepem Harmonie.
náležejí, byly popsány poté v rámci EmpeBytosti, jimž tyto
dokleovy pozoruhodné
teorie:
375 Aetios, Plac. V,l9,5 (DK 31 A 72):
Ta<; 1TQWTa.<;
-ysv&asL<; Twv t<i>wv xa.t <flmwv f.L1}8<XJ.LW'i ÓAOXATJQOU<;
-yevéa{}ut, li<TUj.L$Ué<TL ot TOL<; j.LOQÍ.Ot.<; OI.S,SU')'j.LÉV<X<;, 'T<X<; 8t
8suTÉ(!<X<; <TUJ.L<flUOj.LÉVWll TWV J.LSQWV et8wAo$a.vsi.o;, Ta<; o&
TQÍ.T<X<; TWV Ó)\.o$uwv, Tli<; o& T&TcXQT<X<; olixén tx TWV
ÓJ.LOÍWV olov
-yfrc;
u8o:TO<;, llAAa
OAATJAWV lí&TJ,
TOL<; J.LEV 'lTU:ICVW{}&Í.<T'I}<; [TOL<; OE X<XL TOL<; t<i>ot<;) T'Ý)<; TQO$í')<;,
Toic; 8t xo:L Tí')<; ZVJ.LOQ$í.o:o; TWV -yuvo:txwv É1T&Q&1'lL<TJ.LÓV TOV
<T1T&(!J.L«nxoV XLVTJJ.Lo:TO<; EIJ-1TOL1}0"cX<T'l\'i' TWV 8& t<i>wv
1TfiVTwv ·ni -y&v11
Tao; 1Tol.do; XQciaet.o; ...
375 Empedoklés zastával názor, že první generace
a rostlin se nerodily úplné, nýbrž rozpojené do nesrostlých
druhá generace vznikla
a podobala se bytostem vystupujícím ve snu;
byla generace
srostlých
již nevznikala z homogenních
ze
vody, nýbrž vznikala už z jejich vzájemného mísení, v
rých
v
zhoustnutí jejich stravy, v jiných
proto, že krása žen vyvolala vzrušení spermatického pohybu;
391
X.
Empedoklés z Akragantu
jednotlivé druhy všech
povahy
se
na
V prvním stadiu se podle Simplikia (ln Arist. De caelo, 587,18-19)
yyskytovaly
údy, které hledaly, s
se spojit:
376 DK 31 B 57 (Aristotelés, De cae/o, III,2,300b30, verš 1, a Simplikios, In Aristot. De caelo, 587,1, verše 2-3):
'lTOAActi. j.LEV XÓQO"ctL nVnlJXEVE<;
"fUJLVoi.
Š'iTAá.tovTo
EiJvL8E-; WJLWV,
OJLJLnTá T, ot' i:'lTActViiTo '1TEV11Tt:"ÚovTn JLETW'iTwv.
376 Zde vyrostly
valy bez ramen,
jež
jimž
V druhé fázi docházelo ke spojení,
377
krky, nahé paže se potulobloudily samy.
však neuspokojivému:
DK 31 B S9 (Simplikios, In Arist. De caelo, 587 ,20):
n-úT<iQ Š'lTEL xaT<i j.L&l.tov ŠJLÍ.cryETO 8aÍ.JLOVL 8aÍ.JLWV
TCtUTCt Te O"Uj.L'iTL'iTT&O"XOV, O'iTTI O"UV&XUQCJ"EV EXct<J"Tct,
-
f
,
f
"
<iAACt TE 'iTQÓ<; TOL<; 'lTOAA<i 8L11Vt:Xi')
378 DK 31 B 60 (Plútarchos, Adv. Col. 28,1123b):
... ei.AÍ..'iTo8' aXQLTÓXELQct ...
379 DK 31 B 61 (Ailianos, De nat. animal. XVI,29):
'iTOAA<i j.LSV aj.L<j>L'lTQÓO"W'lTCt xai. <ij.L<j>LO"TEQVCt <j>úecr-fi-etL,
av8QÓ'iTQ(t>QCt, Ta 8'
av8Qo<J>ui)
T'Ó
3e
j.L&j.LELYIJ.SVCt T'fi j.LEV a'iT' av8QWV
"(UVCtLXO<j>uf) O"XL&QOL<;
yuÍ..OL<;.
377 A jak se dále mísil jeden božský prvek s jiným božským prvkem, spadaly tyto
dohromady, tak jak na sebe zrovna narazily, a
nich vznikaly neustále mnohé jiné
378 ... s
se nohama a
rukama ...
379 Vyrostlo mnoho
s
a dvojím poprsím,
pokolení s lidskou
a jiní se naopak zrodili v
o-
392
Sfairos a kosmos
s
hlavou, smíšení
vybaveni pohlavními údy.
že v tomto stadiu
náhodou
množovali), zatímco jiní
z
a
z žen,
obludy, ti tvorové,
(tj.
byli
se roz-
380 Aristotelés, Phys. II,8,198b29 (DK 31 B 61): O'ii'OU
ii'TT<XVTa <TUváfhl W<T'TT&Q x&v &t
TOU
Tafua
f.LSV
Ct'ii'Ó TOU
(J"1)(J"TáVTa
o<Ta
os f.LTJ oiYrw-;, &'ii'ooAsTo xat. Ct'TTÓAAUT<Xt, xaitá'TTBQ 'Ef.L'TTBóoxA.ij-; A.é-yst Ta "(3ou-ysvij &vÓQÓ'TTQ(t)Q<X...
380 Tam, kde se všechno
tak, jako by to vznikalo
jakému
tyto bytosti
protože
vhodné soustavy; naproti tomu bytosti, které nevznikly takto,
vyhynuly a stále hynou, jak to
Empedoklés o svém
pokolení s lidskou
Pak následovalo
stadium:
381 DK 31 B 62 (Simplikios, ln Arist. Phys. 381,31):
viJv ó' &-y', O'ii'W<; avÓQWV Tf:
T& -yuvatxwv
8VVU)(t01J<; OQ'ii'TJX<X<; <XVTJ"Y<X"Y8 'XQI.VOf.LSVOV 'ii'UQ,
TWVOS x).ú'· OU -y<iQ f,LUito-; a'TTÓO"XO'ii'O<; oúó' &óa1}1J..WV.
OÚAo<J>usi.<; f.LSV 'TTQWT<X TÚ'ii'OL xitovó-;
&!J..<J>oTéQWV uóaTÓ<; TS xat. ei:óso-; awav šxovTs-;·
TO'Ó<; f.LSV 'iTUQ &vé'ii'Bf.L'ii'S itt>..ov 'TTQÓ<; Óf.Loi.ov Lxé<Titat,
OÚTS TÍ. 'ii'W f.L&Aéwv
Óéf,LO.<;
OÚT, SVO'ii'TJV OLTJ T, S'ii't-XOOQtOV aVÓQáO"L -yuí.wv.
"
I
U
l'
I
381 Nyní však
I
..._
a slyš, jak
když se
vyhnal
ní ratolesti
a politováníhodných žen: není to
a neznalá pohádka. Nejprve se ze
zrodily celistvé postavy,
které
podíl na obojím,
i horku.
je posílal
ru,
k tomu, co je mu podobné: to
ly žádoucí podobu
ani hlas, jaký k
393
X.
Empedoklés z Akragantu
Tyto postavy jsou nazývány ,,celistvé"
proto, že jsou
to na rozdíl od
o nichž
úryvky 376-379, jednak úplné
bytosti (a ne pouhé zlomky), jednak organické celky (ne jen nahodilé
sbírky
jsou
jako
bytosti, srovná. me-li je s
Aetiova
stadia (375).
jsou
to do
míry výtvory
Lásky,
jejich
ze
který
není podroben její
mísící mociP
382 Aetios, Plac. V,l8,1 (DK 31 A 75): 'EJL'1T&OmcA.fto; oTe l"'evva:ro TÓ TWV eiv{)QW1TWV "'éVO<; E'X Tí'J<; 'Yft<;, To<Ta.ÚT'TJV "/f:v&a{)m,
Tou XQÓvou OLei 'TÓ (3Qct.OU'1TOQBiv 'TÓv í\ALOV
TTJV '\ÍJLéQ<X.V, 0'1TÓ<T'T) vUV f.<TTLV '\Í O&?GÓ.JL'T)VO<;• '1TQOLÓVTO<; OB
TOU XQÓVOU
"/&Vé<T{)CI.t, TTJV
Ó1TÓ<T'TJ vUV
e<Tnv
B'1TTÓ.JL'T)Voo;· ot-ei 'TouTo xa.i. 'T<x o&x<iJL'T)Vct xa.i. .,.a:
B'1T'TÓ.JL'T)Va., Tfto; <f>ú<Tewo; Tou xÓ<TJLOU oi1Tw JL&JL&A&T'T)?GULa.<;,
&v
it TL?GT&Tm [vuxTt] Tó 13Q&<f>oo;.
382 Empedoklés
že když se lidské pokolení zrodilo ze
trval den tak dlouho, jako dnes trvá deset
protože Slunce se pohybovalo pomalu. S postupem
však den získal délku, kterou má nyní sedm
Z tohoto
protože to
tak
se
narozené jak v desátém,
tak v sedmém
vyvíjejí v jediném dni, totiž v tom,
v
se plod narodí.
Zdá se, že úryvek 382 se týká "celistvých" postav, leda že by Empedoklés byl
pokolení
zrozených ze
17
Stoupenci dvojí kosmogonie u Empedoklea tvrdí, ža zatímco první
stadia zóogonie
do postkritické periody, druhá
jsou rané
etapy
a
že v celistvých bytostoch se
moc Lásky projevuje ve vyšší
než v mužích a ženách našeho
ného
Pro takové
stadií z úryvku 375 však neexistuje žádný
napovídají, že Láska v
nezávislý doklad. Verše 7-8 navíc
stadiu dosud nedosáhla takového
jakého dosáhne ve
394
Biologie
To ukazuje, že první
stadia evoluce musela
velmi raných fázích postkritické periody.
ve
Biologie
Poslední
O
byla
podrobným (a
vlivným) diskusím o mnoha tématech z biologie našeho
ného
rozmnožování rostlin a
a fyziologie dýchání a vnímání. Do našeho výkladu
zahrnout pouze zlomky
a
významu.
(i) Principy výkladu
383 DK 31 B 82 (Aristotelés, Meteor. IV,9,387b4):
TQÍ.XE'i %ui. <f>úXXu %ui. oi.wv&v 'lTTEQcX 'lT\J%V<i
%ui. <f>Xoví.oe<; -yt-yvovTut
O'TLf)UQOLO'L J.LÉAEO'O'LV.
384 DK 31 B 83 (Plútarchos, De fortuna, 3,98d): Ta J.LEV 'YcXQ
W'lTALO'TUL %ÉQUO'L %UL ÓOOWL %UL %ÉVTQOL<;,
txí.vot<;
XaLTUL v<Í>TOL<; É'lTL'lTE<f>QÍ.%UO'L.
385 DK 31 B 79 (Aristotelés, De gener. animal. I,23,73la4): %Ui.
Tofuo %UAOO<; AÉ"ýEL 'EJ.L'lTEOo%M'J<; 'lTOL'Ý}O'U<;
o' WOTO%EL J.LU%QcX OÉVOQEU '1TQWTOV ÉAUÍ.U<;
TO 7E "ýUQ qlOV %UT)J.LU e0'7L, %UL E% TLVO<; UUTOU ')'L"ýVETUL 70
t<Pov, TÓ os Aomóv TQO<f>'Ý}.
I
\
'
\
'
I
l
\
383 Totéž jsou vlasy a listy a husté
"
'
.-.
I
..
a šupiny, které rostou
na pevných údech.
384
jsou vyzbrojeny rohy a zuby a bodci, "ale
ježci mají záda posetá ostrými vlasy".
385 To
Empedoklés
ve své básni: "Tímto
snášejí vysoké stromy
nejprve olivy ... ";
je
zárodek a
vzniká z jeho
zatímco zbytek slouží
jako potrava.
395
X.
Empedoklés z Akragantu
Aristotelés nejenom chválil, ale systematicky využíval
rys Empedokleovy biologie, který
v tom, že si všímal homologických funkcí u
nepodobných
velmi odlišných druživých bytostí. Úryvek 383 je explicitním
k tomuto
úryvky 384-385 ukazují, jak jej Empedoklés užíval k dosažení deskriptivního
který
že
veškeré
Jinak je Aristotelés ostrým kritikem Empedokleova výkladového
schématu:
386 Aristotelés, De part. animal. 1,1,640al8 (DK 31 B 97): TJ -ydQ
Tf}<; owLac;
<iA.A.' oux TJ OUO"Í.<X
-yévsc:nc;
Tf}c; -yevéaewc;. 8tÓ'tT&Q 'Ef.l-'tT&8oxA.f}c; oux ÓQ-3wc; &LQ'T]XS
A.é-ywv U'tTCÍQXSW 'tTOAAd Toi.c; t<i>OLc; 8td TO
oihwc;
T'fj -yevÉaet otov xat Ti)v QCÍXLV TOL«VT'T]V
on
O"TQ«<f>ÉvToc; xaTax-3fJvat
386
vznikání je
bytí, nikoli bytí
doklés proto
pravdu, když
mnohé vlastnosti proto, že k tomu
vzniku,
že mají takovou a takovou
dilo, že se zlomila, když se shýbali.
vznikání. Empeže
mají
došlo
jejich
protože se
Aristotelés namítá proti
v níž Empedoklés ve svých výkladech
pravidelných biologických
užívá náhodu (jeho
užití: Phys. 11,3,196a19-24). My jej
spíše oslavovat jako
prvního myslitele, který
že biologie
mít ve své výkladové výzbroji obojí: nahodilost i principy organizace.
387 Aristotelés, De gener. et corr. 11,6,333b30: TaUT'l"Jv o-Ov i) <I>LAÍ.a
xLv&l.;
oií; TouvavTí.ov ')'UQ
-yi)v xciTw, xat 8t.aXQÍ.O"et
xai. f.LéiA.A.ov TO Ndxoc; ai:nov Ti)c; xaTd <f>ooLv
XLV-r)O"&W<; i) <I>LALa, WO"TS X<XL OAW<; 'tT<XQd <f>ooLV <I>LAÍ.a
&v eL'T} iJ.éiAA.ov. á'tTAwc; 8é, sl f.l-iJ
<I>LAÍ.a -ij TO Nei.xoc; xLvsi., <XUTWV TWV O"WiJ.CÍTWV ou8&iJ.Í.<X XLV'T]O"Í.<; SO"TLV
iJ.Ov-r\. a)\)\' Ó.TO'lTOV.
396
I
Biologie
387 Je to tedy Láska, co
pohyb? Anebo ne?
v protikladu k myšlence, že je to Láska pohyb unáší zemi
a podobá se rozlišení a jeho
nou je spíše Svár než Láska, takže Láska by byla spíše
pohybu proti
A jestliže
pohybu není ani
Láska, ani Svár,
sama nebudou mít
žádný pohyb
ani žádný klid. To je však absurdní.
Vztah mezi
je u Empedoklea
cí zlomek:
Lásky a Sváru a
pohybem prvtemný, jak ukazuje pohled na následují-
388 DK 31 B 22 (Simplikios, In Arist. Phys. 160,26):
<iQilfLL<X fL EV ')'d.Q 'T<x&ra saU'Toov -rrciwa f.LSQ&<T<TW,
'l'jAbG'TOOQ 'T& x.frwv 'T& ?GUL oUQUVÓ<; 1)8& {tciAa<TOU,
ouua <f>tv &v {tv'Y]'Toi.utv d.-rro-rrA.ax-a&wa -rr&<f>'U?G&v·
w<; 8' amoo<; o<Ta ?GQÍ)<TI.ll &-rraQx&a fL<'iAAov la<Tt.v,
5 &A.A. T)A.ov;
ÓJ.Lot.oo-a&w' A$Qo8Í.'T1l'
&xitQ& J.L<iAt.u{t' <oua> -rrA.&i.u'Tov d.-rr' &A.A.T)A.oov
8t.&XOUO"t.'s
')'S11111l 'T& ?GQTJ<T&t. 'T& xat &l:8&<Tw
-rrci1J'T1l <TIJ"f)'Í.v&u.frat &T){tsa xai. f.LcXAa AtryQci
N&Lxso<; &vv&<TÍ.1l<TLV, on u<!>L<Tt. ')'&vvav
388
18
toto vše Slunce i
a nebe a
-je
se svými
které jsou roztroušeny ve smrtelných
cech. Ale
tak všechny
které jsou
pro
se navzájem milují, protože Afrodité je
podobnými; nejvíce
jsou
které jsou rodem,
i
tvary navzájem
protože naprosto
nejsou uvyklé vzájemnému styku a jsou chmurné na radu Sváru, jenž jim dal vzniknout.
coniecit Wright: ex{}Qd.
1TAS'L<T'l"OV •••
397
8t.éXOU<TL
f.Lá.AL<T'J"<X
codd.
X.
Empedoklés z Akragantu
afinita
k ohni (v. 1-3) je
postavena do
protikladu
... 3é) ke vzájemné asimilaci
jíž dosahuje
Láska (v. 4-5); a tato afinita dochází
za
vlády Sváru (srv. 361). Na druhé
je však popsána
který
Lásky (srv. v. 1 a v. 349,23;
a
381,6). To
znamenat, že veškerá
už
stejného
stejnému,
nestejného
nestejnému, je
Láskou,
nestejného
nestejnému je
a je
výsledkem její moci. Je
se vyhnout
ru, že Empedokleovy metafory lásky a sváru jej samého
Analogie a metafora jsou v dobrém i ve zlém
výkladové
v
výzbroji. Tento oddíl
zakon19
památným rozsáhlým
v homérském stylu:
389 DK 31 B 84 (Aristotelés, De sensu, 2, 437b23):
ro<; 3' oTs
1TQÓ ó3óv voéwv W'lTAí.<TrrcxTo A.úxvov
XSLJ.LSQL'J]V 3Ld VÚ?GTcx, 1TUQÓ<; rréA.cxc; cxl.ftoJ.LÉVoLo,
&\flexe; 1TCXVTOLWV aVÉJ.LWV ACXJ.L'lTTf)QCX<; aJ.LOQ'YOÚc;,
OL T, aVÉJ.LWV J.LEV 1TVSUJ.LCX 3t.CX(T%L3vó.rrLV aÉVTWV,
5 <f>wc; 8'
OLCX.ftQ<t>rrxov, orrov TcxvcxwTSQOV í)ev,
Aá.J.L1TSIT%SV %cxT0: f3'fiAÓV
aXTLVSrrrrLV·
W<; 3e TÓT,
W'YÚ'YLOV 'JTUQ
AE1TT'firrtv <T'> ó.ftóvurrL XoxsúrrcxTo20 x-ú%Xo1Tcx xoÚQ'fiV·
cxt 3' OOCXTO<; J.LEV f3év.fto<; a'JTÉrrTs-yov
10 'lTVQ 3'
0LLS(T%0V, orrov TCXVCXWTSQOV í)ev.
389 Jako když
pomýšlí na cestu zimní nocí, vyzbrojí se svítilnou,
žhnoucího
a do všelijakých
zapálí
né lucerny, které dech vanoucích
rozbíjejí, zatímco
proniká ven a svítí neúnavnými paprsky na práh: tak
tehdy [Afrodité] zrodila kulatou panenku oka, prastarý
za19
s klepsyd-
20
X.oxswcx-ro Forster: >..oxcits-ro Arist. EM, šxeúa-ro cet. codd., Alex.
Empedokleova
rou je obsažena níže v úryvku 471.
ad loc.
398
Biologie
balený do blan a jemných plen, jež zadtžovaly hlubinu obkopující vody, ale ven
byl
(ii) Smyslové vnímáni a myšleni
390 Platón, Meno, 16c (DK 31 A 92):
I. OUxoilv
<i'ITOQQOCÍ<; nvu<; T@v ovTwv xuT<i 'EJ.L'lTEooxA.su; I
M.I<f»óoQa JIE.
I. Kul 'ITÓQOU<> et<; OU<; xai. oL' J>v uL a'ITOQQOO'L 'TI'OQEÚOV't"O'L;
M.llcivu JIE.
I. Kut Twv a'TI'OQQo&v Ta<; J.L&v <iQf.!.ÓTTew &vlOL<; Twv 'ITóQWV, •ni<; OE
ft J.LEÍ.tou<; etvuL;
M. "ErrTL Tafua.
I. Ouxovv ?CO'i. ot!Jw xaA.d<; n;
M. "E')'W')'E.
I. 'Ex Tofuwv o1'] "<TÚve<; o TOL ASJIW'\
nv ')'aQ XQÓU ci'ITOQQOTJ <TX1JJ.LÓ.TWV ot!Jet <TÚJ.LJ.LETQO<;
xai. ulrr{)1JTÓ<;.
M. "AQL<TT<i J.LOL ooxei.<;, <1 IwxQuTe<>, Tum11v TT]v <i'ITó?CQL,
'
<TLV ELQ1]%EVUL.
I. "Irrwc; JICÍQ <TOL xaTa <TUV'lÍ{)ELUV ELQ1JTO'L' xut &J.Ln, otJ.LUL,
on
&v
ei'ITei.v xai.
<f»wv'Y)v o
%UL Ó<TJ.LTJV %UL ÚAAU 'ITOAA<i TWV TOL'
OUTWV.
' J.LEV
' OUV.
Mn
. UVU
391 Theofrastos, De sensu, 7 (DK 31 A 86): 'EJ.L'ITEOoxA.ft<> o& 'ITEQi.
<Ý'TI'urrwv (se. ui.rr{)'l]rrewv) ÓJ.LOLW<; AÉJieL xuí, <!>1J<TL T<i> &vuQJ.LÓTTELV etc; T()l)c; 'ITÓQOU<; ToU<;
ulu{)civeu{)uv OLÓ
%UL OÚ oúvau{)uL Ta áA.A.'I]A.wv ?CQÍ.VEI.v, OTL 7WV J.LEV tniQú-rsQOÍ. 'ITW<;, Twv o& <TTEV<Í>TEQOL TUJIXÓ.V()lJO"W ol 71'ÓQOL 'ITQÓ<> 7Ó
utu{)11Tóv, w<> Ta J.L&v oúx <i'ITTÓJ.Lsva oLS\J'rovei.v Ta o' óA.w<>
eLrreA. {)ei.v m) Oúvuu{)uL.
399
X. Empedoklés z Akragantu
390 Sókratés Souhlasíte s Empedokleem, že jsoucna
ja-
kési výrony?
Menón
Sókr. A že mají
do nichž tyto výrony vcházejí a procházejí skrze
Men.
Sókr. A že
výrony do
zapadají, ale
jiné jsou menší nebo
Men. Je
to tak.
v
Sókr. Ríkáš
zrak?
Men. Ano.
Sókr. Z toho tedy ,,pochop, co ti pravím", jak
Pindaros: barva je výron
který je symetrický
zraku a vnímatelný.
Men. Tvá
Sókrate, se mi zdá výborná.
Sókr. Asi proto, že jsi na ni zvyklý. A
si
muješ, že na
ní
také, co je to zvuk,
a mnohé jiné takové
Men.
391 Empedoklés pojednává o všech smyslech
a tvrdí, že vnímání vzniká tehdy, když
zapadá do
toho kterého
smyslu. To je
jeden smysl
posuzovat
jiného smyslu,
jsou pro vnímaný
široké a
druhých
úzké, takže
které
jimi projdou, aniž se jich dotknou, a jiné do nich
bec nemohou vejít.
Theofrastos
popisem Empedokleova výkladu jednotlivých
zraku21 a sluchu, a
rozsáhlejší kritikou jeho teorie. Další texty ukazují, že Empedoklés
užil této vynalézavé nauky o
a výronech nejen k tomu,
21
Když pojednává o zraku,
Theofrastos shrnutím úryvku 389,
který
interpretuje nikoli jako výklad (odporující teorii
zraku pojatého jako vysílání
z oka (jak jej pochopil Aristotelés, De
sensu, 437b9-14, 438a4-5), nýbrž jako
stavby a složení oka,
které mu
výrony barev.
400
Biologie
aby podal první podrobné
smyslového vnímání v
filosofii, ale také k
jiných
(srv. 545)
chemické
(Aristotelés, De gener. et corr. 324b26-35 = DK 31 A 87;
ve zl. 91-92) a magnetismu (Alexandros z Afrodisíady,
Quaest. II,23 = DK 31 A 89). Theofrastos mu proto vytýká, že nemá
jak rozlišit mezi
vnímáním a
(De sensu, 12
= DK 31 A 86). Empedoklés
že
a výrony mohou být symetrické pouze u podobných
(nebo
u
jež
podobnými Láska), protože vkládá do oka
vnímání
barev,
zvon do ucha, aby
sluch, a dech do nosu
(De sensu, 7 a 9; k obecnému
principu viz 388,1-5).
392 Theofrastos, De sensu, 9 (DK 31 A 86): waairrwc; M A.t-ye\. :x.ai.
'TrSQL <j>QOlnÍ<TEW<; :x.ai. a-yvola<;. (10) 'T'Ó tJ-SV -ydQ <!>QOVSLV etV<XL TOL<; ót-tolot.<;, TO o' a-yvoeLV TOL<; aVOtJ.OLOt.<;, W<; 11 'i'(XUTÓV 11
Tfl ai.a-{}'Í)<TEL TT)v <I>QÓVTJ<TLV.
llt.<XQL-3tJ.Tj<TÓ.tJ.SVO<; -y<iQ W<;
S:X.Ó.<TT(t}
Š7ri. TÉA&L 'TrQO<TÉ-{}Tj:X.EV W'> (DK 31 B 107)
TOlrrWV <-y<iQ> 'TrÓ.VT<X 'Tr&'Tr'ÍJ"f<XO'!.V ÚQtJ.O<T-3ÉV'i'<X
xat Toirro\.<; <I>Qovéo"a" :x.ai. 1]oov-r' 1}8' <ivuiw'T'aL.
OLÓ :x.ai.
att-tan tJ.Ó.AL<T'i'<X <I>Qovciv·
'T'o'Írr(t) -ydQ tJ.Ó.AL<TTa XSXQÓ.<T-3<X\.
'T'a <T'i'OLXSL<X 'i'Wll tJ.&QWV.
ov
393 DK 31 B 109 (Aristotelés, Met. III,4,lOOOb6):
"f<XL'!} J.LEV -ydQ -yai.av Ó'TrW'Tr<XtJ.SV,
o' OOWQ,
ai.-{}éQL o' ataéQ<X OLOV, a'T'<iQ 'Tr\JQL 'Tl"ÚQ aÍ.OTJAOV,
<T'T'OQ"fi)v oe <T'i'OQ"f'fi, vei.:x.oc; M T& veí.:x.s·.:
394 DK 31 B 105
u Stobaia, Ecl. !,49,53):
<XLJ.L<XTO<; EV 'iT&AÓ."fS<T<TI. 7&-{}-Q<XtJ.tJ.ÉVTj av-rL-{}OQÓV'i'O<;,
'i''fi 'i'& VÓTjtJ.<X J.L<iAL<T'i'<X XLXA'Í)<T:X.&'i'<XL aV-3QW'TrOL<TLV'
atJ.L<X 'Y<iQ aV-3QOO'TrOL<; 'iT&Q\.X<iQOt.Óll
VÓTJJ.L<X.
pojednává i o myšlení a
Myšlení je myšlením podobného o podobném,
mostí nepodobného o nepodobném, takže myšlení je
totéž
co smyslové vnímání nebo
velmi blízkého. Když totiž vy-
392 Stejným
401
X. Empedoklés
z Akragantu
jak poznáváme jednu každou
pomocí jí odpovídající
dodal na konci, že "z
je všechno
a sroubeno a jimi také lidé myslí a
slast a bolest". Proto
lidé myslí nejvíce krví, protože ze všech ostatních
v krvi jsou nejvíce smíšeny prvky.
.
393
zemí vidíme zemi, vodou vodu, vzduchem jasný vzduch
a
Láskou Lásku a chmurným Svárem Svár.
krve, jež
stoupá a klesá; zde
394 .. . [srdce] živené v
nejvíce sídlí to, co lidé nazývají myšlením;
krev okolo
lidského srdce je myšlení.
Úryvek 393
o
se
v úryvku 392; a úryvek
394
s 373) musí být Theofrastovým dokladem pro jeho
konstatování. Jyto texty jsou
chápány tak, že prvky
doslova vnímají a krev, kterou
doslova myslí. Lepší je položit
na první osobu v úryvku 393 ("vidíme") a na
osobu
v úryvku 392 ("lidé myslí"), vzít v úvahu dativy "zemí" atd. a
Empedoklea v tom smyslu, že díky
substance,
v níž jsou prvky smíšeny ve stejném
v nás
myslet
(srv. Plútarchos, De exil. 607d). Stejnému
takový význam
proto, že pouze tehdy
dosáhnout
nezkresleného úsudku o tom, jak vypadá
Další zlomek
je, že takový úsudek lze nejlépe odvodit z toho, co je
našim
(srv. 343):
395 DK 31 B 106 (Aristotelés, De an. III,3,427a21):
1TQÓ<; 1T<XQeÓV 'YcXQ Jl:i'Jn<; as§eT<Xt av&QW1TOL<TW.
395 Lidský
roste s tím, co je
Empedoklés možná
mysli" boha, který má
existence je však
svou
O
popisem "svaté
z fyzických vlastností Sfaira, jehož
s kosmem:
396 DK 31 B 133 (Klement Alexandrijský, Strom. V,8l,2):
&<TTtV 1TEAÓ:<Taoi}at EV ó<f>{)aAf.LOÍ.OW e<f>tXTÓV
'ÍJf.LETSQOI,<; 'rl XEQ<TL AaJ3si.v, 'ÍI1TSQ TE f.LE'YL<TTTJ
1Tet{)ofl<; av{)QW1TOL<TtV Uf.L<X§tTÓ<; d<; <J>QSV<X 1TL1TTet.
402
Epilog
397 DK 31 B 134 (Ammónios, In Arist. De interpretatione, 249,6
Busse):
mroe
')'UQ avoQOfLS1J :>ee<f>aX'fl :>eaTa ')'Vtet :>es:>ea<M"at,
oU fLSV Q'ITO VW'TOW oúo :>GA<Hiot at<nTOV'T<XL,
oó 1róoe<;, oó {}Qd -yoiJv', ou t-t1}8sa: Xaxv'l]ev-ra,
clAAcX <f>Q'i}V leQ-f} xa:t a{}á<T<j>et'TO<;
fLOVVOV,
<f>QOV'TL<TL XÓ<Tf.l.OV a'lt'etV'Tet :>Get'T<XW<TOU<T<X {}ofi<TLV.
396 Není možné
[božstvo] na dosah našich
nebo je
uchopit rukama to je hlavní cesta, po které
vchází
do lidské mysli.
397 Najeho údech nesedí lidská hlava, ani mu ze zad nevyrážejí
ani nemá nohy, ani hbitá kolena, ani ochlupený plodivý
úd, nýbrž je to pouhá mysl, svatá a nevýslovná, prolétající rychlými myšlenkami celý kosmos.
Tak jako se
tohoto boha
dokonalostí, jíž se našim
nedostává, tak také síla jeho mysli
meze našich myslí.
Epilog
398 DK 31 B 110 (Hippolytos, Ref. VI1,29,25):
eL -yaQ :;cal <T<!>' ciotvfi<Ttv wo 1TQCt1Tí.oe<T<Ttv éQel<Ta<;
I
I
i
I
eUfLSVSW<; xaaaQi]m.v B'JTO'lr'TeU<TSL<; fLEAÉ'T1J<TLV,
Tetfu<i Té <ToL J.l.Ó.Aa 1r<iv'Ta
a:í.oovo<; 'lt'etQé<Tov'TaL,
&A.A.a 'TE 1róXX' cX'lt'O 'TWVOE X'T'l]<TEetL" ama ')'cXQ
5 TaiJT' do; -íj{}oc; sxa<TTOV, 01r11 <f>ú<n.<; tUTl.v i:xci<TTcp.
eL oš <TÚ -y' <iA.A.olwv
ota Xa:'T' aVOQ<X<;
t-tu12w oetXa 1rsXov'TaL & 'T.
1i (]'' &<f>a:Q
1TEQL1rAOfLSVOI.O XQÓVOLO
<T<j>wv amwv 1roasovTa <f>í.A.11v &1ri. -yévvav í..xé<Titav
10 'JT<:ÍV'Ta ')'QQ [(J'{}L $QÓ1111<1'Lll
XCtL li<Í>IJ.U'TO<; at<Tav.
I
'I
398 Jestliže je uložíš do své pevné mysli a díky
na
budeš s
myslí
budou ti všechny tyto
po celý
život a díky nim získáš i mnohé další; nebudou samy pusobit, že každý poroste po svém vlastním
403
X.
Empedoklés z Akragantu
v souladu se svou
Jestliže však zatoužíš
po jiných
jakých jsou mezi lidmi tisíce, po
jež
otupují mysl, tehdy
s
náhle opustí, toužíce se
odebrat k milému pokolení svých vlastních;
že
všechny mají rozum a podíl na myšlení.
zhruba
dlouhým povzbuzením a varováním, jež
jsou
Pausaniovi. To, na co má Pausanias podle Empedokleova
je
jehož se mu
dostalo. Empedokleovy nauky, které jsou nadány chápáním a budou
Pausaniu
opustit a nalézt si
jestliže se Pausanias oddá
které jsou
filosofii.
399 DK 31 B 112 (DL VIII,62, verše 1-10, a Klement Alexandrijský, Strom. VI,30, verše 9-11 ):
ti>
<Pi.XoL, ol. f.LS')'a áO"TU xá'Ta
:AxQá')'UV'To<;
vai.e'T' a v' ÚXQU 1TÓAEO<;, a-ya{)-<J>v
ŠQ')'WV, *
XUÍ.QE'T' •
8' "Úf.LLV {)-sóc;
otrxS'TL {)-V'fi'TÓ<;
1TWAWf.LUL f.LE'TU 1T<iO"L 'TETLf.LSVoc;, W0"1TEQ šotxa,
5 Tawi.at<; 'TE 1TEQW'TE1TTO<; O"'i'StPEO"tV TE -3aXEi.mc;·
<1T<iO"L 8e> TOL<; &v LXWf.LUL e<; ÚO"'i'Ea T1'JAE-3áovnx,
1)8&
O"EJji.,of.Lav ol 8' &f.L'
J.LUQtOL
01T1J 1TQÓ<;
U'TUQ1TÓ<;,
OL f.LBV f.LUVTOO"UVSWV XEXQ'flf.LSVOL, oL o' S1Ti. VO"IÍCTWV
10 1TUVTOLWV s'TrÚ{)-ovTO XAÚELV EÚ'flx&a
8 11 Q<>v o'l'J xaXs1T'fiO"L 1TE'TraQJ.L&voL <af.L<P' oOúV1JO"Lv>.
399
bydlíte ve velkém
u žlutavého Akragantu,
blízko akropole, a staráte se o dobré
zdrávi!
Já jako nesmrtelný
ne již jako smrtelník,
mezi
*
Následující verš
ai.8oi.oL ALf.LSVE<;, xaxÓTTJTOc; á1TELQOL (DK
31 B 112,3)
H. Friinkel jako nepravý. - Pozn.
404
vámi, ode všech uctíván, jak se sluší, ozdoben stužkami a
stvými
Všichni, k nimž zavítám do kvetoucích
muži i ženy, mne uctívají. Následují mne po tisících a ptají se,
kde naleznou cestu k
jedni žádají
druzí
jí slyšet
slovo
všelijakých nemocech,
je dlouho
pronikají
bolesti.
jako
která se na rozdíl od
První verš
O
obrací k širší
lidí (lze si
že jde o pythaEmpedoklés
píše
gorejskou hetairií). ne-li k
z ciziny. Diels a Wilamowitzjej
jako exulanta (srv. DL
VIII,52 a 57= DK 31 A 1),
konvertitu od
materialistické filosofie
O
k duchovnímu opojení pythagorejstvím nebo mysterijním náboženstvím. Ale tato biografická spekulace, jak bylo dokázáno, stojí na chatrných základech.
existuje
obecná shoda v tom, že
jsou
z obou básní. Obsahují
odkazy na témata a pojmy
Láska, Svár,
prvky,
ha), které v nich hrají
roli, jež je
pouze v teoO
retickém rámci
nárok na božství (verš 3)
scénu z poslední knihy Iliady, v níž se Hermés dává poznat Priamovi (ll. XXIV,460;
srv. také oslovení, které pronáší Démétér v Hym. Dem. 120). Podobá
se také pozdravu, jímž je
mysterijních
na "zlatých plátcích" z Thúrií (datovaných do
století
Kr. a
srv. str. 46 výše):
400 Inscriptiones Graecae, XIV,64l,l,
Zuntz):
o>..J3LS
400
o'
xat JJ.CXXCXQW'TÉ,
a blažený
10 (DK 1 B 18 = A 1
UVTL 13QOTOi.o.
budeš bohem místo smrtelníkem.
V hlavní
Empedoklés
že byl
jako jiní božští
duchové (daimones) odsouzen k smrtelnému
ale že božství lze
znovu dosáhnout po uplynutí cyklu
A
k tomu
on i ostatní upadli v nemilost, a rituálních praktik, které jsou nezbytné k
náboženství.
405
X.
Empedoklés z Akragantu
cyklus
(i) Výnos
401 DK 31 B 115 (Hippolytos, Ref VII,29,14, verše 1-2, 4-14,
a Plútarchos, De exil. 17,607c, verše 1; 3; 5; 6; 13):
'TL 'Avá.')'X."fl<; XQTJ!J.<X, -3-ewv ljlit<j>L<TIJ.<X 'rr<XA<Xl.ÓV,
<ií.&wv, 1rA<X'TéE<T<Tl. x.a'Te<T<!>Q"fl')'l.<TIJ.ÉVov O(! X. OL<;·
etrré 'TL<;
<j>t>..a -yul.a !J.LÝ!VU,
u
'\
,.
"
,
"
,
O<; X.EV 'T"flV E'Ji"WQX.OV <X!J.<XQ'T"fl<T<X<; E7TOJ.l.O<T<T'!l,
5
ohe IJ.<XX.Qatwvo<; >..e>..á.xaaL j3tmo,
'TQÍ.<; IJ.l.V IJ.UQÍ.<X<; <i>Qa<; a'Ji"Ó !J.<XX.Ú.QWV <iA.ciA"fl<T{)-<XL,
7raV'Tol.a &w XQóvou et&ea -3-v,...'Twv,
<iQ-ya>..éa<; BLó'Tow IJ.E'Ta>..>..á.aaov'Ta x.e>..eú.ftouc;.
al.ftiQWV IJ.EV ')'Ú.Q a<j>e IJ.ÉVO<; 'Ji"ÓV'TOV&e fu.Ó>X.EL,
10 1i"ÓV'TO<; &'
x-3-ovo<; oVBa<; <i1TÉ7r'TU<TE, -yal.a &'
au-y<i<;
'l'Je>..í.ov <j>aé-3-ov'To<;, ó &' at.ftéQo<;
8tvaL<;·
&>..>..o<; &'
&>..>..ov 8éxe'TaL, <T'TV')'Éou<TL 8& 1TÚ.V'TE<;.
'TWV x.at e-yw wv d!J.L, <!>"J'<i<; -3-eó-3-ev xat <iATt'T"fl'i,
N dxe·.:
1TÍ.<TVVO<;.
401 Existuje výrok Nutností, prastarý výnos
mocnými
jestliže se
proviní a poskvrní své
údy prolito u krví, jestliže kdokoli
tím, že poruší
kterou dal - daimoni, jejichž
je velmi dlouhý život -,
bude po
tisíc let bloudit daleko od blažených a bude se po
ten
rodit ve všech možných podobách smrtelných bytostí,
jednu trudnou cestu života za druhou.
síla vzduchu [dosL aitheru] jej zažene do
jej vyplivne do
ta jej odešle do
slunce a slunce jej
uvrhne do
vzduchu. Jeden ho bude
od druhého, ale
všem se bude hnusit. I já jsem nyní jeden z nich, vyhnaný od
a bloudící,
jsem
v šílený Svár.
Zákon, který
sled
jako
je popsán
týmiž slovy, jako byla ta, která charakterizovala zákon, jímž se
rozpad Sfaira
Svárem;
je
spojen s
v šílený Svár"; a okružní putování všemi živly, které daimoni
406
cyklus
absolvují,
postupnou nadvládu jednotlivých
jež poO
následuje po rozpadu Sfaira. Avšak úryvek 401
dle
je
koncipován podle kadlubu
z Theogoníe
(775-806), jež
o osudu každého z
který rozpoutá
hádku a svár a potom
že
"vyhnaný
jehož
popisuje Hésiodos, je (G. Zuntz, Persephone, str. 267).
A Empedoklés
v rozpracování svého výkladu
o pádu
mytickými
odvozenými z Hov Odysseii).
méra a Hésioda (zejména snad ze sestupu do
(ii) Bída vte1ení
402 DK 31 B 118 (Klement Alexandrijský, Strom. III,l4,2, verš 1)
a DK 31 B 121 (Hieroklés, Ad carmina aurea, 24, verše 2 a 3):
xll.afuá TE xai. xwxv(Ja i.orov <itT\JJn)it&a x&Qov,
&vita q,óvo<; TE Kó-ro<; TE xai. &XXwv &itvsa K'llQWV
403 DK 31 B 124 (Klement Alexandrijský, Strom. III,14,2):
& 1TÓ'Trot., & OEtll.óv itv'l'}TWV -yivo<;, &
Totwv
T, ŠQUlwv
TE (J'Tovax&v &-yév&(Jits.
404 DK 31 B 119 (Klement Alexandrijský, Strom. IV,l3,1):
oÍ:'l'}t; Tt.jJ:fjt; TE xai. O(J(JO'll 1-"'lÍXSOt;
••.
405 DK 31 B 120 (Porfyrios, De antro nymph. 8):
'lill.\ri)OJ.L&V Tóo' im' aVTQOV lrrrÓ(JTE'YOV ...
406 DK 31 B 122 (Plútarchos, De tranqu. an. l5,474b):
-l}(J(:xV XitoVÍ.'T) TE xai. 'Hll.tÓ1T'T) Tava&mt;,
6.ftQLt; 1)-' aLj.LaTÓE(J(Ja xai. AQj.LOVÍ.'l'} 1tEj.L&QW1Ttt;,
Kali.AL(JTW T, Ai.rrxQ'lÍ TE, 6ów(Já TE 6.'T)vaí.'T) 'TE,
N'T)j.LEQT'JÍ<; T, ŠQÓE(J(JU j.LEAÓ.'YXOl.lQÓt; T' 'A(Já<f>sta.
407 DK 31 B 126 (Stobaios, Anth. 1,49,60):
(JUQXWV Ó.AAO'YVWTt. 1TEQL(JTÉAAO\J(J(l XLTWVL.
407
X.
Empedoklés z Akragantu
402 Zaplakal jsem a
když jsem
nezvyklé místo,
kde Vražda a
a zástupy dalších Pohrom ... [daimoml
bloudí ve
po lukách Záhuby.
403 Ach
ubohé,
pokolení
z jakých to
a
jste se zrodili.
404 Z jaké to cti a z jak veliké blaženosti. ..
405
jsme do této
sluje ...
406 Byly tam
a v dálku hledící Héliopé, krvavá Svárlivost
a vznešená Harmonie, Krása a Ošklivost, Hbitost a Liknavost,
milá Pravda a temná Nejasnost.
407 ... oblékajíc se do cizího
z masa.
Tyto nesouvislé zlomky
z dochovaných
pasáže, v níž Empedoklés
nejprve o svém sestupu do místa
bídy, kde byli
ostatní padlí daimoní, a pak o tom, jak
byl
k jeskyni, kde byli daimoni oblékáni do cizího masa
a podrobeni protikladným silám, jež vládnou smrtelné existenci. Je
celá tato scéna zasazena do
Anebo Empedoklés
metaforicky o povaze smrtelného života zde na zemi? Badatelé kupodivu
že tyto
možnosti se navzájem
je, že Empedoklés užil eschatologického mýtu
(s jeho doklady jsme se setkali v pythagoreismu) jak k tomu, aby dal
silný výraz svému
o cizorodé a politováníhodné povaze
smrtelné existence, tak k tomu, aby v co
barvách
myšlenku, že tento život je zasazen do širších než pouze
lidských dimenzí prostoru a
(iii)
na vysvobození
408 DK 31 B 127 (Ailianos, De nat. animal. Xll,7):
ev {h'JQSO"O"L AŠOVTS<; ÓQSt.Xsxts<; XO:IJ..O:t.SUlJCXL
'YL')'VOlJTO:t., o<i<!wo:t. o' EVL OŠVOQSO"t.V
409 DK 31 B 146 a 147 (Klement Alexandrijský, Strom. IV,150,1
a V,122,3):
de; 86 TéAo<; IJ,.<iVTSt.<; TS xo:t
xo:t LTlTQOL
XO:L 'Ti"QÓIJ..OL aVil-QW'TI"OI.O"t.V Š'1TLXil-ovLOLO"L 7rŠAOlJTO:L,
<ivo:J3Xo:o-TOÍIO"t. il-soi. TLIJ..fJO"t. cf>éQt.O"TOt,
408
cyklus
a-&avÓ.TOI.<; aAAOWI.V ÓiJ-BO"TtoL, <XlrrOTQÓ.'lTE,OI.
avi>QELWV ax&wv U7TÓXA11QOL, UTELQEL.;;.
408 Rodí se mezi
jako lvi lehající na zemi v horských brlozích a jako
mezi
stromy.
409 Ale nakonec
na zemi mezi lidi jako
léa knížata; a odtud vyrážejí
jako bohové nejvyšší
sdílejíce s ostatními nesmrtelníky jejich krb i
a jsouce bez
v lidském trápení a soužení.
Tyto verše
pocházejí z pasáže, v níž Empedoklés vyjak daimón
v každém z po
následujících
vystupovat skrze vyšší a vyšší
(rostlin,
lidí),
se
v každé z nich do nejlepší možné podoby a nakonec znovu dosáhnout
svého
statutu jakožto
Empedoklés, jak se
pokládá, se
domníval, že ve své vlastní
apollinská povolání, o nichž se
v úryvku 409. V popisu
podob života i v popisu
nalézáme ohlasy frazeologie užité
k charakteristice
smrtelných
v básni O
(srv.
355-356); a zmínka o božském hodování
míná návrat k hostinám
jejž Hésiodos slibuje zapuzenému
bohu po devíti letech vyhnanství (Theog. 801-804). Ale Empedoklés
také z eschatologie pythagorejského mysterijního náboženství, jak ukáže srovnání se slavným zlomkem z Pindara
(srv. str. 307-310 výše):
410 Pindaros, zl. 133 Snell (Platón, Meno, 8lb):
oto-1.
<PEQO"EtVÓV<X 'lTOI.Vd:V 'lT<XA<XLOU
-rov inr&Q-&ev &A.wv xel.vwv
be'i.
UVOI.OOL IJroxa.;; 'lTÓ.ALV,
TUV
a-yavot
xat o--&ŠV&I. XQ<XL'lTVOL
TE iJ-B"fLO"TOI.
lXVOQ&<;
O& TÓV AOI.'lTÓV XQÓVOV ÍÍQOE'i
á-yvoi. 7TQÓ<; av-&Q6mwv
410 Pokud jde o ty, od nichž Persefoné
pokutu za dávno
trápení, v devátém roce
vysílá jejich duše ke
slunci tam
Z
vznešení králové a muži
409
X.
Empedoklés z Akragantu
rychlí silou a velcí moudrostí; a lidé je po zbytek
svatými héróy.
nazývají
(i) Prvotní stav
411 DK 31 B 128 (Porfyrios, De abst. 11,21):
oú8& no; .Jív -xdvounv AQ'T]<; -3'sóo; ou8e
oú8& ZsU<;
oú8& KQÓVO<; ou8& Uo<:rst8wv,
aAA<i K\rnQt<;
-nlv ot -y'
LAáO"-xovTo
5 'YQ<l.1TTOL<; TE t<i>owt. !J-ÚQOI.<TL TE 8a.L8a.AeÓ8j.J-Ot<;
<:r!J-ÚQ1J11<; T, á-xQ'iJTou
TE -3'uw8ouo;,
TE <T1TOV8do; !J-EALTWV QÍ.1TTOVTE<;
o0aao;·
T' lXQ(!TJTOI.<TL <j>ÓVOI.<; OÚ 8EÚETO jjWj.J-Ó<;,
aAAd !J-WO<; Toirr'
EV av-3'QW1TOt.<:rL j.J-É"ft<TTOV,
10
lX1TOQQO:WaVTa<;
-yui.a.
412 2 in Nic. Ther. 453 (DK 31 B 130):
.Ji<:rav 8&
-rrávTa. -xai. áv-3'QÓ>1TOI.<TL 1TQO<T'T]VTJ,
-3'ijQÉ<; T' OLWVOL TE, <j>LAO<j>QO<TÚV'T] TE 8s8TJEL.
411
ani boha Area, ani
ani krále Dia, ani
Krona, ani Poseidóna, nýbrž královnou byla Kypris [tj. Afrodité]. Tu
posvátnými dary s malovanými obrazy živovonnými mastmi
myrrhy a sladce vonícího kadidla a na zem vrhali úlitby žlutého
medu. Jejich
nebyl zbrocen nevýslovným
nýbrž za
ohavnost lidé pokládali toto: vyrvat život ze
vznešených
a jíst je.
412 Všechno bylo
lidem ochotné a
šelmy i ptáci,
a
mezi nimi planulo.
Theofrastos nám
vyskytoval v
verše nám
(u Porfyria, De abst. 11,21), že úryvek 411 se
výkladu o
a theogonii". Tyto
básníka, který užívá mýtu,
410
tentokrát
spíše z
Zlatého
v Hésiodových Pracích
a dnech (109 nn.) než z Theogonie. Empedoklés opravuje
theologii, když tvrdí, že
byla nejvyšším bohem Láska (a ne
Kronos); to nám znovu
O
v tomto
onu periodu v
Sfaira, v níž má Láska naprostou nadvládu nad
(ii) Prolévání krve a kanibalismus
413 DK 31 B 135 (Aristotelés, Rhet. 1,13,1373b6):
aAAa To
ai..fiŠQO'i
T.
TŠT<XT<XL OW T, a'lrAŠTOU <XU')'i'j<;.
vávTwv
'Ý)VBXŠW<;
414 DK 31 B 136 (Sextos Empeirikos, Adv. math. IX,129):
o\J vawea-De <f>óvow OU<T'T}XŠoc;; oux É<TOQiiTe
aAAi}Aouc; O<:Í.'lrTOVTB<; aX'T}Od1]<TL vómo;
415 DK 31 B 137 (Sextos Empeirikos, Adv. math. IX,129):
IJ.OQ<f>'Ý}v o'
va'T"iJQ <f>tAov uLóv ddQac;
a<f>áteL É'lr&uXÓIJ.BVO<; j.LŠ')'a VJÍ'lrLO<; OlXTQd TOQeUVTa22
AL<T<TÓIJ.BVOV {h;ov-roc;· 23 ó oe VJÍXOU<TTO<; Ój.LOXAŠúlV
j.LB')'<:Í.QOL<TL xaxi)v aAe')'ilva-ro OOÍ.Ta.
wc; o'
1TaTšQ' uLóc; &Awv xal. IJ.'T}TŠQ<X 1rai.oec;
.fiuj.LÓV Q1TOQQ<XL<T<XVTB <f>tAac; xa-rd <T<:Í.QX<Xt; tOOU<TLV.
ev
416 DK 31 B 139 (Porfyrios, De abst. 11,31):
OLIJ.OL on OU 1rQÓ<T.fiev j.LB OLWAB<TB V'T}ABÉt;
1TQLV <TXŠTAL'
1TBQL XBLAB<TL j.L'T}TL<T<X<T.fi<XL.
417 DK 31 B 117 (DL Vlll,77):
1]01} ')'<:Í.Q 1TOT' É')'W ')'BVÓ!J.'T}V XOOQÓ<; TB XÓQ'T} TB
.fiáj.Lvoc; T, oi.wvóc; TB xai.
22
oi.:x.TQii TOQeUVTa Zuntz : oL 8t 1TOQeUVTaL Sextus LE, ot&a
'tt"OQeUVT<l N.
23
.fiUovTo<; Hermann : .fiUovTe<; codd.
411
X. Empedoklés z Akragantu
413 Avšak tento zákon platný pro všechny se táhne bez konce skrze
[slunce].
širokovládný vzduch a nesmírné
414
s tím
rykotem
Nevidíte, že se
ve své bezmyšlenkovitosti navzájem pojídáte?
415 Otec zvedá svého vlastního syna, který
podobu, a poráží
jej- hlupák!-,
syn
a prosí svého
oslitování. Ten je však hluchý k jeho
a po porážce
vuje ve svých komnatách zlou hostinu. Stejným
zabíjí syn otce a
matku; když z nich vyrvou život, jedí maso
svých blízkých.
416
že mne neúprosný den
než jsem osnoval
ten šílený
a požil masa vlastními rty.
417
byl chlapcem i dívkou,
i ptákem
i skákavou a pohyblivou rybou.
Již v úryvku 411 se ukázalo, že krvavé
a požívání masa jsou
prvotní
(srv. 401,3-4). Aristotelés
(ad loc.), že ,,zákon
vyhlášený v úryvku 413
zakazoval
zabíjení živých bytostí. Úryvky 414-415 se nás pokoušejí
o
prolévání krve a pojídání masa pomocí
teorie, o
se v žertovném tónu
již Xenofanés (260
výše): domníváš-li se, že zabíjíš jen
možná ve
ti vraždíš svého
syna otce. V úryvcích 416-417 Empedoklés v
osobním tónu, který je tak charakteristický pro
nad svým vlastním pádem a bizarním
míná historii svých vlastních reinkarnací.
(iii) Rituální
418 DK 31 B 140 (Plútarchos, Quaest. conv. III,1,646d):
Sá<fwqc; <f>úh.X.wv &1ro
1TÚJL1TUV
419 DK 31 B 141 (Aulus Gellius, Noct. att. N,l1,9):
Set.X.oL, 1r<ivSet.X.ot., xv<iJLWV &1ro X&LQU<; ŠX&0"1tat..
418 ...
se zdržovat
419 Ubožáci, úplní ubožáci, ruce
412
od
Vztah obou básní
Empedoklés
{odtud jejich
název) pokyny týkajícími se
rituálu. Dochovalo se jich jen
málo {srv. však 411).
úryvku 418 je
hledat v úryvku 408. Úryvek 419výrok
kolika
-je
památným výrazem notoricky známého odporu
k fazolím (srv. str. 299-301 výše).
Vztah obou básní
Empedoklés se nijak nepokouší ospravedlnit
pomocí teorií vyložených v básni O
Ale dává
najevo, že lidský
osud je
týmiž silami a týmiž vzorci
které
v kosmu jako celku. Je lákavé, i když riskantní, spojit nauky obou
básní
než to
sám Empedoklés.
Jestliže Empedoklés smýšlí o
jako o padlém bohu (nebo
božském duchu), pak
proto, že mezi ním a bohem
O
Sfairem, vidí
která je
než rozdíl mezi
nimi. Tato
ve schopnosti myslet, kterou oba sdílejí.
v této schopnosti
Empedoklés dokonato jak spojení "svaté mysU<' s božstvím (397), tak
lost;
koncepce, podle níž krev jakožto látka, jíž myslíme, je
vyrovnanou
(373), které jsou také ve Sfairu dokonale smív každém z nás je
útržek ze Sfaira:
šeny. Možná, že
chvíli je podroben sváru mezi prvky, ale jednoho dne se
v
sjednotí se všemi jeho ostatními útržky a !Se všemi ostatními
v jediném dokonalém mysliteli. Tato
ukazuje na možný výklad toho,
Empedoklés v
o duši (psyche),
jeho víra v reinkarnaci je
variantou pythagorejské nauky o metempsychóze. Jeho vlastní pojetí
jako vyhnaného
boha je ve srovnání s pythagorejským
o krok dál,
je subjekt cyklu lidského osudu
který
(i když
ne víc než to) jeho místo ve
kosmu.
se
za to, že
jsou v rozporu s básní O
v otázce povahy duše.
O
byla
tak,
jako by
zcela reduktivní materialistický výklad všech
psychologických funkcí, zatímco
se vykládaly tak, jako by zastávaly nebo implikovaly tezi, že duše
daimón) se jednoho dne
413
X.
Empedoklés z Akragantu
a také bude
existenci, jako se jí
svým
pádem. Náš výklad
argumenty proti
interpretacím. Daimón je vždy
je odsouzen k nepohodlnému a
rozenému
z lidského masa a touží po dokonalém
Sfaira. Psychologie
O
není
reduktivní,
ponechává
co je to ono ,.já", které myslí a vnímá skrze prvky.
v
identita
daimona, když jej jeden živel vyvrhuje do druhého a když se
z rostliny ve
a v
Co je jasné, je síla Empedokleova
že existuje
,,já•<, které
takové
a jehož pohled na život a na smrt i na cokoli jiného
nikdy být
zahrnut do kosmické perspektivy, už je to perspektiva božského Sfaira nebo perspektiva filosofa konstruujícího metafyziku
kosmu. Empedoklés projevuje
smysl pro osobní vinu ve
všem, co
o prolévání krve: v neposlední
o svém vlastním
pádu do nemilosti, o
si
nemyslí, že šlo jen o nevyhnutelnou epizodu v kosmické spoušti
neosobní silou Sváru.
,,Já" je nesmazatelné.
414
XI
FILOLAOS Z KROTÓNU
A PYTHAGOREJSTVÍ
PÁTÉHO STOLETÍ
".
U vod
Poté, co jsme se zabývali
bohatým souborem
tak vynikajících intelektuálních postav, jakými byli Parmenidés, Zénón a Empedoklés,
návrat k doklapythagorejského
v pátém století
zklamání,
vadž mají
doxografický charakter. Obecnou povahu
jsme již popisovali (str. 279-282).
se dochovalo
autentických
Filolaa,
pythagorejského filosofa druhé poloviny pátého století. Své pojednání o pythagorejské
nauce proto
rozborem jeho
Náse podíváme na jejich vztah k filosofii, kterou Aristotelés
"takzvaným
a která bude
hlavní téma této kapitoly.
Filolaos z Krotónu
(i) Život
420 Platón, Phd. 61d (DK 44 B 15): 7Í. 8&, 6> K&J3TJc;; oirx ax'T)xóa7&
7& 'X<XL
VÓ7&<;; o'II"&Q wv8T)
<TÚ
'II"&(!L 'TWV TOLOÚ'TWV <f»LAOA<Íq>
"f& ua<j>&<;, 6>
... ií8TJ "f&Q B"fW"f&,
<TÚ iíQOU, xat <l>t.AoXá.ou iíxOl)(J"a, O'T& 'II"<XQ' TJIJ.LV
415
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
&t.1J'l'(ho, -1\&'ll &s xoi &A.A.wv 'l'I.VWV, wc; 00 Mot. 'l'olrrO 'lTOI.ELlJ•
cra<j>s<; 8s 'lTEQL
oo&evóc; 'lT<Í>'lTO'l'E oU&Sll ax'l'Jxoa.
421 DL VIII,46 (DK 44 A 4): 'l'EAGU'l'ai.m 'Y<iQ t-ytvov'l'o 'l'WV Uu{}a-yoQetwv,
xai. 'AQL<T'l'ói;;evoc; et&e, 2evó<j>LAÓ<; TE ó
XaA.xL&e-Uo; a'lTÓ
xai. 4><ivTwv ó 4>:1\.L<i<TLo<; xai. 'ExeXQÓ:'l''ll'i xat A1.0xA. 'ÍJ<; xat lloAÚJ.lV<X<TTO<; 4>A.t.á:<Tt.OL xai. on)ToL -l]crav &s á:xQO<XTat ti>LA.oA.<iolJ xat EúQÚ'l'OlJ 'l'WV TaQ<XV'l'Lvwv.
422 DL IX,38 (DK 44 A 2): <l>'llcri. &s xai. 'A'lToAA.ó&wQoc; ó K"'Lx'llvó<; 4>LA.oA.<iq>
(se. A'llJ.lÓXQLTov) <TlJ'Y'YE'YovévaL.
420 Jakže, Kebéte? Neslyšeli jste ty a Simmias o této
[tj.
o špatnosti sebevraždy], když jste se stýkali s Filolaem?- Nic
jasného, Sókrate.- Já
abych reagoval na to, na co se
nyní ptáš -, jsem zajisté slyšel jak od Fífolaa, když žíl mezí
námi [tj. v Thébách], tak i od jiných, že
takovou
nesmí
Avšak nic
jsem o tom nikdy od nikoho
nevyslechl.
421
poslední pythagorejci, které
Aristoxenos, byli
Xenofilos z Chalkidiky v Thrákii, Fantón, Echekratés, Dioklés
a Polymnastos,
všichni pocházeli z Fliúntu. Ti byli posluFilolaa a Euryta. 1
422 Také Apollodóros z Kyziku 2
že Démokritos se stýkal s Filolaem.
1
Aristoxenos
mít pravdu v tom, když
z Filolaa
i když jej na druhé
Menón,
žák a historik
považoval za
(445)
jako Diogenés Laertios v úryvku
423. Snad se Filolaos narodil v Krotónu, ale v
filosofoval
a žil
v Tarentu.
2
Filosof (kterého je
jenž žil nejspíše v poslední
Alexandrijský, Strom. II,l30
pozn. 51).
odlišit od stejnojmenného chronografa),
století
Kr. (srv. Klement
= DK 68 B 4, a W. Burkert, Lore, str. 229,
416
Filolaos z Krotónu
Z úryvku 420 vyplývá, že Filolaos žil v Thébách a
zde nedlouho
Sókratovou smrtí v roce 399
Kr. Echekratés
jako Simmias a Kebés
mezi dramatis personae Platónova dialogu Faidón, takže úryvek 421 ve velké
potvrzuje chronologické údaje
obsažené v úryvku 420.
toho úryvek 421
že Filolaos byl
postavou spolku, který vypadá jako pythagorejská komunita ve Fliúntu, tj. ve
ležícím poblíž Korinthu. Úryvek 422
spolehlivé
které je
a
z nejasného pramene. Z
420-422 a 542 níže (zde se
že Démokritos se narodil
v letech 460-457
Kr.)
vyvodit, že
život spadal zhruba do téže doby jako
život
(ten se narodil r. 470
Kr.). Žádné další spolehlivé
neexistují.
doklady o
(ii) Spisy
423 DL VII1,84 (DK 44 A 1):
<Pt:Aó:Aaoc; KQO'TWVLÓ.'TTJ<; Ilu-D"a)'o-
QLXÓ<;. 1TUQU 'rolrrOU fiXá.'TWV wv"')<Ta<T-D"aL 'TU I3LI3Ata 'TU llu-D"tx)'OQLXU atwvL )'QÓ.<j>&t. .•
)'É)'Qa<J>e
&s l3ti3:Atov
(o
<l>TJ<TLV 'EQJ.LL1T1TO'i AÉ)'&LV nvu 'TWV <TU)')'Qa<J>éwv ll:Aá.nova
'rOV <j>LAÓ<To<j>ov 1T«Q«)'&VÓJ.LEVOV
de;
:!.txe:Aí.av 1TQO'i at.o-
VÚ<TLOV WV"')<Ta<T-D"at. 1TUQU 'TWV <TU)')'&VWV 'ToU <I>LAOAÓ.OU
<iQ"/UQÍ.OU
J.LVWV 'rf:'r'TIXQÓ.XOV'ra xai.
J.L&'rtx)'&)'Qtx<J>évat. 'rOV Tí.J.Latov.
Š'rEQOt.
&& AÉ)'OU<TL TÓV
llXá.'Twva Xal3e'Lv airrá., 1TIXQU at.Ovu<TÍ.OU 1TUQUL7TJ<TÓ.J.Lf:VOV
'rft<; <j>u:Aaxftc; veaví.<Txov <i1TTJ)'J.LÉVOV 'TWV Tou <l>t.XoA.á.ou
J.LU-D"TJTWV).
423 Filolaos z Krotónu, pythagorejec.
od
koupil Platón
pythagorejské knihy, jak uvádí ve svém dopise Diónovi. .. Pilolaos napsal jediný spis. Hermippos pak
že podle jakéhosi
autora odcestoval filosof Platón na Sicílii k Dionýsiovi, koupil
zde tuto knihu od Filolaových
za 40 alexandrijských
min a využil ji
psaní svého Timaia. Avšak jiní
že
Platón získal pythagorejské knihy tak, že na Dionýsiovi vymohl, aby propustil z
mladého muže, který byl jedním
z Filolaových
417
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
Hermippova historka byla
k tomu, aby
jako
mnoho jiných anekdot o Platónoví poškodila jeho
v tomto
jeho originality. Hermippovým pramenem byl
asi
autor ze
století
Kr., on sám jako žák Kallimave století následujícím. Dopis
"pythagorejské
spisy", o
mluví varianta uvedené historky, mohl
exisjehož
bylo obhájit autenticitu dalších patovat jako
mezi
možná
i
knihy
samotnému Pythagorovi (srv. DL VIII,6 =DK 14,19; Iamblichos, Vita Pyth.
199 = DK 14,17 a W. Burkert, Lore, str. 223-235). Úryvek 423 v každém
ukazuje, jak bylo Filolaovo jméno spojováno v již rané
s psanou formou pythagorejské nauky. Existenci Filolaovy knihy pak potvrzuje Menón, který referuje o jeho biologických teoriích
(viz úryvek 445 níže).
U pozdních
se zachoval
excerpt, která se zdají
být zlomky z Filolaových prací. O jejich
se
diskutovalo, avšak W. Burkert právem
po
píšících
že hlavní metafyzické a kosmologické texty jsou pravé
(kap. III). Burkert také argumentoval ve
následujících
tezí: (a) že Filolaova kniha byla hlavním zdrojem Aristotelovy informace o pythagorejství v úryvku 430 a jinde a že (b) Filolaos skuvypracoval v abstraktní
"filosofii meze a neomezena
a jejich harmonie dosahované
a to tak, že
"s pomocí <j>uawA.o-ytu pátého století
formuloval od Pythagory pocházející pohled na
který
z tradice" (W. Burkert, Lore, str. 298). Tyto další teze už nebyly
(viz
J. A. Philip, Pythagoras and Early Pythagoreanism, str. 32-33 a 121-122; C. J. de Vogel, Philosophia, I,
Assen 1970, str. 33-34 a 84-85; J. Barnes, The Presocratžc Philosophers, II, str. 88 a 92-93). Náš vlastní verdikt bude
W. Burkertovi
418
Filolaos z Krotónu
(iii) Omezující a neomezené
424 DK 44 B 1 (DL VIII,85): á <j>{Kw; 8'
XÓO"JJ.q> 3 Ó:QJJ.ÓX{)-11
st Ó:'ITELQWV 'TE ?GaL 'ITEQ<XLVÓV'TWV, ?G<Xt o}.o<; <Ó> XÓO'JJ.O<; ?G<Xt
Ta
mivTa.
425 DK 44 B 2 (Stobaios, Ecl. 1,21,7a): avá"Y%a
stfLsV
'Tr<XV'T<X 11 'li'EQ<XLlJOli'T<X 11 <X'ITELQ<X 11 'li'EQ<XtlJOlJ'TfX 'TE ?G<XL fX'ITELQ<X •
8& JJ.Óvov m'J xa Et11.4
Toí.vuv <f>aLvET<XL m'JT'
Š?G 'ITEQ<XLVÓVTWV 'ITÚV'TWV ŠÓV'Ta 01J'T,
a'ITELQWV 'ITÚV'TWV,
8f}}.ov 'T&Qa O'TL
'ITEQ<XLVÓV'TWV 'TE xal. a'ITELQWV o 'TE ?GÓO'JJ.O<; xai. Ta &v am<P <ruV<XQJJ.ÓX{)-11· 811Xoi. 8& xai. 'Ta tv 'Toi.<;
'TeX
'Y<iQ
'ITEQ<Xt.VÓVTWV 'lt'EQ<XLVOV'TL, 'TeX
8' Š?G 'ITEQ<XLlJÓV'TWll 'TE xai. a'ITELQWV 'ITEQ<XLVOV'TÍ. 'TE xat
'ITEQ<XÍ.lJOli'TL, 'TeX 8' st Ó:'ITGÍ.QWV
<j>avÉOV'T<XL.
'
"'
'
""
"'
'
Ta
;
\V
426 DK 44 B 3 (Iamblichos, In Nicomachum, p. 7,24 Pistelli):
<iQXcXV
'YcXQ
'TÓ 'YliWO'OÚfLEVOll
'ITÚV'TWV
a'lt'd-
QWV SÓV'TWV.
424
byla ve vesmíru spojena z
neomezených a omezujících - veškerenstvo jako celek i všechno v
425 Všechny existující
musí být
omezující, nebo neomezené, anebo omezující i neomezené. Avšak nemohou být pouze
neomezené ... 5 Protože se však nyní jeví tak, že nejsou ani jen
ze všeho omezujícího, ani jen ze všeho neomezeného, je
mé, že veškerenstvo i všechny
v
byly spojeny z omezujícího i z neomezeného. To se ukazuje i ve
cech,
ty z nich, které jsou z omezujícího, omezují, ty,
které jsou z omezujícího a neomezeného, omezují i neomezují,
a ty, které jsou z neomezeného, jsou
neomezené.
3
tv
'T<i>
XÓO"J.Lq> MSS. Heidel: Tl{> XÓO"J.Lq>.
4
Na tomto
z textu
následoval argument pro
omezujícího. S velkou
5
Viz poznámku k
vypadlo. Lze
že
pronesené tvrzení a poté charakterizace
sem
úryvek 426.
textu.
419
XI. Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
426 Jestliže jsou totiž všechny
co bude poznávající.
neomezené, nebude
nic,
Úryvek 424, který podle Diogena
Filolaovy knihy, uvádí hlavní pojmy a teze jeho systému. Pracná argumentace
v úryvku 425 je nejasná. 6 Zajímavým
se
na sekci (a)
apriorní povahy, kterou následuje sekce (b), jež se podle všeho dovolává zkušenosti. Z (b) se dá usuzovat, že
k
se tato sekce
pokouší dobrat,
v tom, že musí existovat omezující a neomezené a kombinace jich dvou. Argument (a) by mohl být podle toho
jako tvrzení, že pokud tomu není tak, že všechny
jsou
omezující, nebo že všechny
jsou neomezené, pak musí existovat
také
(totiž veškerenstvo a jeho obsah), které jsou jejich
kombinacemi. To také
brání tezi z úryvku 424 (pouze
mo,
slovo ,.totiž" z naší parafráze
zcela bez opory).
To je v
v níž se tvrzení nachází, zjevné non sequitur - avšak
text je nejspíše neúplný.
Filolaos
ani zde, ani nikde jinde,
by
omezující a neomezené platit za základní
které
k filosofické analýze.
se mu
odhalit
ani identitu
omezujícího a neomezeného, kterou
na mysli, což oslabuje argument (b). Barnes (The Presocratic Philosophers, II, str. 85-87} míní,
že
omezující jsou tvary (zejména geometrické tvary), zatímco
neomezené jsou reprezentovány materiály
cínem, olejem octem), takže Filolaos podle
Aristotelovo rozlišení mezi formou a látkou.
však je, že
Filolaos
u
svých
obeznámenost s pythagorejskou naukou o
(viz
výraz "omezují a neomezují" [425]). Omezující
pak budou lichá
neomezení
nitelé
sudá a jejich
pocházející z omezujícího"
atd.) budou typy
v úryvku 437. Tuto hypotézu
6
Disjunktivní forma argumentu je
inspirována eleaty, srv.
Melissos (533) a Gorgias (u pseudo-Aristotela, MXG 979all n.).
zájem o pojmy omezující a neomezené
být
poplatný i Melissovi (526-531).
420
Filolaos z Krotónu
podporuje i existence dvou
a které Stobaios cituje
které se
po úryvku 425.
týkají
(iv)
427 DK 44 B 4 (Stobaios, Ecl. 1,21,7b): xat 1rá.vTa -ya J..uiv ·ni
"ft"fVWO":<:Óp.eva &Qd1p.óv šxovn· OV "fÚQ otóv 'TB ovi>iv otn-e
oVr& "fVWO"{)--i)p.&V <iveu 'TmYrOU.
428 DK 44 B 5 (Stobaios, Ecl. 1,21,7c): o -ya p.dv
ŠX&L
000 J.LSV LOta ELOTJ, 'tr&QLO"O"ÓV xai. <iQ'TLOV, 'TQL'TOV oi: d'tr'
dJ.L<f>OTéQWV
éxaTéQW 8& TW &i:J.LOQ<!><Xí,
amaUTÓ O"TJJ.LaÍ.V&L.
427 A
všechny
které jsou poznávány, mají
Bez
totiž nelze nic myslet ani poznat.
428
má dva
vlastní druhy, lichost a sudost, a
druh, který vzniká smíšením prvních dvou: sudolichost. Každý z prvních
dvou
má mnoho forem, které každá
sama ukazuje. 7
Úryvek 427 ukazuje, že jsou-li Filolaovy základní pojmy omezující
a neomezené, hraje centrální roli v jeho myšlení také
Filolaos
mínil, že pokud
nejsou
je myslet ani se s nimi obeznámit. Jeho slova snad upomínají na
Parmenida (viz
úryvku 291), ale
bychom je vykládat
jako
pokus tvrdit (nebo dokonce argumentovat) proti eleaže rozumová úvaha si žádá, aby nutnou podmínkou poznání
a myšlení byl pluralismus, nikoli monismus. 8
spíše
7
Úryvek 428 stojí terminologicky i
velmi blízko Aristotelovi, Met. l,5,986al7 (430 na konci). K úryvku 427 srv. Alexandros z Afrodisiady, ln Arist. Met. 40,12 (Aristotelés, zl. 203 Rose).
8
Tímto
uvažuje M. C. Nussbaumová, Eleatic Conventionalism and Philolaus on the Conditions ofThought, in: HSCP 83, 1979,
str. 64-66 a 81-93, která
nachází eleatské ohlasy a myšlenky
v každém obratu v úryvcích 425-429.
421
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
starou pythagorejskou myšlenku novými epistemologickými pro-
(v)
a harmonie
429 DK 44 B 6 (Stobaios, Ecl. 1,21,7d):
8& <!>úrrLo<;
&QJLOÍ.a<; 6>8e fxev á
Twv 'lTQCL')'JL<iTwv &í.8w<;
xa.t. aúT<i
á <!>úrrL<; -3-eí.av TE
oúx áv-3-Qw'!TÍ.VTJV
-yvwrrLV 'ITA<iv -ya. Tj OTL oúx otóv T,
olr3evl. TWV
')'l.')'VW<TXÓJLEVWV ú<!>' áJLWV ')'E')'EVij<T-3-a.L JL'l)
Ú'!Ta.Qxoúrra.<; Tii<;
TWV '!TQa')'JL<iTwv,
@v c:rovérrTa ó
XÓ<TJLO<;, xai. TWV 1i'EQa.LVÓVTWV xa.L TWV a'Ji'EÍ.QWV.
8&
ÓéQXa.t Ú1i'iiQXOV OÚX ÓJLOta.L ooo' ÓJLÓ<!>UAOI.
-i)8TJ
<i8úvaTov i)<; xa. aÚTa.i.<; xo<TJLTJ-3-fJvat., eL JL'J) áQJLOVÍ.a
WTLVLWV &Se TQÓ1i'q>
T<i JLEV @v ÓJLota.
ÓéQJLOVÍ.a.<; oú8ev
Tel 8e ÓéVÓJLOL(X
JLTJ8& ÓJLó<!>uA.a. JLTJ8& LrroTa.')'ij <ivci-yxa Tel TOLama.
<TU')'XExA.ei.rr-3-m., a.L
&v xÓ<TJL<t> xa.Téxerr-3-at..
429 S
a harmonií se to má takto. Bytí
které je
i sama
pouze božské poznání, nikoli lidské s výjimkou toho, že žádná z existujících a námi poznávaných
by nevznikla, kdyby neexistovalo bytí
z nichž se skládá
a to omezujících i neomezených. Protože pak tyto principy existovaly, aniž byly
podobné nebo s
sourodé, bylo by bývalo nemožné
z nich
kdyby k nim
harmonie,
už vznikla jakýmkoli
podobné a sourodé totiž nikterak
harmonii,
kdežto
nepodobné a
a
musí
být takovouto harmonií
pokud mají být drženy pohrov
Úryvek 429
jeden z
Filolaových zlomJeho skeptická reflexe lidského poznání stojí v tradici reprezentované Xenofanem (186), Hérakleitem (205) a Alkmaiónem (439).
Zcela originální je však jemný argument, podle
všechno, co
o
existenci
(kterou Filolaos v návaznosti
na eleaty považuje za
je pouze,
toto: musí
422
Filolaos z Krot6nu
být takové, aby
nutné podmínky pro existenci
s nimiž
do styku. Filolaos
za to, že na
tomto
jsme
vyvodit existenci omezujícího a neomezeného jako posledních
všech
Potom
tvím dalšího apriorního argumentu vyvozuje, že pokud je
(nebo
složena z omezujícího a neomezeného, pak
musí být tyto dva faktory podrobeny procesu harmonie nebo vzájemného
(vi)
Filolaos dodal pythagorejskému
to, co jsme hledali a nenalezli v kapitole o nauce Pythagory, totiž filosofickou argumentaci. Tím
také
pythagorejství blíže k hlavnímu proudu
tovského myšlení pátého století, jehož ontologické a epistemologické zájmy, jak jsme
výše, sdílel. Filolaos
pythagorejství ve zcela
hávu, tzn. ve výzbroji typicky filosofických
jako
kosmos, bytí, princip apod.
se však jen dohadovat, kolik
bylo již
jeho specificky pythagorejského
Harmonie a
pravmezi
myšlenky samotného Pythagory.
Avšak mohl to být docela
Filolaos a jeho
do pythagorejství uvedli jiné hlavní pojmy obsažené v úryvcích 424-429 nebo v každém
jako první zkoumali jejich
systematický potenciál. Analýza Aristotelovy hlavní zprávy o pythagorejském
(430) podporuje
že omezující
mez)
a neomezené nebyly
pythagorejci považovány za
pojem jejich systému. Tuto roli hrály pouze u Filolaa a snad i v jiné
(anonymní) pythagorejské tradici, o níž referuje Aristotelés (438).
Nastal proto nyní
vrátit se k aristotelským
které se
týkají "takzvaných"
Potom
texty, které
postihují jiné aspekty Filolaova díla než ty, jimiž jsme se doposud
zabývali.
423
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejstvf pátého stoletf
Aristotelova hlavní zpráva o pythagorej s tví
430 Aristotelés, Met. 1,5,985b23 (DK 58 B 4 a 5):
&e ToÚTm,<;
xcri. 'TI"QO 'TOÚ'Tú>V (se. A&UxL'lr'lrOV xcrt A'Jli-\-OXQt'Tov) ol xcr}..oúj.l.EVOL flv{J.:x-yÓQSLOL 'TWV j.l.Ui)-'Jlj.l.Ú.'TWV
'TI"QWTOL
TaiYra 'TI"QOT}"'Y<l'YOV, :x.cri.
G.UTOL<; nic; ToÚTWV
Twv ovTwv
<i>'ÝJ-D-'Jlrrcrv dvat. 'TI"ávTwv.
&t
ToUTWV ot
<j>UO"SL 'TI"QWTOL,
&e TOi.c; &Qt.-D-j.l.OL<; š&ó:X.OVV i)-&wQdV Óf.J..OUÍ>j.l.a.Ta 'lt'OAA<i TOL<;
xai. 'Y'-'YVOf.LŠVot.<;, f,J..iiAAOV Tl
'TI"VQL :x.ai. YD :x.ai. ooaTL, OTL TO
Tot.ov&i. TWV &Qt.-D-f.Lwv 'lr<i-D-oc;
To &e Tot.ov&i.
\jlux'l't xai. vouc;,
&& :X.ULQO<; :x.ai. TWV aAAWV wc; st'TI"SLV
ÓJ.LoLwc;,
8& TWV cXQf.J..OVLWV
&Qt.-D-f,Loi.c;
ÓQWVTE<; TU 'Tr<i-D-11 :x.cri. Touc; AÓ'YOV<;,
81) TU j.l.BV ci).}..a
'TOi.c; UQ!.-D-f.J..OL<; é<j>a.LVSTO T1)v <j>úm.v a<j>Wj.l.OLWO"-D-at. 'lriirrav,
ot &' &QL-D-j.l.oi. 'JI'áO"'T]<; Tij<; <j>wswc; 'TI"QwTot., TU Twv &Qt.-D-f.LWV
O"TOLX&i.cr TWV ÓVTWV O"TOLX&i.a 'JTÚ.VTWV inré}..aj3ov elvat, :x.ai.
TOV OAOV
cXQJ..LOVLav stvat :x.at &Qt-D-f,J..óv' xai. orra
dxov Óf.J..OAo-yoúl-1-sva
TE TOL<; &Qt.-D-J.LOL<; :x.ai.
TaL<; cXQf.LOVLm.c; 'JI'QO<; TU TOU ouQcr vou 'lr<i-D-'ll xai. f.J..ÉQTI :x.ai.
'JI'QO'> T1)v OA'T]V &t.a:x.ÓO"f.J..'T]O"LV, TcriYra O"Vvá-yovTs<; é<!>'ÝJQI-\-OTTov. xdv st TL 'li'OV &t.éA&L'li'E, 'li'Qorre-yX.LxovTo TOU O"VV&LQOj.l.ÉV'JlV 'lriiO"aV
dvaL T'l)V 'JI'Q<X'Yf.L<XTELG.V. AÉ'YW 8'
otov,
TÉA&LOV
&exu<; stvaL &oxei. xal. 'lriirrav 'JI'EQLELA'T]<j>évcrt. Ti]v Twv &QL-D-J.LWV <j>ww, :x.ai. TU <j>EQÓf.J..&Vcr xa.TU
Tov OUQG.VOV &é:x.a
dvaL <j>auw, ÓVTWV &&
J.LÓvov
TWV <j>a.VEQWV 8t.d ToUTO 8s:x.ÚT'JlV T'l)V avTLXi)-ova 'JI'OLoUuLV.
8L<ÓQLO"T<XL 88 'JI'SQL TOÚTWV
a:X.QLj:\ÉO"TEQOV •••
(986a15) <j>a.Í.VOVTUL 81) X<XL OlrrOL TOV aQLi)-j.l.OV VOf.J..LtovT&<;
&Qx'l'tv etvaL :x.ai. W<; UA'T]V TOL<; O'O(J"L :x.ai. wc; 'lr<i-D-'T] T& :x.ai.
TOU 81': &Ql.-frf.J..OU O"TOLXEtcr TÓ TE &QTLOV xal. TO 'lr&QLTTÓV, TOÚTWV 81': TO f.LBV ci'JI'&LQOV, TO &i: 'JI'S'JI'&QUO"f.J..ÉVOV, TO
af.J..<j>OTÉQWV elvat, TOÚTWV (:x.at 'YfiQ ciQTLOV stvaL XUL
'JI'EQLTTÓV), TOV 8' aQL-D-j.l.OV
ToU ÉvÓ<;, aQL-D-f,J..OU<; 8é, xai)-á'JI'EQ &LQ'T]TUL, TOV OAOV OUQUVÓV.
l)' BV
430
a
s
filosofy [tj. s Leukippem a Démokritem]
nimi se takzvaní pythagorejci zabývali matematikou.
424
Aristotelova hlavní zpráva o pythagorejství
Tato studia rozvíjeli jako první a
se v nich, usoudili,
že principy matematiky jsou principy všech
Protože jsou
mezi
principy díky své
jako první
a protože se domnívali, že v
mnohé podobnosti
s
které jsou a vznikají, spíše než v ohni, zemi a
vlastnost
prý totiž
spravedlnost, jiná duši a intelekt a další vhodnou
všechny ostatní
jsou podobným
numericky
protože
toho
že
jsou
i stavy a
harmonií, protože se jim zdálo, že všechny ostatní
v celé
jsou formovány podle
a že
jsou z celé
prvotní,
že prvky
jsou prvky všech
a že
celý vesmír je harmonie a
A všechny vlastnosti
a harmonií, na nichž mohli ukázat, že jsou v souladu s atributy
a
celkového
vesmíru, sebrali a zapracovali
do svého
A pokud
scházelo,
to doplaby
celou svou teorii soudržnou. Protože se jim
zdálo, že
I O je dokonalé a zahrnuje celou
zenost
že
která se pohybují ve vesmíru, je deset,
viditelných je pouze
z nich tornu si
vymysleli desáté, totiž Protizemi. O
jsme pojednali
na jiném
... 9
Tito myslitelé
soudí, že
je principem látky pro
i pro jejich
a setrvalé stavy, že prvky
jsou
sudost a lichost,
to první je neomezené, to druhé omezené, a že
sestává z nich obou (je totiž sudá i lichá)
a
pochází z
Celý vesmír, jak už bylo
jsou
podle nich
Aristotelés zde
o Pythagorovi, nýbrž o pythagorejcích,
si
i na jiných místech, na nichž vykládá o spekulacích
a
spojených s ,,Italy" (Met. 1,5,987a31; De caelo, VII,l3,293a20; Me-
9
Alexandros ve svém
této pasáže (ln Arist. Met. 41,1 =
DK 58 B 4) odkazuje na De caelo (tj. na 446) a na ztracené Aristotelovy
spisy o pythagorejcích, v nichž je toto téma rozebráno
425
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
teor. 342b30). Tento postoj je
výrazem skepticismu
tomu,
10
kolik z
myšlenek je
Pythagorových. Tuto svou
skepsi
Aristotelés dát
najevo hodnotícím výrazem "takzvaní".
nauk, které prezentuje, ponechává
v·
Pokud je správné naše datování filosofické aktivity atodo let 440
Kr. a dále (viz str. 519 níže), pak je Aristotelés
do druhé poloviny pátého století, nebo dokonce do doby
mladší (srv. též Met. XIII,4,1078bl9 = DK 58 B 4).
Tato
v otázce chronologie i autorství nauky,
kterou se
úryvek 430,
již sama o
proti W. Burtvrzení, že Aristotelova informace je odvozena zejména z Filolaa, jehož jméno se v celém aristotelovském korpusu vyskytuje
pouze jedinkrát, a to
nahodile (Eth. Eud. Il,8, 1225a30 =
DK 44 B 16). Ve
existují vzdor zjevným podobnostem
mezi úryvky 430 a 424-429 závažné rozdíly v
které dále
oslabují
Burkertovy hypotézy. Úryvek 430
bodem pythagorejské spekulace
a jeho principy sudost a lichost, zatímco v úryvcích 424-429 jsou za základní prvky považovány omezující a neomezené (což jsou
daleko
pojmy). V úryvku 430 je harmonia ustavena hudebními
zatímco v úryvku 429 je záležitostí vzájemného
omezujícího a neomezeného. 11 Úryvek 430 klade
na
arbitrární pythagorejské užívání podobností (srv. Met. 1092b26 n. = DK
58 B 27), kdežto úryvky 425 a 429
abstraktní argumenty. Úryvek 430
liché omezeným a sudé ne-
10
Všechny spekulace tohoto druhu byly
již v Aristotelosamotnému Pythagorovi, snad díky slavnému obratu
ffin-ó<;
"on sám tak
(DL VIII,46; srv. Iamblichos, Comm. math.
Scient., p. 77,22-24). Aristotelés si byl
že Pythagorovo jméno zcela halila mlha legendy (viz 273-274 výše).
11
Filolaos
rozvinul teorii harmonie jako
(srv.
Nikomachos, Arithm. 26,2 = DK 44 A 24). Takový zlomek je skudochován v pasáži, kterou Stobaios cituje
po úryvku
429 (Ecl. 1,21,7d a dále= DK 44 B 6), ale nemá žádný vztah k užití
v úryvcích 424-425 a 429.
426
Aristotelova hlavní zpráva o pythagorejství
omezeným a pojmy meze a neomezena figurují dominantním
bem v jiných Aristotelových zmínkách o pythagorejské nauce (viz
438 a 442-444; srv. též Met. 987a9 n. = DK 58 B 8), kde hrají
roli, jakou lze podle
424-429
A je vysoce
že podivná teorie
která je užita v úryvku
430 jako
nauku spojovanou
s Filolaovým
jménem (srv. 447 níže).
náležitým
který je
z celku
vyvodit, je, že Aristotelés se sám obracel na Filolaovu knihu, když
explicitní a podrobné údaje
o pythagorejské kosmogonii
astronomii. Když však hodlal (tak
jako v 430)
nástin obecné motivace a charakteru pythagorejské nauky, opíral se
o jiné (možná
ústní) prameny,
tak jako o Filolaa, jemuž ovšem dával
Ve
není v úryvku 430 nic (na rozdíl od 424-429 a 438
níže), co by nemohlo být
jednoduše jako
propracování nauky o
a harmonii, kterou
na
dobrých
samotnému Pythagorovi (viz str. 302-305 výše). Tento
text není
jako je tomu v úryvku 438, dualistickým nahlížením reality. Je ve
prost technických
z
424-942,
v
které jsou tam uvedeny, a které v
sledku toho mohou být nejlépe vyloženy jako Filolaovy vlastní
Aristotelés v
úryvku 430 usiluje o to, aby
vztah
a
jazykem svých vlastních metafyzických
látky,
ných a trvalých
Jebo
výklad podobností se zdá být tomuto cíli blíže
jako se v manželství spojují
pohlaví, tak je
lichého a sudého; vztahy nebeských
jsou podobné
v konsonanci). To ale neplatí pro všechny
lo správného
je 7,
k porodu dochází v sedmém
po
zuby se objevují v sedmém roce po narození atd.: Aristotelés, zl. 203 Rose u Alexandra, In Arist. Met. 38,16). Osou nauky jako
celku je
že kosmos- a všechno, co se v
vykazuje
zcela inteligibilní povahy. V souladu s tím je hlavní úlohou pythagorejského
s
dát tomuto
symbolický výraz.
Jednotlivá
která byla vybrána na
množství
jsou
užívána k tomu, aby
podstatu jednotlivých
To také
všech
pomocí
každého takového
do
(totiž do
1 až 10, kde desítka je pojata
jako
které zahrnuje a završuje všechna ostatní
427
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
Aristotelova základní kritika pythagorejství
431 Aristotelés, Met. XIII,6,1080b16 (DK 58 B 9): xcti. ol. Ilv{}a-yóQ&t.OL 8'
TÓv fL<X{}'T)f.L<XTLxóv (se. <iQL{}f.LÓV), 'TTATjv ou xeXWQL<Tf.LÉVOV <iA.A.'
TOÚTOV T<i<; aL<T{}'T)T<i'i owí.a<; <TVV&<TTávaL <f>aaí.v. TÓV ')'<iQ oAov OUQ<XVÓV XC.t'T<X<TX&Vá,OV<TLV
<iQL{)-f.LWV, 'TTATjv ou fLOva8Lxwv, <iA.A.<i T<i'i f.LOVá8ac; imoAaf.LJ3ávov<TLV ŠX&LV f.LÉ')'&{}oc;· O'TTú><; 86 TO 'TTQWTOV ev
<TlJVÉ<TT'T) ŠXOV f.LÉ')'E{)-o<;, Q'TTOQe'i.V
432 Aristotelés, Met. XIII,8,1083b8 (DK 58 B 10): ó 86 -rwv IIv{}a'YOQetwv TQÓ'TTo<; 7'fi f.LEV éh.áTTovc;
8V<TX&Q&Í.a<; Twv 'TTQÓT&QOV elQ'T)f.LÉvwv, -rfl 86
-ró f.L6v -ydQ f.L1'!
XWQL<TTÓV 'TTOL&i.v TÓV <iQL{}f.LÓV
'TTOAA<i -rwv
TÓ 8€ Ta <T<Í>f.L<XT<X
<iQL{}fLWV dvaL <T\J')'X&Í.f.L&V<X, X<XL TÓV <iQL{)-f.LÓV TOlrrOlJ &tvaL f.L<X{)-'T)fL<XTLXÓV,
taTw. ome 'Y<iQ &Tof.La l-L&'Yt{}Tt A.t"{&Lv &A. 'll{}tc;, &L {)-'oTL
f,Lá.AL<TT<X TOVTOV
TÓV TQÓ'TTOV, OÚX <XL ')'6
f.LÉ')'&{}oc; i:xoum.v.
86
'TTW<; 8uva-róv;
f.LTjV O -y'
<iQL{)-fLÓ<;
86 TÓv
-r<i ov-ra
-rd -yoi}v {}&ú>Q'lÍf.L<XT<X 'TTQO<Tá'TTTOU<TL TOL<; <T<Í>f.L<X<TLV wc;
vwv ovTwv
12
'TWV cXQL{}f.LWV.
431 Také pythagorejci uznávají jen jeden druh
tj.
matematické. Tvrdí ale, že není
nýbrž že se z
skládají
smyslové podstaty. Sestavují totiž celý
z
ne však
z abstraktních jednotek, nýbrž
že jednotky mají
svou prostorovou velikost. Jak se však
ona první jednotka, která má velikost, to podle všeho nejsou s to s jistotou
12
touto pasáží Aristotelés pojednával o teorii (naráží na ni v druhé citované
kterou zastával Platón a
z
a podle níž
existuje jako zvláštní entita
od smyslových
O této
teorii viz D. Ross, Aristotle's Metaphysics, Oxford 1924, str. LIII-LVIII.
428
•
Aristotelova základní kritika pythagorejství
432
na jedné
obsahuje
obtíží než
o kterých bylo pojednáno
avšak na stradruhé trpí jinými, vlastními obtížemi. Pokud totiž
nepovažujeme za
existujícího
odpadá tím mnoho nemožných
Naproti tomu pokládat
za složená
z
a to z
matematických, je nemožné. Není totiž
správné mluvit o
velikostech, a i kdyby byl velikostí tohoto druhu
jednotky by
žádnou velikost. A jak by mohla být velikost složena
z
aritmetické
se skládá z abstraktních jednotek, avšak tito myslitelé
se
V každém
své teorie aplikují na
jako kdyby se z
skládala.
empatický než v úryvku 430, chápe
Aristotelés, který je zde
pythagorejce v tom smyslu, že doslova
s
a na
tomto
je
ze zásadního omylu. Zdá se však
že si pythagorejci
aby jim bylo rozutímto
nebo že zastávali názor, o kterém Aristotelés
že je
tohoto
totiž že velikosti
jsou
jednotky (srv.
D. J. Furley, Two Studies in the
Greek Atomists, I, kap. 3). V úryvku 431 Aristotelés
promyšlenou kritiku na adresu Filolaovy kosmogonie (viz str. 438 n.
níže), avšak v úryvku 432 jednoduše pojednává o pythagorejství dialektickým, ale nehistorickým
v diskusích, které se týkají
platonismu. Na jiném
však jeho vlastní stížnosti odhalují, že pythagorejská pozice byla mnohem
než úryvky 431-432
433 Aristotelés, Met. XIV,S,l092b8 (DK 45,3): oó-frev 3& 3ul>QwT<XL ou3& Ó1TOTÉQW<; oL <iQL-frj.LOL
TWV oU<TLWV xat TOU
slvaL, 1TÓTEQOV w<; OQOL, otov aL <TTL)'f.J..<XL Twv f.J..E)'E-frwv, xat
w<; ElíQuTo<;
TL<; <iQL-frf.Ló<; ,-tvo<;, otov ó8t f.J..ev <iv-frQ<imou ó3t 8& L1T1TOU, W<T1TEQ oL ToU<; <iQL-frf.LOU<; &-yovTE<; et<;
T<.i
TQL)'WVOV
TETQÓ:)'WVOV, olJTW<; a<f>Of.LOLWV
Tal.<; W'ÍJ<f>m<; Ta<; f.J..OQ<f>a<; TWV <f>UTWV' 'll on [ó]
1Í <TUfJ,.<J>wvta <iQL-frfJ,.WV, ÓfJ..oLw<; 8& xat &v-frQW1TO<; xat Twv aAAwv
429
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
433 Nebylo ani nijak
jakým
jsou
podstat a bytí: zda (1) jako meze (jako jsou body mezemi prostorových velikostí), tak jako i Eurytos
co je
nebo
napodoboval tvary živých
kamínky jako ti,
zobrazují
v
trojúhelníku a
anebo (2) zda je harmonie
rem
a
a každá z ostatních
Eurytos, který
na konci pátého století (srv. 421), se
pokusil pythagorejskou nauku
tím, že ji
o
klad, že geometrické obrazce jsou
(jak lze
ukázat
v konfiguracích
- srv. 437), aby
mohl
substance typu
Matematika a filosofie
434 DL VIII,l2: <I>Tlat o' 'A1roA.A.óowQo<; ó AO')'I-0'71/X.Ó<;
.frUrra.1- a.trrÓV, &ÚQÓV7a. Ó'TL 'TOU ÓQitO')'ú>VÍ.OU 'TQL')'WVOU 'Ý}
Ú1TOTELVOUO'a. 1TA8UQa LO'OV O'ÚVO.'TCH Ta.i.c; 1T&QL&XOÚ<Ta.L<;. 'X.a.i.
&O''TW &1TL')'QUJ.LfJ.U OU'Tú><; &)(OV'
TJVÍ:x.a Ilu-{}a')'ÓQ'l)<; TO 1T&QL'XA&E<; eUQ&To 'YQcXfJ.fJ.U,
'X&i.v' š<j>' Ó'Tq> 'XA&LV1)V -ili'U')'&
V
t
T
V
'U
435 Proklos, ln Eucl. 1,44, p. 419 Friedlein (DK 58 B 20):
J..LEV
aQxaia, <j>aai.v oí. 1T&QL Tov EOO'l)J..LOV, 'X.a.i. Tfj<; Twv Iluita')'oQ&Íú>V J..LO'Ú0'1)<; &ÚQTJI.LU'Ta. 'Ta.ih'a il 7&
TWV xwQLWV 'X.a.i. 'Ý}
1) 'XUÍ. TJ
436 Proklos, In Eucl. 1,32, p. 379 Friedlein (DK 58 B 21):
3& ó 11&QL1TU'T1)7L'XO<; de; T01J<; Ilu-{}a')'OQ&Í.ou<; ava1TSJ..L1T&L
'T1)v 1'000& TOV it&ú>QTJf.LU'TO<; eiJQ&O'LV, O'TL 'TQL')'ú>VOV a1T'UV ourri.v OQitaio; l:rrac;
'Tac; &VTo<; ')'Wvtac;, x.at oeLxvúva.L
<I>Tl<TLV aúTovc; oihw TO 1TQOX.SÍ.p.evov·
TQL')'WVOV TO
ABr, x.ai. -llxitw
,.o-u A 'Ti'l Br 'li'<XQáAA'l)A.o;; 1) áE. &1Tei.
ofJv 1T<XQáAA'l)Aoí. drrLv aí. Br áE, x.at aí. tva>..A.ai; trra1- el
rrtv· trr'l) &Qa 'ÍJ J..LEV imo áAB Tfl Ú1TÓ ABr, TJ o& ú1To EAr
'Tfl Ú1TO ArB. X.OW'i}1TQOO'X.&LO'itw 'll <inró> BAr. al &QU Ú1TÓ
430
Matematika a filosofie
E
.:lAB BAr r AE, Tomécrnv ai.. 1rrró .:lAB
BAE, TOUTÉCTTLV al 8úo ÓQ-frat, tcrat dcri..
'Tal.<; 'Tou ABr 'TQt"Ywvou
-ywvLat<;. ai..
&Qa TQEÍ8 -rou 'TQL"Yrovou 8úo ÓQ-fral.c; dcrt.v
BL-------""" r
tcrat.."
že [Pythagoras]
sto
434 Matematik Apollodóros
když objevil, že
nad
pravoúhlého trojnad
O tom existuúhelníka se rovná
je epigram, který zní takto: "Když Pythagoras objevil proslulý
obrazec, hned za to
jsou podle
Eudéma staré a
ob435 Tyto
jevy pythagorejské Músy:
ploch, jejich
a nedosahování.
objev tohoto teo436 Peripatetik Eudémos
má každý trojúhelník
úhly rovné
rému, podle
ma pravým, a tvrdí, že tuto
dokazovali následujícím
sobem: "Budiž dán trojúhelník ABC a vrcholem A
je
vedena
DE, která je
se stranou BC. Protože
jsou BC a DE
jsou jejich
úhly stejné. Úhel
DAB se tedy rovná úhlu ABC a úhel EAC úhlu
A
E
D
jako
úhel BAC. PoACB.
tom budou úhly DAB, BAC, CAE, tj. úhly
úhDAB, BAE, tj. dva pravé úhly, rovny
trojúhelníku ABC.
úhly trojúhelníku
B
_,.c jsou tedy rovny
pravým."
L __ _ _ _ _
být nejmenší pochybnosti o tom, že pythagorejci od pátého
století zásadním
k rozvoji
matematiky. Co
se pak
geometrie,
techniky
ploch
(435) a
izolovaných
typu úryvku 436 jim scholia
objev
z
knihy Eukleida (Schol. in Eucl. 273,3
a 13). Zejména Archytas, který
na
století
(srv. 268), byl významný matematik, jenž vypracoval seriózní matematickou teorii hudby (srv. Ptolemaios, Hann. 1,13 = DK 47 A 16;
tím typem
Boethius, De mus. 111,11 = DK 47 A 19), která je
matematiky, již nás Platón
považovat za pythagorejskou (253)
a která se zdá být
rozvinutím
pythagorejského
431
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
pojetí harmonie. Celkový rozsah a obecný charakter pythagorejské
v matematice je však
pozdní
prameny
spojují pythagorejce s objevem, že
diagonály
k jeho
je iracionální (viz
Schol. in Eucl.
41?,12 n.; Iamblichos, Vita Pyth. 246 n. = DK 18,4), ale nemáme
žádný dobrý
bychom jim
(viz W. Burkert,
Lore, str. 455-465; srv. také J. A. Philip, Pythagoras and Early
Pythagoreanism, Appendix 2).
doklady, které spojují "Pythagorovu"
se samotným Pythagorou, pocházejí beze zbytku
z pozdního materiálu anekdotické povahy, jako je úryvek 434.
livost
nepostrádá
že v tomto
pythagorejci
ani v nejmenším na mysli
geometrický
kaz, ale rozpoznali
korespondující vlastnosti
typu 3, 4, 5. Mohli také
kamínky (srv. 433 a 437), aby
pravoúhlé trojúhelníky, a narazit tak na
platnou
metodu
jejich racionálních stran (srv. W. Burkert, Lore, str.
427-430). Takovou aritmetickou techniku znali již
(viz O. Neugebauer, The Exact Sciences in Antiquity, kap. II).
Z Aristotelovy první
v úryvku 430 13 lze vyvozovat, že pythagorejci
matematiku
ale i když je tento názor
stále velmi
moderní
ho odmítla. Ve
to byli
z Iónie,
položili základy geometrie a byli
za
jejích hlavních
až do
století, což
vyplývá z Proklova známého shrnutí Eudémových
geometrie
(In Eucl., p. 65,3 n.)Y
je Aristotelova poznámka, že to byla jejich práce v matematice, která
pythago-
13
Syntax a výklad této
jsou
podle
W. Burkerta, Lore, str. 412-414, chce Aristotelés
že pythagorejci
"byli první,
chápali
matematiky' v souvislosti
s obecnou otázkou
...
Viz W. A. Heidel, The Pythagoreans and Greek Mathematics, in:
Studies in Presocratic Philosophy, I, vyd. D. J. Furley- R. E. Allen, str.
350 n.; W. Burkert, Lore, kap. VI. Burkert ukazuje, že sekce pojednávající
o Pythagorovi ve svém celku
z Eudéma, nýbrž z novoplatonika
Iamblicha (str. 409-412).
14
432
Matematika a filosofie
rejce ke spekulacím o
a harmonii. To je postavené na hlavu.
V myšlenkách z úryvku 430 nachází
výraz fascinace
symbolickými silami
v jednotlivostech i v celku, nikoli hlubší
studium matematiky. Pythagorejce vedla ke
manželství s
5, které
prvního ženského
a prvního mužského
(Aristotelés, zl. 203 Rose z Alexandra, In
Arist. Met. 39,8), úvaha nad jednoduchou pravdou, že 2 + 3 = 5.
Další doklad, který mluví ve
tohoto výkladu motivace
pythagorejské metafyziky, uvádí
sám Aristotelés v textu, který
také
o
v prezentaci
jako
které se podobají
které se v dnešní
objevují v dominu
na hracích kostkách.
437 Aristotelés, Phys. III,4,203a10 (DK 58 B 28): xai. ot J.LEV (se.
<!>aul,) TO U1TELQOV dvat To UQTLOV (Tofuo ')'O.Q eva1ToAaJ.LJ3aVOJ.LEVOV 'K.QL l11TO 'TOlJ 1TEQL'T'TOl1 1TEQ<XLVOJ.LEVOV 1T<XQEXELV
TOL<; o'Óo"t TTJV <i1TELQÍ.av·
8' dvat ToÚ'TolJ TO
J3ai.vov Š1TL 'TWV <iQL-fi"J.LWV· 1TEQL'TL-fi"EJ.L&vwv ')'d.Q 'TWV ')'VWJ.LÓVWV 1TEQL 'TO sv xai. XWQt<; (hs J.LEV UAAO ad ')'L')'VEU-3-at
<"<;>
u
<;>' u
'TO' EtuO<;,
O'TE
uE EV) •
I
\f
'\
"....
I
_,..
I
437 Pythagorejci
že neomezené je sudé.
totiž, že když
je
a omezeno lichým, poskytuje neomezenost jsoucím
Dokladem tohoto jevu je to, co se
s
Pokud
jsou gnómony
okolo jedna a bez jedna, pak se v jednom
stává výsledný tvar neustále jiným, zatímco v
druhém
stále týž.
Nauka obsažená v úryvku 437 a ilustrace, která se k ní váže, jsou
nejasné (zejména slova xai. XWQÍ.c;, která zde
jako "a bez
jedna"). Dva obrazce, na
Aristotelés odkazuje, jsou
tyto:
....
• • • •
----------,'
------,
• .... •
--
•
••
•
• •
'•
••
•'
• • • • •
--------------,
.....
'
'
I
I
•
'•
'
I
----------,_•
•
•
• • •
------,
•
Obrázek 1
.
••
• ! • :
Obrázek 2
433
• •• •
••
• ••
l
XI.
Filalaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
Každý z
však
být
ad
infinitum
dalších
(o gnónomu viz str. 134 n.
výše). Na obrázku 1, kde jsou "gnómony
okolo jedna",
každé následné
další v
lichých
zatímco
obrázek 2 podobným
sudých. Avšak
zatímco obr. 1
po každém
stále stejným obrazcem,
totiž
obr. 2 naopak s každým
své délky
své výšce. Odtud pramení zahrnutí
a obdelníku do úryvku 438 níže.
v tom, že vypracovává
Tato ilustrace je
nictvím uniformity spojení
mezi lichým a omezeným a provariability spojení mezi sudým a neomezeným. Ale
sudé zakládá neomezenost
ani to,
co je
tím, že je
a omezeno lichým.
zde nelze poskytnout žádné
pythagorejských myšlenkových
už pokusy
o jejich obhajobu jsou
(Símplikios, ln Arist. Phys.
455,20-456,15). Pythagorejci si
využívat jako principy
jak lichost a sudost, tak mez a neomezeno a snažili se
tyto dvojice
spojit. Avšak z
vyplývá, že se jim
nikdy
který by toto spojení
V úryvku 437
jako v úryvku 430 (na rozdíl
od 424-942 a 443-444) jsou to sudost a lichost, které hrají roli
základních
a proto i všeho ostatního, nikoli mez
a neomezeno.
Tabulka opozit
438 Aristotelés, Met. 1,5,986a22 (DK 58 B 5;
8& -rwv a.'ÚTwv Tomoov 'Tli-;
vm. 'Ta<; xa.,-d <TU(T'Toa.xtav A&-yop.&va.<;·
'
v
1TEQI/T'TOV
%<XL' <XQ'TI.OV
ev xaL 1TAft-3o<;
%<XL
&QQ&V xat {}ftAlJ
434
430):
8&xa. AÉ")'O\XTW
st-
Tabulka opozit
TI[!Ef.LOllV X<XL XtVOllf.LEVOV
eliW xai. X<Xf.L'iT"ÚAov
<f>wc;; X<XL O"XÓTO<;
a-ya{}óv X<XL X<XXÓV
'
...
'
#
'TETQÓ.'YWVOV X<XL É'TE[!Óf.L'l)XE<;·
xai. 'AJ\xf.LaÍ.wv ó KQOTWVWT'Tic;; woAa13dv, xai. ilTot ouTo<; 'lT<X[!' txeí.vwv 'i\ txei.vot 'IT<XQa Tomov
'lT<XQÉAal3ov TÓV AÓ-yov TOÚTOV' XQL -yaQ 'AAXf.L<XLWV <i'lTETa
<f>'llvaTO 'lT<XQ<X'lT A. TIO"Í.w<; Tom0l.c;;. 15 c:f>11<1i. -yaQ dvm.
'lTOAAa TWV &v{}QW'lTÍ.VWV, l..é-ywv Ta<; EV<XV'TtÓT'Tl'T<X<;; olix
ooO"'lTEQ ou-rot 8twQLO"f.LÉvac;; &1\l..a Ta,;; Tllxowac:;, otov J\wxóv
ov'lTEQ T[!Ó7rov
f.LÉA<XV, 'YAllXll 'lTLXQÓV, a-ya{}óv X<X'ItÓV, f.LÉ'Y<X f.LLX[!ÓV. OUTOt;
f.LEV ouv a8tOQLO"TW<; <i'ITÉQQLWE 'lTEQi. TWV AOL'lTWV, ol 8s Ilv{}a-yÓQELOL X<XL 'lTÓO"<XL X<XL TÍ.VE<; <XL
a'l!e<j>'llvavTO. 'lT<XQa f.LEV ouv Tofuwv &f.L<f>oi.v TOO"ofuov
TavavTÍa
<o
f
TWV OVTWV· TO
?'
T
'
""'
A.al3ei.v OTL
DE iíom., 7Ta(ld! 'TWV
f
\
<;
'
T
'!'
X<XL TWS<; <XllT<XL EL<TLV. 'lTW<; f.LEVTOL 1TQO<; T<X<; EtQ'Tlf.LEV<X<; <XLTÍ.<Xt; tv8ÉXET<XL <TllV<X'Y<X'YELV, <T<X<j>G><; f.LSV Oll 8t'llQ{}QWT<XL
'lT<XQ, txetvwv, EOÍ.X<XO"L
Wt; tv lJA11<; ELOEL Ta <TTOtXEL<X
o'
TÓ.TTEtv• &x TOVTWV -yaQ wc;; EVll'IT<XQXÓVTWV <TllVE<TTÓ.V<Xt xai.
'lTE'lT Aá<T{}aL <f>a<ri. TTtV ov<rí.av.
438 Jiní
že existuje deset
které
ve
mez a neomezeno, lichost a sudost,
jedno a mnohost, pravost a levost, mužskost a ženskost, klid
a pohyb, rovnost a
a tma, dobro a zlo,
a obdélník. Takovéto pojetí
jak se zdá, také Alkmaión
z Krotónu, už
tento názor od nich, anebo oni od
15
téže školy
rukopisy zaznamenávají tut()
E'YÉVETO TTtV Í'!Atxí.av
M XTA.: "Alkmaión byl <mladý
É'lTL 'YÉQOV'rt
ve
xai. -yaQ
n'lTe<P'llvaTO
muž?>, když byl Pythagoras starý." V této
se jedná
o porušený text a Ross (ad loc.) má nepopravdu, když následuje Ab a Alexandra a vynechává
slova jako poznámky na okraji, které byly
do textu,
obsahují pravdivou informaci.
435
XI. Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
se
jako oni.
totiž, že
lidských
má povahu páru,
opozita jako pythagorejci, nýbrž
páry typu bílé sladké trpké, dobré - zlé, velké - malé. Podal tedy jen
návrhy
. stran ostatních opozit, kdežto pythagorejci vyložili, jaká tato
opozita jsou a kolik jich je.
Z obou
se lze
tolik, že jejich zastánci považovali opozita za principy
Kolik
je
a které to jsou, to
pouze pythagorejci. Ale jakým
bem by mohly být tyto principy uvedeny do vztahu k výše
ným
to
a
nikdo z nich.
Zdá se však, že své prvky
k látce,
že je
z nich jakožto imanentních
složena a
substance.
odvodil z
pythaTuto tabulku opozit Aristotelés
gorejského zdroje, který není totožný s prameny, jež využíval v úryvku 430, ani s Filolaovou knihou. Tato tabulka mu
užívání
opozit u
Alkmaióna z Krotónu (srv. 310 výše), který
snad
na
pátého století (viz poznámku k
textu). 16 Na této analogii Aristotelés založil svou hypotézu o vztahu
mezi názory Alkmaióna a názory
ale
jakým to
tabulky nebyl
jistý. Na rozdíl
provedl, prozrazuje, že si
od spekulací, o kterých bylo referováno v úryvku 430, tabulka opozit
neobsahuje žádnou z
pythagorejských myšlenek, které jsme
probírali v kapitole VIL Vypadá spíše jako dílo
jenž byl
zaujat Parmenidovým kosmologickým dualismem a obrazci z úryvku
437, které se
pokusil propojit s jinými eleatskými a mate16
sám pythagorejec,
slov v úryvku 438
že Alkmaión nebyl
jimž svou knihu adresoval, byli
pythagorejského
439 Alkmaión, DK
24 B 1 (DL VIII,83): 'Ak'lt!J..«WV KQ<Yr<llVI..1\Tl\c; Tá.8&
ll&I..Ql{)au
uí.óc;
xai. Aéoli'TL xai.
'lTEQL 'TWV &4>avéwv ['lTEQÍ. 'TWV
-&V'Tl'TÓ>ll] O"a4>i)vetav !J..&V -&eoi. ŠXOV'TL, <Í>c; 8& av-&QW'lTOL<;
syn Alkmaión z Krotónu pronesl k Brotinovi, Leontovi
a Bathyllovi tato slova: "Co se
které nejsou zjevné, vidí je
bohové, zatímco lidem nezbývá než se dohadovat... ")
{}aL ...
436
'
'
Kosmogonie
matickými pojmy a
je pod pythagorejské principy meze
a neomezena a lichosti a sudosti. Tabulka vykazuje velmi slabou
strukturu, ale je lákavé vyvodit, že mez a neomezeno byly
zamýšleny jako základní pár opozit, jemuž byly v
smyslu
17
všechny ostatní, lichost a sudost nevyjímaje.
Kosmogonie
441 Filolaos, DK 44 B 7 (Stobaios, Ecl. 1,21,8): TÓ 'iTQ<iTov ÚQJW<T1Mv, -ró
tv -rt{> IJ-S<Ttt>
šu-rí.a xaAsi.-rat..
442 Aristotelés, Met. XIV,3,109lal2 (DK 58 B 26): &-ro'iTov &e xat
'iTOL&LV c:h&twv OVTWV, J.L<iAAOV &' 6v TL 'TWV a&uvó.'TWV. oí. J.LŠV o'Úv IIu{)a-yÓQ&LoL 'iTÓT&QOV ou 'lTOLOixnv l]
ou&ev &si.
')'UQ AS')'OUÓ><; 'TOil
d-r'
&LT' šx
XQOLa<; eh'
&i:T'
<1v
sL'll'&i.V, &UTÓ
a'll'ÚQOU OTL eLAX&'TO xai. Š'll'&QCJ.Í.V&'TO
lJ'iTÓ
'iTSQCJ.'TO<;.
443 Aristotelés, Phys. IV,6,213b22 (DK 58 B 30): stva1. &'
xai. oL IIu-3a-yÓQ&LO!. xevóv, xai. Š'iT&L<Tt.évcn auTo
o'ÓQCJ.Vt{>
t'
&X TOU Ci.'ll'&LQOU 'll'V&Uf-LUTO'i W<; ClVCl'iTV&OVTL XClL TO X&VOV, O
BLOQí.tet. nxs <f>úu&L<;, w<; ovTo<; Toil xevoil XWQL<Tf.Loil TLVO<;
'TWV
xat 'T'ÝJ<;
xat -rofu' &tvat. 'll'QWTOV
Toi.<; liQL.frf-Loi.<;· To -y&Q xevóv &wQl.teLv TTJv <f>ww awwv.
'
""',
t
1
' '
,
n
444 Stobaios, Ecl. 1,18,lc (citát z Aristotela; DK 58 B 30):
'iT&Qt T'ÝJ'> Tiu.fra-yÓQOU </>t.Aouo</>Lct<;
f-L EV OUQct vóv stVCJ.L 6vct,
oe
'YQÓ.<j>&t. TÓv
&e šx
a'iT&Í.QOU
17 Srv. 440 Aristotelés, Eth. Nic. 11,5,1106b29 (DK 58 B 7): -ró "YiiQ
%CJ.%0V
a'lT&Í.QOU, W<; oL IIu.fra')'ÓQ&Wt
TO &' aya{)óv TOÚ
(Zlo totiž, jak se dohadovali pythagorejci,
omezenu, zatímco dobro omezenu.)
437
ne-
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
XQÓvov T& xa.i. 'lTVOTJV xa.i. TO xevóv, o 8LOQLt&L i:xó:<TToov Tac;
'
' '
XWQO.'i
a.&L.
441 To první, co bylo harmonicky spojeno, jedno, se ve
koule
nazývá krb.
442 Je
nemístné uznávat zrod
které jsou
spíše
je to jedna z
které jsou nemožné. O tom
být žádných pochyb, už takovým
pythagorejci
zrod,
anebo ne.
totiž tvrdí, že když bylo
jedno už z ploch,
semene z
co
-,
byla do
ihned vtažena a mezí vymezena nejbližší
neomezena.
443 Také pythagorejci tvrdili, že existuje prázdno a to že vstupuje
do
z neomezeného vzduchu jakoby vdechujícího i prázdno. Prázdno
povahy
protože je to cosi, co
luje a odlišuje
následující
To se odehrává na prvním
u
prázdno
jejich
444 V první knize svého spisu O pythagorejcích pseudo-Aristotelés
píše, že
je jeden a že z neomezena jsou do
vtahovány
dech a prázdno, které vždy rozlišuje místa všech
Aristotelés v úryvku 442 píše, jako kdyby v
o
pojednává,
z jednoho psaného zdroje pythagorejské nauky.
Jeho hlavním pramenem zde byla (na rozdíl
od 430) s velkou
Fílolaova kniha,
z Filolaovy
kosmogonie se sotva uchovaly
jiné autentické zlomky než snad
v úryvku 441, kde je však
zachycena tatáž nauka jako v úryvku 442. Filolaos
nebyl ochoten tvrdit, že zná více, než
vyžadovala jeho obecná teorie (srv. opatrné
v úryvku 429
o
jejichž pomocí bylo dosaženo harmonie),
ponechal
cestu Aristotelovým kritickým námitkám v úryvku
442 (a také v úryvku 431). Pokud jde o úryvky 443-444, je v nich
výklad o "dechu" v kosmogonii
termíny, které upomínají na
termíny, jež se vyskytují v teorii dýchání ve
biologii. 18 Zda
18
445 Menón ap. Anon. Londinensem, XVIII,8 (DK 44 A 27):
438
Kosmogonie
byla tato kosmogonie v širší
Filolaovým vlastním výtvorem,
anebo
starší naukou, je
Její
by
mohla
tomu, že
náležela do intelektuálního
šestého století,
v ní zaznívají i ohlasy kosmogonických teorií Anaximandra a Anaximena (srv. též 172 výše; viz také
J. A. Philip, Pythagoras and Early Pythagoreanism, str. 68-70
a 93-95; C. H. Kahn, Pythagorean Philosophy before Plato, in: A. P.
D. Mourelatos (vyd.), The Presocratics, New York 1974, str.
183-184). Avšak
je pythagorejství vlastní, takže objevujeli se v úryvcích 443-444 pojem prázdna
se jedná
<I>LA.óA.ao<; Se KQoTwVui'f11<; O'UVeO"TÓ.vm <!>TJo-i.v TÓ.
mÍl!J.aTa
-freQIJ.O'U. n!J.ÉTOX<l )'Q(! mhd eLV<lL \fruX(!oU,
a'iTÓ
TLVWV TOLOÚTwv· TO O"'TTÉQ!J.<l dvaL -fteQ!J.ÓV, -xaTao-xeuao-TL-xov 8& ToUTO
ToU
xai. ó TÓ'iro<; SÉ, de; 8v
-x.amJ3oA.1] (IJ.'lÍTQ<l 8&
-freQIJ.OTÉQa xai.
TO S&
TLVL Tm'rro MvaTaL
8& TO xaTao--x.euátov O:!J.ÉTOXÓV
\fruXQOU, xai. ó TÓ'TTO<; U,
Tj xa·raJ3oA.1], O:jL!hoxÓ<; EO"'TLV \fruXQoU, &ijA.ov OTL xai. TÓ
"X<lT<lO"Xeuai;ÓIJ.eVOV
TOLOUTOV )'LVeT<lL. eL<; 8& TOÚTOU
"X<lT<l'TTQOO"XQTJ'TaL TOLa'ÚT1J• IJ.eT0: )'Q{!
e'Ú-fiÉw<; 'TO i;ciJov S'TTLO"'TTUT<lL TÓ ŠXTÓc; 'iTVeUIJ.<l \fruXQÓV ov· sha 'iTÓ.ALV
-x.a-&a'TTEQeL XQÉOc; ŠX'iTÉIJ.'TTEL amó. oL<i Tofuo oij -x.ai.
TOU
'iTVe'ÚIJ.<lTOc;, tva Tfl
Tou 'iTVe'ÚIJ.aToc; óA.xfl -freQIJ.ÓTeQ<l
inrO:QXOVT<l Ta
mÍljL<lT<l 'TTQÓ<; <llrroU X<lT<l\jroXTJT<lL. (Filolaos
ev
skládají z tepla. Nemají totiž podíl na
z Krotónu tvrdí, že se naše
chladu, což
takovými úvahami: semeno je teplé a je to semeno,
z
je
Také místo, na kterém je semeno uloženo (tzn.
je teplé
jako ono sama. To, co se
podobá, má
tutéž moc jako to,
se podobá. Pokud pak to, z
je
vytvánemá podíl na chladu
jako ho nemá ani místo, na kterém je
semeno uloženo, je
že je takový i
Co se
podává o tom takovéto
po
svém zrození
vtahuje
vzduch, který je chladný,
ho
jakoby z nutnosti
vypuzuje. A tato touha po
vzduchu
je tu zajisté proto, aby se naše
která jsou
teplá, v
vtažení vzduchu díky
ochladila.)
439
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
o eleatský vynález), který se liší od pojmu vzduchu (srv. 470 níže),
ukazuje to na dataci hluboko do pátého století. 19
Kosmogonie, o níž Aristotelés referuje, zasluhuje zvláštní pozornost. Obsahuje totiž poznatek, že
i
jsou
jak bychom
a že to o nich fundamentálním
vypovídá. Pythagorejská teorie se stává fantastickou až v okamžiku, kdy
pojímat numerické a
formální koncepty jako
a verifikovatelné pomocí fyzikálního
tímto
prázdno drží
v jejich náležitých sekvencích.
Astronomie
(i) Planetární systém
446 Aristotelés, De caelo, Il,l3,293a18 (DK 58 B 37): Twv
'lTÍ\.eLO'Twv Š'lTt -rou fLŠO'ou xei.O'-fiaL A.s-yóvTwv (se. TTJV -yijv) •..
ŠV<XVTLW<; ol 'lT&QL Ti}v '1-rah.í.av, X<XAOÚfLEVOL 8i: fiu-fia')'ÓQELOL, Í\.Š')'OUO'LV. Š'lTL fLEV ')'<iQ TOU fLŠO'OU 'lTilQ stvaí.
TTJV
Bi: -yijv Ev TWV aO'TQWV
'lTEQL TO
fLÉO'ov VÚX.Ta Te xai. 'lÍfLÉQav 'lTOLdv. ŠTL 8' i:vaVTÍ.av iih.A'T]V
T<XÚT1J xaTaO'X&UÓ.,oUO'L -yijv, ijv <ivTí.x-fiova ovofL<X xa-
19
Odborníci
(tak jako KR), že
pátého století je
mnohem
soubor kosmogonických
které by na prvním
zahrnovaly vznik
potom
z
a posléze
fyzikálních
vznik geometrických
z geometrických
(víz
W. K. C. Guthrie, HGPh I, str. 239-28).
Takové detailní konstrukce jsou však
s úryvkem 442
(srv. též 431) a
se spoléhají na texty
Aristotelés, Met.
VII,2,l028bl6; XIV,3,l090b5 = DK 58 B 23-24), které
nejsou
pythagorejské (víz
H. Chemiss,ACPA, str. 132 n.; W. Burkert, Lore,
str. 42-43), a na texty
Aristotelés, De an. I,4,409a4; Sextos
Empeirikos, Adv. math. X,281; pseudo-Iamblichos, Theolog. arithm., p.
84,10 = DK 44 A 13), které mají
v pythagorizujícím platonismu rané Akademie (srv.
W. Burkert, Lore, str. 66-71).
440
Astronomie
ou 'ITQO'> ·ni <Vat.vÓ(.Leva
AÓ"fOU'> %<XL T<i<; al"t'La<;
aA.A.a 'ITQÓ<;
AÓ"fOU<; )(.(XL
aÚTWV Ta
4>at.VÓ(.LEVO: 'ITQOtTÉA%0VTE<;
7rELQWiJ..EVOL tTU"f%0tT(.LELV.
7rOAAoL<; o' &v
ÉTÉQOt.<;
iJ..Tt 8dv TÍl 'YÍI TTJV
TOU JLÚTou XWQO:V ci'IToot.8óvat., To 7rt.<r-rov oÚ% S% -rwv <f>at.VOJLÉvwv ci{)-QoiJtTt.V aA.A.a JL&A.A.ov S% 'TWV AÓ"fWV. T<{> "jaQ TL/-LI..úl'TÓ:'T<p OLOVTfXL 71"QOO"'J]%E(,V 'TTJV Tt.JLLW'TÓ:'T'fJV Ú7rÓ:QXl>LV
xwQav, etva ... se m1Q JLsv 'YfJ.:; "t'LiJ..LW'TeQov, To os 'ITÉQao; -rou
TO o'
)(.(XL TO iJ..ÉtTOV 71"ÉQa<;· wo-T' S% 'TOÚ7WV ciVO:AO')'t,ÓJLEVOt. OÚ%
Š'ITL 'TOU JLÉtTOU 7'Ý'J<; tT<f>atxeitT{)-at. aúT'Í]v, ciA.A.a JL&AA.ov To m1Q. (bl)
8' ol. "fE
Ilu{)-a"fÓQELOt xat 8t.a To JLÓ:ALtTTa 7rQOtT'JÍXELV <VuA.ó:neo-{}m,
TO XUQLWTa-rov 'TOU 'IT<XVTÓ<;· TO 88 (.LÉ<TOV elvat. 'Towmov· o
ÁLo<; <VuA.ax'I'JV
To TaÚT'fJV
n)v XWQ<XV m1Q,
W<T71"EQ 'TÓ JLÉo-ov a'IT A.& o; AE"fÓ(.Levov %al. TO TOU iJ..E"fé{)-ouo;
JLÉtTov %ai. Tou 71"Qa'YiJ..<tTO<; ov iJ..Éo-ov xaL T'Ý'J<; <Vúc.Tewo;. %aí.'TOL )(.(Xi}á.'lteQ ev 'TOL<;
OÚ 'T<tÚTOV 'TO 'TOU
)(.QL TOU
JLÉO"OV, OlÍTW<; Ú7rOA'fJ71"Téov iJ..&AAov xai. 'ITEQt 'TOV
OAOV
447 Aetios, Plac. 11,7,7 (DK 44 A 16): <Pt.A.óA.aoo; m1Q ev iJ..ÉtTq>
7rEQi.. TÓ XÉVTQOV 071"EQ
ToU
xaA.el. xal. Át.Ó<;
ot%OV
(.L'fJ'TÉQ<t i}ewv (3W(.LÓV TE %<tL c.TUVOXTJV xai.. JLÉTQOV
<f>úo-ew<;. xai. 7rcÝ.ALV mJQ
avw-rá.TW TÓ 'ITEQté;xov.
7rQWTov 8'
<f>ooet. -ro iJ..Éo-ov, 7reQi. 88 TouTo 8éxa o-wiJ..O:Ta i}ei.a xoaeúew, [ouaavóvJ <JLe-ra -r-ftv Twv a7rA.avwv
o-<f>ai.aav>
e 7rAav'J]Ta<;, JLe{)-' ou<; "Í]ALOV, ú<f>' <b <T&A'J]V'fJV,
'TTJV "f'Ý'JV,
'T'TlV UV'TÍ.X{}ova, JLE{}' & c.TÚ(.LTÓ 'll"ÍJQ
71"EQL Ta xéV'TQQ
S71"ÉXOV.
446
že
leží ve
... ale italští filosofové, tj. takzvaní pythagorejci, na to mají
názor. Tvrdí
totiž, že ve
je
a že
je jedna z
která vynoc a den svým kruhovým pohybem okolo
toho
jinou Zemi, která leží naproti té naší a kterou nazývají
Nehledají však
a
které
odpovídají, nýbrž tyto jevy spíše
do vztahu k
teoriím a
které jsou jejich vlast-
441
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejstvi pátého století
ní, a zkoušejí je jim
Mnozí jiní by souhlasili s jejich názorem, že Zemi nelze klást na místo
ale ti nehledají potvrzení v jevech, nýbrž spíše v teorii. Domnívají se totiž,
že tomu, co je
to
místo.
je pak
než
mez vyniká v tomto ohledu
nad to, co je mezi,
periferie a
jsou mezemi. Na
analogií usuzují, že to není
která leží ve
[vesmírné] koule, nýbrž že je to spíše
Pythagorejci
toho mají
další
tvrdí, že
vesmíru, kterou je
by
být co nejlépe
Nazývají tuto
spíše
který toto místo zaujímá) "Diovou
strážnicí", jako kdyby slovo
pouze jediný význam
a
[matematické] velikosti byl i
a
rody.
jako není u
a
totožný, tak je lepší
totéž i o celém vesmíru.
447 Filolaos klade
do
okolo centra vesmíru a nazývá ho
, d omem" , "matkou b o ho"
" kb
r em svevt a •• , " o·tovym
u , "o lt'v
arem,
poutem a mírou
A je
jiný
který obklopuje
[vesmír] na
okraji. Filolaos však
že
je svou
první a že okolo
desítka božských
nejprve sféra stálic, pak
planet, Slunce,
pod ní
po nich všech nakonec následuje
"krbu", který zaujímá místo okolo centra.
Úryvek 447
doklad, že Filolaos byl autorem
pythagorejské teorie, kterou popisuje úryvek 446. Lze ho za jeho
z centra vesmíru pokládat za
kopernikánské revoluce? To záleží na otázkách, na
jeho systém
a na typu
které Filolaos nabídl na jeho obranu. Jediný astronomický fenomén, který Aristotelés
je
dání dne a noci, které teorie
okolo vlastní osy by
posloužilo
jako obíhání
okolo centrálního
astronom mohl potom nahlédnout,
že nebylo nutné
pohyb stálic. Avšak Filolaos je nechává
vzato se
pokusil svou teorií
jevy jako
a
charakteristicky
442
Astronomie
ským stylem, 20 ale ponechal stranou jiné jevy, o které se
astronomie zajímala
dráhy nebeských
Podle Aristotela byl tento systém inspirován uctíváním
a
deset (srv. 430) a náboženským
že
je
málo
aby mohla zaujímat centrální pozici v celém vesmíru. 21
(ii) Harmonie sfér
449 Aristotelés, De caelo, 11,9,290b12 (DK 58 B 35): <J>aveQ<'w 8'
bc. TOlrr{J)V on xnt TO <Páva\. 'YLVE(J"{}Q\. <j>EQOJ.LÉVWV (se. 'TWV
20
448 Aetios, Plac. Il,20,12 (DK 44 A 19):
ó Ilu{}a'YÓQSLoc;
'TÓV í]A.wv,
IJ.EV Tou ev
xÓrr!J.{tl 'ITUQO<; n)v
UVTQlryELnV, SL'l]iloUVTa Se 1TQO<; 'ÝJ!J.&<; TÓ TE lj>wc; xat n)v ah.éav, WO"TE
7QÓ1TOV TI.Va &t.Tio\Jc; "ÍJAí.ouc; 'YLvecrila1., 7Ó 7& sv
'ZTUQw&ec;
xal. TO a1r' airroO 'ITUQOELf>ec; xaTa To šcro1TTQOEI.Sšc;, eL 1-L'ÝJ TL<; xni.
TQLTOV
T'l\V U1TO TOU ŠVÓ1TTQOU XaT' aváxh.acrLV Stacr1TELQOIJ.ŠV'l]V 1TQO<; 'ÝJ!J.&<; a{ryijv· xaL )'U{! TQVr'l]V 1TQOt10VOIJ.Ó:tOIJ.EV í\AWV
oi.oveL etSwA.ov etSw>..ou. (Pythagorejec Filolaos
že Slunce se podo-
bá sklu,
odraz kosmického
a filtruje pro nás jeho
a teplo, takže
existují
Slunce, a to ohnivá oblast
v nebi a zrcadlu podobný
který z
pochází, pokud ovšem
nepfidá jako
Slunce paprsky, které jsou od Slunce-zrcadla rozptylok nám. Protože také toto nazýváme Sluncem, jako
vány odrazem
by to byl obraz obrazu.) Tento výklad je
inspirován Empedokleovou
teorií (370 výše; viz též Aetios, Plac. II,20, 13 = DK 31 A 56).
byla
k tomu, aby
(Aetios, Plac.
II,29,4 = DK 58 B 36; styl
je
z Anaxagory: Hippolytos, Rej. 1,8,6 a 9 = DK 59 A 42 [(= 502)]; Aetios, Plac. II,29,7 = DK 59
A 77).
21
Filolaos tedy
jako obvykle
ze starší pythagonázor, že
rejské tradice. Hippasovi (viz str.305) byl
stavuje základní substanci (Aristotelés, Met. 1,3,984a7 = Simplikios, In
specifická
centrálního
Arist. Phys. 23,33 = DK 18,7).
je doložena jako
rys Parmenidovy kosmologie
rys
nejasný, viz 307 výše) a
tohoto systému je sotva
Kr. (srv_ pozn. 20 výše).
starší než z druhé poloviny pátého století
443
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
áQ!l-OVL<XV, <Í><; <TU!L<PWVWV "fLVO!LÉVWV 'TWV \fló<f>wv,
%0!-L\fJW<; !LEV zLQ1'J'T<XL %<XL 1TEQL'T'TW<; Ú1TÓ 'TWV eL1TÓV'TWV, OU
1-LTJV ofuwc; ŠXEL -r&:.\1']{1-tc;. &o%el. -yáQ 'TLO"tV &va-y%al.ov elvaL
'T1'JAL%OÚ7wv <f>eQO!l-évwv
\fló<f>ov, S1T&L
,
....
....
"
,,.,
,,
"
"
%<XL 'TWV 1T<XQ 1'J!LLV 0'\J'T& 70'\J<; O"f%0'\J<; BXOVTWV 1.0"0'\J<; 0'\J'TE
'TOLOÚT<p T<iX&L
'Í)AlO'U
O"OlÍ'TWV 'TÓ
%<X.L O"&ATJV1']<;,
T& 'TO-
%<XL 'TÓ !LÉ"f&{}oc; <f>eQO!l-ÉVWV 'T<i>
T<iX&L 'TOL<XÚ'T1'JV <f>oQáV,
1-LTJ "fL"fV&O"{}<XL \fló<f>ov
all-'ÍJX<Xvóv 'TLV<X TÓ
Ú1To{l-ti-LevoL
T<XÚT<X 'X<Xi. Ta<;
T<XX'U'Tft'T<X<; E% 'TWV U1TOO"'TáO"&WV ŠXELV 'TOÚ<; 'TWV <TU!l-<f>WVLWV
AÓ"fO'U<;,
'TTJV <J>wvTJV <j>&QO!l-É-
<j>arrL
vwv %Ú%A<p 'TWV
&A.o-yov
TÓ ll-TJ o-uva-
%0Úet.v 'ÍJ!Léic; Tftc; <f>wvft<; 'T<XÚ'T1']<;, ai:nov TOÚ'TO'U <f>cxrrLv elvat.
TÓ
'YL"fVO!LÉvot.c;
eúWc; u1T<iQX&Lv
TÓV \fló<l>ov,
wrr-re
ll-TJ
1TQÓ<> T'ÍJV tvav-rtav O"L"f'ÍJv· 1TQÓ<; &A.A. 1'JA<X
"fUQ <j>wvft<; %<Xi. O"L"fft<; ei.v<XL TTJV &L<i-yvwrrt.v, WO"'T&
'TOL<; X<XAXOTÚ1TOL<;
<TUV'Í)iTBL<XV ou-0-i:v &oxd
%<XL 'TOL<; <iv{}QW1TOL<; 'T<XÚTÓ <TU!Lf3<XÍ.V&LV.
449 Z toho všeho je jasné, že také teorie, že pohybující se
harmonii, protože zvuky, které
vydávají, jsou
souladné, je v této
nepravdivá,
byla formulována
a
se domnívají, že pokud
se pohybují
takové velikosti, musí to
zvuk,
také u nás na Zemi má týž efekt i pohyb
jejichž velikost i rychlost je daleko menší. Jestliže se prý tedy
pohybují Slunce,
a
a velké
tak velikou
rychlostí, je nemožné, aby nevydávaly
zvuk, který je nezvelký. Když pak
tuto hypotézu a to, že jejich rychlosti
jejich vzdálenostmi
tytéž
jako hudební souzvuky, tvrdí, že zvuk vydávaný kruhovým pohybem
je harmonický. Protože se však zdá absurdní, že tento
zvuk neslyšíme, udávají jako
tohoto jevu
že
tento zvuk je v našem uchu
již od narození, takže ho
nelze odlišit od jemu protikladného ticha. Rozpoznání zvuku
a ticha totiž vzniká jejich vzájemným kontrastem, takže lidem
se
totéž co
jsou natolik uvyklí hluku, že
zvuk a ticho podle všeho
nerozlišují.
444
Duše
Úryvek 449 dokládá pokus o
rozpracování staré pythagorejské nauky o harmonii sfér (viz str. 303 výše). Na Aristotela
dojem
této koncepce (o nichž je lákavé
dat, že
mezi
Filolaova kroužku). Neexistuje
žádný doklad, že tito
nebo využívali
exaktní
názor
pozorování, kterými by mohli
Duše
(i) Povaha duše
450 Aristotelés, De an. I,2,404a16 (DK 58 B 40):
oe xai. TÓ
1T<XQa 'TWV IJu{)-a--yOQEÍ.WV As--yÓ,t.tSVOV 'TTJV <XlJ'TTJV
Btávmav·
--yáQ TLVS<; al!Twv lfroxi)v stvaL Ta
T<i>
aÉQL
oL
'TO 'T<Xiha %LlJOU1J. 1T&Qi.
TOÚ'TWV d!Pl'T<XL, OLÓ'TL (J"UVSXW'i <J>aí.v&'T<XL XLVOÚ,t.tsva, x&v V'l)VE,t.tí.a
1T<XVT&ATj<;.
451 Aristotelés, De an. I,4,407b27 (DK 44 A 23): xat <iAA'l) oé TL<;
1T<XQ<XOÉOO'Tm. 1TEQt\froXft<; ... <iQ,t.tOVÍ.<XV --yáQ TLV<X ami)v
AÉ--yOUIJ"L• %<XL --yaQ TTJV áQf.l.OVÍ.<XV XQiiCTLV %<Xi. (J"Úv{)-SCTLV
€vavTLwv dvat xai. TÓ rrwv.a IJ"U""YX&i.rr{)-aL
evavTí.wv. (Cf.
Aristotelés, Pol. VIII,5,1340b18 [DK 58 B 41].)
452 Platón, Phd. 88d (DK 53,4): {)-au,t.taCTTW<; --y&Q ,t.tou ó Aó--yo.:; oúTo<; avnAa,t.tj3áVET<XL xai. vUV xai. aeÍ., 'TO <iQ,t.tOVÍ.<XV TLVa
dvm
lfrox'T'jv, xaL wrr1TSQ il'1Té,t.tv'l)rrév v-e Q'fl{)-d.:;
OTL xat am<t> ,LtOL 'T<XUT<X 1TQOUOÉOO%'tO.
450 Zdá se, že to, co
pythagorejci, má stejný smysl.
z nich totiž tvrdili, že duše se skládá z
ve vzduchu, podle jiných je duše to, co jimi pohybuje. O
kali, že jsou, jak se zdá, v setrvalém pohybu, i když je úplné
451 Zachoval se i
jiný názor stran duše ...
totiž, že
duše je
harmonie, ježto harmonie je smíšení a skladba
a
se z
skládá.
445
XI. Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
452 Na
totiž
EchekrataJ
a vždy
podivuhodným
tat<? teorie, podle níž je naše duše typem
harmonie, a když nyní byla uvedena,
mi to, že jsem
se k ní
i já sám.
'
.
Uryvek 450 zachycuje primitivní víru (srovnatelnou s
že
zvuk gongu je hlasem daimona - víz 280)
její racionalizující
kteinterpretace. Úryvek 451
ré bylo inspirováno
pythagorejskou
teorií.22 Aristotelovo
typu hannonie, který je zde
závisí
na
Faidónovi, a proto
být tím, co
pythagorejci
na mysli (mnohem
by bylo, kdyby
identifikovali duši s numerickým
- srv. 430). Úryvek 452
slouží k tomu, aby nám
jak je obtížné
tuto nauku
s teorií transmigrace.
(ii) Nesmrtelnost duše
453 Aristotelés, De an. 1,2,405a29 (DK 24 A 12): 1TnQn1TA11<TÍ.w;
M To'ÚTot.c; xai. AA%fJ..nÍ.wv
'lTEQt tlroxi\c;·
<l>'Tl<TL "j<iQ mh1)v <i{}áva'TOV &tvm. oL<i TO ŠOLXŠllnL -rol.c:;
<iitav<i'TOI.<;' Tofrro o' WÚQXSLV mhi'l <Í><; <iei 'XLVOVj-lŠV'Ir ')(.1,vsl.rritcn "j<iQ %QL Ta {}el.a 'lTÚVT<t <TUVEXW<> <ieí., <TSA 'ÍJli'TlV,
l]ALOV, 'TOU<; <i<T'TŠQa<; %ai. TÓV oUQavóv oXov.
454 Aetios, Plac. IV,2,2 (DK 24 A 12): AAxj-lní.wv <f>úrrw a'ÚTo'XÍ.V1lTOll xa-r' <ií&wv xtv11<nv xai. ot.d. Tofuo <iit<iva-rov
a-&r1)v 'Xnt 'lTQOO'E!-l<!>eQi\ -rol.c; iteím.c;
455 Alkmaión, DK24 B 2 (pseudo-Aristotelés, ProhL XVII,3,916a33):
ToU<; <ivitQCÍ>'ITOU<; <!>11rri.v AA'XfJ..ní.wv &Ld. Tomo <i1Tó1\Xvrritat.,
oTL oo oúvavTnt. ritv <iQx1)v
22
TéXet. 'ITQOcrátJiat..
Pythagorejský
této nauky vyplývá z toho, že se v úryvku 452
pojí s Ecbekratovým jménem (srv. 421), ale bylo by ukvapené
ji
konkrétnímu pythagorejci.
446
Duše
453 Také Alkmaión
zastával podobný názor o duši jako ostatní [tj. Thalés, Diogenés z Apollónie a Hérakleitos].
totiž,
že duše je díky své podobnosti s nesmrtelnými bytostmi nesmrtelná a že tuto vlastnost má proto, že se
pohybuje.
Všechno božské totiž setrvává v
pohybu, tj.
Slunce,
a celé nebe.
454 Alkmaión se domnívá, že [duše] je
která se sama
od sebe pohybuje
pohybem, a že je z tohoto
nesmrtelná a podobná
455 Alkmaión
že lidé umírají proto, že nejsou schopni
ke konci.
Alkmaión sám
nebyl pythagorejec (srv. str. 436
výše), ale uvedené texty obsahují první
argumenty pro nesmrtelnost duše (srv. 285 výše), které se nám dochovaly a které zajívyužívají spojení mezi duší a pohybem (srv. 450).
mavým
Úryvek 454
že Alkmaión
z premisy, že duše se
nachází vždy v pohybu,
cestou k
že je nesmrtelná. Na
této informace lze také usoudit, že jako jedinou
analogii své myšlenky
pouze odkaz na nebeská
(pace
453). Za jeho premisou se snad skrývá myšlenka, že se pohybují
pouze
bytosti, a to
díky tomu, že mají duši. Avšak
pokud je
duše, že se sama od sebe pohybuje,
v tomto samopohybu nikdy
tedy
žít, a je proto nesmrtelná (srv. Platón, Phaedr. 245c-264a, pasáž, která byla zjevinspirována Alkmaiónem). Úryvek 455 je
vyložit.
Alkmaión
naráží na
že
jehož
pomocí nebeská
v setrvalém pohybu, totiž opakování
není
dostupný,
proces stárnutí je nevratný.
své
za
Žádný
ke konci"), pokud prodlévá v jednom a tomtéž
Je-li tedy
nesmrtelný, jak tvrdí argumenty v úryvcích 453-454, musí podstoupit fyzickou smrt, kterou následuje inkarnace do nového
447
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
Etika
456
Iamblichos, Vita Pyth. 137 (DK 58 D 2):
Be &vw\h:v
T<X<; UQ)(d:<; Ú7TOOel.{;ut Tfj<; 'TWV -frewv -frQT)<TXEÍ.U<;, a<; 1TQOE<T'T'JÍ<TU'TO Ilu-fru'YÓQU<; TE xui. ol a1r' u"Ú'Toil &vOQe<;. &1TUV'TU
O<TU 1TEQL 'TOU 1TQÚ'T'TELV i) J.LTJ 1TQÚ'T'TELV BLOQL,OU<TLV, E<T'TÓ)(U<TTUL Tf)<; 1TQÓ<; 'TÓ -frel.ov ÓJ.LLAÍ.u<;, x.ui. UQ)(TJ UV'TT) E<T'TL
xui.
1TQÓ<; 'TÓ ax.oA.ou-frdv T<i> -fre<t>
U1TU<;
x.ui. ó AÓ'YO<; o1ho.;; 'TU"Ú'TT)<; E<T'Ti. 'Tft<; <f>tA.ocro<!>í.u<;, on 'YEAo-
l.ov 1TOLOU<TLV <iv-frQW1TOL <iAAo-frév 1To-frev 'T)'TOVVTE<; 'TÓ
1TUQd: 'TWV -frewv, x.ui.. OJ.LOLov, W<T1TEQ &v et TL<;
f3ucrtA.Euo'Twv 1TOAtmí>v nvu V1TUQ)(OV -frEQU1TE"Ú<TUL,
UJ.LEA'JÍ17U<; u"Ú'Toil 'TOV 1T<ivTwv &Q)(OVTO<; x.ui. f3ucrLA.e"ÚovTo<;.
'TOLOVTOV 'Yd:Q OLOV'TUL 1TOLELV %UL ToU<; av-frQW1TOU<;. E1TeL 'Yd:Q
'TE -frEÓ<; x.ui.
1TÚVTWV %"ÚQLO<;, oe'Lv OE <Í>J.LOAÓ'YT)'TCXL
1TUQU TOV %UQlou T<i'Yu-fróv ui.Tel.v, 1T<ivTe<; Te, ov<; J.LEV &v
<f>LAW<TL xuL otc; &v )(UÍQW<TL, TO"ÚTOL<; BLOÓU<TL TU'Yu-fr<i, 1TQÓ<;
Bi:
EVUV'TÍ.W<;
'TUVUVTLu, of)A.ov OTL TUVTU
ot<; 'TlJ'Y)(ÚVEL Ó -frEÓ<; )(ULQWV.
457
Iamblichos,
Vita Pyth. 175 (DK 58 D 3): J.LETd: OE TÓ .frELÓV TE
%UL 'TÓ OULJ.LÓVLOV 1TAeL<T'TOV 1TOLEL<T-frUL AÓ'YOV 'YOVÉWV 'TE
%UL VÓJ.LOU, %UL 'TO"ÚTWV Ú1TTJ%00V UÚTÓV %U'TU<T%EOO,ELV, J.LTJ
1TAU<TTW<;, &A.A.d: 1TE1TEL<TJ,Lévw<;. x.u-fróA.ou ol':
Bdv Ú1ToAUJ.Lf3á.vELV, J.LT)oi:v Elvut J.LeL,DV x.u%óv avUQ)(Í.u<;· oú 'Yd:Q
'TÓV &v-frQW1TOV
J.LT)aEVÓ<; e1TL<T'TU'TE %UL VO'ToVVTOC). (176) TO J.LÉVELV EV 'TOL<; 1TUTQÍ.OL<;
il
oi. &vOQE<; i;x.dvOL, x.&v
J.LLXQ<i> )(ELQW
a1T01TT)Otiv ci1ró 'TWV Ú1TUQ)(ÓV'TWV
J.LÍ.J.LOL<;
É'TÉQwv· 'TÓ 'Y<iQ
VÓJ.LWV
0L%eLOU<; elvaL
a"ÚJ.L<f>OQOV %UL <TW'TTJQLOV.
458
Platón,
Phd. 62b (DK 44 B 15): ó J.LEV
ELVUL
&v U1TOQQTJTOL<; A.ETLVL
e<TJ.LEV oi.
'YÓ!-LEVO<; 1TEQL uu-Twv AÓ'YO'>, <Í><;
&v-frQW1TOL %UL OÚ OEL oi] éctlJ'TOV S% 'TU"ÚTT)<; A"ÚELV ouo' U1TO-
OLOQÚ<T%ELV, J.LÉ'Yuc; Té TÍ.<; J.LOL <f>uí.veTUL xuL ou (!qoto<; OLLOEI.v· ou
<XA.A.d 'TÓOE 'Yi J.LOL oox.EI.,
448
c1
Káf3T)<;,
Etika
XÉ')'sO"{)-<n, 'TO {)-wuc; dvcn
-rouc; MnJ.LeA.OlJJ.LÉvouc; xat
ToU<; av{)-QW1TOU<; Í:V 'TWV %T'fiJ.LÚ'TWV 'ToL<; {)-soi,c; stvaL.
456 Chci však poukázat na první principy uctívání
které vytyPythagoras a jeho stoupenci. Všechna pravidla, která stanovují pro jednání, už jde o
zákazy, jsou vedena ohledem na náš vztah k božskému. To je jejich principem. Celý
jejich život je
tak, aby
následování boha.
Základní zásada jejich filosofie
v tom, že se lidé chovají
hledají-li dobro
jinde než
u
- to se podobá situaci, jako kdyby
v zemi
králem vzdával úctu
nižšímu
z
a opomíjel krále a
všeho. Míní totiž, že lidé by
jednat
tak, jako by byli v království. Protože pak existuje
a ten je vládcem všeho, protože panuje také souhlas v tom,
že dobro je
žádat od vládce, a protože posléze všichni dávají dobra
které milují a v nichž nacházejí zalíbení, zatímco
jež mají v nenávisti,
charakteru, je jasné, že bychom
takové
v nichž
nalézá zalíbení.
457 Po bozích a daimonech
nejvíce pozornosti
a záže
se jim má
a to nikoli jen
konu a
nýbrž z
pak mínili, že bychom
pokládat za jisté, že neexistuje žádné horší zlo než anarchie; není totiž v lidské povaze, aby se uchovala v bezúhonnosti, pokud nad sebou nemá
dozorce. Tito mužové
schvalovali, když obce setrvávaly ve starých zvycích a zákonech, dokonce i kdyby byly trochu horší než zvyky a zákony
obcí jiných; protože snadné odpadnutí od existujících
a
v novotách v žádném
není výhodné
a
458 Také názor, jenž je o
tradován mezi
totiž že my lidé jsme v jakémsi
a že se z
nikdo nesmí
sám osvobodit a uniknout, se
zdá být velkou
v níž je
však nesnadné dobrat se pravdy. V každém
však obsahuje
co se
zdá být, Kebéte,
totiž že ti,
se o nás starají, jsou bohové a že my lidé jsme jedním
z božích
449
XI.
Filolaos z Krotónu a pythagorejství pátého století
Úryvky
pocházejí od Aristoxena (srv. Stobaios, Flor. IV,25,45 a IV,l,40; DK 58 D 4). Jeho detailní zpráva
o pythagorejské etice je plná platónských
a (pokud je historická a
jen pokus
z Platóna plagiátora)
reprezentuje názory "poslední generace pythagorejv
století
Kr. (srv. 421). Tito lidé byli nicméFilolaovými žáky a srovnání s úryvkem 458 (k Filolaovu
viz
420)
že Aristoxenos uchovává hlavní body
pythagorejské etiky z pozdního pátého století. V každém
nám tyto texty
že nemalá
trvalé
pythagoreismu
v náboženských a etických jistotách, které
nabízel.
Pythagoreismus, o kterém pojednává Aristotelés v úryvku 430
na
ústních
se svými
hlavními myšlenkami a
a
nedostatkem propracovanosti velmi podobá naukám, které
Pythagorovi samotnému. Specifický
pátého století (zejména Filolaa, ale
nejenom jeho) vysvítá z jiných
Tyto texty
pojednávají
a
i
o metafyzických a kosmologických tématech, jejichž
leží v nejstarší
pythagorejských spekulací. Používají
styl, který
pochází odraných
(a od
z téhož století. Na jejich pokusu
ukázat, jak vládnoucí pojem hannonie
ke každé oblasti filosofie - kosmologii, astronomii, psychologii -,je
vskutku velkolepého; dokonce i jejich posedlost
v etice a politice
lze vyložit tak, že zrcadlí jejich centrální tezi. Ve svém
matematizovat
se sotva dostali za numerologické fantazie,
nelze
odvahu a vynalézavost
jejich nauk.
idea, která je jádrem tohoto projektu - pokud je legitimní pokládat ji
za stejnou myšlenku, kterou pojali i pythagorejci -,
v soubohaté ovoce.
450
IÓNSKÁ
Parmenidova metafyzika opanovala iónskou filosofii pátého století,
poslední etapu
spekulace. Lze prákterá
vem
že
vší osobitosti, vynalézavosti a
i nesporné origireaguje každý z
iónských
na Parmenidovu
radikální kritiku zdravého rozumu s jeho vírou ve
kolem nás. Je
zjevné na
Melissa, jehož zlomky obsahují
to
revidovanou verzi Parmenidových
Platí to
o pluLeukippa a Démokrita. A dokonce
ralismu Anaxagory a
meteriální monismus
který je snad ze sysi
pátého století svým duchem nejbližší
se
se proti eleatskému principu, že
zakládá na odhodlání
vzniknout z nejsoucna- principu, který
jsoucno
všichni tito spisovatelé, jako jej
již Empedoklés. Není snadjinou eleatskou nauku, na které by se všichni shodoné
Melissos, Anaxagoras a atomisté (také Empedoklés) zavali.
stávají názor, že mnohost
pocházet z
jednoty: pokud
Ale byl by Diomá existovat mnohost, musí být poslední
z nich (a
také Empedoklés) již negenés téhož názoru?
považuje pohyb za
co mohou ve svých kosmogoniích
Uako ho
nýbrž usilují o
jeho
atomisté se, jak se zdá, spokojovali tvrzením, že
existence.
pohyb existoval vždy, a nijak je dál nerozpracovali. Bylo by proto nesprávné chtít vykreslit obraz vlivu eleatismu na iónské myšlení
schematickým
Ale protože jedním z
a
rané
filosofie - aspekt, který lze
-je její pozoruhodná kontinuita, bude
snadno ztratit ze
každé z následujících kapitol chtít ukázat, pokud možno vlastními
slovy toho kterého filosofa, jak se tyto poparmenidovské systémy
vyrovnávají s nálezy Parmenidovy Pravdy (v
Melissem).
451
XII
ANAXAGORAS
Z KLAZOMEN
v
Zivot
459 DL II,7 (DK 59 A 1): A..é-ye·m.L Se xnTd. Titv
SL<i{jcxow
dxo<TLV eTwv dvaL, {je{jLwxévnL Se é{joof.L'JÍXovTn Súo. <!>'fl<TL
s' 'A 'iTOAA.óSWQO<; ev TOL<; XQOVL'XOÍ.<; "f&"f&VTJ<Titcn
T'fl
é{jSoJl.'fJ'XO<TT'fl ÓA1Jf.L1TL<iOL [tj. 500-497
Kr.], T&itV'fJ'XÉV<XL
OE T(i>
T'Ý]<; É{jOOf.L'fJ'XO<TT"Í'J<; Ó"fOO'Ý]<; [tj. 468/467;
Ó"fOO'fJ'XOcrTf]c; 6-yoof]c; Scaliger, tj. 428/427].
os
cro<f>sí:v 'Ait'JÍV'fJ<Tt.V s1ri. KaA.A.t.ov [tj. 456/455] Mwv ei:xo<TLV
wv, W<; <!>'fJ<TL d'Jlf.L1Í'TQLO<; ó <l>aA'fJQW<; ev T'fl 'TWV 'AQXÓV'TWV
civa-yQa<f>'fl, &vita xaí <f>acrLv m)'Tov e-rwv ot.<XTQ'i.$aL
TQt.<ixovTa .•. (12) ... "'TEQt Se T"Í'J<; oÍ.X'fJ'>
SL<i<f>oQn A.é-ye-rm. :2:wTÍ.WV f.LSV "fÓ.Q <f>TJ<TLV ev 'T'fl dt.aOOX'fl 'TWV <f>LAOcró<f>wv Ú'rro KA.éwvo<; a'Ó'TOV a<Te{jeí.ac; 'XQLití']vat-, Ot,Ó'Tt, TÓV
i}A.wv Jl.VOQov &A.s-ye o1.&"1T1JQov· a"!ToA.o'Y 11craJl.Évov ol': il1TI':Q
<XlrrOÚ llBQt.'XAÉ01J<; 'TOÚ Jl.<Xit'fJTOÚ, 1TÉVTE TaAÓ.VTOI8
f.LI.Wití']vat. xai. <f>v'YaSeviti]vat,. kÓ.'T1JQO'i o' ev 'TOÍ.<; Bí.oLc; ll'iTO
6ovxv0í.oov <!>'fJ<TLV dcraxiti]vat- -ritv oÍ.X'JlV civn'iTOALTevof.LÉvov -ret> lleQL'XA.eí.· xai. o\J f.LÓVov d.<Te{jeí.a<;, &A.A.O. xai.
f.L'fJOLCTf.LOÚ· xai. a'iTÓVTa 'X<XTaOt-'X<XCTití']vaL
•.. (14)
•.. xai. -réA.oc; a'iTOXWQ'JÍcrac; etc; A<iJ.LI!Jaxov
'X<XTÉ<TTQEI!Jev. OT& xai. TWV d.QXÓVTWV T'Ý]<; 1TÓAEW<;
'TL {joúAE'Tat- ail,-q> "fEVécritaL, <)>&vat-, 'rOV<; 1Taí.ocxc; ev 4> &v
a1Toitá.vn f.L'fJVL xaT' STO<;
CT1J'YXWQEÍ.V. xai. <!>vA<iTTETaL -ro
xai. vúv. (15) TEAEVT'JÍcrav-ra oij
&itai!Jav
ÉVTÍ.f.LW<; oL AaJl.I!Jax1lvoL...
452
...
Život
460 Aristotelés, Met. 1,3,984all (= 334, DK 59 A 43):
QU<; 8& ó
TU J.LEV 1)A.txL\l 'ITQÓTEQO<;
(se. 'EJ.L'ITE8o?GA.éouc;), TO!.c; 8'
WTEQO<; ...
wv To'ÚTov
461 Platón, Phaedr. 270a (DK 59 A 15): o (se. TO úlfJTJA.óvovv) ?Gui.
ll&Qt?GA.f)c; 'ITQÓ<; Tit> eúcpu1)c; dvm. E%TTJO"UTo· 'ITQOO"'ITEO"WV
'YUQ oLJ.LUL
oVTL 'A
J.LETEWQOAO'YÍ.uc;
EJ.L'ITATJO"itei.c; ?Gui. E'ITL <Jnío"tv voiJ TE %UL <ivoLuc; <icpL%ÓJ.L&Voc;,
<i>V 81) 'ITÉQL TÓV 'ITOAuv AÓ'YOV E'ITOLEÍ.To
TTJV Twv 1\ó'Ywv TÉXVTJV To 'ITQÓO"cpoQOV UÚTfl.
459
se, že v
Xerxovy armády
Helespont
bylo Anaxagorovi dvacet let a že se dožil sedmdesáti dvou let.
Apollodóros ve své Kronice tvrdí, že se narodil
sedmdesáté olympiády (500-497
Kr.) a
v prvním roce osmdesáté osmé olympiády (427/428). Filosofií se
zabývat ve
svých dvaceti letech v Athénach za Kalliova archonátu
(456/455), jak uvádí Démétrios z Faléru ve svém Soupise arPodle názoru jiných
pak v Athénách strávil také
následujících
let .... Zprávy o jeho procesu se
Sótión totiž ve spise Nástupnictví
praví, že ho Kleón soudstíhal pro bezbožnost, protože tvrdil, že Slunce je rozžhavená masa; a když ho pak hájil jeho žák Periklés, byl Anaxagoras
potrestán pokutou
a poslán do vyhnanství. Avšak
Satyros vykládá ve svých Životech, že žalobu na
podal Thúkydidés, který byl Perikleovým politickým
a to nejen za bezbožnost, nýbrž i za sympatie k
takže byl
v
odsouzen k smrti. ... Nakonec odešel do Lampsaku a tam
Když se ho lidé ze správy
ptali, co
by si
aby se stalo na jeho
požádal prý, aby bylo
tem dovoleno hrát si
v
v
A tento zvyk je zachováván až do dnešní doby. Když potom zepochovali ho
s veškerými poctami.
460 Anaxagoras z Klazomen sice svým narozením Empedokleovi
ale svými [filosofickými] aktivitami stál až za ním
[tj.
nebo kvalitou].
453
XII. Anaxagoras z Klazomen
461 Tuto povznesenost mysli si Periklés osvojil návdavkem ke svému
nadání. Myslím totiž, že když se setkal s Anaxagorou, který byl
takový, naplnil se zájmem o
na
obloze, pochopil povahu rozumu a nerozumnosti Gimž Anaxagoras
vskutku velkou pozornost) a zavlekl z tohoto
zdroje do
vše, co mohlo být pro
Tyto pasáže
ilustrují obtíže, které se pojí s
dat
Anaxagorova života.
chronologické problémy obsahuje hned
první oddíl ukázky 459, jejíž
pouhé Apollodórovy dohady, které opíral o zcela nerekonstruovatelný údaj Démétria z Faléru. Dokonce i když
Scaligerovu
emendaci (což
musíme) a vyvozujeme z toho
že AnaxaKr.,
musíme
udržení
goras žil mezi lety 500-428
konzistence pasáže
že slova i'lTi. Ka/\.X.í.ou ("za Kalliobýt
spíše jako i'lTi. KaX.J\.t.ó.oou ("za
va archonátu") by
Kalliadova archonátu"),
na požadovaný rok 480
Kr. odkazuje
toto
To by poskytlo následující chronologii:
Narozen
do Athén a
v Lampsaku
filosofovat
500/499
480/479
428/427
Kr.
Kr.
Kr.
Vše, co o tom lze
je, že tato data mohou být docela
správná, i když jen
Ukázka 460, která by mohla na tento
problém vrhnout
je
bezcenná, a to
nejenom vzhledem k naší neznalosti
životních dat Empedoklea (viz str. 365), nýbrž i pro
druhé
která
znamenat, že Anaxagoras
své spisy až po Empedokleovi (to je
který je více
anebo že byly jeho
názory ve srovnání s Empedokleem více na úrovni doby (nebo byly
dokonce
jak si toto místo vykládá Alexandros z Afrodisiady).1
1
K problematice úryvku 460 viz D. Ross, ad loc., C. H. Kahn,
454
Život
mnohem
je
rok Anaxagorova procesu. Historicita tohoto soudu bývá
(viz
K. J. Dover,
akceptuje Plúin: Talanta, 1, 1974, str. 24-54), ale
v
je Anaxagoras
jako
usnesení
mu proti
který
v roce 433
Kr. prosadil jakýsi
Diopeithés. V této
pak
nezáleží na tom, zda byl
Anaxagoras k soudu
anebo
opustil
Athény. Podle A. E. Taylora však Satyrovo podání (srv. 459)
situuje Anaxagorovo stíhání na
Perikleovy politické kariéry,
nikoli na její konec" (in: CQ ll, 1917, str. 81-87), což poukazuje na
dobu okolo r. 450
Kr. V každém
pramepodporuje svou vahou
že Anaxagoras
jako filosof z
v Athénách3
rokem 450
Kr. Platón
Anaximander and the Origins of Greek Cosmology, str. 163-165, aD.
O'Brien, in: JHS 88, 1968, str. 93-113.
2
462 Plútarchos, Pericles, 32 (DK 59 A 17): 'lTSQL M Toirrov Tov
XQÓvov ... xal. l!nl<Pw-1-La
Trn)<;
T<i
1-L1) vo!-Lí.tovTa<; Tj >..ó-you<; 'lTSQI. TWV 1-LET<XQ<:rÍ.Wv fit.B<icrxoVTac;
ti'lTSQELfiÓ!-Ll>VO<; d<; IleQLXAÉa fiL'
'TTJV lnrÓVOLaV ... 'AvaBe
ex Tijc; 'lTÓASW<;. (A v této
[tj. na
peloponnéské války] ... Diopeithés též podal návrh, aby byli obžalováni ti,
božským
nebo ti,
o nebeských
jevech, nebo( se pokoušel
Anaxagoru uvalit
na Periklea ...
A Periklés ze strachu pomohl Anaxagorovi utéci z
3
Anaxagoras prý
Archelaa (viz kap. Xlll) a Euripida, srv. 463
Strabón, Geogr. XIV, p. 645 Casaubon (DK 59 A 7): IO..ato!-LÉVLo<; fi' 1jv
&vi)Q &m<jlav'l'Jc;
ó <jJu<TLXÓ<;,
Ó!-LLATITTJ<; ToU
MtATI<rÍ.mr fit.'l\x01J(Tav M Tomou 'AQXÉAaoc; ó <Pu<Ttxóc; xat EV{!t'lTÍ.fi1l<>
ó 'lTOLTITTt'>· (Známý
filosof Anaxagoras pocházel z Klazomen
a byl
Anaximena z Milétu. Mezi Anaxogorovy
pak
filosof Archelaos a básník Euripidés.) Protože tvrzení, že
Anaximena,
znamenat nic jiného,
Anaxagoras byl
prvky jeho kosmologie (srv. str. 477 n.), bylo
než že reprodukoval
vlastním vlivu na Archelaa
by možné namítnout, že tradice o
další podobný
Ale Euripidovi bylo
a Euripida
Kr.
let, a proto se zdá být
jisté, že
v roce 450
455
XII. Anaxagoras z Klazomen
vzbuzuje dojem, že v letech, která
peloponnéské
válce (431-404
Kr.), ovládali intelektuální život
sofisté,
nimž staví Anaxagoru do protikladu jako posledního ze starých
(Hipp. Ma. 28lc, 282e-283b). Platón také mluví o Sókratovi
jako by znal Anaxagorovy názory pouze z
jeho spisu (Phd.
97b-99c).
tak historka o poctách, které Anaxagorovi po jeho
smrti prokázali
že filosof strávil
svého
zde, nikoli v Athénách. Na druhé
bylo Anaxagorovo jméno spojováno s pádem velkého meteoritu u Aigospotamoí
v Thrákii okolo roku 467
Kr. (k
prý došlo, jak informují
naše prameny, po jeho
-viz 503 níže). Ohlas Anaxagorových teorií se objevuje v Aischylových Prosebnicich (463
Kr.?; jedná se o
stoupání hladiny Nilu, Aischylos, Suppl.
559-561- srv. 502 níže) a Eumenidách (458
matka ke zrodu
jiným než tím, že poskytuje místo k
otcova semene, Eum. 657-666; srv. Aristotelés, De gener. animal.
IV, l,763b30-33 DK 59 A 107). Jediný filosof z pátého století, jehož
myšlenky
Anaxagoru ovlivnily, je Parmenidés (viz str.
460 n.),
je možné, že reagoval i na Zénóna (viz str. 463 n.)
a Empedoklea (viz
str. 475 a 492). To vše poukazuje na to, že
Anaxagorova akmé spadala do let 470-460
Kr. 5
ve
tak malém, jakým byl intelektuální kroužek v Athénách, se s Anaxagorou v této
již znal. Pasáže z Euripida, v nichž
je vliv Anaxagory
uvádí DK 59 A 20a-c, 30, 33, 48
a 112,
poslední citace se zdá být v tomto ohledu vcelku
4
Srv. 464 Alkidamas u Aristotela, Rhet. 11,23,1398bl5 (DK 59
A 23): xat AaJ.tljlax'T)voi.
l;tvov ovTa &-fialjlav xai. TLJJ.Wow
xal. vfiv. (A obyvatelé Lampsaku
Anaxagoru,
byl
cizinec, a dodnes uctívají jeho památku.)
o sporných bodech v
chronologii poskytují
kritické poznámky D. Sidera, The Fragments of Anaxagoras, str.
1-11. Diskuse o této otázce však
Taylorovy názory v široké
L. Woodbury, in: Phoenix, 35, 1981, str. 295-315, ale pozdní datum Anaxagorova
do Athén (tj. rok 456
Kr.) zastává
5
456
Spisy
Spisy
465 Platón, Apol. 26d (DK 59 A 35): f.Ld
@ &v8QE'i Btxa<TmÍ.,
é1rd TÓv f.LBV í]X.wv X.Wov <f>Tl<TLV dva1., T'llV Be <TEX.'llv'Tlv
-yi)v.
oi:Et. xaTT})'OQE"i.v, ti> <f>í.X.E MéX.T}TE, xai.
oihw xaTa<f>Qovdc; TwvBE xai. oi:Et. auTouc; li1TEÍ.QOU<;
)'QCXJLJLÓ!7'WV dvat., W<T'Te oux ei.Bévat on Tli
TOU
)'ÉJLEL TOÚ'TWv Twv X.ó-ywv; xat 81)
xat ot véot 'TCXUTCX 1TCXQ' BJ.toU f.LUVitáVOU<TLV &
eví.o'TE, d 1TCXVU 1ToX.X.oil, 8QCXXJ.ti)<;
Ti)<; ÓQX'llO"TQCl'i 1TQt.CXJ.tÉVOU<;
XU'TU)'EA.Ó.V,
1TQO<T1TOLijTUL
dvm., <iX.X.wc; TE xat oihwc; aT01Ta ovTa.
466 DL 1,16 (DK 59 A 37): ot 3& &v<i
ev <T'Ó)')'QUJLJLU MéX.L<TO"O<;,
465 "U Dia, soudcové,
v božství Slunce a
že Slunce je kámen a
Domníváš se, milý
Meléte, že žaluješ Anaxagoru? A pohrdáš soudci natolik, že si
myslíš, že
a proto
že knihy Anaxagory
z Klazomen jsou takových
plné? Mladí lidé se tedy ode
to, co si mohou
nanejvýš za drachmu koupit v ora co jim dává možnost vysmívat se Sókratovi, pokud by
tyto myšlenky vydával za své,
jsou-li tak podivné.
466 K
napsali pouze jeden spis,
Melissos, Parmenidés a Anaxagoras.
Anaxagoras s velkou
napsal pouze jedinou knihu,
jiné tituly, které mu
pozdní
a nespolehlivé prameny (jedná se o spis o
spis o kvadrakruhu a o knihu
nejsou pravé, pokud
ovšem
existovaly. Nadto se zdá, že jeho jediná kniha
byla nejspíše docela krátká,
Burnet jí
délku"
pod tlakem plurálu
v úryvku 465, jenž "snad
J. Mansfeld, in: Mnemosyne, Ser. 4, 32, 1979, str. 39-60, a 33, 1980, str.
17-95.
457
XI!.
Anaxagoras z Klazomen
implikuje, že zabírala více než jeden svitek").6 Nejenom, že zlomky
dochované u Simplikia nám poskytují celý základ jeho nauky a
se
opakují; ale také tvrzení v úryvku 465, že knihu bylo
možné koupit za jedinou drachmu,
silnou indicii, že nemohla být
rozsáhlá. Stav athénské ekonomiky v roce 399
Kr.
není
snadné rekonstruovat, ale z
které jsou k dispozici, vyplývá, že kupní síla jedné drachmy byla tehdy
malá.
V další
své knihy Anaxagoras
rozvedl své obecné
principy až do podrobných aplikací v oblasti astronomie, meteorologie, fyziologie a smyslového vnímání, což jsou témata, která dokumentuje velké množství testimonií z druhé ruky, ale jen
málo
skrovných
Avšak i v tomto
s nimi filosof musel zacházet se stejnou souhrnnou
která charakterizuje
jeho zlomky, jež se zachovaly z první
spisu. Uchované zlomky,
které dohromady zahrnují asi tisíc slov, mohou
než osminu z
celku, ale mohou
reprezentovat podpodíP
6
Ze Simplikia
vyplývá. že v jeho
bylo Anaxagorovo
do více než jedné
v In Arist. Phys. 34,29 (DK
dílo
59 B 4) a 155,26 (DK 58 B 1) tento autor
o "první
knize)
Tato
mluví ve
Burnetova náspisu O
zoru. Avšak s výjimkou plurálu t3tt3A.í.a (knihy) nic v Sókratových slovech
v úryvku 465
že by spis byl dlouhý.
toho slovo t3tt3A.í.ov- a to dokonce ani v plurálu- s sebou nenese žádné
implikace
stran délky
v této
ne). Z výše uvedených
se proto
zdá
že pokud byla kniha
do
jak tomu bylo v
jednalo se o
velice krátké.
7
Prof. A. H. M. Jones s velkou ochotou potvrdil tento odhad náslena
že
dující poznámkou: "Nejjednodušší
kopista byl otrokem
oi.x.wv (mimo
Jeho majitel
jako
<i1ro<jloQ<i (výnos) z kvalifikovaného otroka
dva oboTimarchovi O"XUTOTÓfJ.Ot (ševci) mu platili dva oboly a jejich
ly
mistr
oboly (Aischinés Or. 1,97). Nikias a jiní získávali v pátém století
jeden obol
z nekvaliflkovaného otroka v dolech, ale tato
zahrnovala amortizaci,
nájemce musel sám nahradit ty,
(Xenofón, Poroi, IV,l4-l5). Démosthenés (Or. IV,28)
za
458
Anaxagorova reakce na Parmenida a
pluralisty
Anaxagorova reakce na Parmenida
a
pluralisty
467 DK 59 B 1 (Simplikios, In Arist. Phys. 155,26): Óf..wú XQ'TÍJL<:xTn
mivTn tj v,
%ni. -rr A:ft-3-o<; xni. O"JLL%QÓT'TITn • %ni. "ftXQ
TÓ O"j.LL%QÓV &.-rr&LQOV {Jv. %!:XL 'IT<ÍVTWV Ój.LOÚ EóVTWV
{Jv 'Ú-rrÓ O"j.LL%QÓTTITO<;· 1r<ÍVTCX "ftXQ <Í'JÍQ TE %ni. nl-3-'r)Q %nT&ix&v, &wJ>óT&Qn &.-rr&LQn eóvTn · Tnú-rn 'YliQ JLÉ"fL<TTn ŠV&O"TLV ev TOL<; mJj.L'ITCXO"L %(XL -rrA'T't-3-&L %QL JLE'YÉ-3-&L.
468 DK 59 B 4 (druhá polovina; Simplikios, In Arist. Phys. 34,21,
zbývající
zl. 4 obsahují úryvky 483 a 498): 'ITQLV SB &-rro'X.QL-3-f}vnt TCXÚTQ 'ITUVTWV ÓJLOÚ eÓVTWV oóBe XQOtTJ šv8'JlAO<;
tj v ov8&j.Ltn • &-rr&'X.WAll& "fUQ 1)
&-rrávTWV XQ'TIJL<ÍTWV, TOÚ TE 8t&QOÚ %!:XL TOÚ
%CXi. TOÚ -3-&Qj.LOÚ %QL TOÚ
tJroXQOÚ xni. TOÚ A<:xj.L'ITQOÚ %ni. TOÚ
%!:XL "fi'J<; -rroAAf'j<;
EV&O'ÚO"'Jl<; %(XL O"'ITEQJL<ÍTWV U'ITELQWV 'ITAf'j-3-o<; ov8ev
%ÓTWV <iAA'T'tAov;. ovSe "ftXQ TWV &.AAwv ovSev ŠOL%& TÓ ET&QOV
TO'ÚTWV Se ofuro<;
ev
O'Új.L'ITCXVTL
XQTJ 8o%&LV ev&ivnL 'IT<ÍVTn XQ'TÍJL<:xTn.
467 Všechny
do malosti,
byly
neomezené co do množství i co
i malost byla neomezená. A když byly
potraviny
2 oboly, ale
tuto
podhodnocuje,
se snažil dokázat, že jeho plán by byl zcela levný.
z EleuKr.) poskytují obecním otsiny (IG 2 II a ill,1672-1673 z let 329-327
na 'i'Qo<l>-rí (stravu)
oboly
Je také nutné
výdaje
za šaty a jiné
a
vlastní zisk Gednak musel mít
i pro
špatné
kdy nebyla žádná práce, jednak také
že si bude moci
na své vykoupení). Do celkových
knihy je
zahrnout
i cenu papyru (tu však, obávám se, nelze
nevíme, v jakých jednotkách byl kupován). Práce jednoho
by však stála
nejmenším jednu drachmu
kvalifikovaní
(tekameníci) dostávali podle eleusinských
a
drachmy
Kniha prodávaná za drachmu tedy musela mít takový rozsah, aby
ji bylo možné snadno opsat za
než jeden den."
459
Xll.
Anaxagoras z Klazomen
všechny
nebyla žádná z nich pro svou malost
Všechno totiž zaujímaly vzduch a aithér, které byly
oba neomezené, ježto jsou v celku všech
množstvím i velikostí.
468 Avšak
než byly tyto
byly všechny
poa ani žádná barva nebyla
Tomu totiž bránila
všech
vlhka a sucha, tepla a chladu,
a tmy, neve
bylo mnoho
a semena co do
ná, která se nepodobala
navzájem.
ani u ostatních
se žádná nepodobá jedna druhé. A protože je tomu takto,
musíme
že všechny
byly obsaženy v celku.
Simplikios, jemuž
za uchování
všech Anaxagorových
že úryvek 467
úvod jeho knihy. To hned
od
ukazuje, jak extrémní byla Anaxagorova reakce proti
eleatskému monismu. Zatímco Parmenidés napsal (296)
oOOÉ 'iTO'T' {jv oo8' &(T'rat,
vUv &anv ÓfLOU 'iT<iv,
crovextc;
(,.nikdy nebylo ani nebude, protože jest nyní
celé, jedno,
souvislé"),
Anaxagoras už ve své první
tím, že nahrazuje
ÓlJ.Oii 'IT<iv,
svým ÓlJ.oii 'IT<iv-ra XQTafLaTa;
za,.bylo" a nakonec slovy "neomezené co do malosti" popírá
také
kterou implikuje Parmenidovo tvrzení, že bytí
je "souvislé". Podle Anaxagory
vznikl z universální
všech
jednotlivých
které se nakonec
Vznikání a zanikání mohly být
eliminovány pouze tak, že "všechny
pohrobyly vloženy do této
To je zcela jasné z následující pasáže:
469 DK 59 B 17 (Simplikios, In Arist. Phys. 163,20): Tó 8& -ytveo-{}aL :x.at. <i'iTÓh.lKT{}aL ou:x. óQ{}&c;
oL "E>..>.."vsc;·
ouoev -y<iQ XQ'Í'JlJ.a -ytv&Tm. oo88 <i'rróh.h.u'TaL, <i>..>..' <i'iTÓ
TWV XQ"'lfLá'TWV <TUlJ.fLL<T-y&TaÍ. TE :x.ai. 8t.a:X.QÍ.VE'Tat.. :x.ai. omw<;
civ ÓQ{}&<; :x.a>..ol.&v 7Ó 7& -ytvea{}at. crup.lJ.Í.cr-y&o-{}at. xai. 'TÓ
<i'iTÓAAlKT{}at. 8t.aXQÍ.V&o-{}aL.
460
Anaxagorova reakce na Parmenida a
pluralisty
469 O vznikání a zanikání
neuvažují
Žádná
totiž nevzniká ani nezaniká, nýbrž se
ze jsoucích
a do nich se také
A takto by nazývali
vznikání míšením a zanikání
Zde
být pochybností o tom, že Anaxagoras
jeden z Parmenidových
tak málo lze pochybovat
o tom, že
v úryvku 467 ostatní jeho požadavky odmítl.
byla, jak
Anaxagoras v úryvcích 467 a 468, natolik jednolitou
tolika
složek, že
pozorovatel
8
by nebyl s to vnímat nic jiného než snad jen vzduch a aithér (viz str.
8
Srv. 470 Aristotelés, Phys. IV,6,213a22 (DK 59 A 68): oL
8et.xvúvat 'lTSLQ<Í>f.LSVOL on m'm
(se. To xsvóv), oux o [3oú>..ov'Tat..
A.É"fELV oL t'ivilQW'lTOt xevóv, Toi'rr'
O:A.A.' Uf.l-O.QTcivovTEc;
A.É"fOU<TLV, w<T'lTSQ
xo.t oL Toi'rrov Tov 'TQÓ'lTOV
'YUQ OTL i:crn 'TL ó <iT}Q, <T'TQ&[3A.oi.lv-rec; ToU<; <i<TXoU<; xa.i.
8EL%VÚVTEc; <Í><; WXUQO<; ó O:i]Q, xo.t
'T(ii,c; %A&$ú8Qat.<;. (Ti,
se pokoušejí ukázat, že prázdno neexistuje, nevyvracejí
lidé obvykle
prázdno, ale argumentují
jak to
to,
Anaxagoras a ti,
odmítají existenci prázdna tímto
bem. Jenom totiž ukazují, že vzduch je ve
cosi, a demonstrují
jeho silu tím, že jím napínají
a uzavírdjí ho v klepsydrách.) U Anaxagory je tedy vzduch, který je
odlišen od neexistujícího
prázdna. Srv. také Aristotelés, De caelo, IV,2,309al9 (DK 59 A 68), kde
Aristotelés spojuje Anaxagoru a Empedoklea,
tito dva prý (1)
popírají existenci prázdna (srv. Empedoklés, 536 níže) a (2) neposkytují
žádné
rozdílností váhy
Klepsydra byla kovová
nádoba s úzkým hrdlem a
dnem, v
byly
drobné dírky jako v moderním sítku na kávu. K
Anaxagorových exs Klepsydrou viz pseudo-Aristotelés, Probl. XVI,8,914b9 (DK
59 A 69). Ve známé pasáži z Empedoklea nemá klepsydra demonstrovat
vzduchu, nýbrž
povahu dýchání, viz následující
relevantních
471 Empedoklés, DK 31 B 100 (Aristotelés, De respir.,
7,473b9):
švilev
Ó'lTÓ'TO.V
O.tf.LO.,
o.tilijQ 'lTo.<fJA.átwv xo.To.í.<Tcre-rm ol:8f.LO".'TL f.LÓ.Q'Y<t>
461
Xll.
Anaxagoras z Klazomen
478 n.). Seznam složek
které uvádí dlouhá
v úryvku 468,
jenž pro moderní komentátory
pramen obtíží, nebyl patrzamýšlen jako
S výjimkou
semen",
o nichž pojednáme
lze ostatní položky seznamu
vyodkazem na názory jiných Anaxagorových
V
totiž existovaly dva hlavní typy pluralismu: na jedné
stáli ti,
jako Amtximandros a Hérakleitos tím oním
pokládali
za
na
druhé Empedoklés (pokud jeho dílo
Anaxagorovu spisu), který upevnil vzáse
protiklady do
a
dn-e
<ivaitQ<í><Tx1J, 'lTÚALV sx'lTvÉeL, W<T'lTEQ ihav 1Tai.<;
XAElJIÚSQtJ 1Taítou<T<X SuwrreTÉO<; xa>..xoi.o 10 eU'TE IJ.EV au>..oil 1TOQil-1J.ÓV E'lT, eUELSei. XEQL il-ei.<Ta
de; ií8aTo<; f3<i1TTtJo'L TÉQEV Sé!J.a<; <iQJ'U<I>ÉoLO,
oó SeLe; áyyo<TS' 61J.f3Qo<; E<TÉQXETaL, <i>..A.<i IJ.LV ELQ')'EL
<iéQo<; 6-yxo<;
'rre<Twv E'lTL TQTJIJ.<XTa 'ITUXvá,
,,y
EL<TOX <X'lTO<T'TE')'<X<TlJ 'ITUXLVOV QOOV' <XUT<XQ E'lTEL'T<X
15 'lTVEUIJ.<XTO<; EAAel'lTOVTO<; E<TÉQXET<XL <XWLIJ.OV OOWQW<; S' aiíTwc;, (){}' OOWQ !J-Ev
xaT<i f3évil-ea xa>..xoil
'lTOQil-IJ.OU XW<Til-ÉVTO<; f3QOTÉ<p XQOt 'l'J8t 1TÓQOLO,
atil-'l'JQ 8' sxTÓ<;
AEALTJIJ.ÉVO<; OIJ.f3QOV EQUxEL,
ÚIJ.<j>L 'rr'ÓA<X<;
áXQ<X XQ<XT'ÓVWV,
20 ewóxe XELQL IJ.Eit'fl, TÓ'TE S' aí) 1TÚALV,
Tl'lTQÍll,
'lTVeUIJ.aTo<; EIJ.'lTÍ.'lTTOVToc; 1mexil-ÉeL aL<TLIJ.OV OOWQ.
, , , ,
#
(Kdykoli pak odtud odpádí jemná krev, vžene se
vzduch
násilnou vlnou; a když
krev, vzduch
vyvane,
jako když
si dívka hraje s klepsydrou z blyštivé
Pokud
ústí hrdla k své
ruce a
nádobu do jemne1w
vody, nevstupuje
žádná voda, nýbrž jí v tom bráni objem vzduchu
který dopadá na husté
dokud [dívka] zase nevpustí hustý proud; však
když se vzduch stáhne
vchází
voda v totožném množství.
je tomu, když voda vyplní hlubinu bronzové nádoby a
v její hubici je
lidskou rukou: vzduch venku, který dychtí
zadržuje vodu a svírá její hladinu u bran
hrdla, dokud
dívka nepustí ruku; a tehdy zase,
než
vstoupí-li vzduch, voda
se ztratí v totožném množství.)
462
Anaxagorova reakce na Zénóna
Ani jeden z
pluralismu nešel podle Anaxagorova
dost daleko. Jeho vlastní
musí obsahovat nejen
opozita a nejen Empedokleovy prvky - které zde
dva další prvky, vzduch a aithér (nebo
byly
jako složky
již v úryvku 467 -, nýbrž musí zahrnovat
také
semena, která se
navzájem nepodobají".
Anaxagorova reakce na Zénóna
472 DK 59 B 3 (Simplikios, ln Arist. Phys. 164, 17): oiYrs
O'j.l.L%QoU
TÓ ')'E EAÓ.XLO'TOV, <iA.A.' &A.aO'O'OV
')'cl(! TOl}
ad (TO ')'Ó.Q
TÓ p.:i} oU% stvm) - <iA.A.a %aL 'TOV j.l.&')'Ó.AOU <isi.
O'U%
ŠO"TL j.l.el.tov.
&e s%aO"'Tóv
i.O"ov ÉO''TL -r<t> O"j.l.L%Q<l> 1T A. fl{} o<;, 1TQO'i éamó
O"j.l.t:x.Qóv.
473 DK 59 B 5 (Simplikios, In Aržst. Phys. 156,10):
TOÚTwv
&e
oihw 3La%E'X(!Lj.l.ÉVWV ')'L')'VWO'%ELV XQ'l'J O'TL 1TÓ.VT(l ou3ev
tA.&O'O'w tO"-rtv oo&t 1rA.etw- ou 'YclQ aVUO'Tov 1r&v-rwv 1rA.sLw
dvaL,
aA.A.a
1TÓ.VT(l LO'a ast.
472 Ani u malého totiž není nic nejmenší, nýbrž vždy je
menšího (není totiž možné, aby jsoucno nebylo).
je
také vždy
než to, co je velké. A co do množství je
velké rovno malému a každá
je sama
velká
i malá.
473 Když však byly tyto [prvky] tímto
musíme uznat, že všech není
ani více. Není totiž možné, aby
jich bylo více než všech, nýbrž musí být všechny stále
stejné.
Existuje
gory
k
že tyto dva
odkazují na Zénóna.9 V každém
9
Oba filosofové psali
v
Kr., ale všechny dohady, kdo z nich se projevil
463
zlomky z Anaxase projevuje
lety 470-460
jsou
XJI. Anaxagoras z Klazomen
pozoruhodná shoda v tom, že ze dvou Zénónových
proti
které jako jediné uchovávají jeho vlastní slova, první
následujícím
474. Zénón, DK 29 B 1 (Simplikios, In Arist. Phys. 141,6; = 316):
omw<; Ú 'JTOAAá
<ivá"Y%'Yl
JLE"Yá>..a· !J.LX-Q<i IJ.Zv wo--rs IJ.TJ
v
•
W<T're <X'JTELQ<X SLV<XL.
,..u:x.Qá Te ELV<Xt, %<XL
!J.É-ydto<;, v..e-yáA.a
474 A tak jsou-li
mnohé, musí být malé i velké: tak malé, že
nemají velikost, a tak veliké, že jsou neomezené.
A druhý argument by
takto:
475 Zénón, DK 29 B 3 (Simplikios, In Arist. Phys. 140,29;
z 315): &L 'Ji"oA.A.á
<ivá-yx.'TI Too-a\ha dvm. oo-a
%<XL oms 'Ji"AStova
oms
BAá'T'rOV<X.
475 Pokud jsou
mnohé, musí jich být
tj. ani více, ani
tolik, kolik jich je,
Protože
velice
tato tvrzení mají
neobvyklý ráz, zdá se být
že pokud je
Anaxagoras parafrázoval tak
jak to
byl v tom z jeho strany zcela
úmysl.
Úryvek 473 má v celkovém rámci Anaxagorova systému
malou
Jeho obsahem je
teze, že už se ve
vyskytují jakékoli
(nebo
musí
vat konstantní. Pokud však toto tvrzení bylo napsáno jako
na úryvek 475, stává se rázem
Zénón vyvozoval ze svého
že plurality musí být
omezené. Avšak
Anaxagoras tento vývod poprávu odmítl,
že
nost se skládá z
(467). Jelikož
neexis-
riskantní. Viz o tom
M. Schofield, An Essay on Anaxagoras,
str. 81-82 (autor argumentuje proti názoru, že Anaxagoras Zénónovi
cházel).
464
Mysl
tuje více ani
než
je, nevyplývá z toho, že je jejich
Tento vhled
že Anaxagoras
jasnázor na povahu
než Zénón.
Totéž
i úryvek 472. Druhá
argumentu, jehož
je podán v úryvku 474, byla
k tomu, aby ukázala, že
je netolerovatelným
paradoxní pokud je totiž
do
z nichž má
každá
pozitivní velikost, musí být
velká.
Atomisté Leukippos a Démokritos tento argument akceptovali a vyvodili z
že
je nutné odmítnout. V souladu s tím stanovili jako základní princip své
filosofie tezi, že
je složena z
(545-546 níže). Naproti tomu Anaxagoras v úryvku 472 ukazuje, že
v
neshledává nic paradoxního. Pokud znal
argument k tezi v úryvku 474,
také v tomto
dost jasnou hlavu na to, aby ho odmítl: jsou totiž kousky,
do nichž je
sebemenší (Zellerovo
TOJJ.'fi,
ním", je lákavou náhradou rukopisného TÓ JL'JÍ), mají tak jako tak pozitivní velikost (nikoli tedy žádnou velikost ze Zénónovy první
zové
ale není žádný
k
že pokud
ne má žádnou
hranici, vyplývá z toho, že souhrn jeho složek je
velký (k
dospívá druhá Zénónova
Každou
lze ve
charakterizovat jako
velkou malou,
už je velikost
jakákoli, obsahuje
všeho (481-482). Tímto
bychom možná
Anaxagorovu teorii látky v tom smyslu, že byla
jako
teorie
zamýšlena jako
Zénónovi. Pokud tuto odpok
kterou dal Anaxagoras Parmenidovi, je
nyní polovina
jeho systému kompletní. Anaxagoras je s to
kosmogonii a poskytnout takové
které
vskutku eliminuje
vznikání z
Mysl
476 DK 59 B 12 (Simplikios, In Arist. Phys. 164,24 a 156,13): Td
JLEV dX.X.a 1TUVTÓ<; JJ.OLQ<XV fJ.&TÉXBI., voU<; 8& É<TTt.V U1TEtQOV
%Ui. U'lrr0%QUTE<; %UL fJ,Sj.J,&t%TUt
XQ1ÍfJ.<XTt., aA.X.d JJ,Ó465
99t
-l.ú'JX rtOOJ..iH}? rtQA rtC!Jl.. nJ..IJ,J..nXxu rti,LJ..
-\1-0 llC!JJ..\l.X> 51,LJ..nX-oJ..
1,1. ·2310.1L 51,LJ..(l.XX>.L
-X>.L 1X>% 3J.. 51J.1fJ
1100J..t;WJ.. ooJ..Q.o ·•·
3%10]1
11ll.1fJ ·5oJ..IJ,J..nX
1X>% 3J..
:(ti'H: ·sS.lfJ ·JsJ.Lv Uf
'soPJndUI!S)
6
s:
)fa 8Lt
1310.1L?
i!>'!'{0.1L
-0.011'1%
-10%3.1L1J
13.1L? 1nx
1X>%
0.1.{!-0.L rtp.1L 5!).011
1100rt;tn
113.0IJ.I11%? 110.0!;) 1X>% 'OJ..311
0.011j?TIO.OI11% !J.O.L
:(I€'00f: ·s.{lfJ
'11'!311.1% 5!).011
'JSf.tV Uf 'sopmdUI!S)
fl
s:
OJ..X>3ol}.
)fa LLt
•11lf. 1"0% 1J...O?
X>.LQ.X>J..
'1115]
X>.L.0'!3'{ lL
1100.LQ
, '{'{1'
11mong
1-ox 11ooíp'li
5y.1L
5!J.OI1 ·!J.ol1 111,1.'{lL
11 'll...O?
9 1nx 'l.L.O? 591ong
!J.O.L
1X>.L31110%
1X>.L31110%0.1L1J
iX>'{'{OlL
·1.013 11C!J'{'{OlL
1X>O'!,OTI ·11goU.3
!J.O.L
!J.O.L
1 -ox
1X>%
TX>%
!J.O.L
!J.O.L 3.L 9.1L1J
1X>% .'1"0-(}.0
113.0ll.J0.1L?
·,oi13TI(}I11ox
-0.1L"9 1o
9 1 nx
9 1 -ox U.111}. '{3.0
1 -ox 5o,x!J.. 9 1 -ox
na .L.on
3.L n.L
13a
oo 1 3 .1L 11(\.11
111J.
111J.J..(l.XJ.L 111.0 ll. oo 1 a 3.1L 11. U..L
"'
'
""
...
u
xa
a x
il
J
1-ox '5!J.OI1
,.
'1n.L.o;1 X>'!OlL9 1nx 1.L.O? rtQA
X>.OQ 1"0% ttlf. X>'!,OlL9 1X>% 1X>-(}.03.0jl 113'{'{3TI5J X>'!,OlL9 1X>% '5!).011.
1-ox
oo11A.il
-gA..o1nnn.o
"
1-ox 3.L
1X>% ·110jt'{.1L 1.1L?
110jt'{.1L
1lL?
1-ox ·111J.Xo-o 11U..1.
I
'
1-ox
O.LX>30l}.
"
!J.O.L
a.L.ooo
""'
il
U
5nol1
'
..,.
5ll..o-o.1Lnn.o sll..L 5m.oU.oooX'Io3.1L 5ll..L 1-ox ·13.1.-oox sno11 ttooJ..rt-o.1L
I
'-'
I
..,
w
\.
...-
I
1-ox ooíp'li
1nx ''l3Xj1 rtf,LXnrjl 3Á. -o.og 1-ox
.110.L.O'IÁ.3TI 13nX.D'I 1"0% 13Xm 11X>.OX>.1L 50.LttX>.1L
3Á. rtll.'lioo11A.
i1
I
1 -ox
-.1L3'{
--oox
(
'\
1'-
..,
\.
'\
I
1-ox
3.L 11g.L-o.Lg.L
1.L.Ojl ·!J.o.Ln-o? ,<i>? X>.Lrt9? 11ottgn 1-ox
SOOJO'lif! rt'!3.L
3.L.O<_? 'X>rtj?TIÁ.13TI3'linn.o
rt(,).LI)-X>
tty 1-ox .1X>.L%3'{5J'{ 1on 113.(}.090.1L 5'!o.L rt? 03.1L.O<!J
'111.L.D311a u(hon so.LI1X>JL o-oA. 1.LI1X>.1L 11.3 .oo3J.. o.Lx13'TI3n3
"'
'-'
'lo
\
\
I
"
11y 113X'!3.L3n
13
il
'
o.L%13-ri;tn? oo3.L
,<Í>? (1"9A_f,Ln 13 ·111.L.O? !J.O.LO.X>? ,<Í>?
'11lf. Q.OJ..(l.X>?
z sv.Jo:lvxvuv
5011
·nx
Mysl
J.LÓ:TWV SV civ{}QW'lTOL<;, cXAAci 'lTÓ:VTW<; 'lTOAAIX'lTAIXO"LW<; TIX)(Ú
S<TTL.
479 DK 59 B 14 (Simplikios, ln Arist. Phys. 157,7): ó 88
o<;
ciet srrTL, TÓ xáQT« [Diels: orr« suTí. TE xáQT« Simplicius
MSS] x«t
SO"TL tva X«L Tci &A.A.« 'lTávTa, sv np 'lToA.A.<t>
XIXL SV TOL<; 'ITQOO"XQL{}EL(J"L xai. ev TOL<; cX'lTOXE476 Všechny ostatní
obsahují díl z všeho, avšak Mysl je neomezená, samovládná a není s
smíšena, nýbrž je jenom
sama o
Kdyby totiž nebyla sama o
nýbrž by se byla
s
smísila,
by díl ze všech
i kdyby se smísila
jen s
jak jsem
v každé
je obsažen díl ze všeho. A tyto
by jí bránily, takže by
nemohla vládnout
tímtéž
jako kdyby byla
pouze sama o
Je totiž ze všech
a
tší, má o všem veškeré poznání a vládne
silou. Mysl též
ovládá všechny
které mají život, už jsou
menší.
Mysl ovládla i veškeré
takže
A nejprve
v malém rozsahu, ale ten se nyní
a v budoucnosti bude rozsah
A všechny
které
jsou míšeny,
a
jsou Mysli známy.
A všechno, co
být, co bylo a co je nyní, to vše Mysl uspotohoto
jímž se nyní
Slunce a
i vzduch a aithér, které se
A toto
A
se husté od
teplé od
studeného, jasné od temného a suché od vlhkého. Existují pak
mnohé díly mnoha
avšak žádná
se
ani
od druhé s výjimkou Mysli. Mysl je celá podobná,
i menší. Naproti tomu žádná
není podobná žádné jiné, nýbrž jedna každá
je tím,
je v ní nejvíce a co v ní bylo a je
477 A když Mysl
pohyb, nastalo
od všeho, co
se pohybovalo; a nakolik Mysl
do pohybu, toto vše
bylo
A když se
pohybovaly a
otámnohem
467
XII. Anaxagoras z Klazomen
478
když se tyto
takto
a
síly
a rychlosti (jejich
Rychlost pak
sílu. Jejich
rychlost se však nepodobá žádné
která nyní u lidí existuje,
je to rychlost dozajista
rychlejší.
479- Avšak Mysl, která je
je
i nyní tam, kde je také vše
ostatní, tj. v obklopujícím množství a ve
které se
jují, i ve
které se
Další parmenidovský požadavek, jemuž se Anaxagoras musel
sobit,
v tom, že pohyb
být jednoduše pokládán za
nýbrž musí být
Na místo Empedokleovy
dvojice Lásky a Sváru (349) Anaxagoras dosadil jedinou intelektuální hybnou sílu, a to Mysl. Ta má též jako Láska a Svár mnoho kvalit
abstraktního principu. "Má o všem veškeré
poznání a vládne
silou; ovládá všechny
které mají život;" a "všechny
které
být ...
kosmického
je však Mysl
a
to znamená "celá podobná,
i menší".
A
"není smíšena s
je
"tam, kde je
všechno ostatní, v obklopujícím množství a ve
které se spojují, i ve
které se
Anaxagoras ve
jako
jeho
usiloval o to, aby
a popsal
zcela
entitu. Ale jako pro
tak i pro
jediné
kritérium reality prostorová
Mysl
je jako vše ostatní
a
za svou moc
své jemnosti,
tomu, že ona jediná, i když je
ve
vá nesmíšená.
Jakým
Mysl realizovala prvotní
pohyb, není
v žádném
jasné. Možná dokonce ani sám Anaxagoras
jasnou myšlenkovou
tohoto procesu. Zdá se
že
místo zasažené
bylo zprvu malé, ale stále se
Rychlost tohoto
je
a proto je jeho vliv na
velmi silný (478). Okamžitým následkem je postupující
vání,
v okamžiku, kdy
zabírá nové místo tak, jak se to
po celý
se složky tohoto místa ihned
(477). Ve
je to
které je
za oda které
vede ke vzniku
Mysl, která
iniciovala, sice sama
prvotní
ale
je z tvr468
Ve všem je díl všeho
zení ze
úryvku 477
že
po iniciaci
pohybu
mechanické faktory a
Mysli se stává
To
rys Anaxagorova systému, který se
k nevolí Platóna a Aristotela (viz 495 a poznámku)
dalšího
postupu jeho kosmogonie
Se zavedením Mysli je základ systému hotov. Anaxagoras byl duali sta
tak, jako jimi byli po
i Filolaos a atomisté. Jeho dualismus
v
smyslu dualismus Mysli a látky, 10 avšak
oba
této duality jsou zvláštní. Mysl je
jako látka
a
za svou moc nad látkou své jemnosti a
Sama látka má
sice do
daleko, ale
je
litelnou
každé formy substance, kterou
obsahovat.
Ve všem je díl všeho
481 DK 59 B 6 (Simplikios, ln Arist. Phys. 164,26): xai. ihe 8&
t<n:n J.LOLQO.Í. dm,
T& J.L&)'ÚAou xoi TOU <TJ.LLXQOU 7TAfj{}or.;,
xai.. oiYrwr.; &v GL'TJ &v 7TO.VTL 7TÚVTa· ou8& XWQL'i
dvat,
«i>-...1\ci 7TÚVTa 7TO.VTÓ<; J.LOLQCXV J.L&TSX&L. ()Te TOUAÚXL<TTOV J.L'i]
dvat, mix &v 8úvat.To XWQL<Ti}fjvat., oú8' &v &<!>'
&aUToiJ )'&vsrr.a-at., «i.I\X.' 07TW<T7TEQ liQx'i)v &tvat xai. viJv
10
Srv. 480 Theofrastos, Phys. op.,-zl. 4 u Simplikia, In Arist. Phys.
27,17 (DK 59 A 41): xai. ofuw
av ó 'Avo.TeX<;
lÍALXcX<; cXQXcX'i cX'IT&Í.Qou<; 'ITOL&i.v, TJ'tv 8& Tfjr.;
%WJÍ<T&Wr.; 'iGO.L Tflr.; )'&VS<Tf:wr.; aL'fí.av
TÓV voiJv· &L 8É TL<; T'llV
Twv &mivTwv
Gtvm c:l>fuLv cióQL<TTov xo.i. xaT' et8or.;
xo.i. xo.Tci
8úo Tcir.; ciQxO:r.; a\rróv At-yeLv T'JÍV T& ToU
li'ITdQOU <l>futv xai. TÓV vm1v. (A když mají takovéto pojetí, mohlo by se
své materiální principy
neomezené,
zdát, že Anaxagoras
pohybu a vzniku je u
Mysl. Ale pokud
zatímco jedinou
me, že
všech
je jedinou substancí,
co do tvaru i velikosti, vyplývá z toho, že postuluje pouze dva první principy, totiž substanci
neomezena a Mysl.)
469
XII. Anaxagoras z Klazomen
1rá.VT<X ÓJLOU. &v 1ró.c:n 8& 1TOAAa ŠVE<TTL %<XL Twv a1TO%QLVOJLévwv i:<r« 1TA.ft-&oc; &v Toto;
TE %<Xi. &!..á<r<ro<rt..
482 DK 59 B ll (Simplikios, ln Arist. Phys. 164,23): &v 1r«VTi.
1T<XV'TÓ<; JLOLQ<X ŠVE<T'TL 1TA'l')V VOU, Š<TTLV OU:TL 86 %<XL VOU<; ŠVL.
481 A protože díly velkého a malého jsou co do
stejné, tak je
také všechno ve všem. Není možné, aby byly
nýbrž
všechny mají díl všeho. Protože není možné, aby existoval nejmenší díl,
se sám od sebe
ani osamostatnit, nýbrž
jako na
i nyní musí být vše
Ve
všem jsou
mnohé
a množství
je
stejné ve
i menších.
482 S výjimkou Mysli je ve všem
díl všeho. Existují však
v nichž je
i Mysl.
To, co tyto dva zlomky
emfaticky a - jak
bychom se mohli domnívat Úryvek 481 nás informuje, že
nyní,
tak jako v
jsou v každé
která se
má jakoukoli velikost, všechny
Naproti
tomu úryvek 482 dodáním slov 1TA'l')v vou
že jako
ní
obsahovala nejen
opozita a empedokleovské prvky,
nýbrž i
semena", tak i nyní všechno obsahuje
díl
všeho s výjimkou Mysli.
toto sám Anaxagoras
a to také více než jednou opakuje v jednom
zlomku, který
byl již citován (476). Ti,
tvrdí (jako
Cornford
Vlastos),
že když Anaxagoras
"ve všem je díl všeho",
tím myslet
pouze to, že ve všem je díl všech opozit, mohou tuto interpretaci
zastávat jen za cenu toho, že Anaxagoru viní z tvrzení, které
na mysli. Je
nemyslitelné, že by
natož pak zkušený
myslitel, jakým byl Anaxagoras, mohl napsat ev 1T<XV'Ti. 1T<XVTÓ<; JLOLQ<X
pokud by slovem 1T<XVTÓc;
mínil
zcela odlišného od 1T«VTL.
už však slova 1T<XVTL a 1T<XVTÓc;
zahrnovat
cokoli, chceme-li být
Anaxagorovi korektní, musíme
dat, že zahrnovala tytéž
A to, že tyto
zahrnují jiné
než
opozita,
vyplývá ze srovnání zl. 6 (481) se zl. 4
(468).
470
í
•
" Semena " a " d'l
1 y "
Když Anaxagoras na konci úryvku 482 dodává, že existují
v nichž je
i Mysl, je
toto tvrzení srovnat s jiným
výrokem v úryvku 476, v
se
že Mysl ovládá všechno, co
má život. Pokud tedy existují
v nichž je Mysl
musí
existovat jiné, v nichž
není. Mysl si je tudíž
jako
co je
po celém
v živých bytostech. To by také mohlo vyco Anaxagoras mohl mínit výrokem, že Mysl je
i menší', který se vyskytuje ke konci úryvku 476.
,, S emena" a ,,díly"
Hlavním problémem jakékoli rekonstrukce, která
že
Anaxagoras
na mysli to, co
v
vztahu mezi
<T'ITÉQj.L<X'T<X ("semeny") z úryvku 468 a j.LOLQ«L z
476, 481
a 482. Pokud Anaxagoras
(a
toto nebylo
nikdy
v
látky, jak dochází
k tomu, že "semena" jsou již
v
Abychom
na tuto
otázku mohli
bude nejsnazší nejprve
uvážit, co
filosof mínil slovem j.LOLQ«, a
o tom,
bylo nutné "semena"
Anaxagoras
slovo j.LOLQ<X neužívá takovým
jakým zachází se slovem <T'ITÉQj.L«, které pro
technický termín. Spíše toto slovo používal v
smyslu, který
vyžaduje pozornou úvahu. Anaxagorovská j.LOLQ« znamená "díl" spíše ve smyslu "podíl" než "kus"
Základní charakteristika takového "dílu" podle všeho
v tom, že teoreticky ani prakticky
nikdy
být
dosažen a
od toho, v
je obsažen. I kdybyste
látku dál a dál a kdybyste tímto
získali jakkoli infinitezimální
Anaxagoras by vždy
že ani zdaleka není dále
a stále obsahuje
v tom
povaha Anaxagorovy reakce na
Zénóna. A
na mysli
tuto
když v úryvku 481
že "díly velkého a malého jsou co do
stejné". Nevelikost i
malost bez rozdílu obsahují
že v
je taková teorie neodlišitelná od teorie
v
v jaké ji Anaxagorovi
471
XII. Anaxagoras z Klazomen
Bailey (Greek Atomists and Epicurus, App. I);
se od moderního pojetí chemického
odlišuje ve dvou základních ohledech. V šálku kávy mohou být voda, mléko, cukr a extrakt z kávových zrnek smíšeny natolik
že se jakákoli pozorovatelná
kapka jeví jako naprosto homogenní.
že taková kapka
sestává z množství zcela odlišných základních molekulárních struktur, zatímco Anaxagoras, protože lpí na principu
nosti, odmítá jakoukoli možnost, že by takovéto základní prvky mohly být dosažitelné. A zatímco my
že šálek kávy obsahuje
pouze omezený
substancí, Anaxagoras tvrdí, že obsahuje
"díly" proporce všech substancí a opozit, které existují.
Jak však
kosmogonie, jestliže v
stavu
realita sestává jednoduše ze zcela uniformní
všech substancí
a opozit? Kde je tu
vymezená a odlišená entita, jež by mohla
poskytnout základ pro proces diferenciace ve velkém i malém
ku, který
kosmos
vyžaduje? Možná se Anaxagoras
domníval, že tyto procesy takové entity nevyžadují. Ale možná, že
na tuto otázku byla "semena", která klade do
si. Úryvky 467-469 mohou být
jako tvrzení, že na mikroskopické úrovni
uniformní nebyla.
je látka nekood
se srážela do
"semen", která
tudíž
jednotku, od níž
kosmogonie
(odtud snad slovo "semeno",
semeno je tím, z
se vyvíjejí
11
K dalšímu rozvíjení zde nabízené interpretace anaxagorovských
viz
C. Strang, The Physical Theory ofAnaxagoras, in: Studies
in Presocratic Philosophy, II, vyd. R. E. Allen - D. J. Furley, London
1975, str. 361-380; J. Barnes, The Presocratic Philosophers, II, kap. 2;
M. Schofield, An Essay on Anaxagoras, str. 75-78 a 107-121. Povaha
a úloha "semen" v
systému
sporná. Jasnou
názoru
J. Bames, tamt., ll, str.
alternativu zde
21-24. Celý problém
probírá M. Schofield, tamt., str. 68-79
a 121-133, který uvádí i další bibliografii.
472
j
"Semena" a opozita
•
"Semena" a opozita
483 DK 59 B 4 (první
Simplikios, ln Arist. Phys. 34,29):
Toirrwv Be ofuwc; txóvTwv )(Ql) Boxe'Lv tveivw.. 7roA.A.á Te xa.t
'lT<XVToia. tv 7r&c:n TOL<; <nryXQLVO!-LÉVOL<; xa.t <T'lTÉQJ.LCXTa.
'lTUlJT(t)V XQ'llJ.LUTWV xa.i. toéa.c; 1TU1JTOLCX<;
xa.t )(QOLU<;
xa.t l)Bová<; ...
jako 498)
484 Scholion k
z Nazianzu XXXVI,911 Migne (DK 59
B 10): 'lTW<; -y&Q &v tx J.LT} TQI.)(O<;
xa.t
tx
'
J.L'll' <TCXQXO<;;
485 Aristotelés, Phys. 1,4, 187a23 (DK 31 A 46):
oe
UAA.'TIAWV
TOV J.LEV (se. 'EJ.L'lTBOOXAÉa.) 1T&QÍ.OOOV 'lTOI.&LlJ
TOÚTWV, TOV o' (se.
xa.i. TOV J.LEV (se. AU'lTEI.QCX, Tá TE ÓJ.LOI.OJ.LEQft xa.i. TUVUlJTLcx, TOV Be
Ta xa.A.ovv-eva. <TTOL)(eí.a. v-óvov.
Be
<i'lT&LQ<X ofuwc; ot'll{}ftva.L OLa TO
Tl)v xoLv-ftv
TWV <!>U<TLXWV etva.l. UA'll-&i'J, W<; OÚ 'YL'YliOJ.LÉVOV oúOEVÓ<; tx Tou J.L'T) óvTo<; (oLCx Tofuo 'Y<iQ ofuw A.é-yov<Tw, .ftv
ÓJ.LOU 1TUVTa., xa.i, TO -yl.-yve<T-&a.t 'TOLÓVO& xa.-&É<TT'llXEV uA.AOLoÍJ<Tita.L, oL Oe <TÚ'YXQL<TW xa.t OLUXQL<TLv)·
o' tx ToU
-yl.-yve<T-&a.t
&A.A.1tA.wv T<iva.vTÍ.a.· evv7ri]Q)(BV &Qa.· d -y<iQ
7r&v J.LSV To 'YL'YVÓtJ.evov &vá-yx'll -yl.-yve<T-&a.L 'i\
óvTwv 'i\
tx J.LT} ÓlJ'T(t)lJ, TOVT(t)ll
'TO J.LSV tx J.LT} OVTWV -yt-yv&<Titm.
UOVVCXTOV ( 1T&QL -yc:iQ T<XVT'll'i ÓJ.LO'YVWJ.LOVOWL Tf]<;
&1ra.vTe<; ot 1T&Qt <!>wewc;), To A.oL1rov 'l'ío'll
uvá-yx'll<; EVÓJ.LL<Ta.V,
ÓVTWV J.LEV xa.t EVV1TUQ)(Ó1J'T(t)l1
-yt-yve<T-&m., OLa 1-LLXQÓT'llTa. os 'TWV 6-yxwv
&va.L<T-&'lÍ'TWV
'lÍJ.LiV. OLÓ <!>a.<TL 'lTQV ev 1TCX1JTL J.L&J.LL)(-&a.L, OLÓTL 'lTUV tx
'lTUVTO<; éWQWV 'YL'YVÓJ.L&Vov· <!>a.tve<T-&a.t.
OLa.<!>EQOVTa. xa.l.
1TQO<T<X'YOQ&ÚB<T-&a.L ET&Qa. &A.A.1tA.wv tx Tou J.LUAL<Tit'
il'lT&QÉ)(OlJTO<; OLc:i 'lTAf]-&o<; ev T'fl
n'i>V um:l.QWV' ELALXQLVW<; J.LSV -y<iQ oA.ov A.evxov ft tJ.ÉAa.v ft -yA.vxu ft <TUQX<X ft
Ó<TToUV OÚ% etva.L, OTOV ot 'lTA&Í.<TTOll
'TOUTO ooxeí.v etva.L Tl)v <!>V<Tt.v ToU 1TQU'YJ.L<XTO<;.
oe
oe
473
XII. Anaxagoras z Klazomen
483 A protože se tyto
mají takto, musíme se domnívat, že ve
všem, co se
jsou obsaženy mnohé
všelikého druhu
a semena všech
která mají všeliké tvary, barvy a chuti.
484 Jak by totiž mohl vzniknout vlas z nevlasu a maso z nemasa?
485 Tito dva se však od sebe odlišují v tom, že jeden [tj. Empedoklés] považuje tento proces za cyklický, kdežto druhý [tj. Anaxagoras] za jednorázový. Anaxagoras také
ný
totiž homoiomerie a opozita, zatímco
Empedoklés pouze takzvané "prvky". K
že principy
jsou
Anaxagoras podle všeho
tak, že
pokládal za pravdivý obecný názor
že žádná
nevzniká z
(Z tohoto
totiž
že "všechno bylo
a že vznikání
toho onoho druhu je
podle
kvalitativní
kdežto druzí tu
o slua
toho
že opozita vznikají ze sebe navzájem, vede k témuž
musela být
v
už obsažena. Pokud totiž vše, co vzniká, musí vznikat
z toho, co je, anebo z toho, co není, a pokud je nemožné, aby
vznikala z toho, co není (na tomto názoru se totiž všichni filosofové
shodují), usoudili, že z toho vyplývá pravdivost zbývající možnosti, totiž že
vznikají z toho, co je, neboli z
již existujících, které však pro nepatrnost jejich
objemu nejsme s to vnímat. Tvrdí proto, že všechno je
no ve všem,
mají
vznikání všeho ze všeho.
se však prý jeví jako od sebe odlišné a dostávají
jména na
která ve
nesposložek
nejvíce. Žádná
prý totiž není zcela
bílá,
sladká, ani zcela masem kostí, nýbrž povahou
se zdá být to,
je v ní obsaženo nejvíce.
Jediné
pocházející od samého Anaxagory, které nám poskytují
stopu
skladby "semen", jsou
pouze ty,
které obsahují úryvky 483 a 484.
toho je docela
možné,
že úryvek 484 nezachycuje Anaxagorova vlastní slova, nýbrž jen
parafrázi scholiasty k
z Nazianzu, který argument uchoval.
Za
okolností jsme proto nuceni uchýlit se k sekundárním zdroNaše sekundární autority (z nichž Simplikios
znal Anaxagorovu knihu nebo
rozsáhlý výtah z ní) se
shodují
474
"Semena" a opozita
v tom, že
Anaxagorovi názory, o kterých referuje
Aristotelés v úryvku 485.
že mají
barvy
Z úryvku 483, kde se o "semenech"
a chuti, je
patrné, že
z
typu
jasný a temný
sladký a
hrály v "semenech"
roli
pravsložek. Je proto jen málo pochybností o tom, že Aristotelés
du, když Anaxagorovi
obecný argument, že pokud protitotiž jinými slovy:
se
klady "vznikají ze sebe navzájem"byla
a
-, musí být
stává teplejší ze stavu, v
jeden v druhém po celou dobu. Tím však problém
jak to bývá
vykládáno. Úryvek 484 stejným
implikuje,
ne tak
že
substance jsou s protiklady na
téže úrovni. Jestliže totiž vlas
vzniknout z nevlasu a maso
z nemasa, pak musí vlas a maso existovat po celou dobu
jako
protiklady. Tento
je nadto
Aristotelem, ježto
v poslední
z úryvku 485 se ve
jejichž
vládání
zjevný charakter celého
objevují vedle opozit
a sladkosti
substance, a to maso
a kost. "Semena" ve
obsahují jako
v níž byla
nejenom protiklady nebo pouze
substance, nýbrž obojí dohromady.
Je
že Aristotelés srovnává podobnosti a
na
rozdíly mezi Empedokleem a Anaxagorou tak
jak to
v úryvku 485. Anaxagoras nejspíše cítil, jak se stalo
již ze seznamu složek
v úryvku 468, že Empedoklés nešel dodaleko. Pokud všechno sestává
ze
jejichž
v
formuje
maso kost,
pak podle Anaxagorova
Empedoklés
v eliminaci
vznikání
nového. Jedinou možností, jak to provést, bylo vložit ab initio do každé
všeho, co by z ní mohlo vzniknout. Jestliže zjevné
které se ve
mohou odehrávat, nemají žádný konec, pak musí být nejen v
jako celku,
nýbrž v každém semeni, které bylo její složkou,
.,díl" nejen
všech opozit, ale také každé
substance.
tímto
bem mohou vznikat vlasy a maso z pšenice, která jim poskytuje výživu, aniž by tak vznikalo
nového.
475
•
XII. Anaxagoras z Klazomen
Protiklady
486 DK 59 B 8 (Simplikios, In Arist. Phys. 175,12 a 176,29):
:xc:xwQUT'T<XL &>..1\:r]>..wv T<i
T(i> i:vi. :xórrJ.Lq>
<i1To:xé:xo1Tnu. 1TeX.éxeL ouTe TÓ \}C:Qf.LÓV <i1Tó -roil 'iroXQOU ou-rc: -ró
'iroXQÓV <i1TÓ TOU \}c;Qf.LOU.
486 V jednom
od sebe
nejsou
odseknuty sekyrou, ani teplo od chladu a chlad od tepla.
ani
Tento zlomek by mohl být srovnán s
posledními
z úryvku 476
:xa.i. cX1TO%QÍ.VeTa.L, "a
se husté").
Tyto
pasáže jsou spolu s texty následujícího oddílu
vykládány v tom smyslu, že Anaxagoras
považoval protiklady za
primární prvky, jejichž status je
substancím.
Vezmeme-li však v úvahu doklady, které
o opaku, je
že opozita pokládal pouze za nejlepší ilustraci své
obecné teorie, podle níž "ve všem je díl všeho". Hérakleitos již ukázal, že jeden
páru opozit
existovat bez druhého. Už
samotná
že
protiklad, znamená, že
mezi nimi existuje úzká spojitost, která je
než u substancí typu zlata
masa,
už je jakéhokoli druhu. A
zvláštní argument, jehož užití je Anaxagorovi
totiž para12
dox, že sníh musí být ve
nemusí být
jiným
než
zkreslením tvrzení, že ve
existuje "díl"
Ale i když z tohoto
opozita bez diskuse zaujímají ve zlomcích
místo, doklady
jak se zdá, napovídají, že
tak jako od sebe ne mohou být odseknuty sekyrkou teplo a chlad, jsou
od sebe
také maso, vlasy, zlato a všechny ostatní
zené substance.
487 Sextos Empeirikos, Pyrrh. hyp. 1,33 (DK 59 A 97): voOÚf.LeVa.
Se 4>c:nvoJLÉvov; (se. avTLTt.fref,LBV), w<; ó
X.&tJ:x.Yw c:tvm
'T'i)v xwva.
OTL 'Ýj XLWV OOWQ E<T'Ti.. 1Te1T'T)j'Ó<;, 'TO SE OOWQ
f.LÉA.a.v, %Ui. 'Ýj x..Wv &.Q<X f.LÉX.a.LVÓ: E<T'TLV. (Proti smyslovým
stavíme
12
do opozice
myšlené,
jako Anaxagoras staví proti názoru,
že sníh je bílý, úsudek: sníh je zmrzlá voda; voda je však
i sníh je
tedy
476
kosmogonie
kosmogonie
488 DK 59 B 2 (Simplikios, In Arist. Phys. 155,31): xo:i. 'YÓ:Q Ó:ÝJQ
TE %0'.L o.Lih'm cr'lTOXQLVOVTO'.L cr'lTo TOU 'lTOAAoU TOU 1TEQ...txovTO<;, xo.t Tó -ye 1TEQt.<ixov <'i1TEt.Qóv tun To 1TA.frfioc;.
489 DK 59 B 15 (Simplikios, ln Arist. Phys. 179,3): TÓ p..ev 'lT\Jxvóv
xo:i. <TÓ> 8t.&QÓV xo:i. TÓ tVuXQÓV xo:i. TÓ
tv-fiá8e O"UVEXWQ'TJCT&V,
vf>v yft, To OE á(!O.LÓV xo.t TÓ {}eQp..Óv xo.t TÓ
<xo.i. 7"Ó A.o.p..'lTQÓV>
sis TÓ 'lTQÓCTw TOÍI o.i.
-fiÉ(!O<;.
490 DK 59 B 16 (Simplikios, In Arist. Phys. 179,8 a 155,21): cr'lTó
<nlj.L1TTJ'YVU'TO'.L yij· EX p..tv 'YÓ:Q 'i"WV
ve<j>eA.&v
cr1TOX(!Í.VETO'.L, E% OE ToU
yft, E% OE TfJ<;
'Yi'J'> A.Wm <n!p..'lT'JÍ'YVUVTO:L il1Tó 'Tou o/uxQou,
OE txxwQéoU<Tt. p..&A.A.ov ToU
'TOlYJ"ÉWV cr'lTOXQLVOj.LÉVWV
488 Vzduch i aithér se totiž
od obklopujícího množství
a toto obklopující je co do kvantity neomezené.
489 Husté a vlhké a studené a temné ustoupily sem, kde je nyní
zatímco
a teplé, suché a
postoupily daleko
do aitheru.
490 Z
které se
tuhne
Voda se totiž odluz
z vody, ze
pak
chladu tuhnou kameny. A kameny vystupují více ven než voda.
Srovnání úryvku 490 s úryvky 140-141 ukazuje, že Anaxagoras si
své schéma transformací 13
z Anaximena, 14
nesdílel Anaximenovu víru, že jediný základní princip
13
Úryvek 490 ve
specifikuje obecný vzorec
ve
vesmíru (viz M. C. Stokes, On Anaxagoras, in: AGPh 47, 1965, str.
229-244), ale ten je
založen na týchž principech jako kosmogonické
které je popsáno v úryvku 489.
14
Srv. str. 455, pozn. 3.
477
XII. Anaxagoras z Klazomen
vzduch.
vlastní názor na vzduch a aithér
není jasný. V úvodních
úryvku 467 již bylo
že
v
"žádná z
nebyla pro svou malost
Všechno totiž zaujímaly vzduch a aithér". Avšak jestliže vzduch
a aithér byly
již v
se pak
vat, když
spekulativní
se
z analýzy úryvku 489. t6
Jak jsme již
protiklady existují ve
v "semenech",
každé "semeno" je charakterizováno tím,
má
v
nejvíce. Když nám tedy úryvek 489
že "husté a vlhké
a studené a temné ustoupily sem, kde je nyní
znamená to, že
"semena", v nichž hustota, vlhkost, chlad a temnota
nad
svými vlastními protiklady,
k centru
Jinými slovy
uposlechly dvou
které Anaxagoras podle všeho považoval za
axiomatické, totiž
podobného podobným a
k
víru a lehkého k jeho okraji. 17 Empedokleov-
15
Srv. 491 Aristotelés, De caelo, I,3,270b24 (DK 59 A 73):
oe
J'ÓQa<;
xaT<XXQ"Í'JTat T<{l óvÓ!J.aTL TOÚT<p uó xaft.w<;· óvo!J.d,et -ydQ
aWéQa dvTi. 1Tl1QÓ<>. (Anaxagoras užívá tohoto jména [tj. jména aithér]
ježto
o aitheru místo o ohni.) Srv.
Meteor. II,9,369bl4 (DK 59 A 84) a úryvek 494.
Aristotelés,
16
K další diskusi o této obtížné otázce viz M. Schofield, An Essay on
Anaxagoras, str. 70-78 (zejména viz pozn. 6 na str. 155), 128 a 131-132.
17
492 Simplikios, In Arist. Phys. 27,11 (DK 59 A 41): xai. Taii'Td
<I>TJ<TLV ó E>eó<J>Qa<TTo<; 'lr<XQ<X'ITXT}<TÍ.w<; T<!J
Xé-yew TÓV
(se.
-yá.Q <!>TJ<TLV
Tfl Ot<XXQÍ.<TEL
TOU d1reÍ.QOU Td <TU")'')'EVft <J>éQea{}m 'lrQÓ<; &.XX T}Xa, xai. OTL
tv T<!J
1ravTi. XQU<TÓ<; i)v, -yí.vea{}m )(Quaóv, ÓTL 8& ')'TJ, ')'"Í'JV. (A Theofrastos
že Anaxagorovo
se podobá Anaximandrovu. Anaxagoras totiž
tvrdí, že
neomezeného se pohybují sourodé
k
a že to,
co bylo v pzlvodním celku zlatem, stává se zlatem, a co bylo zemí, stává se
zemí.)- 493 DL II,8 (DK 59 A 1): xai. voiiv
dQXTJV xw'l}aewc;· TWV
OE <TWf.LáTWV TQ
JlaQÉCl TÓV XciTW TÓ'lrOV, 'Ta
xoii<l>a TÓV avw
•.• (Mysl je podle
pohybu;
zaujala
místo dole, zatímco lehká místo
... ) Srv. 117.
478
kosmogonie
ské prvky nebyly podle Anaxagory prvotními substancemi, nýbrž spí18
še smíšeninami "semen" všech
v této fázi kosmogonie je
zemí spíše než
jiným jednoduše proto, že
v "semenech", která ji
hustota a ostatní výše uvedené protiklady nad svými
Na druhé
aithér sestává ze
"semen", která jsou charakterizována
teplem a suchostí.
Vše, co se v tomto velmi raném stadiu
evoluce
je to, že
"semena", která jsou charakterizována totožnou kombinací protiklana to místo ve vesmíru, jež jim
Ale pokud je tomu tak, pak lze problém, který vyvstal srovnáním
zl. 1 (467) se zl. 2 (488), snadno
Vše, co nám
zL 1 chce
je to, co lze shrnout Cornfordovýmí slovy takto: ,,Aithér a Vzduch jsou pouze kolektivními jmény pro soubory teplejších,
respektive
(atd.) Semen. Oba existují v
a
dokonce
celou
ale
byly zcela smíšené
dohromady a koextenzivní" (viz CQ 24, 1930, str. 25). Na druhé strazl. 2 popisuje, jak se tyto soubory "semen", které byly
promíšeny,
jeden od druhého, takže
odlišné masy. Anaxagoras,
svému iónskému vychování, povolil ve
i když byl jejich status nyní re18
QfX'>
/
494 Aristotelés, De caelo, III,3,302a28 (DK 59 A 43):
se 'EJJ,.1TS&oxf..ei. &vuvTLW<; AÉ"fEt 1TEQL TWV <TTOtXeLWV. ó J.Ulv "fUe
'iTÍJQ xui. Ta <TÚ<TTotxu ToÚ'rot<; <TTotX&i.á. <I>1J<rtv etvut TWv <TWIJ..ÚTWV 'i«tL
i)i; TmJVUVTLOV' Td 1fiQ
<TU')'X&i.<ritcn 1TÓ.VT' ŠX TOÚ'TWV,
ÓIJ..OWJ.L&Qij <TTotX&i.u, AF."fro &' o'tov <TÓ.QXU xui. Ó<TToilv xui. TWV '!"OLoÚ'rrov
déQU i)i; %UL
JJ,.d"fJ.LU'I'fX 'TOÚ'TWV %fÍt 'TWV QAAWV
<T1TEQJUi'TWv 1TÓ.VTWV· SLVfXI. ')IUQ ŠXÓ.T&QOV fXlJTWV
ÓIJ..OWIJ..SQWV 1TÓ.V'TWV]
8tó XfXL
[TWV
1TÓ.VT' lw
(Anaxagoras
mluví o prvcích
než Empedoklés. Empedoklés totiž tvrdí, že
a ostatní elementy jsou prvky
a že se z nich
skládá. Anaxagoras však zastává
názor,
tvrdí, že holnoiomerie
maso, kost a
jsou prvky, zatímco vzduch a
jsou
z nich
sestávají z neviditelných
a ze všech ostatních semen. Oba, vzduch i
které se spojily dohromady. Z tohoto
všechno z
dvou vzniká; slovy
a aithér totiž Anaxagoras
totéž.)
ToÚ'rrov· 7Ó "fUQ
xui. -rov uL-béQu 1TQO<TU"fOQGÍIEL m&ró.
479
XII.
Anaxagoras z Klazomen
dukován na "díly" v "semenech.. , a dostala se tak na stejnou
s
substancemi, aby si podržela svou
roli v kosmogonii.
také ve svém systému nalezl
pro empedokleovské prvky.19
Tímto
je Anaxagorova kosmogonie uvedena do chodu,
proces, který
v úryvcích 488 a 489,
v úryvku 490. Nejprve se vzduch, který je v této fázi protikladem aitheru,
do
Z
pak vzniká voda a z vody
Nakonec ze
povstávají pevné kameny. Zde nejenom
podobného podobným, nýbrž
i tlak v centru
(srv. 13í.TJ, "síla", z úryvku 478)
"semena" do
Operativním faktorem mezi složkami v .,semenech"
jsou
opozita,
zemi v kameny
chladu. Ale nyní opozita již splnila svou hlavní funkci a od tohoto
okamžiku jejich místo v široké
substance, s nimiž jsou
v "semenech" smíšeny.
Výživa a
'H-y'Tjat.j3o-úX.ou
\496 Aetios, Plac. 1,3,5 (DK 59 A 46):
ó
<iQxac; Twv ov'TWV Tac;
'
\' r - - - - - - - 19
To
další ilustraci
jímž se
Mysli
stá,vá v
kosmogonie
To je také
Sókratovy
'
známé kritiky Anaxagorova využívání Mysli ve Faid6novi, 97b n. Srv.
zejména 495 \l»latón, Phd. 98b7 (DK 59 A 47): a1ro BT) {}nuf.La<TTT)c;
ŠA'ITLoo.o;, ti> f.T'<r.iQ&, <i>XÓf.L'fiV <J»&QÓf.LEVO<;, Š'IT&t.BT) '1TQO.LWV xat ava-yt!)'VW<T'X.WV ÓQ•1.> iivBQa
f.LEV
oooev XQ<Ílf.L&VOV oOOé TLV<X<; nl'Tí.a<;
Š'IT<XLTL<Ílf.L&Vov
,-ó BLaXO<Tf.L&iv Ta 'TTQ<i')'f.LI:X'Tn, <iéQa<; B& xni. aL
{}éQa<; xai. ooaTa nLTL<Ílf.L&Vov xni. &X.X.n 'lTOAAd xai.
(Od této
jsem však,
rázem upustil,
když jsem
a
dále,
jsem, že ten muž, který v
neužívá Mysli a neuvádí
ani žádné
nýbrž je
vzduchy,
aithery, vodami a mn<?ha jinými podivnostmi.) Tato kritika zaznívá
i u Aristotela, Met. I,4,985al8, a Eudéma ap. Simpl., In Arist. Phys.
327,26 (obojí DK 59 A 47).
480
Výživa a
a1T&<j>'Í)VUTO.
')'<iQ UlJT<Íl <i1TOQ<Í>TUTOV dvut, 1TW<; E%
ToU 1-LTJ OVTO<; 8úvuTuí. TL ')'Í.vscr-&m 1) <j>-&dQ&cr{}m Ei.-; TÓ 1-LTJ
ov. TQo<!>i]v -yoiJv 1TQOcr<j>&QÓp.s-&u <i1rA.ijv xuL j.LOVO&t8ij,
&QTOV %UL u8WQ, xui. E% TUÚ'T'Jl<; 'TQÉ<j>&TUL
<iQ'T'JlQÍ.U
VWQU ÓO"'T& xuL T<i X.m.mi j.LÓQLU. TOÚ'Twv o.Ov ')'L')'VOjl.Évwv Ój.LOAO')''JlTÉov OTL sv T'fl TQo<l>'fl T'fi1TQOcr<j>&QOj.LÉVU
1rcivTu ÉO"TL T<i ovTu, xui.
Twv
1rciVTU
.. xui.
écrTi. T'fl TQo<l>'fl j.LÓQLU ut!-LuTo<; -ysvV'JlTLx<i xuL
v&ÚQWV xui. ócrTéwv xui. Twv <iA.A.wv·
iiv AÓ')'<Jt {}&WQ'JlT<i
j.LÓQtU. ou -y<iQ 8EI. 1rcivTu é1ri. Tijv utcr{}'JlcrLv <ivci-ysLv, on
&(!TO<; xui. TO ul'>WQ Taiha XO:TO.O"XEVcitst, <iA.A.' év TOÚTOL<;
AÓ'Y<Jt -&&WQ'T)T<i j.LÓQta.. Cf. Sirnplikios, ln Arist. Phys.
460,12 (DK 59 A 45).
496 Anaxagoras z Klazomen, syn
prohlašoval, že základními principy
jsou homoiomerie. Zdálo se mu totiž
zcela nemožné, že by
mohlo vzniknout z nejsoucího nebo
do nejsoucího zaniknout.
zajisté potravu jednoduchou a homogenní, jako je
chléb a voda, a z ní jsou
vyživovány vlasy, žíly, tepny, maso, šlachy, kosti a ostatní
Jestliže tedy tyto procesy probíhají takto, musíme souhlasit
s tím, že ve
kterou
jsou obsaženy všechny
jsoucí
a že všechno z
jsoucích
V této
jsou obsaženy díly, které produkují krev, šlachy, kosti
a ostatní
a které jsou nahlédnutelné pouze rozumem.
Nemá se totiž všechno redukovat na smyslové vnímání [a tvrdit], že tyto procesy
chléb a voda, nýbrž že v chlebu
a ve
jsou díly nahlédnutelné pouze rozumem.
Tato pasáž a jiné podobné dávají
se zl. 10 (484) tušit, že
Anaxagoras se
zajímal o problém výživy. Jeho obecné principy - totiž "díl všeho ve všem.. a
podobného podobným" - mu poskytly jednoduché
vskutku tak jednoduché, že
mohl docela
k
obecným
pouze na záanalýzy tohoto problému.
se zde objevují
rozdíly
v detailech, kterým se nelze vyhnout, je analogie mezi makrokosmem (tj.
v
žijeme) a mikrokosmem (tj. individuální
živou bytostí) u Anaxagory
nápadná.
481
XI/. Anaxagoras z Klazomen
Chléb a voda
jako jiné substance sestávají ze "semen"
a každé z
"semen" obsahuje "díl" všeho. (Je
pravda, že chléb není
substance, zatímco voda, jak jsme již visbírku "semen" všelikého druhu; pokud však nahradíme chléb, který je
Aetiem a Simplikiem, pšenicí,
jež je
substancí, argumentace nedozná žádné
Když je chléb
pšenice)
rozpadne se
do "semen",
která ho
a protože jsou "semena" sama
z nich se v procesu žvýkání a trávení rozpadnou do
menších
se semena, v nichž
maso,
principu podobné k podobnému
pojí k masu
jako se
vlas k vlasu atd. Protože však
nic
nikdy existovat jako
substance, musí maso
z chleba, které se chystá
k masu
vždy nést
i ur"díl" všeho ostatního; tak je také
že maso
jako chléb bude setrvale obsahovat "díl" všeho. Mezitím jsou složky
v chlebu, které nejsou pro výživu
korek20 -,
z
trávicím procesem,
s výjimkou
které se
k masu vla-
20
Tyto
pocházejí od Comforda. Ve svém
pasáže
masa
z Aetia píše: ,,Zrno živí maso a kosti, a proto obsahuje
a kostí. Neživí
nebo rubíny, takže
by
obsahovat jejich
... Neexistuje žádný
k tvrzení, že v chlebu, zrnu jakékoli jiné
jako takové existuje ,díl každé substance'. Takové tvrzení by bylo
svévolné jako absurdní" (viz CQ 24, 1930, str. 20).
Avšak argument, že obsažení "dílu všeho ve všem" je
neekonomické, což v
ohledu opravdu je,
kterou jsme
komentovali již výše (str. 475), že tato teze
námahu.
Pokud by však
Anaxagoras
co
a co
pocházet
z
nikdy by se v tomto úkolu nedostal ke konci. A pro
ský dogmatismus je
charakteristické, že Anaxagoras, aby takovéto
úloze nemusel
jednoduše tvrdil, jak jsme se s tím
u
vícekrát setkali, že existuje "díl všeho ve všem".
482
Homoiomerie
Homoiomerie
Ve
pasážích, které již byly citovány, se vyskytla slova 'l']p..m.oJ.LEQTJ nebo óp..mop..ÉQELc:n ("homoiomerie"
s podobnými
Žádná z
pasáží však nepochází od samotného Anaxagory:
se nacházejí u Aristotela (485 a 494) a jedna u Aetia
(496), k té však lze najít
paralely u Simplikia a dalších
Je
velice
že sám Anaxagoras
alesjedno z
slov použil. Tomu, co
nazý"semena". Aristotelés, ktevali ÓJ.LOLOJ.LÉQEL<XL, sám podle všeho
rý výraz 70. óp..oi.OJ.LEl:!TJ uvedl ve spojitosti s Anaxagorovými
teoriemi
jako první, ho podle všeho užívá
ale u
je
význam obou slov
diskutabilní.
V tomto smyslu asi
pasáž u Aristotela
úryvku 485, kde nás athénský filosof informuje, že Anaxagoras pokládal za prvky opozita i ni ÓJ.LOI.OlJ.EQft,
s podobnými
Aristotelés však
užíval výrazu 70. ÓJ.LOLOJ.LEQTJ ke svým
vlastním
v jeho vlastním systému TO. óp..ot.OJ.LEQTJ
vala
substance typu masa, kosti,
jejichž
každá
se podle jeho
podobá celku. Je proto sotva
myslitelné, že když výraz 'Ta ÓJ.LOLOJ.LEQTJ užíval ve spojení s Anaxagorovými teoriemi, mohl mu
jiný smysl. Úryvek
485 nám tedy
že Anaxagoras považoval opozita i
substance za prvotní elementy. Je sice pravda, že na jiných místech
u Aristotela
v úryvku 494)
homoiomerní substance dojmem, že jsou u Anaxagory jedinými prvotními elementy, ale to
to nijak
v úryvku 485. Naše vlastní
vyjádrekonstrukce Anaxagorova systému implikuje, že toto
je správné. V takto rekonstruovaném systému totiž opozita a
rozené substance
dohromady zahrnují "každou
z níž
každá
obsahuje "díl". Dokonce i kdybychom uplatnili nejstriktmožnou interpretaci Aristotelova užití výrazu 70. ÓJ.LOLOJ.LEQTJ,
nedokázalo by to
ani v nejmenším
žádným z
které byly uvedeny v
této kapitoly. Mohlo se
stát, že Aristotelés užíval inkriminovaného výrazu ve smyslu, který
by sám Anaxagoras pokládal za
už však
substance v
systému byly nebyly
ne483
Xll. Anaxagoras z Klazomen
byly homogenní, jako tomu bylo v
vlastním systému,
žádné semeno se podle Anaxagory nepodobá
jinému (468). To
nevyvrací pravdivost tvrzení, že v Anaxagorosystému
prvotní elementy
opozita i
zené substance.
Pouze u pozdních
se problém více zkomplikoval, když se
termín ÓIJ..Ot.O!LŠQELa vplížil do sousedství 'Ta Ó!LOLO!LEQi). Jak je
z Lucretia De revum nat I,830 (DK 59 A 44), slovo
Ó!LOLO!LÉQELa se tehdy stalo
heslem, které bylo
automaticky vztahováno na Anaxagorovy
filosofické teorie. A je
velmi
že mnozí z
tohoto slova užívali, tak
bez pochopení jeho
významu.21
naší nejspolehk
správného významu slova je Simplikios,
a to díky své obeznámenosti s Anaxagorovou knihou. V pasážích,
v nichž Simplikios uvádí výrazy 'Ta Ó!LOLOIJ..EQi) nebo Ó!LOLO!LÉQELa,
chápe
uvedené slovo vždy v tom smyslu, v jakém ho používal
Aristotelés, zatímco slovu uvedeném na druhém
obvykle význam "semena", i když ne vždy. Tím se
ukazuje, že celý tento problém je
akademický. Anaxagoras sám
ani jeden z obou
neužíval a nadto neexistuje žádná
obtíž, která by bránila jejich
do rekonstruovaného systému,
už jsou
slova interpretována jakýmkoli
(s jedinou
výjimkou nemožné interpretace ve smyslu homogenity). Pokud bychom však museli spekulovat,
být Anaxagorova "semena" nazývána Ó!LOLO!LÉQELCXL, vypadalo by
vytakto: protože každé "semeno" obsahuje "díl" všeho, bude
obsahovat podobné .,díly" nejenom každé individuální "semeno'\ nýbrž i vše, co je ze "semen" složeno.
21
Aetios si
není jist. Úryvek 496
implikacemi slova Ó!LOLO!LÉQELa
takto: 497 Aetios, Plac. 1,3,5 (DK 59
A 46): <i1ró 'ToU oiJv O!Lot.a
'Ta
amac;
1-l.ÉvoLc; Ó!LOLO!LEQEÍ.a<;
<f>'ÍJVCX'TO .•• (Protože jsou
1-l.É!;!T) atvaL tv 7'fi 7Qo<fl'fi 7oi.c; ')'evvwÉxÓ.l\.eO"E 'iGCXL UQX<ic; 'TWV ÓV'TWV Q'ITE-
tedy
v
podobné
které z ní
vznikají, nazval je homoiomerie a prohlašoval, že jsou základními principy
jsoucích
... )
484
Shrnutí systému
filosofie
Shrnutí systému
filosofie
než
k
speciálním naukám, nebude od
posledních
k výše
rekonstrukci
Anaxagorova systému.
Problém,
nímž Anaxagoras stál, byl
týž,
nímž stáli atomisté. Anaxagoras poskytl
ta, aniž by odvozoval pluralitu z
jednoty nebo
vznikání
Srovnáme-li jeho
tohoto
problému s
sotva
dostat
verze. Anaxagoras
látku
jako velikost
nými, zatímco atomisté tvrdili, že se skládá z
malých
Anaxagoras
vznikání a odvození plurality z jednoty tím, že ab initio postuloval
substancí, zatímco
atomisté pokládali každou substanci za
homogenní a vyzjevnou
pouhými rozdíly ve tvaru, velikosti, pozici a
vynikají nápaditostí, a to v celkovém rámci i v detailu. Ale
všechnu svou vynalézavost a
všechny vzájemné rozdíly jsou
výsledkem eleatských
než dílem invence
Speciální nauky
(i)
498 DK 59 B 4 (Simplikios, ln Arist. Phys. 35,3;
483):
... %CiL <iv{}QW1TOU<; T& <TU!-L1TCi"fi'JVo:L xo:l, ·ni &Al\.o:
O<TO:
$vxi]v
xo:t TOL<; -ye. &v{}QW1TOL<TLV etvo:L xo:t 1TÓA&L<;
<TUV(IJXTJ!-L&VO:<; %0:1. EQ"(Ci XO:T&<TX&UO:<Tj.L&VO:, W<T1TeQ 1TCiQ
xai.
TE Ci'\lTOL<TLV elvat. xo:i. <TeA'ÍJVTJV xo:t Ta
&l\.l\.o:, W<T1T&Q 1TO:Q.
xo:i.
-yi'jv amoi.<TL 4>-úet.V 'lTOAl\.á TE xat 'lTo:v-rol.o:, ihv ixdvm. -ra
o-uveve-yxáj.L&Vot.
elc; -rijv OLXTJ<TLV XQWVTCit.. -raiho: j.L&v aúv j.LOL l\.él\.eX'TO:L 1TeQL
Ti'j<; a'lTOXQWLO<;, OTL o'Úx &v 'lTCiQ, 'ÍJ!-LLV j.LÓVOV <i1TOXQL{}dTJ,
&l\.l\.d xo:l, &l\.l\.n. (Následuje 468.)
I
\
Y
I
485
U
'
XII. Anaxagoras z Klazomen
499 DK 59 B 4 (Simplikios, ln Arist. Phys. 157 ,9): :x;a.t JLÉVTOL &L'lTWV "ÉVBLVCU 'lTOh.A<i ..• Í]Oovó:c;" (483), :x;at "Ó'.V-frQW'lTOU<; "(B
O"UJL'lTO'."(f}Va.L •.. tjmx'l'Jv
É'lT<i"(BL ":x;aí. 'TOL<; "(B Ó'.V-frQW'lTOL<TLV •.• XQWVT«L" (498). :x;a.t oTL JLSV ÉTÉQ«V 'TLVa 8ta%Ó<TJLTI<TLV 'lTO'.Qct Tijv 'lTO'.Q.
a.tví.ne'Ta.t., Ollh.ol. 'TÓ "W<T'lT&Q
'lTO'.Q.
oux
JLÓVOV d(!Tif-LÉVOV. OTL 8& oUOS at<T-fill'T'l'Jv JLÉV e:x;eÍ.VTIV oi:e'Tat., T0 X(!ÓV<p
'TIX"Ó'Tllc; 'lT(!O-
os
TI'YTI<TO'.JLÉVTIV, 811X.o'L 'Tó "6)1) s:x;el.voL 'ta óv'fi<TTa O"Uv,
' 'TTIV OL%TI<TLV
"
....
'' . OU' "fiXQ
'
,
""
''
SVS"f%1Xf-LBVOL
BL<;
XQWV'TO'.L
"BXQWVTO
et'l'TBV, ah.h.a "XQWV'T<Xt.". ah.h.' OUOS Ólc; vUV :>Ga'T' <ÝAA<X<;
'\
\
'
I
f
I
t
V
..,
,
""
'TLVIX<; OL%'l]<TEL<; OJLOL<X<; OU<TTI<i %1X'TIX<T'TIX<TBú><; TU 'lTO'.Q TIJLLV.
oU "fd.Q d'lT& "'TÓV 'ilh.wv %1XL 'TijV <TBh.TjVTIV &lvat 'lTIXQ• É:x;&Í.VOL<; W<T'lTBQ %0'.L 'lTIXQ. 'lÍJLLV", <iX.X.' "'ilALOV %<XL <T&A 'Tl VTl V,
W<T'lTBQ 'lTIXQ' ÍlJLLV", roc; 8T) 'lT&QL &h.h.wv h.É"(WV. ah.h.a 'TO'.UTO'.
JLSV &t'fe OVrW<; f:t'T& <ÝAAW<;
tTITBi.V
498 (Musíme
že) i lidé a ostatní
mají život, vznikli jako pevné spojeniny; že lidé mají obydlená
a
pole, jako je tomu u nás; že mají Slunce,
síc a ostatní
jako je tomu u nás; a že jim
rodí
mnohé a rozmanité
z nichž snášejí ty
do
svých
a užívají jich. Toto jsem tedy
o
že
se neodehrálo jen u nás, nýbrž i jinde.
499 Když
pravil, že "existují mnohé
.. a chuti" [z 483]
a že "i lidé ... ,
mají duši, vznikli jako pevné spojeniny" [z
498]. To, že naráží na
jiné
než naše, je
jasné z obratu ,jako je tomu u nás", který užívá více než jednou. A to, že toto
nepokládá za
vnímatelv
je
z obný smysly, který našemu
ratu "snášejí ty
do svých
a užívají jich".
totiž "užívali jich", nýbrž "užívají jich". Nemínil ani, že
tito lidé nyní obývají
jiné oblasti téhož
v
žijeme i my.
totiž "mají Slunce a
takové, jaké
máme i my", nýbrž "Slunce a
jako je tomu u nás", jako
kdyby
o jiném Slunci a
Zda se však tyto
mají tak, anebo jinak, to by bylo
prozkoumat.
486
Speciální nauky
S odvoláním na autoritu úryvku 498 mnozí badatelé tvrdí, že Anaxagoras musel
v pluralitu
existujících
které
prameny spíše
že
pouze na existenci
jediného. Aetios
na jednom
(Plac. 11,4,6 = DK
59 A 65) uvádí Anaxagoru v seznamu
zastávali názor, že
je
což
že
v následnost
Ale
Aetios byl v tomto
zmatený (to se ukázalo už v
Anaximandra, viz str. 160) a na jiném
(Plac. 11,1,2 = DK 59 A 63)
uvádí Anaxagoru v seznamu
pouze v jediný
Simplikios je v tomto ohledu náš
protože
k dispozici podstatnou
Anaxagorovy knihy;
na
jiném
svého
k Fyzice
154,29 = DK 59 A 64)
o
v singuláru, nemusí to znamenat nic
více, než že se zabýval pouze tím
který známe i my. 22
V úryvku 499 nám poskytuje
promyšlený názor a
nejistotu, kterou v této otázce
Snad lze této
tak, jak
navrhoval Comford, totiž že Anaxagoras v úryvku 498 neodkazoval
na jiné
nýbrž na vzdálené a neznámé
povrchu naší
které lze
k "dutinám v zemi" v mýtu z Platónova Faidóna
{109e n.). Protože však na rozdíl od
(viz str. 539 n.) tato
otázka pro Anaxagoru
nebyla
co
plynulo
z jeho prvních
a co v
toho vyžadovalo
zdá se
následovat
postoj
v úryvku 499 a ponechat tuto otázku
(ii) Astronomie a meteorologie
500 DK 59 B 18 (Plútarchos, Defac. in orbe lun. 16,929b): i)A.wc;
ŠV'T'Í.{}T)O't. Tfl O'ZAÝJV1J TÓ AO(j.L1TQÓV.
22
Poznámky, které Aristotelés
Anaxagorovi
ve Fyzice
(I,4,187a23 n. a VIII,l,250bl8 n.), jsou sice využívány jako doklady, že
Anaxagoras
jen v jeden
ale jsou
natolik obecné, že mají jako
evidence o této speciální otázce jen malou hodnotu, anebo
nic
jiného, než že podle Aristotelova názoru Anaxagoras pokládal tento
za
(bez
k existenci
jiných).
487
XII. Anaxagoras z Klazomen
501 k BT in Hom. ll. XVII,547 (DK 59 B 19): lQLV &e xai..Éoj.LEV
To &v T'fl<TL ve<f>&X.l]ow &vnX.áwrrov T0 1'tl..tq>.
502 Hippolytos, Rej 1,8,3-10 (DK 59 A 42): TTtV Bi: ')'i]v T0
<TX'ÝjtJ-<XTL 1TX.a,-ei.av dvat xui. j.LÉVELV j.LETÉWQOV 3L<i TO
f.LÉ')'s17oc;; xcú Btd TO f.LTt dvat xsvov xut oLd TO TOV CtÉQIX
t<TXUQÓT<X'TOV OV'T<X <f>ÉQSLV Š1TOXOUf.LÉll'llV TTtll ')'i]v. (4) 'TWV
É1TL ')'i]<; iryQ&v 'TTJV f.LEV 11ál..a<T<:rav
<lx> Te ,-&v tv
auT'fl úBáTwv, <<i>v>
,-d ú1TorrTávT« oirrwc;;
')'E')'OVÉV<XL, xul. n1TO TWV X«T«QQEUCTÓ:VTWll 1TO'T«j.LWV. (5)
'T01J<; Bi: 1TO'T«j.LOV<; xui. n1TO 'TWV Oj.Lj3QWV X.aj.L{3Ó:lleLll TTJll
Ú1TÓCT'TUCTLll xai.
OOÓ:TWll 'TWV i:v T'fl 'Yi'l· dvm. ')'UQ ami]v
xotX.'llV xui.
u&WQ EV TOL<; 'XOLAÓ>j.LCXCTLV. 'TOV &e Nei.Aov
X«TU TO 'Í}ÉQO'i XCXTU<f>EQOj.LÉVWll etc;; amov
úoá:,-wv &1ro ,-&v &v Tol.-; &vTaQXTLxoi.c;; xtóvwv. (6) fíX.LOv &e
xui. rreA'Ýjll'llll xui. 1TÓ:VT<X Ta &rrTQ« Xt17ouc;; dvat Ej.L1TÚQOU'i
<TUj.L1TEQLA1l<f>1JéV'TU<; lJ1TO Tf\<; at'Í}ÉQO<; 1TEQt<f>OQii<;. stvat 3'
Ú1TOXÓ:TW TWll á<TTQWV ÝJALq> :x.ai. m:X 'Ýjlll] <TÓ>j.L«Tá TLV<X <TUj.L1TEQL<f>eQÓj.LEV« Tt!-LÍ.V &óQ«T<X. (7) T"Í'''i
17eQj.LÓT1lTO<; 1-LTJ ut
a{}ávea17m. 'TWV aCTTQWV BLa TO j.LCX'XQUV etvaL [xui. BLd] TTJll
<i1TÓCTT«CTLV Til<; ')'i]c;· ln 8E ovx OtJ-oÍ.wc;; 11BQj.Ld T0 1t"-í.<t> &td
TO X<Í>Q<XV
dvaL OE TTJV aeX1tv11v xaTW'TÉQW TOU TtALOU 1TA1l<TLW'TEQOll 'ÍJj.LWV. (8) Ú1rEQÉXELV OE 'rOll
fíALOv j.LE')'É17eL 'Ti]v lleA01TÓVV1lCTOV. TO OE <f>&c;; TTJV rreA'ÝtV'llV 1-LTJ LOLOV
<iXXd <i1TO TOU TJAÍ.OU. 'TTJll OE 'TWV
a<TTQWV 1TEQL<!>oQdv ínro ')'i]v ')'Í.Verr17aL. (9) i:xXeí.1reLV
'Ti]v
<TE A'Ýjll'Tlll ')'f\c;; fiVTttPQ<X'T'TOÚ<T'Tl<;, ŠVÍ.O'TE 3& X«L 'TWV l11TO'Xá:TW
Tf\<; <TEA TJV'Tl<;, TÓV Bt fíALOll TUL<; llOUiJ.'llllÍ.«L<; <TEA TJll'll'>
<ivntf>Q«'TTO"Ú<TTJ<; ... (10) ...
'Y'llLVTJV dvat TTJV <TEA'ÝjVTJV
TE i:v «ÚT'fl 1TeBí.u xai. <f>á:Q<X')'')'U<;. Cf DL II,8-9
(DK 59 A 1).
a·
oe
oe
oe
500 Slunce vkládá do
501 Odraz Slunce v mracích nazýváme duhou.
502 (Anaxagoras
že)
je svým tvarem plochá a setrvává
v prostoru, a to díky své velikosti, díky tomu, že neexistuje prázdno, a
díky tomu, že vzduch, který je velmi silný, nese Zemi, která se na
vznáší. Co se
vodstev
488
Speciální nauky
na Zemi, vzniklo
jak z vod na ní, jejichž
se
zformovalo vše do
podoby, tak z
které do
vtékají.
za
vznik
vodám
v zemi,
je dutá a má ve svých dutinách vodu.
Nil stoupá v
protože jsou do
unášeny vody ze
na
jihu. Slunce,
a všechny
jsou žhavé kameny, které
jsou spoluunášeny
aitheru. Pod
se spolu se
Sluncem a
pohybují v kruhu jakási
která jsou
pro nás neviditelná. Teplo
nevnímáme
jejich velké
vzdálenosti od
a nadto
nejsou tak teplé jako Slunce, ježto zaujímají
oblast.
je pod Sluncem a je
nám blíže. Slunce svou velikostí
Peloponnésos.
nemá své vlastní
nýbrž získává ho od Slunce.
obíhají pod Zemí. K
dochází. když ho
nebo
i
pod
Slunce nastává za novoluní, když je
...
že
sestává ze zemité masy a že má na
roviny a rokliny.
Úryvky 500 a 501 jsme uvedli
proto, abychom ukázali, že
Anaxagoras se
zajímal o astronomické a meteorologické
otázky.
množství našich informací o
tématech však
pochází z dlouhé pasáže z Híppolyta, jejíž
úryvek
502. A ukázka 502 z
sama za sebe. Anaxagorova
astronomie je
mnohem
než tomu bylo u
šiny jeho
to dokládá zejména jeho názor, že Slunce,
a
jsou obrovské rozžhavené balvany. Diogenés Laertios23 a Plinius zaznamenali historku, že Anaxagoras
pád
velkého meteoritu, který dopadl u Aigospotamoi v roce 467
Kr.
(srv. str. 573). Tato událost
nemalý rozruch. A
je
že Anaxagoras tento pád mohl
absurdní,
23
503 DL 11,10 (DK 59 A 1): <f>acri. 8' airróv 1TQOEL1Tel.v -ri}v 'ITEQL
AL-yó-; 'lTOTaj.LoU<; ')'EVOj.LÉV'l]V ToU
'IT'TW<TLV,
ov eL7rew
ToU i}A.tou
že
pád kamene u Aigospotamoi,
o
tvrdil, že spadne ze Slunce.) Srv. Marmor Parium, 57, a Plinius,
Natur. hist. II, 149 (obojí DK 59 A ll).
489
XII. Anaxagoras z Klazomen
mohlo mu to docela
být
proto, že podle jeho
byla nebeská
z kamene. Nebeská
jak
už úryvek 490, byla
své pevností
odvržena od
která byla v centru kosmického
takže zaujala
pozice blíže periferii. Meteority jsou bezpochyby nebeskými
lesy, která mohou být vzdor rychlosti
jež je obvykle udržuje
zpátky k Zemi
již známé tendence
pohybovat se k centru
(iii) Biologie
504 DK 59 B 22 (Athénaios, Deipn. II,57d): 'To %<XAOÚJ..Levov ÓQVL"fcXA<X 'TO &v
AEWGÓV.
505 Hippolytos, Rej. 1,8, 12 (DK 59 A 42):
&v
"fEVto-{}m., J.LE'Td 'Tairm 86
adfin. (DK 59 A 1).
86 'TTJV J.L&v
aA.>..-r]A.wv. Cf. DL II,9
506 Theofrastos, Hist. plant. III, 1,4 (DK 59 A 117): 'A
J.LBV 'ToV
1TIXV'TWV <Páo-%WV
IT1TÉQJ.L<X'T<X %fit 'TfilYr<X
<n.ryX<X'T<X<PEQÓJ.LEV<X
u8a'TL "fEVV<'iV 'Ta <Pv'Tá .••
504 To, co je zváno
mlékem", je bílkem vejce.
505 (Anaxagoras
že)
na
vznikli ve vlhku,
se pak rodili jedni z druhých.
506 Když Anaxagoras
že vzduch obsahuje semena všech
a že tato semena, jsou-li snesena
vodou, dávají
vzniknout rostlinám ...
Úryvek 504 citujeme
jenom proto, abychom demonstrovali, že
Anaxagoras do své knihy zahrnul i takovéto detailní nauky: v tomto
zastával názor, že bílek je potravou zárodku.
Aristotela mu
detailních teorií,
ale pro naše
nemají žádný
význam.
z jeho
biologických teorií jsou obsaženy v úryvcích 505
a 506.
že život vznikl ,,ve vlhku'\ Anaxagoras následoval Anaximandra (viz str. 181 n.), ale
že byl
na
24
zem
je kuriózní.
že všechny
490
Speciální nauky
živé bytosti mají díl Mysli (viz 476 a 482), a to od rostlin na nejnižším stupni hierarchie až po
na jejím vrcholku. 25 Mysl byla
rozptýlena ve
než živé bytosti vznikly; ale od doby, kdy vznikl život, se
sama
v živých bytostech, takže podle úryvku 482 existují nyní
pouze
v nichž je také Mysl".
(iv) Smyslové vnímání
509 DK 59 B 21 (Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,90): inr'
&<j>avQÓTT)'TO<; oo'rr&v (se. 'TWV atrr1h]u-ewv) ou ovva'ToÍ.
'XQLV&LV 'TUAT).ftÉ<;.
510 DK 59 B 21a (Sextos Empeirikos, Adv. math. VII,l40): otJit.<;
')'ctQ 'TWV &o'l'JAwv 'Tct <!>at.VÓf.L&Va.
Sll Theofrastos, De sensu, 27 n. (DK 58 A 92):
o&
')'Í.V&O".ft<n f.LSV (se. Tct ai..O".ft'T}Tct) Tol.<; SV<XVTÍ.Ot<;· TO ')'ctQ
Of.LOLOV &1ra.fte<; U'ITO 'TOU Óf.LOÍ.ou ... , 'TO ')'ctQ Óf.LOLW<; .ft&Qf.LÓV
%al. tVuXQÓv oiYre .ft&Qf.LaÍ.vet.v oiYre tJIUxet.v
m)os
&iJ 'TO ')'AU%U %<XL TO
&t.' am&v
aAAa T0 f.LEV
.ft&Qf.L0 'TÓ tVuXQÓV, T0 8' <ÍAJLUQ0 'TO 'Tl'Ó'TLJLOV, 1"0 8' óEel. TO
')'AU%U 'X<X'Ta 'TTJV
'TTJV
'Tl'íÍV'T<X ')'ctQ
EVlJ'ITCÍQX&t.V <I>'TIO"LV tv ÍJf.L'l.V •.• <i'IT<XO"<XV o' <XLO".ft'T}O"LV f.L&Td
AU'ITT)<;, O'Tl'&Q &v MEet.ev d'XóAou.ftov etvaL Tll U'!To.ftérret.·
24
uvádí
Gaiu.
25
507 Plútarchos, Quaest. phys. 1,9lld (DK 59 A 116): '!{lov ')'dQ
To
být rozvinutím populární
jejíž
Aischylos (viz 33), že
je Úranovým semenem, které
TÓ <l>mov etvm oí. '!Tt:Qi. ITX.<iTwva %ai.
%ai.
á'T}f.LÓ%Qt.Tov otovTat.. (Stoupenci Platóna, Anaxagory a Démokrita se domnívají, že rostlina je
upoutaný v zemi.) Viz též 508 Aristotelés,
De part. animal. IV,l0,687a7 (DK 59 A 102):
JLSV oov
<1>110"1. 81-d TO xei.Qa<; šxet.v <I>QOVLJL<Í>T<X'TOV etvat. nirv '<i>wv &v.ftQW'ITOV.
(Anaxagoras tedy
že
je
z
protože
má ruce.)
491
XII. Anaxagoras z Klazomen
1r&v -yaQ TÓ avÓf.LOLov cX1TTÓf.LEVov 1TÓvov 1T<XQéXEL. <J>aveQÓV
oe Tomo
u
Tou XQÓvou 1TA'lÍ{)-eL xai. TU
TWV
ai.<T{)-TJTWV
irneQf3o.A:fl.
S09
slabosti svých
nejsme s to posoudit pravdu.
SlO Jevy jsou projevem nezjevného.
Sll Anaxagoras se domnívá, že vnímání se odehrává pomocí opaku,
podobné
na podobné ... Když se totiž
ží
co je
teplé nebo
chladné,
nás ani neochlazuje, a
tak nepoznáváme ani sladké a
ké pomocí jich samotných; spíše poznáváme studené teplým,
pitné slaným, sladké
podle toho, co nám z každého
z nich schází. Tvrdí totiž, že všechno je již v nás .... Každý
provázen bolestí, což je
který by mohl vyplývat z jeho hypotézy. Všechno nepodobné totiž svým dotykem
bolest. To je patrné, trvá-li
velmi dlouho anebo
je-li
silný.
jako jiní postparmenidovští pluralisté také Anaxagoras poskytl takové
vnímání, které znovu ustavilo jeho platnost.
Všechny
citované pasáže se týkají
i když jinak mají jen
málo
Úryvek S09 se podle Sexta, který jej uchoval, týká
nevnímatelných gradací barvy a jeho hlavním poselstvím se zdá být
myšlenka, že vzdor tomu, že nám naše smysly ukazují, jaké "díly" ve
nejsou s to
odkrýt všechy ostatní "díly",
které
musí obsahovat. Úryvek SlO naproti tomu
že na
toho, co
si dokážeme
i to, co
(což možná pochází spíše z pojednání o epistemologii než
z teorie vnímání). Úryvek Sll obsahuje pouze
z detailní zprávy o
teorii vnímání.
však
k tomu, abychom ukázali, že Anaxagoras také na tomto poli
oproti svým
pokrok. Svou teorii
možná rozvinul ve
opozici
Empedokleovi, který
ve
vnímání podobného podobným (viz 393).
je jeho
že
vnímání nepodobného nepodobným
nevnímatelnou bolest, originální a
492
XIII
ARCHELAOS Z ATHÉN
v
Zivot
512 DL 11,16 (DK 60 A 1): 'AQxtA.aoc; 'A{}l]vai.oc; 1] Mt.A'Ý)<noc;,
7r«TQÓ<; A7rOAAOllWQOU, wc; 8É 'TLVE<;, Mwwvoc;,
A8t8fio-'X«AO<;
· O'OTO<; 1TQWTO<; É'X Tij<;
'lwvtac; TTJV <f>urrt.-x'l'Jv <f>t.A.orro<f>tav IJ.ET'Ý)-ya-ysv :A_{}'Ý)va,s,
-xai. É'XA 'Ý){}l] <f>uo-t.-xóc;, 7r«QÓ 'X«L
ÉV mh<i>
<f>u<TL'XTJ
<f>tA.oo-o<f>La,
TTJV 'l'J{}t-x'l'Jv strra-ya-yóvTOc;.
8& 'X«L
&ljlao-{}at Tijc; 'l'J{}t-xijc;. 'XCXL 'YfXQ 1TEQL VÓIJ.WV
7re<f>tA.oo-ó<f>l]'XE -xcxi. -xaA.wv -xai. 8txcxtwv.
512 Archelaos pocházel z Athén nebo z Milétu a byl synem Apollopodle podání jiných- Midónovým. Byl žákem
dórovým
Sókrata. Jako první
filoAnaxagory a
fisofii z Iónie do Athén a byl zván filosofem
ke svému konci, když Sókratés zalosofie s ním také
vedl zkoumání etiky. Zdá se však, že i Archelaos se
zabýval etikou, protože filosofoval i o zákonech, dobru a spravedlnosti.
data Archelaova života nejsou známa. Diogenés se
mýlí, když tvrdí, že to byl Archelaos, kdo jako první
spekulado Athén; tuto službu
prokázal
ce o
Anaxagoras. Podobným
je velmi pochybné i tvrzení, že
1
filosofie s Archelaem
Leukippos - a tím
1
Toto tvrzení je
pouze
493
pro organizová-
XIII.
Archelaos z Athén
spíše i Démokritos
v
než Archelaos. Na druhé
je tradice, že Archelaos byl žákem Anaxagory a
Sókrata,
doložena, než aby mohla být
2 takže nám poskytuje
dataci filosofova života.
význam
v
dvou
pozoruhodných vazbách,
ve srovnání s jeho
nebo
žákem je jeho osobní
k filosofii velmi malý.
zájem
zasluhuje jako
cesty, na niž se vydali všichni
ti
pozdní filosofové
ve svém
hledání osobité kosmologie.
Kosmologie a zóologie
514 Simplikios, In Arist. Phys. 27,23 (DK 60 A 5): xai. 'AQxáA.ao<;
ó 'A-611val.o<;, 4> xat kW'XQ<iT'TI <ro-y-ys-yovávat. <j>acri.v 'A
'YÓQOV 'Y&liO!J.Éll<p IJ.<X-611T'fi, Sll IJ.Ell Til 'Y&liÉ<T&L 'rOV XÓ<T!J.OU
:x:ai. Tol.<; &.:Aiwt.<; 1T&LQ<iTaí. TL <!>áQ&LV t&wv, Ta<; dQxa<;
Ta<;
au-ra<;
&cr1r&Q
Otl'TOL !J.EV
a1TsLQOU<; T0 1TA'ÝJ-6&t. xal. avo!J.O'Y&V&l.<; Ta<; UQXd<; A.á-youcrt,
TU<; ÓIJ.OLOIJ.&QsL«<; TL-6ÉVTS<; UQX<i<; ...
515 Hippolytos, Rej 1,9,1 (DK 60 A 4): 'AQXÉAao<; TÓ IJ.EV -yávo<;
oe
'A -611vaí.o<;, uLó<;
'A1roA.A.oo<Í>QOV. o'Ó'To<; il<l>11 T'r)v
Tf)<;
uA. Tl'> ÓIJ.oÍ.w<;
T<i<; 'T& UQXU'i <.Í>cr«Ú'TW<;. oú-ro<; 86
-r0 v0 EVU1T<iQXELV TL Eu-6éw<; IJ.L'YIJ.«. (2) Etli<XL <o' > UQXitV
Tf)<; Xt.V'ÝJ<T&ú><; <TÓ> U1TOXQÍ.li&<T-6m, a1T' UAA 'ÝJAWV TO
ní historie do "epoch". Sókratés uvedl "epochu etiky", což
selo zastavit "epochu filosofie
mu-
Viz 514 a
513 DL 11,23 (DK 60 A 3): lwv OE ó Xí.o<; {viz
(se.
ELc;
<TVv 'AQstr. Sll, pozn. 9) xat véov
XEAÓ.<p
(lón z Chiu
že když byl Sókratés mladý, odešel
s Archelaem na Samos.) Srv. též
Hist. phil., zl. 12 Nauck2 (DK
60 A 3).
2
494
Kosmologie a zóologie
:x.nl. TÓ \jro)(QÓV, :x.ai. TÓ J.LEV -fr&QJ.LÓV :X.LV&LO'-friXL, TÓ 8& \jro)(QOV
T1'}:X.ÓJ.L&Vov 8& TÓ
JJ.Éaov rieí.v, tv
:x.nl.
:X.IXTIX:X.CUÓJ.L&VOV aÉQI:l 'YLV&O'-friXL :X.IXL yf)v, @v TÓ J.LEV UVW
<l>tQ&aitm, TÓ 8& ú<j>í.aTnaitm :x.á:rw. (3) Ti)v
o'Úv 'Yftv
:x.ni. 'Y&vsaitat
Tafun, :x.st.aitnt 8' tv J.LÉ0"0
oú8&v
oooav,
eL'lT&tV, TOU
<TÓV 8' <iÉQIX
:X.Qan'Lv Toil
[Roeper, Diels] t:x.8d)oJ.LÉvov t:x.
«<!>' o'Ó '1TQbhov a'lTO:X.IXLOJ.LÉVOlJ Ti)v TWV aO"TSQWV
st vat <l>úaLv, &v J.LÉ'YLO'Tov
i]A.tov, 8&ÚT&QOV &t O'&A'ÍJV1'}V,
Twv 8& &t..t..wv Ta
tt..<i'TTW Ta 8&
(4) É'1Tt:X.A.titftvnL
8& TÓv OÚQavóv <I>TIO'L :x.nl.
'TÓV i]Xwv É'1TL
'1TOLTJO'Cll.
:X.IXL TÓV TS <iÉQIX '1TOtTJO'IXL &ta<j>aví') :X.IXL
'Yftv §TIQ<iV. AÍ.J.LV1'}V 'Y<iQ dvm TÓ '1TQWTOV, aT& :x.ú:x.t..<p
OOOaV Ú\ji1'}A'Í)V, J.LÉO'OV í)f; :X.OÍ.A1'}V. 0'1'}J.LeLOV
<j>ÉQ&L
oTL ó
oux &J.Ln <ivnTÉAA&L 7& :x.ni. 8ú&TnL
miaw, 0'1T&Q
O'l1J.LI3ní.v&LV sL'lT&Q -ljv ÓJ.LnA'Í). (5) '1T&QL 8&
<1>11aLv, on
TÓ '1TQWTov tv T0
:x.áTw J.LÉQ&L, o'1Tou TÓ it&QJ.LÓV :x.nl. TÓ \jro)(QÓV ÉJ.LÍ.O''Y&To <ive'1TOAAa :x.ai. OL av-frQW'1TOL, a'1TIXVTIX
cpaí.veTo T<i T& af..f..a
Ti}V IXUT'i)V &í.IXI.TIXV Š)(OVTIX É:X.
TQ&<j>ÓJ.L&VIX (-ljv 8f:
ÓAL'YOXQÓVW.), UO'TSQOV 8&
t§ <iAA'ÍJAWV 'YÉV&O'I8
O'lJVÉ0'71'}. (6) :x.nl. OL&:X.QÍ.it1'}0'1XV &v-frQW'1TOL <i'1Tó TWV &t..t..wv
:X.IXL
:X.IXL
:X.IXL
:x.ai.
:X.IXL ni
&t..t..a O'lJVÉO'T1'}0'1XV.
AÉ'YSL miatv ÉJ.LcpÚ&aitm
XQftaitaL 'YUQ e:x.aaTov :x.ni. Twv '$wv T0 v4>, TO
TO &t
ot
514 Také Archelaos z Athén, žák Anaxagory, s nímž se stýkal i Sókratés, se pokouší zavést
vlastního v kosmogonii a v jiných
oblastech, ale uvádí tytéž základní principy jako Anaxagoras.
Oba tedy
že základní principy jsou neomezené
a
a kladou jako principy homoiomerie ...
515 Archelaos byl rodák z Athén a syn Apollodóra. O [prvotní]
látky se
jako Anaxagoras a nejinak
tomu bylo i s jeho základními principy. Tvrdil však, že
495
Xlll.
Archelaos z Athén
byla v Mysli už od
pohybu prý bylo
vzájemné
tepla a chladu,
teplo se pohybuje,
zatímco chlad je v klidu. 3 Když voda kapalní, plyne do
v
se
rozpalování stává vzduchem a zemí,
vzduch je unášen nahoru, zatímco
se usazuje
dole. Z
tedy vznikla
a leží v klidu ve
du, jsouc
jen nicotnou
vesmíru. <Vzduch>, který
vzniká rozpálením, <ovládá vesmír>, a z jeho prvotního rozžhavení pochází
nebeských
z nichž je
Slunce,
je druhý v
ostatní
jsou pak
ré menší,
Tvrdí, že nebesa se naklonila takovým
že Slunce poskytlo Zemi
vzduch
hledným a Zemi suchou.
prý totiž byla bažinou, která
byla na obvodu vyvýšená a ve
vydutá. Jako
pro
tuto vydutost uvádí to, že Slunce nevychází ani nezapadá pro
všechny lidi
což by se v
že by byla
plochá,
muselo dít. Co se
tvrdí, že když se
ve své dolní
kde jsou teplo a chlad smíšeny, nejprve oteplovala, objevila se mnohá
lidí; ti všichni vedli
tentýž
života a živili se z bahna, ale žili jen krátce, zatímco
se
rodit jeden z druhého. Lidé se odlišili od
ostatních
a
si vládce, zákony,
a ostatní takové
Archelaos také
že Mysl je vrozena
všem
bez rozdílu. Všichni
totiž užívají
Mysli,
jedni pomaleji, druzí rychleji.
Tyto pasáže, které
jmem, že Archelaos v
mentální, jiné
pocházejí z Theofrasta,4
dobodech, z nichž
jsou fundajen povrchní podobnosti,
Anaxago-
3
Srv. jediný dochovaný zlomek z Archelaa, který uchovává Plútarchos, De prim. frig. 21 ,954f (DK 60 B Ia): 'lÍ
("chlad je pouto").
4
DL V,42
mezi Theofrastovými spisy také llsQL -r&v
'AQXSA<iau o: ("0 názorech Archelaových,jedna kniha"); srv. str. 14.
496
Kosmologie a z6ologie
systém, který jen
vlastními modifikacemi a úpravami.
body jím revidované kosmologie jsou tyto:
(1) Mysl. Zatímco v
systému nebyla Mysl.,smíšena
s
a filosof odvozoval její sílu z její
(viz 476), Arche5
laos ji podle všeho této
zbavil (515, § 1), a tím
zprostil i kreativní moci.
(2) Prvotní substance.
autority
že Archelaos pokládal za primární substanci vzduch (Epifanios dokonce tvrdí, že si vybral zemi),
být mnoho pochybností
o tom, že úryvky 514 a 515
tradici,
a že tedy Archelaos
jako Anaxagoras vycházel od .,semen"
"homoiomerií". Avšak zatímco Anaxagoras
Mysl zdrojem popohybu, a tím i
"hustého, vlhkého, studeného a temného" od
teplého a suchého" (viz 489),
Archelaos
doklady se rozcházejí, srv.
DK 60 A 10 a A 18), že
automatické
teplého od studeného je
i
pohybu (515, § 2). Tímto krokem, jímž
Mysli na protiklady, Archelaos
zvýraznil
tendenci u Anaxagory, kterou Platón
kritizoval
(viz str. 480, pozn. 19).
(3)
masy.
jímž Archelaos v teorii vytvomasy z opozit, je dosti nejasný a velmi zvláštní.
Voda se zdá být výsledkem "tání"
chladu" v interakci s "teplem" (což snad znamená, že .,chlad" pojímal jako led),
a když
do centra, byla "rozpálena"
v interakci s "teplem", takže
zemi a vzduch. Pohyblivost "tepla"
(tj.
nepohyblivost "chladu" (tj. snad ledu, z
pochází
první voda a
nejen stojící
nýbrž i
vzduch) 6
5
kuriózním
navrhl
prvního paragrafu úryvku 515 je však formulována tak
(pokud je to však její
význam), že Zeller
-r<i> v<P <rovmrcÍQXEt.V.
6 Srv. 516 DL 11,17 (DK 60 A 1): 'TTJX.ÓJ.Levóv <!>TJO"t -ro u&wQ inro
{)EQJ.LOU, x.a{)ó J.LEV eL<; 'TO <x.<i-rw &ui -ró> 'mJQW&ec; <TUVLO"'Ta-raL, 1TOLEi.v
'Y'ÍJV• x.a{)ó &s 1TEQI.QQEL, aÉQa 'YEVVáV. (Tvrdí, že voda se
497
XIII. Archelaos z Athén
a reakce mezi nimi se zdají být základním a - nakolik lze
soudit- originálním rysem Archelaovy kosmogonie. 7 Žádný zjevný
motiv jeho úpravy Anaxagorova systému se nenabízí, snad jen s vý-,
jimkou snahy poskytnout Empedokleovým
místo.
(4) Zóogonie. Archelaova zóogonie
nejspíše
odklon jak od zóogonie Anaxagorovy, ve které se semena snášejí k zemi spolu s
(viz 506), tak od zóogonie Anaximandrovy, ve které ,.živé bytosti vznikly z vlhka vysoušeného Sluncem"
(viz 136).
vzato, je
vyhnout se
že Archelaos byl druhomyslitel, jehož
touha revidovat
systém
pomocí
z nauk jeho
a to v tak
velkém rozsahu, v jakém to jen bylo možné. Od Anaximandra si
Archelaos
biologických teorií také prvotnost tepla
a chladu; od Anaximena
nauku o
a
vání vzduchu (viz 140); 8 od Empedoklea nejspíše
"elementy"; a po Anaxagorovi
všechno ostatní
tepla
(anebo
nakolik se
zemi, zatímco
dokola,
ohnivého prvku usazuje <dole>,
vzduch).
jiný v podobném smyslu) se zdá být
7
Tato teorie se v
rozpracování objevuje v hippokratovském pojednání De victu, což je eklektický a velmi povrchní kvasifilosofický spis, jenž byl
sepsán na konci
století
Kr.
8
Srv. 517 Aetios, Plac. 1,3,6 (DK 60 A 7):
Ú'!TELQOV (se. <iQX'l'jV
JL<ivwaw. Toúrwv
... aÉQa.
f:tv<u), 'XO'.L T'l'jv 'ITEQt O'.lrrÓV 1T\J%VÓTTJ'TO'. 'XO'.L
..O J.l.EV etvm. '1TÍlQ
že základní princip je]
je
TÓ
OOWQ.
vzduch a jeho
498
(Archelaos ...
a
voda.)
detailních modifikací typu tvaru
(515, § 4). Je proto sotva
že výsledná syntéza postrádá
a nevyvolává žádný
zájem. 9
9
Kdyby bylo známo více Archelaových tezí o etice, možná by bylo
toto hodnocení zrevidovat
všechno, co se o nich dovídáme,
je shrnuto v následující
která následuje velmi záhy po úryvku 512:
518 DL Il,l6 (DK 60 A 1): xo:L TÓ 8Lxo:wv &tvm xut TÓ uLcrxQóV
<J>wet, a;\;\Q: VÓf.Up. ([Tvrdil, že] spravedlivé a špatné neexistuji
nýbrž jen na
konvence.) Toto je
známý
sofistický názor, který mohl být Archelaovi docela
podsunut (snad
proto, jak se domníval Zeller, že se
asi v tom smyslu, že lidé byli
nejprve bez
morálky a že
vymožeností dosáhli až v
srv. 515, § 6) v pošetilé snaze vybavit Sókratova
nezbytným minimem
o etice.
499
XIV
MELISSOS ZE SAMU
v.
Ztvot
519 Plútarchos, Pericles, 26 (DK 30 A 3):
-y<iQ
(se.
ó
livi)Q <j>t-Aóo-o<j>oc;
O"'TQCXTT)'Yil)lJ TÓTS
ÓAL-yÓ....
.....
"
...
'
,
""'
.....
..,
TT)TO<; 'TWV VSWV T)
'TWV O"TQO:TT)'YWV, E'lrSLO"&
TOU<;
é-rrd}éo-{}o:L TO\.<;
:x.o:t
ot
:x.o:t.
j.LEV
š/..óvTsc;
OE vo:uc;
ÉXQWVTO
TU {}o:A.ámru :x.o:t. 'ITO:QS'Tl{}sv-ro -r&v livo:-yxo:í.wv 'lrQÓ<; 'TÓV
'ITÓA&j.Lov oo-o: I-Lil 'ITQÓT&QOV stxov.
OE Tou Me/..í.o-o-ov
:x.o:i, llsQLXAÉa <j>T)o-i. v o:uTÓV AQLO"TOTÉA
vau-
520 Plútarchos, Themist. 2 (DK 30 A 3): :x.o:í.ToL
Te ÓLaxoilo-o:L TÓv E>&j.LLO"TOXAÉa <!>"fJ<TL xo:t
'IT&Qi. Mé/..Lrro-ov o-'!Touoárro:L TÓV <j>uo-Lxóv, ou:x. di Twv
XQÓVWV U'ITTÓj.L&VO<:;. ll&QLXASL ')'á.Q, o<:; 1TOAU VEWTEQO<:; .ftv
MéAL<TO"o<;
a. VTS<TTQO:TTJ'YEL 'll'OALOQ:x.oiJvTL
Se <TUVÓLÉTQLf3e.
519 Když totiž Periklés vyplul,
syn Melissos, filosof, který byl tehdy na Samu stratégem, pohlížel s pohrdáním na malý
athénských lodí a na nezkušenost jejich
a
své
aby na
se strhla bitva, kterou Samští vyhráli. Vzali do zajetí mnoho
a
mnoho lodí, takže ovládli
a získali mnoho
nutných k vedení války, které nikdy
500
!I
Život
1 že sám Periklés byl Melissem již
Aristotelés
poražen v
520
Stésimbrotos tvrdí, že Themistoklés byl
Anaxagory a projevoval nadšený zájem o filosofa
Melissa. Jeho chronologie je však v tomto
chybná. Protože
proti Perikleovi, který byl mnohem mladší než Themistoklés,
bojoval
obléhání Samu jako velitel
strany Melissos, kdežto
styky
s Perikleem Anaxagoras.
Úryvek 519 poskytuje jediné solidní informace o
a o
v níž
Bitva, ve které porazil athénskou flotilu,
v r. 441
Kr., což bylo
i
Apollodóros situoval jeho akmé do 84. olympiády, tj. do let 444 441
(DL IX,24 = DK 30 A 1). Je
myslitelné, že Melissos
nebyl mladší než Anaxagoras {narozený r. 500), a Stésimbrotos
možná k dispozicí
doklad, který podporoval jeho
o Themistokleových stycích s
uvedenými filosofy. 2 Pokud
by to tak bylo, Melissos si musel získat
proslulost
60. let pátého století, do nichž bývá obvykle datována Themistokleova smrt.
1
Tj. ve ztracené
Samských.
2
V tomto smyslu viz
A. W. Gomme, A Historical Commentary
on Thucydides, I, Oxford 1945, str. 37, pozn. 1 (autor však
na
to, že Stésimbrotos, sofista a pamfletista
na konci pátého století,
je nespolehlivý, viz str. 37-38). Plútarchos je
v právu, když
v úryvku 520 namítá, že Themistoklés nemohl být jako mladík posluchaAnaxagory nebo Melissa. Avšak vzdor obtížím spjatým s chronologií
Anaxagory (str. 454 výše) i Themistoklea (srv. A. W. Gomme, ad Thúkymožnost, že Themistoklés
didés, Hist. 1,138,4) by bylo unáhlené
znal Anaxagoru a zajímal se o jeho filosofii. Snad se seznámil také s Melissem
posledních let svého života v Magnésii na
Iónie.
501
XIV. Melissos ze Samu
Melissova kniha
521 Simplikios, In Arist. Phys. 70,16 (DK 30 A 4): ó M&A.t<T<Toc;
xui.. T'l)v E'lTL')'Q<X<!>'l)v oiYrwc; S'lTOt'Í)<T<X'TO 'ToiJ <TU')'')'QÓ.J.LJ.L<X'TO'i
<f>úa-ewc; TJ 1T&Qi.. mu ÓV'TO<;.
522 Simplikios, In Arist. De caelo 557,10 (DK 30 A 4): xui. eL ITeQi.
<j>ú<T&ú><; TJ 1T&Qi.. 'TOU OV'TO<; E'lTÉ')'Q<X\)1& MÉAL(J"O"Oc;, Bijl\.OV O'TL
T'l)v <f>úa-w EVÓJ.LL,&l! elvm 'TÓ ov.
521 Melissos takto
knihu názvem O
neboli o jsoucnu.
522 A pokud Melissos nadepsal svou knihu O
neboli
o jsoucnu, je jasné, že
považoval za jsoucno.
Pramenem dochovaných
Melissa (srv. 466), které všechny
zachránil
Simplikios, je
jediná kniha. Její
titul, který
úryvky 521 a 522, jako obvykle
nepochází od samotného autora. 3
Melissos psal
po Parmenidovi, za jehož žáka byl pokládán (DL IX,24 = DK 30 A 1) a s jehož jménem byla jeho filosofie
spojována již od Platóna (Tht. 180d) a Aristotela
Phys. 186a6,
De caelo 298bl4).
bychom rádi
zda byla Melissova
kniha složena a dána do
uvedením
jeho
ských
anebo až po nich. Jak
uvidíme, v úryvku 537
snad existují
znamení, že Melissos
Anaxagoru i Empedoklea; na druhé
jedno testimonium uvádí Leukippa jako Melissova žáka (Tzetzés, Chil. II,980 = DK 67 A 5) a Aristotelovo obecné
pojednání o motivech atomismu (545 níže)
oporu
3
poznamenávají, že Gorgias nazval
vlastní
spis O
neboli o nejsoucnu, aby parodoval
titul. A však
(viz
zvyk dávat prozaickým pracem názvy se objevil až v epoše
E. Schmalzriedt,
<f>Wewc;: zur Fruhgeschichte der Buchtitel,
Mtinchen 1970), a proto se
dohadovatjen toho, že Gorgias znal Melissovu knihu pod titulem, o
referují úryvky 521
a 522. Srv. str. 133, pozn. 3.
502
Melissova dedukce
pro myšlenku, že Leukippos byl
jako Zénónem. 4
Melissem
v téže
Melissova dedukce
Parafrázi argumentace z Melissovy knihy uchovává jednak pseudoaristotelský spis O Melissovi, Xenofanovi a Gorgiovi (974al n. = DK
30 A 5), jednak Simplikios (ln Arist. Phys. 103,13 n. = DK
1,268-270), jenž kuriózním
podává její schematickou verzi, kterou na daném
prezentuje jako Melissovu vlastní práci,
o
stran dále cituje autentické zlomky z toho, co Melissos o týchž tématech
sám napsal. Tyto parafráze
jí, že jeho argumentace byla vedena
rigorózního vyvozování
z jednoduchého
že
existuje. 5 Toto
potvrzují i
zlomky, které máme
k dispozici.
4
Význam Melissa jako filosofa bývá oproti Parmenidovi Zénónovi
pokládán
za daleko menší, protože už Aristotelés hodnotil jeho myšlení jako "hrubé" (Phys. 1,2,186a8-10) a
postrádající
(Met. I,5,986b25-27). V nedávné
však Melissa energicky bránili
G. Reale, Melisso- testimonianze e frammenti, aJ. Barnes, The Presocratic Philosophers.
5
Autor De Xen. považuje toto tvrzení za pouhý nevyargumentovaný
523 pseudo-Aristotelés, MXG 974a2-3, 975a34-35 (DK 30
A 5): 'Atowv elvat 4>TJo"LV et šcrnv, BL'n'EQ fJ.:-r'l
... ah.h.a j'dQ TOU
dvat TL W<; OVTO<; xai.
že pokud
existuje, je to
ne ní možné, aby cokoli vznikalo z
Protože o tom, že
je,
jako o jsoucím a daném.) Simplikiova parafráze naproti tomu
stavuje Melissa tak, že pro tento
argumentuje: 524 Simplikios,
In Arist. Phys. 103,18 (DK 1,268): at
neQi. Toirrou TL &v
W<; OVTO<; nvóo;; st oé Tl.
1']Tot.
ŠO''TW 1'1 usL OV.
(Pokud nic není, co by o tom mohlo být
jako o
jsoucím?
Pokud však existuje
pak
vzniká, anebo existuje vždy.)
následuje schematický
argumentace uchované v úryvku 525.
503
XIV.
Melissos ze Samu
(i) Nezrozené a
525 DK 30 B 1 (Simp1ikios, In Arist. Phys. 162,24): aei. íív
'
%<XL <Xet.
'\
"'
e<TT<Xt..
on íív
,
"
.... ,
'
'
BL )'<XQ e)'BVeTO,
<XV<X)''XC:XLOV
e<TTL
'ITQLV
'
'
)'BVÉ<T-6-<XL etvat f.L'll&Év· ei. TOLVlJV f.L'll&Ev -íív.
tx f.LT!&evóc;.
av
525 Vždy bylo to, co bylo, a vždy to bude. Kdyby totiž vzniklo, nutby
než vzniklo, nebylo nic. Kdyby však nebylo nic,
žádným
by nemohlo z
vzniknout
jako Parmenidés i Melissos
svou dedukci vlastností,
které plynou z existence, pomocí
že pokud
existuje,
to vznikat.
jako Parmenidés i on argumentuje, že
vznik vyžaduje
neexistenci a že nic
vznikat z
co neexistuje. A i Melissos ponechává na nás, abychom si odvodili izomorfní
proti zániku. Parmenidés však
nejasným
došel k
že to, co je, nikdy nebylo a nikdy
nebude, nýbrž existuje ve
Melissos tento
odmítá:
temporální
"bylo" a "bude" a
pisuje tomu, co je, snáze srozumitelnou trvalou existenci.
(ii) Neomezený rozsah
526 DK 30 B 2 {Simplikios, ln Arist. Phys. 29,22 a 109,20):
E<TTL &t, ad -íív xui. ael. EO"TUL 'X<XL
TEAEUT'ÍJV, ah.>..' a'ITBLQÓV
eL f.LEV
TOLVlJV
aQx'l'Jv OV%
)'nQ
aQXTJV av dxev
VOV) 'X<Xt TeAet!T'ÍJV
ihe &e f.L'ÍJT&
oTB
f.L'ÍJTe
)'aQ av 'ITOTE )'LVÓf.Le)'<iQ UV 7TOTE )'LVÓf.LeVOV)·
ad TE ÍÍV %UL aei.
J. Bumet, Early Greek Philosophy, str. 321, pozn. 5, a G.
Reale, Melisso - testimonianze e frammenti, str. 34-36 a 368-369) pokládají první
úryvku 524 za první
zlomek z Melissa, ale spíše
bychom
že v tomto
je originálu blíže MXG,
to
pozorovat i na jiných místech.
odborníci
504
Melissova dedukce
'
,
V<Xt <XVUC:T'TOV, O 'TL
J.L'l]'
.....
".
1T<XV BO"'TL.
527 DK 30 B 3 (Simplikios, ln Arist. Phys. 109,31): aA.A.' wcr1TBQ
Š<TTLV aeL, oihw %<XL TO J.LÉ-ye-&o<; a1TBLQOV ad XQiJ dvaL.
528 DK 30 B 4 (Símplíkios, ln Aríst. Phys. I 10,3): <iQX1ÍV
,-eA.o<; šxov
ooTe aLotov ome &1TBLQóv ecr,-w.
'TE
xai.
526 Protože tedy nevzniklo, nýbrž je, bylo vždy a vždy bude, pak
nemá
ani konec, nýbrž je neomezené. Kdyby totiž
vzniklo,
by
by
vznikat v
tém
i konec
by
se vznikáním v
tém
Protože však
ani
vždy bylo
a vždy bude, nemá žádný
ani konec; to, co není zcela,
totiž
být vždy.
527 Avšak
tak, jako je vždy, tak také musí být vždy svou velikostí neomezené.
528 Nic, co má
i konec, není
ani neomezené.
Melissos nyní vyvozuje, že pokud to, co je, postrádá
a konec,
je v prostorovém rozsahu
tak neomezené jako trvale existující.
Zcela
zde zamýšlí
od parmenidovských premis k zákterý naprosto
Pravdy:
hledný výklad hranic je
ve
teze o
rozsahu.
je i
vlastní argument v úryvku 526
sledovatelný a temný.
odborníci dokonce soudili, že zde
argumentovat pouze ve
neomezeného
Ale
Melissos užíval k
této myšlenky {527 a 528) slov aí.otov
a ad a úryvek 526
složitý
blok, než
aby
pouze k
jenž byl jednoduchým a
vyvozen již v úryvku 525.
Melissos
že kdyby
vznikla, musela by se jedna
toho, co vzniká v
objevit jako první a být (tudíž) jeho
nejprve svým prostorovým postavením
jejím
okrajem), a jiná
která následuje jako poslední v
by
musela být poslední svým prostorovým postavením
jeho
zadním okrajem). Jeho argument je pak následující: jelikož to, co je,
505
XIV.
Melissos ze Samu
nebo
vznikat,
mít žádné takové
první a poslední
a je proto co do rozsahu neomezené. Aristotelés byl chybnou logikou tohoto postupu
(srv. Soph. elench.
5,167b13, 6,168b35, 28,18la27 = DK 30 A 10).
529 Aristotelés, Phys. I,3,186al0 (DK 30 A 10):
o·n
J.LEV o-úv 'Im.MéX.L<nToc;, 8fjX.ov· oi:eTaL -yíXQ elX.'fJ<I>évaL, et TO
'YEVOJ.LEVOV EXEL <XQX'fJV <X'IT<XV, OTL %<XL 'TO J.L1l 'YEVOJ.LEVOV OlJ'X.
v
'i'
....
"
';''
,
EXEL.
EL'T<X
'X.<XL' 'TOlJTO
<XTO'ITOV,
TO' 'IT<XV'TO<; ELV<XL
<XQX'fJV
- TOlJ....
,
.
'
....
,
' ,
'
....
'ITQ<X'YJ.L<XTOc; 'X.UL J.L'Tl TOlJ XQOVOlJ, 'X.UL 'YEVEO"EWc; J.L'Tl 'T'fJ'i
á.'IT x. fJc; &x.x.a 'Xat &X.X.OLwrrswc;, wrr'ITEQ ou'X. &-&Qóac; 'YL'YvoJ.Lév'Tlc;
fjc;.
I
7F
' ' \ ( f
U ' ' ' \
1
l
529 Je
že Melissos usuzuje
Domníval se totiž, že
že má-li všechno, co vzniklo,
pak
to, co nevzniklo,
nemá. A absurdní je pak i názor, že
všechno má
a sice každá
nikoli [však)
a že má
nejen vznikání prosté, nýbrž i
jako kdyby
na nemohla probíhat naráz.
6
se objevuje názor, že Melissos podal i
argument, jímž se snažil dokázat neomezený rozsah: 530 Aristotelés, De gener.
et corr. I,8,325a13 (DK 30 A 8): B'X. J.LBV o-úv 'Toúrwv TWV X.ó-ywv
"f'itv atrr{}'T}O"LV xai. 'IT<XQLOÓV'TE<;
wc; 'T<'V
oéov
Ú'X.oX.OlJ{}dv ev 'X.(XL a'XLVTJTOV TO 'IT<iv stval. <!>arrt xai. <i'lTELQOV
TO )'UQ 'lTBQ<X<; 'lTEQ<XLvsw &v 1TQO<; To 'X.&vóv. (Z
tedysmyslové vnímání a ignorujíce je proto, že prý musí následovat rozumovou úvahu -vyvozují, že vesmír je jeden a nepohyblivý;
dodávají, že je také neomezený, protože jeho hranice by byla hranicí
prázdnu.) Avšak spis MXG ani Simplikiova parafráze tento argument necož je dosti obtížné
s úryvkem 531.
tento
argument nepochází od samotného Melissa, nýbrž Aristotelés ho asi odvodil z melissovského materiálu.
506
Melissova dedukce
(iii) Jedno
531 DK 30 B 6 (Simplikios, In Arist. De caelo 557, 16): si.. -yd(!
&L'T!, Ev d'll &v· d -ydQ Silo d'T!, o'Ó% dv Mvm:ro
dvm., d).).'
dv 1TelQOtTOt 1TQÓ<; &h.h.'T!h.Ot.
531 Kdyby totiž [jsoucno] bylo <neomezené>, bylo by jedno. Kdyby totiž existovala
nemohla by být neomezená, nýbrž by
hranice
navzájem.
Melissos zde užívá taktiky, která je protikladem postupu, jehož využíval v úryvcích 525 a 526-528. Vyvozuje totiž parmenidovský zá(tj. monismus) z premisy (jíž je neomezený rozsah), kterou Parmenidés odmítl
neomezený rozsah je sám o
odvozen z Parmenidova odmítnutí vzniku).
ze všech Melissových
Úryvek 531
tvrzení. Je
Parmenida v tom smyslu, že byl oddán myšlence, že pokud
existuje, pak
existovat pouze tato jedna
Ale Parmenidés nenabídl pro své tvrzení žádný nahlédnutelný
(viz str. 325 n. výše) a
toho
takového
nepovažoval za svoje hlavní téma. Když tedy Platón a Aristotelés
vovali monismus jako hlavní tezi
327, 530 výše, Phys.
184b25 n., 186a4 n.), museli
Parmenida
Melissovy brýle.
(iv) Homogenní
532 Pseudo-Aristotelés, MXG 974a12-14 (DK 30 A 5): sv St ov
OJ.LOLov dvaL 1Tá.VT'll' eL -ydQ <ivÓJ.LOLOV, 1TABÍ.w ÓVTOt oux &v
šn Ev st vaL, <ih.A.<i 1TOAAá..
532 Protože je jedno, je všude stejné. Kdyby totiž bylo nestejné, obsahovalo by pluralitu a nebylo by už jedno, nýbrž mnohé.
jsou
Slova, v nichž sám Melissos odvodil homogenitu z
ztracena (ze
úryvku 533
zcela
vyplývá, že
takovou dedukci provedl). V tomto
byl
inspirován
Parmenidovými verši z 6ryvku 297,
do
uvedl charakteristickou variaci, když vyvodil Parmenidovu premisu z jeho
507
XIV.
Melissos ze Samu
(v)
533 DK30 B 7 (Simplikios, InArist. Phys. 111,18): (1) o1hw<; ovv
tan xcú
xai. ev xai.
1ró.v. (2) xai
o1h' &v
n
o1hc:
-yí.vovro o1hc: f.LETaxoaJ.LÉOLTO oihc: &A-yd o1hc: avLii'Tav sl -yci.Q TL TOÚTWV
,
..
"
....
''
'IT<X<TXOL,
O'UX <XV STL EV
EL ')'<XQ
<XV<X')'X"l} TO
EOV f.LTJ Óf.LOLOV dvm., &A.A.a U'ITÓA.A.uaitaL TO 'ITQÓaitc:v tóv,
-ró ot
tóv -yí.vc:aita1.. d -roí.vuv TQLXL J.LLii f.LUQÍ.Ot.<; ŠTE<TLV
STEQol.ov -ytvoLTO, óA.c:i-rm 1ró.v tv -r<{> 'IT<XVTL XQÓVtf>. (3) &A.A.'
oúoE
&vua-róv· ó -ydr.Q xóaJ.LO<; ó 'ITQóaitc:v
twv ovx &1róA.A.u-rm. oihc: 6 f.LTJ twv -yí.vc:-ra1.. o-rc: oE f.L'JÍTE
'ITQoa-yí.vc:-ra1. f.L"l}OEV f.L'Í)Te aTióA.A.u-raL f.L'JÍTE ÉTEQOLOVT<XL,
'ITW<; &v f.LET<XXO<Tf.L"l}{}d"l} Tl. Twv tóv-rwv; c:t f.LEV -yci.Q TL
t-ytvc:-ro é-rc:Qo'Lov, iío"ll &v xai. f.LSTaxoaJ.L"ll{}eí."ll. (4)
&A.-yd· OV 'YdQ &v 'ITÓ.V EL"l} &A.-ytov· oV -ydQ &v OÚV<XLTO ad
stvm. XQ'f!J.La &A.-yÉov· ovoe
L<T"l}V OÚV<Xf.LLV 7<{> Ú')'LeL'
ouo' &v Of.LOLOV StTj, sl &A.-y&ov U1TO')'LVOf.LÉVOV "/cXQ 'TeV &v
&A.-y&o1. 'il1TQO<T')'I.VOJ.LÉvov,
&v sn ÓJ.Lo'Lov d"l}. (5)
&v TÓ
&A.-yfjaaL oúvaLTO' d1ro -ydQ &v óJ\.oL'TO [-ró
xai.] -ro tóv, -ro OE oux eov -y&voLTO. (6) xai. 'ITSQL Tou avLó.<ÍlUTo<; AÓ')'O'i -ret> dr.A. -y&ovn.
7
533 Tímto
je tedy
neomezené, jediné a celé stejné.
nic ztrácet,
se stávat
se
a
ani
bolestí
zármutkem. Kdyby totiž
z toho zakoušelo, nemohlo by už být jedno. Jestliže se totiž
pak jsoucno
není stejné, nýbrž zaniká
jsoucno a vzniká nejsoucno.
kdyby se
desetitisíce let o jediný vlas, zaniklo by celé v celém
Není
však ani možné, aby mohlo být
jeho
Ne(kosmos), který existoval
nezaniká, a nevzniká ani
který neexistuje. Protože pak nic
nic nezaniká
a nic se
jak by mohla kterákoli ze jsoucích
7
TL Covotti:
Simplicius F,
508
E.
Melissova dedukce
své
Kdyby se totiž
by
se i
[celku]. [Jsoucno] ani netrpí bolestí.
by
nebylo celé
bolest; jako
bolest by totiž
nemohlo být
ani nemá stejnou moc jako
zdravého. Kdyby
bolestí, nebylo by ani stejné. Bolest by totiž zakoušelo pod vlivem
ubývajícího nebo
jícího, a tak už by nemohlo být stejné. Ani zdravé by nemohlo
bolestí,
jsoucí by zaniklo a nejsoucí vzniklo.
zármutku lze uplatnit tentýž argument jako
výA
kladu o bolesti.
z nich
Tento dlouhý výtah obsahuje zajímavé argumenty.
na úvahách o
jiné spoléhají na základní arguproti vzniku a zániku, další
ment z úryvku 523, který
zcela nové
pro myšlení jako
pozorování, že to, co
trpí bolestí, nemá tutéž moc jako to, co je zdravé. Tento
je
podivný a ve
do skupiny
které jsou málo
srozumitelné.
by se
Melissos tolik zajímat o to, aby
že jsoucno trpí bolestí a zármutkem?
na mysli
zvláštní filosofický cíl, který jeho první
byli s to rozpoznat
jako
známou nauku, zatímco my už toho schopni nejsme?
Jsou jeho
pozitivní víry (snad odvozené z XenoMelissos spíše
dokonafana) v božskost reality? Snad
které co
a
lost jsoucna, pomocí
ukazují na jeho odlišnost od
jsoucen, v
obysmrtelníci a o nichž se domnívají, že jimi sami jsou. Jeho argumenty tudíž mohly být inspirovány Xenofanem (166-169), ale
nebylo jejich
nás k tomu, abychom považovali realitu
za cítící nebo inteligentní (oproti 170-172).
(vi) Nehybnost
534 DK 30 B 7 (Simplikios, ln Arist. Phys. 112,68 ): (7) ouBe
ouBtv· 'TO )'UQ 'XEVEOV ooo&v &anv· OU% civ oiJv EL'I')
8
'TÓ
Simplikios cituje úryvek 534 v návaznosti na úryvek 533, ale uvádí
509
XIV. Melissos ze Samu
-ye IJ/I']&ÉV. ouoe %WELTQL" 'ÍI'TTOXWQ'ÝjOUL "YclQ OU%
ouOaJ.Lft, aA.A.a 'ITAÉwv scntv. sL J.LSV -ydQ %SVEOV i}v, V7TEXWQEt
&v do; TÓ -x.evóv· -x.evou os J.Ltl tóvToo;; ou-x.
o-x.11
woxwQ'JÍCn>L. (8) 1Tu-x.vóv os -x.al. <XQatóv ou-x. &v Ei:q. TÓ -y<XQ
<XQ«LÓV OU% aVU<TTÓV 'ITAÉWV dvaL ÓJ.LOLW<;; 'T0 1TU%V0. aA.A.'
'ÍÍO'l) 'TO
"'/E %EVEW'TEQOV -yi.VS'Tttl. 'TOU
(9) %QL-
<TLV oe 'T«U'T'l)V XQtl 'ITOL'JÍ<Ta<T.ftm. TOU 'ITAÉw -x.at Tou J.Ltl
'lTAÉw·
d J.LEV ouv XWQd. 'TL fj ela-oéxsTat., ou 'lTAÉwv· d oe
J.L'JÍ'TE XWQEL J.L'JÍTS d<TOÉXE'TQL, 'ITAÉWV. (10) avá:-y-x.'l) mi.vuv
'lTAÉwv dva1., et -x.evóv J.Ltl
d 'Totvuv 1rA.éwv E<T'TLV, ou
%LVEL'TttL.
534 [Jsoucno] není nijak prázdné,
prázdno je nic. Nic tedy
zajisté
existovat. Ani se nepohybuje.
totiž
v žádném
ustoupit, nýbrž je plné. Protože kdyby existovalo prázdno, mohlo by ustoupit do prázdna; ale protože prázdno neexistuje, nemá kam ustoupit. [Jsoucno]
být též
husté ani
ježto
být
plné jako husté,
nýbrž vzniká již jako
než husté. Je však
provést
rozlišení mezi plným a neplným: pokud obsahuje jinou
nebo ji
do sebe, není plné, kdežto neobsahuje-li ji ani ji
plné je. Pokud tedy neexistuje prázdno, musí být
Usoucno] plné. A pokud je plné, nepohybuje se.
Argument uvedený v úryvku 534 je Melissovým
chem. V
nejen
vylepšuje Parmenidovy
temné poznámky o
a pohybu (298), ale
jednu z kla-
v této pasáži téma, které v úvodu k úryvku 533
už tedy byl,
nebyl ztracen
myšlenkový pochod mezi
pasážemi, je
správné pojednat o úryvku 534 jako o zvláštní sekci argumentace.
9
Pokud by ovšem autorství této
být
obskurnímu filosofovi jménem Xúthos: 535 Aristotelés, Phys. IV,9,216b22
(DK 33 A 1): sto-t &é TLVE<;; o'L OLd ToU J.L«voil xat 1TU%Voil ol:ovTaL <j>aVEQÓV stvaL on
xevóv. st J.LEV 'YdQ J.L'Y) Š<TTL f,l«Vóv xat 1TU%VÓV,
aóoe o-uvt.évat xnt 1TLAs'La.ftm. otóv TE. st &e ToilTo J.L'Y) dT), fj oA.wo;;
510
..
Melissova dedukce
sických
filosofického myšlení: prázdno je
pohybu. Tuto
si
s myšlenkou (která byla snad Melissovým vlastním nápadem), že prázdnota je totožná
s nicotou, 10
Leukippos a
z ní jeden ze
systému své filosofie
Melissos
mínil, že jeho tvrzení,
že to, co je
neexistuje, je tvrzení nevyvratitelné, ale atomisté
byli
prosadit paradoxní tezi, že, to, co je, není více jsoucí,
než to, co není (555),
obrátili odmítnutí možnosti pohybu
v úryvku 534 v
pozitivní
mm
TJ
'fO OAOV, W<T'lTSQ š<f>TJ Em}{}o<;. (Existuji
se domnívají, že
existenci
a hustoty je
zjevné, že existuje prázdno. Jestliže totiž
a hustota neexistují, nese nic ani stahovat a
Avšak pokud by k tomu nedocházelo,
nemohl by existovat
žádný pohyb, anebo by se vesmír vzdouval
jako
jak
Xúthos.) Tento Xúthos, jehož Simplikios (ad loc., In
Arist. Phys. 683,24) pokládal za pythagorejce, by mohl být totožný s XútDK 36 A 1;
hem, který byl otcem Ióna z Chiu (Harpokration, s.v.
srv. str. 284 výše). Pokud by tomu bylo tak,
by Xúthos na
pátého století (Suda, s. v. "Iwv Xí.o<; = DK 36 A 3, datuje Iónovu první
tragédii do 82. olympiády
do let 452-449
Kr.). V
spekuParmenidovi: polaci o vzdouvání vesmíru je
kud je realita
a plná, potom dokonce i v
že
existovat v pravém slova smyslu (tj. žádná
pozice v rámci hranic nebo
jimi),
jsoucno stále
expandovat a posouvat své hranice.
Melissos
tomuto zvláštnímu
námitky nepodléhá.
XÍ.V'TJ<Tt<;
Š<TT<U
X'Uf.I,UVSL
10
A však Anaxagoras již
rozlišil pojem prázdna od
pojmu vzduchu (srv. 470 výše) a Empedoklés využil slova xtvsov, "prázdno",
již
Melissem, a to
který implikuje
rozpoznání rozdílu: 536 Empedoklés, DK 31 B 13 (Aetios, Plac. 1,18,2):
oooÉ Tt -roii 'lTUVTÓ<; xeveov 'lTÉASt oooe '1T&Qt.<T<TÓV. (Ani není nic z veškerenstva prázdné ani
511
XIV. Melissos ze Samu
Vyvrácení zdravého rozumu
537 DK 30 B 8 (Simplikios, In Arist. De cae/o 558,21): J.LÉ')'LO"TOV
J.LEV ovv O"TJJ.LetOV OV'TO<; ó AÓ')'O<;, OTL ev J.LÓVOV eo-nv- <inig
xai. TÚOE O"TJJ.LEL<X. d ')'tXQ -t]v 1TOAA<i, -rot.aiha. XQTJ mh<i dva.L otóv 1TEQ E')'W <!>TJJ.LL 70 ev elva.L. d ')'UQ
"Yíl xa.i.
uowg X<XL <:b)g xa.i. mJQ 'X<XL
xa.i. XQ'U(TÓ<;, X<XL 70 J.LEV
,-o OE Ts{)-vTJXÓ<;, xal. JLÉA<Xv xal. i\suxov xai. TU &i\A.a
oo-a. <)>ao-i.v ol &v{)-gw1ToL dv<XL &i\TJ{)-fJ, d o'T) -rafua
xa.l. 'ÝJJ.LEL'> og{)-&.:; óg&J.LeV xal, &xo-úoJ.LeV, etvn:L XQTJ
'TOV 'TOLOihov otóv 1TEQ 'TO 1TQW'TOV
'ÝJJLtV, X<XL J.LTJ J.LE'T<X'ITL1T'TeLV JLTJOE ')'Í.Veo-{)-n:L É'TSQOtOV, ai\A.a ad dvn:L
eo-TLv. vilv oé <f>a.JLev og{)-w.:; óg&v xai. dxo-úst.v
xa.i. auvLévav ooxsi OE 'ÝJJ.LtV TÓ Te {)-sgJ.Lov \jroxgov ')'L vzo-{)-a.L xa.l. TO \jroxgov {)-sgJ.Lov xai. TO o-xA. T)gov J.L<XA {)-a.xov xai.
TO J.LCXA {)-axov O"XA TJQOV X <XL 'fO
U1TO{)-VÚO"'XELV X<XL ex
'TOV otóv 1TÉQ
J.LTJ
')'Í.Vso-{)-<XL, X<XL 70'.VT<X 'ITÚVTCX ÉTSQOLOUO"{)-a.L, X<XL O
TL 1]v 'TE X<XL O vUV OVOEV ÓJLOLOV elva.L, ai\i\' O TE O"Í.OTJQO<;
o-xi\ TJQO<; ewv T<i> O<XXT'ÚA<{> 'XCX'f<XTQl.f3Eo-{)-a.L ÓJ.LOUQÉWV [Bergk
Díels; ÓJ.Loii QÉwv MSS], xal. xguo-o<; xai. i\í.{)-o<; xai. &A.A.o
to-xugov OOXEt dv<XL 1T<iv, ll
UO<X7Ó<; TE "Yíl xa.i. A.l.{)-o<; ')'Lvzo-{)-a.L. ov TOÍ.vuv 'f<XUT<X &A.A.'l'ti\ot<; ÓJLOAO')'el. <f>n:JLÉVot.<;
')'UQ dva.L 1Toi\i\<i xa.i. &toLa xa.i. sU>TJ Te xa.i. i..o-xuv
1TÚV7<X ÉTEQOLOU(T{)-{XL
JLLV OOXEL 'X<XL J.LET<X1Tl.1TTELV ex TOU
ÉXÚ0"70TE ÓQWJ.LÉVOU. ofji\ov TOÍ.vuv, 07L OVX OQ{)-W<; ÉW(!WJ.LEV
ovoe EXEtV<X 1Toi\i\d óg{)-w<; OOXEL ELV<XL" OV ')'UQ &v JLeTÉ1TL'IT7EV, d &i\TJ{)-f)-t]v· dA.A.' -t]v otóv 1TEQ eoóxet.
TowiJ70V. TOU ')'UQ EÓVTO<; &i\ TJ{)- I.VOU xgel.o-o-ov ovoév. i) v OE J.LET<X1TÉ<T11, 70 J.LEV SOV U1TWAE70, TO OE OVx EOV ')'É')'OVSV. omw<;
on
ovv, d 1Toi\A.<i EtTJ, TOL<XU7<X XQTJ elvn:L otóv 7rEQ TO
11
V rukopisech pak následují slova wcr7e <TUJLf>a.í.veL J.L'ÝJ7E óg&v
JLÉ'n: Ta ovTa. ')'Lv<Í>o-xsw, která Karsten klade za -yí.vecr{)-a.L, aleJ. Barnes
(The Presocratic Philosophers, I, str. 340, pozn. 3) je
vypouští
jako glosu
512
Vyvrácení zdravého rozumu
537 Tento argument je tedy
že existuje pouze
jedno, i když
toho jsou i následující argumenty. Kdyby byly mnohé
musely by být takové, jaké je, jak
já tvrdím, jedno. Jestliže totiž existují
a voda, vzduch
a
železo a zlato,
živé a mrtvé, bílé a
a všechny
ostatní, o kterých lidé
že jsou
a jestliže tyto
tedy jsou a my je vidíme a slyšíme
pak každá
z nich musí být taková, jak se nám
zdála, a
se
nebo stávat jinou, nýbrž musí být stále taková, jaká
je. Tvrdíme nyní, že
vidíme, slyšíme a chápeme, avšak
se nám zdá, že teplé se stává studeným a studené teplým,
že tvrdé se stává
a
tvrdým, že živé umírá
a vzniká z neživého, že všechny tyto
se
a že to, co
bylo, a to, co je nyní, si není nijak podobné. Zdá se nám, že železo, které je tvrdé, se otírá dotykem prstu, a že
je tomu
se zlatem, kamenem a vším, co vypadá jako pevné. A zdá se
nám
že
a kámen vznikají z vody. Tyto
ale
spolu navzájem nesouhlasí.
jsme totiž, že je mnoho trvalých
které mají tvary a pevnost, ale
se nám z toho,
co pokaždé vidíme, zdá, že se všechny tyto
stávají jinými
a
se. Z toho je pak jasné, že nevidíme
ani v nejmenším a že se nám zdá
že ony
jsou mnohé.
Kdyby totiž byly
by se, nýbrž každá
by
byla
taková, jakou se jevila. Nic totiž není
než
opravdové jsoucno. Kdyby se však
jsoucno by zanikalo
a vznikalo by nejsoucno. Takto tedy, kdyby existovaly mnohé
musely by být
takové jako jedno.
Tento obratný útok na spolehlivost
se
proti
základním
o které všichni lidé opírají své pojetí reality. Tímtéž
kritizovali lidská
Parmenidés a Zénón. 12 Strategie argumentu je jednoduchá, ale inteligentní:
12
katalog
asi prozrazuje obeznámenost jak s Empedokleovým dílem (filosof nejspíše zná kanonický seznam
který
pochází od Empedoklea), tak zejména s prací Ana-
513
XIV. Melissos ze Samu
pokud lidé
jsou reálné,
jestliže však
že
které Melissos
ve svém
tak proto, že
ve spolehlivost svých
argument z úryvku 533, že nic reálného se
pak jsou vehnáni do kontradikce. Naše smysly nás
totiž
ik
že
ve
se
V
toho nás úryvek 533 nutí opustit
že naše smysly jsou spolehlivé. Takto také ztrácíme
v mnohost toho
typu, který nám naše smysly odhalují. Kdyby mnohost existovala, její
složky by musely být
téhož druhu, do
Melíssos
jedno, tj. nepodléhající
nezrozené a
Tento
který Melissos koncipoval jako reductio ad absurdum víry v mnohost
atomisté a
z
další fundamentální tezi svého
systému.
538 Simplíkios, In Arist. Phys. 109,34 a 87,6 (DK 30 B 9): on -ydQ
dcró.lJLaTov dvaL j3oúAETaL TÓ ov, šo'l'JA.wcrev ebró.lv· (B 9) d
JLSV
EL'l), OEL aÚTÓ EV d.vav Ev o'
od aÚTÓ O"Wj.L({ JLTJ
SXELV. d os
1T<i;xot;, SXOL &v JLÓQLa, %({L OWGSTl.
ev EL'l).
538 Že chce, aby to, co existuje, bylo
slovy (B 9): "Jestliže by tedy existovalo, muselo by být jedno.
A pokud by bylo jedním,
by mít žádné
Kdyby
však
masivnost,
by
a nebylo by už jedno."
Úryvek 538
hluboce problematický text. Simplikios ho
cituje, aby ukázal, že podle Melissova názoru je realita
Avšak tento
zcela
dedukce z úryvku
525 n. (není znám autorovi spisu MXG a neobjevuje se ani v Simpliparafrází). Je také
úryvek 534 v tom smyslu, že
masivnost,
Melissos zde tvrdí, že jsoucno
xagory (k
srv. 487).
substancí a opozit srv. 485, k
514
opozit
a bílé
je plné, takže
pohyb
v
anebo do
V
toho je
že úryvek 538
13
ne
je autentický
text, anebo
k polemické
jeho knihy, kterou již
úryvek 537. Melissos snad
po úryvku 537
v argumentaci, že každý
takových
mnohosti, na které lidé obvykle
musí být jediný - a proto
(tak 538) i
což je opakem obvyklé víry. 14 Avšak v tomto
je
nahlédnout, jak jeho reductio stejným
nepoškozuje i jeho vlastní pojetí
která je
jediná, ale plná.
Melissos nebyl žádný velký a originální metafyzik jako Parmenidés,
ani brilantní
paradoxu jako Zénón. Jeho argumentace
však byla vynalézavá a jeho vyvození vlastností reality je
mnohem
než vyvození Parmenidovo. Byla to
jeho verze eleatského
na kterou odpovídali atomisté a která
podobu Platónovy a Aristotelovy prezentace
13
Simplikios zde možná
z
eleatských
(to
by
jeho zmatek
statutu parafráze v 103,13 n.), a proto
Melissovi zlomek ze Zénóna: je totiž
vzít
mohl omylem
v úvahu Zénónovo užití termínu 1ráxo<;, "masivnost" "hustota" v úryvku 316; za zmínku stojí i to, jak
by úryvek 538 podporovat arguv první
úryvku 316.
ment, jehož je
14
Símplikios mohl pak být zmaten obsahem Melissovy poznámky,
jako se mu to stalo v
úvahy o Zénónovi, o kterém pojednává
v úryvcích 330-331.
515
XV
ATOMISTÉ:
LEUKIPPOS Z MILÉTU
/
/
A DEMOKRITOS Z ABDER
a
28,4 = Theofrastos, Phys.
539 Simplikios, In Arist. Phys.
op. (DK
28 A 8): Aeúxvrr1ro<; 8f: ó 'EA.eciTTl'> i] MLA.iJo-wo; (dJ..L4>0TÉQW'>
"{UQ A.é"{&T<XL '1TEQL <XUTOU), XOLVWV'JÍO'<X<; ll<XQJ..L&VL81) Tf]<; 4>1.Aoo-o4>ta<;, ou 'T'T)v
i:j3ci8t.o-s llaQJ..LBVU)n
Eevo4>dvet.
'TWV OV'TWV ó8óv, dA.A.' W<; 8o:xeí: T'l'Jv evavTÍ.av.
540 DL X,13 (DK 67 A 2): ToUTov (se. 'E'1TÍ.XOUQOV) A1roA.A.ó8wQO<;
ev XQOVLXOL<; N auo-L4>civou<; a:xoiio-aí <I>TJCTL :X <XL llQ<XauTóo; Bi: ou <f>TJo-Lv, d)\_A' éauToil ev Tfl 1TQÓ'> Euem.o-Tokft. dA.A.'
Tt..va
<f>'Tio-t.. <!>t..A.óo-o<j>ov oUTE
ome "EQJ..LO:QXO<;, ov
<j>ao-L
(xat 'A'lToAA.óf>wQO<; ó 'E'TI'LXO'ÚQELO<;) ot..ocio-:xaA.ov A'rJJ..LOXQL'Tou "{E"{EVf]o-itm..
541 Cicero, Acad. pr. II,37,118 (DK 67 A 8 a ll): Leucippus plenum et inane; Democritus huic in hoc similis, uberior in ceteris.
542 DL IX,34 (DK 67 A 4): A'l)J..LÓXQLTO<; 'H'Y'l)O'LO'TQciTOU, ol 8e
'AitTJVOXQLTOU, 'TLVE<; AO:J..L<XO'L'lr'lTOU, 'Aj38TjQLT'fl<; i\, W<;
MLA.'JÍo-Lo<; .... iÍ<TTEQOV Se AwxL'Tr'lT(t> '1T<XQé(3aA.e xat :A.vai;a"{ÓQ,cy :xaTci TLVO:<;,
wv amov VSW'TEQO<; 7ETTUQci:XOV7U
... (41) 'YÉ"{ovs ol': Toí:o; XQóvm,o;, wo; o:móo; <l>'flo-t.v év
516
a
Mt-xQ0 5La%Ó<TJL(J:),
-xa-ra
aiiTou vewTeQO<; TeTT<XQá.-xovTa. <TUVTETá.x{}aL M <l>'TJ<T"
TÓV Mt-'XQÓV 5Lá.%O<TJLOV Š'Te<TLV ií<TTEQOV Ti\<; 'l}..í.ou Ó:AW<TEW<;
TQLá.-xov-ra -xat é"'T'T<X'XO<TÍ.Ot-<;. -ye-yóvoL 5' &.v, w<; JLSV 'A"'TOA}..ó5wQO<;
XQOVt--xoí.c;, -xa-rci 'TTJV ó-y5o'TJ'XO<:T'TTJV ÓAUJL"'Tt.á.Sa
[460-457
Kr.], wc; 58 0Q<X<Ti1Ao<;,
T0
Tci
"'TQÓ 'Tft<; <iva-yvwcrew<; 'T&v A'TJJLO'XQÍ:rou
-xa'T<i 'TÓ
'TQÍ.'TOV Š'TO<; Ti\<;
'X<XL
ÓAUJL"'TLá.5oc;
[470/469],
<l>'TJ<TÍ.,
wv
539 Leukippos z Eleje nebo z Milétu
obojí se o
se
ve filosofii nejprve spojil s Parmenidem, nevydal se však ve
svém výkladu jsoucna stejnou cestou jako Parmenidés a Xenofanés, nýbrž, jak se zdá,
540 Apollodóros v Kronice
že Epikúros byl
Nausifana a Praxifana, ale Epikúros sám to popírá a v
Eurylochovi tvrdí, že byl svým vlastním
A Epikúros
i Hermarchos také tvrdí, že neexistoval žádný filosof Leukippos, o
epikúrejce Apollodóra)
že
byl
Démokrita.
541 Leukippos [považoval za záklaní prvky] plno a prázdno; Démokritos mu byl v tomto ohledu podobný, ale v ostatních ohledech byly jeho názory
542 Démokritos, syn
podle
podle jiných
nebo, jak tvrdí
Mi....
navázal kontakty s Leukippem a podle
rých také s Anaxagorou, oproti
byl o
let mladší... (41) Jeho mládí, jak sám
v Malém
spadalo do doby, kdy byl Anaxagoras už starý muž, ve srovnání
s nímž byl on sám o
let mladší. Malé
sepsal podle svého vlastního tvrzení v roce 730 po dobytí Tróje.
Jeho narození by spadalo do osmdesáté olympiády (460-457
Kr.), jak uvádí Apollodóros v Kronice; nebo do
roku
sedmasedmdesáté olympiády (470/469), jak uvádí Thrasylos
v knize nazvané Úvod do
Démokritových
takže by
byl, jak Thrasylos
o rok starší než Sókratés.
517
XV.
Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
O Leukippoví se
soudilo, že svou teorií
vypracoval
jako
na eleatský elenchos: viz Aristotelés v úryvku 545
níže.
prameny dokonce
že byl sám eleatem;
podle Diogena Laertia (IX,30 = DK 67 A 1) byl žákem Zénóna.
Tomu však nemusíme
Aristotelés se o
takovém
je a jde o typ tvrzení, jaké mohlo velmi
pocházet od Sótiona
a
nástupnictví. Jako alternativní místo narození je
udáván Milétos; apriorní
pro to nejsou silné,
Leukippos
obnovil
milétské astronomické teorie;
to
proto být i pravda. Je
možné, že navštívil Eleu, ale elejské nauky byly známy v Athénách a Melissos, proti
se asi
Leukíppos
obracel (srv. str. 51 O nn., 523-526), byl Ión. V každém
je toho o Leukippovi známo
málo a podle
úryvku 540 se zdá, že Epikúros a Hermarchos dokonce popírali samotnou jeho existenci. Ale Epikúros si dává záležet na tom, aby
ukázal svou vlastní originalitu; podle Burnetova návrhu (Early Greek
Philosophy, str. 330, pozn. 2)
Epikúros nic víc než cosi jako
Asú'XI.7T7TOV ov8' st
ot8a ve významu "Leukippos podle
nestojí za
Jako alternativu lze navrhnout, že
mohl
na
<f>t.h.óo-o<f>ov: neexistoval žádný filosof Leukippos
(tj. Leukippos nebyl žádný filosof).
Démokritos byl na rozdíl od Leukippa
množství anekdot tradovaných antickými spisovateli (viz
DL IX,34 nn. = DK
68 A 1;
níže, str. 521, pozn. 3).
však o nic
nepostavou: historky o
jsou pouhé smyšlenky. Jisti si
být jen tím, že pocházel z Abdér,
svého staršího souPrótagory, a že se
k Leukippovi.
Z úryvku 545 je jasné, že Aristotelés pokládal za zakladatele atomismu Leukippa, a tento názor
i Theofrastos (v
úryvku 539 ze Simplikia, In Arist. Phys. 28,7 nn.). Mnohem
ší je stanovit, v
k této teorii.
Když o ní referuje Aristotelés, píše obvykle
,,Leukíppos a Démokritos'\ a když se u
pasáže vztahují
pouze k jednomu z obou
je
z toho
1
že daná nauka
jeho vlastní specifikum. Máme
však doklady o tom, že Démokritos se
zabýval
epistemologickými základy atomismu; a není pochyb o tom, že odpovídal za vypracování mnoha jeho detailních aplikací,
v teorii
518
Spisy
vnímání, kterou Theofrastos
jako jeho vlastní beze zmínky
o Leukippovi (De sensu, 49 nn. = DK 68 A 135).
toho, jak vyplývá z Cicerona (541), Démokritos psal o širokém spektru témat, jež
Leukippos
ponechal
(srv. str. 520 n. níže),
a v této pestrosti svých
se projevoval jako typický
sofistického
Leukippova životní data sama o
nejsou známa, odhlédneme-li
od takových
jako že byl Zénónovým žákem. Démokritos
však
poskytl
ke svému vlastnímu
v díle nazvaném Malé
byl zhruba o
let
mladší než Anaxagoras. To souhlasí lépe s Apollodórovou datací
v úryvku 542 (narozen 460--457
Kr.) než s datací Thrasylovou,
která posouvá Démokritovo narození o
deset let dozadu.
V každém
kdyby Démokritos
r. 1184
Kr. za rok
dobytí Tróje (jednoduše proto, že eratosthenovský
byl nejz
možných dat), bylo by datum sepsání Malého
(k tomuto spisu viz následující oddíl), totiž r. 454,
rané.
je, že bylo sepsáno por. 430. Leukippos
byl
o
starší a jeho akmé (tj. sepsání Velkého
lze situovat zhruba do let 440-435. Možný terminus ante quem
Theofrastovo tvrzení (598), že Diogenés
z Apollónie odvodil
své myšlenky z Leukippa;
Diogena parodoval Aristofanés ve svých Oblacích již r. 423
Kr. (614).
Spisy
543 DL IX,45 (DK 68 A 33): ni
13ti3A.ta
(se. d'TJl.I.O'XQL-rou) x.ai. SQ<XmJAOc;; civa-yé-yQa<J>a 'X<X'Tcl
oiYrwc;; w<T'1TBQBL x.ai. -ra IIA.á-rwvoc;; x.a-ra 'TB'TQ<XAo-ytav. (46)
1
Pokus o rozlišení
obou
který podnikl C. Bailey
v knize The Greek Atomists and Epicurus, nenalezl velkou podporu. Ke
kritice viz W. K. C. Guthrie, HGPh II, str. 382, pozn. 2; D. Furley, Two
Studies in the Greek Atomists, str. 94-95; M. C. Stokes, One and Many in
Presocratic Philosophy, str. 334, pozn. 15; 335, pozn. 20.
519
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
i){hxd fLEv -rá8e· ... <f>urrt.xd OE -rá:8e· [tetralogie III] Mt-ya<;
(o v oL 1TSQL 0eó<J>Q«<T'TOV Aeuxt1T1TOU <f>arrtv
etvat), MtXQO'> otáxo<TfLO<;, Ko<TJ.LO')'Q«<J>Í.TJ,
-rwv 1TAaVTJ'TWV ...
543 Thrasylos
Démokritovy knihy do tetralogií
jako
knihy Platónovy. Knihy o etice jsou tyto: ... Knihy o
jsou následující: [III. tetralogie] Velké
Gehož
autorství Theofrastovi následovníci
Leukippovi), Malé
Kosmografie a O planetách ...
Je pravda, že Velké
se obvykle
Démokritovi, protože to byl on, kdo atomistickou nauku rozpracoval a kdo byl
vedle Epikúra jejím hlavním exponentem. Epikúros sám by je
považoval za Démokritovo dílo. Ale
názor v úryvku 543 má velkou váhu: Aristotelés pocházel z Thrákie
a jak on sám, tak jeho žák Theofrastos
Démokritovi samostatné spisy. Byli si
rozdílu mezi Leukippem a Démokritem a je
že v
kdy tento rozdíl upadl v zapobyla všechna raná atomistická díla
Démokritovi.
proto
názor, že Leukippos
napsal Velké a Démokritos Malé
a
jej
modifikovat v tom smyslu, že Velké
kompendium Leukippova kosmologického díla s dalšími,
atomistickými dodatky. Leukippovi se
jedno jiné dílo,
totiž spis O mysli: citace z
u Aetia (569) pochází
z tohoto díla, které však
Velkého
Obsah zlomku tomuto dílu
nebyl cizí a mohl
útoku proti pojmu mysli u Anaxagory.
2
Zdá se
že toto dílo obsahovalo popis
civilizace a kultury a že
popisu u Diodóra Sicilského (DK 68 B 5) je
odvozena z Démokrita
Hekataia z Abdér (viz G. Vlastos,
AJP 67, 1946, str. 51 nn.). Diodóros však v tomto oddílu
z
šího množství iónských
a lze
že výklad o kosmogonii,
jejž podává v Bibl. hist. 1,7, není
atomistický.
520
Metafyzické principy
Démokritos naproti tomu musel být jedním z
staroThrasylos (nebo Thrasyllos}, který
Platónovy dialogy do tetralogií,
podle úryvku 543 totéž v
Démokrita: existovalo
tetralogií (obsahujících padesát
dva samostatných
z toho
krátká)
ných do následujících
etika (2 tetralogie), fyzika (4), matematika (3), músika
literatury a jazyka (2), technické otázky (2).
Nadto existovala další díla, která však asi nebyla pravá. 3 Je bolestným
osudu a odrazem
vkusu, že
podochovaných
(které
nejsou všechny pravé) pochází
z etických
Metafyzické principy
545 Aristotelés, De gener. et corr. 1,8,325a2 (DK 67 A 7; první
úryvku
v 530):
')'cXQ 'TilJV d.Qxatwv
-ró
ov ti; d.vá:yX'TJ'i 6v etvaL xai. cixÍ.V'TJTOv· -ró JLEV ')'cXQ xsvóv
3
Mezi dí1y klasifikovanými jako 'Y1TOJL11TtJLa-ra, která Thrasylos
do svých tetralogií (DL IX,49 = DK 68 A 33), je
týkajeden cestopis po Chaldeji a jeden po
jících se cestování po
Frygii.
Démokritovi možná souvisí s tím, že naše
biografické prameny zaznamenávají
o jeho rozsáhlých ces544 DL IX,35 (DK 68 B 5): <f>TJui. 81': LlTJJLTt'TQLO<; ev '0JLWtách:
VÚJLot.<; xal, 'Awl.U"'tÉVTJ<; ev AcaooxaL<; cX'lTOOTU.LfpaL ooJrOV xai. st.; AL-ytnT'TOV
1TQÓ<; -roV; wQfu<; ')'eWJLB'TQlaV j..ta{hp-ÓJLSVOV xai, 1TQÓ<; XaA.ooÚJ\J<> ei.c; n)v
xaLei.<;n)v 'EQU{TQ<Xv {JáA.ammv ')'evéu{Jm. -ro'i.o; TE PuJLvouo<f>Lu-ra'i.<; <f>auí, nve<; UUJLJ!.:l.tat.
ev
xai, eU; ALfuo'!Tí.av tx.{Je'i.v.
(Démétrios v Soujmenovcích a Antisthenés v Nástupnictví
že cestoval za
do Egypta, aby se
geometrii, a za Chaldejci do Persie
a že navštívil oblast Rudého
že se v Indii stýkal s gymvypráví, že Xerxés zanosofisty a že navštívil také Ethiopii.) Jiný
nechal v
Démokritova otce chaldejské dozorce, od nichž se Démokritos mnoho
Tyto historky o
stycích mohou
mít jakýsi reálný základ. Podle jiné anekdoty Démokritos prohlásil, že
navštívil Athény, ale nikdo jej nepoznal.
521
XV.
Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
oux óv, xLv'll-3-fwcn oux iiv SuvcxCT-3-cxL j.LT} óvTo<; xEvou xEXWQLCTj.LÉvou,
cx'Ú 1ToA.J\(i dvcxL j.LT} óvTo<; Tou SLELQ')'OVTO<;- TOUTO S' ouSev St.cx<I>ÉQELV, d TL<; OLET(U j.LT} CTUVEXe<; d.VCXL TÓ 1TcXV &A.X.' ii'lTTECT-3-m. SL1lQ'llj.LÉVov, TOU <J>ávcxL 1ToA.A.ci
xcxi. j.LT} EV Elvcxt. xcxi. xEvóv. d j.LeV ')'UQ '1TcXVT1l SLCXLQETÓV,
ou-3-ev ElVCXL šv, WCTTE ouSe 1TOA.A.<i, ciA.A.ci XEVÓV TÓ oA.ov· eL
se Tii j.LEV Tii se j.L'fÍ, '1TE1T A.cxCTj.Lév<t>
TouT·
j.LÉXQL 1TÓCTou ')'<Ý.Q, xcxi. SLci TL TÓ j.Lev oihw<; ŠXEL TOU oA.ou
xcxi. 1TA.f)QÉ<;
TÓ Se SL1lQTII-LÉvov;
Ój.LoLw<;avcx')'xcxi.ov j.LT} Elvcxt. xLVTICTLV .•• (a23) AEVXL'1T'1TO<; S'
A.ó')'OU<; o'LnvE<; 1TQÓ<; T-i}v cxi:CT-3-TICTLV Ój.LOA.O')'OVj.LEVCX AÉ')'OVTE<;
oUx. civcxt.Q'JÍCTOUCTLV oUTE ')'ÉVECTLV omE -3-<J>oQciV oVrE xLVTICTLV
xcxi. TÓ '1T A.f)-3-o<; Twv óvTwv. Ój.LoA.o')''fÍCTcx<; Se TcxuTcx I-Lev TOL<;
<j>cxwoj.Lévot.<;, ToL<; Se Tó EV
w<;
iiv
xtv'llCTLV owcxv &veu %EVoU, TÓ TE xEvóv j.LT} ov xcxi. TOU óvTo<;
o-ó-3-ev j.LT} ov <l>'llCTLV dvcxv TÓ ')'UQ
ov 1TCXj.L1TAf)QE<;
OV. aA.I\' elvcxL TÓ TOLOUTOV OUX SV, aA_A_' Q'1TELQCX TÓ 'TI"Af)-3-o<;
xcxi. aÓQCXTcx SLci CTj.LLXQÓT'llTCX TWV Ó')'XWV. TCXUTCX S' ev
xEv0 <j>ÉQECT-3-cxL (xEvóv ')'UQ dvcxL), xcxi. CTUVLCTTcXj.LEVcx j.Lev
')'ÉVECTLV '1TOLELV, SLcxAUÓj.LEVCX Se <j>-3-0QcXV. '1TOLELV Se xcxi.
1T<Ý.CTXEtV iJ 'TlJ')'X<Ý.VOUCTLV cX1TTÓj.LEVCX (Tcx'Ú'r1l ')'UQ OUX EV dVCXL), xcxi. CTUvn-3-éj.LEVcx Se xcxi. '1TEQt1TA.exój.LEvcx ')'Evvdv. ex
Se TOU xcxT' cil\ 'JÍ-3-EtCXV i:vó<; OU% iiv ')'EVÉCT-3-cxt 'TI" A f)-3-o<; ouS'
E% TWV UATI-3-W<; '1TOAAWV šv, al\1\' elvcxL TOUT' aSúvcxTov·
ciA.A.', WCT'1TEQ 'Ej.L1TE8oxl\f)<; xcxi. TWV &A.I\wv TLVÉ<; <j>cxCTL
'1TcXCTXELV SLa TWV '1TÓQWV, omw '1TÓ.CTCXV UAAOLú>CTLV
'1TcXV
TÓ '1TcXCTXELV ToUTOV ')'LVECT-3-CXL TÓV TQÓ'1TOV, SLci TOU %EVOU ')'LVOj.LÉVTI'> Tf)<; St.cxl\ooew<; xcxi. Tf)<; <j>-3-oQ&<;, Ój.Lotw<; Se xcxi.
Ú1TELCT8UOj.LEVú>V CTTEQEWV.
Tf)<;
546 Aristotelés, Phys. I,3,187al (DK29 A 22):
S'
TOL<; AÓ')'OL<; Ó.j.L<I>OTEQOL<;, T0 j.Lev OTL '1TcXVTCX
d TÓ OV ev
O"'llj.LCXLVEL, OTL
TÓ j.LT} óv, T0 Se ex Tf)<; SLXOTOj.LLCX<;, QTOj.LCX 'TI" OL'JÍ CTCXVTE<; j.LE')' é-3-'ll.
545
ze starých
byli toho názoru, že jsoucí
musí být
jedno a nehybné; prázdno totiž není a bez odprázdna
být pohyb a
být ani mno522
Metafyzické principy
host, není-li nic
Jestliže se
domnívá, že
veškerenstvo není souvislé, nýbrž že sestává z
tí, které se dotýkají, neliší se to (podle nich) od tvrzeni, že je
mnohé, a nikoli jedno, a že je prázdné.
je-li všude
telné, nic není jedno, takže není ani mnohost, a veškerenstvo je
prázdné. Je-li naopak
a
ne, podobá se to
výmyslujak daleko a
se jedna
celku
má takto a je plná, zatímco jiná je
A
podobným
neexistuje pohyb ... (a23) Leukippos se
však domníval, že má argumenty, které jsou v souladu se smyslovým vnímáním a které neruší ani vznik, ani zánik, ani pohyb,
ani množství jsoucen. V tom se shoduje s jevy, ale s
zastávají jedno, se naopak shoduje v tom, že bez prázdna by nebyl pohyb, že prázdno je nejsoucí a že nic jsoucího není nejsoucí;
jsoucno v
slova smyslu je jsoucno
jsoucí. Takové však prý není jedno, nýbrž
jsoucen je nemnoho a jsou neviditelná pro nepatrnost svých objePohybují se v prázdnu
prázdno je), svým
ním
vznik a svým
zánik.
a dávají na sebe
kdekoli se
dotýkají
se
tom nestávají jedním), a tím, že se skládají a splétají,
vyZ toho, co je doopravdy jedno, by totiž nemohla vzniknout mnohost a z toho, co je doopravdy mnohé, by nemohlo
vzniknout jedno to je nemožné. Ale
jako
Empedoklés a
jíní tvrdí, že k trpným
dochází
skrze
tak veškerá
a
trpné procesy
vznikají tímto
totiž tak, že skrze prázdno vzniká roza zánik a
též
když se pevná
do
sebe zaklesnou.
546
dali za pravdu
jak tomu, že vše
je jedno, jestliže jsoucí znamená jedno, protože
že) nejsoucí je, tak výkladu na
Aristotelés
neviditelných
o
evidence našich
povídá, že Leukippos
Leukippovu teorii
popohybujících se v prázdnu jako pokus
s eleatskou metafyzikou. Tomu odbez výhrad ani spolehlivost našich
523
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
smyslových
ani platnost eleatských úvah. Hlavní body,
v nichž atomisté nesouhlasí s eleaty, jsou
(i když
4
popsány v úryvku 546. (i) Leukippos stanovil existenci nejsoucího,
které je (jako u Melissa)
s prázdnem. To mu umožnilo,
úryvek 545,
možnost pohybu a mnohosti
(dva hlavní rysy smyslové zkušenosti, které pokládal za pravdivé)
v souladu s eleatskou tezí, že mohou existovat pouze za
že existuje prázdno. 5 (ii) Atomisté zavrhli
pokus ukázat, že
jednotlivé
daného množství jsou
a jsou
proto vystaveny absurdním
Z úryvku 545 není
jasné, jak
Leukippos formuloval svou
na
argument, který je v
reprodukován. Jeho postoj k
je snad nave
slovy: "Z toho, co je doopravdy jedno ... "
Je-li tomu tak, pak to vypadá, jako by souhlasil s tezí, že pojem
už
"všude", nebo "po
bod" -je
a jako by v souladu s tím prohlásil, že žádná
z jeho
mnohých
není
nýbrž každá je pravým jsoucnem.6 Tento
na jednotu jeho
že
4
(srv. Simplikios ad loc.) chápali tuto
pasáž jako vztahující se k Platónovi a Xenokratovi. Ale D. Ross (ad Zoe.),
kterého následuje
D. Furley (Two Studies in the Greek Atomists, str.
81-82),
dokazuje, že Aristotelés
na mysli atomisty.
5
Tato teze je jinak
doložena z
pro Melissa,
a to pouze v otázce pohybu.
vlastní
spojitosti mezi
prázdnem a mnohostí lze odvodit jen z Aristotelova textu, jak to
Filoponos ad loc. (DK 67 A 7). Jde asi spíše o dedukci na
takového textu, jakým ze zl. 8,22-25 (297) z Parmenida, než o výslovnou
eleatskou nauku. Stojí za zmínku, že Anaxagoras a Empedoklés si
mysleli, že mohou vybudovat
systém odolný
Parmenikritice
a
nepoužili pojmu prázdna, a to
možná
proto, že psali
Melissem (viz 470, 536). Ale Empedokleova teorie
v
ve
existenci prázdna,
kterou Empedoklés podle Aristotela (De gener. et corr. 325bl)
popírá.
6
Tuto úvahu
Aristotelés také Démokritovi (Met. 1039a9
524
=
Metafyzické principy
Leukippos v této své reakci na Zénóna využil Melissova
z úryvku 537: "Kdyby existovaly mnohé
musely by být
takové jako jedno." Leukippos
souhlasil jak s Melissovým
že naše smysly jsou špatní
pokud jde
o povahu mnohostí, tak s jeho
že má-li existovat mnohost,
každý z jejích
musí být takový, jaké je Melissovo jedno jsoucno. A
Leukippos
tím, že své vlastní
obdavlastnostmi, o nichž Melissos podle
533 a 534
tvrdí, že
plynou z jednoty a z bytí - zejména plnost, absence
a neporušitelnost (srv. 533-537).1 (Je pozoruobtížné nalézt
text, který by
nazýval atomy
DK 68a42, srv. 579). Jinde Aristotelés
že Démokritos reagoval
v každém
vede
na eleatský argument souhlasem s tezí, že
druhou stránku dilematu:
k absurditám, že však z tohoto
se musí zastavit, když dosáhne
velikosti
(De
D. Furgener. et corr. 316a33-317a2 = DK 68a48b; diskuse k tomu
ley, Two Studies in the Greek Atomists, I, kap. 6; M. C. Stokes, One and
Many, str. 222-224; J. Barnes, The Presocratic Philosophers, II, str.
50-58. Je velmi sporné, co z toho
pochází od Démokrita nebo
7
Tam, kde lze eleatské pozice popsané v úryvku 545
identiúsudek:
tedy nikoli
fikovat, jsou vždy melissovské:
,,A
... pohyb"
v pohybu", který je
úryvek 547 z Melissa, DK 30 B 10 (Simplikios, In Arist. Phys. 109,32): eL.
"YliQ
4>'J10"L, -ró žóv, xw&í.-ra.v xwoúp.&vov M o\rx. &v EL'J1.
("Jestliže je jsoucno
pak není. ")A úryvek 530
"pak se hýbe. Jestliže se však hýbe,
první
úryvku 545) odkazuje
k
nauce o neomezeném rozsahu jsoucího. Není tedy
pochyb, že v Aristotelových
je to
Melissova verze eleatské
výklady, které z atomismu
nauky, která ovlivnila Leukippa.
eleatismu a z Leukippa
žáka Zénónova (DL IX,30 = DK
67 A 1; Hippolytos, Ref 1,12,1 = DK 67 A 10), se
odvozovaly z této Aristotelovy prezentace; srv. Theofrastos v úryvku 539.
V tomto
však
zásadní úsudek dává tak dobrý histona vrub
schematickému
rický smysl, že jej sotva
pojetí
mezi jeho filosofickými
525
XV.
Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
nevzniklými a nezanikajícími, jakkoli to plyne z
a prázdna jakožto
a
555.)
popisu ato-
Smyslová data
(i) Skepticismus
548 Aristotelés, Met. IV,5,1009b7 (DK 68 A 112):
S& xa.t 'ITOAA.ol.o; '<i?wv 'Íl"fL<Xí.vouo-t ·niva.vTí.a. 'ITEQL T<Í>V mhwv <f>a.í.veo-{)-cn xa.t itJ..Ll.v, xa.i
S& éxáo-T<tJ 'ITQÓ<; a.móv oil
x<XTÓ. TTtV a.[o-{)-'llO"LV &d Soxel.v. 'ITOL<X o-Ov TO'ÍJTWV &A. 'll{)-ft -i\
l!Jeooft, &.S'llA.ov • ou{)-&v 'YÓ.Q J..LiiAA.ov TáSe 'i] TáSe &A. 'll{)-ft,
&A.A.' ÓJ..LOLWI; SLó A'l1J..LÓ%QL'TÓ'i 'Y{; <l>'ll<TLV i)TOL ou-fr&v etva.L
&A.'ll{)-&<; 'i] 'JÍJ..LLV 'Y, &.S'llA.ov.
549 Démokritos, DK 68 B 9 (Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII, 135): A'llJ..LÓXQLTo<; 8& M& J..LZV &vm..QEL TÓ. <f>m.VÓJ..LEV<X
'T<XL<; a.t.o-{)-Tjo-eo-L xa.i. Tomwv Af."(EL J..L'llS&v <f>a.í. veo-{)-a.L xa.-r'
&A.Tj{)-EL<X.V, ah.h.a j..LÓVOV %<X'TÓ. oói;a.v, aA.'ll{)-zo; 8& ev TOL<; o'Ú?
..
O"I.V U'IT<XQ)(ELV 'TO <X'TOj..LOU<; ELVCXI. %<XL %EVOV· "VOj..L({l "f<XQ
<f>'flO"L .,"fh.U%Ú, (%<XL] VÓj..Lql 'ITL%QÓV, VÓJ..Lql {)-gQ!J..ÓV, VÓ!J..ql \frox:QÓV, VÓ!J..ql X:QOt"JÍ, eTEil Se nTOJ..L<X xa.i. xevóv".
'
,
\
'f
l
,
,
,
550 Démokritos, DK 68 B 10 a 6-8 (Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,136; navazuje na 553): xa.i. 'IT<i}uv <f>'llo-Í.v (B 10)· "e-reiJ
I'
V
T\
, "
' f l
J..LEV VUV O'TL OtOV 8%<XO"'TOV 80"'TLV <'ll> OU% 80"TLV OU O"UVI.8!J..8V,
'ITOAA.o:xil oeoTjA.w-ra.t". ev Se 'T<í> lleQi toewv (B 6)· "'YL"fVWO"%ELV -re X:Q"JÍ, <f>'flo-Í.v, &.v-frQW'ITOV
-r<í> xavóvt,
e·n;ft<; a'IT"JÍAACX.%To:t". xai. 'IT<iALV (B 7)· "O'l}A.oi: !J..EV S-it xai.
o'Ú'To<; ó AÓ'YO'i, OTL MeiJ ouoev LO"J..LEV 'ITSQL OUOEVÓ<;, &A.A.'
e'ITLQQUO"!J..L'fl éxáo-TOLO"LV 1Í
xo:i.
(B 8)· "xaí:rm.
oftA.ov ŽO"TO:L, O'TL eTEiJ otov
"fL"fVW0"%8LV ev a'ITÓQ<tJ
on
548 A dále, mnohým zdravým
se tytéž
než nám, a dokonce ani jednotlivec ve vztahu k
o smyslových vjemech
vždy totéž
526
jeví
samému si
Je tedy ne-
Smyslová data
jasné, které z nich jsou pravdivé a které klamné,
jedny
nejsou o nic
než druhé, nýbrž jsou si v tomto ohledu
podobné. Proto Démokritos tvrdí, že
není pravdivé nic,
nebo nám to
není zjevné.
549 Démokritos
zcela ruší to, co se jeví
a
že
nic z toho se nejeví v souladu s pravdou, nýbrž jen v souladu
s
a že
jsoucí jsou jen atomy a drázdno.
"dohodou sladké, dohodou
dohodou -tbplé, dohodou
studené, dohodou barva, ve
však atomy a prázdno".
550 A
(B 10): "Že tedy ve
nechápeme, jaká
jedna každá
je nebo není, to jsme nyní objasnili mnoha
soby." A ve spise O podobách tvrdí (B 6): "V poznání se má
tímto pravidlem: že je
od
A znovu (B 7): "I tento argument
že ve
nevíme o
nic, nýbrž že každý z nás má
se
A
(B 8): "A
se ukáže, že poznat, jaká je
jedna každá
je
se Leukippos domníval, že smysly nás
informují
a o existenci pohybu, musel mnohé z toho,
o existenci mnohosti
co nám smysly
pokládat za klamné, zejména pokud jde opovahu
mnohostí.
eleatské principy, které zastával, si žádaly,
aby se nic doopravdy jsoucího
nevznikalo a nezanikalo.
Byl to však
Démokritos, kdo rozvinul všeobsáhlou kritiku
V úryvku 548 Aristotelés
že Démokritos byl
o tom, že ke své pozici
na
podobného druhu úvah,
které Prótagoru dovedy k alternativnímu názoru, podle
je každý jev pravdivý, avšak ve vztahu k
který jej zakouší:
jeden a týž vítr je teplý (pro tebe), jestliže se ti jeví teplý, a je studený
(pro mne), jestliže se
jeví studený.8 Zatímco Prótagoras dospívá
8
Srv. 551 Prótagoras, DK 80 B 1 (Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,60):
XQ1Jj.LcÝ.TWV j.LÉTQOV E<TTLV &v{}Qw'!To<;, TWV j.LEV ovrwv
wo; Š<TTtv, Twv St oim ovTwv wo; oim Š<TTLV.
je
všech
jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou.)
s
vzatý z Plató-
527
XV.
Atomisté: Leukippos
z Milétu a Démokritos z Abdér
k
že oba jevy jsou pravdivé, Démokritos, který není ochoten
opustit objektivní pojetí pravdy, se rozhoduje, že ani jeden
být pravdivý. Aristotelés tak Démokrita
autorem jiného
ve smysly, než je Melissova kritika z úryvku 537. Pro
toto autorství
nezávislé
podle
Démokritos zavrhi Protagorovu teorii pravdy a nesouhlasil s jeho užitím principu m)
JJ.dA.A.ov ("ne víc toto než ono"). 9 A je lákavé interpretovat Démokritovo pojetí sekundárních kvalit z úryvku 549 v tomto
rozporuplnost
exemplifikovaná na
neukazuje, že jevy jsou
pravdivé, nýbrž spíše, že nazývat vítr teplým nebo studeným
být pouze naším arbitrárním rozhodnutím.
jak
úryvky 549-550
(srv. také zl. 117), že Démokritos
jak tvrdili Aristotelés a Sextos, zastával dalekosáhlý skepticismus, pokud jde o spolehlivost
ne-li dokonce, pokud jde
o možnost jakéhokoli poznání
(ii) Potvrzení
552 Démokritos, DK 68 B 125 (Galénos, De med. empír., p. 113
Walzer): -rá.A.awa <Pc.ri}v, 7r<XQ, -itJ.Léwv A.al3oilaa T<ic; 7rLO'"TEl.c;
x.aTaj3ciAAEt.c;; 7rTWJJ.Ú TOL TÓ x.aTcij3A'l}JJ.<X.
553 Démokritos, DK 68 B 9 (Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,136; následuje po 549): áv Be TOL<; KQ<XTUVT'fiQÍ.OI8, x.aí.'ITEQ Ú7rEO'"X'fl J.LÉVO<; 'TUL<; aLa1')1)0'"EO'"L TÓ X.QÚTO<; Ti}<; 7rÍ.O'"TEW<;
ava,')Ei.Vat., ouBev ÍÍTTOV EÚQÍ.O'"X.E'T<XL TOU'Tú)V X.<XT<XBLx.á.,wv.
<!>Ttai -yá.Q·
Bt ,.0 J.Lf:v tóv-rL
<iTQExsc; (J'"UVLEJJ.EV,
JJ.E'T<X7rL7r'TOV Bs x.ani TE (HÍ>J.LaTo<; 8t.u1')1)x'l}v xai. Twv
E7rELO'"LÓV'Twv xat Twv O:vTLO'"T'fiQL,ÓV'TWV."
nov a Theaitéta (151 e nn. ), je s velkou
9
Prótago-
Víz zl. 156 (Plútarchos, Adv. Col. 1108f; Sextos Empeirikos, Adv.
math. VII,389 = DK 68 A 114). Atomisté tohoto principu využívali více,
viz
str. 533, pozn. 12; srv. J. Bames, The
než Plútarchos
Presocratic Philosophers, II, str. 251-257.
·
528
Smyslová data
554 Démokritos, DK 68 B ll {Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,l38; následuje po 550): ev Oe TOL<; Kavóc::n oúo <f>'fJ<TLV stvat. ')'VW<TEL<;· TTJV f.LeV OLa Twv ai.a{}'Ýjaswv TTJV oe Ot.u Tf)<;
3t.avoí.a<;, tilv TTJV JLev Ot.a Tf)<; Ot.avoí.a<; ')'ll'fJ<TÍ.'fJV xa>.&i.
1TQO<TJL<XQ'T1!QWV amfl TÓ 1TL<TTÓV sL<; UA 'll{}&La<; %QÍ.<TLV, TTJV
Oe OLU TWV ai.a{}'Ýj<T&WV <T%0TL1"Jll
u<f>aLQOÚf.L&VO<;
mhf)-; TÓ 1TQÓ<; Ot.á')'VW<Tt.V Tm1 UA'fJ{}oil<; U1TA<X11É<;. AÉ')'&t. os
%CXTU AÉtLV' "')'VWJL'fJ<; os oúo &L<TLV i.oém., 'ÝJ JLSV ')'V'fJ<TL'fJ, 'ÝJ
os axoTL11 · xal. axo'Tt11 -; JLSV T<ios <TÚJL1TavTa, oiJ!t.-;, axo'ÝJ,
ÓOf.L'ÝJ, ')'&il<TL<;, \flafut.<;. 'ÝJ os ')'V'fJ<TÍ.'fJ, a1Tox<>XQLJLÉV'fJ os
T<Xln'fJ<;." dTa 1TQOXQÍ.vwv Tf)<; <TXOTÍ.'fJ<; TTJV ')'V'fJ<TÍ.'fJV S1TL<f>éQ&L AÉ')'wv· "ihav 'ÝJ <TXOTÍ.'fJ JL'fJXÉ'TL OÚV'fJ'T<XL f.L'ÝJT& ÓQf)v
&1r'
JL 'Ýj'T& <ixoú&L v JL 'ÝJTE óo JL<ia{}m JL'ÝjT& ')'&ÚEa{}at.
JL'ÝJ'T& &v TÍl \flaÚ<T&L ai.a{}áv<;a{}m, a>.>.' S1TL A&1TTÓ'T&QOV ... "
552 Ubohá mysli,
své jistoty od nás [se.
a pak nás
zavrhneš? Naše zavržení bude
pád.
553 Jakkoli v Potvrzeních slíbil, že
sílu
ní,
je odsuzuje. Tvrdí totiž: "My však ve
neuchopujeme nic jistého, nýbrž to, co se
v závislosti
na stavu
i toho, co do
vchází, i toho, co se staví do
cesty."
554 V Pravidlech však tvrdí, že existuje dvojí poznání: poznání skrze smysly a poznání skrze myšlení. Poznání skrze myšlení nazývá "pravým" a
jeho spolehlivost v posuzování
pravdy; poznání skrze smysly nazývá "temným" a upírá mu stálost
k rozpoznání pravdy.
doslova: "Existují
podoby poznání, pravé a temné. K temnému poznání
toto
vše: zrak, sluch,
hmat. Pravé poznání je od nich odtemným poznáním pak dává
poznání
pravému a
"Když temné poznání už
nic menšího, ani slyšet, ani
ani chutnat, ani vnímat hmatem, ale
... "
Úryvky 552 a 553 ukazují, že
skepticismus nebyl tak
úplný, že by upíral
jakoukoli gnoseologickou funkci. Jeho
název Potvrzení
že si
jak mysl odpovídá na
že jsou v úryvcích 549-550 zcela zavrženy: "Nikoli.
529
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
nám velmi málo pravdy o
(s výjimkou toho, že obsahuje mnohé
v pohybu). Zejména nám
nic
pravdivého o tom, jaké jsou jednotlivé
si výrazu
v úryvku 550). Ale potvrzujete pravdivost mé teorie
aprázdna, kterou jsem vypracoval pomocí pravého
usuzování, jejž
eleatské apriorní myšlení (554). Má teorie
stanoví, že kombinace
musejí být pouze
vzhledem
k neustálým srážkám, jimž jsou atomy vystaveny: vy sice
informujete o narozeních a úmrtích, ale
informacemi potvrzujete
existenci událostí, k nimž podle mé teorie musí docházet. Nebo jiný
moje teorie stanoví, že vnímání zahrnuje
interakci mezi
a pozorovatelem, která závisí na povaze
každého z nich, a proto musí být
od
odlišné (553).
Jeden z vás
,Vítr je teplý', a jiný v
jiném
,Vítr je
studený' klamete, ale to, co
ukazuje, že má teorie
10
k
ve
dochází."
Atomy a prázdno
555 Aristotelés, Met. 1,4,985b4 (DK 67 A 6): Aeú'XL'iT'lTOc; 8& 'Xa.l. ó
tha.l.QO<;
Á'T)IJ-Ó'XQL'TO<; O''TOLXel.a. !J-EV 'TÓ
'Xa.i. 'TÓ
'X&vov etva.t <f>a.O'L,
'TO J.LEV ov To 8e J.L'l'J ov, 'Tomwv
8& To !J-EV
'Xa.i. O''TBQBóv, To ov, To 8t 'X&vov 'Xa.i.
vóv, 'TO !-LiJ ov· 8Lo 'XO.L ou{)-ev
'TO OV 'TOU J.L'l'J OV'TO<; etva.t <f>aO'LV, O'TI. ou8& 'TO 'XBVOV
'ToU O'WJ.LCX.'Toc;· ai:'TI.CX. 8& 'TWV OV'TWV 'TCX.U'TO. wc;
'XCX.L 'Xa{)-<i'lT&Q oL EV
'lTOLouv'Te<; Ti]v U'lTO'XeLJ.LÉVTJV ouO'tav
'TOL<; 'lT<i{)-&O'LV
')'BVVWO'L, TÓ J.LCX.VOV 'XCX.L 'TO 'ITU'XVOV <ÝQXÓ:<; n{)-ÉJ.L&VOL
'Twv 'iTCX.{)-'l)J.L<Ý'TWV, 'TÓV au'TÓV 'TQÓ'lTov 'XCX.L oÚToL 'TÓ:<; OLa<f>oQ<ic; ahí.a<; 'TWV
si.vaí. <f>aO'LV. Tama<; J.LÉV'TOL 'TQeL<;
10
Na tomto hodnocení, podle
smysly poskytují potvrzení pravdy, se
zakládá Aristotelovo tvrzení, že podle
"pravda
v jevech" (562); srv. Met. 1009bl2 (DK 68 A 112); De
an. 427a21-b6.
530
Atomy a prázdno
I
''I
i'
!
I
'
etvm. )l.é-youm., o-xfJ!-Lá 'Te xat
xat itéo-t.v· 8ta$éQeLV
-yáQ <f>am 'TO ov Q'Uo-1-Lq, xat St.aitL-yfl xat 'TQO'lrU
'TmíTwv Se ó 1-1.tv
o-xfJ!-L<i eo-'Tw, i) Be
'Ýl se 'TQO'lrTJ {)-šo-t<;• 8ta$éQeL "fUQ 'TO IJ-BV A 'TOU N <TX'lÍIJ-CX'TL,
'TO Bl': AN ,.o-u NA
To Sl': Z 'Tou N {)-éo-et..
556 Aristotelés o Démokritovi u Simplikia, In Arist. De caelo, 295,1
(DK 68 A 37):
... 'lrQO<TCX"fOQeÚeL S& 'Tov
'TÓ'lrOV 7oí.o-8e 'TOL<; ÓVÓIJ-CX<TL, ,.q, 'Te xevq, xai. ,.q,
xai. ,.q,
u1rdQ<t>• 'TWV
owtwv f:xá<TT'TIV ,.q, 'Te
xai. 'Tq, vao-'Tq,
xai. ,.q, OV'TL. VOIJ-Í.,el. 8& eLVCXL oiYrw IJ-L%QU<; 'TU<; owí.a<; W<T'Te
ex<f>u-yei.v 'TU<;
ai.o-{)-1}o-et<;· imáQXet.V
a'Ó'TCXL<;
'lr!XVTOÍ.a<; IJ-OQ$U<; xai. <TX'JÍIJ-IX'TIX 'lriXV'TOLIX xai. %1X'TU
{)-oc; St.a$oQá<;. ex TOÚTwv ovv
xaitli'1TeQ ex o-Totxeí.wv
xai. <TU"f'XQÍ.VEL Tou<; ó<f>{)-a)\.1-Lo<f>aveí.c; xai. 'TOU<; aLo-{)-'ll'ToU<; o-yxouc;.
A, Sevi. Diels, cf. DK 68 B 156.]
557 Simplikios, In Arist. De caelo, 242,18 (DK 67 A 14):
"fUQ
(se. Aeúxt.'1T'1TO<;,
'E'1TLxouQo<;)
<i'lreí.QOU<;
dvat. 70 1rA1}{)-eL Tu<; <iQxlic;, &c; xat a7ÓIJ-OU<; xai. dStm.QŠ'Tou<;
xai. a'1Ta{)-eL<;
'TO VIX<TTU<; eLvat., xai.
UIJ-OLQOU'i 'Tou xevoo· 'TTJV "fUQ SLaÍ.QE<TLV %CX'TU 'TO xevóv 'To
'TOL<; m:Í>IJ-IX<TL
-ysvéo-itaL ...
l
'
''
I
555 Leukippos a jeho stoupenec Démokritos tvrdí, že prvky jsou
plno a prázdno, a
že plno je jsoucno a prázdno nejsoucno. Jsoucno je plné a pevné, kdežto nejsoucno je prázdné
a
Protože prázdno existuje
než
plyne
z toho, že nejsoucí existuje
než jsoucí. Obojí jsou
nami jsoucen ve smyslu látky. A týmž
jako ti, kdo
substanci ve smyslu substrátu chápou jako jednu a všechno
ostatní odvozují jako její stavy,
za principy
pokládají
a
tvrdí také tito lidé, že
nou všeho ostatního jsou rozdíly [jimiž se
jejich prvky].
že tyto rozdíly jsou
podoba,
a poloha.
tvrdí, že jsoucno se liší pouze "útvarem, dotykem
a obratem": z toho "útvar" je podoba, "dotyk" je
531
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
a .,obrat" je poloha. Tak se A liší od N podobou, AN se liší od
NA
a Z se liší od N polohou.
556 Démokritos nazývá místo
jmény: "prázdno", "nic", "neomezeno", kdežto každou jednotlivou substanci nazývá "co",
"tuhé" a ,jsoucno". Substance pokládá za tak malé, že unikají
našim
a domnívá se, že mají
tvary a
podoby a
velikosti. Z nich tedy již
jako z
pomocí
odvozovat
pozorovatelné a ostatními
smysly vnímatelné hmotné útvary.
557 Ti [se. Leukippos, Démokritos, Epikúros] totiž
že princiPY jsou co do množství
a pokládali je za atomy, jež
jsou
díky své tuhosti nepodléhají žádnému
ní a není v nich žádné prázdno; k
podle nich dochází
díky prázdnu u složených
Poté, co jsme
atomistický postoj jak k eleatským princitak ke smyslovému vnímání, jsme nyní
k prozkoumání systému, který atomisté vybudovali na základech položených
v úryvcích 545-546, 548-550 a 554. Úryvky 555-557 (srv. také Simplikios, In Arist. Phys. 28,7-27 z Theofrasta)
informaci o atomech a prázdnu.
je
tomu, co je
pevné; to se považuje za ekvivalent plného (srv. Melissos, 534),
a
tudíž prázdno
mezery jakéhokoli druhu. Podle úryvku
557 musí však to, co je plné a pevné, být
jinými slovy,
musí to být atom (jde
pouze o fyzikální, nikoli pojmovou
atomy se liší
velikostí, 556). 11 Ato11
Jiné texty
In Arist. Phys. 925,10 (DK 67 A 13):
ffiJ IJ.Óvov TJ'tv a'IT<iitetav aL'Tí.av
558 Simplikios,
IJ.EV xai.
jinak:
O"W!J.O:O"L TOU !J.TJ 8to:tQEL-
Bi;
W'TEQOV QjJ-EQÍ\ f.l.EV oux TJ")'ELTO:L, &'TO!J-0:
a'Ó'Ta 8L<X 'T-r)v amiitetav
dvaí. <I>TJ<TL. (Leukippos a Démokritos mají za to, že
prvotních
je nejenom jejich neporušitelnost, ale také to, že jsou
malá a že nemají
Epikúros se však nedomníval, že nemají
a tvrdil, že jsou
pro svou neporušitelnost.)
že malost
uito:t VO!J.Ll,;OlXTLV, ai..X.d xo:L TO O"!J.LXQÓV xo:L
by mohla
je nanejvýš podivuhodná a badatelé,
532
j
Atomy a prázdno
my jsou pojímány jako velmi malé. tak malé, až jsou neviditelné
(556),
Démokritos možná zastával názor, že
existovat
atom velikosti universa" (Aetios, Plac. 1,12,6 = DK 68 A 47). Atomy
jsou roztroušeny po
prázdnu a jsou
co do
12
a
na Leukippovi a Démokritovi nedokážou
nic špatného, ji
pokládali za doxografický
pokus vyložit termín
"malý" glosou "bez
zavání pokusem promítnout do raných
epikúrejské postoje;
táž nauka je Leukippovi jinde
bez
této glosy (Galénos, De elem. sec. Hippocr. 1,2 = DK 68 A 49). Ale již sám
tento rozdíl ve
ukazuje, že základní myšlenka je autentická.
však temná a je
ji jako oporu pro tvrzení, že
Leukippos a Démokritos chápali atomy jako
(jak tvrdí
W. K. C. Guthrie, HGPh II, str 396 a 503-507, aD. Furley, Two Studies
in the Greek Atomists, I, kap. 6; srv. M. C. Stokes, One and Many, str.
225 nn.; contra J. Barnes, The Presocratíc Philosophers, II, str. 50-58).
12
Distribuce
po
prázdnu byla
odvozena z principu ou !L&A.A.ov: 559 (= 112) Aristotelés, Phys. III,4,
203b25: cr'lrELQOV 5' OV'TO<; 'TOÚ
X.G'L C:T<O!LG' c:brELQOV etvaL OOX.EL X.G'L
x.Ó<T!LOL' TL -ydQ IL&A.A.ov Toú xevoú
ft év-raú{}a; (Jestliže to, co
se nachází
[se. nebe] je
pak je
i te1ísko
by
být v prázdnu spíše zde než tam?) Týž princip
i
byl užit v argumentu pro jejich
a
tvary:
560 Simplikios, ln Arist. Phys. 28,8 (z Theofrasta, DK 61 A 8): ofrroc;
&1rELQG' X.G't crEL X.LVOÚ!LEVG' inré{}E'TO <T'TmXELa TcX<; a'TÓ!LOV'> X.G'L 'TWV
amo'L<; <TX"f)ILÓ.Twv &1rELQOV 'TO 1TAi]{}oc; 5Ld -ro
!L&A.A.ov 'TOLOÚ'Tov
ft -rowfrrov dvm. (Leukippos
že existuje
mnoho
v
pohybu - totiž atomy - a že množství jejich
je
protože nic není spíše takové než takové.) Démokritos pak
možná usoudil, že není
tento princip neuplatnit také na velikost
561 Dionysios u Eusebia, Praep. evan. XIV,23,3 (DK 68
A 43): Torrofrrov
oLE<f>wv"f)rrav (se. 'E1TLXOVQO'> x.at Ll"f)!LÓX.QL'To<;)
orrov ó
tt..axí.<T'Ta<; 1T<i<Ta<; xai. 3Ld -rofrro UVE1Tmrr{h'JTav<;, ó M xai.
etvaÍ. 'TLVG'<; a'TÓ!LOV'>, Ó Ll"f)!LÓXQL'TO<;, Ú1rÉAG'j3EV. (Rozcházeli
se [se. Epikúros a Démokritos] do té míry, že jeden
že atomy
jsou všechny miniaturní, a proto nevnímatelné, kdežto druhý, Démokritos,
533
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
Liší se navzájem zejména tvarem a
(555-556): veškeré "kvalitativní" rozdíly mezi
(jež jsou konglomeráty
tedy závisejí pouze na kvantitativních nebo místních rozdílech. Prázdnu,
je
s nejsoucnem, je
existence. Není zcela jasné, jak atomisté
tento paradox.
Jejich myšlenka snad byla následující: Je-li to,
je zaujímáno
té místo, nic, pak nakolik je tento zaujímající prvek- totiž prázdno neexistuje, ale nakolik zaujímá
místo, existuje. V této
interpretaci prázdno není (jak
úryvek 556) .,prostor"
"místo", nýbrž jakási mnohem
entita, totiž negace substance.13
že
jsou
veliké.) Démokritos by
že
veliké atomy se nacházejí pouze v
prostoru, jež jsou
tyto
vzdálené od našeho
Hypotézy
množství
využívali atomisté k výkladu rozmanitosti smyslových
562 Aristotelés, De gener. et corr. I,l,315b6 (DK 67 A 9): 1hrsi. B'
Tu}\'ll{}i:<; tv
oe
Tii> <l>aLvsrr-&cu, tvavTLa
xai. Q'JTSLQO: TU <j>aLVÓJ.WVa, TU <TXTJI.LO:TO:
<i'lT&LQO.
W<TTB Tal.<; t-LBTaj3o>..at.<; ToU mryxeLt-LÉVO'\.l TO
oox&'tv &>..>..q> xai. &>..>..q>, xat f.LBTaxwet<T-&aL f.LLXQaU Ef.Lf.LBL"fVUt-LÉVov XO:L o}\w<;
<j>aLverr-&aL ÉVÓ<; !-LBT«XLV'Il-frÉV'TO<;•
'TWV
"YUQ 'TQ«"Yq>ota xai. XWt-Lq>oLa -ylve'Tal. 'YQ«t-Lt-Lá'Twv. (Protože se
domnívali, že pravda je v jevech, jevy jsou však protikladné a
množství
takže táž
se
lidem jevit
protikladná díky
ve složení,
se
diky nepatrné
a
se jevit
jiná díky jedné jediné
z týchž
písmen vznikla tragédie i komedie.)
13
Tuto interpretaci
D. N. Sedley, Two Conceptions of Vacuum, in: Phronesis, 27, 1982, str. 179-183. V
pojetí prázdno
není absolutní newtonovský prostor, ale prázdný prostor, který existuje
pouze tam, kde nejsou atomy, takže
mezery mezi nimi. Sedley
nazývat toto nejsoucím, a poznaargumentuje, že atomisté
menává, že symetrie by si žádala, aby "plno" bylo plný prostor - zatímco
je známo, že plno je to,
je prostor
totiž pohybující se
atomy. V Sedleyho interpretaci odpovídá atomistické užití termínu "nic"
Parmenidovu paradoxnímu užití téhož slova k
toho, o
by vypovídaly negativní existenciální
kdyby
o
534
1
563 DL IX,31 (DK 67 A 1): TÓ f-1-SV 7r&:v a7rSL(!ÓV cp1'}0"LV (se. As-úXL7r7rO<;) •.• TOÚTOU OS TO j..LSV 7rl\.'i')Qe<; eLVCtL, TO OS XeVÓV ...
XÓO"j..LOU<; n EX Tomou a'ITBÍ.QOU<; dvaL xat OL<XAÚeO"-B"at etc;
T<XUT<X. -ytveO"-B"<XL o& TOU<; XÓO"j..LOU<; omw· cpÉQeO"-B"<XL .,X<XTQ
Q7rOTOj..L'l'jV EX Ti)<; Q7reLQOU" 7rOAAcX O"Wj..L<XT<X 7r<XVTOL<X TOL<;
O"XTJI-L<XO"LV de; 1-LÉ"f<X xsvóv, &7reQ &-B"QOLO"-B"ivTa otv11v
j..LL<XV, xa-B-' llV 'ITQOO"XQOÚOVT<X <aAATJAOL<;>
xai. 7r<XVT00«7TW<; xuxAOÚf-1-EV« OL«XQÍ.Vs0"-3-aL xwe!.c; TU
Of-1-0L<X 7rQÓ<; TU Oj..LOL<X. LO"OQQÓ7rWV o& OLcX TÓ 7rAi)-B"oc; j..L1'}XÉTL
OuV<Xj.LÉVwv
TU j..LSV Ae7rTa xwes'Lv de; TÓ
xsvóv, W0"7reQ OL<XTT<ÓI-Lsva· Ta os AOL7ra "O"Uj..Lf-1-ÉVeLV" xat
7re(!L7rASXÓj..LeV<X O"U"fX<XT<XTQÉXetV aAATJAOL<; xat 7rOLeLV
'ITQWTÓV Tt O"ÚO"T1'}f.l-<X O"cp<XLQOELOÉ<;. (32) TOUTO o' otov "Új..LÉva" acpÍ.O"T<XO"-B"aL 7reQLÉXOVT<X EV É<XUT<'i> 7r<X11TOL<X O"Wf-1-<XT<X.
&v xaTu n)v -rou f-1-ÉO"ou avTÉQELO"LV 'ITBQLOLVOUf-1-ÉVwv As'ITTÓV -ysvÉO"-B"aL TÓV 7rÉQL/; Új..LÉV<X, O"UQQSÓVTWV ad TWV O"UVex&v X«T'
Ti)<; OÍ.V1'}<;. xal. oihw -ysvta-B-at T'l'jv
-yi)v, O"UI-LI-LevóvTwv TWV tvsx-B-tvTwv
TÓ 1-LÉO"ov. mhóv Te
7rÓ'.ALV TÓV 7reQLÉXOVT<X otov Új..LÉV<X
X<XTU T'l'jV
E7rÉXXQLO"LV [Heidel,
MSS] Twv
O"Wj.LÚTwv· otvu Te cpe(!Ój..LEVOV amóv, @v &v E7rL\}J<XÚO"U, Tafua
E7rLXTéi0"-3<XL. TOÚTWV ot TLV<X O"Uj..L'ITAeXÓj..LSV<X 7r0LeLV O"ÚO"T1'}j..L<X, TÓ f-1-SV 7rQWTov x<i{}u-yeov xai. 7r1'}X.&osc;, i;11eav-B-ivTa
os xai. 7reQLcpSQÓj..LeV<X <TÚV T'fi TOU o>..ou oí.vu sh' EX7rUQW-B-tvTa T'l')v TWV <i<TTÉQWV <i7roTeAÉO"<XL cpÚ<Ttv. (Srv. též Aetios,
Plac. 1,4,1-4 = DK 67 A 24). 14
vypovídaly (293, 296), a "prázdno" je
jen jiné
téhož.
14 Zdá se, že termíny 0"\JI-LI-LÉVsLV, Új..LTJV a (v úryvku 564) Xt.Twv jsou
z atomistických
Slovní spojení X<XTii a7rOTOj..LTJV
tx Tft<; a'ITSÍ.QOU (se. XWQ<X<;) má
paralelu v
Listu
Pythokleovi (Ep. 11,88 = DK 67 A 24). Diogenés je mohl
z Démokrita; aleje také možné, že výrazy O"UI-LI-LÉvstv, ÚIJ.TJV, XLTWv
tak jako
X«Ta a'ITOTOj..L'ÝJV jSOU
epikúrejské.
535
XV.
Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
564 Aetios, Plac. II,7,2 (DK 61 A 23): Asúxt'1f'1fo<; xa.l. il'T)!-LÓXQLToc; "XL'Ti.llVa" XÚXAI{> XQ.L "Ú!-LŠVa." '1rSQL7ÚV01J<TL -r<i> XÓ<T!-LI{>
OLÓ: -r&v íi"YXL<T7QOSLOWV &-ró,....,wv <T1J!-L'lrS'1fAE"YJ.LÉVov.
565 Hippolytos, Ref I, 13,2 (DK 68 A 40): AÉ"Yet. Se Ó!-LoLwc; AsvXÍ.1r1rq> (se. il'T)!-LÓXQLToc;) 'TreQL <T'TOLXBLWV, 7rA'JÍQ01J<; Xa.L
xsvoí) ...
ol'; wc; ad XLVOV!-Ltvwv 'TWV OV'TWV i:v -r<i>
xsv0· íi'1r&Í.Q01J<; o' dva.L XÓ<TJ.LOV<; xa.i. 1-LB"YÉiteL OLa.<J>ÉQOVTW;. i:v no-i. Si: Wrl dva.t ftALOV
o-sA'JÍV'T)V, i:v nrri. oe
TWV 7r«Q' 'ÝJ!-Liv xa.i. i:v no-I. 7rAsí.w. (3) etva.L
Twv
XÓ<T!-LWV aVL<TO. 'TU OLQ.O'T'JÍ!-LO.'TQ. xa.t 7U !-LEV 7rAeL01J<;, 7'fi
i:X.ánovc;, xa.i. TOÚ<; !-LEV a.u{;eo-{)a.L, 70U<; ol'; U%!-LcX,SLV, 'TOÚ<;
oi: <J>itlvsw, xa.t 'ifl p.,i:v "YLVS<Tita.t.., -r'fi o'
<J>{}si.Oe m)-rouc; Ú'Tr' cXAA'JÍAWV '1rQO<T'1fL7r70V7a.c;. dva.L
xóo-,....,ovc;
xa.i. <!>V'Twv xa.i. 'lfa.v-róc;
"Ú-y(!Oil.
563 Leukippos tvrdí, že veškerenstvo je
... , jedna jeho
složka je plno a druhá prázdno ... Z nich vznikají
které se do
zase rozpadají.
vznikají
takto: na
z
se množství
sek rozmanitých
pohybuje
do velikého prázdna.
Tato
se shlukují a
jediný vír. V tomto víru do
sebe narážejí, a jak rozmanitým
krouží,
se
od sebe,
podobná
k podobným. Když jim však už
jejich množství brání pohybovat se nadále v rovnováze,
ší
unikají do
prázdna, jako by propadávala sítem, zatímco ostatní
pospolu", sbíhají se k
zaplétají se do sebe a
jakousi první kulovitou
Tato
se
jako "blána", která v
objímá
všech
A protože tato
díky odporu
dokola,
blána se
zatímco sousední
se v doteku
s vírem neustále sbíhají dohromady. Tímto
vzniká
která jsou zahnána do
pospolu. Objímající blána se pak
k ní
stupují
svým
pohybem totiž
lesa, kterých se dotýká.
z
jež se do ní tímto
zaplétají,
která je zprvu vlhká a bah-
536
•
nitá, ale jak spolu s celým kosmickým vírem krouží,
vysychá a posléze se
a
tak substanci nebeských
564 Leukippos a Démokritos potahují
kolem dokola
a "blánou", utkanými z
zapletených do sebe svými
565 Démokritos
o prvcích, plnu a prázdnu,
jako Leukippos ...
že jsoucna se
pohybují v prázdnu, že
je
mnoho a že se liší velikostí. V
prý neexistuje Slunce ani
v
jsou
než
u nás a v
jich existuje více. Rozestupy mezi
jsou prý
a
je
víc, zatímco jinde
ré prý rostou, jiné jsou v
a jiné
a
vznikají a jinde zase mizí. Zanikají prý v
vzájemných srážek.
jsou prý bez
bez rostlin a
bez vlhka.
Výklad o
v úryvku 563
Leukippovi, ale
také základní názory Démokritovy)
je sice dosti podrobný, ale plný obtíží. První stadium nastává, když se
velký soubor
jakýmsi
osamostatní v
rozsáhlé
prázdna. Druhé stadium nastává, když tyto atomy
neboli vír. Jak k tomu dochází, nedokážeme
musí to být "podle
15
nutnosti", jako výsledek zvláštní kombinace jejich
ato15
566 DL IX,45 (o Démokritovi, DK 68 A 33): "'TÚV70. 7E xo.-r'
-ytvecr{}cu, TfJ<; SLV'Tj<; O.L7lo.<; oOO'Tj<; Tf)<; -yevéaew<; "'TÚV7WV,
fw av<i-yx'Tjv Xé-yet. (Všechno se
podle nutnosti;
vzniku všech
je vír, který [Démokritos] nazývá nutností.) Vír se nazývá
nutností, protože
nutné (mechanické a teoreticky
srážení
a spojování
567 Aetios, Plac. 1,26,2 (DK 68 A 66): (llEQL oOO-to.<;
Á'TjJLÓXQL70<; 71)v QV7tnnrlo.v
<j>OQclV XO.t "'TA'Tj"ýTJV 7'Í'j<;
UA'TJ<;. ([O
nutnosti] Démokritos tím míní odpor, pohyb a úder
látky.) V aristotelském smyslu lze
že ke kombinaci
dochází
nahodile: 568 Aristotelés, Phys. ll,4,196a24 (DK 68 A 69): elcri. Sé 7LVE<;
oi. XO.L 70'ÍJQIXVOU ToiJ8& xo.i. 'TWV XÓ<TJLWV 'ITÚV'TWV o.L'TLWV70.L TÓ a'Ó7ÓJL<X70V" U"'TÓ 7a'Ó7oJLÚ7ov "ýUQ -yevécr{}aL 7TJV Si.v'Tjv xo.i. 7TJV xtv'Tj<TLV
71)v Sto.XQÍ.vao-av xai. xo.7a<TT'Tlo-o.o-o.v si.<; 71XVr'TJV 7TJV
7Ó miv.
aVÚ"ýX'TjV
537
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
mických
lze
že vír nevzniká
ani
obvykle pouze na
okolností prvního stadia.
Každý
pohyb
že atomy, které jsou si podobné, tíhnou k
(V tom všem je
z Anaxagory, u
nús uvádí do pohybu vír a podobné
se sbíhají dohromady
a
srv. 476 a str. 477-479) 17
atomy se
tohoto
a všech
náhodu:
náhodou
vznikl vír a pohyb, který vedl k
ak
veškerenstva.) Pro
Aristotela jde o nahodilé události, protože nemají žádnou
nu; atomisté však kladli
na jiný aspekt neplánované mechanické
reakce, totiž na její nutnost. Tak je tomu v jediném dochovaném výroku
samotného Leukippa: 569 DK 67 B 2 (Aetios, Plac. 1,25,4): oó8šv XQTJI..t<X
J..tÓ.TT]V -ytve-ra.t., á.A.A.d. 'lTá.v-ra. sx A.ó-you TE xa.L inr' d.vá.-yxT]<;. (Nic se
nahodile, nýbrž všechno má
a
se
Každá
každá událost je výsledkem
srážek a reakcí a odpovídá tvaru
a zvláštním
16
Démokritos podává ilustraci tohoto
pravidla, jímž se
chování jak živých bytostí, tak neživých
570 DK 68 B 164 (Sextos
Empeirikos, Adv. math. VII, 117): xa.l. -yd.Q
<f>T]<TÍ.v, ÓJ..to-ysvÉ<TL
0"\JVa.-yEAÓ.,ET<XL <Í><; 'lTE(!l.O"TEQ«l 'lTE(!L<TTE(!aL<; xa.i. 'YÉQ«VOt. 'YEQÓ.VOL<;
xaL E'lTL -rwv &.AA.wv <Í><TOOÝrw<;. <w<;> 8š xa.i. s'lTi. -rwv
xa.-3á.'lTEQ
O(!«V 'lT«QEO"Tt.V E'lTt. 'l"E TWV XOO"XLVEUOJ..tEVWV O"'lTEQJ.l.O.TWV X<XL E'lTL 'l"WV
-ra.'L<; XVJ..t<:x7w-ya'L<; l!JTI<f>wwv ...
i
se sdružuji se stejnými
holubi s holuby,
s
apod. A
je tomu i u neživých
jak lze pozorovat
prosévání semen a u
na
Mechanická tendence
podobného tvaru a stejné velikosti rozse
pohybu má pro atomismus
zvláštní význam a
naivní homérskou
že "podobného vede
vždy k podobnému" (Od. XVII,218).
t
...
,
",
....
,
,
,"
\
....
17
Podle Simplikia
Démokritos za to, že vír "se
571 DK
68 B 167 (Simplikios,/nArist. Phys. 327,24): U.A.A.d. xa.i. .Ó.'Y}J..tÓXQt.To<;,
ot<; <f>TI<TL "8'Lvov <i'lTó -rov 'lT<XV'l"Ó<;
'lTa.v-roí.wv t8ewv" ('TI"w<;
8.š xa.L inró -rtvo<; aL-rLa.<; J..tTJ .Aé-yet.),
7«VTOJ.l.ÚT01J xaL TÚX'Y}<;
-ysvv&v a.móv. (Když Démokritos
že "vír se
od veškerenstva,
od
všeho druhu"jak a z jaké
zdá se, že
mu dává vzniknout
a náhodou.) Myšlenka, že iniciátor kosmo-
538
J
ve
menší jsou
ven (srv. 575). Celek je
jakousi blánou
(564): zda je tato blána
menšími vyatomy Gak
Aetios: DK 67 A 24), nebo zda jsou
tyto atomy
mimo celé O"Ú<TTTJJ..t.O: do prázdna Gak naúryvek 563),
nejisté. Jiné atomy se dostávají do styku
s okrajem rotující masy a jsou vtahovány do její blány.
z
se
rychlosti krouživého pohybu
(563 ke konci) a
nebeská
atomy ve
pospolu" (<roJ..q.ttvzw) a
Zemi. V
navazujícím na úryvek
Diogenés Laertios kosmologické detaily, které nejsou
ale ukazují, že se Leukippos
kriticky klonil k
starých iónských teorií. Jedna
tá a velmi konzervativní Leukippova myšlenka je, že
je plochá
a má bubnovitý tvar (ruJ.t:rravoet.31Jo;, Aetios, Plac. 111,10,4); Démokritos tuto
lehce poopravil (tamt., 111,10,5), ale podržel celkovou plochost. Oba, jak se zdá, se domnívali, že
se
18
k jihu sklání.
Protože existuje
a
prázdno,
není žádný
by
vzniknout jen jeden takový
Leugonického procesu se
a str. 169 nn.).
pocházet od Anaximandra (srv .121
572 DL IX,33 (o Leukíppovi; DK 67 A 1): t:xAeí.1TELV &' ííA.wv xo.i.
<TEÁ. llV'YJV T(il %E%AÍ.<T{}UL TTJV ')l'fJV 1TQO<; J.I,E<T'YJJ.tf3QÍ.Uv· Ta &e 1TQO<;
UQ%Tql <ieí. TE ví.<j>s<T{}ut. xut %UTÓ:WuxQU dvm xut 1Tll'YVOO"{}ut.. (ZaSlunce a
jsou
tím, že
se
k jihu
skláni. Severní kraje jsou stále pod
jsou velmi studené a zamrzlé.)
po
<TEA'ÍJV'YJV
mezeru, takže by to byl
jiný
úkaz, který by byl
sklonem
Ale
témat u Díogena
proti
mezery; sklon
by se však tak
nehodil pro výklad
že se zdá nevytextový zmatek, nebo naprosté neporou Diogena jeho
Sklon
však
jak
tak klimatické rozdíly a souvisí možná s Anaximenovou teorií - jakkoli se od ní liší -, že Slunce je v noci skryto za
vyššími severními kraji.
vyložili
již Empedoklés a Anaxagoras. Srv. také Aetios, Plac. III,l2,1-2 (DK 67 A 27 a 68 A 96).
18
539
XV.
Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
kippos a Démokritos proto postulovali
množství
vznikajících a zanikajících v
prázdna (563
565). Jsou prvními autory, jimž
s jistotou
koncepeci
(odlišnou od
po
následujících staorganismu), a to koncepci odvozenou výz apriorních
jež jsme popsali výše. 19 Je
jisté,
že doxografové
myšlenku plurality
už existujících
nebo po
iónským
snad
v
omylu, který má
u Theofrasta (srv. str. 159 nn.
a také 487 n.). Podle úryvku 565 Démokritos tuto myšlenku
úvahou, že není
aby každý
Slunce,
atd. nebo
aby
vodu a dával vzniknout životu: nahodilá povaha kosmogonického procesu popsaného v úryvku 563 nemusí vést vždy ke stejnému výsledku.
pokud by se již nedostávalo dalších
které by k
mohla
blána
by takový
20
žádná nebeská
Chování
(i) Váha
573 Aristotelés, De gener. et corr. 1,8,326a9 (DK 68 A 60):
xcxÍ.'TOL
"/E XCX'T<i 'TTtV lnrEQOX'Ý)V <f>'Tl<TLV Etvm. d'Tl!-LÓXQL'TO<;
ŠXCXU'TOV 'TWV a8LCXLQlhWV.
19
Srv.
známý výrok Démokritova žáka Métrodóra z Chiu, že je
divné, aby jeden obilný klas rostl na velikém poli a jeden
v bezmeznu.
20
Zdá se, jako by zde byla obsažena narážka na Anaxagoru, zl. 4 (498;
opakování obratu 'lTCXQ'
být náhodné). Není
tak docela
jisté, že tento zlomek popisoval naprosto samostatné
se samostatnými Slunci a
pokud ano, pak
že každý
tutéž strukturu,
poukaz G. Vlastose (Philosophical Review,
55, 1946, str. 53 n.) na "teleologický rys v
fyzice .. a jeho
poznámku, že Démokritova teorie
být jejím
vyvrácením".
540
Chování
574 Theofrastos, De sensu, 61 (DK 68 A 135): J3aQu
oilv xai.
xoiJ<f>ov T0 j.L&')IÉ-freL
.liTJj.LÓXQLTO<; ... oU f.LTtV aA.A.'
')IE TOÍ,c; j.LEL%TOL<; xou<f>ÓTEQOV f.LBV dvat. TÓ 'itAÉOV
%&VÓV, J3aQ'ÚTEQOV OS TÓ
ÉV ÉVLOL<; f.LBV MW<; eLQTJXEV'
(62) tv &A.A.mc; o& xoiJ<!>ov c.tvaí. <!>TJ<TLV Ct'itAW<; TÓ AE'itTÓV.
575 Simplikios, In Arist. De cae/o, 712,27 (DK 68 A 61 ): ... oL
7tEQL a11 J.Ló%QL-rov ol:ovTaL 7tá:vTa J.L&v
J3&Qoc;, -r0 o&
šA.a-r-rov ŠX&Lv J3áQO<; TÓ 'itiJQ tx.frA.t.J3ÓJ.LEvov Ú7tÓ -rwv 7tQOAaJ.LJ3avóv-rwv &vw <f>ÉQE<T.frat. xai. OLCt TOVTO xou<f>ov OO%&LV.
576 Aetios, Plac. 1,3,18 (DK 68 A 47): .1TJJ.LÓXQLToc; f.LBV ')ltXQ
ifAC.')IC. aúo (se. TO:L<; <XTÓJ.LOI.<; <TVJ.LJ3EJ3TJ%ÉV<XL), j.LÉ'YC..frÓ<; TC.
xai. <TX"Í)J.LIX, Ó 8& 'E1TLXOUQO<; ToUTOL<; XO:L TQLTOV J3áQO<;
7tQO<TÉ-fr1l%EV... - I, 12,6: dTJf.LÓXQLTO<; TCt 7tQWTÓ: <!>TJ <TL
<TWf.LCXTa
o' -l)v Ta V<X<TTá) J3á:QO<; J.LBV oU% ŠXELV, XLVeL<T.fr<XL 8& xo:T' CtAATJAOTU'itLIXV ev T0
573
Démokritos tvrdí, že každé z
je
svému
[tj.
objemu].
574 Démokritos rozlišuje
a lehké na
velikosti ... Nicze složených
je
to, v
je více prázdna,
a
to, v
je ho
Na
místech se
takto, ale na jiných
jednoduše, že lehké je to, co je jemné.
575 ... Démokritovi stoupenci se domnívají, že vše má váhu, ale
protože
má menší váhu, je
které jí mají
více, a pohybuje se
takže se jeví lehký.
576 Démokritos
[se. vlastnosti
velikost a tvar;
Epikúros k nim však jako
váhu ... Démokritos tvrdí,
že prvotní
(tj. tuhé atomy) nemají váhu, nýbrž pohybují
se v
tak, že do sebe narážejí.
Texty, v nichž Aristotelés a Simplikios pojednávají o základních
vlastnostech
555-557),
o otázce, zda atomy mají
váhu;
také referáty o Anaxagorových a Empedokleových
názorech
v tomto
žádné informace (úryvek 493 není
víc než interpretací úryvku 489, inspirovanou Aristotelovou obecnou poznámkou v úryvku 117). Úryvky 573-576
541
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
vují
rozporuplné názory na
postoj, a byly proto
mezi badateli
(Leukippos v
pasážích není
se nedomníval, že tato otázka si zaslouží
samostatnou pozornost.)
Aristotelés
v úryvku 573
že pro Démokrita
atomy
váhu a že jejich váha byla závislá na jejich velikosti;
názor nachází oporu u Theofrasta (574) a (v prvním
u Simplikia (575). Je
obtížné si
jak by se
atomisté byli mohli vyhnout
tohoto názoru,
zkušenost, jak se zdá, ukazuje, že
v našem
mají váhu, a plnost a homegenita
znamená, že jediným
faktorem, který
rozdíl váhy, je rozdíl velikosti. Zdá se však, jako
by úryvek 576
573-575. Jak
tento rozpor? (i) Jedno
které zastával
J. Burnet (Early
Greek Philosophy, str. 341-346) a které
KR, tvrdí, že
573-575 je
vztahovat pouze na
v rámci
na
podrobená víru.
mají tendenci
pohybovat se ke
víru a
že jejich pohyb
je
funkcí jejich
velikosti, se pak hodí
tak, že jsou
než
menší
nacházející se blíže okraji víru. Sama v
však
líska váhu nemají, tj. nemají tendenci pohybovat se
v .prázdnu bez víru jsou jejích pohyby determinovány pouze jejich vzájemnými srážkami (a
jejich velikostí a tvarem) a není žádný
je popisovat jako
nebo lehká.
na to upozorAetios v úryvku 576. (ií) Výklad (i)
velký význam úryvku 576 a musí rozvinout
teoretický aparát, aby
tak
velkou
v Aetia. Je
jednodušší vzít úryvky 573-575,
jež
názory
autorit, ve významu, který mají prima facie, jako pravdivé popisy Démokritových
bez jakýchkoli výhrad. Váha je pak absolutní vlastností
nikoli takovou, o níž by Démokritos
mnoho co
Je
pravda, že by byl
na
otázku, v
váha v prázdnu bez víru, kde se neprojevuje
tendencí pohybovat se
Ale
tato obtíž
Aetios
k dezinterpretaci Démokritova názoru,
v úryvku 576. Aetios krátce
zmínil
názor (Plac. I, 12,5),
podle
se atomy pohybují
prázdnem na
své
váhy, ale v jiných
jako
srážek (které
byly vy542
Chování
kládány jako
nahodilých
srv.
DL X,61;
Lucretius, De rerum nat. II,216-242). Epikúrova pozice se mu mohla
jevit natolik evidentní, že z ní vyvodil tento
protože Démokritovy atomy se v prázdnu nepohybují
nemohou mít váhu. 21
(ii) Pohyb
577 Aristotelés, De cae/o, III,2,300b8 (DK 67 A 16): 8tó xai. AevXC:XL
TOÍ,<; AÉ'Y01XTL ad %LVEL<T{)aL TeX
1TQWTC:X <T<ÓJLC:XTC:X év T0 x.ev0 xai. T0 a'JTEÍ.Q(t), AEXTÉov TÍ.va
xÍ.V'fi<TLV xai.
'ÍJ xaTa <f>úc:nv airrwv
578 Aristotelés, O Démokritovi, u Simplikia, ln Arist. De caelo,
295,9
k 556):
&t xai. <f>éQE<T{}aL év
T0 x.ev0 8L<i TE TTJV aVOJLOLÓ'r'fiTC:X xai.
&.A.A.ac; ELQ'fiJLÉvac;
&t.a<f>oQ<ic;, <f>eQOJLÉvac; 8e ÉJL1TÍ.'1TTEt.v xai. 1TEQL1TAÉxeo-{}aL ...
579 Aristotelés, De cae/o, III,4,303a5 (DK 67 A 15): <f>ao-i. 'YUQ (se.
Ae-úxt.1T1TO<; xai. .6.TJJLÓXQLToc;) dvat. Tu '1TQWTC:X JLE'YÉ{}TJ
1TA'T]i)n JLÉV a'JTELQC:X, JLE'YÉ{}EL 8/l
%C:XL om'
ÉvÓ<; '1TOAAU -yt-yveo-{}m, oihe E% 1TOAA&v &v, aA.A.u TÍl TOlrrWV
<TUJL1TAO%fl XC:XL
1TiiVTC:X -yevvó.o-{}aL.
580 Alexandros z Afrodisiady, ln Arist. Met. 36,21 (DK 67 A 6): oúTOL 'YUQ (se. AclxL'1T1TO<; xai. .6.'T}JLÓXQLToc;) A.s-yoV<TLv liAA'fiAOTV1To'Úo-ac; xai. XQOVOJLÉVC:X<; 1TQÓ<;
cXTÓJLOll<;.
%LVEL(T{}(XL TU<;
581 Aetios, Plac. 1,23,3 (DK 68 A 47): ATJJLÓXQLTO<; &v -yévoc;
XLV'T]m::w<; TÓ %(XTU 1TC:XAJLÓV a'JTE<f>aí.vETO.
21
Viz dále o váze D. O'Brien, Heavy and Líght in Democritus and
Aristotle, in: JHS 97, 1977, str. 64-74; nebo
týž, Democritus,
Weight and Size, Paris 1981.
543
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
582 Simplikios, ln Arist. Phys. 1318,35 (DK 68 A 58):
xa'Ta
.....
%EVOU
'TTJV
%«1. ŠAE"'/Oll
mhol.<; f3«Q'Ú'T'fi'T<X %l.VOVJ.LEV« -rafrra OLa nro
' ,
....
'
,
....
%(U J.L'fl <Xli'TL'TU'ITOUV'TO<; X<X'T<X 'TO'ITOV %Ll1Et.-
"
Et.%0li'TO<;
\
(J"{)CXL" 'ITEQL'IT<XAÚO"O"EO"{}at, 22
"'/cXQ
ŠAE"'/Oll am<i •
.
577 Proto by také Leukippos a Démokritos,
že prvotní
se neustále pohybují v prázdnu a v
jakým pohybem, tj. jaký je jejich
pohyb.
578 Pro svou nepodobnost a ostatní
rozdíly spolu v prázdnu bojují a pohybují se; a jak se pohybují, narážejí do sebe a navzájem se do sebe zaplétají. ..
579 Tvrdí [tj. Leukippos a Démokritos], že prvotní
jsou co
do množství
co do velikosti však
a že
z jedné nevznikají mnohé ani z mnohých jedna, nýbrž že všechny
vznikají tím, že se tyto prvotní
splétají a rozptylují kolem.
580 Ti totiž [tj. Leukippos a Démokritos]
že atomy se pohybují tím, že do sebe navzájem narážejí a strkají.
581 Démokritos dokazoval, že existuje jen jeden druh pohybu, totiž
vibrace.
582 A
že [atomy] se
váhy, která je v nich, pohybují místním pohybem skrze prázdno, které jim ustupuje a neklade žádný odpor;
totiž, že "se rozptylují kolem".
Z úryvku 577 a podobných Aristotelových stížností,
tak jako
z absence pozitivních informací o tomto
je zjevné, že ani Leukippos ani Démokritos nepodali žádný úplný výklad o
pohybu
- tj. o pohybu, který
jejich srážky, nikoli
o pohybu, který je jejich
protože atomy a prázdno
existovaly vždy, musíme
že také pohyb a z
plynoucí srážky existovaly vždy.
atomy jsou nyní v pohybu:
by v
být (srv.
argument na
proti vznikání v úryvku 296,7-9, jejž atomisté
mohli mít v
kontextu na mysli; viz také Aristotelés, Phys.
22
544
Chování
252a32 a De gener. animal. 742b17)? Ptát se proto, jako se ptá Arispohyb
je
než se na
totelés, jaký je
první pohled zdá.
kdyby atomisté byly nuceni definovat
pohyb
mohli by
že je to nahodilý pohyb, bez jakékoli tendence v tom onom atomu pohybovat se
Je jasné, že ke srážkám by muselo velmi
spíše tím než oním
pohyb by byl
nahrazen druhotnýrychle dojít a že
mi pohyby, které jsou
a reakcí na
Normální pohyb
a
jediný, jejž Leukippos a Démokritos brali
v úvahu, je
jejich odskakováním po srážkách. Povaha tohoto pohybu je
vahou, tvarem
a
pohyby kolidujících
Srážky
ústí
v jejich "splétání" (<roJ.I/rrAoxl]), pokud do sebe atomy svými tvary
zapadají, nebo v jejich "rozptylování kolem" (
- tj.
v odskakování tím oním
pokud do sebe nazapadají. To má
na mysli Aristotelés v úryvku 579 (srv. 582). Aetios v úryvku 581
spojuje s Démokritem zvláštní typ pohybu, totiž 'iTIXAJ..LÓ<;
"vibraci" (slovní
tohoto termínu je týž jako u
C. Bailey v knize The Greek Atomists and Epicurus
interpretoval
v úryvku 579 ve smyslu 'iTIXAJ..LÓ<;, ne však zcela
Není mnoho pochyb o tom, že Aetios zde do Démokrita
promítl Epikúrovu myšlenku; Epikúros užíval tohoto slova k popisu
neviditelné oscilace, do níž se podle
atomy dostávají, když se
stanou
složeného
(Epikúros, Ep. 1,43; srv. C. Bailey,
The Greek Atomists and Epicurus, str. 332). 23
23
LSJ uvádí jako význam slova
"srážení, spojování
(collision, combination)"
jako význam slovesa 'iTEQL'lTaAci.m:re<r{hu uvádí "být rozmetán kolem dokola (to be hurled around)".
jsou nedokonalé. Význam slovesa 'iTEQL'iTaAci.<r<re<r-&at je
Oba
"být rozptýlen nebo rozprášen kolem dokola" a význam jeho jednodušší
formy 7Tci.AA.ew je
Epikúrovy interpretace pojmu 'iTaAf..LÓ<; lze možná
u Theofrasta, De sensu, 66, ke konci (DK 68 A 135).
V úryvku 579 má Aristotelés na mysli jen to, že
vznikají zaplétáním
a odskakováním
odskakování sice samo o
-yéve<rL<;,
je však nezbytné pro její
545
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
(iii)
583 Aristotelés, O Démokritovi, u Simplikia, In Arist. De cae[o,
295, ll
k 578): ... <!>eQOJ.LSVet<; S6 (se. ·ni<; <iTóJ.LOU<;) EJ..L'1Tt/IT'TELV xai. '1TEQL'1T A.é-xerritaL '1T&QL'1T AOXTJV 'TOLa'Ú'T'l"JV 11 tTUJ..LtJia'Ú&Lv J-LEV a'Úni xat '1T >..'l"JtTÍ.ov &>..>..T)A.wv stvaL
'1TOLEL, <J>l>rrLv J.LÉV'TOL J..L'-etv
txeí.vwv xa'T' <i>.. T)it&LetV
'Ýjvnvaovv
• XOJ..LL&'fl "'fUQ &U'l"Jit&<; elvaL 'TÓ &'\Jo 11 'T'<i
7TAdova "'f&Vérritat. &v '1TO'I'& šv. 'roV St tTUJ.LJ.LÉV&l.V 'TeX<; ourrí.a<; J.L&'T'' ci>..>..T)A.wv J.LÉXQL nvó.:; atnaTaL Tds E7TaA.A.a"'fds
-xai. 'TU<; civnA.T)tJI&L<; TWV tTWJ..LCÍ'Twv· 'TU J..LEV "'fU(! amwv dvaL
rrxa>.. 11 vá,
S6 a"Yxtrr'TQw& 11 , 'Tu &t xot.>..a, 'Ta &t xvQ'Tá, 'Ta
&6 &AA.a.:; civaQÍ.itJ..Lou<;
&La<!>oQá<>· E'1Ti. 'TorroiJ'Tov ovv
XQÓVov <r<!>wv av'Twv <iv'TtxsrritetL
xai. tTUJ.LJ.LÉvsw
&W<; LtTXVQO'T&QCl 'TL<; SX 'TOU '1TEQL&XOV'TO<; UVU"'fX'l"J '1T<l(!<l"'f&VOJ.LÉV'l"J &Larr&L<rn xai. XWQL'i amd<;
,.u
1
,.,
f
584 Simplikios, ln Arist. De caelo, 242,21 (DK 67 A 14,
vání k 557): ... 'TU'Ú'Ta<; &t 'TU<; <i'TÓJ.LOU<; tv cX'1T&ÍQ({) 'Tci> xev<t>
X&XWQLtTJ.LSVU<; cXAA T)A.wv 'X.UL &La<j>&QO'Ú<Tet<; <TXTtJ..LUtTt 'TE XUL
J..L&"'fé1tem. xal, itérr&L xat
<J>éQerritaL sv 'T<i> xev<t> xal.
E'1TLX<l'T<XA<XJ..Lj3avo'Úrra<; <i>..>.. T)A.a<; tTU"'fXQO'Ú&rritaL, xai. 'TU<;
J.LBV <i'1T0'1TCÍAA&rritaL, 0'1T1l &v ruxwrrLv, 'TU<; St '1TEQL'1TAÉxsrritetL aAAT}AUL<; 'XU'TcX 'TTJV 'TWV <TX'llJ.LCÍ'iWV 'X.UL J.LE"'f&{)-wv xal.
-frérrewv xal.
tTVJ.LJ.L&'TQÍ.av xal. tTUJ.LJ.LÉVetv [Diels,
tTVJ.Lj3atveLV MSS] XCtL omw<; 'T'ÝjV 'I'WV tTVVité'TWV "'fSVStTI.V
cX'1TO'r&Adrritm..
583 ... jak se pohybují [se. atomy], narážejí do sebe a zaplétají se do
sebe takovým
že se navzájem dotýkají a
spolu
sousedí, nikdy z nich však nevzniká
jednotná
nost. Je prý totiž naprosto pošetilé se domnívat, že
nebo
více
se
mohou stát jednou.
toho, že
po
dobu
pospolu, je zaklesáváni a vzájemné
držování prvotních
z nich jsou hranatá,
jiná
jiná jsou dutá, jiná vypouklá a jiná mají
množství jiných
Domnívá se tedy, že tato prvotní
líska se navzájem
a
pospolu tak dlouho, do-
546
Chování
kud z okolního
nutnost, neotjimi a nerozptýlí je.
584 ... tyto atomy v
prázdnu, které jsou od sebe navzájem
a liší se svými tvary, velikostmi, polohou i uspose pohybují v prázdnu; navzájept se
a srážejí
a
z nich
odskakují, kam to zrovna jde, zatímco
jiné se do sebe navzájem zaplétají podle
svých tvavelikostí, poloh a
pospolu a tímto
sobem dávají vznikat složeným
Tyto úryvky popisují
co bylo v hrubých rysech
v
545 a 563, totiž jakým
atomy
viditelná složená
naší zkušenosti. Výsledkem
srážky mezi atomy je, že ty z nich, které mají
tvar, neodskakují, ale
spolu
spojeny:
atom se
dostat do styku s atomem, v jehož tvaru se
zachytL
S tímto komplexem dvou
se mohou srazit další atomy
ných
a spojit se s ním, až se tímto
viditelné
s
vlastnostmi. Zvláštní
je položen na to, že
nedochází k žádnému reálnému
atomy se pouze navzájem dotýkají a podržují si vždy
tvar i svou individualitu. Jestliže
se
komplex
srazí s jiným komplexem,
se rozlomit
do menších
nebo rozpadnout na atomy, z nichž se skládá
a které se pak
pohybují prázdnem, dokud se nesrazí s
jiným
atomem komplexem
Tento výklad v
skrývá
obtíže. Jaká role
principu "podobné k podobnému"? Tento princip, jejž Démokritos ilustruje v úryvku 570, je použit
popisu
v úryvku 563 se atomy všech
setkávají ve velkém prázdnu, kde
podobné tíhne k podobnému,
menší atomy
na okraj
a
do
Zdá se, že tu jde
spíše o podobnost velikosti než o podobnost tvaru; a k rozvrstvení velikostí dochází pouze
pod vlivem víru.
srážkách
které nejsou
podrobeny víru -tj.
srážkách
roztroušených oblastí, v nichž se
nebo
srážkách v rámci již
kde
víru
být modifikováno - dochází ke spojování spíše
na
(která, pokud jde o (JlJlJ.'!Tl\.ox'l't, implikuje
rozdílnost, nikoli podobnost) než na
principu "podobné k po547
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
dobnému ... Úryvek 584 nám
že tato
se musí týkat
tvaru, velikosti, polohy a
To však není úplné
nese dovídáme o jednom zvláštním tvaru atomu, který
být
podroben žádnému známému typu
s jinými atomy svého
tvaru, který se však
spojuje a
jediný typ komplexu
spíše dva odlišné, ale spolu související typy). Je jím kulatý atom,
z jakých se
podle
skládají duše a
Duše, dalo
24
Aristotelés na
míst tvrdí, že atomy duší a
byly podle atokulaté, protože
být pohyblivé a pronikající:
585 Aristotelés, De an. II,2,405all: -rwv 8S <TX'Tli·L<i-rwv cimLv'l11"Ó'ra.-rov -ro a<f>a.LQO&LSec; A.é-yet (se. d'Tl!J-ÓXQL'roc;)· -rotoiJTov S' etva.L -róv -re vouv xa.t -ró
WQ.
[se. Démokritos], že z
je
kulatý tvar;
taková je prý mysl a
Srv. tamt., 404a5 (DK 67 A 28), kde se
že duše se posiluje vdechováním kulatých
z atmosféry- myšlenka,
která je možná analogická myšlence
z úryvku 234. Z Aristotelových
vyplývá, že duše je
protože duše a
mají
tvar; ve
však kulatý atom není ani duše, ani
nýbrž
kulatý atom. Teprve ve spojení s jinými atomy nabývá druhotných vlastností; v kontextu animálního
je duší, ale v jiném kontextu je
(srv. H. Cherniss, Aristotle's Criticism oj Presocratic Philosophy, str. 290 n.). Podobnost tvaru
jak
být duše
vyživována atmosférou (která není
ale obsahuje
množství
duše (která podle Aristotelova výkladu o atomismu odpovídá mysli) a
se nedochovaly žádné podrobnosti týkající
se otázky, jaké tvary dávají vznikat jakým druhotným charakteristikám,
s výjimkou
smyslového vnímání- ostré atomy vyvolávají slané
atd. (viz 591 níže). Aristotelés chápal atomistickou nauku tak, že
vzduch a voda (a
i
jsou konglomeráty všech
'ITava'IT&Q!J-Lat: 586 Aristotelés, De caelo, III,4,303al2: 'IToi.ov 8e
xa.i. 7L É%Ó.<T70U 'rÓ <TX'i'II-La. 'rWV <T70LXeLWV <>lJfrev
(se.
AeúxL'IT'IToc; xa.t d'Tl!J-ÓXQL'roc;), liA.A.a !J-Óvov -r0 'ITUQL -r1)v a<f>ai.Qav
a'ITé&wxav· liéQa 8e xa.i. OOWQ xa.i. -r&A.A.a. !J-&-yéit&L xa.t. IJ-1.%QÓTTJ'rL
8LELAOV, W<; OÚ<J"av alrrWV 'TTJV <f>úo"LV otov
'ITÓ.V'TWV 'TWV
<T70LX&Í.WV. (Ale jaký
tvar každý z
má, to [Leukippos a Démokritos] nevymezili, pouze ohni
kulovitý tvar; vzduch, vodu a to
ostatní rozlišili pomocí velikosti a malosti, jako by jejich
byla
548
I
Smyslové vnímání a myšlení
by se argumentovat, je pojata
jako u jiných
pátého století) jako rozptýlená po celém
ale i tak se zdá, že
spojení jejích
je nutné.
je
viditelný a musí se skládat z kulatých
a z žádných
(nebo jen velmi malého množství)
jiného tvaru. Jak se tyto
atomy spojují? Nemohou se do sebe v
vzájemné srážky zaplést ani se zaháknout jeden do druhého; musí se spojovat spíše na
principu "podobné k podobnému". Zdá se proto, že
Aristotelovo tvrzení v úryvku 583, z
vyplývá, že všechny
klady <TUf.Lf.LÉVeLV, tj.
stabilních
vznikají zapletením
je
existují
kdy
roli hrají jiné typy <TUJ.Lf.LETQÍ.a (viz 584), zejména podobnost tvaru
a velikosti.
Smyslové vnímání a myšlení
587 Aristotelés, De sensu, 4,442a29 (DK 68 A 119):
of: xat oL 1TAEi.O''TOL 'TWV <!>uO'LOAÓ"{WV OO'OL AÉ"(OUO'L 1TEQL
ata{h'IO'EW<; cXT01TW'T<X.'TÓV Tl. 1TOLOÍXH1J• 1T<iV'T<X. "{Ó.Q Ta atO'it'f)TÓ. Ó.1T'TÓ. 1TOLOWLV.
588 Aetios, Plac. IV,8,10 (DK 67 A 30): Aeilxt1T1TO<;
'E1TÍ.XOUQO<; TTJll <X.LO'it'f)O'LV X<X.L 'T'T)V llÓTJO'LV "{LVEO'itat. eLllwAWV
1TQOO'LÓV-rwv· J.LTJllevi. "{aQ
f.L'fJO&TÉQ<X.V xwQi.<; Tou 1TQ00'1TL1TTov,-oc; eLowA.ou.
589 Theofrastos, De sensu, 50 (DK 68 A 135): ÓQÓ:V J.Lf:v ovv 1TOtei.
(se.
T'fl &J.L<I>á:o-ev Ta1ÍT'fJV 8e Lotw<; A.é"{ev 'TTJV
"(Ó.Q
mix &úitilc;
T'Íl XÓQU "{LV&o-ita.L, &A.A.& -rov
Ó.ÉQ<X. 'TÓV
Ti')<; olji&W<; X<X.L TOíJ ÓQWJ.LÉVOU 'TU1TOíJO'it<X.L
O"UO''TEAAÓf.L&VOV Ú1TÓ 'TOU ÓQWJ.LÉVOU xai. 'ToU ÓQWVTO<;• &1Tav'TO<; "{QQ áei. "{LV&O"itaí. nva Q1TOQQO'ÝIV.
'TOUTOV O''T&-
jakousi
všech
možné, že atomisté
Je-li Aristotelovo
správné, pak je
tuto myšlenku od Anaxagory (viz str. 478 n.).
549
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
Q60V OVT<X )G(XL aX.A.óXQWV
t.-;t· xai. TÓ j.LSV 'lT'\JXvov aó
TOL<; Oj.Lj.L<X(J'L
.. TÓ
&6 Ú')'QÓV
•••
590 Alexandros z Afrodisiady, In Aristot. De sensu, 56,12 (DK 67
A 29): dowA.a ')'ÚQ nva Ój.Lot.Ój.LOQ<J>a a'TTÓ 'TWV ÓQWj.LÉvwv
o-uvsx&<; U'iiOQQÉOlJ'T(X xat Ej.L'iiL'ii'TOV'TO. 'T'fl o\ji&L 'TOU ÓQUV
TOLOUTOL &e iJ(J'av
oL
'TT&QI.
xat. d'l}j.LÓ:x.-
QL'Tov .••
587 Démokritos a
pojednávají o smyslovém vnímání,
cosi absurdního:
veškeré
vnímatelné
jsou podle nich vnímatelné hmatem.
588 Leukippos, Démokritos a Epikúros
že smyslové vnímání
a myšlení vzniká z
které
ani
k jednomu, ani k druhému u nikoho nedochází, pokud na
obraz.
589
Démokritos vykládá zrakovým obrazem, který popisuje
zvláštním
zrakový obraz prý nevzniká
v panence, nýbrž tak, že vzduch mezi vidoucím a
je
jejich
a
otisk; z každé
se totiž
jakýsi výron. Tento vzduch, který je pevný a mnohobarevný, se objevuje v
jež jsou vlhké (?); hustou
oko
ale vlhká jím prochází...
590 Za
jakési obrazy, které se neustále odluz
jsou nositeli téže podoby a
na zrak.
Tohoto názoru byli Leukippos a Démokritos ...
Nutným
atomistické nauky, že všechno sestává z
a prázdna, je, že veškeré smyslové vnímání je
vyložit jako
formu kontaktu
doteku (587). Duše sestává z kulatých
(585) rozptýlených po
mysl byla
pokládána za shluk takových duševních
Myšlení je tedy proces
analogický smyslovému vnímání a dochází k
když odpovídající atomy
na atomy duše
mysli a uvedou je do
pohybu (588). Úplný popis Démokritova detailního výkladu
podává Theofrastos v De sensu, §§ 49-83 (DK 68 A 135);
tento výklad možná není prost
peripatetických zkreslení
a
ale ukazuje, že Démokritos u tohoto i u jiných témat ne550
Etika
námahou
vypracování detailního mechanismu atomistické
teorie.
a
uspokojivý, je popis
Leu(590)
empedokleovskou teorii (str. 309 n.),
kippos
podle níž
výrony, popisované nyní jako obrazy,
etówA.a, a
na smyslové orgány. Démokritos pak zastával názor
(589), že zrakový obraz
v panence je výsledkem
( Ó'.'lTOQQO<Xt) vycházejících jak z
tak z pozorovatele; tyto výrony se setkávají a
pevný otisk (ev'TÚ'lTw<TL<;) ve
panenky. Ostatní smyslové vjevzduchu, který pak vstupuje do
na
my jsou vyloženy jednodušeji s
velikostí a
žádný z
neobstojí
bližším zkoumání a Aristotelés s Theofrastem byli v
bodech
schopni formulovat velmi
kritiku. Nevíme, jak Démokritos
hmat: protože všechny smysly závisejí
na
vykládal
je
otázkou, jak se od
liší
zrak nebo
Etika
593 Démokritos, DK 68 B 3 (Stobaios, Flor. IV,39,25): TÓv
suihJJLEirr-{}aL JLÉA.A.ovTa XQil f.Li! 'lToA.A.a 'lTQTt<T<TELV, J.L"ÍTE
i.oí.n J.L1't-rs
&rrrr' &v 'lTQ<irrrrtl. u'lTÉQ TE óúvaf.LLV
25
Srv.
o chuti 591 Theofrastos, De sensu, 66 (DK 68 A 135):
7ÓV 8& 'lTL'K.QÓV (se. xuA.óv) E'K. J.LL'K.QWV 'K.(XL A.eí.wv
'lTeQL<fJ&QWV, T'i)v
1TEQL<!>ÉQEL<Xv
[-a MSS, Diels; -wv scripsi] xai. 'K.<X!J-'lT<ic;
c:mv· 8LÓ xat -yA.LrrxQoV etvaL xai. 'K.OAAW81). ÚAf.LUQÓV 8& -róv
J.L&"fáAwv xai. oU 1TeQL<!>&QWV, <iA.A.'
f.LŠV <T'K.<XA1)VWV ••.
ká
je vyvolána malými, hladkými a oblými atomy, jejichž povrch má
záhyby; je proto kluzký a lepkavý. Slaná
je vyvolána velkými atomy,
hranaté... ) Zvuk se
které nejsou oblé, ale v
když se
hlasu hluku smísí s podobnými
ve vzduchu
tak
et:8wA.a): 592 Aetios, Plac. IV,19,3 (DK 68
(a
z Poseidónia): .Ó.'TJf.LÓ'K.QLToc; xai. TOl'
A 128; podle Dielse
ÚÉQU <!>1J<TLV de; ÓJ.LOWO')('JÍf.LOVa -{}QÚ'lT'Tt:cr-DaL <TWf.L<XTCl 'K.ClL 0'1J'Y'K.ClALV8f:LO'{}m -roic; éx TÍJ<; <flwv'Íjc; -DQ<XÚO'f.L<X<TL. (Démokritos
že vzduch se
drobí na
podobného tvaru a kutálí se spolu s úlomky hlasu.)
551
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
alQ&i.<T{}m, 'T1'}V ÉWUTOU %<XL cj>{xnv· <iA.A.d TO<T<X'ÚTTJV
A<X7n']V, W<T'T& %<XL riJc; T'ÚXTJ<;
%<XL šc; TÓ 1TAÉOV
Ú'lT'TJ'Y&Oj.LSV'TJ<;, 1"<{> OO%&LV %<X1"<X1"L{}&(T{}(Xt, %<XL
1TQO<TÚ1TT6(T{}(XL 'TWV OVV<X'TWV.
j.LTJ
1TASOO
'YUQ &UO'Y%L'TJ
QOV TTJ<; j.LE'Y<XAO'Y%L'TJ<;.
594 Démokritos, DK 68 B 191 (Stobaios, Flor. III,l,210): áv{}QW1TOL<TL -yd:Q z{J{}uj.LLTJ 'YLV67<XL j.L61"QLÓ1"TJ'TL
<TUILIL&TQl.n·
,.a: o'
,.a1Tí.7rT&Lv 76
tfsux'fl· aí o'
tJsvxéwv
%<XL
tA.A.d1roVTa %<XL
ILz-
%<XL j.Lz-yá.A.ac;
Éj.L1TOL&i.v Ti]
Š% j.Ll>'YÚAWV OL<X<TT'TJj.LÚTOOV %LVOÚj.LSV<XL 'TWV
oihe dxna{}tec;
ovv oei.
ffQ%SS<T{}m,, 'l"WV
TOL<;
et<TLV OlÍTS &U{}vj.LOL. S7ri.. TOL<; ouva-
TTJV
'YVWj.L'TJV %ClL 70L<; 1TClQSOWI.V
%ClL
ÓAL'Y'TJV j.LVTJj.LTJV
%ClL
1"'fl
{}aUj.L<XtOj.LÉVWV
j.L'l) 1TQO<TSOQ&ÚoV7Cl,
'TWV o& 1"ClACll,1TOOQEÓVTOOV TOU<; Jjí.ouc; {}sOOQSEI.V EVVOOUj.LSVOV
a 1TÚ<TXOU<TL %ciQT<X, 0%00<; av 'TeX 7rctQ&ÓV'Tct <TOL %<XL
Ú1T<XQXOVT<X j.LE-ycXA<X
x.ai..
tTJAWTd
%ctL j.L'TJ%ÉTL
1TASLÓVOOV Š1Tt.ihlj.LÉOV'Tt <TUj.LJjctLV1] %<X%01Tct{}si.v Tfl tfJuX'fl· Ó
-yd:Q {}auj.Lcitwv Tm)c;
:1eai. j.Lct%<XQI.,oj.LÉvouo; u1ró T<l>v
aAAWV <iv{1QW1TWV %ctL T'fl j.LVTJWU 1Téi<Tav WQ<XV 1TQO<T&O-
Qe'ÚWV ad É1TL%<XLVOVQ'Y&LV
ot.'
%<Xi.. S1Tt.Jjá.AAS(T{}(lt,
E1TLihlj.LL'TJV TOU TL 1t'QTJ<T<TSLV <iv'T)%&<T'TOV &v VÓj.LOL
%00AÚOU<TLV. OLÓ1TEQ
,.a_
j.LÉV j.LTJ
e-ú{}vj.LÉ&<T{}at XQSWv,
XQEWV, S1TL OE TOL<;
TÓv ÉctUToU
1TQÓ<;
TÓV Twv cj>avA.ó'T&QOV 1TQ'TJ<T<TÓVTwv, %ctL j.LCl%ctQí.tst.v ÉooUTóv
tvihlj.L&'Új.LEvov
<i
7rcX<TXOU<TtV,
a'ÚTéwv
no v
1TQTJ<T<TEL TS :1eai. ot.á.-ysv TCl'Ó'T'TJ<; -yd.Q ÉXÓj.Lsvoc; TTJ<; 'YVWj.L TJ<;
sUihlj.LÓTSQÓV TE
OLW<TEClL,
593
:1eai. oli% óA.í.-yao; %TJQ<X<;
tv
T<{>
:1eai. tfJA.ov :1eai. OU<Tj.LSVLTJV.
který chce být dobré mysli, toho nesmí
mnoho,
a to ani v soukromí, ani na
a v tom, co
si nesmí
vybírat nic, co
jeho schopnost a jeho
Musí se mít naopak velmi na pozoru, aby se ani tehdy, když mu
a vybízí ho k
neujímal
co
jeho síly.
lehké
je
než
velké.
552
j
Etika
594
lidé mohou dosáhnout dobré mysli díky mírnosti v požitku a
života. Nedostatek a nadbytek se rády
ve
protiklad a
v duši mocná hnutí.
A duše, jež se pohybují ve velikých výkyvech, nejsou ani vyrovnané, ani dobré mysli.
Své myšlení máme udržovat u toho, co je v naší moci,
a máme být spokojení s tím, co je
a
pozornost tomu, co je
závisti a obdivu, a neprodlévat
u toho v myšlenkách. Máme naopak pozorovat životy lidí,
se trýzní, a uvažovat o tom, jak veliké je jejich utrpení.
a hotové se nám pak budou jevit jako veliké a
níhodné a duše, která již nebude toužit po
více, se nebude trápit.
který obdivuje lidi majetné a ostatními velebené a který u nich v myšlenkách každou chvíli prodlévá, je
vždycky nucen, aby osnoval novoty, a
se ho touha vykonat
nenapravitelného, co zákony zakazují.
Proto nemáme hledat takové
ale máme být spokojeni
s
a srovnávat
život s životem
jimž se
vede
a máme si
když uvážíme, jaké je jejich
utrpení a
lépe se
a vede nám. Budeme-li se držet této
myšlenky, budeme spíše dobré mysli a v
zažehnáme nejedno prokletí, jako je závist, žárlivost a
Ze šedesáti
která Démokritovi
katalog (DK
68 A 33) bylo jen osm klasifikováno jako "etická";
z nich byl spis llEQL
O dobré mysli. Ale více než
dochovaných doslovných
z Démokrita se týká etiky.
z nich,
se dochovala až dodnes
díky rozsáhlé antologii, kterou sestavil Jan Stobaios v pátém století
po Kr.
toho existuje sbírka 86 gnóm
"Démokratovi", které se
s démokritovským materiálem u Stobaia
a jsou
pokládány za pravé zlomky z Démokrita.
Zlomky v DK pokrývají široké spektrum témat- dobrá mysl a jak
se vyhnout depresi (3, 189, 191, 285),
(119, 172-174) a pošetilost (197-206), výchova
(275-280) a
(178-182,
228), slast a opatrnost (74, 188, 207, 232-235), dobrodiní (92-96)
a
(97-101, 106), politické otázky (245, 248-255, 265-266)
553
XV. Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
a trestání
(356-362), abychom jmenovali jen
ré. Liší se stylem od
ozdobných až po lapidární
a gnómické,
kratších
které jeví známky zkrácení skladateli antologií. Obsah
se jeví zarážejícím
sókratovským a
naukám.
bezmála každého zlomku
být
napadána z toho
onoho
Pozoruhodnou výjimkou je zlomek 3 (593),
citovaná
kterou
spis O dobré mysli. Její
je jedna z
rad zdravého rozumu: je
odvrhnout lichotky
a
v mezích svých
schopností. Jiný
zlomek (176, srv. 210, 197)
týž rozdíl mezi
náhodou
a
není pro Démokrita nezvratnou morální
autoritou, jakou byla pro
soudobé sofisty,
lidskou
rozenost lze
(zl. 33). Lidé mohou
své
rozené schopnosti;
v
hluboké
se mohou
plavat (zl. 172).
omezit se na to, co je v naší moci, musí
znamenat odmítnout mnohé, co bohužel v naší moci není. Zlomek
191 (594), který pochází
z téhož spisu O dobré mysli, ukazuje, jak
takové odmítnutí snesitelným. Lidé dosahují dobré
mysli skrze radosti, které se vyhýbají krajnostem nedostatku a
bytku (v protikladu k
popisovanému ve zl. 235), a skrze život
takovým radostem možná vlastním
schopnostem. Úvod zlomku se hemží abstraktními termíny, které všechny
mohou mít
technický,
význam.
náš hlavní
doklad pro názor, že Démokritos zakládal své etické nauky na své fyzice. Ale doslovná interpretace tohoto odstavce ve smyslu atomistické psychologie zanechává zmatený obraz; a vzhledem k tomu, co následuje, se zdá snazší interpretovat "veliké výkyvy" atd. jako
metaforické výrazy. Co je jisté a vysoce
je
že
Démokritos obracel naši mravní pozornost k nitru, ke stavu našich
duší, jako to
Sókratés. Ovšem s tím rozdílem, že démokritovská
o duši" není hledáním universálních pravd. Co Démokrita zajímá, v tomto i jiných zlomcích (283, 284, 219), je naše subjektivní
blaho, aby "se nám to, co máme, jevilo jako veliké a
spis O dobré mysli tak náleží k
nedogmatické
praktické etiky, do jedné
s pojednáními o ovládání
a s
k utišení zármutku. Jeho hlavní rada, že
554
Etika
máme dosahovat spokojenosti srovnáváním své vlastní situace se sijsou na tom
musela
k typické
takotuací
véto literatury. Týž tón, racionální, paradoxní a
bezcitný, se
v argumentu, že je
objevuje i v jiných zlomcíchší adoptovat
než je zplodit,
jen tak si
vybrat
takové
jaké si
(zl. 277). Politický motiv Démokritovy rady
se objevuje v
odstavci zl. 191, kde se tvrdí, že nedbat jí
vést ke
ak
politice
má podobný
význam jako
Zlomek 252
názor, který byl
v pátém století
sdílen, že blaho státu by
být
zájmem. Ale blaho státu, jak ukazují jiné zlomky (zejména zl. 255),
závisí na dobrovolné
angažovanosti jeho
Zákon
být
pouze tehdy, jestliže jej lidé
respektovat
(zl. 248). Jako
donucovací
zabránit tomu,
aby lidé
(zl. 181). Odtud
zájem o
psychologické motivy správného chování, o
porozua
(zl. 181), o sankce špatného
(zl. 262, 297),
o "sebeúctu" (zl. 264). Odtud také jeho zájem o to, jak
protispopostoje, jako je
závist, která
vést k
válce (zl. 245), a tak ke zkáze celé
(zl. 249). Pokud následoval radu z úryvku 594, mohl
nejenom dosáhnout
lepšího duševního stavu; mohl se též stát menším
pro své
Tímto
Démokritos podporoval
obctnost, a tak
v díle
a
sobili
ním. 26
26
výroky mají specificky hérakleitovské
zl. 171: "Blaženost nebydlí ve stádech dobytka nebo ve
kem našeho dobrého nebo zlého ducha (daimón) je duše" (srv. Hérakleitos,
DK 22 B 9 a 119 [= 247]); nebo zl. 246: "Služba v
kaše a sláma jsou
léky proti hladu a
(srv.
Hérakleitos, DK 22 B 111 [= 201]). Hérakleitovské ozvuky jsou
555
XV.
Atomisté: Leukippos z Milétu a Démokritos z Abdér
Atomismus je v mnoha ohledech korunou
filosofického vývoje
Platónem.
se mu
poslední cíl iónského
látkového monismu, když
gordický uzel eleatského elenchu.
za mnoho
nejenom Parmenidovi, Zénónovi a Melissovi, nýbrž také pluralistickým
Empedoklea a Anaxagory,
nebyl eklektickou filosofií, jakou byla filosofie Diogena z Apollónie.
Atomismus byl v
novou koncepcí, kterou Démokritos v široké
a obratným
aplikoval a která
Epikúra a Lucretia hrála významnou roli v antickém myšlení i po Platónovi a Aristotelovi. A ovšem, stal se nakonec také
k rozvoji moderní teorie
povaha a motivy
této teorie jsou naprosto odlišné.
556
XVI
DIOGENÉS Z APOLLÓNIE
v
Zivot
595 DL IX,57 (DK 64 A l):
aV1)Q
<l>'l'J<Ti.v
A'TI"OAAW'X<Ú. <i'Y<XV
ll'X01J<TE
i]v O& TOL<; XQÓVOL<; 'X<XT,
595 Diogenés, syn
pocházející z Apollónie byl
zkoumatelem
jenž se
Byl žákem Anaximena, jak
Antisthenés. Žil v téže
jako
Anaxagoms.
milétská
Apollónie, z níž Diogenés pocházel, byla
na
Tvrzení, že žil
kolonie v Pontu, nikoli
v téže
jako Anaxagoras, musí být vzato v úvahu
s názorem Theofrasta v 598, že byl
nejmladší" ze
a s Aristofanovou parodií v komedii Oblaka (614), která byla
uvedena v r. 423
Kr. Všechny tyto údaje jsou v souladu s jeho
akmé okolo let 440--430. Tvrzení, že autor posloupností Antisthenés
Diogena žákem Anaximenovým,
být spíše
ze strany Diogena Laertia než Antisthena. Diogenés by tak byl
To potvrzuje Ailianos, Var. hist. II,31 (DK 64 A 3), jenž
"Diogena z Frygie" v seznamu svých
Stefanos Byzantský na
druhé
spojuje "Diogena, zkoumatele
s krétským
Eleuthema (DK 64 A 3).
1
557
XVI.
Diogenés z Apollónie
do milétské tradice a spojen s Anaximenem
k tomu, že uznával týž materiální princip, avšak
dataci jeho života je sotva možné
pozdní
Spisy
596 DL IX,57 (DK 64 A 1 a B 1): <iQXTJ os
7oil
7oc; 1]os· (B 1) AÓ')'ou 7rav7oc; <iQxóv-evov ooxe'L !J.Ot x:Qswv
dvm, T'Y)V <iQX'Y\V
7r<XQÉXE<T{tm,, 'TTJV &&
cX7rAfjV xai. <TEJLV'lÍV.
597 Simplikios, In Arist. Phys. 151,20 (DK 64 A 4):
os T}
!J.EV nov 7rASI.ÓVWV Í..<T70QL<X Llto')'ÉV'TjV 'TOV 'A7roAAWVL<i7'TjV
ÓJJ.OÍ.ooc;
7Óv <iÉQ<X Tí:3-scr{}at To 'ITQWTOV <T70LXE'Lóv $'1)<TL, N\.XÓA<XO<; oi iv TÚ 'ITf-Qi. {}<;&v
'Toil'TOV
Í.<T70QEL 70
7r'UQO'> X<XL aÉQO<; 7'T)v <iQX'l'JV a7ro<j>1jvacr{}at ... , L<TTÉOV wc; ')'É')'Q<X7r'T<XL JLSV 7rA6Í.ova 70 Llto')'SVSL
'TOVrql <TV)'')'Qii!J.j.LU'T<X (w<; UtrrO<;
70 fiEQ\. <j>'Íl<Tf-00<;
<T{}'Tj xui, 7rQO'> <l>u<TLOAÓ')'O'U<; <ivTELQ1)XSVctL AS')'WV, ouc; xu>.e'L
xui, mhóc; cro<J>urrá.c;, xui. Ms'TSWQOAO')'Í.uv ')'E')'Q<X<!>évat, tv
il %<XL AÉ')'st. 'IT&QI. 7ft<; <iQX'Í'l'> elQ'fiXÉvut., %UL )l.ÉV'TOt. %UL
IIEQL &v{}Q<Í>7rO'U <J>úcrswc;), ev
)'S 70 IIEQL <J>wswc;, o TWV
)l.ÓVOV etc; E!J.E i)>.{}e, 7rQOTí.{}e'T<X\. JLEV o\.& 7rOAAWV ositU\, OTL ev 'Tii irrr'
TE{}sí.<T1l UQXii
VÓ'fi<TL<; 'ITOAATJ.
ot
596
jeho knihy je následující (B 1): ,.Zdá se mi, že na
ku každého pojednání má autor poskytnout nesporné východisko a jeho výklad má být jednoduchý a
597 Protože výklady
že Diogenés z Apollónie
stanovil
jako Anaximenés za základní prvek vzduch, zatímco Nikolaos ve svém theologickém zkoumání vykládá, že
Diogenés vyhlásil za
prvotní princip
mezi
a vzduchem2 ••• , je
že tento Diogenés sepsal
(jak také sám vzpomíná ve svém spise O
kde tvrdí, že vystoupil proti
které nazýval "sofisty", a že napsal Meteorologii, v níž
o prvotním
558
•
Spisy
principu, a O
Ve spise O
který se
jako jediný dostal do rukou, se snaží pomocí mnoha arguukázat, že prvotní princip, který uznává, je nadán mnohým myšlením.
Mezi odborníky se mnoho diskutovalo o tom, zda Diogenés napsal
jedinou knihu, která zahrnovala jako práce Anaxagorovavšak
propojená témata, anebo zda napsal
knihy, jak se domníval Simplikios (597): Proti
Meteorologii (to je ovšem vysoce
podoba názvu),
O
aO
kterou Simplikios sám
a z které citoval
všechny zlomky, jež se nám zachovaly. Diels
zastával
uvedený názor, který má podporu také v úryvku 596,
a mínil, že Simplikia mohlo zavést
spisu do knih, k
došlo v hellénistické
(to
také odkaz Rufa v Galénovi,
DK 64 B 9, na druhou knihu Diogenova spisu O
J. Burnet
(Early Greek Philosophy, str. 353) a W. TheiJer naproti tomu argumentují, že je
že by se Simplikios v tomto
mýlil.
argument v úryvku 597, podle
to, co
pokládal za divergenci v
intepretacích Diogenovy primární substance, muselo povstat z existence
a ne zcela konNisistentních pojednání samotného Diogena, není platný,
kolaos mohl odvodit svou interpretaci z téže knihy, která byla
Simplikiovi (viz str. 563 n.).
toho tatáž kniha
obsahovala velkou
ježto dlouhý a podrobný zl. 6 (výtahy z
obsahuje úryvek 615), který je
citován Aristotelem, uvádí podle všeho
to, o
Sirnplikios
tvrdí (ln Arist. Phys. 153,13 = DK 64 B 6), že to nalezl ve spise
O
totiž
anatomii žil", která nejspíše nepochází ze
zvláštního spisu o
dalších
zvláštních knih, které Simplikios
mohly být zahrnuty
2
V úryvku 103 odkazuje Aristotelés na
substanci. Podle
Simplikia (lnArist. Phys. 149,18) si tento údaj vyložili Nikolaos z Damašv tom smyslu, že odkazuje na Diogena z Apollónie. Viz str.
ku a
439, pozn. 1, níže.
559
XVI.
Diogenés z Apollónie
v jedné originální práci a Simplikios snadno mohl
považovat
odkazy na jiné
této práce za samostatné knihy. Moderní odborníci se
setkávají s podobnou
v Aristotelových
referencích, které odkazují na pojednání o
tématech na jinýcil místech.
snad Diogenés napsal
jednu
knihu, která není totožná se spisem O
o kterém se
Simplikios. Galénos, De med. empír. 22,3
tohoto spisu. jenž
se zachoval v
R. Walzer). totiž tvrdí, že ,.Diogenés.
který psal
a
než ty
Asklépiadés], uvedl
nemoci, jejich
a léky v jednom spise". Tento Diogenés Ge
v témže spise i v 13,4) by mohl být naším Diogenem
z Apollónie, o
víme z Theofrasta (De sensu, 43 :::: DK 64 A 19)
a z jiného
autora (pseudo-Galénos, De humor. XIX,495
Kiihn, DK 64 A 29a), že zastával
názory o stanovení diagnózy
z jazyka a z pacientovy barvy. Náš filosof tudíž byl asi profesionální
který vedle obecného výkladu své teorie kosmu možná
nil i odborný
spis.
Úvodní
ze spisu O
kterou cituje úryvek 596,
míná metodologické tvrzení ze
starších a více filosoficky
hippokratovského korpusu, viz zejména
traktáty O starém lékafství, O ovzduších, vodách a místech a O
zenosti
V
je
že jeho projev a argumentace jsou na jeho dobu
jasné, jednoduché
a
Eklektická, avšak nikoli bezcenná povaha
Diogenova myšlení
598 Theofrastos, Phys. opin., zl. 2 u Simplikia, In Arist. Phys. 25,1
(DK 64 A 5): xai. ..6.w-yÉVTJ<; 8E ó 'A1roAAú>V1"ÚTTJ<;, oxe8óv
vewTaTo<; -ys-yovw<; Toov
Taiha axoA.aaáv-rwv, T<i !J-EV
'iTAEL<TT<X <TVIJ.'iTEíf>OQTJIJ.ÉVW<; 'YÉ'YQ<XtPE, TeX !J-EV X<XT<i
'YÓQ<XV, Tci BE xaTci Aeúx1"1T1rov A.é-ywv· -ri]v Be Tou 1ravTÓ<;
tPÚ<TLV ÚÉQ<X X<XL OtrrÓ<; tPTJ<TLV a'iTSLQOV etvaL X<XL ai.Bwv,
o'Ú 1ruxvou!J.ÉVou xat
xai.
560
TOL<;
•
Eklektická, avšak nikoli bezcenná povaha Diogenova myšlení
'll"<i-fte<TL T'l'rv TWV
aAAWV
')'Í.Ve<T-ft<XL 1-l.OQ<j>'JÍV. xat Taiha !-LEV
L<TTOQBL 'll"BQL TOU
eA.itóv
aÉQfl
Q1JTOU O"Ú')'')'Q<X!-1.!-Lfl ITEQL
AÉ')'EL 'TÓ
xat 'TÓ
Ef.LE
E'll"L')'G')'Qfl!-1.!-LÉVOV
'll"Ó:V'T<X ')'Í.V8'T<XL Ta
aA.A.n.
598 Také Diogenés z Apollónie, který byl nejmladší z
kdo se
zabývali
[tj. studiem
psal
eklektickým
v
následoVal
Leukippa, v jiných Anaxagoru.
také, že
veškerenstva je
a
vzduch, z
vznikají tvary
ostatních
když se
a
ve svých stavech. Toto Theofrastos vykládá o Diogenovi. Také Diogenova
kniha, která se mi dostala do ruky a nese název O
že vzduch je tím, z
vzniká všechno ostatní.
Simplikios zde
rozlišuje Theofrastovy soudy o Diogenovi od
svých vlastních
Podle Theofrasta byla
na Diogenových teorií eklektická,
je prý
z Anaxagory
a Leukippa,
z Anaximena, což platí o
otázce materiálního principu. Toto hodnocení se zdá být pravdivé, i když by
k seznamu
být
také Hérakleitos (str. 565 n., 569 n., 577).3
byl Diogenés eklektikem,
3
H. Diller argumentuje (Hennes, 76, 1941, str. 359 n.), že leukippovské prvky jsou u Diogena zanedbatelné a že Melissos kritizoval Diogena
je, že Leukippos reagoval na
i Leukippa (obvyklým názorem
viz str. 523-525). Chronologie
je
Melissovy
volná, aby bylo možné
že byli všichni aktivní, jak
Diller navrhuje, v
440-430
Kr. V žádném
si
být jisti jejich vzájemnými vztahy.
Diller svou teorii, že Diogenés
Melissovi, zakládá ve velké
na podobnostech v dikcí
že slova typu j.U>TaXO<Tj.tSt<T{}at
a slovníku a
mohla být užita v jakémkokoli filosofickém spise druhé poloviny pátého
Kr. Verbální podobnosti mezi Melissovým zl. 7 (533) a Diogestoletí
novým zl. 2 (599 níže)
existují, ale zdá se být
že Melissos
neodmítá Diogena, nebo dokonce Diogenés Melissa, nýbrž že oba
reagují na pluralistické výklady
561
XVI.
Diogenés z Apollónie
byl podle všeho mnohem
než
Hippón ze Samu,
nebo dokonce než Archelaos. Užíval prvky ze
svých
jako materiálu pro jednotnou teorii
která však byla
komplikovaná,
a daleko lépe aplikovatelná
než. v
monisticky orientovaných
z nichž
Diogenés
Anaxagorovu "Mysl" své vlastní monistické koncepci a ukázal tím - možná
než jeho
-, jak by
mohla základní substance (která je sama v
formách VÓTJO"L'i
myšlení) kontrolovat
A v
teleologickém úryvku 601 (který musel být v jiných
Diogenovy
práce
dále rozpracován)
vypracoval myšlenku, kterou
podle všeho
Hérakleitos a Anaxagoras zanechal nedovršenou.
Všechny
musí být modifikacemi
jedné základní substance
599 DK 64 B 2 (Simplikios, ln Arist. Phys. 151,31):
8e ooxei.
To
et1rsi.v 1r&v-ra -rci ov-ra ci1ro Toú m),-ou t,-&QOLOuO"il-aL xcxi. TO a'\Í'To &tvaL. xcxt Tomo eúo11ft.ov· d -yfiQ -rci
T4los T0
tóv-rcx viJv, 'YTJ xat UOWQ xcxt <h'IQ xcxi. "'TUQ
xcxi. TU <iAACX
<l>cxLVB'TCXL
Tci>O& Tci>
cl
To'\ÍTwv n i]v ihsQov Tou
ih&Qov ov Tfl Lol.Q. <j>vO"&L,
xcxi. !J-TJ TO
J..I.E'TÉ1TL'1TTB "lTOAACXXW'i xcxi.
ou8cxJJ.fl 01J'TE J..I.Í.O"')'eO"il-CXL UAA'ÍJAOL'i -i)8úvCX'TO, OUTB w<j>ÉATjO"L'i Tci> ÉTÉQíp otlTS (3ft.á(3Tj, ou()' QV oUT& <j>UTOV
T'fJ<; ')'TJ'i
<j>uvCXL O'ÚTB
O'Ú'T& &:X.X.o ')'&VÉO"il-CXL ouOév, BL p..-i) oihw
O"UVLO"TCX'TO WO"T&
&tvcxL. cift.X.ci "lTÓ:VTcx Texu-ra
TOÚ
cxirrou
&X.ft.o'T& cift.X.oi.cx -yLvsTcxt xcxt d.:; 'TO auTo
'
CXVCXXWQBL.
ev
599
názor je
ten, že všechny existující
se
z téhož a jsou totéž. A toto je zjevné. Kdyby totiž
které v tomto
existují voda, vzduch,
a všechny ostatní
které se v tomto
ukazují -, kdyby
562
Všechny
musí být modifikacemi jedné základní substance
z nich bylo rozdílné jedno od druhého, a to rozdílné vlivem vlastní
povahy, a kdyby se to díky totožnosti
a nestávalo jiným, nebylo by žádným
možné, aby se
navzájem mísily, ani aby jedna
prospívala nebo škodila druhé, ani aby rostlina rostla ze
ani aby vznikal
cokoli jiného, pokud by
nebyly
konstituovány tak, aby byly totéž. Ale všechny tyto
které
jsou výsledkem
z téhož, stávají se v
a vracejí se
do téhož.
Toto tvrzení, které podle Simplikiovy úvodní poznámky (DK 64 B
2) následovalo
po prooimiu" (tzn.
krátce po úryvku 596), je znovupotvrzením monismu
v
pluralístickým
Empedoklea a Anaxagory. Je založeno na
novém argumentu, totiž nikoli na tom, že je jednodušší
jedinou prvotní a základní substanci (což mohlo
být hlavním motivem
a to
na
vlivu myticko-genealogické tradice), nýbrž na tom, že
mezi naprosto a
rozdílnými substancemi není možná interakce jakéhokoli druhu.
z uvedených interakcí, jakými jsou
"prospívání" a "škoda"
rostliny
a
jsou
ze sféry živého, což napovídá tomu, že
názor na
byl
jeho fyziologickými zájmy
v
velké
v jaké se zdá být Anaxagorova teorie
spojena s jeho úvahami o
K biologické
dojít
jen na
pouhé juxtapozice zcela odlišných substancí, jako
tomu je
v
"receptu" na skladbu kosti a masa
(373 a 374). Tento princip Diogenés
i na neživý
který
analyzuje na
nyní uznávaných
mas a jiných
substancí,
ukazuje
Anaxagorova
substance za hranice Empedokleových
(346).
Úryvek 599
jistou
(srv. str. 153 n.) o principu, který Aristotelés
že
zanikají do toho, z
vznikly. 4
4
Simplikios se ve svém
(DK 64 B 2), který spojuje úryvky
563
XVI.
Diogenés z Apollónie
Úryvek 599
být také pochopen jako
omezení principu,
který formuloval Anaxagoras ve zl. 17 (469), že veškeré vznikání je
míšení a veškeré zanikání je
Diogenés tento princip
mal, ale jen v takovém
že prvky
byly jednoho druhu,
kdežto Anaxagoras
skládal z mnoha
V tomto
ohledu Diogenés mohl následovat Leukippa. Avšak odmyslíme-li si
Theofrastovo
nedoložené tvrzení v úryvku 598, jsou
do5
klady pro Diogenovu závislost na Leukippovi slabé.
599 a 601, podivuje nad tím, že vzduch, který musí být identifikován
s jedinou podkladovou substancí, je
v úryvku 599 jako jeden z
kolika
Na
toho pak J. Bames (Presocratic Philosophers, II, str. 272-274) rozvíjí silný argument pro tezi, že Diogenova
ciQX'Ýl ve
není vzduch, nýbrž
pojaté jako základní materiál, který
podklad pro
"prvky", ale odlišuje se od nich, aniž však
má
vlastní
charakter: šlo by zde o
aristotelovské látky. A však má-li Barnes pravdu, pak je divné, že se Theofrastos
(598) této interpretace nechopil, nebo
takové, která
se podobala interpretaci
(597). Snad bychom
dat, že atmosférický vzduch není základní formou vzduchu, nýbrž jen jeho
blízkým derivátem. Základní formou vzduchu je
vzduch teplý,
který je totožný s myšlením (srv. 603)- pokud ovšem Diogenés
takovou "základní" pravou formu
rozlišoval.
5
Srv. 600 DL IX,57 (DK 64 A 1) (následuje po 595): EMxeL M o:&r<t>
<T'I'OLXELoV stvo.L 'rOV cXS(!O., XÓ<TJLOl!<; cX'ITEL(!Ol!'; xai. ?GEVOV a'ITEL(!OV' 'I'OV Te O.&QO. 1T\J?GVOUfJ.&VOV XO.L O.(!O.LOUfJ.eVOV 'YEVVTJ'I'LXOV ELVO.L
TWV xÓ<TfJ.WV' oootv EX 'I'OlJ fJ.TJ OV'fO<; 'YLV&<T{}QL oó3& sL<; 'fO fJ.TJ OV
<j>{}&LQ&<T{}av TTJV yflv <TTQOY'fÚA TJV, TJ(!&L<TfJ.SVTJV EV -r<t> fJ.S<T<t_>, TT}v
<TÚ<T'fa<TLV &LATJ<J>ui.av xa-rd. -r1)v Ex -roiJ {}&Qf.J.OlJ 'IT&(!L<]>o[!d.V xa.i..
inro -rou $uXQoU (srv. 607). (Jeho názory byly takovéto. Vzduch je základní
,
.I
'\
'
I
\.
';'
prvek, existují
a
prázdno. Vzduch
tím, že se
nebo
Nic nevzniká z toho, co není, ani nezaniká
do toho, co není.
je okrouhlá a ve
je
stav
na
teplem a na
tuhnutí
chladem.) Toto
shrnutí je
odvozeno z Theofrasta, ale
biografického zdroje
Ve spojitosti
s prázdnem uvádí Diogena pouze jediný jiný pramen (DK 64 A 31), takže
564
Základní substance obsahuje božskou Mysl
Základní substance obsahuje božskou Mysl,
která
všechny
tím nejlepším
601 DK 64 B 3 (Simplikios, ln Arist. Phys. 152,13): ol! -y<iQ &v,
<PTJ<TÍ.v, otóv -rs -IJv ofuw Bs8ó:criku &vsu vo'T'Jm..oc; wcr-rs
1TÓ:V'TWV j.L&'TQ<X
XSLj.LWVÓ<; 'TS %{XL -3-&QOU<; %<XL VU%'TÓ<;
xai, 'Ý)j.L&Q<X<; xat ús-rwv %<XL <iv&j.LWV %«L sv8t.wv· xal. -r<i
&A.A.a, st ne; f3oúA.sTat &vvosi.cr-3-«t, SÚQÍ.<TXOL &v o'ihw BL«XSÍ.j.LSV<X wc; <ivucrTóv
601
totiž, že bez myšlení
být [podkladová substance]
tak, aby
míry všech
- zimy a léta, noci
a dne,
a
Pokud by si
vzít v úvahu i jiné
shledal by, že existují tím nejlepším
možným
Podle Simplikia následoval úryvek 601 velmi záhy po úryvku 599
a na
navazoval úryvek 602. Diogenés tedy
teleologický názor
na prominentním
spisu
než byla základní substance
se vzduchem. Podle této víry jsou
a jeho
božskou myslí tím nejlepším možným
bem. Tato mysl je podle Simplikia a zl. 5 (603) v základní substanci
obsažena. Diogenés ji
jinak by
by se mohlo zdát, že jeho
v úryvku 600 jde na vrub doxografického dohadu.
Theofrastos
Diogenovi
atomistického typu (vedle naší pasáže viz 607) a Diogenés
mohl
tuto teorii od Leukippa. Pokud by to tak bylo, mohl
následovat Leukippa i v postulování prázdna,
tento postulát byl
pro atomisty
spojen s
6
Kdyby nebyly potíže s nalezením
pro 'iTÓ:v-rwv j.LÉTQ<X
bylo by
chápat 'iT<Í.VTa jako
k BsBá<rfiat. Ve
stavu, v jakém se
nachází, je asi nejlepší dosadit k
Bel'lácrfiat a
za
jako "podkladovou substanci", která je
na konci úryvku 599.
565
XVI.
Diogenés z Apollónie
bylo nemožné, aby byly
a
do zimy a léta,
noci a dne,
a
tak, jak
jsou. Na
7
Diogena
dojem pravidelnost
událostí, tj.
roku, dne a
a v tomto ohledu byl
v
závislý
na.Hérakleitovi, který
že míry (217-220) veškeré
rodní
jsou udržovány logem, který sám
výraz
aspekt archetypické substance,
Hérakleitos
jako
tytéž
protiklady a cykly (srv. 202, 204 a zl. 57), jež vykazovaly základní jednotu
na
pravidelnosti svých
Diogenova koncepce
však zachází dál než
Hérakleitos. Ten se sice domníval, že všechny
jsou "kormidlovány"
(220), ale tvrdil, že to je v souladu s objektivním
ním zákonem (který by mohl být chápán
jako logos
sám), který je
obsažen ve
- jde snad
o rozvinutí Anaximandrovy myšlenky, že vzájemné
v
ním
jsou
zákonem spravedlnosti. Tímto
bem Hérakleitos považoval
za
myšlením, avšak
pravidelnost
událostí podle
ani tak
domá aktivita tohoto myšlení
každé
ale spíše
nost logu
v systematicky
funkci) v každé jednotlivé
který ji vede k tomu, aby se chovala pravidelným
Naproti tomu u Diogena
na každou
událost
myšlení vlastní základní substanci v její
podonásledkem toho se ztratil prostor pro
místní anomálie, které byly v systémech Anaximandra a Hérakleita povoleny za
že budou
korigovány a vyrovnány. Rozdílnost
Diogenova názoru byla
vlivem Anaxagorovy
Mysli, vou<; (476 n.), jejíž
však byla, jak si
už
Sókratés v úryvku 495,
pouze mechanická.
7
Na Diogena
dojem i specifické funkce
Víme, že
nemalou pozornost
smyslového
ryb (DK
vnímání (viz 613) a dýchání
64 A 31 ); a že takové rozdíly
pomocí
v
která se tak mohla jevit teleologicky
566
Mysl a život existují díky vzduchu
Mysl a život existují díky vzduchu,
který je tudíž základní formou látky.
Vzduch je božský,
všechny
a zaujímá
formy podle svých rozdílností v teple,
pohybu atd.
602 DK 64 B 4 (Simplikios, In Arist. Phys. 152,18): &n
oe 1rQÓ<;
TOÚTOL<; xai. T<ios 1.u;-yáA.a CT'fii.LSÍ.a. &v{}Qw1Tot. "fUQ xai. Ta
&.AA.a '<Pa ava'lTVÉOV'T<X 'WSL T0 UÉQL. xai. 'TOUTO amoí.<; xai.
tf!ux'l't
xai. VÓTjO"L<;, W<; osSTjAWO"S'T<XL ev 'T'flos 'T'fl O"U"f'YQ<X<f>ii eJ.L<f>av&<;, xai. tav Tofuo a1TaA.A.ax{t'fl <i'lTo{tv'ÍJcrxst
xai. T] VÓ'fiO"L<; e1rt.AsL1TSt..
603 DK 64 B 5 (Simplikios, In Arist. Phys. 152,22): xai. !.LOL ooxsí.
'TO 71')V VÓTjO"LV
dvat. Ó <i'l')Q X<XAOÚI.LSVO<; lJ'lTÓ 'TWV
<iv{}Qw1Towv, xai.
70Ú'rou 1Táv7a<; xat xu[3sQv&cr{tat. xai.
'lT<iV'TWV XQ<X7si.v· <XÚTÓ "fáQ !.LOL 70U70 {tsó<; OOXSÍ. stvat. X<XL
'lTQV <i<f>í.x{tat, xai.. 'lT<iVT<X Ot.an{tévat. %<XL ev 1T<XVTL evsí.ouoe EV o 'TL I.LTt I.LSTÉXSL TOÚ'TOU' I.LS'TÉXSL OE
vat.. xat
oúoe EV ÓI.LOLW<; TO
70
<iA.A.a 1TOAAOL TQÓ1TOL
t
'
X<XL <XUTOU TOU <XSQO<; X<XL TTj<; VOTjO"LO<; ei.O"LV' SO"TL "f<XQ 1TOAÚTQ01TO<;, xal. {tsQI.LÓTSQO<; xai. \f!uXQÓ'TSQO<; xal.
xat
xat O"T<XO"t.I.LWTSQO<; xai.
XLV'fiO"LV
txwv, xai. &A..Aat. 1roA.A.ai. MeQOLWO"t.s<;
xai. T]oovfj<;
xai. XQOLfj<; U'ITSLQOL. xai. 'lTáVTWV TWV '<i>wv
1Í t!Jux'l'J TÓ
aÚ7Ó EO"TLV, <i'l')Q {}SQI.LÓ'TSQO<; !.LEV TOU
ev <i> eCTI.LSV, 'TOU
I.LivTot. 1TaQa T0 T]Aí.<J> 1roA..Aóv \f!uxQó'TsQo<>. oJLot.ov
Tomo
TÓ {t&Qi.LÓV
T&v '<i>wv
(e1rsi. ouoE TWV
<iv{}Qcímwv <i.A.A'l't.Aot<;), <i.A.Aii ot.a<j>ÉQSL I.LIÍ'Ya !.LEV ou, <i.A.A'
wcTTs 1T<XQ<X1TA1Ícrta stvaL. oú JLÉVTOL CtTQSXÉw<; -ys OJLOLOV
oUOEV otóv Te "feVÉcr{taL 'TWV ÉTSQOI.OUJLÉVWV
70
i:TÉQ(Jl, 1TQLV TÓ
-yÉV'fi7<XL. c:hs oúv 1TOAUTQÓ1TOU eoÚCTTj<;
Tfj<;
1TOAÚTQ01Ta xat Ta '<Pa xat 1ro.AA.Ii xat
oms toiav CtAA'lÍAOL<; eoLXÓTa oms OWI.TUV oms VÓTjO"LV "Ó'ITÓ
'TOU 'ITA'ÝJ{tso<; 'TWV ÉTSQOLWO"SWV. OI.LW<; OE 1T&VT<X T0 auT0
'l
1'
""
"'
1'
I
\
,..
I
Y
\
oe
ot
567
XVI.
Diogenés z Apollónie
'
...
,
'TOU.... <XU'TOU
1T<XV'T<X.
'
604 DK 64 B 7 (Simplikios, In Arist. Phys. 153,19): %<XL mhó J..LEV
'ToU'TO %<XL
%<XL li-&&va'TOV mi>J..L<X, 'Tcl>V
'TCX J..LEV -yí.ve'T<Xt., 'TQ
U'lTOJ...EÍ.'ITEt..
605 DK 64 B 8 (Simplikios, In Arist. Phys. 153,20):
'TOíhó
J..LOl.
Etvat, on %<XL J..LÉ)'a %ai. lCTXUQÓV %ai.
óv 'Tc %<XL li-&&va'Tov %<XL 1ToJ...J...d
&CTn.
602
toho jsou pro tyto
další
znamení. Lidé
i ostatní
žijí díky vzduchu, který dýchají. A vzduch
je pro
dnší [tj. principem života] i myšlením, jak bude v tomto spise
ukázáno; a pokud jsou vzduchu zbaveni, umírají
a myšlení je opoušú.
603 Zdá se mi, že to, co má myšlení, je
takto lidmi nazývaný, a že ten je všechny
jako kormidelník a ovládá i všechny
Domnívám se totiž, že
toto
je bohem, že
jeho
zasahuje na všechna místa,
všechny
a je ve všem
A neexistuje ani jediná
která by na
podíl. Žádná
však na
nemá stejný
podíl jako
jiná, nýbrž existuje mnoho
vzduchu
a myšlení. Vzduch je totiž mnohotvárný,
je teplejší a stusušší a
rychleji se pohybující,
mnohé jiné
se v
odehrávají
v chuti a
A
je duše všech
totéž, tzn.
vzduch, který je teplejší než onen okolní, v
existujeme,
ale mnohem
než ten, který se nachází poblíž Slunce.
V žádném
však není teplota vzduchu totožná (protože tak tomu není ani mezi jednotlivými lidmi navzájem), nýbrž se odlišuje; neliší se však mnoho, nýbrž tak, že jsou si živopodobní. Avšak žádná z
se
se
stát opravdu podobnou jedna druhé, dokud se nestane
totožnou. Protože je tedy
mnohotvárné, jsou také
mnohotvární a
aniž se díky
568
Mysl a život existují díky vzduchu
jeden druhému podobají tvarem,
života
všichni
žijí, vidí a slyší díky téa myšlením.
muž a z téhož mají všichni i zbývající projevy svého myšlení.
604 A
tato
[tj. vzduch] je i
a nesmrtelné
kdežto
vznikají, jiné zanikají.S
605 Ale zdá se mi být jasné, že je i velké, mocné,
nesmrtelné
a že mnoho zná.
Simplikios
vynechal
co v
knize stálo
mezi úryvky 601 a 602, a proto nevíme, jaká "znamení" (srv. Melis-537)
v úryvku 602 na mysli:
sos, zl. 8,
i ona byla "znameními" toho, že základní substance je vzduch. Snad
mohlo být jedním takovým "znamením" postupné zmenšování zani"do jemného vzduchu", druhým pak povaha semene
kajících
ze všech znamení je však to,
(viz str. 579 n. a 616).
v tom, že všichni
které již Simplikios zmínil a které
chové žijí díky vdechovanému vzduchu, jenž je duší (životním princiformuloval už Anapem) a myšlením. Tuto myšlenku
ximenés (srv. str. 207-209), ale velmi
by na ni mohl narazit
tak
fyziologické zájmy jako Diogenés.
každý, kdo by
Dech v roli životní substance je v úryvku 602 odvozen ze
ti, že život opouští
s dechem, což implikují už
homérské výskyty slov
a liruXÍJ· Na spojení 1TV&UJJ.<X ve smyslu
dechu s 1TVWJJ.<X ve smyslu
snad jako první poukázal Anaximevzduchu i s myšlením bylo na jedné
vyvozeno
nés.
druhé mohlo být
z jeho božství v roli životního principu, na
promyšleným rozvinutím názoru (který se podobá názoru Hérakleitologos nebo
je
vu), že myslící substance (v
8
Jde o starý protiklad mezi bohem a
nebo mezi bohem
tj. protiklad mezi dokonalým a nedokonalým (srv. str. 230 n.).
a
Simplikios poznamenává (DK 64 B 7), že podle Diogena jsou božstvo
z téže
ze vzduchu, ale legitimní je také postavit do
i
protikladu
božskou formu vzduchu a jeho formy odvozené a
né.
tohoto kontrastu je dána jeho
formulací.
569
XVI.
Diogenés z Apollónie
vdechována pomocí dýchání.9 Ale dokonce i u Homéra byl rozdíl
mezi životem (lJrux'l'J) a myšlením citem ({}u!J..ó<;) nejasný.
Vzduch je
vše kormidluje a ovládá, ve všem je
a všechno
(603
je také
a nesmrtelný (604,
605): V
popisech, na jejichž hieratickou povahu bylo právem
poukazováno (viz zejména opakování
1TÓ:VTa.<;, 'ITÓ:vTwv,'
1TÓ.V atd. v úryvku 603), Diogenés
jak se zdá, veškerou
frazeologii svých
Anaximandra (108), Hérakleita (220)
a zejména Anaxagory (476). V úryvku 603
že
všechny
participují na vzduchu, což mohl zamýšlet jako
korekci Anaxagory, podle
je Mysl
pouze v živých
cech. Podle Diogena jsou všechny
ze vzduchu, ale
rozdíl mezi neživým a živým
u
v tom, že pouze
v
se nachází teplý vzduch. V úryvku 603 se zabývá
zejména
živými a rozdílnosti
vzduchem, který se
v souladu se svou teplotou, suchostí, pohybem a jinými charakteristikami, jež
a barvy". Na tomto
lze
poznamenat, že navzdory Theofrastovu tvrzení v úryvku 598 Diogenés
všechny
vzduchu
jeho
a
V každém
popisuje
projako
teploty,
co se
odvozených a sekundárních. Ve
je však rozlišujícím znakem božského
9
Diogenés ve své detailní fyziologické teorii
podvojnou funkci vzduchu, tj. jako života a jako myšlení a vnímání; ke
vzduchu jako vnímání viz str. 576 n. níže, ke vzduchu jako životu srv. 606
Aetios, Plac. V,24,3 (DK 64 A 29): ilLO"(ÉV'fl'i (se. <i>'fiO"L) éciv é1rl. 1r&v TÓ
a.tj.J..a Otn'XEÓIJ..EVOV 'ITA'fiQWO"'fl IJ..SV Tci<; <J>A.éf3a.<;, TÓV os ev m'rmi.<; 1TEQLEXÓIJ..EVOV ciéQO. W0"1J Ei.<; Tci O"'TÉQVO. %a.t n)v Ú1ro%ELIJ..ÉV'fiV "(O.O"'TÉQO.,
iÍ'TrVOV "(E"(EVi')O"-frO.L %0.L -frEQIJ..ÓTEQOV lJ'ITÓ:QXELV TÓV -frWQ<X%0. · eciv OS
&1ra.v TÓ ciEQWOE<; é% 'TWV <J>A.e[3wv S%AÍ.1T1J, -&ávaTov <ruv'TlY)'xávetv.
(Diogenés
že pokud krev
do každé
naplní žíly a vyvzduch, který je v nich obsažen, do hrudníku a
pod ním, nastane spánek a
se oteplí; pokud však ze žil odejde veškerý
vzdušný prvek, nastává
s tím smrt.) Tato koncepce se podobá
teorii, která
spánek a smrt jako sestupné
stavy
zmenšováním podílu
570
Podrobné
nauky
jeho teplota, nikoli jeho hustota. Elegantní konzistenci Anaximenovu
Diogenés
Myšlení je podle
teplý vzduch, který je teplejší než vzduch
atmosférický (ten je
vzduchem, jenž inklinuje k
ale
než vzduch okolo Slunce (jenž inklinuje k ohni). V teplotní škále vzduchu
myšlení Diogenés
nejemné variace,
variace ve vnímání,
myšlení a
života. Mírná teplota je differentia duše-vzduchu;
tím Diogenés získal racionální rozlišení mezi
a
se mu (na rozdíl od Anaxagory)
udržet pro oba
substanci, a uchovat tak svou monistickou koncepci
Jeho
se zde
spíše
obratností než originalitou. Již Anaximenés
že duše
i
jsou
ze vzduchu, ale že se odlišují
koncentrace vzduchu,
to nikde
není
Také pro Hérakleita byla archetypální forma látky,
v
formách duší-substancí, která
nejen v
bytostech, nýbrž jako rozumná a
síla i ve
jako celku.
Podrobné
nauky
(i) Kosmogonie a kosmologie
607 Pseudo-Plútarchos, Strom. 12 (DK 64 A 6): Llw-yÉVTJ'> ó A:rroAAWVLÓ.TTJ aÉQa Ú<J>Í.<TTaTaL <TTOLX&i.ov· %LVSL<T-frat. oe
m:ivTa a'lTELQOU<; TS dvat. TOU<; %Ó<TJ.LOU<;. %0<Tf.L01Tmsi. oe
oihw<>· on Tou 'tl"avTo<; x.t.vouJ.LÉvou, x.ai.
J.LBV &Qawu
Se
11"U%VOU "'(LVOJ.LBVOU, O'lTOU <TUVS%VQTJ<TSV TO 11"U%VOV (TU(TTQO<!>t\ <T"I')v -yí\v> 11"ot.í\<:raL x.ai. oih{l)<; ,-& A.ot.11"ci x.aT<i ,-óv
mhóv A.ó-yov, Ta <Oe> x.ou<j>óTaTa T"l')v &vw
A.a(3óvTa
TOV ÍÍAWV a'ti"OTSAÉO"m.. [(TU(TTQO<j>"l)v 1I"Ot.í\<TaL MSS, em.
Kranz, cf 600. <Sb Diels.]
u
u
608 Aetios, Plac. II,13, 5 a 9 (DK 64 A 12): Llw-yÉvTJ'> ?<.L<TTJQOSLoi)
a<:rTQa, Ot.a'lTVO<i<> oi: auTa
TOU ?<.Ó<:rf.LOU" elvat.
Se St.ci'lTUQa. <TUJ.L'lTSQL<!>BQSO"-frm. oi: TOL'> <j>avSQOL'> a<:rTQD18
a<j>avei.<> AÍ.-frou<; x.at 'lTaQ' amó
aVWvUf.LOU'>' 'lTL'lTTov57l
1
XVI.
Ta<; 38 '1TOAAÚ%t.<;
Diogenés z Apollónie
Ti'jc; -yi)<; <Tj3&vVU<T{}at. xa{}á.'lTEQ TÓV
Ai.-yóc; 'lTOT<XJ.Lol.c;;
'T"QLvov.
xaTevex{}évTa a<TT&Qa 'lTÉ-
607 Diogenés z Apollónie
že vzduch je základní prvek, že všechny
jsou v pohybu a že
jsou
Vznik
následujícím
veškerenstvo se pohybovalo a na
místech docházelo k
na jiných
k
kde se husté setkalo
vy<zemi> a stejným
i všechno ostatní,
zaujaly místo
a
Slunce.
608 Diogenés
že nebeská
jsou jako pemza, a považuje je
za dýchací trubice
které jsou ohnivé. Spolu s viditelnými
nebeskými
krouží neviditelné kameny, které z tohoto
vodu nemají žádná jména. Tyto kameny
padají na Zemi
a vyhasínají
jako kamenná
která se ohnivým pádem
u Aigospotamoi.
Diogenova kosmogonie je neoriginální,
je závislá jak na Anaxagorovi (myšlenkou, že myslící substance vyvolává vír), tak na milétské tradici (husté se sráží v centru, aby zformovalo Zemi, zatímco
odchází na okraj, za
stojí princip podobné k podobnému
a koncepce diferenciace). Úryvky 607 a 600 Diogenovi
také
tezi o existenci
(viz pozn. 5, na str. 564), která byla
atomistická a zejména leukippovská a jejíž jádro
že
tyto
vznikají a zanikají v neomezeném prázdnu (srv. také Aetios, Plac. II,l,3 = DK 64 A 10). Aristotelovu poznámku (132), že
podle
vysychá, Alexandros vztahuje
na Diogena i na Anaximandra,
dodává (DK 64 A 17), že
Diogenés
slanost
tím, že Slunce
sladkou
vodu. To by mohlo znamenat, že toto vysychání
bylo jednoduchou meteorologickou poznámkou, která nemusela mít
co do
s kosmickými cykly a
Nebeská
10
Je
že na Diogena naráží
asi ne
v tomto ohledu byl srovnáván s Anaximenem) v 609 Aristotelés,
572
Podrobné
nauky
(z nichž je Slunce
dále než
- srv. 607,
se podobají pemze a žhnou; Diogenés
jejich pemzovítou konsistenci
proto, že mohla být velmi lehká a
proniknutá
Velký meteorit, který spadl r. 467
Kr. u Aigospotamoi, na Diogena
dojem
jako na Anaxagoru,
srv. str. 489),
na
této události vyvodil, že na obloze
Meteor. II,2,355a21 (DK 64 A 9): 'TÓ 3' amó
xat
&.A.o'YOV xai. 'ToL<; <j>á<TxoU<TL 'TÓ 'ITQW'TOV Ú)'Q&<; ofu'l]<; xai. 'Ti'j<; yi'J.:;, xai.
'ToU %Ó<TJ.LOU 'ToU 'ITS(!i. 'TTJV 'Y'TJV inró 'ToU TJAÍ.OU {)-S(!Jl.(lLVOJ..I.SVOU, aSQ(l
'YSVS{f{)-(XL x.ai. 'TOV oh.ov OUQ(lVOV
xai.
'ITVS'"ÓJ.La'TÚ 'TS
'ITnQÉXE<T{}at xai. 'Ta<; 'TQO"'ni<;
'ITOLSLV. (Tatáž absurdita vyplývá
i
že když byla
nejprve vlhká a
okolo
byla Sluncem
vznikl vzduch a vyrostlo celé
nebe; vzduch prý také
a obraty Slunce.) Diogenés
vytahování páry Sluncem,
to dokazuje jeho
tak
problému (srv. 502),jakým bylo
populárního
záplav Nilu: 610 Schol. in Apollónios Rhodský, Argon. IV,269 (DK 64
A 18): ÁW'YÉV'l]'i M ó
inró
'TÓ OOWQ
'Tfj<; {)-aA.á.<T<T'lJ'i, 8 'TÓ'TS eL.:; 'TÓV Nei.A.ov xa'Ta<f>&Qs<T{)-m· ote'Tat 'YUQ
'ITA'l]QOfu{}at 'TÓV Ns!.A.ov ev 'T<i> {}&QSI. 8a.a 'TÓ 'TÓV í\A.wv st<; 'Toil'Tov 'Ta<;
á'ITó 'YfJ<;
'TQS'ITELV. (Diogenés z Apollónie
že
voda
je uchvacována Sluncem a potom se dostává do Nilu. Domnívá se totiž, že
Nil v
zdvihá svou hladinu proto, že Slunce do
vlhkost
získanou ze
Diogenés užíval termínu LxJ..LÚOs<;, tj. vlhké
výrony, aby
i další populární
problém (srv. 89, 90),
totiž problém magnetismu: 611 Alexandros z Afrodisiady, Quaest. nat.
II,23 (DK 64 A 33):
'Tfj<; 'HQaxA.sí.o:<; A.t{}ou, 8Ld. 'Tl
'TÓV
<Tl31JQOV.) ÁW'YÉV1J<; 8& ó
'IT<ivra 'Ta tA.a'Tá <!>'lJ<TLV xai.
a<j>LSV(lL 'TLV<i
á<f>' airrwv 'ITS<f>uxÉV(lL xai.
'Ta
J.LEV 'ITAelw 'Ta OE SAÓ:'T'TW, 'ITASÍ.<T'T'l]V Be á<f>tsvaL xa>..xóv 'TS xai.
<TLB'l]QOV ... (O tom,
kámen [tj. magnet]
železo.
Diogenés z Apollónie
že všechny kujné kovy ze sebe
sobem vydávají
výrony a samy je
jen
více,
jiné
bronz a železo je vydávají nejvíce ... ); naproti tomu
magnet prý
více
než sám vydává, a proto
nadvýrony železa a bronzu, které jsou s ním
a tak
tyto kovy samy.
viz Empedoklés (DK 31 A 89).
573
XVI.
Diogenés z Apollónie
musí rotovat i jiná taková neviditelná
Tato myšlenka mohla
být Diogenova vlastní (srv. str. 201), zatímco jiné astronomické detaily
že Slunce je
z aitheru (Aetios, Plac. 11,20,10 = DK 64 A 13) je
z Empedoklea. (str. 389 n.). Myšlenka, že
která je okrouhlá a
vuje nejspíše kulatý disk, je
k jihu (Aetios, Plac.
11,8,1 = DK 59 A 67), je
Anaxagorovi i Leukippovi; je-li
odvozena z Anaximena
není, je problematické (viz str. 201 n.).
(ii) Fyziologie: (a) Poznání
612 Theofrastos, De sensu, 39 n. (DK 64 A 19): Ato)'ÉV'TJ'> o'
wa'iTSQ TO
xai. To <I>Qovei.v 7<{> uÉQL xai. 'TU<; aiu1'tÝJUSL<;
dv<i'lTTsv ot.o xai
&v T<{> Óf..LOL<p 'iTOt.si.v (ouoE -yd.Q ,-o
'iTOLSLV slVCtL X<XL 'lTÚ<TXStV, sL f..l.TJ 'iTÚV'TCt -tjv
ÉVÓ<;)· 'TTJV
f..LBV Oa<PQ'TJULV 7<{> 'lTSQL 'TO V é-yxé<f>aA.ov <iÉQV ... ( 40) 'TTJV o'
axoTjv, chav ó ev 'TOL<; wui.v UTJQ %LV'T]1'tei.<; lJ'iTÓ TOU
ot.ao<{> '1TQÓ<; TÓV é-yxé<f>aA.ov. 'TTJV OB ot!Jw [oQ<iv] ÉJ..L<f>ett.VOJ..LÉvwv st<; TTJV XÓQ'TJV, T<XW'TJV OB J..LSL"fVUJ..LÉV'TJV T<{> ÉV'TÓ<;
UÉQL 'lTOLSÍ.V atu1't'T]<TLV' <T'TJJ..LSÍ.OV oé· édv -yd.Q <j>AE)'f..L<X<TL<X
)'ÉV"ffTCtl. 'T<tlV <I>A.sl3&v, OU J..LSÍ.yvuu1'tat. 7<{> ÉVTÓ<; ouo' ÓQ<iV
ÓJ..LOLW<; Tft<; ÉJ..L<f>á.usro<; oUa'TJ<;. TTJV OE -ysilat.v 'Tfl )'AWTT11
TÓ f..L<XVÓV XCtL cX'iT<XAÓV. 'iTEQL OE <i<l>ft<> ouoev <i<I>WQL<TEV OtrrE
'iTW<; OÚ'TE Tt vwv E<TTÍ. v. <iA.A.d f..LE'Td T<XUTCt 'iTELQ<iTetL AÉ)'ELV
ot.u TÍ. UUJ..LI3etí.vst. TU<; atu1't1'just.<; U%QLI3Eo-TÉQ<X<; stvat. xal.
TWV 'lTOÍ.WV. (41) oa<f>Q'TJ<TLV f..LBV oVV
ot<;
&-i)Q ev Tfl xs<f>aA. fl· 7ÚXL<TT<X -yd.Q f..LEL)'VUCT1'tav xal. 'iTQO'>
Tomot,<; édv
ot.d f..L<XXQOTÉQOU xat aTsvroTÉQou· {}-&TTov
-yd.Q oúTw XQÍ.Vso-1'to:v Ot.Ó'lTEQ
'TWV
oa<f>Q<XV'TL%W'TEQ<X 'TWV <iv{}-QW'iTWV stvav ou f..LTJV &A.A.d UUJ..Lf..LÉTQOU -ys
OW"ff'> Tft<> ÓCTJ..Lfj<; 7<{> uÉQL 'lTQO<; TTJV XQ<i<Tt.v J..LÚAt.<TTet &v aL
a{}-á.vea{}-at. Tov &v1'tQW'1TOV ..•
OB ó ÉVTÓ<; &-i)Q ata1'tá.vs-
on
7etL f..l.LXQOV wv f.J.ÓQLOV Tou {}sou, <T'TJfJ.El.ov sLvat.,
'iTOAAÚXL<; 'iTQÓ<> &A.A.a TOV vouv
oú{)-' ÓQWJ..LEV oúT'
ci%OUOfJ.EV. (43) Tjoovi)v o& XO:L AU'iT'TJV ')'LVE<T{}-o:t. 'TÓVOE TÓV
'TQÓ'iTOV' O'T<XV f..LBV 'iTOA\J<; ó UTJQ f..LLO"')''TJT<XL T<{> <XLJ..l.<XTL %0:L
xo:Td <j>úat.v wv xai. xaTa 'lT<iv To <TWJ..l.Ct ot.sl,;t.wv,
TjoovTjv· oTav OB 'iTetQd <f>úuw xat f.J.TJ J..LÍ.<T)''TJTCtL
574
Podrobné
nauky
TO<;
xat Q<T{h;VE<TTEQOU %UL 'iTUXVOTÉQOU -yt.lJOf-L€VOU, >.:ú-rr'T]V. Óf-Lolwc;; xat -lhiQ<TO<; xat Ú'YÍ.ew:v xal. ·nivaVTLa . .. (44) <f>Qove'iv ()' , W<T71"EQ tA.é)(tr'T],
ciéQt xaiTaQ0
xai.
xw>..úew 'YUQ TTJV LXf-LcXOa rov voiw· OLÓ xat ev
TOl.<; V71"1JOL'> xai.
Tal.., J-1-Éitat'> xai.
TaL<> 7rA'T]<Tf-LOVUL<;
'lÍTTOV <!>Qovdv·
Se 'JÍ Ú'YQÓT'T]<; &<f>mQei.Tw.. TÓV voilv,
<T'T]J-1-El.OV' Ot.ÓTL TU &A. A. a h0a )(ELQW n)v OLcllJOLUJI' uva7rlJeLV Te "/UQ TÓV Q71"0 'Tf]'> -yf]<; OcÉQa %UL TQO<f>TJV 'Ú-yQOTÉQUV
7rQO<T<f>ÉQE<Ttrm. TOV'> ot ÓQVLtTU'> &va'l'TVELV J-l-Ev xaitaQÓV,
<f>v<TLV St
š;xeLV Tol.<; t)(ttú<Tv xai. 'YO:Q TTJV <TciQxa
<TTL<f>Q<iV, xai. TÓ 'l'TVSUf-La oú ouÉvat OLei 'l'TaVTÓ<;, &A.A.ei
L<TT<ivat. 'l'TSQi. TTJV xotA.Lav .•• Tu
<f>urei OLei TÓ 1-LTJ dva1.
XOLAU J-1-'T]OE d:vaBÉ)(E<TtTUt TÓV aéQa 'l'TUVTEA<Íl<; a<f>uQf)<Titat
TO <f>QOVcLlJ.
ev
on
ev
ot
612 Diogenés
myšlení a smyslové vnímání vzduchu, stejjako život. Proto také
dojmem, že vnímání
podobného
totiž, že kdyby všechno nepocházelo z jednoho, nebylo by žádné aktivní
ani pasivní zakoušení).
funguje díky vzduchu v oblasti mozku ... Slyšení
vzniká, kdykoli je vzduch v uších uveden do pohybu vzduchem
a
do mozku.
vzniká, když se
odrazí na panence, která se smísí se vzduchem
a vyvolá
v tomto: pokud se objeví
žil
(tj. žil v oku), nedochází k míšení se vzduchem
ani k viodrážení existuje
jako
se objevuje na jazyku díky tomu, co je
a jemné. Stran hmatu
nepodal žádné vymezení, a to ani o jeho
ani o jeho
Ale potom se pokouší
co je
ších
a jakého druhu jsou jejich
se
ti,
mají v
vzduchu, poten se s pachem mísí nejrychleji. Záleží
také na
tom, vtahuje-li jej
dlouhým a úzkým kanálem,
v takovém
je pach rychleji rozlišen. Proto jsou
na pachy
než lidé. Pokud
je
pach symetrický se vzduchem s ohledem na
bude jej
vnímat dokonale .... Že vzduch
vnímá,
protože je malou
boha, je
že když
575
XVI. Diogenés z Apollónie
myslí prodléváme u jiných
nevidíme ani neslyšíme.
Rozkoš a bolest vznikají tímtéž
kdykoli se vzduch
v
množství smísí s krví,
ji v souladu se svou
rozeností lehkou a prostoupí celé
objeví se rozkoš; kdykoli
je však vzduch v rozporu s
a nemísí se, krev se
usazuje a stává se slabší a hustší, pak se objevuje bolest.
je tomu s odvahou a zdravím a jejich opaky.... Myšlení, jak
bylo
je
a suchým vzduchem,
vadž vlhké výrony myšlení blokují. Z tohoto
se snižuje
intenzita myšlení ve spánku, v opilosti a
Že vlhkost
myšlení. dokazuje to, že ostatní
mají horší schopnost myslet,
vdechují vzduch ze
a
potravu. Ptáci sice vdechují vzduch
ale svou
se podobají rybám: jejich maso je totiž
tuhé, takže dech neproniká všude, nýbrž
jen v okolí
cha ... Rostliny, které nejsou duté a
do sebe vzduch,
jsou myšlení
zbaveny.
Úryvek 612 obsahuje
polovinu Theofrastova výkladu
o Diogenových názorech na smyslové vnímání, zbytek viz v DK.
které z Theofrastových
jeho vlastní interpretace,
což platí zejména pro zásadu podobné k podobnému v roli principu
vnímání a pro "symetrii", která
Diogenovu myšlenku o XQéi<TL<;, správné
Veškeré vnímání
vzduch,
už to je setkání a smíšení
vzduchu s
nebo jednoduše
vzduchu na smyslový orgán
mozek, kam je veden
ze smyslového orgánu kanály pro krev. Jasnost vnímání závisí na
jemnosti vzduchu v
a na jemnosti a
krevních
které vzduch dopravují. Vzduch se
mísí s krví na své
skrz hlavu. Když vzduch
prostoupí krev v celém
vyvolá to
Myšlení (<f>Qov&iv) závisí na
a suchém vzduchu. Z úryvku 612 není
kde
nebo jak tento proces
funguje, 11 ale Simplikios nám v úryvku 616
že vzduch, který
ll
Tato teorie je sice rozvíjena v jednom ze starších hippokratovských
ale zdá se být odvozena
z Diogena: 613 pseudo-Hippokratés,
576
'
t
Podrobné
nauky
se smísí s krví a proniká
pro krev,
sobuje myšlení
od
se odlišuje
zejména svou
suchostí a teplotou). Pro srovnání by zde bylo
možné uvést Anaxagorovu Mysl, která byla
a
ze všech substanci" (476), a Hérakleitovu
Pro Diogena
jako pro Hérakleita vlhkost
bq.J.ác;) zháší nebo narušuje
myšlení. Rozdíly ve schopnosti myslet a
Diogenés vyrozdílnostmi okolního vzduchu (poblíž
je
vzduch vlhký a
a proto rostliny stojí na velmi nízkém stupni
12
života),
rozdílnostmi
stavby (ptáci nejsou s to
využít
okolní vzduch, který mají k dispozici).
De morbo sacro, 16 (DK 64 C 3a): xa'I"<i
VOJJ.í.tw TOV
8úvnJJ.LV &xew 1TAEWT'lJV tv T(i> <ivitQ<Í>1Tq>. o&roc; 'Y<iQ
TWV
tX'lTO ToU
')'LVOJLÉVWV
1jv Ú')'L<XÍ.VWV 'TU')'XÓ:V1J•
8t
<f>QÓV'fi<TLV ó
1TetQÉXET<XL. oL 8' ó<f>itetAJJ.OL xat T<i
xat 1}
')'AW<T<T<X xai. aí. XELQEc; xcxt oí. 1TÓ8ec;, otcx &v ó
')'LV<Í><TX'[}.
')'Í.VET<XL ')'UQ
a'lTetVTL T(i> <T<Í>J.I.<XTL T'i'J<;
<f>Qovi)rrtó<; 'I"L, wc; &v JJ.ETÉX'U ToU
éc; 8e
ó É')'xé<j>aA.óc; E<T'I"LV ó 8L<X')'')'ÉAAWV. ihav ')'UQ <T'lT<i<T'[I TO 1TVEÚf.L<X wV.frQW'lTOc; ec;
ÉW\Yl'ÓV, e<; TOV É')'Xé<j>aA.ov 1TQWTOV <i<j>LxvE'i.T<XL xai. mrrw<; tc; TÓ AOL'lTÓV
<TWJL<X rrxí.8V<XT<XL ó
T(i>
EW\Yl'oU
'XCXL O 'I"L iiv
<j>QÓVLJLÓV TE 'X<XL ')'VWJL'ljV
(Na
toho
ev
se domnívám, že mozek má v
moc. Pokud je totiž zdravý,
je pro nás
které vznikají díky vzduchu. A myšlení poskytuje
vzduch.
uši, jazyk, ruce a nohy
takové
jaké mozek
V celém
totiž vzniká
druh myšlení, a to v souladu s tím, jak má podíl na vzduchu, a mozek je tím, kdo
zprávy
chápání. Kdykoli totiž do sebe
vtáhne dech, dostává se nejprve do
mozku; a když vzduch zanechá v mozku svou
složku, která je
také tou myslící a obsahuje schopnost usuzovat,
se do zbytku
Tento autor
mozku obzvláštní
12
Diogenés je
pramenem Sókratových poznámek
v Oblacích: 614 Aristofanés, Nubes, 227 (DK 64 C 1):
oU ')'<iQ iiv 1TOTE
ÓQ.fr&c; Ta JJ.ETÉWQ<X 1TQ<i')'JJ.<X'I"et,
et JL XQEJJ.Ó:rrac; TO VÓ'flf.L<X xai. 'I"i!v <f>QoVTt8a
577
XVI. Diogenés
z Apollónie
(ii) Fyziologie: (b) Anatomie a rozmnožování
615 DK 64 B 6 (Aristotelés, Hist. animalium III,2,511 b31): aL o&
<j>A.éj3s<; ev T0 <ivltQW1T<!> @o'
dcri. Mo J.LÉ')'L<T'Tat.'.
.
Tdvoum.. o1.<i Tfj<; xmA.í.a<;
'T'T)v vwnal.av &xavltav, ÝJ J.LEV E1TL
ÝJ o' &'Ir' <iQL<T'TSQÚ, d<; T<i <T?GÉA'T]
i;xaTéQa T<i
ÉaVT'ii xai. &vw d<; n)v xsqmA. i) v 1TUQ'u
TU<; xA.sioa<; 01.u 'TWV cr<j>a-y&v. <i1ró oE TOÚ'Twv xalt' &1rav
'TÓ <TWJ.LU <j>A.éj3s<; Ol.!X'TeLVOU<TLV, <i1TÓ J.LEV Tfj<; osi;t&<; cL<; Ta
<im) o& Tfj<; Ó.QL<T'TEQ&S d<; TÓ. UQL<T'TSQÚ, J.LÉ')'L<T'TUL
J.LEV oúo do; T1)v
1T&Qi. au'T1)v TÝJV vwTLaí.av &xavltav,
o' óA.í.-yov ó.vwTéQw otó. TWV <TT'T]lt&v wó 'TÝJV
J.LU<TXÚA'T]V ei.<; Éxa'TÉQ«V 'TÝJV xeiQa 'TÝJV 1TaQ' Éam'fl· xai.
xaJ\.ei'Tat ÝJ J.LÉV <T1TA'T]VL'TL<;, ÝJ OÉ ÝJ1TU'TL'TL<; ... (512bl)
o' EL<TLV aÍ. <i1ró ÉX!X'TÉQ«<; 'TELlJOU<T!XL oui 'TaU Vú>'TLULOU J.LUEAOV st<; TOU<; ÓQXEL'i A.&1T'Taí.· ŠTEQ!Xt o' u1ró TÓ OÉQf.L!X xai.
Ota 'T'Í'J<; <TUQXÓ<; T€Í-VOU<TLV do; 'TOU<; VS<j>QoU<; xai. 'TEAEU'TW<TLV
de:; 'TOU<; ÓQXEL<; 'TOL<; Ó.VOQÚ<TL, 'T!XÍ.<; OE
EL<; 'TU<;
U<TTÉQU<;. (aí. ot <j>A.tj3s<; aL J.LEV 1TQW'Tat. ex Tfj<; XOI.AÍ.a<; suQÚ'TEQUL dcrw,
A.&1r'TÓ'TSQUL -yí.-yvov'Tat.,
&v J.LE'Taj3d:A.wcrtv ex 'TWV
do; 'TQ Ó.QL<TTEQ<i xai.. E% TOÚ'Twv
d<>
aúTat. o& cr1TEQJ.LaTí.nos<; xaA.ovv'TaL. To o'
atJ.La 'To J.LEV 1Taxma'Tov v1ro 'TWv <T«Qxwo&v &x1rí.veTav
WEQI3d:A.A.ov o& de; 'ToU<; TÓ1TOU<; TOUTOU<; AE1T'TOV xai.
ltEQJ.LOV xai. <i<f>Q&Oc<; ')'LVETUL.
,.a.
AE1T'TÝJV XUT!XJ.LeLi;ac:; e<; 'TO V OJ.LOLOV <iéQ!X.
d o' &v X!XJ.L!XL 'TUVW XÚTw{}ev E<TXÓ'lJ'OUV,
oUx &v 11'o{}' 'Y}ÚQOV· m) ')'d:Q aXX'
')'Tt
1TQO<; ami}v 'l'ijv lXJ.LÚOa Tf!<; <J>QoVTL3oc:;.
(Protože já bych nikdy
neobjevil
ve výši, pokud bych nepovznesl své myšlení a nesmísil svou jemnou myšlenku se vzduchem téhož
druhu. Kdybych
dole na zemi a zkoumal odtud
nikdy
bych je neobjevil; pravda je totiž taková, že
k
silou
výron myšlení.) Aristotelés (De respir. 2,471a2 = DK 64 A 31) kritizuje
Diogena za jeho teorii, že ryby vdechují malou
vzduchu ve
ale
že
vzduch by pro
byl již
mnoho.
578
Podrobné
nauky
616 Simplikios, In Arist. Phys. 153,13 (úvod k DK 64 B 6): x.at
(po 603) OELX.VUO"LV on x.at 'TO CT'ITÉQJ.L<X 'TWV t0wv
"'TVEUJ.LaT&oé<; ECTTL, x.at voijCTEL<; -yí.vovTaL ToU &éQo<; m1v
ai:J.L<XTL TO oA.ov CTWJ.La x.aTaAaJ.Lf3á:vovTo<; ot.ci TWV <J>A.Ej3&v,
év oto; x.at &vaTOJ.LTJV <ix.Qt.f3f] TWV <J>A.Ej3&v "'T<XQaotowCTLV. év
oi] TOÚ'TOL<; CTa<J>&o; <J>aí.vET<XL A.é-ywv OTL OV &v{}QW'ITOt. A.é-youCTLV <XEQ<X, TO'UTO ECT'TLV 'fl <XQX'fl·
''
...,
' '
(.,
I
615 S žilami v
se to má takto.
z nich jsou
Ty
se táhnou
dutinu
podél
jedna napravo, druhá
nalevo, každá do nohy na své
a skrze hrdlo podél
ních kostí nahoru do hlavy. Z
dvou se táhnou ostatní žíly
celé
a to z té pravé po pravé
z té levé po
levé
Ty
vedou v oblasti
k srdci,
další
které jsou situovány trochu výše, vedou hrudníkem
pod ramenem, každá k ruce na své
první z
žil se
nazývá slezinová žíla, druhá žíla játrová.... Existují pak další
žíly, které jsou tenké a táhnou se z žíly slezinové a játrové
morek v
do varlat. Další
žíly vedou masem pod
do ledvin a u
ve varlatech, u žen
v
(žíly, které vycházejí z
dutiny, jsou zprvu širší, potom se však
zužují, až dokud
z pravé strany na levou a z levé na pravou). Tyto žíly jsou nazývány spermatické. Krev je nejhustší, když ji nasáknou masité
když
tato místa
stává se jemnou, teplou
a
616 A
ukazuje, že také sperma
má vzdušnou
povahu a že myšlenkové pochody probíhají, když vzduch
spolu s krví ovládne
žil celé
V
výkladech také uvádí
anatomii žil. V nich také dává
zcela
najevo, že to,
lidé
vzduch, je prvotní
prmctp.
Úryvek 616 podle všeho ukazuje, že dlouhý úryvek 615, který pojednává o drahách krve, pochází
z knihy, která
podle
Simplikia titul O
Prosycenost semene vzduchem
úryvky 615 i 616, což má nemalý význam,
semeno
I
579
XVI.
Diogenés z Apollónie
nový život a jeho vzdušná povaha (na ni snad upozornil už Ferekydés, viz však str. 58)
znamení, že vzduch je
životní substance. Semeno bylo pro Diogena a jiné rané teoretiky,
se zabývali anatomií
produktem krve, která však byla
prosycená vzduchem
ne tak
a proto
i smyslové vnímání a myšlení. Velká detailnost
popisu drah krve (jeho hlavní
je zde vynechána) ukazuje, že
Diogenovy fyziologické zájmy,B které byly spojeny s jeho obecnou
teorií a touto teorií
snad i motivovány, pro
v žádném
menší
V tomto ohledu ho
srovnat s Empedokleem (který byl
svého druhu
srv.
str. 282) a Anaxagorou (str. 375). Nelze pochybovat o tom, že od
Alkmaióna a Empedoklea dále byla snáze vymezitelná stavba lidského
využívána jako
ke
celého
paralelismu mezi
a
zastával, jak se zdá, v
forasi už Anaximenés, který
rozvíjel zcela
ký sklon chápat
jako osobu, oživovat ho a považovat ho
za živý organismus. Tento
byl
založen na
výsledku integrací typu, které
Hérakleitos, jenž
velmi
že Logos neboli
všech
tj. lidí
i
jako celku, je v
týž.
S Diogenem a Démokritem,
byli jen o málo starší než Sókratés,
pokud byli
starší, je doba
právem pokládána za
druhé poloviny pátého století
Kr. a zejména
peloponnéské války byl starý kosmologický
jehož primárním cílem bylo
jako celek, v
hrál
jen vedlejší roli, díky vlivu zralého Sókrata a
na-
13
Diogenés
jako Empedoklés a Anaxagoras
pozornost embryologii (srv. DK 64 A 25-28),
problém, zda embryo vzniká pouze
samce, anebo
samce i samice (srv. str. 456).
580
starý
hrazován humanistickým
k filosofii. pro niž studium
již
okrajovou záležitost, nýbrž výchozí bod
veškerého zkoumání. Tato
orientace byla výsledkem
ného vývoje:
byla
faktory, ale
byla- jak se stalo zjevné - výsledkem tendencí v
hnutí samém.
581
Seznam zkratek
A. Seznam zkratek
citovaných edicí,
knih a periodik
ACPA
AGP
AlP
ANET
CP
CQ
DK
GGN
HGP
HSCP
JG2
JPhil
IHS
KR
KRS
LS
PCPS
H. Chemiss, Aristotle's Criticism oj Plato
and the Academy, Baltimore 1944
Archiv ftir Geschichte der Philosophie
American Journal oj Philology
Ancient Near Eastern Texts relating to the Old
Testament, vyd. J. B. Pritchard, Princeton 19552
Classical Philology
Classical Quarterly
Die Fragmente der Vorsokratiker, Berlín 1951-19526
(Sbírku H. Dielse
v 5. vyd. [1934-1937]
W. Kranz, 6. vyd. vyšlo jako reprint 5. vyd.
s
dodatky.)
Nachrichten von der Gesellschajt zu
W. K. C. Guthrie, A History oj Greek Philosophy,
I-VI, Cambridge 1962-1981
Harvard Studies in Classical Philology
Inscriptiones Graecae
Jo umal oj Philology
Jo umal oj Hellenic Studies
G. S. Kirk, J. E. Raven, The Presocratic Philosophers,
Cambridge 1957
G. S. Kirk, J. E. Raven, M. Schofield, The Presocratic
Philosophers, Cambridge 19832
H. G. Liddell - R. Scott, A Greek-English Lexicon,
1925-19409 (revidované vyd. H. Stuart Jones
aR. McKenzie)
Proceedings oj the Cambridge Philological Society
583
Seznam zkratek
RhM
Rheinisches Museum
Scholion nebo scholiast
Sitzungsberichte der Preussischen Akademie der
Wissenschaften Bertin
Stoicorum Veterum Fragmenta, vyd. H. von Arnim,
Leipzig 1903-1905
Zeitschrift filr Papyrologie und Epigraphik
SB Ber.
SVF
ZPE
B. Seznam zkratek antických
Plac.
AETIOS
Placita philosophorum
Geogr.
AGATHÉMEROS
Geografias hypotyp6sis
Isag.
ACHILLÉS
Isagoge in Arati Phaenomena
De nat. animal.
Var hist.
AILIANOS
De natura animalium
Varia historia
Or.
'
AISCHINES
Orationes
Ag.
Eum.
Prom.
Suppl.
AISCHYLOS
Agamemnon
Eumenides
Prometheus vinctus
Supplices
ALEXANDROS ZAFRODISIADY
ln Arist. Met.
In Aristotelis Metaphysica commentaria
ln Arist. Meteor. In Aristotelis Meteorologica commentaria
584
B. Seznam zkratek antických
In Arist. De sensu
Quaest.
In Aristotelis De sensu commentarium
Quaestiones naturales et morales
In Arist. De int.
AMMÓNIOS
In Aristotelis De interpretatione commentarius
Bibl.
APOLLODÓROS
Bibliotheca
Hist. mirab.
APOLLÓNIOS
Historiae mirabiles
Argon.
APOLLÓNIOS RHODSKÝ
Argonautica
APULEIUS
Flor.
Florida
Phaen.
ARATOS
Phaenomena
'
ARISTOFANES
Av.
Nub.
Ran.
Aves
Nubes
Ranae
An. post.
Dean.
De gener. animal.
De gener. et corr.
De part. anim.
De respir.
Eth. Eud.
Eth. Nic.
Hist. animal.
Met.
Meteor.
'
ARISTOTELES
Analytica posteriora
De anima
De generatione animalium
De generatione et corruptione
De partibus animalium
De respiratione
Ethica Eudemia
Ethica Nicomachea
Historia animalium
Metaphysica
Meteorologica
585
Seznam zkratek
Phys.
Poet.
PoL
Rhet.
Soph. el.
Top.
Physica
Poetica
Po litica
Rhetorica
Sophistici elenchi
Topica
MXG
PSEUDO-ARISTOTELÉS
De Melisso, Xenophane, Gorgia
Deipn.
ATHÉNAIOS
DeipnosoftStai ( Diphnosophistae)
De civ. dei
AUGUSTINUS
De civitate dei
Noct.
AULUS GELLIUS
Noctes Atticae
De mus.
BOETHIUS
De musica
De med.
CELSUS
De medicina
De die nat.
CENSORINUS
De die natali
Acad. pr.
De div.
Defin.
De nat. deor.
Tusc. disp.
CICERO
Academica priora
De divinatione
De finibus bono rum et malorum
De natura deorum
Tusculanae disputationes
De princ.
DAMASKIOS
Dubitationes et solutiones de primis principiis
586
I
B. Seznam zkratek antických
Or.
DÉMOSTHENÉS
Orationes
Bibl. hist.
DIODÓROS
Bibliotheca historica
DL
DIOGENÉS LAERTIOS
Diogenis Laertii Vitae philosophorum
Ep. Hdt.
Ep. Pyth.
EPIKÚROS
Epistula ad Herodotum
Epistula ad Pythoclem
Et. Magn.
ETYMOLOGICUM MAGNUM
EURIPIDÉS
Hel.
Hipp.
Phoen.
Helena
Hippolytus
Phoenissae
Praep. evan.
EUSEBIOS
Praeparatio evangelica
De piet.
FILODÉMOS
De pietate
GALÉNOS
De elem. sec. Hippocr. De elementis secundum Hippocratem
De med. empír.
De medica empiria
In Epid.
In Hippocratis Epidemiarum libros commentaria
Meth. med.
De methodo medendi
Plac. Hipp. et Plat.
De placitis Hippocratis et Platonis
De humor.
Quaest. Hom.
PSEUDO-GALÉNOS
De humoribus
HÉRAKLEITOS HOMÉRSKÝ
Quaestiones Homericae
587
l
Seznam zkratek
Hist.
HÉRODOTOS
Historiae
Op. .
Theog.
HÉSIODOS
Opera et dies
Theogonia
Decam.
PSEUDO-HIPPOKRATÉS
Decamibus
Rej.
HIPPOLYTOS
Refutatio omnium haeresium
HOMÉR
ll.
Od.
Ilias
Odyssea
Hym. Apoll.
Hym. Cer.
HOMÉRSKÉ HYMNY
Hymnus ad Apollinem
Hymnus ad Cererem
ln Tim.
CHALCIDIUS
ln Platonis Tzmaeum commentarius
Comm. math. scient.
ln Nicomachum
Protr.
lita Pyth.
IAMBUCHOS
De communi mathematica scie11tia
ln Nicomachi lsagogen commentaria
Protrepticus
lita Pythagorae
Theolog. arithm.
PSEUDO-IAMBLICHOS
Theologumena arithmeticae
Ant.
JOSEPHUS FLAVIUS
Antiquitates ludaicae
Hist. Phil. Epit.
JUSTINUS (POMPEIUS TROGUS)
Historiarum Philippicarum epitome
588
j
B. Seznam zkratek antických
Protrept.
Strom.
KLEMENT ALEXANDRUSKÝ
Protrepticus
Stromata
De rerum nat.
LUCRETIUS
De rerum natura
Somn. Scip.
MACROBIUS
Commentarii in Somnium Scipionis
Arithm.
NIKOMACHOS
Isagoge (lntroductio) arithmetica
Contra Cels.
ÓRIGENÉS
Contra Celsum
PINDAROS
Nem.
Olymp.
Pyth.
Nemea
Olympia
Pythia
Apol.
Crat.
Gorg.
Hipp. Ma.
Leg.
Parm.
Phd.
Phdr.
Resp.
Soph.
Symp.
Tht.
Tim.
PLATÓN
Apologia
Cratylus
Gorgias
Hippias Maior
Leges
Parmenides
Phaedo
Phaedrus
Respublica
Sophista
Symposium
Theaetetus
nmaeus
Natur. hist.
PLINIUS
Naturalis historia
589
Seznam zkratek
Enn.
PLÓTINOS
Enneades
Adv. Cvl.
De Alex. Magn. fort.
Coriol.
DeE
De exil.
De fac. in orbe lun.
De Iside
De poet. aud.
De prim.frig.
De Pyth. orac.
De sollert. animal.
De tranqu. an.
Quaest. conv.
Quaest. phys.
Sept. sap. conv.
Themist.
PLÚTARCHOS
Adversus Colotem
De Alexandri Magni fortuna aut virtute
Coriolanus
De E apud Delphos
De exilio
De facie in orbe lunae
De lside et Osiride
De
audiendis
De primo frigido
De Pythiae oraculis
De sollertia animalium
De tranquilitate animi
Quaestiones convivales
Quaestiones physicae
Septem sapientium convivium
Themistocles
Cons. ad Apoll.
Strom.
PSEUDO-PLÚTARCHOS
Consolatio ad Apollonium
Stromata
Hist.
POLYBIOS
Historiae
De abst.
De antro nymph.
Hist. philos.
In Ptol.
Quaest Hom. ad ll.
Vita Pyth.
PORFYRIOS
De abstinentia
De antro nympharum
Historia philosophiae
In Ptolemaei Harmonica
Quaestiones Homericae ad lliadem
Vita Pythagorae
In Eucl.
PRO KLOS
In primum Euclidis Elementorum librum commentarii
590
•
B. Seznam zkratek antických
ln Plat. Crat.
ln Plat. Parm.
ln Plat. Tim.
ln Platonis Cratylum commentaria
ln Platonis Parmenidem
ln Platonis Timaeum commentaria
Harm.
PTOLEMAIOS
Harmonica
Nat. quaest.
SENECA
Naturales quaestiones
Adv. math.
Pyrrh.
SEXTOS EMPEIRIKOS
Adversus mathematicos
Pyrrhoneae hypotyposes
SCHOLIA
Bodl. ad Epictetum Scholia Bodleiana ad Epictetum
Eucl.
Scholia in Euclidis Elementa
Genav. in lliadem Scholia Genavensia in Homeri Iliadem
Scholia in Nicandri Theriaca
in Nic. Ther.
Scholia in Arati Phaenomena
Phaen.
Scholia in Pindari Olympia
in Pind. Ol.
Scholia in Platonis Phaedrum
in Plat. Phaedr.
ln Arist. De an.
ln Arist. De cae/o
ln Arist. Phys.
S IMPLIKlOS
ln libros Aristotelis De anima commentaria
In Aristotelis De caelo commentaria
In Aristotelis Physicorum libros commentaria
Ecl.
Flor.
STOBAIOS
Eclogae physicae et ethicae
Florilegium
Geogr.
STRABÓN
Geographica
Or.
THEMISTIOS
Orationes
591
Seznam zkratek
THEOFRASTOS
Hist. plant.
Phys. op.
Historia plantarum
Physicorum opiniones
THEÓN ZE SMYRNY
Expos.
Expositio rerum mathematicarum ad legendum
Platonem utilium
TZETZÉS
Chiliades
Chi/.
VERGILIUS
Aeneis
Aen.
XENOFÓN
Symposium
Symp.
C.
accep. = accepit
ad fin. = ad finem
ad loc. = ad locum
alii
ante
ap. =apud
ap. Simplicium
cet. codd. = ceteri codices
cett. = ceteri
cf.= confer
cod.
codd. =codices
codd. plurimi
coniecit
contra
dubitanter
latinských zkratek a slov
(o
na konci
k místu
jiní
textu)
u
u Simplikia
ostatní rukopisy
ostatní
srovnej
rukopisná kniha, rukopis
rukopisné knihy, rukopisy
konjekturu (dohad o
textu)
proti
názoru je XY)
s váháním, s pochybnostmi
592
•
C.
latinských zkratek a slov
em. =emendavit
exempli gratia
fr. = fragmentum
habent
init. = initium, initio
lac. = lacuna
lac. 6-8/itt. = lacuna 6-8litterarum
litt. =littera
MS = codex manu scriptus
MSS = codices manu scripti
om. = omisit
p. = pagina
post
restit. = restituit
se. = scilicet
scripsi
seclusit
s. v. = sub voce
suppl. = supplevit
transposui, transposuit
opravil
textu)
zlomek
mají
na
mezera (v textu)
lakuna o 6-8 písmenech
písmeno
rukopisná kniha, rukopis
rukopisné knihy, manuskripty
vynechal,
textu)
stránka, strana (v knize)
po, za
obnovil, rekonstruoval (text)
totiž
napsal jsem
(z textu)
pod heslem, v hesle
doplnil
jsem,
(v textu)
593
Bibliografie
rozsáhlou bibliografií k
vydanou v posledních letech je bibliografie v knize J. Bamese, The Presocratic Philosopher (viz níže). Dobré bibliografie nalezneme
v W. K.
C. Guthrieho A History of Greek Philosophy
ve sborníku The PreSocratics, jehož vydavatelem je A. P. D. Mourelatos.
bibliografii k
vydal Bogoljub Šijakovié, Bibliographia praesocratica: a Bibliographical Guide to the Studies of early Greek
Philosophy, Paris Lettres 2001. Dále viz G. B.
Recent Work on
Presocratic Philosophy, in: American Philosophical Quarterly, 2, 1965,
str. 130-140. Následující
dohromady poskytují
o
prací, které byly k tomuto tématu
L í\.nnée Philologique, Repertoire bibliographique de Ia Philosophie de Louvaín, The Philosopher's Index.
Text
Diels, H., Die Fragmente der Vorsokratiker. Griechisch und Deutsch,
Berlin 1903. 5. vyd. s dodatky, vyd. W. Kranz, Berlín 1934, 6. revidované vydání s dodatky a
od W. Kranze 1951/1952
(množství
Kritika
(i) Aristotelés
Cherniss, H. F., Aristotle's Criticism of Presocratic Philosophy, Baltimore 1935.
Guthrie, W. K. C., Aristotle as an Historian of Philosophy, in: JHS 77,
1957, str. 35-41
v Furley & Allen).
594
Bibliografie
Stevenson, J. G., Aristotle as Historian oj Philosophy, in: JHS 94, 1974,
str. 138-143.
Viz také klasické
k Aristotelovi od W. D. Rosse: Aristotle's
Metaphysik, Oxford 1924, a Aristotle's Physik, Oxford 1936, a od
R. D. Hickse k De anima, Cambridge 1907.
(ii) Theojrastos
McDiarmid, J. B., Theophrastus on the Presocratic Causes, in: HSCP
61, 1953, str. 85-156
v Furley & Allen).
Steinmetz, P., Die Physik des Theophrastos von Eresos, Bad Homburg
1964.
Stratton, G. M., Theophrastus and the Greek Physiological Psychology
bejore Aristotle, London 1917.
(iii) Obecné
Diels, H., Doxographi Graeci, Berlín 1879, 19583; obsahuje
jiného rekonstrukci Aetiova textu.
Jacoby, F., Apollodors Chronik, Berlín 1903.
Mansfeld, J., Aristotle, Plato and the Preplatonic Doxography and
Chronography, in: Storiografia e dossografia nella filosofia antica,
vyd. G. Cambiano, Turín 1986, str. 1-59.
Diskusi o pramenech nalezneme snad ve všech pojednáních o
raticích. Viz zejména níže uvedená velká vydání jednotlivých
a také Kahnovu knihu Anaximander a Bukertovu Weisheit und
Wissenschaft.
Obecné práce
Barnes, J., The Presocratic Philosophers, I-II, London 19792, 2. oprav.
vyd. pouze v jednom sv., 1982.
Burnet, J., Early Greek Philosophy, London 19304.
Cherniss, H. F., The Characteristics and Effects oj Presocratic Philosophy, in: Journal ojthe History oj Ideas, 12, 1951, str. 319-345
v Furley & Allen).
Classen, C. J., Ansiitze. Beitriige zum Verstiindnis der jriihgriechischen
Philosophie, WUrzburg 1986.
595
Bibliografie
Dodds, E. R., The Greeks and the Irrational, Berkeley 1951
a iracionálno, Praha 2000).
Frankel, H., Dichtung und Philosophie des fruhen Griechentums,
Miinchen 1950, 19693 (angl.: Early Greek Poetry and Philosophy,
Oxford 1975).
Gurney, O. R., The Hittites, Harmondsworth 1961.
Guthrie, W. K. C., The Greek World Picture, in: Harvard Theologic,al
Review, 45, 1952, str. 87-104.
Guthrie, W. K. C., A History oj Greek Philosophy, Cambridge
1962-19816.
Hussey, E., The Presocratics, London 1972
Presokratici, Praha
1997).
Lloyd, G. E. R., Polarity and Analogy, Cambridge 1966.
Lloyd, G. E. R., Magie, Reason and Experience, Cambridge 1979.
Pohlenz, G., Beziehungen zwischen physikalischem und methodisch-metaphysischem Denken in den Anjiingen menschliches Geistes, 2
Perspektiven der Philosophie, 16, 1990, str. 269-290, a 17, 1991, str.
137-160.
Popper, K. R., Back to the Presocratics, in: týž, Conjectures and Refutations, London 19693
v Furley & Allen
s
dí G. S. Kirka, Popper on Science and the Presocratics, in: Mind, 69,
1960, str. 318-339).
Reinhardt, K., Parmenides und die Geschichte der griechischen Philosophie, Bonn 1916.
Robin, L., La pensée grecque, Paris 1923 (angl.: Greek Thought, London 1928).
Sambursky, S., The Physical World oj the Greeks, z hebrejštiny
M. Dagut. London 1956
verze vycházející z této i dalších
Samburskyho knih vyšla pod titulem Das physikalische Weltbild der
Antike, Ztirich- Stuttgart 1965).
Snell, B., Die Entdeckung des Geistes, Hamburg 1946, 19553 (angl.:
The Discovery oj Mind, Oxford 1953).
Stokes, M. C., One and Many in Presocratic Philosophy, Washington
(D.C.) 1971.
Vernant, J. P., Les origines de la pensée grecque, Paris 1962 (angl.: The
Die Entstehung des
Origins oj Greek Thought, London 1982;
griechischen Denkens, Frankfurt a. M. 1982;
myšlení, Praha 1995).
596
Bibliografie
Vlastos, G., Theology and Philosophy in Early Greek Thought, in: Philosophical Quarterly, 2, 1952, str. 97-123
v Furley & Allen).
Zeller, E., Die Philosophie der Griechen, sv. 1,1 a 1,2, 7., resp. 6. rozšívydání W. Nestle, Leipzig 1923, 1920; v rámci znovu
ho italského
(pod titulem La Filosofia dei Greci) vyd.
R. Mondolfo, Firenze 1932, 1938.
Speciální studie
Beare, J. I., Greek Theories of Elementary Cognition, Oxford 1906.
Dicks, D. R., Early Greek Astronomy to Aristotle, London 1970.
Dicks, D. R., Solstices, Equinoxes and the Presocratics, in: JHS 86,
1966, str. 26-40.
Edelstein, L., Ancient Medicine, vyd. O. a C. L. Temkin, Baltimore
1967.
Fehling, D., Das Problem des griechischen Weltmodells vor Aristoteles,
in: RhM 128, 1985, str. 195-231.
Fritz, K. von, NoU<;, voei.v and Their Derivatives in Presocratic Philosophy, in: CP 40, 1945, str. 223-242, a 41, 1946, str. 12-23
no v Mourelatos ).
Guthrie, W. K. C., ln the Beginning, Ithaca (N. Y.) 1957.
Heath, T. L., Aristarchus of Samos, Oxford 1913 (str. 1-133 o
tónské astronomii).
Heath, T. L., A History ofGreek Mathematics, Oxford 19212.
Heinimann, F., Nomos und Physis, Basel 1945.
Jones, W. H. S., Philosophy and Medicine in Ancient Greece, Baltimore
1946.
Kahn, C. H., The Greek Verb "to be" and the Concept oj Being, in:
Foundations of Language, 2, 1966, str. 245-265.
Kahn, C. H., The Verb "Be" inAncient Greek, Dordrecht 1973.
Kahn, C. H., On Early Greek Astronomy, in: JHS 90, 1970, str. 99-116.
Kerferd, G. B., The Sophistic Movement, Cambridge 1981.
Knorr, W. R., The Evolution of the Euclidean Elements, Dordrecht, Boston 1975.
Longrigg, J., Philosophy and Medicine: Some Early Interactions, in:
HSCP 61, 1963, str. 147-175.
597
Bibliografie
Neugebauer, 0., The Exact Sciences in Antiquity, Providence R.L
19572.
Rohde, E., Psyche. Seelencult und Unsterblichkeitsglaube der Griechen,
Freiburg i. Br. 18982 (angl.: Psyche, London 1925).
Sza!Jó, A., Anfiinge der griechischen Mathematik, Mi.inchen 1969
(angl.: The Beginnings ofGreek Mathematics, Dordrecht 1978).
Tannery, P., Pour l'histoire de la science Hellene, Paris 19302.
Waerden, B. L. van der, Erwachende Wissenschaft, Stuttgart 1966
(angl.: Science Awakening, Groningen 1973).
Sborníky
Boudouris, K. J. (vyd.), Ionian Philosophy, Athen 1989.
Capasso, M., Martino, F. de, Rosati, P. (vyd.), Studí di filosofia preplatonica, Napoli 1985.
Furley, D. J. - Allen, R. E. (vyd.), Studies in Presocratic Philosophy,
London 1970/19752.
Mourelatos, A. P. D. (vyd.), The Pre-Socratics, Garden City (N. Y.)
1974, 1993.
Mytická kosmogonie a kosmologie
Burkert, W., Orpheus und die Vorsokratiker, in: Antike und Abendland,
14, 1968,str.93-114.
Burkert, W., La genese des choses et des mots. Le papyrus de Derveni
entre Anaxagore et Cratyle, in: Études philosophiques, 25, 1970, str.
443-455.
Burkert, W., Griechische Religion der archaischen und klassischen Epoche, Stuttgart 1977.
Comford, F. M., Mystery Religions and Pre-Socratic Philosophy, in:
Cambridge Ancient History, IV, Cambridge 1939, kap. 15.
Comford, F. M., Principium Sapientiae, Cambridge 1952.
Detienne, M., Vemant, J. P., Cunning Intelligence in Greek Cu/ture and
Society, Hassocks 1978.
Feyerabend, B., Zur Wegmetaphorik beim Goldbliittchen aus Hipponion
und dem Proomium des Parmenides, in: RhM 127, 1984, str. 1-22.
Frankfort, H. aj., Bejore Philosophy, Harmondsworth 1949.
Guthrie, W. K. C., The Greeks and their Gods, London 1950.
598
Bibliografie
Holscher, U., Anfiingliches Fragen. Studien zur fruhen griechischen
Philosophie, Gottingen 1968.
Kírk, G. S., Myth, its Meaning and Functions in Ancient and Other
Cultures, Berkeley - Cambridge 1970.
Kírk, G. S., The Nature ofGreek Myths, Harmondsworth 1974.
Linforth, I. M., The Arts of Orpheus, Berkeley 1941.
Nilsson, M. P., Geschichte der griechischen Religion, I, Miinchen 19673
(viz Index II, s. v. Kosmogenie, Kosmogonische Mythen).
Pritchard, J. B. (vyd.), Ancient Near Eastern Texts Relating to the Old
Testament, Princeton 19693.
Schwabl, H., Weltschopfung, in: Pauly-Wissova, Realencyclopiidie,
Suppl. 9, 1962, str. 1433-1589.
Stokes, M. C., Hesiodic and Milesian Cosmogonies, in: Phronesis, 1,
1963, str. 1-35 a 8, 1964, str. 1-34.
Vernant, J. P., Mythe et société en Grece ancienne, Paris 1981 (angl.:
Myth and Society in Ancient Greece, London 1980;
Mythos
und Gesellschaft im alten Griechenland, Frankfurt a. M. 1987).
Walcot, P., Hesiod and the Near East, Cardiff 1966.
West, M. L., Three Presocratic Cosmologies, in: CQ N.S. 13, 1963, str.
154-176.
West, M. L., Alcman and Pythagoras, in: CQ N.S. 17, 1967, str. 1-15.
West, M. L. (vyd.), Hesiod: Theogony, a Hesiod: Works und Days, Oxford 1966, 1978.
vydání Hésiodových
od téhož autora: Theogony, Oxford
Viz
1966, Works and Days, Oxford 1978.
Thalés
Classen, C. J., Thales, in: Pauly-Wissowa, Realencyclopiidie, Suppl. 10,
1965, str. 930-947.
Dicks, D. R., Thales, in: CQ N.S. 9, 1959, str. 294-309.
Mansfeld, J., Aristotle and Others on Thales, or the Beginnings of Natural Philosophy. With Some Remarks on Xenophanes, in: Mnemosyne,
38, 1985, str. 109-129.
Snell, B., Die Nachrichten uber die Lehren des Thales, in: Philologus,
96, 1944,str. 170-182.
599
Bibliografie
Anaximandros
Burkert, W., Iranisches bei Anaximandros, in: RhM 106, 1963, str.
97-134.
Classen, C. J., Anaximandros, in: Pauly-Wissowa, Realencyclopiidie,
Suppl. 12, 1970, str. 30-39.
Engmann, J., Cosmic Justice in Anaximander, in: Phronesis, 36, 1991,
str. 1-25.
Holscher, U., Anaximander and the Beginnings oj Greek Philosophy, in:
Furley & Allen {angl.: in: Hermes, 81, 1953, str. 255-277
a 358-417).
Kahn, C. H., Anaximander and the Origins oj Greek Cosmology, New
York 1960.
Kirk, G. S., Some Problems in Anaximander, in: CQ N.S. 5, 1955, str.
21-38
v Furley & Allen).
Riedel, M., <iQX1Í und
Ober das Grundwort des Anaximander,
in: Archivf Gesch. d. Phil. 69, 1987, str. 1-17.
Vlastos, G., Equality and Justice in Early Greek Cosmologies, in: CP
42, 1957, str. 156-178
v Furley & Allen).
Xenofanés
Deichgraber, K., Xenophanes 1TEQL <f>Weoc;, in: RhM 81, 1938, str. 1-31.
Friinkel, H., Xenophanesstudien II: Der Empirismus des Xenophanes
und seine Erkenntniskritik (Fgt. 34), in: týž, Wege und Formen
friihgriechischen Denkens, Miinchen 1955, 19683, str. 338-349.
Fritz, K. von, Xenophanes, in: Pauly-Wissowa, Realencyclopiidie,
Suppl. 9a, 1967, str. 1541-1562.
Heidel, W. A., Hecataeus and Xenophanes, in: AJP 64, 1943, str.
257-277.
Lesher, J. H., Xenophanes' Scepticism, in: Phronesis, 23, 1978, str.
1-21.
Lesher, J. H., Xenophanes on Inquiry and Discovery: an Altemative to
the ,.Hymn to Progress" Reading oj Fr. 18, in: Ancient Philosophy,
ll, 1991, str. 229-248.
Steinmetz, P., Xenophanesstudien, in: RhM 109, 1966, str. 13-73.
600
Bibliografie
Wiesner, J., Ps.-Aristoteles, MXG: der historische Wert des Xenophanesreferats, Amsterdam 1976.
Hérakleitos
Friinkel, H., A Thought Pattern in Heraclitus, in: AlP 59, 1938, str.
309-337
v Mourelatos).
Hammer, T., Einheit und Vielheit bei Heraklit von Ephesus, Wiirzburg
1991.
HOlscher, U., Gleichnis und Spruchjorm bei Heraklit, in: týž, Anfiingliches Fragen, Gottingen 1968, str. 144-149 (anglický
v Mourelatos.)
HOlscher, U., Heraklit zwischen Tradition und Aufkliirung, in: Antike
und Abendland, 31, 1985, str. 1-24.
Kahn, C. H., The Art and Thought oj Heraclitus, Cambridge 1979.
Kirk, G. S., Heraclitus and Death in Battle (jr. 240), in: AlP 10, 1949,
str. 384-393.
Kirk, G. S., Natural Change in Heraclitus, in: Mind, 60, 1951, str.
35-42
v Mourelatos).
Kirk, G. S., Heraclitus, the Cosmic Fragments, Cambridge 1954.
Marcovich, M., Heraclitus, Merida 1967.
in Heraclitus, in: Phronesis, 11, 1972, str. 1-16
Nussbaum, M. C.,
a 153-170.
Ramnoux, C., Héraclite, ou l'homme entre les choses et les mots, Paris
1959.
Reinhardt, K., Heraklits Lehre vom Feuer, in: Hermes, 77, 1942, str.
1-27.
Vlastos, G., On Heraclitus, in: AJP 16, 1955, str. 337-368
v Furley & Allen).
Wiggins, D., Heraclitus' Conceptions oj Flux, Fire and Material Persistence, in: Language and Logos, vyd. M. Schofield a M. C. Nussbaum, Cambridge 1982, str. 1-32.
Pythagoras a pythagoreismus
Burkert, W., Weisheit und Wissenschaft. Studien zu Pythagoras, Philolaos und Platon, Niirnberg 1962 (angl.: Lore and Science in Ancient
Pythagoreanism, Cambridge [Mass.] 1972).
601
Bibliografie
Burkert, W., Craft versus Sect: the Problem of Orphics and Pythagoreans, in: Jewish and Christian Self-definition, vyd. B. E. Meyer- E. P.
Sanders, III, London 1982, str. 1-22.
Comford, F. M., Mysticism and Science in the Pythagorean Tradition,
in: CQ 16, 1922, str. 137-150, a 17, 1923, str. 1-12
v Mourelatos).
Delatte, A., Études sur la litterature pythagoricienne, Paris 1915.
Fritz, K. von, Pythagorean Politics in South Italy, New York 1940.
Fritz, K. von a aL, Pythagoras, in: Pauly-Wissowa, Realencyclopiidie,
24, 1963, str. 171-300, s dalším
od B. L. van der Waerdena v Suppl. 10, 1965, str. 843-864.
Heidel, W. A., The Pythagoreans and Greek Mathematics, in: AJP 61,
1940, str. 1-33
v Furley & Allen).
Huffmann, C., The Role of Number in Philolaus' Philosophy, in: Phronesis, 33, 1988, str. 1-30.
Kahn, C. H., Pythagorean Philosophy before Plato, in: Mourelatos.
Morrison, J. S., Pythagoras of Samos, in: CQ N .S. 6, 1956, str.
133-156.
Nussbaum, M. C., Eleatic Conventionalism and Philolaus on the Conditions ofThought, in: HSCP 83, 1979, str. 63-108.
Philip, J. A., Pythagoras and Early Pythagoreanism, Toronto 1966.
Raven, J. E., Pythagoras and Eleatics, Cambridge 1948.
Thesleff, H., An Introduction to the Pythagorean Writings of the Hellenistic Period, Abo 1961.
Thesleff, H., The Pythagorean Texts oj the Hellenistic Period, Abo
1965.
Parmenidés
Aubenque, P. (vyd.), Études sur Parménide, I-II, Paris 1987.
Comford, F. M., Plato and Parmenides, London 1939, kap. 2.
Diels, H., Parmenides' Lehrgedicht, Berlín 1897.
Ebert, T., Wo beginnt der Weg der Doxa? Eine Textumstellung im Fragment 8 des Parmenides, in: Phronesis, 34, 1989, str. 121-138.
Frankel, H., Parmenidesstudien, in: týž, Wege und Fo rmen fruhgriechischen Denkens, Miinchen 1955, 19683, str. 157-197 (anglický
v Furley & Allen).
602
Bibliografie
Furley, D. J., Notes on Parmenides, in: Exegesis and Argument, vyd.
E. N. Lee- A. P. D. Mourelatos- R. Rorty, Assen 1973, str. 1-15.
Gallop, D., "/s" or "/s not"?, in: The Monist, 62, 1979, str. 61-80.
Holscher, U., Parmenides: vom Wesen des Seienden, Frankfurt a. M.
1969; s doslovem z roku 1986, Frankfurt a. M. 1986.
Kahn, C. H., The Thesis oj Parmenides, in: Review oj Metaphysics, 22,
1969/1970, str. 700-724.
Long, A. A., The Principles oj Parmenides' Cosmogony, in: Phronesis,
8, 1963, str. 90-107
v Furley & Allen).
Mackenzie, M. M., Parmenides' Dilemma, in: Phronesis, 27, 1982, str.
1-12.
Mansfeld, J., Die Offenbarung des Parmenides, Assen 1964.
Mourelatos, A. P. D., The Roule oj Parmenides, New Raven 1970.
Owen, G. E. L., Eleatic Questions, in: CQ N.S. 10, 1960, str. 84-102
v Furley & Allen).
Owen, G. E. L., Plato and Parmenides on the 1ímeless Present, in: The
Monist, 50, 1966, str. 317-340
v Mourelatos).
Vlastos, G., Parmenides' Theory oj Knowledge, in: Transactions ofthe
American Philological Association, 77, 1946, str. 66-77.
Zénón
Berti, E., Zenone di Elea, inventore della dialettica?, in: La Parola del
Passato, 43, 1988, str. 19-41.
Frankel, H., Zeno oj Elea's Attacks on Plurality, in: AlP 63, 1942, str.
1-25 a 193-206
v Furley & Allen).
Griinbaum, A., Modem Science and Zeno's Paradoxes, London 1968.
Lear, J. D., A Note on Zeno's Arrow, in: Phronesis, 26, 1981, str.
91-104.
Lee, H. D. P., Zeno oj Elea, Cambridge 1936.
Mansfeld, J., Digging up a Paradox: A Philological Note on Zeno 's Stadium, in: RhM 125, 1982, str. 1-24.
Owen, G. E. L., Zeno and the Mathematicians, in: Proceedings oj the
v Furley
Aristotelian Society, 58, 1957/1958, str. 199-222
& Allen a v Salmon- viz níže}.
Ross, W. D., Aristotle's Physics, Oxford 1936, str. 71-85 a 655-666.
Salmon, W. C. (vyd.), Zeno's Paradoxes, Indianapolis 1970.
603
Bibliografie
Vlastos, G., Zeno oj Elea, in: The Encyclopedia of Philosophy, vyd.
P. Edwards, New York 1967.
studie k Zenónovým
Vlastos napsal
z nich jsou
v Furley & Allen.
Empedoklés
Alt, K., Einige Fragen zu den Katharmoi des Empedokles, in: Hermes,
115, 1987, str. 385-411 a 116, 1988, str. 264-271.
Bignone, E., Empedocle, Turin 1916.
Bollack, J., Empédocle, I-IV, Paris 1965-1969 (viz k tomu též recenzi
C. H. Kahna, Gnomon, 41, 1969, str. 439-447).
Gemelli Marciano, M. L., Le metamorfosi della traditione: mutamenti
di significato e neologismi ne/ Peri physeos di Empedocle, Bari 1990.
Gemelli Marciano, M. L., L 'atomismo e il corpuscolarismo empedocleo: frammenti di inerpretazioni nel mondo antico, in: Elenchos, 12,
1991, str. 5-37.
Kahn, C. H., Religion and Natural Philosophy in Empedocles' Doctrine
ofthe Soul, in: AGP 42, 1960, str. 3-35
v Mourelatos).
Long, A. A., Thinking and Sense-perception in Empedocles, in: CQ
N.S. 16, 1966, str. 256-276.
Millerd, C., On the lnterpretation oj Empedocles, Chicago 1908.
O'Brien, D., Empedocles' Cosmic Cycle, in: CQ N.S. 17, 1967, str.
29-40.
O'Brien, D., Empedocles' Cosmic Cycle, Cambridge 1969.
Solmsen, F., Love and Strife in Empedocles' Cosmology, in: Phronesis,
10, 1965, str. 123-145
v Furley & Allen).
Solmsen, F., Etemal and Temporary Beings in Empedocles' Physical
Poem, in: AGP 51, 1975, str. 123-145.
Wright, M. R., Empedocles: The Extant Fragments, New Raven 1981.
Zuntz, G., Persephone, Oxford 1971, str. 181-274.
Anaxagoras
Cornford, F. M., Anaxagoras' Theory of Matter, in: CQ 24, 1930, str.
14-30 a 83-95
v Furley & Allen).
604
Bibliografie
Furley, D. J., Anaxagoras in Reponse to Pannenides, in: New Essays on
Plato and the Presocratics, vyd. R. A. Shiner a J. King-Farlow,
Guelph 1976.
G. B., Anaxagoras and the Concept oj Matter Bejore Aristotle,
in: Bulletin ojthe John Rylands Library, 52, 1969, str. 129-143
v Mourelatos).
Lanza, D., Anaxagora- testimonianze ejrammenti, Firenze 1966.
Schofield, M., An Essay on Anaxagoras, Cambridge 1980.
Sider, D., The Fragments oj Anaxagoras, Meisenheim am Glan 1981.
Strang, C., The Physical Theory oj Anaxagoras, in: AGP 45, 1963, str.
101-118
v Furley & Allen).
Vlastos, G., The Physical Theory oj Anaxagoras, in: Philosophical Rev Furley & Allen a v Mourelaview, 59, 1950, str. 31-57
tos).
Melissos
Reale, G., Melisso- testimonianze ejrammenti, Firenze 1970.
Leukippos a Démokritos
Alfieri, V., Atomos Idea, Firenze 1953.
Bailey, C., The Greek Atomists and Epicurus, Oxford 1928.
Cole, T., Democritus and the Sources ofGreekAnthropology, Cleveland
1967, Atlanta 19902.
Furley, D. J., Two Studies in the Greek Atomists, Princeton 1967.
Furley, D. J., The Greek Theory of the lnfinite Universe, in: Journal oj
the History of ldeas, 42, 1981, str. 571-585.
Hirsch, U., Was Demokrits Weltbild mechanistisch und antiteleologisch?, in: Phronesis, 35, 1990, str. 225-244.
Konstan, D., Democrito sulla responsibilita dell'agente, in: Quaderni
dell'Ist. di Filosofia, Univ. degli Studí di Perugia, 6, 1988, str. 11-27.
Langerbeck, H.,
Š'TTLQQlJ(JJJ.t'TJ, Bertin 1935.
Luria, S., Democritea, Leningrad 1970 (úplné vydání démokritovských
a testimonií).
O'Brien, D., Heavy and Light in Democritus and Aristotle, in: JHS 97,
1977, str. 64-74.
Romano, F. (vyd.), Democrite e l'atomismo antico, Catania 1980.
605
Bibliografie
Sedley, D. N., Two Conceptions ofVacuum, in: Phronesis, 27, 1982, str.
175-193.
Taylor, C. C. W., Pleasure, Knowledge, and Sensation in Democritus,
in: Phronesis, 12, 1967, str. 6-27.
VlastQs, G., Ethics and Physics in Democritus, in: Philosophical Review, 54, 1945, str. 578-592, a 55, 1946, str. 53-64
v Furley & Allen).
Proceedings of the 1st intemational Congress on Democritus, Xanthi
6-9 october 1983, I-II, II. sv. s
L. G. Benakise, Xanthi
1984.
Diogenés z Apollónie
Laks, A., Diogene
Lilie 1983.
606
Konkordance
;
a) Uryvky KRS- prameny (DK)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
ll
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
Homér, ll. VIII, 13
22
Hésiodos, Theog. 726
Achíllés, Isag. 4, p. 34, ll
23
Maass (DK 21 B 28)
Homér, Jl. XVIII,607
24
Hérodotos, Hist. IV,8
Homér, ll. XXI,194-197
25
Mimnermos, zl. 1ODiehl
Homér, ll. XIV,200 a XIV,301
Homér, ll. XIV,244
26
Platón, Tht. 152e
27
Aristotelés, Met. 1,3,983b27
(DK 1 B 10)
28
Platón, Crat. 402b (DK 1 B 2) 29
Platón, Tim. 40d-e (DK 1 B 2) 30
Homér, ll. XIV,258
Aristotelés, Met. XIV,4,1091b4
(DK 1 B 9)
31
Damaskios, De princ. 124
32
(DK 1 B 12)
33
Filodémos, De piet. 47a
(DK 3 B 5)
34
Filodémos, De piet. 137,5
35
(DK 3 B 14)
36
Proklos, In Plat. Crat. 396b
Orph. Rhaps., zl. 109 Kem
37
(z Herrnii)
Damaskios, De princ. 123
38
(DK 1 B 12)
607
Orph. Rhaps., zl. 66 Kem
(z Prokla)
Orph. Rhaps., zl. 70 Kem
(z Damaskia)
Damaskios, De princ. 123bis
(DK 1 B 13)
Athénagoras, Pro Christianis,
18,4, p. 20 Schwartz (DK 1
B 13)
Aristofanés, Av. 693 (DK 1 A 12)
Damaskios, De princ. 124
(DK3 B 5)
Achillés, !sag. 4 (DK 1 B 12)
Zlatý plátek z Hippónia, 10-16
Vybrané verše z "Orfea", citováno podle
z Derven i
Hésiodos, Theog. 116
Hésiodos, Theog. 695
Aischylos, zl. 44,1-5 (z Danaoven)
Hésiodos, Theog. 736-745
Hésiodos, Theog. 811
Euripidés, zl. 484 (z Moudré
Melanippé) (DK 59 A 62)
Diodóros, Bibl hist. I, 7,1
(DK 68 B 5,1)
Apollónios Rhodský, Argon.
1,496 (DK 1 B 16)
Konkordance
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
Hésiodos, Theog. 154-182
Alkman, zl. 3 (Page), sl. 11,7-20
Aristotelés, Met. XIV,4,109lb8
(DK1 A 7)
DL 1_,ll9 (DK 7 A 1)
Suda, s. v. Ferekydés (DK 7 A 2)
DL 1,116 (DK7 Al)
DL 1,120 (DK 36 B 4)
Suda, s. v. Ferekydés (DK 7 A 2)
DL 1,119 (DK7 A 1)
Homér, Od. XV,403-404, se
scholii
DL 1,119 (DK7 Al)
Damaskios, De princ. l24bis
(DK1 A 8)
De antro nymph. 31
(DK1 A6)
Schol. b in Homeri, ll. 11,783
B. P. Grenfell- A. S. Hunt,
Greek Papyri, Ser. II, no. ll,
p. 23 (DK7 B 2)
Proklos, In Plat. Tím. II, 54
Diehl (DK 7 B 3)
Klement Alexandrijský, Strom.
VI,53,5 (DK 7 B 2)
Maximus Tyrius, IV,4, p. 45,5
Hobein (DK 7 A ll)
Órigenés, Contra Cels. VI,42
(DK1 B 4)
Apollónios Rhodský, Argon.
1,503 (DK 1 B 16)
Órigenés, Contra Ce/s. Vl,42
(DK7 B 5)
Eusebios, Praep. evan. I, 10,50
(DK7 B 4)
Platón, Soph. 242c-d
DL 1,22 (DK ll A I)
Hérodotos, Hist. 1,170 (DK ll
A4)
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
608
Hérodotos, Hist. 1,146 (DK ll
A4)
Hérodotos, Hist. 1,170 (DK ll
A4)
Hérodotos, Hist. 1,75 (DK ll
A6)
Aetios, Plac. 1,3,1 (DK ll A ll)
Proklos, In Eucl., p. 65 Friedlein
(z Eudéma) (DK ll A ll)
Hérodotos, Hist. II, 109
Hérodotos, Hist. 11,20 (DK ll
A 16)
Aetios, Plac. IV,l,l (DK ll A 16)
Platón, Tht. 174a (DK ll A 9)
Aristotelés, Pol. 1,11,1259a9 (DK
ll A 10)
Hérodotos, Hist. 1,74 (DK ll
AS)
DL 1,23 (DK ll Al)
Derkyllidés u Theóna ze Smyrny,
p. 198,14 Hiller (DK ll
A 17)
Hérodotos, Hist. 1,29
Kallimachos, Jamb. 1,52 (DK ll
A 3a)
DL 1,27 (DK ll A l)
Proklos, In Eucl., p. 352 FriedIein (DK ll A 20)
Simplikios, In Arist. Phys. 23,29
(DK ll B 1)
DL 1,23 (DK ll A 1)
Suda, s. v. Thalés (z Hesychia)
(DK ll A 2)
Aristotelés, De caelo,
II,l3,294a28 (DK ll A 14)
Aristotelés, Met. 1,3,983b6 (DK
ll A 12)
Aristotelés, De an. 1,2,405b 1
(DK3l A4)
a) Úryvky KRS - prameny ( DK)
87
Heraclitus Homericus, Hom.
quaest. 22
88
Seneca, Nat. Quaest. III, 14
(DK 11 A 15)
89
Aristotelés, De an. 1,2,405a19
(DK ll A 22)
DL 1,24 (Dl( ll A 1)
90
91
Aristotelés, De an. 1,5,411 a7
(DK ll A 22)
92
Platón, Leg. X,899b (DK ll
A 22)
93
Aetios, Plac. 1,7,ll (DK ll
A 23)
94
DL 11,1-2 (DK 12 A 1)
95
Suda, s. v. Anaximandros (DK
12A 2)
96
Themistios, Or. 26,383 Dindorf
(DK 12 A 7)
97
Hérodotos, Hist. 11,109 (DK 12
A4)
Agathémeros, 1,1 (DK 12 A 6)
98
99
Strabón, Geogr. I, p. 7 Casaubon (DK 12 A 6)
100 Hérodotos, Hist. IV,36
101A Simplikios, In Arist. Phys.
24,13 (DK 12 A 9)
101B Hippolytos, Rej 1,6,1-2 (DK
12 A ll)
lOIC Pseudo-Plútarchos, Strom. 2
(DK 12 A 10)
102 Aristotelés, Phys. Ill,4,203a16
103 Aristotelés, De gen. et corr.
Il,5,332a19
104 Aristotelés, Phys. 1,4,187a12
(DK 12 A 16)
105 Aristotelés, Phys. III,5,204b22
106 Aristotelés, Phys. III,4,203b15
(DK 12 A 15)
609
Aristotelés Phys. lll,8,208a8
(DK 12 A 14)
108 Aristotelés, Phys. III,4,203b7
(DK 12A 15)
109 Aristotelés, De caelo,
III,5,303bl0 (DK 12 A 16)
110 Simplikios, In Arist. Phys.
24,17 (DK 12 A 9)
111 Solón, zl. 24 Diehl, 1-7
112 Aristotelés, Phys. III,4,203b23
113 Simplikios, In Arist. Phys.
1121,5 (DK 12 A 17)
114 Augustinus, De civ. dei, VIII,2
(DK 12 A 17)
115 Hippolytos, Ref 1,6,2 (DK 12
A ll)
116 Aristotelés, Phys. IX, 1,250b ll
117 Aristotelés, De caelo,
II, 13,295a7
118 Aristotelés, Phys. 1,4, 187a20
(DK 12 A 16)
119 Simplikios, In Arist. Phys.
24,21 (DK 12 A 9)
120 Aristotelés Met. XII,l,l069b20
(DK 12 A 16)
121 Pseudo-Plútarcbos, Strom. 2
(DK 12A 10)
122A Pseudo-Plútarchos, Strom. 2
(DK 12 A 10)
122B Hippolytos, Ref 1,6,3 (DK 12
A ll)
123 Aristotelés, De caelo,
II,l3,295b10 (DK 12 A 26)
124 Hippolytos, Ref 1,6,3 (DK 12
A ll)
125 Hippolytos, Ref 1,6,4-5 (DK 12
A ll)
126 Aetios, Plac. 11,20,1 (DK 12
A21)
107
Konkordance
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
Aetios, Plac. Il,21,1 (DK 12
A 21)
Aetios, Plac. Il,l6,5 (DK 12
A 18)
"Hippolytos, Ref 1,6,7 (DK 12
A ll)
Aetios, Plac. III,3,1-2 (DK 12
A 23)
Seneca, Nat. quaest. II,18 (DK
12 A 23)
Aristotelés, Meteor. II, 1,353b6
(DK 12 A 27)
Aetios, Plac. V,19,4 (DK 12
A30)
Pseudo-Piútarchos, Strom. 2
(DK 12 A 10)
Censorinus, De die nat. 4, 7
(DK 12A 30)
Hippo1ytos, Ref 1,6,6 (DK 12
A ll)
Plútarchos, Symp. VIII,730e
(DK 12 A30)
DL II,3 (DK 13 A 1)
Aristote1és, Met. I,3,984a5
(DK 13 A4)
Simplikios, ln Arist. Phys.
24,26 (DK 13 A 5)
Hippolytos, Ref 1,7,1 (DK 13
A 7)
Simplikios, ln Arist. Phys.
149,32 (DK 13 A 5)
P1útarchos, De prim. frig.
7,947f (DK 13 B 1)
Cicero, De nat. deor. I, 10,26
(DK 13 A 10)
Aetios, Plac. 1,7,13 (DK 13
A 10)
Augustinus, De civ. dei VIII,2
(DK 13 A 10)
Simplikios, ln Arist. Phys.
1121,12 (DK 13 A ll)
148 Pseudo-Plútarchos, Strom. 3
(DK 13 A 6)
149 Hippolytos, Ref 1,7,5 (DK l3
A 7)
150 Aristotelés, De caelo,
II,13,294b13 (DK 13 A 20)
151 Hippolytos, Ref I,7,4 (DK 13
A 7)
152 Aetios, Plac. II,13,1 (DK 13
A 14)
153 Aetios, Plac. 11,23,1 (DK 13
A 15)
154 Aetios, Plac. II,14,3-4 (DK, 13
A 12)
155 Aetios, Plac. 11,22,1 (DK 13
A 15)
156 Hippolytos, Ref 1,7,6 (DK 13
A 7)
157 Aristotelés, Meteor. II, 1,354a28
(DK 13 A 14)
158 Aetios, Plac. III,3,2 a III,4,1
(DK 13 A 17)
159 Aristotelés, Meteor. II, 7 ,365b6
(DK 13 A 21)
160 Aetios, Plac. 1,3,4 (DK 13 B 2)
161 DL IX,18 (DK 21 A l)
162 Klement Alexandrijský, Strom.
1,64,2 (DK 21 A 8)
163 Platón, Soph. 242d (DK 21
A29)
164 Aristotelés, Met. 1,5,986b18
(DK21 A 30)
165 Simplikios, ln Arist. Phys.
22,26 (DK 21 A 31)
166 Sextos Empeirikos, Adv. math.
1)(.193 (DK21 Bll)
147
610
a) Úryvky KRS- prameny (DK)
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
Klement Alexandrijský, Strom.
V,109,2 (DK 21 B 14)
Klement Alexandrijský, Strom.
Vll,22,1 (DK 21 B 16)
Klement Alexandrijský, Strom.
V,l09,3 (DK 21 B 15)
Klement Alexandrijský, Strom.
V,I09,1 (DK 21 B 23)
Simplikios, ln Arist. Phys.
23,11 a 23,20 (DK 21 B 26
a 25)
Sextos, Adv. math. IX,144 (DK
21 B 24)
Aischylos, Suppl. 96-103
Aristotelés, Met. I,5,986b21
(DK21 A31)
Hippolytos, Ref 1,14,3 (DK21
A33)
Pseudo-Plútarchos, Strom. 4
(DK21 A 32)
Aetios, Plac. II,20,3 (DK 21
A40)
Schol. bT in Homeri, lL XI,27
(DK2l B 32)
Aetios, Plac. 11,24,9 (DK 21
A41a)
Achillés, lsag. 4, p. 34, ll Maass (DK 21 B 28)
Simplikios, ln Arist. Phys.
189,1 (DK 21 B 29)
Sextos, Adv. math. X,314 (DK
21 B 33)
Schol. Genav. in Homeri, ll.
XXI,196 (DK21 B 30)
Hippolytos, Ref 1,14,5 (DK 21
A 33)
Herodian, 'lT. 1-WV. >..tl;. 30,30
(DK21 B 37)
611
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
Sextos, Adv. math. VII,49
a Vll,llO (DK21 B 34)
Plútarchos, Symp. IX, 14,7,
746b (DK 21 B 35)
Stobaios, &1. 1,8,2 (DK 21 B
18)
Herodian, 'lT. 1-WV. >..ti;. 41,5
(DK21 B 38)
DL IX, I (DK 22 A 1)
DL IX,6 (DK 22 A l)
DL IX,5 (DK 22 A l)
Platón, Tht. 179d (DK 66,3)
Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,l32 (DK22 B 1)
Sextos Empeirikos, Adv. math.
Vll, 133 (DK 22 B 2)
Hippolytos, Rej IX,9,l (DK 22
B 50)
Hippolytos, Ref IX,9,5 (DK 22
B 55)
Sextos Empeirikos, Adv. math.
Vll,l26 (DK 22 B 107)
Hippolytos, Rej IX,l0,5 (DK
22 B 61)
Hippolytos, Ref IX,l0,4 (DK
22 B 60)
Stobaios, Flor. III,1,177 (DK 22
Blil)
Pseudo-Plútarchos, Cons. ad
Apoll. 10, l06e (DK 22 B 88)
Pseudo-Aristotelés, De mundo,
5,396b20 (DK 22 B 10)
Hippolytos, Ref IX,l0,8 (DK
22 B 67)
Origenés, Contra Cels. VI,l2
(DK22 B 78)
Porfyrios, Quaest. Hom. ad ll.
IV,4 (DK 22 B 102)
Konkordance
Hippolytos, Ref IX,9,5 (DK 22
B 54)
208 Themistius, Or. 5, p. 69 (DK 22
B 123)
209 Hippolytos, Ref IX,9,2 (DK 22
B 51)
210 Klement Alexandrijský, Strom.
II, 17 (DK 22 B 184)
211 Origenés, Contra Cels. VI,42
(DK22 B 80)
212 Hippolytos, Ref IX,9,4 (DK 22
B 53)
213 Aristotelés, Eth. Eudem.
VII,l,1245a25 (DK 22 A 22)
214 Eusebios, Praep. evan. XV,20
(DK 22 B 12), P1útarchos,
De E, 18,392b (DK 22 B 91)
215 Platón, Crat. 402a (DK 22 A 6)
216 Aristotelés, Phys. 8,3,253b9
217 Klement Alexandrijský, Strom.
V,l04,2 (DK 22 B 30)
218 Klement Alexandrijský, Strom.
V,l04,3 a 5 (DK 22 B 31)
219 Plútarchos, De E 8,388e (DK
22 B 90)
220 Hippolytos, Ref IX,10,7 (DK
22 B 64)
221 Aristotelés, De caelo,
II, 1,284a11
222 [(fl' 1,945,6
223 Pseudo-Hippokratés, De carn. 2
(DK64C 3)
224 DL IX,9-10 (DK 22 A 1)
225 Aristotelés, Meteor. II,2,355al3
(DK22B 6)
226 Plútarchos, De exil. 11,604a
(DK22B 94)
227 DL IX,l (DK 22 B 41)
207
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
612
Klement Alexandrijský, Strom.
V,ll5,1 (DK 22 B 32)
Klement Alexandrijský, Strom.
VI,17,2 (DK22 B 36)
Stobaios, Flor. III,5,8 (DK 22 B
118)
Stobaeus, Flor. III,5,7 (DK 22
B 117)
DL IX,7 (DK 22 B 45)
Klement Alexandrijský, Strom.
IV,141,2 (DK 22 B 26)
Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,129 (DK22 A 16)
Klement Alexandrijský, Strom.
IV,49,3 (DK 22 B 25)
Hippolytos, Ref IX,l0,6 (DK
22 B 63)
Schol. Bodl. ad Epictetum, p.
83 Schenkl (DK 22 B 136)
Hésiodos, Op., 121 nn.
Hippolytos, Ref IX,10,6 (DK
22 B 62)
Plútarchos, Coriol. 22 (DK 22
B 85)
Aristokritos, Theosophia 68
(DK22 B 5)
Klement Alexandrijský,
Protrept. 22,2 (DK 22 B 14)
Klement Alexandrijský,
Protrept. 34,5 (DK 22 B 15)
Plútarchos, De Pyth. orac. 21,
404d (DK 22 B 93)
Plútarchos, De Pyth. orac. 6,
397a (DK 22 B 92)
Plútarchos, Adv. CoL 20, 1118c
(DK22 B 101)
Stobaios, Flor. IV,40,23 (DK 22
B 119)
DL IX,2 (DK 22 B 43)
a) Úryvky KRS- prameny (DK)
DL IX,2 (DK 22 B 44)
Stobaios, Flor. III,l,179 (DK22
B 114)
251 Klement Alexandrijský, Strom.
V,59,5 (DK 22 B 29)
252 Platón, Resp. 600a-b (DK 14,10)
253 Platón, Resp. 530d (DK 47 B 1)
254 Josefus Flavius, Contra Apionem, 1,164 (DK 14,18)
255 Hérakleitos, DL IX, 1 (DK 22 B
40)
256 Hérakleitos, DL VIII,6 (DK 22
B 129)
257 Hérodotos, Hist. IV,95 (DK 36
B4)
258 Ión z Chiu, DL I, 120
(DKI,l20)
259 Porphyrios, Vita Pyth. 30 (DK
31 B 129)
260 DL VIII,36 (DK 21 B 7)
261 Hérodotos, Hist. ll, 123 (DK
14,1)
262 Klement Alexandrijský, Strom.
1,131 (DK 36 B 2; 15)
263 Hérodotos, Hist. II,81
(DK 14,1)
264 Aristoxenos, zl. ll A, Wehrli,
DL VIII,1 (DK 14,8)
265 DL 1,118 (DK 14,8)
266 Porfyrios, Vita Pyth. 9 (DK
14,8)
267 Iamblichos, Vita Pyth. 248-249
(DK 14,16)
268 Iamblichos, Vita Pyth. 249-251
(DK 14,16)
269 Iustinus (Pompeius Trogus),
Hist. Philipp. Epit.
XX:,4,1-2 a 5-8
249
250
613
Porfyrios, Vita Pyth. 18 (DK
14,8a)
271 Schol. in Plat. Phaedr. 279c
272 Justinus (podle Pompeia Troga), Hist. Philipp. Epit.
XX,4,14
273 Ailianos, Var. hist. II,26 (DK
14,7)
274 Apollónios, Hist. mír. 6 (DK
14,7)
275 DL VIII,34-35 (DK 58 C 3)
276 Porfyrios, Vita Pyth. 42 (DK 58
C6)
277 Iamblichos, Vita Pyth. 82 (DK
58 C4)
278 DL VIII,8 (DK 14,3)
279 Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,94-95
280 Iamblichos, Comm. math.
scient. p. 76,16-77,2 Festa
281 Porfyrios, Vita Pyth. 41 (DK 58
C2)
282 Ailianos, Var. hist. Iv,17 (DK
58 c 2)
283 Aristotelés, An. post.
II,ll,94b32-34 (DK 58 C 1)
284 Pindaros, Olymp. II,56-77
285 Porfyrios, Vita Pyth. 19 (DK
14,8a)
286 Platón, Parm. 127a (DK 29
A ll)
287 DL X,21-23 (DK 28 A 1)
288 Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII, 111, a Simplikios, De caelo, 557,25 nn. (DK 28 B 1)
289 Proklos, ln Plat. Pann. I, p.
708,16 Cousin (DK 28 B 5)
290 Porfyrios, In Hom. ll. XIV,200
270
Konkordance
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
Proklos, In Plat. Tim. 1,345,18;
Simplikios, In Arist. Phys.
116,28,3-8 (DK 28 B 2)
Klement Alexandrijský, Strom.
VI,23,3, a Plótinos, Enn.
V, 1,8 (DK 28 B 3)
Simplikios, In Arist. Phys.
86,27-28; 117,4-13 (DK 28
B6)
Platón, Soph. 237a, 258d, verše
1-2; Sextos Empeirikos, Adv.
math. VII, 111,114, verše 2-6
(DK28B 7)
Símplikios, ln Arist. Phys. 78,8
a 145,1 (DK 28 B 8,1-4)
Simplikios, In Arist. Phys. 78,5
a 145,5 (DK 28 B 8,5-21)
Simplikios, ln Arist. Phys.
145,29 (DK 28 B 8,22-25)
Simplikios, In Arist. Phys.
145,27 (DK 28 B 8,26-31)
Simplikios, In Arist. Phys.
146,5 (DK 28 B 8,32-49)
Simplikios, ln Arist. Phys. 30,14
Simplikios, De caelo, 557,25
(DK 28 B 1,28-32)
Simplikios, In Arist. Phys.
38,28 (DK 28 B 8,53-61)
Simplikios, ln Arist. Phys.
180,8 (DK 28 B 9)
Plútarchos, Adv. Col. ll14b
(DK28 B 10)
Klement Alexandrijský, Strom.
V,l38 (DK 28 B 10)
Simplikios, ln Arist. Phys.
39,14 a 31,13 (DK 28 B 12)
Aetios, Plac. I1,7,1 (DK28
A37)
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
614
Plútarchos, Adv. Col. l5,lll6a
(DK28 B 14)
Galénos, In Epid. VI,48 (DK 28
B 17)
Aetios, Plac. V,30, 1 (DK 24
B4)
Theofrastos, De sensu, I nn.
(DK28 A46)
Simplikios, De caelo, 558,9
(DK28 B 19)
Klement Alexandrijský, Strom.
V,l5,5 (DK 28 B 4)
Platón, Pann. 127d-l28a
Simplikios, ln Arist. Phys.
140,28 (DK 29 B 3)
Simplíkios, ln Arist. Phys.
139,9 a 140,34 (DK 29
B 2a 1)
Aristotelés, Phys. VI,9,239b9
(DK29 A 25)
Aristotelés, Phys. VI,9,239bll
(DK29 A 25)
Aristotelés, Top. VIII,8,160b7
(DK29 A 25)
Aristotelés, Phys. VI,2,233a21
(DK29 A 25)
Aristotelés, Phys.
VIII,8,263a15-18, b3-9
Aristotelés, Phys. VI,9,239b 14
(DK29 A 26)
Aristotelés, Phys.
Vl,9,239b30-33, 5-9 (DK
29 A 27)
DL IX,12 (DK29 B 4)
Aristotelés, Phys. VI,9,239b33
(DK29 A 28)
Simplikios, In Arist. Phys.
1016,14
a) Úryvky KRS- prameny (DK)
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
Platón, Parm. 128c (DK 29
A 12)
DL VIII, 57 (DK 29 A 10}
Platón, Phaedr. 26ld (DK 29
A 13)
Simplikios, In Arist. Phys.
97,12 (DK 29 A 16)
Simplikios, In Arist. Phys. 99,7
(DK29 A 21)
DL VIII,51 (DK 31 A 1)
DL VIII,74 (DK 31 A 1)
Aristotelés, Met. I,3,984a11
(DK31 A6)
Simplikios, In Arist. Phys.
25,19 (DK31 A 7)
DL VIII,58 (DK 31 A 1)
DL Vlll,77 (DK 31 A 1)
Suda, s. v. Empedoklés (DK 31
A2)
Aristote1és, Poet. I, 1447b 17
(DK31 A 22)
Plútarchos, Quaest. conv. 683e
(DK3l B 80)
DL VIII,60 (DK 31 B 1)
Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,l23 (DK 31 B 2)
Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,l25 (DK 31 B 3,9-13)
Polybios, Hist. XII,27 (DK 22
B lOla)
DL VIII,59 (DK 31 B 111)
Aetios, Plac. 1,3,20
(DK31 B 6)
Aristote1és, Met. I,4,985a31-33
(DK31 A37)
Simplikios, In Arist. Phys.
158,1 (DK31 B 17,1-13)
Simplikios, In Arist. Phys.
158,13 (DK31 B 17,14-35)
615
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
Plútarchos, Adv. Col. lO,llllf
{DK31 B 8)
Plútarchos, Adv. CoL 11,1113a-b
(DK31 B 9)
Plútarchos, Adv. Col. 12,1113c
(DK 31 Bll)
Pseudo-Aristote1és, MXG
2,975bl (DK 31 B 12)
Plútarchos, Adv. Col. 12,1113d
(DK31 B 15)
Simplikios, In Arist. Phys.
159,13 (DK31 B 21)
Simplikios, In Arist. Phys.
159,27 (DK31 B 23)
Hippolytos, Ref VII,29,13 (DK
31 B 29)
Simplikios, In Arist. Phys.
1183,28 (DK 31 B 27 a 31)
Aristote1és, Met. III,4,1000b12
(DK31 B 30)
Simplikios, In Arist. De caelo,
529,1 a In Arist. Phys. 32,13
(DK 31 B 35)
Aristotelés, Met. I,4,985a25
(DK31 A 37)
Aristotelés, De cae/o,
III,2,30lal4 (DK 31 A 42)
Aristote1és, De caelo,
II, 13,295a29
Aristotelés, De gener. et corr.
II,7,334a5 (DK31 B 54)
Aetios, Plac. 11,6,3 (DK 31
A49)
Pseudo-Plútarchos, Strom. 10,
Eusebios, Praep. evan.
1,8,10 (DK 31 A 30)
P1útarchos, De fac. in orbe lun.
12,926e (DK 31 B 27)
Konkordance
Klement Alexandrijský, Strom.
V,48,3 (DK 31 B 38)
369 Aetios, Plac. 11,6,3 (DK 31
A49)
370 Pseudo-Plútarchos, Strom. 10,
Eusebios, Praep. evan.
1,8,10 (DK 31 A 30)
371 Aristote1és, Meteor. II,3,357a24
(DK 31 A 25), a Il,1,353bll
372 Aristotelés, De gener. et corr.
11,6,334a1 (DK 31 B 53)
373 Simp1ikios, ln Arist. Phys. 32,6
(DK31 B 98)
374 Simplikios, In Arist. Phys.
300,21 (DK 31 B 96)
375 Aetios, Plac. V,19,5 (DK31
A 12)
376 Aristotelés, De caelo,
III,2,300b30, a Simplikios,
ln Arist. De caelo, 587,1
(DK 31 B 57)
377 Sirnplikios, ln Arist. De cae/o,
587,20 (DK 31 B 59)
378 Plútarchos, Adv. Col. 28,1123b
(DK31 B 60)
379 Ailianos, De nat. animal.
XVI,29 (DK 31 B 61)
380 Aristotelés, Phys. II,8,198b29
(DK 31 B 61)
381 Símplikios, ln Arist. Phys.
381,31 (DK31 B 62)
382 Aetios, Plac. V,18,1 (DK 31
A 75)
383 Aristotelés, Meteor. IV,9,387b4
(DK31 B 82)
384 Plútarchos, De fortuna, 3,98d
(DK31 B 83)
385 Aristotelés, De gener. animal.
1,23,73la4 (DK 31 B 79)
368
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
616
Aristotelés, De part. animal.
I,1,640a18 (DK 31 B 97)
Aristotelés, De gener. et corr.
11,6,333b30
Simplikios, ln Arist. Phys.
160,28 (DK 31 B 22)
Aristote1és, De sensu, 2,437b26
(DK 31 B 84)
Platón, Meno, 76c (DK 31 A 92)
Theofrastos, De sensu, 7 (DK
31 A 86)
Theofrastos, De sensu, 9 (DK
31 A 86)
Aristotelés, Met. 11,4,1000b6
(DK 31 B 109)
Stobaios, Ecl. 1,49,53 (DK 31 B
105)
Aristotelés, De an. III,3,427a23
(DK 31 B 106)
Klement Alexandrijský, Strom.
V,81,2 (DK 31 B 133)
Ammónios, ln Arist. De int.,
249,6 Busse (DK31 B 134)
Hippolytos, Rej. VII,29,26 (DK
31 B llO)
DL VIII,62, a Klement Alexandrijský, Strom. VI,30 (DK 31
B 112)
1G2, XIV,641,1
10) (DK 1 B
18 =A 1 Zuntz)
Hippolytos, Ref Vll,29,14-23,
a Plútarchos, De exil.
17,607c (DK 31 B liS)
Klement Alexandrijský, Strom.
III,14,2 (DK 31 B 118), Hieroklés, Ad carmina aurea, 24
(DK31 B 121)
Klement Alexandrijský, Strom.
III,14,2 (DK 31 B 124)
a) Úryvky KRS- prameny (DK)
404
405
406
407
I
'I
I
1
I
I
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
Klement Alexandrijský, Strom. 427
IV,l3,1 (DK 31 B 119)
428
Porfyrios, De antro nymph. 8
429
(DK 31 B 120)
430
Plútarchos, De tranqu. an.
15,474b (DK 31 B 122)
431
Stobaios, Ecl. 1,49,60 (DK 31 B
126)
432
Ailianos, De nat. animal. XII, 7
(DK 31 B 127)
433
Klement Alexandrijský, Strom.
IV,1SO,l a V,l22,3 (DK 31 B
434
146 a 147)
435
Platón, Meno, 81b
Porfyrios, De abst. 11,21 (DK
436
31 B 128)
Schol. in Nic. Ther. 453 (DK 31 437
B 130)
Aristotelés, Rhet. U3,1373b16 438
(DK 31 B 135)
Sextos Empeirikos, Adv. math. 439
IX,129 (DK 31 B 136)
440
Sextos Empeirikos, Adv. math.
IX,l29 (DK 31 B 137)
441
Porfyrios, De abst. 11,31 (DK
442
31 B 139)
DL VIII,77 (DK 31 B 117)
443
Plútarchos, Quaest. conv.
Ill,l,2,646d (DK 31 B 140)
444
Aulus Gellius, Noct. IV,11,9
(DK 31 B 141)
445
Platón, Phd. 61d (DK 44 B 15)
DL Vlll,46 (DK 44 A 4)
446
DL IX,38 (DK 44 A 2)
DL VIII,84 (DK 44 A 1)
447
DL VIII,85 (DK 44 B 1)
Stobaios, Ecl. 1,21,7a (DK 44 B 2) 448
Iamblichos, In Nicomachum, p.
7,24 Pist. (DK 44 B 3)
617
Stobaios, Ecl. I,21,7b (DK 44 B 4)
Stobaios, EcL I,21,7c (DK 44 B 5)
Stobaios, EcL I,21,7d (DK 44 B 6)
Aristotelés, Met. I,S,98Sb23
(DKS8 B 4 a S)
Aristotelés, Met.
XIII,6,I080b16 (DK 58 B 9)
Aristotelés, Met. XIII,8,1083b8
(DKS8 B 10)
Aristotelés, Met. XIV,5, I 092b8
(DK 45,3)
DL VIII,12
Proklos, In Eucl. 1,44, p. 419
Friedlein (DK 58 B 20)
Proklos, In Eucl. 1,32, p. 379
Friedlein (DK 58 B 21)
Aristotelés, Phys. III,4,203a10
(DK58 B 28)
Aristotelés, Met. 1,5,986a22
(DK58 B 5)
DL VIII,83 (DK 24 B 1)
Aristotelés, Eth. Nic.
II,5,1106b29 (DK 58 B 7)
Stobaios, EcL 1,21,8 (DK 44 B 7)
Aristotelés, Met.
XIV,3,1091al2 (DK 58 B 26)
Aristotelés, Phys. IV,6,213b22
(DK58 B 30)
Stobaios, Ecl. I,l8,lc (DK 58
B 30)
Anon. Londinensem, XVIII,&
(DK 44A 27)
Aristotelés, De caelo,
11,13,293a18 (DK 58 B 37)
Aetios, Plac. 11,7,7 (DK 44
A 16)
Aetios, Plac. 11,20,12 (DK 44
A 19)
Konkordance
449
Aristotelés, De caelo,
ll,9,290bl2 (DK 58 B 35)
450 Aristotelés, De an. I,2,404al6
(DK58 B 40)
451 Aristotelés, De an. 1,4,407b27
(DK 44 A 23)
452 Platón, Phd. 88d (DK 53,4)
453 Aristotelés, De an. I,2,405a29
(DK24 A 12)
454 Aetios, Plac. IV,2,2 (DK 24
A 12)
455 Pseudo-Aristotelés, Prohl.
XVII,3,916a33 (DK24 B 2)
456 Iamblichos, Vzta Pyth. 137 (DK
58 D 2)
457 Iamblichos, Vzta Pyth. 175 (DK
58D 3)
458 Platón, Phd. 62b (DK 44 B 15)
459 DL ll,? (DK 59 A l)
460 Aristotelés, Met. I,3,984all
(DK59 A43)
461 Platón, Phaedr. 270a (DK 59
A 15)
462 Plútarchos, Pericles, 32 (DK 59
A 17)
463 Strabón, Geogr. XIV, p. 645
Casoubon (DK 59 A 7)
464 Aristotelés, Rhet. Il,23,1398b15
(DK59 A23)
465 Platón, Apol. 26d (DK 59 A 35)
466 DL 1,16 (DK 59 A 37)
467 Simplikios, ln Arist. Phys.
155,26 (DK 59 B 1)
468 Simplikios, ln Arist. Phys.
34,21 (DK59 B 4)
469 Simplikios, ln Arist. Phys.
163,20 (DK 59 B 17)
470 Aristote1és, Phys. IV,6,213a22
(DK59 A68)
471
472
473
474
475
476
477
478
479
480
481
482
483
484
485
486
487
488
618
Aristotelés, De respir. 7,473b14
(DK31 B 100)
Simplíkios, In Arist. Phys.
164,17 (DK 59 B 3)
Simplikios, ln Arist. Phys.
156,10 (DK 59 B 5)
Simplikios, ln Arist. Phys.
141,6(DK29B 1)
Simplikios, ln Arist. Phys.
140,29 (DK 29 B 3)
Simplikios, ln Arist. Phys.
164,24 a 156,13 (DK 59 B
12)
Simplikios, ln Arist. Phys.
300,31 (DK 59 B 13)
Simplikios, ln Arist. Phys.
35,14 (DK 59 B 9)
Simplikios, ln Arist. Phys.
157,7 (DK 59 B 14)
Simplikios, ln Arist. Phys.
27,17 (DK 59 A 41)
Simplikios, ln Arist. Phys.
164,26 (DK 59 B 6)
Simplikios, ln Arist. Phys.
164,23 (DK 59 B ll)
Simplíkios, ln Arist. Phys.
34,29 (DK 59 B 4)
Scholíon k
z Nazianzu,
XXXVI,911 Migne (DK 59
B 10)
Aristotelés, Phys. 1,4, 187 a23
(DK31 A46)
Simplikios, ln Arist. Phys.
175,12 a 176,29 (DK 59 B 8)
Sextos Empeirikos, Pyrrh. hyp.
1,33 (DK 59 A 97)
Simplikios, In Arist. Phys.
155,31 (DK 59 B 2)
a) Úryvky KRS- prameny (DK)
489
Simplikios, ln Arist. Phys.
179,3 (DK 59 B 15)
490 Simplikios, ln Arist. Phys.
179,8 a 155,21 (DK 59 B 16)
491 Aristotelés, De cae/o,
1,3,270b24 (DK 59 A 73)
492 Simplikios, ln Arist. Phys.
27,ll (DK 59 A 41)
493 DL II,8 (DK 59 A l)
494 Aristotelés, De cae/o,
ill,3,302a28 (DK 59 A 43)
495 Platón, Phd. 98b7
(DK59 A47)
496 Aetios, Plac. !,3,5
(DK 59 A46)
497 Aetios, Plac. 1,3,5
(DK 59 A46)
498 Simplikios, ln Arist. Phys. 35,3
(DK59 B 4)
499 Simplikios, In Arist. Phys.
157,9 (DK 59 B 4)
500 Plútarchos, De fac. in orbe lun.
16, 929b (DK 59 B 18)
501 Schol. bT in Homeri ll.
XVII,547 (DK 59 B 19)
502 Hippolytos, Ref 1,8,3-10 (DK
59 A 42)
503 DL 11,10 (DK 59 A 1)
504 Athénaios, Deipn. 11,57d (DK
59 B 22)
505 Hippolytos, Ref 1,8,12 (DK 59
A42)
506 Theofrastos, Hist. plant. ill,l ,4
(DK59A 117)
507 Plútarchos, Quaest. phys.
l,911d (DK 59 A 116)
508 Aristotelés, De part. animal.
IV,l0,687a7 (DK 59 A 102)
619
Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,90 (DK 59 B 21)
510 Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,140 (DK 59 B 21a)
Sll Theofrastos, De sensu, 27 n.
(DK58 A 92)
512 DL 11,16 (DK 60 A I)
513 DL 11,23 (DK 60 A 3)
514 Simplikios, ln Arist. Phys.
27,23 (DK 60 A 5)
515 Hippolytos, Ref 1,9,1 (DK 60
A4)
516 DL 11,17 (DK 60 Al)
517 Aetios, Plac. 1,3,6 (DK 60 A 7)
518 DL 11,16 (DK 60 A l)
519 Plútarchos, Pericles, 26 (DK 30
A3)
520 Plútarchos, Themist. 2 (DK 30
A3)
521 Simplikios, ln Arist. Phys.
70,16 (DK 30 A 4)
522 Simplikios, ln Arist. De caelo,
557,10 (DK 30 A 4)
523 Pseudo-Aristotelés, MXG
974a2-3, 975a34-35 (DK 30
A5)
524 Simplikios, In Arist. Phys.
103,18 (DKI,268)
525 Simplikios, ln Arist. Phys.
162,24 (DK 30 B l)
526 Simplikios, ln Arist. Phys.
29,22 a 109,20 (DK 30 B 2)
527 Simplikios, ln Arist. Phys.
109,31 (DK 30 B 3)
528 Simplikios, ln Arist. Phys.
110,3 (DK 30 B 4)
529 Aristotelés, Phys. I,3,186a10
(DK30 A 10)
509
Konkordance
530
Aristotelés, De gener. et corr.
1,8,325a13 (DK 30 A 8)
531 Simplikios, ln Arist. De caelo,
557,16 (DK 30 B 6)
532 Pst:udo-Aristotelés, MXG
974a12-l4 (DK30 A 5)
533 Simplíkios, ln Arist. Phys.
111,18 (DK 30 B 7)
534 Simplikios, In Arist. Phys.
ll2,6 (DK 30 B 7)
535 Aristotelés, Phys. IV,9,216b22
(DK33 A 1)
536 Aetios, Plac. 1,18,2 (DK 31 B
13)
537 Simplikios, ln Arist. De cae/o,
558,21 (DK 30 B 8)
538 Simplikios, In Arist. Phys.
109,34 a 87,6 (DK 30 B 9)
539 Simplikios, ln Arist. Phys. 28,4
(DK28 A 8)
540 DL X,l3 (DK 67 A 2)
541 Cicero, Acad. pr. 11,37,118
(DK 67 A 8 a ll)
542 DL IX,34 (DK 67 A 4)
543 DL IX,45 (DK 68 A 33)
544 DL IX,35 (DK 68 B 5)
545 Aristotelés, De gener. et corr.
1,8,325a2 (DK 67 A 7)
546 Aristotelés, Phys. 1,3,187al
(DK29 A 22)
547 Simplikios, ln Arist. Phys.
109,32 (DK 30 B 10)
548 Aristotelés, Met. IV,5,1009b7
(DK68 A 112)
549 Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,135 (DK 68 B 9)
550 Sextos Empeirikos, Adv. math.
Vll,l36 (DK 68 B 10 a
551
Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,60 (DK 80 B 1)
552 Galénos, De med. empír., p. 113
Walzer (DK 68 B 125)
553 Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII, 136 (DK 68 B 9)
554 Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,l38 (DK68 Bll)
555 Aristotelés, Met. 1,4,985b4 (DK
67 A 6)
556 Simplikios, In Arist. De cae/o,
295,1 (DK 68 A 37)
557 Simplikios, In Arist. De cae/o,
242,18 (DK 67 A 14)
558 Simplikios, In Arist. Phys.
925,10 (DK 67 A 13)
559 Aristotelés, Phys. III,4,203b25
560 Simplikios, In Arist. Phys. 28,8
(DK61 A 8)
561 Eusebius, Praep. evan.
XIV,23,3 (DK 68 A 43)
562 Aristotelés, De gener. et corr.
1,1,315b6 (DK 61 A 9)
563 DL IX,31 (DK 67 A 1)
564 Aetios, Plac. Il,7,2 (DK 67
A23)
565 Hippolytos, Ref 1,13,2 (DK 68
A40)
566 DL IX,45 (DK 68 A 33)
567 Aetios, Plac. 1,26,2 (DK 68
A66)
568 Aristotelés, Phys. 11,4,1%a24
(DK68 A69)
569 Aetios, Plac. 1,25,4 (DK 67 B 2)
570 Sextos Empeirikos, Adv. math.
VII,ll7 (DK 68 B 164)
571 Simplikios, ln Arist. Phys.
327,24 (DK 68 B 167)
572 DL IX,33 (DK 67 A 1)
620
a) Úryvky KRS- prameny (DK)
573
574
575
576
577
578
579
580
Aristote1és, De gener. et corr.
1,8,326a9 (DK 68 A 60)
Theofrastos, De sensu, 61 (DK
68 A 135)
Simplikios, In Arist. De cae/o,
712,27 (DK 68 A 61)
Aetios, Plac. 1,3,18 (DK 68
A47)
Aristotelés, De caelo,
ITI,2,300b8 (DK 67 A 16)
Simplikios, In Arist. De caelo,
295,9
Aristote1és, De caelo,
ill,4,303a5 (DK 67 A 15)
Alexandros z Afrodisiady, In
Arist. Met. 36,21 (DK 67
A6)
581
582
583
584
585
586
587
588
589
590
Aetios, Plac. 1,23,3 (DK 68
A47)
Simplikios, In Arist. Phys.
1318,35 (DK 68 A 58)
Simplikios, In Arist. De caelo,
295,11
Simplikios, In Arist. De caelo,
242,21 (DK 67 A 14)
Aristotelés, De an. I,2,405all
(DK67 A 28)
Aristotelés, De caelo,
ill,4,303al2
Aristotelés, De sensu, 4,442a29
(DK68 A 119)
Aetios, Plac. IV,8,10 (DK 67
A30)
Theofrastos, De sensu, 50 (DK
68 A 135)
Alexandros z Afrodisiady, In
Arist. De sensu, 56,12 (DK
67 A 29)
621
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
601
602
603
604
605
606
607
608
609
610
611
Theofrastos, De sensu, 66 (DK
68 A 135)
Aetios, Plac. IV,19,3 (DK 68
A 128)
Stobaios, Flor. IV,39,25 (DK 68
B 3)
Stobaios, Flor. ill,1,210 (DK 68
B 191)
DL IX,57 (DK 64 A 1)
DLIX,57(DK64A 1 aB 1)
Simplikios, In Arist. Phys.
151,20 (DK 64 A 4)
Simplikios, In Arist. Phys. 25,1
(DK64A5)
Simplikios, in Arist. Phys.
151,31 (DK 64 B 2)
DL IX,57 (DK 64 Al)
Simp1ikios, In Arist. Phys.
152,13 (DK 64 B 3)
Simplikios, In Arist. Phys.
152,18 (DK 64 B 4)
Simplikios, In Arist. Phys.
152,22 (DK 64 B 5)
Simplikios, In Arist. Phys.
153,19 (DK 64 B 7)
Simplikios, In Arist. Phys.
153,20 (DK 64 B 8)
Aetios, Plac. V,24,3 (DK 64
A29)
Pseudo-Plútarchos, Strom. 12
(DK64A6)
Aetios, Plac 11,13, 5 a 9 (DK 64
A 12)
Aristotelés, Meteor. 11,2,355a21
(DK64A 9)
SchoL in Apollónios Rhodský,
Argon. IV,269 (DK 64 A 18)
Aleltandros z Afrodisiady, Nat.
Quaest. 11,23 (DK 64 A 33)
Konkordance
612
613
614
Theofrastos, De sensu, 39 n.
615
(DK 64A 19)
Pseudo-Hippokratés, De morbo 616
sacro, 16 (DK 64 C 3a)
Aristofanés, Nubes, 227
(DK64C 1)
622
Aristotelés, Hist. animal.,
III,2,5llb3l (DK64 B 6)
Simplikios, ln Arist. Phys.
153,13 (DK 64 B 6)
b) Zlomky DK- úryvky KRS
Orfikové
DK
DK
DK
DK
DK
DK
1B
1B
I B
1B
1B
1B
12
12
12
13
13
18
Anaximenés
DK 13 A6
DK 13A20
DK 13 B 1
16
12
28
24
25
400
Pythagoras
DK 14,1
DK 14,2
DK 14,3
DK 14,7
DK 14,7
DK 14,8
DK 14,8
DK 14,8
DK 14,8a
DK 14,8a
DK 14,10
DK 14,16
DK 14,16
DK 14,18
Epimenidés
DK3B5
DK3B5
17
27
Ferekydés
•
DK1B 1
DK1B2
DK1B2
DK7B4
DK1B5
49
53
55
57
59
Thalés
DK ll
DK ll
DK 11
DK ll
DK ll
Al
A2
A 3a
A ll
A20
62
83
78
68
80
263
257
278
273
274
264
265
266
270
285
252
267
268
254
Xenofanés
DK21
DK21
DK21
DK21
DK21
DK21
DK21
DK21
DK21
DK21
DK2l
DK21
Anaximandros
DK 12 A 1
DK12A9
DK 12 A 10
DK12A 10
DK 12 A ll
DK 12 A 27
148
150
143
94
101A
101C
121
lOlB
132
623
A 1
A 29
A32
B7
B 8
Bll
B 14
B 15
B 16
B 18
B 23
B 24
161
163
176
260
161
166
167
169
168
188
170
172
Konkordance
DK21
DK21
DK21
DK21
DK2l
DK21
DK21
DK21
DK21
DK21
DK2l
DK21
B 25
B 26
B 28
B 28
B 29
B 30
B 32
B 33
B 34
B 35
B 37
B 38
Hérakleitos
DK22A I
DK22 A 1
DK22 A 16
DK22 BI
DK22 B 2
DK22B 5
DK22B 6
DK22 B 10
DK22 B 12
DK22 B 14
DK22B 15
DK22 B 18
DK22B 25
DK22B 26
DK22B29
DK22B 30
DK22 B 31
DK22 B 32
DK22B 36
DK22B40
DK22B 40
DK22 B 41
DK22B43
DK22B44
DK22B45
171
171
3
180
181
183
178
182
186
187
185
189
I
190
224
234
194
195
241
225
203
214
242
243
210
235
233
251
217
218
228
229
190
225
227
248
249
232
DK22B 50
DK22 B 51
DK22B 53
DK22B 54
DK22B 55
DK22B60
DK22B 61
DK22 B 62
DK22 B 63
DK22B 64
DK22B67
DK22 B 78
DK22B 80
DK22B 85
DK22B 88
DK22B90
DK22B91
DK22B92
DK22B 93
DK22B94
DK22 B 101
DK22 B lOta
DK22 B 102
DK22B 103
DK22B 107
DK22B 111
DK22B 114
DK22B 117
DK22B 118
DK22B 119
DK22B 123
DK22 B 129
DK22B 136
206
290
198
201
250
231
230
247
208
256
237
Alkmaión
DK24A 12
DK24A 12
DK24B I
DK24B2
453
454
439
455
624
196
209
212
207
197
200
199
239
236
220
204
205
Zll
240
202
219
214
245
244
226
246
344
b) Zlomky DK- úryvky KRS
DK24B4
310
Parmenidés
DK28 A 1
DK28 A37
DK28 A46
DK28 Bl
DK28 B 1
DK28 B 2
DK28 B 3
DK28 B4
DK28 B 5
DK28B6
DK28 B 7
DK28 B 8
DK28 B 8
DK28 B 8
DK28 B 8
DK28 B 8
DK28 B 8
DK28 B 8
DK28 B9
DK28 B 10
DK28 B 10
DK28 B 12
DK28 B 14
DK28 B 16
DK28 B 17
DK28 B 19
DK29 A25
DK29A25
DK29A25
287
307
311
288
301
291
292
313
289
293
294
295
296
297
298
299
300
302
303
304
305
306
308
311
309
312
DK29A27
DK29A28
DK29 B 1
DK29B 1
DK29B2
DK29B 3
DK29B4
Melissos
Zénón
DK29 A
DK29 A
DK29 A
DK29 A
DK29A
10
ll
12
13
16
DK29A21
DK29A22
DK29 A25
318
319
320
323
325
316
474
316
315
324
328
286
327
329
330
331
546
317
625
DK30A3
DK30A3
DK30A4
DK30A4
DK30A5
DK30A5
DK30A 8
DK30B I
DK30B 3
DK30B4
DK30B6
DK30B 7
DK30B 7
DK30B 8
DK30B9
DK30B 10
519
520
521
522
523
532
530
525
527
528
531
533
534
537
538
547
Empedoklés
DK 31 A 1
DK31 A 1
DK31 A 1
DK3l A 1
DK31 A2
DK31 A6
DK31 A 7
DK31 A22
DK3l A 25
332
333
336
337
338
334
335
339
371
Konkordance
DK3lA30
DK31 A30
DK31 A37
DK31 A37
DK31 A49
DK31 A49
DK31 A 72
DK31 A 75
DK31 A86
DK31 A 86
DK31 A 92
DK31 B 1
DK31 B 2
DK3l B 3
DK31 B 5
DK31 B 6
DK3l B 8
DK31 B9
DK31 Bll
DK31 B 12
DK31 B 13
DK31 B 15
DK31 B 17
DK3l B 17
DK31B21
DK31 B 22
DK31 B 23
DK31 B 27
DK31 B 27
DK31 B 29
DK31 B 30
DK31 B 31
DK31 B 35
DK31 B 38
DK31 B 54
DK31 B 57
DK3l B 59
DK31 B60
DK31B61
366
370
347
361
365
369
375
382
391
392
390
341
342
343
372
346
350
351
352
353
536
354
348
349
355
388
356
358
367
357
359
358
360
368
372
376
377
378
379
DK3l B 61
DK31 B 62
DK31 B 79
DK31 B 82
DK31 B 83
DK31B84
DK31 B 96
DK31 B 97
DK31 B 98
DK31B100
DK31 B 105
DK31 B 106
DK31 B 107
DK31 B 109
DK31 B llO
DK31 B 111
DK31 B 112
DK31 B 115
DK31 B 117
DK31 B 118
DK31 B 119
DK31 B 120
DK31 B 121
DK31 B 122
DK31 B 124
DK31 B 126
DK31 B 127
DK31 B 128
DK31 B 129
DK31 B 130
DK31 B 133
DK31 B 134
DK31 B 135
DK31B136
DK31B137
DK31 B 139
DK31 B 140
DK31B141
DK31 B 146
626
380
381
385
383
384
389
374
386
373
471
394
395
392
393
398
345
399
401
417
402
404
405
402
406
403
407
408
411
259
412
396
397
413
414
415
416
418
419
409
b) Zlomky DK- úryvky KRS
DK31 B 147
B
B
B
B
B
DK58B
409
fón
DK36B2
DK36 B 15
262
262
Filoloos
DK44A 1
DK44A2
DK44A4
DK44A 16
DK44A 19
DK44A23
DK44A27
DK44B 1
DK44B2
DK44B 3
i
i
DK44B4
DK44B5
DK44B6
DK44B1
DK44B 15
DK44B 15
Eurytos
DK45,3
26
28
30
30
35
37
442
437
443
444
449
446
DK58B40
DK58C 1
450
DK58
DK58
DK58
DK58
DK58
423
422
421
447
448
45I
445
424
425
426
427
DK58C2
DK58C2
DK58C3
DK58C4
DK58C6
DK58D2
DK58D3
Anaxagoras
DK59A I
DK59A 1
DK59A 1
DK59 A 15
DK59Al1
429
44I
420
458
DK59A23
DK59A41
DK59 A4I
433
DK59A42
DK59A42
Archytas
DK41 BI
DK59A46
DK59A46
253
DK59A92
DK59 A 97
DK59A 102
DK59B 1
DK59B2
DK59B 3
pythagorejci
DK58B4
DK58 B 5
DK58B5
DK58B7
DK58B9
DK58 B 10
DK58 B 20
DK58B21
430
430
438
440
431
432
435
436
DK59B4
DK59B4
DK59B4
DK59B 5
627
283
281
282
275
277
276
456
457
459
493
503
461
462
664
480
492
502
505
496
497
511
487
508
467
488
472
468
483
498
473
Konkordance
DK59B 6
DK59B 8
DK59B9
DK59B 10
DK 59 B.11
DK59B 12
DK59B 13
DK59B 14
DK59B 15
DK 59B 16
DK59 B 17
DK 59 B 18
DK59B 19
DK59 B 21
DK59 B 21
DK59B 22
481
486
478
484
482
476
477
479
489
490
469
500
501
509
510
504
Archelaos
DK60A
DK60A
DK60A
DK60A
1
1
1
7
512
516
518
517
Diogenés
DK64A5
DK64 A 19
DK64A29
DK64A33
DK64B 1
DK64B 2
DK64B 3
DK64B4
DK64B 5
DK64B 6
DK64B 7
DK64B 8
DK64C 3a
598
612
606
611
596
599
601
602
603
615
604
605
613
Leukippos
DK61 A 1
DK61 A6
DK61 A 7
DK61 A9
DK61 A l3
DK61 A 14
DK61 B 2
DK68A33
563
555
545
562
558
557
569
543
Démokritos
DK68A37
DK68A40
DK68A43
DK68A47
DK68A47
DK68 A 61
DK68 A 128
DK68 A 135
DK68 A 135
DK68 A 135
DK68B 3
DK68 B 5,1
DK68B6
DK68B9
DK68B9
DK68 B 10
DK68 Bll
DK68 B 125
DK68 B 164
DK68 B 167
DK68B 191
556
565
561
576
582
575
592
574
589
591
593
37
550
549
553
550
554
552
570
571
594
Prótagoras
DK80B 1
628
551
míst
Aetios
Plac.
1,3,1 104
1,3,4 150,189,204
1,3,5 480-481,483,484
1,3,6 498
1,3,18 541
1,3,20 371,563
1,7,11 126
1,7,12 160, 194
1,7,13 193, 194
1,12,5 542
1,12,6 533,541,542
1,18,2 461, Sll
1,23,3 543
1,25,4 538,520
1,26,2 537
II,1,2 380
II,l,3 160,194,572
11,4,6 487
II,6,3 376,384,386,388
II,7,1 258-259,333,443
11,7,2 536
II,7,7 336,427,441
11,8, 1 576
II,l3,5+9 201,571-572
Il,l3,10 198,199,201
11,14,3-4 198,199,201
11,15,6 176
II,l6,5 174,176,336
11,18,1 224
11,20,1 174,176,336
11,20,3 222
11,20,10 574
11,20,12 443
11,20,13 388,390,443
11,21,1 174,336
II,22,1 198,200
11,23,1 198,200
11,24,1 108
11,24,4 225
II,24,9 222,224
II,29,4 443
11,29,7 443
III,3,l-2 177,203
III,3,2 177, 203
III,10,2 172
III,10,3 197
III, 10,4 539
III,12,1-2 539
III,15,8 198
111,16,1 179
IV,1,1 105
IV,2,2 446,447
IV,3,12 266
IV,8,10 549,550
IV,19,3 551
V,18,l 394
V,19,4 171, 178, 181, 183
V,l9,5 391-392,394
629
míst
V,24,3 570
V,26,4 390
V,30,1 337, 436
Agathéroeros
11,1 135
Achillés
Isag.
3 82
4 45
Ailianos
De nat. animal.
XII,7 408
XVI,29 392, 394
Var hist.
II,26 297, 298, 304, 426
II,31 557
III,17 137
IV,17 297, 306-307, 309
Aischinés
56,12 550
In Arist. Met.
36,21 543
38,16 427
39,8 433
40,12 421
41,1 425
In Arist. Meteor.
67,11 171, 176, 179
Quaest.
Il,23 573
Ammónios
In Arist. De int. 249,6 Busse 205,
9,403,336
Anonymus Londinensis
XI,22 118
XVII,8 416, 418, 438
Apollodóros
Bibl.
III,4,2 84, 50
Or.
1,97 458
Aischylos
Ag.
1382 143
Eum.
657-666 456
Apollónios
Hist. mir.
6 297,426
Prom
Apollónios Rhodský
Argon.
1,496 61, 89, 91
1,503 89, 90-91, 93, 94
351 nn. 81
Suppl.
96-103 220
559-561 456
Apuleius
Flor.
15,20
Alexandros z Afrodisiady
In Arist. De sensu
Aratos
Phaen.
630
míst
39
108
Aristofanés
A v.
693 42,54
1009 44
1218 54
1737 nn. 85
Nub.
227 519,557,577
424 54
627 54
Pax.
832 n. 256
Ran.
1030-1032 288
1032 289
t
r
[
Aristotelés
An. post.
II,ll,94b32-34 307, 309
De an.
1,2,404a5 548
1,2,404a16 445, 447
1,2,405al1 548, 550
1,2,405al9 114, 117, 124, 208,
573
I,2,405a21 207
1,2,405a24 264
I,2,405a29 446, 447
I,2,405b 1 119
1,4,407b27 445
I,4,409a4 440
I,5,4lla7 117, 124, 126
III,3,427a21-b6 402
III,3,427a23 530
De caelo
I,3,270b24 478
I,9,278b9 151
631
I,l0,279b12 195
I,10,279bl4 257
II,l,284all 256
Il,9,290b12 304, 443
II,l3,293a18 336, 425, 440
II, 13,293a20 425
II,13,294a21 226
Il,l3,294a28 114, 116, 226
Il,l3,294bl3 187, 197, 202, 226
II, 13,295a7 164, 165, 196, 478,
541
ll, 13,295a29 385, 386
Il,l3,295bll 87, 165, 172, 176
III, 1,298b14 502
III,2,300b8 543, 544
III,2,300b25 nn. 390
III,2,300b30
III,2,30la14 385
III,3,302a28 478, 15, 479, 18,
483
III,4,303a5 525, 543, 545
III,4,303al2 548
III,5,303bl0 142, 145,149, 151,
162
De gen. animal.
I,23,731a4 395
11,3,736b33 nn. 80
II,6,742b17 545
III,11,762a21 125
N,1,763b30-33 456
De gen. et corr.
l,l,315b10 530, 534
I,2,316a33-317a2 525
I,8,324b26-35 401
1,8,325a2 401, 465, 502, 518,
521,525,532
I,8,325al3 420, 506, 507, 525
I,8,325bl 524
I,8,326a9 540, 541-542
míst
II,1,328b35 145
II,5,332al9 144, 145, 559
II,6,333b30 396
II,6,334al 389
II,6,334a5 386
De part. anim.
1,1,640a18 396
III,l0,687a7 491
De respir.
2,471a2 578
7,473b14 188, 398, 461
De sensu
2,437b9-l4 400
2,438a4-5 400
4,442a29 549, 550
5,444a22 269
Eth. Eud.
II,10,1225a30 426
VIII,1,1235a25 250, 268
Eth. Nic.
II,5,1106b29 437
VIII,8,1150b25 236
Hist. animal.
ITI,2,5llb31 559, 578
VII,l0,565b1 182
Met.
1,3,983b6 100, 114, 116, 117,
118, 122, 154
1,3,983b27 27, 125
1,3,984a5 185, 187
I,3,984a7 443
1,3,984a11 363, 453, 454
1,4,985a18 480
1,4,985a25 384, 398
1,4,985a31-33 371
1,4,985b4 511' 526, 530, 532,
541
1,5,985b23 418, 424, 426-427,
432-434, 436, 438, 443, 446,
450
1,5,986al7 503
1,5,986a22 423, 427, 434-435
1,5,986bl8 212, 213, 221
1,5,986b21 220, 215
1,5,987a9 nn. 427
1,6,987a31 425
1,6,987a32 239, 252
1,7,988a30 145
I, 7,989al4 145
II,4,1000b6 401, 492
II,4,1000b12 376, 382, 384
III,5,1009b7 526, 527, 532
III,5,1009bl2 530
III,5,1010a13 253
VII,2,1028b16 440
VII,l3,1039a9 524
XII,2,1069b20 168
XII,6,1071b27 31, 35,49
XII,6,1072a8 31
XII1,4,1078b19 426
XIII,6,1080bl6 428, 429, 438,
440
XIII,8, 1083b8 428
XIV,3, 1090b5 440
XIV,3,1091al2 427, 437, 440,
19
XIV,4,109lb4 31, 35, 49
XIV,4,1091b8 69, 79, 95
XIV,5,1092b8 429, 432
Meteor.
1,6,342b30 425
1,14,352a17 179
ll,1,353b5 200
ll,1,353b6 171, 176, 179,572
11,1,353bll 388
ll,1,354a28 199, 202
632
míst
t
'
l
I
II,2,355a13 259
II,2,355a21 200, 573
II,2,355a22 179
II,3,356b 1O 179
II,3,357a24 388
II,7,365b6 187,203
II,9,369bl4 478
IV,9,387b4 395
Phys.
I,2,184b25 nn. 507
1,3,186a4 nn. 507
I,3,186a6 502
1,3,186a8-10 503
1,3,186al0 420, 506
1,3,187al 465, 522, 532
I.4,187al2 123, 144, 145, 167
I,4,187a20 155, 166, 168, 171
I.4,187a23 473, 475, 483, 514
I,4,187a23 n. 487
I,6,189b1 145
II,4,196a19-24 396
I1,4,198a24 537
II,8,198b29 393
III,4,203a10 420, 430, 432, 433,
434,436
III,4,203a16 142, 145
II1,4,203b7 142-143, 145, 149,
151-152, 162, 165, 188, 194,
205-206,570
III,4,203b15 147, 148-149
III,4,203b23 159, 161, 533
III,5,204b22 147, 148-149
III,5,204b33 154
III,8,208a8 149
IV,1,208b29 54
IV,1,209a23 nn. 343
IV,3,210b22 nn. 343
IV,6,213a22 440, 461, 511, 524
IV,6,213b22 427,434,437, 438
633
IV,9,216b22 510
VII,2,233a21 343-344, 349
VII,9,239b5-9 343-344, 353
VII,9,239b9 343, 348
VII,9,239bll 343-344,
349,
352
VII,9,239b14 343-344,352
VII,9,239b24g. 353
VII,9,239b30-33 343-344, 353
VII,9,239b33 343, 355, 357,
358
VII,5,250a19 nn. 343
IX,1,250b11 128, 160, 163
IX,1,250b18 nn. 487
IX,1,252a9 382
IX,l,252a32 544
IX,l3,253b9 251
IX,8,263a15-18 343, 350
IX,8,263al9-b3 343, 350
Poet.
1,1447bl7 367
Pol.
I,ll,1259a9 105-106, 111
IX,5,1340bl8 445
Rhet.
LI3,1373bl6 411,412
II,23,1398bl6 456
Soph. el.
5,167bl3 506
6,168b35 506
28,18la27 506
Top.
IX,8,160b7 343, 349, 352
pseudo-Aristotelés
Demundo
5,396b20 244, 248
MXG
I,974a1 n. 503
míst
I,974a2-3 503
I,974a12-14 507
I,975a11 52
II,975b1 377, 381
V,979.al1 n. 426
Problemata
XVI,8,914b9 461
XVII,3,916a33 446
XXXIV,7,964a10 191
Athénagoras
Pro Christianis
18, p. 20 Schwartz
Athénaios
Deipn.
II,57d 490
Augustinus
De civ. dei
VIII,2 161, 193
Bakchylidés
5,27 54
Bible
Deut. 3,13 121
Gen. 49,25 121
[z 55,8 n. 246
ž 24,2 121
ž 136,6 121
Boethius
De mus.
III,ll 431
Celsus
Proem. 2,11
265
40, 45
Censorinus
De die nat.
4,7 181
1
Cicero
Acad. pr.
II,37,118 190,516, 519
De div.
1,49,111 106
1,50,112 137
Defin.
II,5,15 235
De nat. deor.
I, 10,25 126, 161, 194
1,10,26 193, 194
Tusc. disp.
1,16,38 70
Damaskios
De princ.
123 38,45
123bis 39, 41, 44-45
124 28,32,33,34,37,43
124bis 71, 76-77,79-81,93-94
Démosthenés
Or.
IV,28 458
Diodóros
Bibl. hist.
1,7,1 60,61
1,7-8 520
X,3,4 72
DL
1,16 313, 457, 502
1,22 100, 101
634
míst
1,23 107,
109,
111, 113,
114-115
1,24 109, 112, 117, 124, 127,
573
1,26 106
1,27 104, 111
1,34 114
1,37-38 100
1,42 70
1,116 70
1,118 70, 72
1,119 70, 71, 74, 76, 84, 109
1,120 283, 287
1,121 70
11,1-2 109, 130, 131, 132,
133-136, 137
11,3 184, 185, 204
II, 7 452, 454
11,8 478, 555
II,9 490
II, 10 456, 489
II, 16 493, 499
11,17 497
11,23 496
V,42 496
VIII,1 290, 291
VIII,6 234, 241, 282, 284, 418
VIII,8 303
VIII,12 430, 432
VIII,15 310
VIII,19 300
VIII,34-35 299, 303, 307
VIII,36 211, 231,285, 287,412
VIII,46 291,416,417,426,430,
446,450
VIII,48 205
VIII,51 361
VIII,52 405
VIII,57 361, 365, 405
635
VIII,58 364, 365
VIII,59 365, 370
VIII,60 368
VIII,60-61 365
VIII,62 365, 404
VIII,63 365
VIII,66 365
VIII,67-69 368
VIII,67-72 365
VIII,74 363
VIII,77 366, 411
VIII,79 291
VIII,83 230, 422, 436
VIII,84 417
VIII,85 304, 419, 420, 423, 426,
427,434
IX,1 211, 216, 233, 234, 241,
261,262,273,282,284
IX,2 272, 274
IX,5 234, 236
IX,6 235, 236, 273
IX,7 247, 263, 264
IX,8 247
IX,9-10 258-259
IX,ll 260
IX,16 268
IX,l58 210, 211, 214
IX,l9 218
IX,21-23 311-312
IX,24 502
IX,28 341
IX,29 341
IX,30 525
IX,31 535-536, 539, 547
IX,33 539
IX,34 417,516-517,518
IX,34 nn. 518
IX,35 521
IX,38 416
m(st
IX,45
IX,49
IX,57
IX,72
x,q
X,61
519-520
521
557,560,564,572
344,343-344,353
516
543
Epikúros
Ep. Hdt.
1,43 545
Il,88 535
Et. Magn.
772,50 78
Eudémos
In Eucl.
65,3 nn. 432
32, 54
Galénos
De elem. sec. Hippocr.
1,2 533
De med. empír.
XIIIA 560
p. 113 Walzer 528
XXII,3 560
In Epid. 336
Vl,48 365
Meth. med.
1,1
Plac. Hipp. et Plat.
459M 281
pseudo-Galénos
De humor.
XIX,495 Kiihn 528
Euripidés
Hel.
1014 nn. 256
Hipp.
952 289
953 n. 288
Phoen.
1605 59
Aulus Gellius
Noct.
IV,11,9 412
Harpokration
s.v. lón
Eusebios
Praep. evan.
1,8,10 201, 304, 387, 388, 443
1,10 59
1,10,36 39
1,10,50 73, 92
XIV,23,3 533
XV,20 251, 254
Filodémos
De piet. 47a
137,5
28, 32, 43
Hérakleitos Homérský
Quaest. Hom.
22 119
Hérodianos
30,30 227' 229
41,5 230, 231, 313
Hérodotos
Hist.
1,29 110
1,74 100, 103, 107, 108
636
míst
1,75 102
1,146 101
1,170 102, 103
II,4 110
Il,20 104
II,21 22
Il,23 22
Il,81 47, 287
Il,l09 104, 109, 110, 134
II,l23 286
III,125 292
III, 131 n. 292
IV,8 22
IV,15 298
IV,36 104
IV,78-80 47
IV,95 283, 287
VII,6 34
Hésiodos
Op.
109 nn. 411
121 nn. 268
252 nn. 126
Theog.
20 31
26-27330
27-28 340
106 nn. 31
116 31, 33, 34, 39, Sl, 56, 59,
64
123 54
123 nn. 56
125 54
126 54
126 nn. 54
132 54
154 49-50,52,57,62,63, 79
211 nn. 52
637
213 54
215 12
274 12
294 12
295 nn. 91
306 nn. 92
358 91
468 nn. 65
632 55
669 53
681 nn. 55
695 55
700 56
720 21,225
720 nn. 58
726 20,34,58, 87,225
734-819 34
736 57-58,34,39,44
742 44
775-806 407
801-804 409
811 58
814 55
Hieroklés
Ad carmina aurea
24 407
pseudo-Hippokratés
De carn.
2 256
16 269
De morbo sacro
16 566,577
Hippolytos
Ref
1,2,12 88
1,6,1-2 138-139, 141, 152
míst
1,6,2 163, 167
I,6,3 87, 172, 176
1,6,4-5 173-174, 169, 171, 173,
175-176,336
1,6,6 181, 498
1,6,7 132, 177, 180
I,7,1 186, 187, 188, 190, 192,
194,477
1,7,4 198-199
I,7,5 195, 196, 199
1,7,6 198, 199
I,7,7-8 203
I,7,9 184
I,8,3-10 197,456,488,489,573
I,8,6 201, 443
I,8,9 443
1,8,12 490
I,9,1 494-495, 497, 499
I,12,1 525
I, 13,2 536, 540
1,14,3 222, 223-224
1,14,5 227, 228
VII,29,13 374, 381
VII,29,14 286, 406, 412
VII,29,25 403
IX,9,1 240, 241, 247, 262, 271,
273-274,304
IX,9,4 249, 250
IX,9,5 241, 247, 252, 271, 304,
370
IX, 10,4 242, 244
IX, 10,5 242, 243
IX,10,6 255,261-262,267,268,
271,566,570
IX, 10,8 245, 556
Homér
ll. 1,530 219
II,447 152
11,485 n. 230
V,6 25
V,504 20
VII,422 25
VIII.13 20, 58, 117, 225
VIII, 13 n. 27
VIII,l5 58
VIII,16 91, 225
VIII,478 n. 27
IX,600 219
XI,572 128
XIV,153-360 26
XXIV,200 22, 26, 29, 33, 91,
121
XIV,203 n. 26, 91
XIV,244 26, 29, 33, 91, 121
XIV,258 30, 31, 33
XIV,271 26
XIV,274 26
XIV,279 26
XIV,288 20
XIV,296 94
XIV,301 88
XV,init. 26
XV,37 n. 26
XV,189-193 26
XV,225 26
XVII,425 20
XVIII, 107 250
XVIII,398 nn. 91
XVIII,489 25
XVIII,607 22
XX,444 nn. 176
XXI, 194
22, 23, 26, 123, 227
XXI,549 176
XXII,235 219
XIV,460 405
Od. III,2 20
V,123 75
638
míst
V,218 152
X,191 25
XV,329 20
XV,403-404, se scholii
XV,455 75
XVII,218 538
XVII,565 20
XXIV,11 24
251
291
pseudo-Iamblichos
Theolog. arithm. 84,10 440
74, 75
Josephus Flavius
Ant. 1,94 39
Contra Apionem, 1,163
281
Justinus (Pompeius Trogus)
Hist. Phil. Epit. XX,4, l-2 a 5-8
294,295
XX,4,14 296
Hym. Cer.
120 405
480-482 307
Chalcidius
ln Tim.
122 52,24
251 267,27
Kallimachos
Jamb. 1,52 101, 110, 113, 115
Iamblichos
Comm. math. scient. 71,22-24
426
p. 76,16-77,2 Festa 305
ln Nicomachum, p. 7,24 Pist.
419,423,426-427,434
Protr. 21 302
Vita Pyth. 11-19 291
82 301, 307
85 307
115 nn. 306
127-239 296
137 448
142 296
175-176 448
197 291
199 418
233-237 296
246 n. 432
248-249 290,291
249-251 292-293, 431
639
Klement Alexandrijský
Protrept. 22,2 270
34,5 270
Strom. 1,64,2 210, 211
1,131 287
11,17,4 248,317
11,130 416
III, 14,2 407
IV,13,1 407
IV,49,3 267
IV,141,2 265, 266
IV,150,1
408-409
V.15,5 339
V,48,3 388
V,59,5 273
V,81,2 402
V,104,1 77, 205, 218, 254, 257,
376,566
V,104,3 188,247, 254, 258,260,
264,270,376,566
V,l09,1 218,221, 231, 313,509
V,109,2 214, 216, 509
míst
V109,3 217, 509
V,l15,1 261, 262
V,l22,3 408
V,l38 334, 335
Vl,9,4. 83
VI,17,2 235, 262, 263, 266,268
VI,23 320
VI,30 365, 404
V1,53,5 85, 88
VII,22,1 217, 509
Lucretius
De rerum nat. 1,830
II,216-242 543
Lúkianos
Amores, 32
484
54
Macrobius
Somn. Scip. 1,14,19
II,1,9 nn. 306
264
85, 90,
426
Órigenés
Contra Cels. VI,l2 230, 237,
245,317,422
VI,42 78, 86, 89, 92-93, 155,
249,250,376
Pindaros
Nem.
6,3-4 20
Olymp.
Platón
A pol.
26d 457,458
X,899b 124
Crat.
400b-c 289
402a 251
402b 27,28,29
440c-d 263
Gorg.
Maximos z Tyru
IV,4, p. 45,5 Hobein
93-94
Nikomachos
Arithm. 26,2
2,17 78
2,56-77 308, 309
Paian
6,51 nn. 230
Pyth.
1,16 nn. 81
523a-b 309
Hipp. Ma.
28lc 456
282e-283b 456
Leg.
VI,782c 289
Meno
76c 399
81b 309,409
Parm.
127a 311, 341
l27d-l28a 341-342
127d-128e 359
l28c 358,507
Phd. 61d-e 415-416, 450
62b 448-449,450
88d 445,446
96b 208
96 nn. 13
97b-99c 456
98b nn. 480
98b7 469,480,566
640
míst
99b 198
109a nn. 487
Phdr.
245c-246a 447
26ld 361
270a 453
Resp.
ll,363c-e 289
II,364e 288
VII,530d 279
X,600a-b 279
X,616b-617e 288
Soph.
237a 316,322,361,369
242c-d 95
242d 212,258,313
Symp.
l78b 52
187a 247
Tht.
l51e nn. 528
152d-e 213
152e 27
160d 213
174a 105, 106, 111
179d 237
180d 502
Tim.
22c-e 158
40d-e 28-29
XXXVI,82
112
Plótinos
Enn.
V,1,8 320
Plútarchos
Adv. Col.
1108f 528
lO,llllf 377, 378-379
11,1113a-b 377, 378-379
12,1113c 377,378-380
12,1113d 378, 380
13,1114b 333,336
20,1118c 272
28,1123b 392,394
1126b 365
Coriol.
22 269
De Alex. magn. fort.
328a 281
DeE
8,388d 254, 257, 376, 566
18,392b 251, 254
De exil.
11,604a 259, 260
17,607c 406, 413
De fac. in orbe lun.
12,926e 387
16,929b 201, 487
De fortuna
3,98d 395
De /side
34,364d 28
De prim. frig.
7,947f 191
21,954f 496
De poet. aud.
2,17e 281
Plinius
Natur. hist.
11,31 134
II,53 100
II,149 489
11,187 135
VII,205 70
XVIII,213 115
641
míst
De Pyth. orac.
6,397a 271
12,400b 390
21,404e 248, 270, 271, 303
De sollert. animal.
33,982a 181
De tranqu. an.
15,474b 407
Pericles
26 500,501
32 455
Fókion
12 204
Quaest. conv.
V,8,2,683e 367
Quaest. phys.
1,91ld 491
Sept. sap. conv.
11,147a 112
Symp.
IX,l4,7,746b 230,231, 313
VIII,8,4,730e 181
Themist.
2 500,501
pseudo-Plútarchos
Cons. ad Apoll.
10,106e 242, 271, 566
Strom.
2 87, 138-139, 154-167, 169,
171, 172, 174, 176, 181, 183
3 187, 195, 198
4 222
12 564,571,572-573
Polybios
Hist.
II,39 292
XII,27 370
De abst.
II,21 410, 413
II,31 411, 412
De antro nymph.
8 407
31 80
Hist. Phil. 494
In Ptol.
30,2 nn. 304
Quaest Hom. ad ll.
1V,4 23 7, 246, 262, 317
XIV,200 317
Vita Pyth.
9 290,291
18 294
19 309, 447
30 284
41 301,305,309,446
42 301, 303, 307
Pro kl os
ln Eucl.
p. 65 Friedl. 104
1,26, p. 352 Friedl. 111
1,32, p. 379 Friedl. 430
1,44, p. 419 Friedl. 430, 431
ln Plat. Crat.
396b 33,44
ln Plat. Parm.
1,1, p. 708,16 Consin 317
ln Plat. Tim.
1,345,18 318, 320-321, 421
II, p. 54 Diehl 84
Ptolemaios
Harm.
ll,13 431
642
míst
Seneca
Nat. quest.
11,181 177
III,l4 120, 122
Sextos Empeirikos
Adv. math.
VII,3 314-315, 317
VII,49 226, 230,231, 313, 422
VII,60 527
VII,90 491, 492
VII,94-95 303-304, 306
Vll, HO 226, 230, 231, 313, 422
VII,114 317,322, 361, 366
VII, 117 527, 530
VII,123 368-369
VII,125 369, 402
VII, 126 241, 252, 370
VII,129 265, 266,273, 548
Vll,132 235, 240, 241, 266,
273-274,370
VII,l33 238, 240, 241, 255,
266,274
VII, 135 526, 528-529, 532
VII, 136 526, 528-530, 532
VII, 138 529, 530, 532
VII,l40 491
VII,389 528
IX,129 411,412
IX,l44 218,439,509
IX,193 215, 216, 226, 509
X,34 226, 229
X,85 nn. 362
X,281 440
Pyrrh.
1,33 476, 514
Scholia in Apollonium Rhodium/Argon.
643
IV,269 573
Scholia in Aratum
172 115
Scholia in Aristoph. Nubes
247 91
Scholia Bodl. ad Epictetum
p. Ixxxiii Schenkl 267, 268
Scholia in Eucl.
273,3,13 431
417,12 n. 432
Scholia in Gregor. Naz., Migne
PG
XXXVI,911 473, 474-475, 481
Scholia B in Homeri ll.
11,783 44,78,80,94
Scholia bT in Homeri ll.
XI,27 222, 224
XVII,54 7 488, 489
Scholía Genav. in Iliadem.
XXI,l96 226, 227,229
Scholia in Nic. Ther.
453 410
Scholia in Pind. Ol.
10,53 110
Schol. in Plat. Phaedr.
l08d 305
279c 296
Simplikios
In Arist. De an.
70,17 382
In Arist. De caelo
242,18 531, 532, 541
242,21 546, 549
295,1 531, 534, 541
295,9 543
295,11 546, 549
522,7 213
528,11-14 386
míst
529,1 374, 383, 384
530,16-22 386
557,10 502
557,16 420, 507
557,2:; nn. 314-315, 317
558,9 339
558,21 252, 502, 512, 515, 525,
528
587,20 392, 394
615,15 148
712,27 539, 541, 542
ln Arist. Phys.
22,26 213, 214, 221
23,11 218,221,313,509
23,23 141
23,29 113, 114-115
23,33 443
24,1 255
24,13 132-133, 137, 138-139,
141, 144, 152
24,17 78, 148, 152, 167' 180,
185,250, 317, 376
24,21 166, 168
24,26 184, 186, 187-188, 196,
200,203,477,498
25,1 519, 560-561, 557, 564,
570
25,19 364, 367
27,11 168,478
27,17 469
27,23 494, 497
28,4 516, 518, 547
28,7-27 532
28,7 nn. 518
28,8 533
29,22 420,504-505,507
30,14 329, 330
31,13 150, 334
32,6 304,390,402,413,563
32,13 374, 383,386
34,21 459, 461, 471-472, 475,
484
34,29 473, 458, 474
35,14 170,466.-467
39,1 331
39,14 151, 334
39,18 313
70,16 502
78,5 319-320, 322, 323, 325,
327, 329, 335, 373, 376, 460,
535,544
86,27-28 247,
320,
321,
322-323,330,535
87,6 247, 514, 515
97,12 360, 515
97,13 360
99,7 360, 515
103,13 n. 503, SIS
109,31 420, 505, 507
109,32 525
109,34 347,514,515
110,3 420, SOS, 507
111,18 420, 507, 508, 509-510,
514,525,561
112,6 509, 510, 514, 525, 532
116,28 318, 310-321,421
117,4-13 234, 247, 319, 321,
322,323
139,9 343,345,347-348,551
140,28 343, 344, 346-347, 464
140,34 343, 345, 347-348, 464,
551
145,1 322, 323, 373
145,5 318-321, 323, 325, 327,
333,373,376,460,535,544
145,27 323, 326, 328, 335
146,5 219, 319, 326, 327, 335,
382
644
míst
149,18 559
149,32 142, 188
150,22 167
151,20 558, 564
152,13 562, 564, 565, 569
152,18 208, 567
152,22 150, 567
153,13 569,576,579
153,19 567
155,21 477,480,490
155,26 144, 459, 463, 464-465,
478-479
155,31 144,150,477,479
156,10 463, 464
156,13 465-466, 470-471, 476,
491,497,538,566,570,577
157,7 467
157,9 486, 487
158,1 304,372,376,378,381
158,13 374-375, 378, 381, 387,
398,468
159,13 379, 371, 381, 409, 560
159,27 379, 409
160,26 304, 374, 397, 401
162,24 503, 504, 505-506,514
163,20 460, 564
164,17 463,465
164,23 465, 470, 471
164,24 465-466, 470-471, 476,
491,497,538,566,577
164,26 469, 465. 471
175,12 476
176,29 476
179,3 477,478,480,497,541
179,8 477,480,490
180,8 331, 332,337, 371
180,14 122
189,1 226, 229
300,20 390
645
300,31 466, 468
327,24 538
327,26 480
381,29 390
381,31 390,393, 398
455,20-456,15 434
458,23 122
460,12 481
479,33 148
683,24 511
732,30 310
925,13 532
1016,14 343
1121,12 162, 194
1183,28 374, 381, 384
1318,35 544
Stobaios
Ecl.
1,8,2 219, 230, 248, 313
1,18,1c 427,437-438, 434,439
I,21,7a 419, 420, 421, 423,
426-427,434
I,21,7b 421, 423, 426-427, 434
1,21,7c 421,423,426-427,434
1,21,7d 422, 423, 426-427, 434,
438
1,49,53 401
1,49,60 407
Flor.
III,1,172 125
III,1,177 242, 244
III,1,179 272, 241, 273
lli,1 ,210 552, 554-555
III,5,7 263, 264
III,5,8 262, 263, 274
IV,1,40 450
IV,25,45 450
IV,39,25 551-552
míst
IV,40,23
27 n. 491
39 nn. 574-575, 576
43 560
49 nn. 519
50 549-550, 551
61 541,542
66 545, 548, 551
Hist. plant.
III,I,4 490, 498
272, 555
Strabón
Geogr.
1, p. 7. Casaubon 104
14, p. 633 Casaubon 235
14, p. 645 Casaubon 455
Suda
s. v. Anaximadros 130,
134-135, 299
Empedoklés 366
Ferekydés 70, 73, 92
Thalés 113, 114
132,
Theón ze Smyrny
Expos.
p. 198,14 Hiler 107, 108-109,
114-115, 201
Tzetzés
Tertullianus
De corona
7 90
Chil.
ll,980 502
Vll,514 366
Themistios
Or.
5,p.69b 247,271,304
26,317c 114, 133
Vergilius
Aen.
IV,166 78
Theofrastos
De sensu
1 nn. 337-338
7 399-400
9 401
Xenofón
Poroi
IV,14-15 458
Symp.
3,6 299
Na
stranách je citované místo
646
úryvku.
Jmenný
a) novodobí
Allen, R. E. 322, 336, 432, 472
Alt, K. 208
Deichgraber, K. 230, 231
Descartes, R. 314
Dicks, D. R. 103
Diels, H. 15, 60, 71, 83, 86,
105, 115, 143, 176, 185, 187,
217,225,227,229,237,245,
249,261,297,315,366,369,
372,377,405,498,512,531,
544,551,559,571
Diller, H. 561
Dodds, E. R. 19, 298
Dover, K. J. 455
Bailey, C. 472, 519, 545
Ba1dry, H. C 171
Bames, J. 169, 190, 218, 219,
232,286,347,373,418,420,
472,503,512,528,533,564
Bamett, R. D. 64
Bergk, Th. 369, 387, 512
Bidez, J. 88
Blass, F. 83
Bollack, J. 368
Burkert, W. 47, 49, 67,280,
289,295,298,306,418,426,
432,432,440
Bumet, J. 112, 127, 120, 131,
141, 158, 165, 194, 215, 390,
280,313,457,518,542,559
Bumyeat, M. F. 327
Emperius, A. 181
Erbse, H. 81
Farnell, L. R. 84
Forster, A. 398
Frankel, H. 272, 345, 336
Frankfort, H. 19, 121
Fritz, K. von 86, 219, 293
Furley, D. J. 322, 332, 336, 344,
429,432,472,519,524,525,
533
Calogero, G. 168
Casaubon, I. 455
Comford, F. M. 57, 59, 60, 143,
143,158,168,170,183,280,
470,479,482,487
Coxon, A. H. 314
Cumont, F. 88
Gigon, O. 261
Gomme, A. W. 501
Gomperz, H. 73, 82, 86
647
Jmenný
Gomperz, Th. 41, 227
Gumey, O. R. 19, 62, 64, 92
Giiterbock, H. G. 64
Guthrie, W. K. C. 35, 190, 200,
247.253,258,258,339,368,
374,440,519,533
Hamack, A. von 88
Heidel, W. A. 171, 261,419,
432,535
Hermann, G. 411
Herwerden, H. van 217
Holscher, U. 59, 121, 167, 336
Hussey, E. 147
Chemiss, H. 144, 148, 155, 440,
548
Jacoby, F. 69
Jae&er, W. 19, 71, 86, 215
Jones, A. H. M. 458
Kahn, C. H. 108, 136, 141, 147,
154,205,158,173,177,178,
183,237,257,320,439,454
Karsten, S. 225, 324, 387, 512
Kerferd, G. B. 185
Kem, O. 78
Kirk, G. S. 64, 133, 147, 251,
255,260
Kranz, W. 41, 43,571
Kroll, W. 43
Lear, J. D. 355
Lee, E. N. 332
Lee, H. D. P. 357
Lewis, I. M. 298
Linforth, I. M. 36, 47
Lloyd-J ones, H. 227
Lobeck, Ch. A. 41
Long, A. A. 332
Lorimer, H. L. 75
Mansfeld, J. 457
Merkelbach, R. 48
Meyer, B. E. 289
Mondolfo, R. 86
Morrison,J. S. 295,336
Mourelatos, A. P. D. 315, 330,
327,332
Neugebauer, O. 432
Nilsson, M. P. 45
Nussbaum, M. C. 258, 421
O'Brien, D. 374, 455, 544
Owen, G. E. L. 322, 344
Parasaglou (prof. ze Soluni) 48
Philip, J. A. 418, 432, 439
Pritchard, J. B. 19, 23
Publiese Carratelli, G. 46
Raven, J. E. 320, 322, 328, 332,
343,358,359,374,440,542
Reale, G. 503, 504
Reinhardt, K. 336
Reiske, J. J. 377
Robertson, D. S. 270
Roeper, T. 172, 495
Ross, W. D. 163, 280, 355, 356,
357,428,435,454
Russel, B. 362
Sandbach,F.H. 283
Sanders, E. P. 289
Scaliger, J. J. 452, 454
Sedley, D. N. 534
648
b) antické postavy
Schmalzriedt, E. 502
Schofield, M. 258, 464, 472,478
Sider, D. 456
Snell, B. 125, 244
Snorri Sturluson 56
Stein, H. 369
Stokes, M. C. 477, 519, 525, 533
Strang, C. 4 72
Sylburg, S. 217
Vlastos, G. 155, 168, 170, 243,
247,253,255,261,264,470,
520,540
Vogel, C. J. de 418
Tannery, P. 100, 165
Taylor, A. E. 455
Theiler, W. 559
Thesleff, H. 282
Tsantsanoglou (prof. ze Soluni)
48
Walzer, R. 261, 560
Wasserstein, A. ll O
Webester, T. B. L. 88
Weil, H. 83
West, M. L. 24, 47, 67
Whitby, M. 147
Wiggins, D. 258
Wilamowitz, U. von 69, 78, 405
Wilson, J. A. 121
Woodbury, L. 456
Wright, M. R. 367, 366,37